ZÁMEK MIKULOV Mikulovský zámek se tyčí nad malebným městem ležícím na cestě mezi Brnem a Vídní. Moravsko rakouskou hranici zde střežil již středověký hrad, založený českým králem Otakarem Přemyslem I. Gotickými obrannými věžemi, dodnes vystupujícími z hmoty zámku, připomíná starobylost města Mikulova. Majitelé panství, Liechtensteinové a Dietrichsteinové, svou rezidenci postupně přestavovali dle požadavků doby až do její nynější barokní elegance. HISTORIE Po vítězství krále Vratislava nad rakouskými Babenberky v roce 1082 bylo Mikulovsko připojeno k Moravě. Na jednom ze tří vršků Pálavy, které obklopovaly tržní ves Mikulov, vznikla archeologicky prokázaná roubená stavba, určená k obraně hranice. Počátkem 13. století na jejím místě založil Přemysl Otakar I. kamenný hrad. V roce 1249 markrabí, pozdější král Přemysl Otakar II., udělil hrad a město lénem dolnorakouskému šlechtici Jindřichu z Liechtenštejna. V rukou rodiny Liechtenštejnů hrad zůstal do roku 1560. Hlavní obytnou stavbou pozdně románského hradu byl čtvercový palác na vrcholu severního útesu. Jižně a na východ stála další stavení kolem dnešního nádvoří s gotickou studnou. Portál skalní brány byl vybudován na přelomu 13. a 14. století. Nad ním byla postavena okrouhlá věž, do ní byla roku 1380 vložena osmiboká kaple P. Marie a sv. Jana Evangelisty. Severněji, na druhém nádvoří, byla postavena obranná věž s břitem. Do poloviny 15. století byly přistavěny paláce při východní hradbě druhého nádvoří, přibylo předhradí s hranolovitou věží, vedle které asi byla vstupní brána do hradu. V pozdně goticko renesančním období (1540 1560) byl hrad významně přestavěn pod tlakem tureckého nebezpečí a vývoje nových palebných zbraní. Gotický obytný palác byl přestavěn v bastion. Jižní dvůr byl zastavěn dvoupatrovými paláci, nároží byla zpevněna dalšími třemi bastiony. Západně od břitové věže přibyla třičtvrtě kruhová Udírenská věž, na východní straně bastion, zakončující východní palác. Obranu hradu posilovala nedaleká Prašná věž na Kozím hrádku. V roce 1575 získali panství a hrad Ditrichštejnové. Kardinál František Dietrichštejn, impozantní renesanční aristokrat, dal přestavět hradní pevnost v renesanční zámek. Gotický palác byl přeměněn na Sál předků, vyzdobený nástěnnými malbami s portréty významných Ditrichštejnů. Obytné 2. podlaží bylo propojeno visutou arkádovou chodbou. Vedle Udírenské věže byla postavena podsklepená Budova divadla. Byl zřízen nový, reprezentativnější přístup na zámek podél východní hradby. Pod zámkem byl založen park s jižními dřevinami. Barokní přestavba zámku, která mu vtiskla dnešní podobu, začala v 80. letech 17. století a byla ukončena ve 20. letech 18. století. Při východní hradbě na druhém nádvoří byla postavena budova míčovny. Před východním křídlem hlavního, jižního paláce, byla postavena terasa, pod ní oranžérie. Po požáru zámku v roce 1719 byl jižní palác přestavěn. V jižním traktu byla postavena salla terrena s terasou. Vstupní schodišťová síň získala brány a schodiště J. B. Förstera se sochařskými prvky i. Lengelachera, nástěnné malby A. J. Prennera. Byla provedena úprava kardinálova Čestného dvora u vjezdu na zámek a postavena brána s Försterovými mřížemi a Lengelacherovou sochařskou výzdobou. Míčovna byla přeměněna na zimní jízdárnu a divadelní sál na knihovnu. Při bojích o Mikulov koncem 2. sv. války zámek vyhořel. Péčí Spolku pro obnovu zámku bylo započato s obnovou. Podle projektů a pod vedením architekta O. Oplatka byla obnovená budova předána v roce 1959 k užívání okresnímu muzeu.
VINOHRADNICTVÍ A VINAŘSTVÍ Nová vinařská expozice Regionálního muzea v Mikulově má nyní tři části. Je to především Zámecký sklep s největší raritou muzea obřím vinným sudem z roku 1643, potom "Tradiční vinařství na Moravě" a nakonec galerie historických vřetenových lisů. Podařilo se tak vytvořit ucelenou expozici o tradičním vinařství, která je umístěna v historických interiérech a všechny prostory jsou propojeny tematicky, koncepčně i prostorově. V roce 2000 byla otevřena první část nové vinařské expozice "Tradiční vinařství na Moravě". Návštěvník je informován o historii pěstování révy vinné, výroby vína a jeho prodeje od prvních zmínek až do začátku 20. století, graf mu přiblíží historické kolísání plochy moravských vinic. Vysvětleno je tradiční pěstování révy a předvedena celoroční práce na vinici. Názorně je vysvětlen tradiční řez révy a pozornost je věnována základnímu nástroji vinaře vinařskému noži. Zmíněni jsou také škůdci révy a vývoj jejich potírání. Vystaveno je nářadí k obdělávání půdy ve vinici, pocházející z 19. století a primitivní zařízení k chemické ochraně před škůdci ze začátku 20. století. Dále má návštěvník možnost seznámit se s principem práce kládového a vřetenového lisu a poučí se o tradičním postupu při výrobě vína. Expozice ukazuje také základní typy vinařských staveb, všímá si různých vinařských nádob a vysvětluje specifické vinařské výrazy, názvy a míry, provázející v minulosti běžný život vinaře, dnes již většinou zapomenuté. Pro lepší představu o organizaci tradičních sklepních prací je jedna z místností zařízena jako lisovna z 19. století. V dubnu 2004 byla ve vedlejší místnosti otevřena druhá část nové expozice, kterou jsme pojali jako galerii dřevěných vinařských lisů. Jako krásné artefakty zde vystavujeme 9 kompletních historických lisů a tři torza. K vidění jsou všechny základní typy vřetenových lisů, lisy s jedním, dvěma i třemi vřeteny, lisy s vřeteny dřevěnými i ocelovými, lisy malé o výšce necelých 70 cm, ale i učinění obři, čnící téměř do 3 m. Nejstarší z nich pochází z roku 1797, nejmladší byl vyroben v roce 1937, jsou zde exempláře z jižní Moravy a ze západního Slovenska. Celkem je možné v Regionálním muzeu shlédnout 15 historických vinařských lisů. Obří sud je druhý největší vinný sud ve střední Evropě. V roce 1643 byl na objednávku pána mikulovského panství Maxmiliána z Dietrichsteina vyroben obří sud. Brněnský bednář Christof Specht se třemi tovaryši a tesař Bartolme Schütz jej postavili za 250 dní přímo ve sklepě. Po svém vzniku byl sud plněn nepřetržitě 30 let desátkovým vínem, pak však přišla neúroda a sud zůstal prázdný. Po čase ho chtěli znovu naplnit, zjistili však, že je poškozen a nelze jej opravit. Byl proto vyztužen železnou konstrukcí a stal se obdivovanou kuriozitou. Údaje o sudu: délka: 6,2 metru největší průměr: 5,2 metru nejmenší průměr: 4,5 metru váha: 26,1 tuny obsah starý údaj: 1736 věder a 9 mázů, v přepočtu 1010 hektolitrů 81 litrů (101 081 litrů) po novém měření: 1014 hektolitrů (101 400 litrů) počet obručí: 22 váha jedné obruče: 390 kilogramů
PAMÁTKY MĚSTA MIKULOVA Historické náměstí Přirozené centrum města ve své dnešní podobě vzniklo v posledních desetiletích 16. století, přesunem původního náměstí do těsné blízkosti vstupu do zámku. Během první poloviny 17. století zde vyrostla řada renesančních domů, mnohé se dochovaly v nepříliš změněné podobě dodnes. K těm významnějším patří dům U Rytířů se sgrafitovou výzdobou a tzv. kanovnický dům. Ozdobou náměstí je kašna se sochou Pomony s rohem hojnosti z počátku 18. století a monumentální barokní Sousoší Nejsvětější Trojice z let 1723 1724. Historické středověké jádro města bylo prohlášeno městskou památkovou rezervací. Dietrichsteinská hrobka Kostel sv. Anny s napodobeninou Svaté chýše z italského Loreta vyrostl v průběhu let 1623 1656 v dolní části mikulovského náměstí. Na jihozápadní straně kostela byla vystavěna pohřební kaple Dietrichsteinů, počátkem 18. století získal dvouvěžové průčelí podle návrhu J. B. Fischera z Erlachu. Celou stavbu značně poškodil zničující požár města v roce 1784 a teprve v polovině 19. století byla přestavěna na hrobku rodiny Dietrichsteinů. Z dosavadního prozatímního útočiště pod kostelem sv. Václava sem byly přeneseny pozůstatky členů rodu z let 1617 1852. Památky židovské komunity Část Mikulova v těsném sousedství zámeckého vrchu, od poloviny 15. století obydlená židovským obyvatelstvem, se postupně vyvinula v rozsáhlé židovské ghetto. Jeho jádrem byly dnešní ulice Husova, Alfonse Muchy a Brněnská. Historie židovské čtvrti I přes rozsáhlé demolice v minulých dobách zachovala řada domů původních židovských obyvatel, pocházejících již z poloviny 16. století, tj. z doby výstavby prvních kamenných domů. Řada z nich obsahuje architektonické prvky typické pro židovské domy, a proto byla celá polovina dosud stojících budov (45) prohlášena za nemovitou kulturní památku. Naučná stezka židovskou čtvrtí Naučná stezka židovskou čtvrtí obsahuje zhruba na kilometrové trase celkem 13 zastavení. Označeno a podrobně popsáno je 13 domů v bývalém židovském ghettu. Trasa naučné stezky vede centrem města a je napojena na pěší turistické trasy. Synagoga Jediná na Moravě dochovaná synagoga tzv. polského typu pochází v jádře z poloviny 16. století. Její podobu nejvíce pozměnila zásadní přestavba v barokním slohu po požáru roku 1719, která synagoze vtiskla její dnešní podobu. Na přestavbě se podílel tehdejší dietrichsteinský architekt J. Ch. Oedtl, který řídil i přestavbu zámku. Židovský hřbitov Rozsáhlý mikulovský židovský hřbitov patří k nejvýznamnějším památkám tohoto druhu u nás. K prvním pohřbům zde po vzniku místní židovské obce došlo již někdy kolem poloviny 15. století. Nejstarší dochovaný náhrobek pochází z roku 1605. Hřbitov vznikal postupně ve třech etapách, nyní se zde nachází kolem 4 000 náhrobků. Nejcennější a zároveň nejnavštěvovanější částí je rabínský vršek s náhrobky mikulovských a moravských zemských rabínů. Církevní památky Kostel sv. Jana Křtitele Barokní kostel sv. Jana Křtitele, patřící k areálu piaristického gymnázia, založeného Františkem z Dietrichsteina v roce 1631, skrývá nádhernou malířskou výzdobu od předního barokního malíře F. A. Maulbertsche z poloviny 18. století. Kostel byl vysvěcen v roce 1679 a od roku 1784 slouží jako farní kostel pro mikulovská předměstí.
Kostel sv. Václava Kostel svatého Václava stojí na místě původního nejstaršího románského kostela, jehož existence je předpokládána již na konci 12. století. Dnešní stavba pochází v jádře z počátku 15. století. Jeho vnější podoba je výsledkem přestaveb v 16. století a před polovinou 17. století. Od roku 1625 je kostel sídlem kolegiátní kapituly. Kostel sv. Šebestiána Kaple sv. Šebestiána na Svatém Kopečku, původně nazývaném Tanzberg, tvoří nepřehlédnutelnou dominantu Mikulova. Jako mnoho dalších staveb, byl kostel vybudován péčí Františka z Dietrichšteina poté, co roku 1622 zažil Mikulov rozsáhlou morovou epidemii. Nový kostel, zasvěcený patronu proti morovým nákazám sv. Šebestiánovy, tvořil vrchol symbolické posvátné pouti s křížovou cestou. V roce 1631 byl doplněn samostatnou kampanilou se zvonem. Pravoslavný chrám sv. Mikuláše Kostel sv. Mikuláše vystavěný v novogotickém slohu sloužil do roku 1945 německým evangelíkům. Po jejich odchodu kostel chátral a až v roce 1997 jej odkoupila pravoslavná církev, která jej přeměnila na funkční pravoslavný kostel. Kozí hrádek Kozí hrádek patří k jedné ze tří skalnatých dominant města Mikulova. Po nedávných terénních úpravách se tato lokalita stala vhodným volně přístupným odpočinkovým centrem. Kozí hrádek se odedávna podílel na strategické kontrole cest spojujících Brno s Vídní a tak spoluzabezpečoval náležitou ochranu. Na vrcholu Kozího vrchu byla v 15. století vybudována dvoupatrová dělostřelecká věž s ochozem, prolomená střílnami. Vybudování této věže přispělo ke zlepšení obranné techniky Mikulova, zejména mikulovského hradu (dnešního zámku), který tímto získal velmi dobré obranné schopnosti nejen u nás, ale i v rámci střední Evropy. Dodnes se dochovalo to pozdně gotické předsunuté opevnění s břitem. Kozí hrádek tak zůstává mimořádným stavebním dílem patřícím do součásti mikulovského stavebního jádra. Výsledkem nedávných úprav je proměna lokality ve volně přístupné odpočinkové centrum. Svatý kopeček Svatý kopeček je jednou z dalších výrazných přírodních dominant Mikulova. Pro bohatý výskyt chráněných a vzácných druhů rostlin a živočichů bylo jeho území vyhlášeno za přírodní rezervaci. Na vrcholu Svatého kopečka naleznete poutní kostel sv. Šebestiána, zvonici a další sakrální stavby křížové cesty. Svatý kopeček (363 m n. m.) je jeden z kopců Pavlovských vrchů. Bradlo z jurských vápenců má tvar oválného hřbetu s plochým vrcholem a se strmými srázy. Na Svatém kopečku se nalézá množství zákonem chráněných druhů rostlin. Proto byl již v roce 1946 vyhlášen botanickou rezervací a od roku 1992 přírodní rezervací. Původní rostlinné druhy se udržely ve stepním společenstvu na vrcholu Svatého kopečku. Na jižních svazích roste druhově pestrá skalní step (kosatec nízký, kavyl Ivanův, ožanka horská). Unikátní je zde výskyt několika druhů parazitických záraz. Východní svahy pokrývají křoviny s dominantním hlohem, severní svahy byly v minulosti zalesněny. Na stepích se hojně vyskytuje teplomilný hmyz. K nejpopulárnějším obratlovcům Svatého kopečku patří výři velcí hnízdící ve stěně opuštěného lomu. Jeskyně Na Turoldu Jeskyně na Turoldu je největší a nejvýznamnější jeskyně Pavlovských vrchů. Délka všech chodeb, síní a dómů přesahuje 1 km. Jeskyně je zvláštní svojí tzv. "turoldskou" výzdobou a je významným zimovištěm netopýrů. Mezi mnohé zvláštnosti se řadí fakt, že jeskyně na Turoldu je nejsušší jeskyní u nás. Procento vlhkosti dosahuje pouze osmdesátky, proto se zde téměř netvoří krápníky. O zajímavosti však uvnitř není nouze. Průvodci vám prozradí čím je tato jeskyně jedinečná.
KONTAKT adresa: Regionální muzeum v Mikulově Zámek 1 692 15 Mikulov telefon: 519 510 255, 519 510 532 fax: 519 510 819, e mail: rmm@rmm.cz www.rmm.cz www.mikulov.cz