Ať nám Hospodin žehná po všechny dny našeho života

Neděle... 1 Pondělí... 2 Úterý... 4 Středa... 5 Čtvrtek... 6 Pátek... 8 Sobota... 9 27. týden v mezidobí Neděle Hospodin Bůh řekl: "Není dobré, že člověk je sám. Udělám mu pomocníka, který by se k němu hodil." Hospodin Bůh uhnětl z hlíny všechnu divokou zvěř a všechno nebeské ptactvo a přivedl ( je ) k člověku, aby viděl, jaké jim dá jméno: takové mělo být jejich jméno, jak by všechny živočichy pojmenoval. A člověk dal jméno všem krotkým zvířatům, nebeskému ptactvu a veškeré divoké zvěři, ale pro člověka se nenašel pomocník, který by se k němu hodil. Tu Hospodin Bůh seslal na člověka hluboký spánek, a když usnul, vzal jedno z jeho žeber a to místo uzavřel masem. Hospodin Bůh pak ze žebra, které vzal z člověka, vytvořil ženu a přivedl ji k člověku. Ten zvolal: "To je konečně kost z mých kostí a tělo z mého těla. Bude se nazývat manželkou, neboť z manžela byla vzata." Proto muž opustí otce i matku a přidrží se své ženy a budou jeden člověk. Ať nám Hospodin žehná po všechny dny našeho života Blaze každému, kdo se bojí Hospodina, kdo kráčí po jeho cestách. Budeš jísti z výtěžku svých rukou, bude ti blaze a dobře. Tvá manželka bude jako plodná réva uvnitř tvého domu. Tvoji synové jako výhonky oliv kolem tvého stolu. Hle, tak bývá požehnán muž, který se bojí Hospodina. Ať ti Hospodin požehná ze Siónu, abys viděl štěstí Jeruzaléma po všechny dny svého života. 1

Abys viděl syny svých synů: Pokoj v Izraeli! 2. Čtení Bratři! Vidíme, že Ježíš, který byl nakrátko ponížen pod anděly, je korunován slávou a ctí, protože vytrpěl smrt; bylo třeba, aby on - z milosti Boží - za všechny lidi pod-stoupil smrt. Bylo jistě vhodné, aby ten, pro něhož a skrze něhož je všechno, přivedl do slávy mnoho synů tím, že utrpením zdokonalí původce jejich spásy. Vždyť ten, kdo posvěcuje, i ti, kteří jsou posvěcováni, mají stejný původ. Proto se neostýchá nazývat je svými bratry. Přišli farizeové a zeptali se Ježíše, smí-li se muž se ženou rozvést. Chtěli ho tím přivést do úzkých. Odpověděl jim: "Co vám přikázal Mojžíš?" Řekli: "Mojžíš dovolil vystavit jí rozlukový list a rozvést se." Ježíš jim řekl: "Pro tvrdost vašeho srdce vám napsal tento příkaz. Na počátku při stvoření však ( Bůh ) učinil ( lidi ) jako muže a ženu. Proto opustí muž otce i matku, připojí se ke své ženě, a ti dva budou jeden člověk'. Už tedy nejsou dva, ale jeden. Co tedy Bůh spojil, člověk nerozlučuj!" V domě se ho učedníci ještě jednou na to zeptali. Řekl jim: "Kdo se rozvede se svou ženou a ožení se s jinou, dopouští se vůči ní cizoložství. Rozvede-li se žena se svým mužem a vdá se za jiného, dopouští se cizoložství." ( Matky ) přinášely k Ježíšovi děti, aby jim požehnal. Ale učedníci jim to zakazovali. Když to Ježíš viděl, rozmrzelo ho to a řekl jim: "Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království. Amen, pravím vám: Kdo ne-přijme Boží království jako dítě, vůbec do něho nevejde." Bral je do náručí, kladl na ně ruce a žehnal jim. Pondělí Hospodin oslovil Jonáše, syna Amittajova, a řekl Vstaň, jdi do velikého města Ninive a měj tam (kázání), neboť jeho neřest se dostala až ke mně." A Jonáš vstal, aby utekl do Taršíše, daleko od Hospodina. Sestoupil do Jafy a našel loď, která měla odplout do Taršíše. Zaplatil za cestu a vstoupil na loď, aby se s nimi odebral do Taršíše, daleko od Hospodina. Hospodin však spustil na moře veliký vítr. Na moři se rozpoutala veliká bouře a lodi hrozilo, že ztroskotá. Lodníci se 2

báli a každý volal ke svému bohu. Aby lodi ulehčili, házeli do moře věci, které měli na lodi. Zatím Jonáš sestoupil do podpalubí, ulehl a tvrdě usnul. Přišel za ním kapitán a řekl: Co ty se oddáváš spánku? Vstaň a vzývej svého Boha! Snad si na nás Bůh vzpomene, a nezahyneme." Potom řekli: Losujme, abychom poznali, kvůli komu nás stihlo toto veliké neštěstí." Losovali, a los padl na Jonáše. Řekli mu: Pověz nám, jaké je tvé zaměstnání, odkud přicházíš, která je tvá vlast a národ, z něhož pocházíš?" Odpověděl jim: Já jsem Hebrej a ctím Hospodina, Boha nebes, který učinil moře i pevninu. Tu se ti muži zděsili a řekli mu: Cos to udělal?" Dověděli se totiž, že utíká před Hospodinem, jak jim to oznámil. Řekli mu: Co máme s tebou udělat, aby se nám moře uklidnilo?" Moře se totiž stále vzdouvalo a bouřilo. Odpověděl jim: Vezměte mě a hoďte mě do moře, a moře se vám uklidní. Vím, že tato veliká bouře vás stihla kvůli mně." Ti muži však veslovali, aby se vrátili na pevninu, ale bez výsledku, neboť moře se proti nim stále více vzdouvalo. Tu volali k Hospodinu: Prosíme, Hospodine, ať kvůli tomuto muži nezahyneme! Nepřičítej nám nevinnou krev, neboť ty, Hospodine, jednáš podle své vůle." Vzali tedy Jonáše a hodili ho do moře. A moře přestalo běsnit. Veliká bázeň před Hospodinem padla na ty muže, přinesli mu oběť a učinili sliby. A Hospodin poslal velikou rybu, aby Jonáše pohltila. V útrobách té ryby byl Jonáš tři dny a tři noci. Potom přikázal Hospodin rybě, a ta vyvrhla Jonáše na pevninu. Ze záhuby jsi vyvedl můj život, Hospodine! Ve své tísni jsem volal k Hospodinu, - a vyslyšel mě. - Z lůna podsvětí jsem křičel, - a slyšel jsi můj hlas. Do hlubiny, doprostřed moře jsi mě vrhl, - proud mě obklíčil, - všechny tvé příboje a vlny, - se přes mě převalily. Řekl jsem si: Jsem zavržen od tvých očí, - ale znovu spatřím tvůj svatý chrám." Když zmalátněla má duše, - vzpomněl jsem si na Hospodina - a modlitba má přišla k tobě, - do tvého svatého chrámu. Jeden znalec Zákona povstal, aby přivedl Ježíše do úzkých, a zeptal se ho: Mistře, co mám dělat, abych dostal věčný život?" (Ježíš) mu řekl: Co je psáno 3

v Zákoně? Jak tam čteš?" On odpověděl: Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou i celou svou myslí, a svého bližního jako sám sebe!" Řekl mu: Správně jsi odpověděl. To dělej a budeš žít." Ale on se chtěl ospravedlnit, a proto se Ježíše zeptal: A kdo je můj bližní?" Ježíš se ujal slova a řekl: Jeden člověk sestupoval z Jeruzaléma do Jericha a octl se mezi lupiči. Ti ho o všechno obrali, zbili, nechali napolo mrtvého a odešli. Náhodou šel tou cestou nějaký kněz; viděl ho, ale vyhnul se mu. Stejně i jeden levita přišel k tomu místu; viděl ho, ale vyhnul se mu. Také jeden Samaritán přišel na své cestě k němu, viděl ho a bylo mu ho líto. Přistoupil k němu, nalil mu do ran oleje a vína, obvázal je, vysadil ho na svého soumara, dopravil do hostince a staral se o něho. Druhého dne vytáhl dva denáry a dal je hostinskému se slovy: Starej se o něho, a co vynaložíš navíc, já ti doplatím, až se budu vracet.' Co myslíš, kdo z těch tří se zachoval jako bližní k tomu, který se octl mezi lupiči?" On odpověděl: Ten, kdo mu prokázal milosrdenství." A Ježíš mu řekl: Jdi a stejně jednej i ty!" Úterý Hospodin oslovil Jonáše podruhé: Vstaň, jdi do velikého města Ninive a měj tam kázání, které ti ukládám." Jonáš tedy vstal a šel do Ninive podle Hospodinova rozkazu. Ninive bylo veliké město před Bohem, tři dny se jím muselo procházet. Jonáš začal procházet městem první den a volal: Ještě čtyřicet dní, a Ninive bude vyvráceno!" Ninivští obyvatelé však uvěřil Bohu, vyhlásili půst, oblékli se do žínic, velcí i malí. Zpráva o tom se dostala až k ninivskému králi. Vstal ze svého trůnu, odhodil svůj háv, oblékl se do žínice a sedl si do popela. Dal provolat: V Ninive, z rozkazu krále a jeho velmožů: Lidé ani dobytek, skot ani brav nesmějí nic jíst, nesmějí se pást ani pít vodu. Obléknou se do žínic, lidé i dobytek, úpěnlivě budou prosit Boha; každý ať změní své hříšné chování a odvrátí se od nepravosti, která mu lpí na rukou. Snad se Bůh obrátí a smiluje, snad upustí od svého hrozného hněvu, a my nezahyneme." Když Bůh viděl, co učinili, že změnili své hříšné chování, smiloval se a nepřived na ně zkázu, kterou jim hrozil. 4

Budeš-li uchovávat v paměti viny, Hospodine, Pane, kdo obstojí? Z hlubin volám k tobě, Hospodine, - Pane, vyslyš můj hlas! - Tvůj sluch ať je nakloněn - k mé snažné prosbě! Budeš-li uchovávat v paměti viny, Hospodine, - Pane, kdo obstojí? - Ale u tebe je odpuštění, - abychom ti mohli v úctě sloužit. Neboť u Hospodina je slitování, - hojné je u něho vykoupení. - On vykoupí Izraele - ze všech jeho provinění. Ježíš přišel do jedné vesnice, kde ho přijala do domu nějaká žena jménem Marta. Měla sestru, která se jmenovala Marie. Ta se posadila Pánu k nohám a poslouchala jeho řeč. Marta měla plno práce s obsluhou. Přistoupila k němu a řekla: Pane, nezáleží ti na tom, že mě má sestra nechala obsluhovat samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!" Pán jí odpověděl: Marto, Marto! Děláš si starosti a znepokojuješ se pro mnoho věcí. Ano, jen jedno je třeba. Marie si vybrala nejlepší úděl a ten jí nikdo nevezme." Středa Jonáš se velmi zarmoutil a rozhněval. Modlil se k Hospodinu takto: Ach, Hospodine, zda právě toto jsem si nemyslel, když jsem byl ještě ve své vlasti? Proto jsem chtěl rychle utéci do Taršíše, neboť jsem věděl, že jsi Bůh milostivý, milosrdný, shovívavý a plný lásky, který se slituje nad neštěstím. Nyní, prosím, Hospodine, vezmi mně život, je mi lépe zemřít nežli žít." Hospodin řekl: Hněváš se právem?" Jonáš vyšel z města a usadil se na východ od něho. Postavil si tam chýšku a seděl pod ní ve stínu, aby viděl, co se s městem stane. Hospodin, Bůh, pak dal vyrůst nad Jonášem ricinovému keři, takže mu stínil hlavu a zbavoval ho vedra. Jonáš měl z ricinového keře velikou radost. Druhého dne na úsvitě Hospodin poslal červa, a ten ricinový keř nahlodal, že uschl. Kdy pak vyšlo slunce, dal Bůh vanout žhavě pálícímu větru. Slunce pálilo Jonášovi na hlavu, že padal vedrem a přál si zemřít: Lépe je mi zemřít nežli žít." Tu řekl Bůh Jonášovi: Hněváš se pro ricinový keř právem? Odpověděl: Hněvám se 5

právem až na smrt." Nato Hospodin: Tobě je líto ricinového keře, s nímž jsi neměl žádnou práci, který jsi nevypěstoval. V noci vyrostl, v noci zahynul. A já bych se neměl smilovat nad Ninivem, velikým městem, v němž je víc než sto dvacet tisíc lidí, kteří nedovedou rozlišovat pravici od levice - a tolik dobytka?" Ty jsi, Pane, váhavý k hněvu a svrchovaně laskavý Ty jsi můj Bůh, smiluj se nade mnou, Pane, - neboť stále k tobě volám. - Obvesel život svého služebníka - neboť k tobě, Pane, pozvedám svou duši. Tys totiž, Pane, dobrý a shovívavý, - nejvýš milosrdný ke všem, kdo volají k tobě. - Vyslyš, Hospodine, mou modlitbu, - všimni si hlasu mé snažné prosby. Všechny národy, které jsi učinil, přijdou, - budou se ti klanět, Pane, - a velebit tvé jméno. - Protož tys veliký a činíš divy, - ty jediný jsi Bůh. Jednoho dne se (Ježíš) na nějakém místě modlil. Když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: Pane, nauč nás modlit se, jako i Jan naučil své učedníky." Odpověděl jim: Když se modlíte, říkejte: Otče, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Chléb náš vezdejší dávej nám každý den. A odpusť nám naše hříchy, neboť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám. A neuveď nás v pokušení." Čtvrtek Drze proti mně mluvíte - praví Hospodin. Ptáte se: Copak jsme mezi sebou mluvili proti tobě?" Říkáte: Zbytečné je sloužit Bohu! Jaký užitek máme z toho, že vůči němu zachováváme závazky, že kráčíme před Hospodinem zástupů v kajícím šatě? Nyní musíme za šťastné prohlásit lidi zpupné, vždyť mají úspěch ti, kdo se dopouštějí bezbožnosti, pokoušejí Boha, ale zůstávají bez pohromy!" Tak 6

mezi sebou rozmlouvali bohabojní, jeden s druhým. Hospodin to pozoroval a slyšel - před ním byla psána pamětní kniha pro ty, kdo se bojí Hospodina a ctí jeho jméno. Stanou se mým majetkem - praví Hospodin zástupů - v den, kdy budu jednat. Smiluji se nad nimi, jako se otec smilovává nad synem, který mu slouží. Opět uzříte rozdíl mezi spravedlivým a bezbožným, mezi tím, kdo Bohu slouží, a kdo mu neslouží. Neboť hle, přijde den, který plane jako pec, slámou se stanou všichni zpupní, všichni, kdo se dopouštějí bezbožnosti! Den, který přijde, je spálí - praví Hospodin zástupů - že po nich nezůstane kořen ani větev! Vám, kdo ctíte mé jméno, vzejde slunce spravedlnosti, které má na svých křídlech uzdravení. Blaze tomu, kdo svou naději vložil v Hospodina Blaze tomu, kdo nechodí, jak mu radí bezbožní, - nepostává na cestě, kudy chodí hříšní, - a nezasedá ve shromáždění rouhačů, - ale má zalíbení v Hospodinově zákoně - a o jeho zákoně přemítá dnem i nocí. Podobá se tak stromu zasazenému u vodních proudů, - ve svůj čas přináší ovoce, - listí mu nevadne - a daří se mu vše, co koná. Jinak je tomu s bezbožnými, zcela jinak: - jsou jako pleva rozvátá větrem. - Vždyť Hospodin dbá o cestu spravedlivých, - ale cesta bezbožných skončí záhubou. Ježíš řekl svým učedníkům: Někdo z vás bude mít přítele a půjde k němu o půlnoci s prosbou: Příteli, půjč mi tři chleby. Právě totiž ke mně přišel můj přítel, který je na cestách, a nemám, co bych mu předložil.' On však by mu zevnitř odpověděl: 'Neobtěžuj mě! Dveře jsou už zavřeny a moje děti jsou se mnou na lůžku. Nemohu vstát a dát ti to.' Říkám vám: Když přece vstane a dá mu, tedy ne proto, že je to jeho přítel, ale pro jeho neodbytnost se zvedne a dá mu všechno, co potřebuje. Proto vám říkám: Proste, a dostanete; hledejte, a naleznete; tlučte, a otevře se vám! Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu se otevře. Je mezi vámi takový otec, že když ho syn poprosí o rybu, on mu dá místo ryby hada? Anebo když ho poprosí o vejce, on 7

mu dá štíra? Jestliže tedy vy, třebaže jste zlí, umíte dávat svým dětem dobré dary, čím spíše nebeský Otec dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí!" Pátek Oblékněte si smuteční roucha a plačte, kněží, naříkejte, služebníci oltáře, vstupte (do chrámu) a nocujte v žínicích, služebníci mého Boha, z domu vašeho Boha totiž zmizel obětní dar i úlitba. Nařiďte půst, svolejte shromáždění, přiveďte starce, všechny obyvatele země do domu Hospodina, vašeho Boha, volejte k Hospodinu: Běda tomuto dni! Blízko je totiž Hospodinův den, přichází jako zkáza od Všemocného." Na Siónu zatrubte na polnici, křičte na poplach na mé svaté hoře, ať se třesou všichni obyvatelé země, neboť Hospodinův den přichází, už je blízko! Je to den temnoty a mlhy, den mraků a bouře. Jako se úsvit rozprostírá na horách, (tak přichází) lid mnohý a mocný, jakého nebylo od věků a ani podobného po něm nebude po léta všech věků. Podle práva bude Hospodin soudit svět Hospodine, chci tě oslavovat z celého svého srdce - chci vyprávět o všech tvých podivuhodných skutcích - V tobě se chci radovat a jásat, - opěvovat jméno tvé Svrchovaný. Obořil ses na pohany, bezbožníka jsi potřel, - navždy jsi vyhladil jejich jméno. - Pohané zapadli do jámy, kterou vykopali, - noha jim uvázla v léčce, kterou nastražili. Hospodin však trůní věčně, - stolec svůj postavil k soudu. - Podle práva bude svět soudit, - podle spravedlnosti vyřkne rozsudek nad národy. Když Ježíš vyháněl zlého ducha z němého člověka někteří ze zástupu řekli: Vyhání zlé duchy s (pomocí) Belzebuba, vládce zlých duchů!" Jiní ho pokoušeli a žádali od něho znamení z nebe. On však znal jejich myšlenky, a 8

proto jim řekl: Každé království proti sobě rozdvojené zpustne a dům na dům padne. Je-li tedy i satan v sobě rozdvojen, jak obstojí jeho království? Říkáte totiž, že vyháním zlé duchy s (pomocí) Belzebuba. Jestliže já vyháním zlé duchy s (pomocí) Belzebuba, s čí (pomocí) je vyhánějí vaši synové? Proto oni budou vašimi soudci. Jestliže však vyháním zlé duchy prstem Božím, pak už k vám přišlo Boží království. Dokud ozbrojený silák hlídá svůj dvůr, jeho majetek je v bezpečí. Přepadne-li ho však někdo silnější a přemůže ho, vezme mu jeho zbraně, na které spoléhal, a jeho kořist rozdá. Kdo není se mnou, je proti mně, a kdo neshromažďuje se mnou, rozptyluje! Když nečistý duch vyjde z člověka, potuluje se po pustinách a hledá odpočinutí. Když nenajde, řekne si: 'Vrátím se do svého domu, odkud jsem vyšel.' Přijde a nalezne ho vyčištěný a vyzdobený. Tu jde, přibere si sedm jiných duchů, horších, než je sám, a vejdou a usadí se tam. Konce toho člověka jsou horší než začátky." Sobota Toto praví Hospodin: Ať povstanou národy a vystoupí do údolí Josafat, tam zasednu, abych soudil všechny okolní národy. Mávněte srpem, neboť dozrála žeň, pojďte a šlapejte, lis je už plný, nádržky přetékají, neboť zloba národů je velká. Nesmírná množství jsou v údolí Rozhodnutí, neboť blízko je Hospodinův den v údolí Rozhodnutí. Slunce a měsíc se zatměly a hvězdy ztratily svou zář. Hospodin zahřmí ze Sionu a z Jeruzaléma se ozve svým hlasem; zachvějí se nebesa i země. Hospodin je útočištěm svému lidu, záštitou synům Izraele. Tu poznáte, že já, Hospodin, jsem váš Bůh, sídlím na Siónu, na své svaté hoře, svatyní se stane Jeruzalém, cizáci jím už nepotáhnou. Tehdy budou hory mokvat moštem, pahorky potečou mlékem, všemi potoky Judska poplynou vody, z Hospodinova domu vytryskne pramen, zavlaží údolí Šittim. Z Egypta bude poušť, z Edomska pustá step pro násilí na Judských synech, jejichž nevinnou krev prolili v jejich zemi. Juda bude bydlet na věky, Jeruzalém po všechna pokolení. Jejich krev pomstím, bez trestu ji neponechám; Hospodin přebývá na Siónu. Radujte se, spravedliví, v Hospodinu! Hospodin kraluje, ať zajásá země, - ať se radují četné ostrovy! - Mrak a temnota ho obklopují, - spravedlnost a právo jsou základem jeho trůnu. 9

Jako vosk se taví hory před Hospodinem, - před vladařem celé země. - Nebesa hlásají jeho spravedlnost - a všechny národy vidí jeho slávu. Světlo vychází spravedlivému - a lidem upřímného srdce radost. - Radujte se, spravedliví, v Hospodinu - a oslavujte jeho svaté jméno! Když Ježíš mluvil k zástupům, zvolala na něho jedna žena ze zástupu: Blahoslavený život, který tě nosil a prsy, které tě kojily! On však řekl: Spíše jsou blahoslavení ti, kdo slyší Boží slovo a zachovávají ho. 10