Teoretické koncepce mezinárodních ekonomických vztahů

Teoretické koncepce mezinárodních ekonomických vztahů Doc.Ing.Lubomír Civín, CSc.,MBA Bankovní institut, vysoká škola Praha

Obsah! Metodologická východiska a hlavní směry teorií mezinárodních ekonomických vztahů! Teorie mezinárodního obchodu! Teretické přístupy k mezinárodnímu pohybu pracovní síly! Teoretické koncepce mezinárodního pobybu kapitálu! Teoretické koncepce uspořádání mezinárodního měnového systému

Metodologická východiska a hlavní směry teorií mezinárodních ekonomických vztahů

Hlavní směry teorií mezinárodních ekonomických vztahů! Zkoumání mezinárodních ekonomických vztahů se v teorii dělí na čtyři základní směry:! Merkantilismus! Liberalismus! Strukturalismus! Radikalismus! V určitých pozicích se teoretické přístupy prolínají a nelze je čistě identifikovat ( např. Keynes je částečně navázán na merkantilismus a částečně na liberalismus)! Rozdíly v přístupu a východiskových paradigmatech se pak prolínají do jednotlivých teorií jednotlivých forem vztahů. Zejména jde o chápání vztahu trh-stát a kauzalitu společenských procesů.

Hlavní směry teorií mezinárodních ekonomických vztahů! Merkantilismus vychází ze zaměření na tvorbu bohatství s cílem ochrany národní bezpečnosti a nezávislosti. Kladl se důraz zejména na zahraniční obchod a přebytkovou obchodní bilanci, omezování importu a hromadění drahých kovů v zemi. Kolonie podřízené metropolím byly nástrojem k jejich obohacování a zdroj levné pracovní síly.! Hospodářská politika byla agresivně orientována na zameření státu na obranu proti restriktivním praktikám jiných zemí,jakož i obranu domácího průmyslu před zahraniční konkurencí.! Mezinárodní obchod byl považován na hru s nulovým ziskem, čili získávání výhod na úkor protistrany.! Merkantilismus později přerostl do ekonomického nacionalismu některých zemí, který byl jedním ze zdrojů obou světových válek. V současnosti se objevují tendence k neomerkantillismu formou ochrany národních zájmů prostřednictvím aplikace ekonomické síly.

Hlavní směry teorií mezinárodních ekonomických vztahů! Liberalismus považuje za prvotního aktéra ekonomických vztahů jednotlivce a jeho svobodu, včetně svobody ekonomické. Podstata obecného blaha celé společnosti tkví v úsilí jednotlivce přinést blaho sám sobě, čímž přinese blaho všem ostatním prostřednictvím neviditelné ruky trhu.! Kromě osobní svobody je součástí konceptu liberalismus konkurence, která zajišťuje, aby jednotlivec prosazováním vlastních zájmů neohrožoval ostatní účastníky trhu. Ekonomická svoboda znamená neregulované trhy bez vnějších zásahů podle zásady laissez-faire., kde stát prostřednictvím zákonů jen definuje, ochraňuje a vynucuje vlastnická práva, tvorbu smluv a ochranu konkurence.! Na mezinárodní ekonomické vztahy se liberallismus dívá jako na hru s pozitivním součtem tj., že přináši prospěch pro všechny zůčastněné.

Hlavní směry teorií mezinárodních ekonomických vztahů! Strukturalismus přikládá základní význam v procesech světového hospodářství struktuře společnosti, přičemž upřednostňuje strukturu a vliv společenských struktur před individualitou jednotlivce.! Struktura společnosti je podle teorie dána výrobou a způsobemvlastnictví. Společnost tvoří společenské třídy s rozdílnym vztahem k vlastnictví, přičemž jejich zájmy jsou protikladné. Stát jako organizované násilí je spojen s vládnoucí třídou a napomáhá k prosazování jejich zájmů jak uvnitř ekonomiky, tak i v mezinárodních vztazích

Hlavní směry teorií mezinárodních ekonomických vztahů! Jedná se o přístup, který prolíná prakticky celým 20. stoletím a jehož původ je možné hledat již u K. Marxe z poloviny 19. století,přičemž rozmach strukturalismu nastává ve 20. a 30. letech min. století v pracech levicových ekonomů ovlivněných Marxovou strukturální metodou. Od konce 60. let min. století se pokoušeli využívat strukturalistické metody k objasnění přetrvávajících rozdílů mezi vyspělými zeměmi a rozvojovým světem, analyzovat ropné krize v 70. letech a také hledat příčiny ekonomického vzestupu nově industrializovaných zemí východní Asie.! Myšlenkoví předchůdci ekonomického strukturalismu byli hlavně Marx, Hobson, Gramsci atd. V současnosti je nejvýznamnějším představitelem Imanuel Wallerstein a jeho teorie světového systému (světová imperia; světové ekonomiky; jádrové; periferní a semi-periferní oblasti a charakter jejich vztahů)

Hlavní směry teorií mezinárodních ekonomických vztahů! Hlavní metodické principy strukturalismu představují :! předpoklad existence struktur či řádu, formy uspořádání individuálních prvků či jevů! abstrakce od jednotlivostí a vlastností studovaných prvků a zaměření na jeho kvantitativně nevyjádřitelné kvality, tj. na struktury, které podmiňují existenci jevů! odlišování zkoumaného objektu od zkoumajícího subjektu, což je typické také pro pozitivismus! Strukturalismus a ekonomie:! V ekonomice se podle jejich teoretiků prosazují tři zákonitosti : klesajících výnosů, disproporcionálního rozvoje a akumulace kapitálu.! V mezinárodní rovině se to odráží ve struktuře světa členěné na bohaté jádro a chudou periferii, přičemž jejich vztahy jsou hrou se záporným součtem, jelikož v tomto systému ztrácejí na úrovni národních ekonomik všichni i když určitá skupina vládnoucích tříd získává na úkor ostatních

Hlavní směry teorií mezinárodních ekonomických vztahů! K radikálním a kritickým směrům se řadí teoretici, kteří kladou důraz na jiné aspekty společenského života. Nejčastěji se sem řadí patří sem teoretici využívající metodiku racionální volby, institucionalisté a konstruktivisté.! Teorie racionální volby aplikuje ekonomickou metodu racionální volby na společenské vědy oběcně. Tvrdí, že veškeré konání lidí, států či institucí (včetně rozvoje mezinárodních vztahů) se realizuje v podmínkách nejistoty a vychází z porovnávání přínosů a nákladů jednotlivých transakací.! Institucionalisté zdůrazňují důležitost formálních a neformálních institucí a zdůrazňují nutnost vytváření pravidel v mezinárodním ekonomickém a politickém systému.! Konstruktivisté zdůrazňují roli myšlení, ideí na vývoj společnosti nezávisle na životě společnosti. Odlišné hodnoty a zájmy vyvolávají konflikty taky v mezinárodních ekonomických vztazích. Změnu politiky ve státě a mezinárodních vztazích vyvolává změna ideí.

Teorie mezinárodního obchodu

Teorie mezinárodního obchodu! Teorie mezinárodního obchodu patří mezi nejstarší klasické ekonomické teorie, které se stále vyvíjejí až do současnosti! V podstatě je možné je členit na dvě základní skupiny:! Teorie vysvětlující zapojení zemí do mezinárodního obchodu na bázi specializace zemí! Teorie vycházející z faktorů ovlivňujících zapojení firem do mezinárodního obchodu! Nejnovější teorie se snaží o spojení obou přístupu do jednotné tzv. nové teorie obchodu.

Merkantilismus! Obecně merkantilisté považovali bohatství země určené zásobou drahých kovů. Zahraniční obchod s aktivním saldem obchodní bilance zajišťující jejich příliv do ekonomiky považovali spolu s težbou drahých kovů za jeden z dvou zdrojů bohatství země. To se pak promítá do jimi navrhované obchodní politiky.! Raný merkantilismus představovala zejména škola tzv. Buillonistů, kteří prosazovali zákaz vývozu drahých kovů ( jako formy bohatství a světových peněz) a protekcionismus v obchodě.! V jejich pojetí je zahraniční obchod hrou s nulovým součtem, zisk jedné strany obchodu je její výhrou a je vyvážen ztrátou a tudíž prohrou druhé strany.

Merkantilismus! Rozvinutý merkantilismus zejména v pracech T. Muna ( např. Bohatství Anglie ze zahraničního obchodu) už přichází s určitými modifikacemi, jako např. to, že země nemusí mít kladnou obchodní bilanci se všemi zeměmi, ale jen její celkovou hodnotu.! Rovněž přichází s prvotním nástinem principů kvantitativní teorie peněz t.j. s myšlenkou fungování vyrovnávácího cenového mechanismu. Podle tohoto principu vede aktivní obchodní bilance ke zvyšování množství peněz (drahých kovů) uvnitř ekonomiky, což vyvolává růst cenové hladiny a tím vede ke snižování cenové konkurenceschopnosti domácích výrobců na zahraničních trzích.

Merkantilismus! Další představitel této školy D. Hume už považuje mezinárodní obchod za výhodný pro obě zůčastněné země, takže protekcionismus poškozuje zemi, která jej aplikuje ve své obchodní politice.! D.Hume rovněž přichází s teorií kvantitativní teorie peněz ( ve své knihze O penězích Of Money), která rozvíjí myšlenky T.Muna.! Růst množství peněz rovněž považuje za zdroj růstu cen, které vede ke snižování salda obchodní bilance a tudíž k jejímu automatickému vyrovnávání.

Merkantilismus! I když byl merkantillismus vyvrácen představiteli klasické politické ekonomie, jeho určité myšlenková východiska byly později využity v prácech keynesiánské školy (zejména u jejího zakladatele J.M.Keynese)! Pokud ekonomika je pod svým potenciálem, vede podle něj podpora aktivní obchodní bilance k podpoře domácí výroby a tím i k růstu ekonomiky a zeměstnanosti. Proto požaduje v případě krizového vývoje systém státních zásahů na podporu růstu a exportu a tím částečně i protekcionismus jako metodu obchodní politiky.

Klasické teorie mezinárodního obchodu! Klasická teorie absolutních a komparativních výhod Adam Smith, David Riccardo. Podle této zásady země kupují komoditu, která je lacinější v zahraničí a sami vyrábí to, kde mají výhodu. Nejvýznamnější práce klasiků:! 1776 A. Smith: An Inquiry into the Nature and Causes of the Wealth of Nations ve které které opisuje princip dělby práce, spíše absolutní výhody! 1815 Robert Torrens: Essay On The External Corn Trade! 1817 David Ricardo: The Principles of Political Economy and Taxation, která jako první popisuje princip komparativní výhody v zahraničním obchodě! 1848 John S. Mill: The Principles of Political Economy přináší komplexní pohled na obchod a problematiku cen

Klasické teorie mezinárodního obchodu! Hlavní rysy teorie: - představuje počátek skutečné teorie mezinárodního obchodu - zdůrazňuje roli produktivity práce (pracovní náročnosti) - zdrojem bohatství nejsou peníze, ale blaho ekonomiky závisí na tom, kolik může vyrobit (a spotřebovat) toto je možné pozitivně ovlivnit obchodem - obchod není hrou s nulovým součtem, naopak je to hra typu WIN-WIN (všichni zúčastnění získávají) - v důsledku obchodu dochází ke specializaci, některé sektory ekonomiky prosperují, jiné zanikají - z obchodu profitují jak země více vyspělé, tak méně rozvinuté - rozdělení celkových přínosů z obchodu je determinováno výslednou mezinárodní cenou

Klasické teorie mezinárodního obchodu! Základním principem mezinárodních ekonomických vztahů je podle klasiků mezinárodní dělba práce t.j. specializace a směna.! existují-li mezi zeměmi rozdíly v relativních nákladech (opportunity costs) výroby zboží, povede specializace a přerozdělení výroby k vyšší celkové efektivitě se stejným množstvím vstupů je možné vyrobit více zboží- možné důvody různých opportunity costs: rozdílné technologie, rozdílná vybavenost výrobními faktory, rostoucí výnosy z rozsahu, atd.! dělba práce (specializace) vyvolává rozkvět některých odvětví a úpadek jiných, celkový efekt je pozitivní

Adam Smith! Zakladatel klasické politické ekonomie, kterou jako první rozvinul do teorie ve ucelené formě ekonomických poznatků a teoretických hypotéz! Je autorem pracovní teorie hodnoty, kterou určuje jednoty užitné a směnné hodnoty zboží. Kategorie zisku a renty chápe jako srážku z produktivní práce, která není uhrazena poskytovateli pracovní síly! Definoval roli trhu ve společnosti, kterou označuje jako neviditelnou ruku distribuující hodnoty ve společnosti! V teorii mezinárodního obchodu definuje princip absolutních výhod, což znamená, že pokud země může určitý druh zboží vyrábět s nižšími náklady než jiné subjekty, má vůči ostatním absolutní výhodu

Teorie absolutní výhody obchodu! Podle této teorie platí při mezinárodní směně princip specializace zemí na výrobu zboží, ve kterém mají absolutní výhodu nižších nákladů a tudíž jej vyrábí levněji a směňují se zemí, která totéž zboží vyrábí dráže.! Přenecháním dražší výroby obchodnímu partnerovi a specializací na výrobu levnějšího (toho s absolutní výhodou) mohou obě země při směně svého zboží získat více konečné hodnoty, než kdyby vyráběly obě skupiny zboží, protože za méně vynaložené práce získávají při směně více konečné práce, což zvyšuje oboustrannou efektivnost jejich výroby a objem konečné spotřeby.! Obchod tudíž umožňuje zemím spotřebu nad hranicí jejich výrobních možností.

David Riccardo! Autor teorie komparativních výhod, ve které zdůvodnil výhodnost vzájemného obchodu mezi zeměmi i v případě, že jende z účastníků směny nemá absolutní výhodu ani v jednom z vyráběných zboží.! V souladu s jeho teorií představuje komparativní výhoda relativne nějvětší absolutní výhodu, kterou získává země v případě, že má absolutní výhodu v obou komoditách.! Obdobně platí tento princip i pro případ, že má země absolutní nevýhodu v obou komoditách, kdy pak představuje nejmenší absolutní nevýhodu.! Teorie komparativní výhody také dokazuje, že směna může být prospěšná i v případě, kdy subjekt má absolutní výhodu u veškerého zboží.

Teorie komprativní výhody obchodu! Předpokládáme dvě země (X a Y), které mají stejné množství pracovníků (resp. výrobních zdrojů), ale různou úroveň produktivity (např. lepší technické vybavení nebo vzdělanější pracovníky).! Země X je schopná za měsíc vyrobit buď 24 kusů výrobku A, nebo 24 kusů výrobku B.! Země Y je schopná za měsíc vyrobit buď 12 kusů výrobku A, nebo 6 kusů výrobku B. Země X je tedy schopná vyrobit více množství obou výrobků než země Y, má absolutní výhodu jak u výrobku A, tak i u výrobku B.

Teorie komprativní výhody obchodu! Náklady obětovaných příležitostí! Země X aby vyrobila jeden výrobek A, musí obětovat jeden výrobek B a naopak.! Země Y je však při výrobě A efektivnější než při výrobě B, a proto, aby vyrobila jeden výrobek A, musí obětovat jen půl výrobku B, zatímco pokud chce vyrobit B, musí obětovat dva výrobky A. Proto pro obě země bude výhodné, když se země X specializuje na výrobek B, protože její náklady obětovaných příležitostí (1 A) jsou nižší než náklady obětovaných příležitostí v zemi Y (2 A). A naopak: země Y se bude specializovat na výrobek A, neboť její alternativní náklady (1/2 B) jsou nižší než alternativní náklady země X (1 B).

John Stuart Mill! Přináší doplnění Ricarda o teorii mezinárodních směnných poměrů! Mezinárodní směnný poměr je vždy v otevřeném intervalu daném národními směnnými poměry t.j. mezinárodní cena se musí pohybovat mezi autarkními cenami obou ekonomik, je však současně výsledkem elasticity poptávek spolu s interakcí nabídky a poptávky. Důležitá je zde reciprocita poptávek a relativní velikost ekonomik.! Autarkní ceny (ceny vnitřního trhu bez zapojení do obchodu) jsou determinovány domácími relativními produktivitami práce

Teorie mezinárodních směnných poměrů! Mezinárodní směnný poměr bude blíže národnímu směnnému poměru větší země, protože u ní lze očekávat větší reciproční poptávku po dovozech.! Čím je mezinárodní cena vzdálenější od domácí (relativně), tím země z obchodu profituje víc! Pro malé a méně rozvinuté země tedy obchod může být ještě výhodnější než pro země velké a vyspělé

Neoklasické teorie! Neoklasici přicházejí s modernizací klasické politické ekonomie, kde zavádějí do faktorů dělby práce nový prvek, kromě práce i kapitál a půdu (vybavenost přírodními zdroji). Nejznámějším modelem obchodu je tzv. Heckscher-Ohlinův (H- O model) dvoufaktorový (práce a kapitál) model, který vychází z následovných předpokladů:! vybavenost jednotlivých zemí výrobními faktory je odlišná! jejich produkce se odlišuje z hlediska náročnosti na faktorovou náročnost ( kapitálově a pracovně náročné produkty)! výrobní technologie zemí se nemění a jsou pro všechny země stejné! pohyblivost výrobních faktorů mezi zeměmi je omezená

Neoklasické teorie! Tradiční přístupy (Hechscher-Ohlinův model, resp. neoklasický model obecně)! předpokladem dokonalá konkurence! předpokladem jsou konstantní výnosy z rozsahu! obchod je odvozen především z rozdílů mezi zeměmi, ať již z rozdílu v produktivitě, vybavenosti výrobními faktory, struktuře preferencí! zdůvodnění obchodu je mezioborovou směnou (tj. každá země se specializuje na něco jiného)! přináší statický, resp. komparativně statický přístup, má problémy s dynamizací

! Obecně podle H-O teorie platí, že země se bude specializovat na výrobu a vývoz takového statku, ktery je relativně náročny na ten výrobní faktor, jímž je daná ekonomika relativně lépe vybavena, dovoz bude zaměřen na ty statky, jejichž výroba je náročná na nedostatkovy faktor.! Zatímco klasická teorie mezinárodního obchodu vidí příčiny obchodu v existenci komparativních výhod a v nákladech, neoklasická teorie rozšiřuje komparativní výhody o rozdíly zemí ve vybavenosti výrobními faktory.

Neoklasické teorie Jelikož se země se vzájemně liší relativní vybaveností výrobními faktory ( prací P a kapitálem K), dochází k jejich specializaci v souladu s touto vybaveností.! Země s lepší vybaveností kapitálem (A) a tudíž i jeho nabídnou na vnitřním trhu se bude specializovat na kapitálově náročné výrobky.! Země lépe vybavená pracovní silou (B) a tím její větší nabídkou na vnitřním trhu se v modelu specializuje na výrobu a export pracovně náročných výrobků Vzájemný poměr kapitálu a pracovní síly se mezi zeměmi liší: K/P (A) > K/P (B) Země se specializují v souladu s výši poměru mezi kapitálem a prací

Odvozené teorémy z neoklasické teorie! Hechscher-Ohlinův teorém - vztah vybavenosti výrobními faktory a komoditní struktury obchodu Rybczenského teorém - reakce struktury produkce na přírůstek vybavenosti výrobními faktory Teorém vyrovnávání cen výrobních faktorů - pokud se při přechodu k volnému obchodu ustaví jednotné ceny zboží, vyrovnají se také ceny výrobních faktorů Stolper-Sammuelsonův teorém - zvýšení ceny zboží náročného na jeden z faktorů povede ke zvýšení reálných příjmů vlastníků tohoto faktoru a poklesu reálných příjmů vlastníků faktoru druhého

Odvozené teorémy z neoklasické teorie! Teorém o vyrovnávání cen výrobních faktorů rozšiřuje H-O model o vliv ceny výrobních faktorů v zemi. Zapojení země do mezinárodního obchodu znamená změnu struktury rozdělování domácích důchodů.! Specializace země na výrobu v souladu s jejím faktorovým vybavením vede ke změně ceny faktorů v důsledku změny poptavky. Změna cen výrobních faktorů přirozeně povede ke změnám v příjmech vlastníků těchto faktorů. Vlastníci hojného výrobních faktoru se obohatí, vlastníci vzácných výrobních faktorů však zchudnou (toto zchudnutí je většinou relativní, ale někdy může být i absolutní).! Mezinárodní obchod obohacuje zemi jako celek, ne všechny důchodové skupiny však mají z něho stejný přínos.

Odvozené teorémy z neoklasické teorie! Stoplerův a Samuelsonův teorém o změně světových cen! Podle H-O modelu platí, že pokud dochází ke změně (růstu) světové ceny na kapitálově náročné výrobky, následně poroste i cena kapitálu což při opačné tendenci platí i naopak.! To vyvolá zvýšení jejich výroby na úkor pracovně náročných výrobků! Následně poroste poptávka po kapitálu a pokles poptávky po pracovní síle v důsledku čeho klesá relativní důchod vlastníků pracovní síly a roste relativní i absolutní důchod vlastníků kapitálu! Země vyvážející kapitálově náročné výrobky zlepší svoje směnné relace a bude zvyšovat svůj vývoz a taky dovoz pracovně náročných produktů! U zemí vyvážejících pracovně náročné výrobky se směnné relace zhoršují a vývoz klesá

Neoklasické teorie Odvozené teorémy z neoklasické teorie! Rybczynského efekt a změna relativní faktorové vybavenosti:! Když v zemi dojde k náhlé změně (zvýšení) poměru K/P nastane jako následek relativnímu poklesu ceny kapitálu a zvýšení ceny práce! To povede ke změně struktury domácí výroby a růstu výroby kapitálově náročných výrobků! Při opačné změně poměru (poklesu) nastane opačný proces! Leontieffův paradox se prokázal na bázi verifikace H-O modelu na príkladu exportu USA! Navzdory tomu, že USA byly v roce testu (1947) zemí s nejlepší kapitálovou vybaveností, přesto vyvážely víc pracovně náročné výrobky, což nasvědčuje, že mezinárodní obchod je deformován různými překážkami obchodu a dochází ke vzájemné substituci výrobních faktorů

Alternativní teorie mezinárodního obchodu! Alternativní teorie obchodu - odbourávají některé z tradičních předpokladů, mohou analyzovat i tyto situace: - dynamický a diferencovaný růst technologií - obchod vyvolaný spíše podobností ekonomik než jejich rozdíly (vnitroodvětvový obchod) - důvody pro obousměrný obchod - obchod v situaci rostoucích výnosů z rozsahu, diferenciaci výrobků, nedokonalé konkurence - interakce a volba strategie velkých hráčů (např. vlád) na poli mezinárodního obchodu

Alternativní teorie mezinárodního obchodu! Vycházejí z kritiky teorie komparativních nákladů. Autorům zejména z méně rozvinutých zemí se nelíbí její závěry ohledně přirozenosti specializace RZ na jednoduché komodity a vývoz surovin. Někteří autoři ji pokládají za vyhovující spíše pro již vyspělé země.! Teorie dětských odvětví autor F. List tvrdí, že země by se měla otevřít volnému obchodu a konkurenci, až se její průmysl stane vyspělým a konkurenceschopným.! Teorie periferní ekonomiky (R. Prebish) říká, že růst důchodu vede k růstu poptávky po vyspelějších produktech a tím k růstu jejich cen ve vyspělých centrech světového hospodářství a poklesu cen zemí periferie

Alternativní teorie mezinárodního obchodu! Teorie zbídačujícího růstu (autor J. Bhagwati) poukazuje na fakt, že rozvojové země při zapojení do mezinárodního obchodu se musí přizpůsobovat poptávce světového trhu. V případe poklesu ceny nahrazují výpadky exportních příjmů zvyšováním výroby a exportu což dále snižuje cenu a zhoršuje směnné relace obchodu (tzv. Holandská nemoc)! Teorie rostoucích výnosů z rozsahu ukazuje na fakt, že výnosy z exportu při růstu objemu výroby nerostou konstantně v důsledku poklesu jednotkových nákladů. To vytváří pro malé firmy (většinou z rozvojových zemí) bariéru vstupu na světové trhy, které jsou většinou kontrolované nadnárodními společnostmi.

Alternativní teorie mezinárodního obchodu na bázi korporací! Teorie výrobkového cyklu : ( Raymond Vernon 1960) - navazuje na hypotézu inflačního zpoždění, ale je ucelenější - vychází z konceptu životního cyklu výrobku - fáze výrobku: (1.)nový, (2.)dozrávající, (3.) standardizovaný, (4.) končící.! V průbehu cyklu se mění jak objem prodeje (A), tak i zisků (B)! jak výrobek stárne, mění se struktura jeho spotřebitelů i místo výroby > postupné změny ve směru i struktuře obchodních toků - komparativní výhody jsou dynamické a mění komoditní strukturu exportu a importu

Alternativní teorie mezinárodního obchodu na bázi korporací

Alternativní teorie mezinárodního obchodu na bázi korporací Neotechnologické teorie! Teorie imitačního zpoždění (Michal V. Posner 1961)! předpoklad: v přenosu technologií mezi zeměmi existují prodlevy, totéž platí i pro poptávku Země a firmy se proto mají specializovat ne na zboží, které jsou schopny vyrobit nejlevněji, ale na ty které jsou na trhu unikátní. Po dobu schopnsti udržet si unikátní postavení, získavají tzv. technologickou rentu, až do doby než ji začnou imitovat ostatní firmy a země.! závěr: země daný výrobek exportují, pokud inovují! Stát se musí soustředit na podporu inovací a technologického předstihu (tzv. znalostní ekonomika)

Alternativní teorie mezinárodního obchodu na bázi korporací! Teorie podobnosti zemí a jejích spotřebních návyků (Linder 1961) Největší zájem o rozvoj vzájemného obchodu mají země s podobnou úrovní ekonomické a životní úrovně, protože mají podobné spotřebitelské zvyky. Pro ně je typická vnitroodvětvová výměna, kterou vyvolává důležitost znlosti obchodních značek, a reputace produků u spotřebitelů

Alternativní teorie mezinárodního obchodu na bázi korporací Teorie globálního soupeření (Krugman, Lancaster 1980) - je zaměřena na TNK, které se snaží využít svoje strategické přednosti a vytvářet globální bariery pro vstup konkurence:! Výzkum a vývoj! Práva průmyslové vlastnictví! Úspory z rozsahu výroby! Unikátní obchodní procesy a modely a zkušenost z trhu! Kontrola nad zdroji a přístupem k surovinám

Alternativní teorie mezinárodního obchodu na bázi korporací! Teorie konkurenčních výhod ( N. Porter 1991) - konkurenceschopnost firmy je závislá od schopnosti inovovat nizovat. Determinanty těchto procesů jsou! Místní trhy! Podmínky poptávky! Místní dodavatelé tzv.klastry! Lokální charakteristiky firmy Tyto determinanty tvoří tzv. národní kosočtverec výhod, které by měli rozvíjet nejen firmy, ale do jejich tvorby a integrace by měl aktivně zasahovat I stát

Alternativní teorie mezinárodního obchodu na bázi korporací Porterův model konkurenceschopnosti

Nová teorie obchodu! Autorem je P. Krugman, který za teorii získal v r. 2008 Nobelovu cenu. V podstatě integruje klasické i alternativní teorie obchodu na bázi zemí i firem.! Podle této teorie je hlavním motorem specializace a zapojení do mezinárodního obchodu dosahování úspor z rozsahu výroby a snaha o dominanci na světovém trhu. Firmy se angažují v mezinárodním obchodě proto, aby dosáhly maximálně možného rozsahu výroby a úspor.! Meziodvětvový obchod podle teorie je motivován H-O modelem, uvnitř odvětví na dosahování úspor z velkovýroby a specializaci. Tyto faktory se uplatňují zejména uvnitř mezinárodních korporací.

Nová teorie obchodu Krugman definuje tzv. standardní model obchodu. Pracuje s hranicí výrobních možností, křivkami stejné hodnoty, indiferenčními křivkami a relativní cenou. Začátek obchodu mezi dvěmi zeměmi vede spravidla ke změně relativní ceny, jako střetu světové nabídky a poptávky.! Růst domácí ekonomiky zaměřený na vývozním odvětví (proexportní strategie růstu) vede k tomu, že z tohoto růstu profituje zbytek světa, protože se zhoršují směnné relace země (zlevnění exportu).! Orientace na dovozní odvětví (antiimportní strategie růstu) vyvolává zlepšování směnných relací a ekonomika země z obchodu profituje na úkor zbytku světa (zlevnění importů).

Nová teorie obchodu Integrovaný model dochází k závěru, že (i) objem obchodu mezi libovolnými dvěma zeměmi by se měl zvyšovat s rozdílem v relativní vybavenosti produkčními faktory a snižovat v závislosti od rozdílů ve velikosti země (ii) podíl vnitro odvětvového obchodu v celkovém obchodě mezi oběma zeměmi by měl negativně záviset od rozdílu poměru mezi kapitálem a prací a pozitivně záviset od velikosti jejich rozložení. Nový integrovaný model založený na Dixit-Stiglitzové preferenci a Cobb Douglasové produkční funkci dokonce dává předpovědi o přesné funkční formě vztahů mezi dvoustrannými obchodními toky, vybavenosti výrobními faktory a velikosti země.

Nová teorie obchodu Nová teorie obchodu zahrnuje do analýzy taky další parametry, které předchozí modely ignorovaly. Jedná se o prostorový aspekt mezinárodního obchodu, zahrnutí dopravních nákladů, ale taky migrace pracovní síly jak na národní úrovni (města a periferie) tak rovněž na mezinárodní.

Teoretické přístupy k mezinárodnímu pohybu pracovní síly

Historie zkoumání migrace Zkoumání migrace pracovní síly začíná mnohem později než u jiných disciplín a to až koncem 19. století (Ravenstein). Pozdější zkoumání je směřováno do dvou rovin: makro a mikro - ekonomické Nejstarším teoretickým modelem migrace jsou tzv. gravitační modely, které nejsou čistě ekonomickými, i když z druhé strany nepředstavují komplexní teoretický přístup, ale jen matematické modely intenzity. Neoklasický makroekonomický přístup předpokládá efektivní fungování trhů zapojených zemí, které změnami mezd reagují na převis nabídky či poptávky. Migrační toky pak vyvolávají poptávkové toky na trhu práce, které lze regulovat migrační politikou států.

Neoklasické teorie! Pro vyjádření vztahu mezi pohybem lidí (migrace) a kapitálu (zejména přímé zahraniční investice) se používá základní zákon migrace, ktery říká, že meziregionální migrační toky způsobuje různá úroveň mezd zapříčiněna rozdílným podílem pracovní síly a kapitálu. V dlouhém období, jsou-li kapitál a práce mobilní, tržní síly nastolují novou rovnováhu na trhu, při které reálné mzdy mají stejnou úroveň v obou oblastech.! Nejvýznamnějším přínosem neoklasické makroekonomické teorie pro tvorbu migrační politiky je specificky pohled na původ migrace, za ktery je považován aktuální stav pracovního trhu.

Neoklasické teorie Todaro (1969) modifikoval neoklasicky přístup k migraci, kdy místo reálné mzdy používá očekávanou mzdu. Migrace v tomto modelu probíhá ve dvou fázích. První fází je samotná migrace a proces hledání práce a druhou je fáze zaměstnání. Velmi důležitým faktorem podle Todara je právě délka období, kdy migrant hledá pracovní místo. Tato délka by měla být v přímém vztahu s mírou nezaměstnanosti v dané oblasti. Todarův model nabízí oproti neoklasickému makroekonomickému přístupu možnost korigovat migrační toky pomocí ovlivňování stability a jistoty na trhu práce v rámci státní zaměstnanecké politiky. Migrace může existovat i při absenci mzdového diferenciálu díky vyšší pravděpodobnosti získání zaměstnání. Neoklasicky makroekonomicky model tuto možnost nenabízí. Ovšem ani Todarův model nevysvětluje, proč někteří lidé migrují a jiní ne. A dále ani nevysvětluje existenci migrace za podmínek, kdy je diferenciál očekávaných příjmů nulovy.

Teorie nové ekonomie migrace Hlavním přínosem nových teoretických přístupů ke studiu migrace je posun od převážně ekonomického pojetí fenoménu migrace do širších multidisciplinárních souvislostí (zvlášť z oblasti sociologie). Zkoumá se tzv. transnacionalismus, tj. vazby, které má migrant ke své zemi původu. Tyto vazby jsou velmi důležité, jelikož ovlivňují jednání jedinců/skupin žijících na obou koncích transnacionální vazby. Nová ekonomie pracovní migrace je souborem celé řady modelů, které se výrazně odlišují od klasických migračních modelů (Starka, Bloom, 1985). Zatímco neoklasická teorie mezinárodní migrace se soustřeďuje na ekonomické rozdíly mezi zemí původu a přijímající zemí, nová ekonomie migrace jde hlouběji a nechápe migraci jako čistě individuální chování racionálního jedince, nýbrž jako proces rozhodování v rámci větších sociálních jednotek, především domácností či celých rodin (Mincer, 1978). Vedle nákladů a výnosů migrace se zohledňuje otázka potenciálních rizik a jejich minimalizace.

Teorie nové ekonomie migrace Nová ekonomie pracovní migrace poskytuje komplexnější pohled na migraci, ktery je ovšem vykoupen vágnějšími představami ohledně možností, jak ovlivnit migraci. Úroveň rozhodování se posunula od jedince k rodině či domácnosti. Jejich rozhodnutí nejsou ovlivněny pouze mzdou, ale i ekonomickým prostředím jako celkem. Ovlivňování migrace se proto jeví jako vedlejší účinek politik, které vedou k rozvoji domácí ekonomiky obecně. I přes tyto komplikace lze vyvodit alespoň základní doporučení pro tvůrce migračních politik těch zemí, odkud migranti odcházejí.

Nová ekonomie migrace Důležitým přínosem přístupu nové ekonomie pracovní migrace je zahrnutí zpětných vazeb migrantů na zemi původu, nejčastěji formou remitencí. Chce-li přijímající země podpořit příliv migrantů, pak lze vyslovit doporučení usnadnění převodu remitencí do domácí země. Rozvinuté země, kam migranti nejčastěji směřují, zpravidla mají vyvinuty finanční systém. Existují-li problémy s převodem finančních prostředků do jiné země, vyskytují se komplikace na straně státu, kam remitence směřují.

Nová ekonomie migrace Zpětné vazby na zdrojovou zemi však nekončí převodem peněz. Část těchto prostředků představuje investice do místní ekonomiky (založení podniku, rozšíření stávajícího, atd.). Podpořením malého a středního podnikání může stát motivovat emigranty k návratu do domácí země a zapojení do ekonomické aktivity na domácí půdě. Všechny komponenty trhu jsou propojené, proto by rozvoj podnikání měl v relativně efektivně fungující ekonomice vést k rozvoji ostatních trhů (kapitálového, úvěrového, bankovních služeb obecně, pojišťovacího, atd.)

Nová ekonomie migrace Migrační modely anebo teoretické přístupy k migraci vznikají s cílem pochopit proces mezinárodní prostorové mobility obyvatelstva. Lidská společnost je ovšem složity organismus a její zobrazení pomocí jednoduchých a konzistentních modelů je problematické až téměř nemožné. Omezení se na pouhy ekonomicky rozměr migrace v teoriích migrace neumožňuje postihnout všechny faktory ovlivňující reálnou migraci. Výhradně ekonomické teorie migrace proto podávají neuceleny pohled a jednotlivé přístupy se často liší ve svých závěrech v důsledku rozdílných předpokladů,na kterých jednotlivé ekonomické školy staví své teorie.

Nová ekonomie migrace V poslední době se prosazují interdisciplinární přístupy, které se snaží do ekonomických modelů zakomponovat i poznatky z jiných vědních disciplín. Důraz je kladen na sociologicky a psychologicky rozměr procesu migrace. Výhodou je, že dokážou pojmout migraci komplexně a na teoretické úrovni jsou schopny vysvětlit i některé na první pohled paradoxní procesy a směry migrace. Na druhou stranu je mnoho proměnných, s kterými modely pracují, vágně vymezeno a kvantitativně neuchopitelných, což znemožňuje empirické testování platnosti závěrů těchto modelů.

Teoretické koncepce mezinárodního pobybu kapitálu

Vývoj přístupu k vývozu kapitálu Historický vývoj teorií vývozu kapitálu procházejí určitou genezí od tlaku na jeho omezování (merkantilisté, kteří vidí nutnost akumulace uvnitř ekonomiky), přes teoretické zdůvodnění příčin na základě zákona klesajících výnosů kapitálu a rozdílů v rozdílnosti reprodukčních nákladů pracovní síly (klasici a strukturalisté) a liberální přístupy zejména u klasiků (J.S.Mill) a neoklasiků, kteří kapitál považují za jeden z výrobních faktorů, kterými je země vybavena a tudíž jeho vývoz umožňuje jeho efektivnější alokaci a výrobní specializaci zemí. Někteří neoklasici zdůrazňují protikladný rozpor mezi vývozem zboží a kapitálu, jiní zas obecný přínos vývozu a dovozu kapitálu k růstu výroby a národního důchodu.

Vývoj přístupu k vývozu kapitálu! J.M.Keynes se zabýval vývozem kapitálu zejména ve vztahu k problematice rovnováhy platební bilance. Možnost stát se čistým vývozcem kapitálu viděl v aktivní obchodní bilanci, kterou by může země dosahovat na základě nižších (zejména) mzdových nákladů a tím i cen exportního zboží. Nižší mzdy vedou současně k poklesu objemu importu. Za důležitý důsledek této politiky považoval také snižování obsahu zlata v národní měně (devalvací) s podobným nežádoucím účinkem.! Kombinaci nízké mzdové úrovně u zemí importujících kapitál a dosahované vyšší hladiny ziskovosti pokládal za zdroj poklesu zbožového exportu ze zemí vývozů kapitálu a poklesu jejich mzdové úrovně, což považoval za nežádoucí jev.

Vývoj přístupu k vývozu kapitálu! Keynes při analýze dopadů vývozu kapitálu odhalil i rozpor mezi mikroekonomickými zájmy subjektů exportujících kapitál maximalizujícíc svůj zisk a makroekonomickými zájmy státu zaměřeného na podporu domácí zaměstnanosti.! Zde zpochybňoval neoklasické přístupy chápající vývoz kapitálu jako faktoru efektivního rozmístění výrobních zdrojů následně se promítajícího do optimální tvorby cen.! Ukazoval na to, že nadměrný vývoz kapitálu může vést k přílišnému odlivu kapitálu z rozvinutých zemí a tím narušovat následně vyrovnanost obchodní bilance, vyvolávat pokles zlatých zásob a způsobit růst nezaměstnanosti.! To jej vedlo k závěru, že pohyb kapitálu nemůže být neregulován, ale musí být udržován v rovnováze k aktivní obchodní bilanci.

Vývoj přístupu k vývozu kapitálu! Neokeynesiánské teorie nejsou celistvé, existují tři oblasti výzkumu, které tuto formu vztahů zkoumají ve spojení se:! Stimulací či autonomii vývozu kapitálu ( F.Machlup)! S vývojem ekonomického cyklu (F.Harrod)! S exportem z přijímajících zemí a úrovní vzájemné závislosti (E.Domar)! Tyto koncepce vzájemně spojuje do jedné školy dynamický pohled na mezinárodní pohyb kapitálu se zkoumáním jeho vztahu k (ne)rovnováze obchodní a platební bilance! Společné východisko vidí neokeynesiánci v podpoře vývozu zboží formou jeho státní podpory, a to i formou vývozu státního úvěrového kapitálu (tj. financováním exportu podporou ze státního rozpočtu)

Teorie vývozu kapitálu do rozvojových zemí! Hledání místa nejlepšího zhodnocení kapitálu mimo domácí ekonomiku našla odraz v různých teoriích jeho významu pro rozvojové země. Jsou to zejména teorie:! rozvojové pomoci - zdůvodňuje význam zahraničního kapitálu při nastartování ekonomického růstu rozvojových zemí! harmonie zájmů zaměřuje se na soulad zájmů zemí exportujících a importujících kapitál! přímých zahraničních investic zdůrazňuje pozitivní roli této formy vývozu kapitálu pro dosahování rozvoje ve srovnání s portfoliovým či úvěrovým kapitálem

Teoretické koncepce uspořádání mezinárodního měnového systému

Význam teorie měnových vztahů! Mezinárodní měnový systém tvoří významnou oblast zkoumání ekonomické teorie, jelikož mají vazbu na reálný vývoj světového hospodářství a mezinárodních ekonomických vztahů. Teoretické přístupy se stávají podkladem pro realizaci jednotlivých typů měnové politiky států, centrálních bank a mezinárodních měnových institucí na národní a nadnárodní úrovni a tudíž významným způsobem ovlivňují reálnou ekonomiku

Historie světových peněz a merkantilisté Merkantilisté (zejména D.Hume) řešili problém v rámci koncepcí výrovnávání platebních bilancí a měnových kursů. Zlatý standard podle nich řešil vyrovánávání vnějších nerovnováh automatismem v rámci zlatých bodů. Jelikož to patřilo do celkového rámce měnového systému kovových standardů, nevyžadovalo to hlubšího zkoumání neb systém byl postaven na plnohodnotných penězích. Smyslem politiky státu mělo být zajistit protekcionistickou politikou ochranu kapitálu uvnitř národní ekonomiky

Klasická ekonomie! Období vlivu klasické ekonomické teorie problematiku měnového uspořádání zásadně nemuselo řešit, neboť se objevila v období zavádění klasických kovových standardů a s nimi spojených systémů. V podstatě se i v teorii tudíž navazovalo na koncepce D.Huma.! Až ústup od zlatého standardu v době 1.světové války a jeho definitivní zrušení počas Velké hospodářské krize a přechod k neplnohodnotným měnám otevřelo etapu hledání nových modelů mězinárodního měnového uspořádání.

Parciální přístupy k měnové problematice Měnová problematika nebyla zpočátku pojímána komplexně, ale byla řešena parciálně zkoumáním oddělených okruhů měnových vztahů, zejména :! Nominalistická teorie devizového kursu tzv. teorie parity kupních sil vycházející z poměru cenových hladin mezi zeměmi a přizpůsobování se kursů cenovým hladinám, anebo vyrovánávání cenových hladin ve světě mezinárodním obchodem! Keynesovská teorie řízené měny a měnového kursu- zdůvodňuje možnost řízení kursů centrálními bankami bez úlohy zlata, ale s nutností státních zásahů! Teorie rovnovážnosti platební bilance se orientuje na liberální přístup, podle něhož tržní mechanismus je schopen zajistit vyrovávání platebních bilancí na základě změn devizových kursů měnících se pod vlivem nabídky a poptávky a floatingu měnových kursů

Koncepce poválečného uspořádání Koncepčnější řešení však přichází až koncem 2.světové války v souvislosti s zaváděním nového měnového uspořádání. Bretton woodská konference řešila střet několika koncepcí :! Whiteův plán! Isleův plán! Keynesův plán Jednotlivé koncepce představovaly rozdílné přístupy v souladu se zájmy zemí, které reprezentovaly. Společné znaky měly všchny koncepce v nutnosti vytvoření mezinárodních institucí, stabilizačních mechanismů a podpoře obnovy světového hospodářství a rozšiřování mezinárodních ekonomických vztahů. Lišily se zejména vztahem ke zlatu a roli národních měn v systému

Koncepce poválečného uspořádání! Whiteův plán (USA)představoval důsledně funkci zlata v měchanismu s cílem získat volný prostor pro devizové transkace s dolary v celosvětém měřítku. Vycházel z ekonomického postavení USA v poválečném světovém hospodářství.! Za nástroj likvidace deficitů platebních bilancí a hlavní nástroj vzájemného zůčtování bylo považování zlato, případně jeho reprezentant USD. Stabilizační fond měl být tvořen až z 50% zlatem, plán navrhoval zavedení umělé měnové jednotky Unitas s úlohou napomáhat řešení problémů s platebními bilancemi členských států! Isleyův plán ( Kanada ) se značne ztotožňoval s americkou koncepcí, kterou doporučoval doplnit o tzv.devizovou unii pro země, keré měly dostatečné zásoby zlata.

Koncepce poválečného uspořádání Keynesův plán vycházel z konce řízení měny a kursu a reprezentoval postavení evropských zemí v dlužnické pozici vůči USA. Předpokládal vytvoření mezinárodní clearingové unie jako zúčtovacího a úvěrového centra. Funkci zlata měla převzít mezinárodní peněžní jednotka bancor bez přímé volné směnitelnosti, ale jen s nepřímou vazbou na zlato. Vůčí ní měly ostatní země určovat svoji paritu, a používat ji ve svých devizových rezervách, kde by nahrazovala u zemí v dlužnické pozici zlato. Platební styk se měl uskutečňovat v národních měnách s využíváním devizové restriktivní politiky.

Teoretické koncepce v období krize poválečného systému! Už v 60 letech se objevuje kritika systému vzniklého na bázi kompromisu v Bretton Woods. Hlavním představitelem byl J. Triffin, který ukázal na vnitřní rozpornost jehouspořádání a neudržitelnost (tzv.triffinovo dilema).! Teorie byla nucena se vypořádat s třemi skupinami vzájemně závislých problémů a sice: problémem vyrovnávání bilancí, likvidity a důvěry! Krizový vývoj měnového uspořádání nastal zejména po rozpadu B-W systému v důsledku zrušení směnitelnosti USD za zlato fixních devizových kursů nutnost hledání teoretického řešení prudce zvýraznil

Teoretické koncepce v období krize poválečného systému a) problém vyrovnávání s cílem dosahování dlouhodobé rovnováhy platebních bilancí - existují dva přístupy:! Neokeynesiánský požadující více národní a mezinárodní regulace platebních bilancí! Monetaristický preferující volné devizové kursy (floating) na neregulovaných měnových trzích

Teoretické koncepce v období krize poválečného systému b) Problém likvidity je spojen s rolí zlata a národních v systému. Systém fixních kursů sebou přinášell problém nedostatku měnových rezerv a jejich nerovnoměrného rozdělení. Teoretické řešení problému vycházelo ze tří přístupů:! Neometalismus remonetizace zlata! Monetarismus - měnový floating a dominance jedné měny! Zavádění umělé měny odtržení měnového systému od národních měn a přechod k mezinárodní měnové jednotce, založené na měnovém koši

Současné teoretické koncepce! c) problém důvěry identifikoval Triffin jako situaci, kdy roste nedůvěra zemí vůči schopnosti USA dodržet svoje závazky vyplývající ze systému (směnitelnost USD za zlato při fixních cenách a deficitu platební bilance)! tento problém byl navrhován řešit obdobě jako problémy s likviditou s variantami :! Remonetizace zlata! Zavedení umělé jednotky na bázi měnového koše jako stabilizačního nástroje nahrazujícího zlato

Současné teoretické koncepce! Návrhy na řešení problémů současného systému vycházejí z teoreticko- praktických diskuzí pro řešení současných problémů nejen v úrovni měnových vztahů, ale I celého komplexu spojených se světovou finanční krizí. Hlavními představiteli jsou:! R. Cooper (1985)! R.Mundell (2002)! Joseph Eugen Stiglitz (2006)! Zhu Xiaochuan (2009)

Richard N.Cooper americký ekonom, politický poradce, akademik, profesor na Harvardské univerzite, působil v Federální rezervní bance, i jako státní tajemník Ministerstva zahraničí vlády USA, předseda Rady zpravodajských služeb USA, tvrdil, že ve věku globalizace komunikace, dopravy, technologií, obchodu, korporátních strategií, bankovnictví a investic je mezinárodní měnový systém postavený na národní měně (USD) nedostatečný a nevyhovující naznačoval nutnost přechodu k mezinárodní měnové rezervní měně a tím nahrazení dolaru US v tomto systému

Prof. Robert Mundell Kanadský ekonom, profesor ekonomie na Kolumbijské univerzitě, v roce 1999 získal Nobelovu cenu za analýzu měnové a fiskální politiky v různých režimech určování měnových kurzů a za analýzu optimálních oblastí společné měny. Je jedním ze zakladatelů ekonomie strany nabídky. Je významný zastánce jednotné světové měny, zdůrazňoval její enormní výhody a přínosy pro světový obchod, díky možnosti jednotného určování cen, zmizení nákladů a rizik směnných kurzů Jeho návrh spočíval v zavedení jednotné měny pro určování cen, denominaci dluhů, což by následně umožňovalo dosahovat stejnou úroveň inflace zůčastněných zemí, jednotnou úrokovou míru na bezriziková aktiva a globální synchronizaci ekonomického cyklu

Joseph Eugene Stiglitz Americký ekonom, profesor Columbijské univerzity. Je nositelem Nobelovy ceny za ekonomii (2001). Zastával funkci viceprezidenta a hlavního ekonoma Světové banky. Zabývá se zejména problematikou ekonomického rozvoje a globalizačních procesů ve světové ekonomice. V širším povědomí je znám jako kritik činnosti mezinárodních institucí (zejména Světové banky a MMF) a liberálních ekonomů (dle jeho slov "tržních fundamentalistů"). Bývá nejčastěji řazen k ekonomické škole tzv. "nových keynesiánců," navazujících na ekonomickou teorii a závěry J.M.Keynese prosazujícího státní zásahy do ekonomiky, zejména prostřednictvím fiskálních stimulů. Doporučuje přijetí SDR jako rezervní měny všemi centrálními národními bankami a tím napomáhat vytvořit cestu pro zavedení jednotné světové měny

Zhu Xiaochunan významný čínský ekonom, bankéř, reformátor, vládní byrokrat, guvernér Čínské lidové banky (centrální banka ČLR), Zhou měl v březnu 2009 projev Reforma mezinárodního menového systému ve kterém konstatoval, že finanční krize je posilována slabostí současného mezinárodního měnového systému. Požadoval větší přesun k SDR jako globálně řízené rezervní měně. Argmentoval Triffinovým dilematem a zdůrazňoval,že globální diverzifikace rezervních měn je nutná i proto, že přílišná koncentrace aktiv na USD může přinést nepředvidatelné důsledky. Vyjadřil lítost nad tím, že Bancor, doporučovaný J.M.Keynsem nebyl přijat Breton Woodskou konferencí v r. 1944 jako základ pro globální měnu.

Literatura! Neumann,P., Žamberský,P., Jiránková M.,: Mezinárodní ekonomie, Grada Publishing, Praha, 2010,! Jiránková M.: Národní státy v globálních ekonomických procesech, Professional Publishing, Příbram,2010