Pátek 23. 9. 2011 / č. 38 / samostatně neprodejné Ondřej Pavelka Ondřej Pavelka Kabaret okolo nás
OBSAH Dobré zprávy: Elf a Narco Polo Rozhovor: Ondřej Pavelka: Kabaret kolem nás Průvodce: Bratislava tipy, které v běžných průvodcích nenajdete. Manželky našich premiérů: Bohumila Švehlová, žena nejvýznamnějšího konzervativního politika první republiky Portrét: Nikolai Lilin: pokérovaný zabiják, který se stal slavným spisovatelem Gurmán: Podzim a univerzální dýně Auto: Maserai Strádale Na cestě: Ruční práce mezi krokodýly Písnička: Spirituál Kvintent: Až se k nám právo vrátí Komerční příloha: Zdravé zuby + Program TV na celý týden se sloupky osobností: Kačer Franz Bednářová Bosák Rynda Štindl Špátová
editorial Bratislava se během posledních deseti let změnila k nepoznání. Nabízíme vám tipy, které v běžném průvodci nenajdete. Více na str. 20. 4 dobré zprávy Elf a Narco Polo Tohle je tichý vagon! Prší, prší jen se leje a Naše milá učitelka Angelina Jolie, tyhle písničky ještě angličtí spolucestující vydrželi. I když dvě starší paní si zhnuseně odsedly. V tu chvíli mi to ještě nepřipadalo divné. Běžte s tím mobilem na záchod, ozval se však za chvíli důrazně další spolucestující. Dodal sice prosím, nicméně jeho cimrmanovské prosbě jsem nevěnovala pozornost. Ačkoli jsem seděla ve vlaku z Londýna na jih, do Plymouthu, vypadal pán, co seděl za mnou, jako inspektor Trachta z Rozpuštěný a vypuštěný. Běžte si, prosím, telefonovat na záchodek! vykřikl ten vousatý pán nevěřícně. Nechápal, jak je možné, že jsem ho neposlechla. Já jsem taky nechápala vždyť mi přišla jenom esemeska. Pán dodal na vysvětlenou: Tohle je oáza moderní civilizace! Tohle je tichý vagon! A tak jsem se poučila. Zlatá pravidla tichého vagonu jsou detailně vyjmenována ve zvláštní příručce, kterou lze najít v kapse na sedadle před vámi. Je to ryze britská specialita, vymyšlená na základě přání zákazníků dráhy. V některém z vlaků jednoduše bývá tichý vagon, kde se, stručně řečeno: 1) netelefonuje, mobily nesmějí zvonit ani vydávat zvuky 2) neposlouchá hudba a nepouštějí DVD jen pokud si je majitel jist, že má velmi kvalitní sluchátka 3) herní konzole i jiné hry mohou fungovat jen v tichém modu 4) s ostatními pasažéry se mluví co možná nejtišeji, šeptání doporučeno. Pán tím, že mi vysvětloval bod jedna z pravidel v tichém voze, ovšem porušil pravidlo poslední, o tiché mluvě. To se nelíbilo dvěma dámám, které si už předtím jednou přesedly a teď nadávaly hned za ním. Syčely a sykaly a on jim (ne co možná nejtišeji) vysvětloval, že za všechno můžu já. Pak radši vystoupil už v Redingu tedy pouhých pět minut po incidentu. Možná nemohl přežít tu ostudu, že hlučel. Snad nemusel jít za trest pěšky až k moři. Veronika Bednářová reportérka Pátku 8 rozhovor Ondřej Pavelka: Kabaret kolem nás 12 Průvodce Bratislava tipy, které v běžných průvodcích nenajdete 18 Manželky premiérů Bohumila Švehlová 22 Portrét Nikolai Lilin, zabiják, který se stal spisovatelem 26 gurmán Podzim a univerzální dýně 28 AUTO Maserati Stradale 29 na cestě Ruční práce mezi krokodýly 30 PÍSNIČKA Spirituál Kvintet: Až se k nám právo vrátí 33 Komerční příloha Zdravé zuby Foto na titulu: Ondřej Němec Pátek, týdenní příloha LN. Výkonný ředitel: Dalibor Balšínek. Vedoucí magazínu a zástupce šéfredaktora: Dan Hrubý. Art director: Vladimír Dundr. Redaktoři: Veronika Bednářová, Honza Dědek, Ondřej Formánek, Alena Plavcová. Kontakt na redaktory: jméno.příjmení@lidovky.cz. Jazyková redakce: Iva Pospíšilová. Adresa: AMC, Karla Engliše 519/11, 150 00, Praha 5. Tel.: 225 067 111. www.lidovky.cz. Předplatné: 225 555 533. Tiskne: Severotisk, spol. s. r. o. Magazín je prodejný jen s deníkem Lidové noviny. PÁTEK LIDOVÝCH NOVIN 3
průvodce Po Dunaji je to do Vídně pár desítek minut a rychlolodě jezdí pěkně z centra do centra. Kdyby mělo někde existovat hlavní město střední Evropy, pak by jím musela být Bratislava. Nabízíme vám několik tipů, které v běžném průvodci nenajdete. Luboš Palata Foto Profimedia.cz Bratislava město na rozhraní 12 PÁTEK LIDOVÝCH NOVIN PÁTEK LIDOVÝCH NOVIN 13
Foto Profimedia.cz Ubytování S bydlením je v Bratislavě trochu potíž. Městu chybí zlatý střed, převládají buď drahé luxusní hotely, nebo naopak laciné, ale nekvalitní hotýlky. Přesto lze doporučit Film Hotel (Vysoká 27) tříhvězdičkový hotel v centru města, ve zrekonstruovaném starém domě, jehož každý pokoj je pojmenovaný podle jedné z hollywoodských hvězd. Noc v dvoulůžkovém pokoji tu přijde na 75 eur. Hotel Kyjev (Rajská 2) pokud chcete svým dětem ukázat, jak to vypadalo za socialismu, nebo toužíte zavzpomínat na mládí, zvolte Kyjev. Hotel tak dlouho otálel s rekonstrukcí, až se z retra stal trend a z hotelu Kyjev pojem. Cena kolem 50 eur za dvoulůžkový pokoj na okraji Starého Města je hodně dobrá. Botel Fairway (Ludvíka Svobody, nábřeží Dunaje pod Bratislavským hradem) zkuste jeden z bratislavských botelů. Fairway kotví pár stovek metrů od Starého Města a je hezčí a levnější než lodě kotvící v samém centru. Hotel Club (Odbojárou 3) jeden z mála skutečně dobrých hotelů střední kategorie. Cena: 60 eur za všední den, 45 za víkend ve dvoulůžkovém pokoji bez snídaně ta stojí pět eur navíc. Most, kvůli kterému zmizela stará židovská čtvrť za ním Petržalka a jen kousek dál Rakousko. Michalská brána otevírá cestu k půvabnému Starému Městu, které oproti Praze nepatří turistům, ale místním. Slavná vinařská obec Pezinok jen kousek od Bratislavy. Na pohled, který jsem měl z okna svého bratislavského bytu kousek od Bratislavského hradu, nikdy nezapomenu. Ze stráně, na níž zrálo v letním parnu vanoucím z uherských rovin báječné víno, jsem měl výhled do tří zemí a tu čtvrtou jsem tušil v nevelké dálce. Vpravo Rakousko, vlevo Maďarsko, před oknem v noci kouzelně blikající bratislavské sídliště Petržalka, pod nohama Dunaj rozlévající se na obzoru do šířky Gabčíkova, které z mého okna vypadalo jako jakési počínající moře. A proti proudu, tam, kde se řeka Morava slévala pod Děvínem na okraji Moravského pole s Dunajem, mohl člověk tušit rodné Česko, vzdálené méně než vrcholky Bezdězu při pohledu z Polabí. Bratislava je jediné hlavní město, které se dnes, díky Evropské unii, rozrůstá přirozeně přes hranice. Rakouské a maďarské vesnice se mění v předměstí Bratislavy, když si v nich tisíce Bratislavanů kupují domy a staví nové slovenské čtvrti. A proti proudu Dunaje se podobně přirozeně Bratislava propojuje s Vídní, do níž je to dnes po dálnici stejně daleko jako z východního konce Prahy na západní, možná dokonce blíž. Bratislava se tak přirozeně a nenásilně vrací k městu, jímž byla před necelým stoletím, kdy sem z Vídně jezdila tramvaj. K německo-židovsko-maďarskému městu, v němž se mluvilo německy, říkalo se mu Prešpurk a čeští sokolové a legionáři ho museli vojensky dobýt a okupovat, protože slovenského na něm v roce 1919 nebylo téměř nic. Dnešní Bratislava, která se krátce po obsazení Čechy měla jmenovat Wilsonovo Město (po americkém prezidentovi, jehož mírové podmínky umožnily vytvoření Československa), se k těmto svým kořenům vrací. A právě v tom je nejspíš její největší kouzlo: v příjemně srozumitelné slovenštině k vám znovu promlouvá její vídeňská, uherská, česká či čechoslovakistická, a když trochu zapátráte, tak i zmizelá židovská duše. Slovanství, germánství i maďarství se tu setkávají na jednom místě a vytvářejí něco, co jinde v Evropě nenajdete. Omlouvám se všem, kteří historii zrovna nemusí, ale myslím, že tohle všechno je dobré vědět, protože pak vám bude hned jasné, že když jedete do Bratislavy, tak nejedete jen do hlavního města Slovenska, které část Čechů považuje jen za takové druhé Brno, donedávna navíc chudší a ošklivější. Jenže to už léta neplatí. A Bratislava je ztělesněním obrovského civilizačního skoku, který za posledních deset let Slovensko udělalo. Pro ty z vás, kteří tu oněch deset let nebyli, to bude najednou úplně jiné a nové město. Začneme od toho nejhezčího, od Starého Města. To je koncentrátem německo-uhersko- -židovské kultury, byť je dnes obývané hlavně Slováky. Procházku lze začít třeba u Michalské brány. Michalská ulice a na ni navazující Venturská a vlastně celé Staré Město je od pozdního jara do brzkého podzimu jedním velkým barem, restaurací, tím, čemu se tu dřív říkalo korzo. Oproti Praze zde však stále nevládnou turisté, byť i těch přibývá, ale Slováci, kteří nadevše milují, když se tu po večerech mohou setkávat s kamarády a známými. Venturská končí na Hviezdoslavově náměstí, které je opravené do své předválečné krásy. Na jeho konci je stará budova Slovenského národního divadla, kam se dnes za operou jezdí ze sousední Vídně. A pokud chcete v Bratislavě bydlet stylově, měli byste zvolit hotel Carlton, mohutnou prvorepublikovou budovu vedle Národního divadla, která ještě před deseti lety chátrala, ale dnes je z ní opět nejlepší a také nejdražší hotel ve městě. Samozřejmě, dominantou města je Bratislavský hrad, ale zkuste se raději vydat po stopách bratislavských Židů. Bohužel, most SNP, s proslaveným létajícím talířem, Kultura Určitě neprohloupíte, když v Bratislavě půjdete do divadla. Na Slovensku se dlouhá léta téměř netočily filmy, takže to hlavní se ve slovenském kulturním životě odehrávalo na divadelních prknech. Vedle Slovenského národního divadla se dá určitě doporučit i Astorka/Korzo 90, divadlo Aréna, Studio LS nebo neobyčejné Radošinské naivné divadlo. Na dobrý jazz se chodí do Jazz Café na Ventúrskou ulici, na další druhy hudby pak do klubu Hlava XXII. Nejoblíbenější diskotéky, ale s velmi bouřlivou atmosférou, se konají na lodích kotvících trvale u nábřeží Starého Města. zničil velkou část židovského města a podhradí. O barbarství komunistů se můžete přesvědčit na Rybném náměstí, kde je alespoň na obrázku uchovaná velkolepá synagoga, která musela ustoupit mostu a na něj navazující magistrále. Pár zbylých uliček v podhradí má příjemnou středověkou atmosféru. Především Vydrica, která před sto lety patřila k židovské čtvrti, je kouzelným místem oblíbeným studenty. Nedaleko ulice Královské údolí je pak monumentální hrobka a památník rabína Chatama Sofera, jednoho z nejproslulejších evropských rabínů 18. a 19. století. Pod hradem je také židovský penzion Chez David s vyhlášenou košer restaurací. Pokud se chcete o významné židovské komunitě dozvědět víc, navštivte Židovské muzeum v Židovské ulici číslo 17. Zajímavým cílem jsou také paláce na sever od Starého Města. Ty si nechala postavit uherská šlechta. Dostanete se k nim podchodem na Hodžově náměstí, který je připomínkou toho, že i Bratislava měla mít metro, ale zůstalo jen u tohoto podchodu. Přímo na Hodžově náměstí je také prezidentský palác, který za Rakouska-Uherska patřil jednomu z habsburských arcivévo- Doprava Kvůli tomu, že Bratislava nemá metro, je po ní doprava trochu složitá. Pravidelné linky tramvají, trolejbusů a autobusů končí navíc poměrně brzy a noční linky jsou hodně řídké. Lístků si kupte dost předem, těžko se shánějí a revizorů je spousta. Taxi objednávejte výhradně po telefonu, turisté jsou okrádáni velice tvrdě a často. Zejména si nikdy neberte taxi, která čekají u Hlavního nádraží. Skvělá je doprava rychlolodí do Vídně, odjíždí z přístavu od Reduty u Starého Města. 14 PÁTEK LIDOVÝCH NOVIN PÁTEK LIDOVÝCH NOVIN 15
Chcete si to dočíst? Magazín pátek ln dostanete i tento pátek společně s lidovými novinami ve své trafice PLNÁ VERZE V TRAFICE Chcete si přečíst víc? PŘEDPLAŤTE SI PÁTEČNÍ LN S MAGAZÍNEM JEN ZA 60 KČ MĚSÍČNĚ Předplaťte si Lidové noviny na epaper.lidovky.cz nebo na lince 225 555 533. Nebo stačí poslat SMS na číslo 902 11 ve tvaru PRE PAT JMENO a ADRESA. A od příštího pátku máte své Lidové noviny s magazínem po čtyři týdny do 7.30 ve schránce. A levněji než na stánku. Technicky zajištuje ATS. Cena služby je 60 Kč včetně DPH. Lidové noviny si můžete TAKÉ přečíst v: LIDOVÉ NOVINY - NOVINY OSOBNOSTÍ