10. ROČNÍK FESTIVALU ČESKÝ BROD 3. 5.7.2004 1. PRO NÁVŠTĚVNÍKY VYDÁVÁ A ZDARMA ROZDÁVÁ AMEBA PRODUCTION www.rockforpeople.cz Vítejte na desátém ročníku festivalu Statistika je schopna dokázat, jak nakažlivé je navštívit festival Rock for People v Českém Brodu. Mrknete-li na čísla o počtu diváků na jednotlivých ročnících, zjistíte, že neustále stoupají. Vyplývá z toho jediné: kdo jednou najde, nehledá nic jiného. AKTUALITY Krásné zákulisí pro kapely Ludmila Minaříková, která má na starosti technické zázemí festivalu, si včera v podvečer libovala, jak hezké zákulisí mají kapely. Lidem to asi moc nedá, ale mám strašnou radost z toho stanu pro účinkující. Budou v pohodlí. Podle jejího původního plánu měly některé technické stavby stát v areálu jinak, než jak jste je našli. Ale takhle je to taky v pohodě, smířila se s jinakostí Minaříková. Podle jejích slov se každý, kdo se bude areálem procházet, má pořád na co koukat. Nic naplat, Rock for People je takové malé městečko. Lidé se navracejí, a aby byli za světaznalé, vizionáře a milované, přivážejí někoho dalšího, nového. Nemusí s ním ani cestovat vlakem, stačí, že se zmíní. Letos v květnu se v Českém Brodu ubytovala skupinka čtyř Slováků kdesi od Michalovců. Přijeli prý proto, aby poznali město, kde se koná ten festival. Spojili to s výlety po okolí, ale základnu měli v Brodu. Chodívali se dívat na atletický stadión, kde se festival konává, a nemohli se dopočítat, kolik lidí by se na něj vešlo, kdyby bylo nejhůř... Když někdo splodí na Rock for People dítě, je si tím jistý a ví přesně, že za hustými stromy hrál zrovna Žlutý pes Indiánskou dýmku míru, musí mít k festivalu vztah. Když se někdo s tím dítětem po pár letech prochází festivalovým městečkem a šlape si to hned vedle, protože kluk už dávno chodí a dokáže říct, že Indiánská dýmka míru je pěkná písnička, musí mít k festivalu vztah. Když si někdo mohl na Rock for People v rámci festivalové tradice romanticky zasouložit, ovšem neudělal to, protože jeho pravá přítelkyně zůstala doma, aby pak do onoho domova přijel a přistihl ji in flagranti s největším outsiderem z města, musí mít k festivalu vztah. Když se někdo vykoupal pod rouškou noci poprvé v životě na přilehlém koupališti nahý a od té doby to pod rouškou jiných nocí dělá dál, musí mít k festivalu vztah. Když někomu vykradli stan, on přišel o všechno své bohatství, takže byl nucen vyžebrat si na lístek na vlak, přestože nikdy takhle žebrat nechtěl, musí mít k festivalu vztah. Ba co víc, když někdo na Rock for People pobude jen pár hodin a zjistí, že tam větru dešti nikdo neporoučí, ale hudba, které leze z reprobeden, všechny ty přivandrovalce spojuje, získá si k festivalu vztah. Kterýsi klasik řekl: Vidět Rock for People a zemřít. No, nebylo to přesně takhle, ale když si ani jeden z těch malinkatých příběhů nevymyslíte, zjistíte, že Rock for People je jako někdo z rodiny. Někdo, komu je letos deset. Některé kapely nakonec nebudou Těsně před uzávěrkou tohoto vydání nám pořádající Petr Fořt prozradil, že některé skupiny přece jen nepřijedou. Týká se to kapel Těla, Ostaš a Xofferus. Místo nich nikdo nový nebude. Podle jeho další informace zahráli Pro Funk Unit namísto v pondělí už v pátek na Večírku pro nedočkavé. Kde zakoupíte knihu o RFP Knihu Deset let Rock for People, kterou pořadatelé vydali u příležitosti jubilejního ročníku festivalu, lze zakoupit za 199 Kč v Info stanu a ve stánku s CD a knihami. Pravděpodobně bude během festivalu slavnostně pokřtěna. Noc s Andělem Live Pokud se na atletickém stadiónu otočíte ke zděné budově, zříte na její střeše dřevěnou nástavbu. Odtud bude dnes večer vysílat moderátor Pavel Anděl se svým týmem přímý přenos Noci s Andělem. Jeho hostem by měl být klávesista a zpěvák Roman Holý a v televizi by posléze měla naživo zahrát jeho skupina Monkey Business. 1
ROZHOVOR S pořadatelem PETREM FOŘTEM o letošním Rock for People Bez domácích skupin by festival nebyl tím, čím je 2 Jaké jsou největší změny v organizaci festivalu oproti loňsku? Rozhodli jsme se, že se nebudeme pouštět do velké kapely typu Cypress Hill a podobně. Pozvali jsme několik méně známých souborů, podle mě ale nesmírně zajímavých. Zabývali jsme se také hodně tím, co změníme v areálu, jak lidem pobyt u nás zpříjemníme. V pátek jsme začali pouštět v patnáct hodin. Od pěti začal Večírek pro nedočkavé na Club Stage, která je na louce vedle atletického stadiónu. Dnes v sobotu se začalo v deset hodin pouštět do areálu a první skupiny vystoupí ve dvanáct. Takhle to bude i další dva dny. Došlo k nějakým změnám v obsazení festivalu? Myslím, že ne. Ale během akce se něco vyskytnout může. Zatím platí všechno, co je v programu. Jaké kapely bys osobně divákům doporučil? To je strašně subjektivní. Doporučil bych ty kapely, které nemají možnost jen tak vidět, což jsou především ty zahraniční. Tím ale nechci samozřejmě shazovat domácí. Bez nich by tenhle festival nikdy nebyl tím, čím je. Já osobn se těším na vystoupení finské skupiny Värttinä, těším se na Ill Niňo, Life Of Agony a Spermbirds. Ty dvě poslední kapely dlouho nehrály, teď se daly dohromady a není u nich jasné, jak dlouho budou existovat. Překvapit můžou The Real McKenzies nebo Ska-P. Pro lidi, kteří poslouchají měkčí muziku, je nachystán set Hooverphonic a Fun-Da-Mental. K tradičním účastníkům Rock for People patřila skupina Wohnout. Letos ale nepřijede. Proč? Jednali jsme s nimi od samotného začátku příprav programu na festival. Bohužel máme my a oni rozdílný pohled na podmínky, za jakých by měl Wohnout vystoupit. Výsledkem je, že letos hrát nebude. Milé bude jistě vystoupení vítězky soutěže Česko hledá SuperStar, Anety Langerové, se skupinou Divokej Bill. Jak k tomu došlo? Kdyby bylo po mém, držel bych to pod pokličkou. Nechtěl jsem na tom stavět propagaci festivalu, ale v týmu jsme měli odlišný názor. Aneta se v nějakém rozhovoru vyjádřila, že by si ráda zazpívala s Divokým Billem. Nás napadlo, že účast na Rock for People je dobrý důvod, a tak jsme se skontaktovali a slovo dalo slovo. Ve čtvrtek proběhla zkouška a pokud mám dobré informace, vystoupení bude. Aneta ale přijde jen jako host, mělo by se jednat o dvě písničky. Kolik skupin vystoupí? Vyloženě kapel bude kolem sto padesáti. Pak se tu ale ještě představí dvacet dalších doprovodných účinkujících, ať už jde o divadla nebo dýdžeje. Hrát se bude na dvou velkých otevřených pódiích, ve dvou stanech a v divadelním stanu. Na místě je i kino, stan pro dýdžeje a stan pro reprodukovanou hudbu. Jaké změny jste letos nachystali pro návštěvníky? Změnou je, že pro postavení stanů máme tři prostory. Jedno ubytování je v Nescafé Campu. Je tam omezená kapacita dvě stě lůžek, ovšem ten prostor je oplocený, má recepci, uzamykatelné stany. Platí se za něj, stojí 170 Kč na všechny tři dny. V ceně je snídaně. Další prostor je louka za Tuchorazskou ulicí, která je oproti minulému roku oplocená a bude hlídaná. Třetí prostor je jako vždycky višňový sad, kam se dá zajet i autem. Je to velký plac, ale nedokážu odhadnout, kolik lidí se tam vejde. Spousta. Jak by se měli chovat řidiči aut, máte pro ně místo k parkování? Máme hlídané a koordinované parkoviště, které je zpoplatněné. Znamená to, že se nemusí bát, že by jim auto někdo ukradl, což se nám také v minulosti stávalo. Bude v tom systém. Jak je to letos s hygienou? Také se jí snažíme zlepšovat. V areálu jsou hlídané sprchy. Těch pět korun, které za ně lidé zaplatí, je na četu, která se bude starat o to, aby zůstaly čisté. Loni byly v areálu dvě cisterny s vodou, letos jich bude šest. Zaměřili jsme se na to, aby se u nás lidé cítili dobře. Budete letos opět zálohovat a následně vykupovat kelímky? Ano, i když mně se nejvíc líbí systém ze zahraničí, kde se kelímky vyrábějí z tvrdého plastu a když je zákazník vrátí, odvezou se někam do velkokapacitní myčky, kde se opláchnou a jdou znovu do oběhu. Tohle u nás bohužel udělat neumíme, byla by to strašně drahá věc. Oslovili jsme pivovary, ale oni na tom spolupracovat nechtějí. Tak snad v budoucnu. Víte, jaké bude počasí? Sledujeme to, ale je to zbytečné, protože se to každé tři hodiny mění. Nám nic neříkající mráčky a kapky znamenají, že má být podobně jako celý tento týden. Blesky tam nejsou, takže to vypadá dobře. Nejvíc se bojíme přívalových dešťů a vichřic. To všechno jsme už v minulosti zažili. Naši fotbalisté nepostoupili do finále Euro 2004. Přesto - bude možné finálový zápas na festrivalu sledovat? V areálu jsou plátna, na nichž se bude utkání promítat. Nebudeme ale narušovat program skupin, i když bylo domluveno, že pokud postoupíme, během koncertu Tří sester měl běžet záznam.
FESTIVALOVÁ ANKETA Proč jste přijeli již v pátek na Večírek pro nedočkavé? Honza (Újezd nad Lesy) Jsem známý od skupiny Eklhaft, jsou to moji kamarádi, tak jsem se na ně přijel podívat. Jenom na ně, zítra jdu zase do práce. Kristýna (Český Brod) Protože bydlím asi dvě stě metrů odtud. Jsem z Českého Brodu. Budu tady na celej festival, ale spát budu doma. Veronika (Praha) Myslela jsem si, že je to zadarmo, a překvapilo mě, že to zadarmo není. Kolik jsem platila? Nic. Josef (Trutnov) Čím dřív, tím líp. Dneska už jsou kapely a máme prázdniny, tak si jdem užít. Očekávám dobrou náladu a pohodu. Lucie (Rokycany) Nás to zajímá, chceme vidět co nejvíc kapel, a proto jsme přijely s holkama hned na začátek. Taky jsme neměly co dělat. Budeme tu samozřejme až do konce. Pavel (Polná) Přijel jsem už na Večírek pro nedočkavé, protože jsem se těšil. Nejvíc mě zajímají český kapely, můj favorit je třeba Divokej Bill. Milan (Brno) Na něčem takovým jsem poprvé v životě. Kámoš říkal, že je lepší přijet o den dřív, ustanovat se a pak už se jenom bavit. Od festivalu tedy očekávám, že se budu dobře bavit. 3
ÚRYVEK Z KNIHY DESET LET ROCK FOR PEOPLE (kterou lze na festivalu zakoupit za 199 Kč) Budeme-li se chtít zcela intimně dotknout naprostých začátků festivalu, nebudeme za to muset mnoho platit, ani v časovém horizontu zařazovat zpátečku na dlouhé lokte. Stačí se vrátit do roku 1994 a do osmitisícového středočeského městečka Český Brod, které tenkrát ještě netušilo, co všechno se na ně v dobrém i zlém valí. Projektant z Chemoprojektu a Pražské energetiky Petr Fořt zase netušil, že jednou bude nějaká Ameba Production, produkční společnost, pod jejíž hlavičkou bude pořádat festival Rock for People. Měl jen rád muziku, spíš ale ten frmol kolem ní. Do českobrodské restaurace Sportka umístil dění svých bigbítových akciček, na které si zval kapely z nejbližšího okolí a radoval se, když se dostal finančně na nulu. Jeho pravou rukou tehdy byl Jan Filip, který se ale později odstěhoval na hory a z následujícího kolotoče tak elegantně vyskočil. Hrávala tam Nirvana Revival, pražská skupina Fluid a další. Všimli jsme si, že nám na ty akce lidi chodí. V okolí nic podobného nebylo, maximálně tak nějaká zábava. My to nazvali českobrodské rockování a udělali jsme z toho pravidelnou akci, vzpomíná Fo_t. Ve Sportce proběhly tři. Vešlo se tam maximálně sto lidí, jenomže v té době mělo chuť být Fořtovým nápadům nablízku mnohem víc fanoušků. Všechny indície tomu nasvědčovaly. V pětadevadesátém si partička kolem Fořta pozvala skupiny Slut, P.S. a Američana Tima Byrnea. Všechno nasvědčovalo tomu, že Sportka bude příliš malá, a tak se akce narychlo přesunula do místní sokolovny. Vyplatilo se, dorazilo tři sta lidí. Na českobrodském rockování hrálo vždycky tak pět kapel. Začali jsme přemýšlet o tom, že bychom jich pozvali deset, dvanáct a na místním atletickém stadiónu udělali regulérní letní festiválek. Absolutně jsme nevěděli, co to může obnášet. Aby to bylo legální, dali jsme žádost na město, říká Fořt. To už ale byl na světě tandem Fořt - Thomes, který pomyslnou starou festivalou káru táhne dodnes. Michal Thomes pracoval na České potravinářské inspekci v Praze, kde vydržel do osmadevadesátého roku. Měl rád hudbu, akce ve Sportce znal a jednou se mimoděk zmínil, že zná kluka, který bydlí s Marcelem Pindelem ze Sluníčka na ubytovně. Z dnešního pohledu je to informace v nulová, jenže tehdy ještě neexistovaly dlouhé seznamy manažerů a kapel, o které se tito starají. Navíc máme tu čest s nadšenci, kteří se rozhodli uklohnit festival ve svém malém městě. O jeho pořádání přitom věděli kulové. Kamarádka Martina Říhová (v týmu je dodnes, stará se o vyplácení peněz skupinám a bývá často poslední, komu v zákulisí nechybí úsměv) dala k dobru další kontakt. Znala se s někým ze skupiny ZOO. S touhle výbavou bylo už přece možné pustit se do ledasčeho, navíc budoucnost festivalu ukázala, že Fořt s Thomesem mají kaskadérská srdce a rádi jim dopřávají dostatek adrenalinu. Byla (a jsou) to i dobrá srdce, protože se rozhodli, že festival nazvou Rock for People, aby z něho někteří lidé skutečně cosi měli. Zvolili charitativní princip. Benefice dělali čtyři roky, ale nakonec vyhodnotili, že v jejich pojetí ztrácí takový akt smysl. Více naráželi, než nacházeli spřízněné duše. Když jim pak místo (například) osobního poděkování lezly z faxu informace, že organizace děkují a za peníze pořídily nějakému pánovi bezpečnostní lůžko, šli od toho. Přestali věřit. Navíc každá benefice mívá terč pro případný výtěžek ještě dřív, než začne. Pak se ale třeba nepovede (a na Rock for People se to stalo) a těžko se vysvětluje, že peníze nebudou, protože akce prodělala nebo nevydělala. Další poznání bylo, že jsme ty akce dělali zadarmo my, kapely, ale zbylých devadesát procent lidí spolupracovalo normálně za peníze. O tom přece benefice nejsou, uzavřel Fořt. Peníze na charitu naposledy odevzdali v roce 1999. O prázdninách 1995 se na českobrodském atletickém stadiónu konal první ročník festivalu Rock for People. 4
HVĚZDY DNEŠNÍHO DNE Hooverphonic Příběh jednoho alternativního popu Na svět přišli v roce 1995 pod názvem Hoover. Stáli za tím spolužáci z filmové školy v belgickém Bruselu Alex Callier a Frank Duchené. Pak přibrali klávesistu Raymonda Geertse a začali hrát něco jako kytarový pop. Za první vydělané peníze nakoupili počítače a samplery a pustili se do zvukového experimentování. Když zjistili, že jejich sound příliš připomíná ostrovní syntetické skupiny těžící z hudebního tanečna, přibrali do party zpěvačku Esther a společně nahráli singl Inhaler, který je nakopl. Strašně jsme tenkrát hledali. Nevěděli jsme přesně, jaký by měl zvuk kapely být, vzpomíná na začátky kytarista Callier. Tehdy nezletilou Esther vystřídala záhy starší Liesje Sadoniusová, která se skupinou nahrála skladbu 2Wicky a pustila se s ní do práce na prvním albu. Pod názvem A New Stereophonics Sound Spectacular vyšlo v šestadevadesátém a slyšet z něho jsou ještě vlivy trip-hopu. Navíc se pak opět odporoučela zpěvačka. Přišla ale Geike Arnaert a skupina změnila název na znělejší Hooverphonic. Takto vyzbrojena nahrála druhé album Blue Wonder Power Milk (1998), na kterém ubylo samplů a více se vsadilo na melodii. V následujícím roce se na sólovou dráhu vydal spoluzakladatel Duchené. Album Magnificent Tree nahrála už jen trojice, vyšlo v roce 2000 a kapela je dodnes považuje za své nejzvedenější. Provází je také pověst nejdražší nahrávky, která kdy v Belgii vznikla, neboť kapela si po několika dnech práce uvědomila, že je všechno špatně a pustila se do nahrávání znovu. Ve zvuku se opět vrátila k samplům a pozorní zaslechnou i dechy a smyčce. Na desce je mnoho melancholie a prochází jí i trocha temnoty. Podle zpěvačky z padesátých let - Jackie Cane pojmenovali své dva roky staré album. Připomíná starou hudbu a zasadilo skupinu kamsi do kolonky alternativní pop. Potvrzení této skutečnosti, jenže z trochu jiné strany, se jmenuje Sit Down And Listen To Hooverphonic a vyšlo před několika týdny. Kytarista a programátor Alex Callier o něm řekl: Je ve znamení návratu ke kořenům. Začal se nám trochu nepozdávat ten velkolepý zvuk předešlé desky, toužili jsme nahrát jednoduché a průzračné album. Myšlenka nahrát desku přearanžovaných starších věcí byla velmi spontánní. Původně jsme ji nechtěli vydávat v zahraničí, ale nakonec je dobře, že se tak stalo. Na otázku, jaká je momentálně situace na belgické hudební scéně odpověděl. Velmi dobrá, řekl bych. Napadá mě například kapela Thou, ta je podle mě velmi nadějná. Každou chvíli mám v mailové schránce nějaké demo a zní velmi nadějně. Kromě popových kapel tam figuruje i velké množství kvalitních tanečních projektů a dalších zajímavých věcí. Belgická scéna je poměrně pestrá, což mě na ní hodně baví. Neuzavírá se žádným stylům, je velmi otevřená. Fun^Da^Mental Hudba, ve které je revoluce Skupina Fun^Da^Mental vznikla v roce 1991 v Anglii, v Londýně. Jejím zakladatelem a duchovním otcem je Aki Nawaz - syn pákistánských imigrantů dovelké Británie. I většinu ostatních členů tvoří potomci pákistánských a indických přistěhovalců. Styl, který Fun^Da^Mental hrají, je díky vlivu několika různých kultur velmi těžko zařaditelný. Nejblíže se asi dostává označení punk-hard core-rap-banghra-techno-ragga. To, že se Fun^Da^Mental odmítli podrobit a přizpůsobit západní kultuře po vzoru svých rodičů a vrátili se ke kořenům hlavně pákistánské a indické kultury, slyšíme z jejich hudby takřka stále. Zaslechneme vysamplované zvuky pákistánských nástrojů nebo úryvky filmů v Hindu. Nosnou částí hudby Fun^Da^Mental jsou totiž texty, které jsou silně politicky a sociálně motivovány. Jedním z témat je degradace Třetího světa Západem, neradostný pohled na EU, navíc mají tendence vidět za vším nějaké spiknutí. Bojují za utlačované Asiaty, Afričany, muslimy i hinduisty. Jejich nejslavnější desky Seize The Time nebo Erotic Terrorism jsou velmi agresivní a bláznivé. Vyzařují hutnost, obrovskou sílu a současně nesmlouvavost. Svou filozofií se blíží některým radikálním hiphopovým skupinám a rapperům, ovšem i takový postoj je třeba. Na hudební scéně dvojnásob. Tam se názory respektují. 5
PRŮVODCE PRVNÍM FESTIVALOVÝM DNEM FOTO OHLÉDNUTÍ Na Stadion Stage, scéně na atletickém stadiónu, začnou ve čtvrt na jednu pardubičtí pankeři Volant. Bude veselo, na scéně jsou už nějaký ten pátek a nechybí jim potřebný nadhled ani zpěvnost, která je pro punk důležitá. Hned po nich přijdou Jaksi taksi, kteří už mají na kontě několik desek, ta poslední, Všechno dobrý, vyšla vloni u BMG. Je to punkrocková úderka, její skladby si asi budete pamatovat. Visací zámek netřeba představovat. V Českém Brodu je pravidelným hostem a těší se skvělé pověsti. Dvojice britských punkrockových legend Vibrators a U.K. Subs nás zavede ke gruntovnímu punku poloviny sedmdesátých let. Že jsou obě kapely v Čechách pečené i vařené je jedno, stojí za to s nimi být. Slovenští Horkýže slíže jsou hvězdy doma a po turné s Divokým Billem už i u nás. Mají veselé písničky, vtipné texty, a chcete-li je pochopit zcela, je třeba se seznámit i s děním na Slovensku. Mimochodem - strašně krásná řeč, ta slovenština. Southpaw a Kryštof patří k českým popovým nadějím i jistotám. Kryštof se letos rozhodl vystoupit doma jen na dvou festivalech, proto je skvělé, že jeden z nich je ten náš. O Hooverphonic více na jiném místě. Že pak den na této scéně ukončí Monkey Business není náhoda. Vzpomeňte si na jejich skvělé vystoupení vloni. Na Centrum.cz Stage bude rovněž na co koukat a co poslouchat. Eastpark z Pardubic volí příjemný popík. November 2nd také, ale jsou mnohem pocitovější, zasněnější. Priessnitz mají životní formu. Nedávno vydali koncertní album Playlist a z něho zahrají své nejslavnější skladby. Poté přijde na řadu první kolo letošního ročníku vyhledávací soutěže Jim Beam Music, kterou uvede Petr Korál. Druhé její semifinálové dění se odbude při festivalu Benátská noc na Malé Skále u Turnova. Ready Kirken nahráli vynikající, kritikou včele přijatou novinku Krasohled, z níž budou hrát a pak přidají ještě staré jistoty. Anna K. se chystá vydat novou desku a nedivili bychom se, kdyby nám z ní dala ochutnat. Meky Žbirka není pravidelným hostem festivalu. Dělá to zpravidla tak, že hraje své nejslavnější kousky a přidává k tomu lásky od The Beatles. Bude to zřejmě takové. Mig 21 jsou malý zázrak. Vpředu se zpěvákem, který o zpěvu mnoho neví, ovšem je to šoumen a to stačí. Řeč je o Jiřím Macháčkovi, povšechně budou oživením. O Fun-Da-Mental si přečtete na jiné straně. Večer na Centrum.cz Stage uzavřou Skyline a takřka domácí Lety mimo, kteří se nacházejí ve skvělé pohodě a jejich sety se staly velmi zábavné. Pozoruhodné je i obsazení Club Stage. Těšit je třeba se na zasmušilé freejazzmany Eggnoise, tanečně rockové Space Junkie & Planet Savers Honzy Horáčka, kteří nedávno vydali výborné debutové album, a třeba i na Medvěda 009, jenž byl na všech ročnících festivalu, byť jedenkrát nehrál kvůli špatnému počasí. V podstatě je to legenda. Zajímavé bude i noční finále. Za sebou přijdou razantní Luca Brasi, Post-It a Status Praesent. Chvíle pro milovníky crossoveru a hard coru. 6
POHLED DO HISTORIE TUZEMSKÝCH FESTIVALŮ Letní festivalová přítomnost vzhledem ke svému rozsahu co do počtu akcí i žánrové pestrosti se jeví být jako cosi přirozeného. Divák má možnost si vybrat, volí podle dostupnosti akce a nabídky. Volí ale také podle tradice. Mnozí pořadatelé se už na konci devadesátých let museli smířit s tím, že karty jsou rozdány a že k festivalu v Trutnově, Českém Brodu a Třinci jenom sotva přibudou další, které by svým rozsahem získaly podobný statut. Později se k nim přesto přidaly některé festivaly taneční hudby. Kdybychom byli důslední a dali si práci seskupit všechny letní festivaly, dostali bychom se někam k číslu 200. Vyplývá z toho, že na koncerty a potažmo letní setkání diváci chodí. Neprodává se ale tolik desek, čehož si jsou hudební skupiny vědomy. Pakliže se chtějí uživit, musí především koncertovat. Vysoký počet festivalů jim vyhovuje. Před revolucí Letní festivaly se v Čechách staly fenoménem teprve v devadesátých letech. Z pochopitelných důvodů nemohly dříve. Komunistický režim, který v tehdejším Československu byl až do roku 1989, nepotřeboval srocování mládeže na hudebních akcích. Nepotřeboval ani hudební akce, nicméně tu a tam se něco podařilo, za jeho zády a později i s jeho tichým souhlasem. První velký festival u nás se odbyl 20. - 22. prosince 1967 na pódiu velkého sálu pražské Lucerny. Jmenoval se 1. československý beat festival a nabídl pět koncertů plus závěrečný. Poskytl tehdy poměrně ucelený pohled na federální scénu, do finálového koncertu se dostaly skupiny Flamengo, Framus Five, Rebels, Olympic, Synkopy 61, slovenské Prúdy a Soulmen. Hlavní cenu obdrželi posledně jmenovaní. Druhý ročník festivalu se konal o rok později tamtéž. Zůstal zachován soutěžní charakter, ovšem změnil se systém. Nejvíce výher získala skupina Blue Effect. Pod širé nebe se ovšem festivaly ne a ne dostat. Je sice zřejmé, že několik akcí proběhlo, jejich hodnota ale byla potlačena tím, že byly tajné, hrály na nich pouze úzce spřízněné spolky a policie se o nich nakonec stejně doslechla a zásahem na místě je ukončila dříve, než se mohlo cokoli důležitého stát. V polovině sedmdesátých let byly pokusy uspořádat open air festivaly v Radotíně v Praze a ve východočeské Dobrušce, nicméně první velké akce se konaly na Slovensku v Pezinoku. V amfiteátru tam proběhly dva ročníky Koncertů mladosti, které přivítaly rockery, folkaře a jazzmany. V roce 1976 přijelo 1500 diváků, o rok později 4000. Třetí ročník se už nekonal. V osmdesátých letech se situace uvolnila. V roce 1982 se v Bratislavě (opět na Slovensku) konal festival Mladá vlna, ve Valašském Meziříčí první folkový Valašský Špalíček, který postupně vyzrál ve stylově různorodý festival a uchoval si tradici dosud. Nezapomeňme také, že v plzeňském amfiteátru na Lochotíně se culila Porta, folková a countryová přehlídka. V Trutnově to zkusili v osmdesátém sedmém. V nedalekém Volanově uspořádali první ročník dodnes existujícího festivalu. Tehdejší festival měl vlastně jen jednu kapelu, hradecký StBand. Velmi zostra udeřil do bicích a celou tu akci zlikvidoval, řekl František Čuňas Stárek v dokumentu o trutnovském festivalu, který loni dokončil režisér Oliver Morgenstern. Na konci osmdesátých let uspořádala tehdejší mládežnická organizace SSM (Socialistický svaz mládeže) v Paláci kultury v Praze Rockfesty, přehlídky dobové rockové hudby. Velkolepou stavbu nad Vltavou obsadili rockoví příznivci, s nimi též desítky pankáčů, ale SSM si dokázal konání akce obhájit. V lednu 1989 inicioval zpěvák Michal Braxatoris charitativní koncert pro Arménii ve sportovní hale v Praze, na festivalu v Lipnici vystoupil a promluvil pozdější prezident Václav Havel a listopadová revoluce umožnila, aby se systém zcela změnil. Hudební festivaly dostaly zelenou. Po revoluci Nepřišlo to ale hned. V devadesátém roce se na přelomu června a července uskutečnil v amfiteátru vodní nádrže Rozkoš u České Skalice I. český Woodstock. Pět tisíc lidí proměnilo dřevěné lavičky přes noc v noclehárnu a totálně vyvedlo z míry domorodce. Byl to trochu šok. K přehlídce Porta se v devadesátém roce přidal první ročník stejně zaměřené Zahrady. Konal se v moravské Strážnici a představili se na něm Brontosauři, Spirituál kvintet, Wabi Daněk a další. O rok později v květnu se v Braníku v Praze konal festival Branická žízeň, který poprvé ukázal, že problém může přijít odjinud než od policie či pořádkových služeb. Skinheadi vzali diváky útokem a během několika minut akci ukončili. Došlo i k mnoha poraněním. Ve třiadevadesátém se ovšem začaly letní festivaly ujímat. V třinecké části Vendryně byl položen základní kámen dnes česko-slovenskopolské Noci plné hvězd. Tenkrát se na něm na pódia vrátila skupina Katapult, prozradil Petr Šiška z agentury Petarda Production, která Noc plnou hvězd pořádá dodnes. O dva roky později se na českobrodském atletickém stadiónku konal pro jedenáct set lidí první ročník přehlídky Rock for People. Tehdy jsme neměli vůbec žádné zkušenosti. Nikdy předtím jsme na žádném festivalu nebyli a následující dva roky také ne, řekl Petr Fořt, jehož Ameba Production pořádá festival Rock for People dodnes. Navštěvuje ho již skoro 15 tisíc diváků. Od šestadevadesátého má touhu uspořádat nějaký letní festival mnohý pořadatel. Ty malé akce se velmi rychle mění, protože často nedožijí dalšího léta. Ty velké ale zůstávají. 7
8