Exkurze Praha Vyšehrad Doprava: autobus Louny Praha, v Praze metro C Vyšehrad Vyšehrad Historie Vyšehradu: - vznikl později než Pražský hrad na konci 9. století - 1. kronikářský záznam z roku 1002 sídlo knížete Jaromíra - Libuše tam vůbec nesídlila. Podle pověstí ženy vybudovaly Děvín, muži Vyšehrad mezi těmito hrady vypukla Dívčí válka, která skončila vítězstvím mužů Literární památky: - byl zde sepsán VYŠEHRADSKÝ KODEX dar při korunovaci krále Vratislava II., uchováván na Vyšehradě - Kanovník Vyšehradský navázal na zápisy Kosmovy kroniky v letech 1125 1144 Psali o něm: - Karel Hynek Mácha Vyšehrad měla být jedna ze skladeb cyklu KAT - Josef Kajetán Tyl JAN HUS - Jaroslav Vrchlický, Julius Zeyer,... Památky:
Táborská brána Vstupní brána do pevnosti z Pankráce. Byla postavena v letech 1655-1656, brzy po začátku stavby vyšehradské citadely v r. 1653. Vznik barokní citadely Vyšehrad souvisel se stavbou pražského opevnění (v letech 1653-1727), které nahradilo dosavadní zastaralý středověký obranný systém. Opevňovací práce na Vyšehradě začínaly, citadela byla v základě na konci 70. let 17. století hotova. K menším úpravám a zdokonalením docházelo až do poloviny 19. století. Brána se nachází uprostřed kurtiny rohové hradby, předsunutého opevnění, střežícího jihovýchodní přístupovou cestu, nejohroženější místo citadely. V prostoru nad průjezdem jsou tři místnosti. Z jedné vedou střílny kryjící prostor před bránou, další místnost sloužila jako kancelář a poslední jako strážnice Jedličkův ústav V letech 1912-1913 byla zásluhou chirurga dr. Rudolfa Jedličky přestavěna klasicistní budova(čp. 13) na sanatorium a školu pro tělesně postižené děti. Další tři budovy současného Jedličkova ústavu a škol hl. města Prahy leží vně hradeb v blízkosti Vyšehradu na Pankráci. Jedličkův ústav a školy je dnes moderní centrum ucelené rehabilitace určené mladým lidem s tělesným postižením z celé České republiky. Dům Popelky Biliánové Spisovatelka a vlastenka Popelka Biliánová (vlastním jménem Marie Popelková, provdaná Biliánová, narozena 12. ledna 1862, zemřela 7, března 1941). Autorka populárních próz z denního života se stala známou díky sbírce legend "Z tajů pražských pověstí" (vyšla 1904 a 1905). Nejvíce místa věnuje spisovatelka pověstem z Vyšehradu, jejichž sbírání a sepisování se věnovala velmi aktivně po většinu svého života. Vyšehradské pověsti se pro svou popularitu dočkaly později samostatného vydání. Z Popelky Biliánové se stala vyšehradská patriotka s mírně podivínskými rysy, pečující i o hroby českých velikánů pohřbených na vyšehradském hřbitově. Leopoldova brána - je nejkrásnější dochovanou barokní branou z vyšehradského resp. pražského opevnění. Byla postavena mezi léty 1653 až 1672 zřejmě podle návrhu významného architekta Carla Luraga. Brána má centrální průjezd a postranní fortny pro pěší. Kolem roku 1840 byla upravena k provozu a zřejmě z této doby pochází vrata a celý mechanismus s kladkami. Brána je zdobena pilastry a štítem se znaky, jejichž autorem je Giovanni Battista Allio. Cesta vlevo Soběslavova ulice Raně Románská Bazilika Sv. Vavřince a základy předrománské stavby Zatím neznáme spolehlivě původní funkci baziliky sv. Vavřince z 11. 12. st., i když šlo zřejmě o farní kostel. Byl pravděpodobně zničen v roce 1420 v době husitského revolučního hnutí a později byl v průběhu 15. století přebudován na kanovnický dům, který sloužil postupně i za děkanství. Bazilika měla původní vstupní portál na západní straně, ale byl patrně odlámán v době devastace a jeho vzhled nebyl zjištěn. Dnešní portál je novodobý a je dílem architekta A. Bauma. Jako výzdobných motivů je zde použito stylizací vyšehradského korunovačního evangelistáře prvého českého krále Vratislava (1061-1092), který učinil z Vyšehradu své trvalé sídlo a prvé místo přemyslovského státu. Staré Purkrabství Staré purkrabství je situováno v prostoru tzv. královského okrsku v bezprostřední blízkosti barokní hradební fortifikace. Jedná se o původně palácový objekt obdélného tvaru jehož počátky nalézáme ve 14.století v období velkorysé přestavby Vyšehradu Karlem IV. Dnešní hmotu se sedlovou střechou získal objekt v souvislosti s přestavbou na barokní citadelu. Poslední větší zásah do organismu budovy byl již
novodobý. Při něm došlo k přepatrování interiéru a dělení, které barokní podobu interiéru v podstatě degradovalo. Objekt byl v minulosti využíván pro sportovní účely (Sokol a Slavoj Vyšehrad) a bylo zde umístěno pohostinské zařízení. St. purkrabství prošlo významnou obnovou v letech 2003-2005. Vše nepodstatné a nehodnotné bylo odstraněno, podle vítězného projektu Ing.arch Ludmily Šolcové a Ing. arch. Vladimíra Faktora, až zbyla vlastní gotická stavba s vloženou barokní klenbou. K této vyčištěné konstrukci byla šetrně připojena novodobá přístavba s provozním zázemím a do vlastního sálu byla vložena důvtipně řešená konstrukce ukrývající nezbytné vybavení pro provoz kulturního sálu (pro cca 80-90 diváků) a kavárny. V průběhu stavby došlo při odtěžování zeminy k významnému archeologickému nálezu, při kterém byla obnažena fortifikační zeď s pilíři. To vedlo ke změnám v projektu rekonstrukce a vznikla další paralelní hradební chodba, kde je zachován, konzervován a prezentován původní hradební systém. Gotický sklep a stálá expozice Historické podoby Vyšehradu Gotický sklep (významná historická a současně technická památka z období barokní citadely) je provozně propojený se St. purkrabstvím. V jeho obvodových konstrukcích jsou zachovány fragmenty zdiva středověkých palácových budov, cenné jsou i mladší stavební zásahy z 18. a 19. stol., které dokumentují vývoj provozního zařízení vojenské stavby. Gotický sklep byl zrekonstruován pro stálou expozici Historické podoby Vyšehradu. Národní kulturní památka Vyšehrad ji připravila ve spolupráci s Muzeem hl.m.prahy, exponáty zapůjčil Archeologický ústav AV ČR a Královská kolegiátní kapitula sv. Petra a Pavla na Vyšehradě. Nová stálá expozice Historické podoby Vyšehradu představuje pražský Vyšehrad v jeho různých historických podobách. Půvabná lokalita na jižním okraji historických pražských měst si dodnes uchovala osobitý genius loci. Skála nad Vltavou s romantickou zříceninou Libušiny lázně a monumentálním dvojvěžím novogotického kostela láká k návštěvě Pražana i návštěvníka hlavního města. Po vynucené přestávce bude mít návštěvník možnost dozvědět se přímo na místě více informací o proměnách této lokality, jejího určení a pochopení v čase. Na výstavě návštěvník uvidí doklady pobytu a činnosti lidí na Vyšehradě získané archeologickou činností, z nichž k nejvýznamnějším patří sarkofág získaný při průzkumu okolí kostela sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, dále předměty dokládající osídlení Vyšehradu ve čtvrtém a třetím tisíciletí před Kristem, předměty spjaté s činností vyšehradské kapituly od 11. do 20. století, insignie připomínající přeměnu samostatného Vyšehradu v součást Prahy, památky na působení některých vyšehradských cechů; k ceněným památkám patří i drobný křížek z 11. století nalezený již na konci 19. století na vyšehradském hřbitově v místech hrobu Bedřicha Smetany či medailon z mastku zhruba z téhož období nalezený pod vyšehradskou skálou. Libušina lázeň Vyšehradská skála s tzv. Libušinou lázní nám připomíná staré české pověsti, bájný mýtický cyklus spjatý s nejstarší českou panovnickou dynastií a dějinami českého státu. Na vrcholku skály stála podle představ našich národních obrozenců bájná kněžna Libuše, když zakládala město Prahu a věštila její slávu. Libušina lázeň je zřejmě pozůstatkem středověkého pevnostního objektu. Kapitulní chrám sv. Petra a Pavla Chrám sv. Petra a Pavla, dnes Bazilika minor sv. Petra a Pavla, prožil od svého založení (kolem r. 1070) knížetem Vratislavem II. mnoho přestaveb. Poslední podoba je novogotická, prováděl jí od roku 1885 architekt Josef Mocker, věže kostela projektoval architekt František Mikš, který také úpravu kostela v roce 1903 dokončil. J. Mocker navrhl i většinu vnitřního zařízení kostela. Na výzdobě vnitřku kostela se ovšem podíleli přední malíři a umělečtí řemeslníci. Jmenujme Antonína Krisana, Marii Urbanovou, Františka Urbana, Karla Jobsta, Štěpána Zálešáka. Generální oprava kostela se uskutečnila v letech 1979-1994.
Sousoší - J. V. Myslbek J. V. Myslbek, čtyři sousoší ve vyšehradském parku, původně vytvořena pro Palackého most v letech1889-1897. Po náletu v r.1945 přenesena na Vyšehrad. Ctirad a Šárka Libuše a Přemysl Lumír a Píseň Záboj a Slavoj Slavín - první nápad vlastenec V. Štulc a František Palacký - Slavín dokončen v roce 1893 - v čele hřbitova je krypta s postavou Génia vlasti, po stranách sochy Vlasti vítěznou a Vlasti truchlící - první uložen v r. 1901 Julius Zeyer - o hroby pečovala do r. 1941 spisovatelka Popelka Biliánová - zatím posledním pohřbem bylo uložení ostatků skladatele Oskara Nedbala (zemř. 1930), přenesených ze hřbitova v chorvatském Záhřebu (2006). Vyšehradský hřbitov Myšlenka zřídit na Vyšehradě národní pohřebiště vznikla ve II. pol. 19. stol. z podnětu probošta Václava Štulce na místě starého farního hřbitova. Nově vzniklý spolek českých spisovatelů Svatobor se této idee ujal a začal pořádat sbírky na zřizování hrobů českých spisovatelů.národní pohřebiště bylo založeno v místě, kde se pohřbívalo již ve středověku. 28. září roku 1863 byl slavnostně odhalen pomník na místě posledního odpočinku předního českého slavisty a vlastence Václava Hanky. Postupně zde začali být pohřbíváni další představitelé českého národního života. Archeolog Václav Krolmus, spisovatelka Božena Němcová, lékař a fyziolog Jan Evangelista Purkyně, básník Vítězslav Hálek. V roce 1869 byl hřbitov rozšířen směrem na sever a v 70. letech 19. století došlo k úpravám hřbitova a k návrhu na výstavbu otevřených arkád, která se nakonec uskutečnila podle plánů Antonína Barvitia. Většinu arkád pak projektoval po dalším rozšíření hřbitova v letech 1889-1908 architekt Antonín Wiehl. K poslednímu rozšíření hřbitova došlo v roce 1905 a následně byly postaveny podle návrhu architekta Josefa Sakaře další arkády na severní a západní straně hřbitova. Kamenná socha sv. Ludmily Kamenná socha sv. Ludmily, se znakem staroměstského radního Marka Joanelliho. Vznikla v rodinné dílně Brokoffově, v první čtvrtině 18. století. Získána 1880 Václavem Štulcem ze Společenské zahrady Na Slupi. Novorománská kaplička vysvěcena 27. 6. 1880. Sv. Václava od - J. J. Bendla Kopie jezdecké sochy sv. Václava od J. J. Bendla, z let 1678-1680, původně umístěna na Václavském náměstí (do r. 1848 Koňském trhu). Originál, dnes vystavený v Lapidáriu Národního muzea, získal vyšehradský probošt V. Štulc v roce 1879. Kopie od akad. sochaře J. Nováka byla do parku osazena roku 1959. Letní scéna
Letní scéna Vyšehrad - amfiteatr uprostřed hradeb je v provozu od 90. let 20.stol. Nachází se v nejsevernější a zároveň nejmladší části opevnění - redanu. Ten byl vybudován v letech 1849-1850. Z tohoto opevňovacího místa by bylo možné, s nasazením dělostřelectva, ostřelovat Podskalí, Vltavu a část Nového Města, při případných nepokojích obyvatelstva. Pro zamýšlený účel nebyl redan nikdy využit. Cihelná brána Empírová Cihelná brána, zvaná též Nová. Dal postavit pražský místodržící Karel Chotek v souvislosti s vybudováním nové komunikace v letech 1841-2. Stálá historická expozice Pevnost Vyšehrad v dějinách pražského opevněnív Cihelné bráně si klade za cíl prezentovat vývoj pevnosti Vyšehrad v kontextu historie pražského opevňovacího systému. Byla otevřena v r. l993 a připravila ji Národní kulturní památka ve spolupráci s Muzeem hl. města Prahy a Historickým ústavem ČA - Vojenským muzeem. Koncepčně je výstava členěna do tří linií, řazených v jedné chronologické posloupnosti: 1. Historie pevnosti Vyšehrad 2. Historie pražského opevnění 3. Exkursy do některých historických souvislostí Grafické odlišení daných témat na panelech s plošnými exponáty, obrazovým a textovým dobovým materiálem usnadňuje návštěvníkům orientaci. Historický výklad ilustrují, zejména v novodobějších oddílech trojrozměrné exponáty převážně vojenského charakteru ( kopie výzbroje, uniforma atp.).jednotlivé texty na panelech a popisky mají vedle české též anglickou verzi. K expozici byl vydán několikajazyčný leták obsahující stručnou historii pražského a vyšehradského opevnění.v expozici je přítomen průvodce pro vstup do vyšehradských kasemat a unikátního sálu Gorlice, kde se nacházejí originální barokní sochy z Karlova mostu. Vyšehradské Kasematy Naučný slovník vysvětluje, že kasematy jsou chodby v pevnostních valech, sloužící k soustředění vojska a jeho nepozorovatelnému přesunu. Vyšehradská pevnost se začala stavět. 1654 na základě rozhodnutí císaře Ferdinanda III., které znamenalo definitivní zánik Vyšehradu jako města. Plány na vybudování vyšehradské citadely byly velkolepé a neměly se omezit pouze na obvod vlastního hradiště. K realizaci záměru a tím ke katastrofálnímu rozrušení Nového Města naštěstí nedošlo. Do roku 1678 získalo obvodové opevnění pevnosti zhruba dnešnípodobu. První zkouškou citadely byl příchod okupačních francouzských vojsk v r. 1742 pod vedením generála de Berdiquiera, který vydal rozkaz, aby vojáci upravovali náspy, postavili ravelin k Novému Městu a vybudovali kasematy. Zpomalený postup dostavby vyšehradské pevnosti předbíhal vývoj vojenské techniky, a tak její další historie představuje především postupné dílčí zdokonalování systému směřující ke zvýšení obranyschopnosti. Stejně jako všechny ostatní nově budované barokní pevnosti v Čechách se vyšehradská citadela nikdy vojensky neuplatnila a neovlivnila rozhodujícím způsobem válečné střety v 18. a 19. stol. Po zániku převážné části pražské barokní fortifikace zůstal Vyšehrad uceleným a významným dokladem vývoje pevnostního stavitelství v Praze po třicetileté válce. Vyšehradské kasematy a celý Vyšehrad unikl totálnímu zničení na konci pruské války v listopadu 1744. Prusové tehdy vložili do kasemat 133 sudů se střelným prachem, které měl odpálit doutnáky poslední voják. Třem odvážným Podskalákům se podařilo doutnáky včas odstranit a zažehnat zkázu Vyšehradu. Vchod do kasemat je z Cihelné brány. Kasematy se nacházejí po obou stranách brány, pravá část chodeb ústí do podzemního sálu zvaného Gorlice, který měl sloužit jako shromazdište vojáku, sklad potravin a munice. Délka obou křídel kasemat je necelý 1 km. Chodby jsou nejméně 2 m vysoké a l,5 m široké. Kasematy i Gorlice jsou od roku 1971 ve správě Národní kulturní památky Vyšehrad
Vstupné: Kasematy (s průvodcem) 30 Kč, zlevněné 20 Kč, děti do 6 let zdarma, rodinné vstupné (2 dospělí a 2 děti) 60 Kč. Gorlice Monumentální podzemní sál Gorlice ve vyšehradských kasematech se nachází v bastionu č. XXXIII., má plochu cca 330 m2 a výšku 13 m. Místnost sloužila jako shromaždiště vojska, sklad potravin a munice. Plnila také úlohu případného protileteckého krytu a skladiště brambor a zeleniny. Prostor byl vyklizen, zrekonstruován a zpřístupněn veřejnosti teprve v 90. letech 20. století. Sál je součástí prohlídky kasemat a je zde umístěno 6 originálních soch z Karlova mostu: sousoší sv. Bernard s Madonou od M. V. Jackla (1709), sousoší sv. Augustina a sv. Mikuláše Tolentinského od J. B. Kohla (1708), socha sv. Vojtěcha od F. M. Brokoffa (1709), Sv. Anna od M. V. Jackla (1707) a sousoší sv. Ludmily s malým Václavem od M. B. Brauna (1720-1724). V jarních a letních měsících je Gorlice využívána pro netradiční výstavní a divadelní projekty. Podskalí - čtvrť obchodníků se dřevem, solí, oblilím - žili zde: na Výtoni č. 7 básník K. Biebl - o lidech z Podskalí psali Ignát Hermann, Vítězslav Hálek (Poldík Rumař) - písně o Podskalácích Karel Hašler Palackého náměstí, č.p. 76 - zde bydlel J. Vrchlický s manželkou Ludmilou, tchyní spisovatelkou Sofií Podlipskou a dětmi Emauzský klášter Emauzský klášter neboli klášter benediktinů u chrámu P. Marie a slovanských patronů, zvaný Na Slovanech či Emauzy, byl založen 21. listopadu 1347 českým králem a římským císařem Karlem IV. Lucemburským pro řád slovanských benediktinů Ke klášteru Karel založil v roce 1371 kostel zasvěcený Panně Marii, svatému Jeronýmovi, slovanským věrozvěstům Cyrilu a Metodějovi a českým světcům Vojtěchovi a Prokopovi. Zasvěcení chrámu a kláštera vykonal o velikonocích 29. března 1372 pražský arcibiskup Jan Očko z Vlašimi za účasti dvou říšských kurfiřtů a několika biskupů, samotného Karla IV. a jeho syna Václava IV Karel IV. se rozhodl oživit slovanskou liturgii hlásící se k cyrilometodějské tradici a vytvořit středisko slovanské církevní vzdělanosti, odkud by se věrouka ve slovanském jazyce šířila mezi Čechy i ostatní Slovany. Pozval proto do Prahy benediktinské řeholníky z oblasti dnešního Chorvatska, tzv. hlaholáše, znalé církevní slovanštiny. Klášter fungoval i v době husitské, kdy unikl vyplenění. Husité jej v roce 1419 převzali a jako v jediném českém klášteře se zde praktikovalo přijímání podobojí, a to až do roku 1589. V té době v klášteře působili anglický husitský bohoslovec Petr Payne a bratr Řehoř, pozdější zakladatel Jednoty bratrské. Začátkem 17. století, za vlády Rudolfa II., byl klášter obnoven jako katolický. V roce 1920 se benediktini vrátili a obnovili slovanskou liturgii. V roce 1942 gestapo mnichy vyhnalo a klášter sloužil jako vojenský lazaret. Při spojeneckém náletu na Prahu 14. února 1945 byla poničena budova kostela a klenby klášterní budovy, opravy proběhly v 1. polovině 50. let. V roce 1950 byl klášter zestátněn a v 50. letech připadl Československé akademii věd. Část řeholníků tehdy odešla do Itálie. Po roce 1989 získalo zpět budovy kláštera i kostel Benediktinské opatství v Emauzích. V roce 1995 byla ukončena jedna etapa rekonstrukce kláštera. V roce 2003 byla dokončena rekonstrukce kostela, posvěcen nový oltář a první mše se konala symbolicky na velikonoční pondělí 21. dubna 2003. Hlavní vstup do areálu je z Vyšehradské ulice, cca 50m dolů směrem z Karlova náměstí
Prostory kláštera přístupné návštěvníkům: Křížová chodba s malířskou výzdobou ze 14. století Barokní refektář Císařská kaple (v beoronském stylu) Kostel Panny Marie, sv. Jeronýma a slovanských patronů Otevírací doba Letní období (květen až září) pondělí - sobota: 11:00-17:00 Vstupné Dospělí 50,- Kč Děti a studenti 30,- Kč
Karlovo náměstí - tento název od r. 1848 - dříve se jmenovalo Dobytčí trh díky trhu s dobytkem - největší náměstí od založení Nového Města - bylo velmi neupravené (centrum dění se odehrávalo kolem Staroměstského nám.), uprostřed náměstí křoví, boudy pro bezdomovce, - sochy E. Krásnohorské, K. Světlé, V. Hálka, J. E. Turkyně, botanika B. Rozela, Novoměstská radnice - z roku 1367 - v roce 1419 první pražská defenestrace (začátek husitské revoluce, připomíná ji pomník Jana Želivského - od 17. st. věznice, byl zde vězněn Jan Sladký Kozina, S.K.Neumann - na V straně do r. 1937 zde stál dům č.p.34, kde měli své krupařství a bydlela rodina K. H. Máchy. On zde napsal Máj. Faustův dům - J část, č. 40 - původně renesanční, barokně upravená budova - na konci 16. st. Dům patřil anglickému alchymistovi Edwardu Kelleymu - A. Jirásek celou pověst zachytil ve svých Starých pověstech českých - dnes součástí fakultní nemocnice (lékárna) Resslova ulice Jiráskovo nám. č.p. 1 - zde žil a zemřel A. Jirásek (střídavě zde a v Hronově) Václavské náměstí - vzniklo v roce 1348 - v hodní části trh s koňmi - Koňský trh tento název až do r. 1848, pak Karel Havlíček Borovský navrhl, aby se jmenovalo Václavské ujalo se - od r. 1680 zde stála uprostřed náměstí socha sv. Václava od Jana Jiřího Bendla - v letech 1912 13 byla vyměněna za novou sochu od J. V. Myslbeka světci kolem_ sv. Ludmila, sv. Anežka, sv. Vojtěch, sv. Prokop - uprostřed stálo první divadlo Bouda (mezi Jindřišskou a Vodičkovou( - na místě dnešního ND stálo dřevěné divadlo Aréna na hradbách hráli komedie, zbořeno v roce 1875 - na tomto místě vybudováno v letech 1885 1890 Národní muzeum