Hasičská kronika Svazek IV okres Brno venkov (O Ř) Hasičská kronika. Svazek IV: Hasičské sbory v okrese Brno venkov O - Ř

Hasičská kronika Svazek IV: Hasičské sbory v okrese Brno venkov O - Ř autor: Bruno Němec Dolní Kounice / 2012 1

Vážený čtenáři. Spis, do kterého jsi právě nahlédl, je výsledkem několikaletého střádání, sbírání a třídění materiálů o hasičích v českých a moravských zemích. Dílo není prozatím u konce. Většina dostupných informací je vyčerpána a na pátrání po dalších prozatím nezbývá čas. Dokument je tedy poskládán tak, aby mohl být kdykoliv doplněn. Bruno Němec OBSAH: Ochoz u Brna Ochoz u Tišnova Omice Opatovice Ořechov Osiky Oslavany Ostopovice Ostrovačice Padochov Podolí Ponětovice Popovice Popůvky Pozořice Prace Pravlov Prštice Předklášteří Příbram na Moravě Přibyslavice Přísnotice Radostice Rajhrad Rajhradice Rojetín Rosice Rozdrojovice Rudka Řícmanice Říčany Říčky 2

HASIČSKÉ DESATERO 1. Nehledej v dobrovolném sboru hasičském ni zisku, ni slávy, nýbrž jen povinnosti bratrské pomoci v neštěstí. 2. Jsi-li hasičským dobrovolníkem, buď jím celou duší a celým tělem, nemáš-li dobré vůle, nejsi dobrovolníkem a jsi dobré věci na obtíž. 3. Buď obětavý a statečný, ale jednej vždy s rozvahou, zbytečně nevydávej se v nebezpečí a dbej v činnosti hasičské svého zdraví. 4. Jsi-li činovníkem, nevypínej se nad jiné, ale pamatuj, že ti, kteří Tě zvolili, očekávají od Tebe činnosti zvýšenou a všechny přednosti těla i duše. 5. Bratry své považuj za rodné, jsi-li vzdělanější, nepohrdej jimi, ale hleď se jich povznést. 6. Pamatuj, že na hasičském dobrovolníku se žádá povaha přímá, šlechetná a vlastenecká, v pospolitém jednání počestná a vlídná. 7. Užitečnost hasičského zřízení dokazuje se lépe skutky než slovy, ale zájmy hasičské dlužno vždy a všude slušným způsobem hájit. 8. Nevyvolávej ve spolku různic, sporů a pohoršení, ale přičiň se kvůli dobré věci, abys všeliké neshody přátelským způsobem zamezil nebo usmířil. 9. Máš-li na sobě čestný stejnokroj hasičského dobrovolníka, pamatuj, že nevhodným způsobem a chováním nezpůsobíš hanbu jen sobě, ale zařízení, jehož odznak nosíš. 10. Jsi-li členem hasičské dobrovolnosti, pak se tímto desaterem řiď a pak budeš dobrým hasičským dobrovolníkem. 3

Ochoz u Brna status: obec katastrální výměra: 14,5431 km² počet obyvatel: 1251 (26. 3. 2010) zeměpisná šířka: 49 15 15 zeměpisná délka: 16 44 14 nadmořská výška: 364 m adresa obecního úřadu: Ochoz u Brna 17 Oficiální web: http://www.ochozubrna.cz První písemná zmínka o obci Ochoz tedy pochází z roku 1237. Král Václav Přemyslovec a jeho bratr markrabě moravský Přemysl Přemyslovec v měsíci dubnu dostali se do sporu o zahájení nadvlády na Moravě a neúčasti markraběte Přemysla v boji proti knížeti Fridrichovi Rakouskému. Spor vypukl válkou, když král Václav obsadil v dubnu Brno. Válčilo se v měsíci květnu, červnu a červenci. Mnoho krajů utrpělo v krvavém boji, mnohé vesnice byly zničeny. V této době žádá klášter Zábrdovický papeže Řehoře IX. o prohlášení svých statků a 24 vesnic a jiného zboží, o uznání nároků právních i církevních. Tím pro ostatní světské feudály je tento majetek nedotknutelný. V tomto seznamuje i Ochoz mezi statky, i když tehdy představovala jen několik domů. Papež dne 27. září 1237 urychleně stvrzuje smlouvu, jež se stává základní písemnou listinou založení Ochoze. Vojna končí mezi bratry koncem roku 1237. Mír mezi nimi ujednal král uherský Béla IV. Řím, i když nic nevěděl o velikosti vesnic, toto potvrdil. Tím zároveň donutil, aby klášter investoval do Ochoze, do výstavby dvora, kaple, rybníka i jinak a zvýšil výtěžky z vesnice. Sbor dobrovolných hasičů Celá obec, která čítala čtyři sta obyvatel za podpory starosty Šebestiána Blatného, dopomohla k ustavení hasičů v květnu 1895. Důvěru dostali: Jan Přichystal jako starosta, Oktavián Chloupek jako náčelník a Václav Hudec pro funkci jednatelskou. Krátce po založení požádali,aby,,jeho c. k. Apoštolské Veličenstvo ráčilo ze soukromých prostředků sboru dobrovolných hasičů v Ochozi podporu v obnosu 80 korun Nejmilostivěji darovati''. I v tomto případě císařská pokladna částku uvolnila. Díky podpoře a dalším sbírkám, měl sbor záhy vybavení pro 30 mužů, čtyřkolou stříkačku a další příslušenství v hodnotě 1000 K. 4

Ochoz u Tišnova status: obec katastrální výměra: 3,81 km² počet obyvatel: 117 (3. 7. 2006) zeměpisná šířka: 49 25 37 zeměpisná délka: 16 23 7 nadmořská výška: 447 m adresa obecního úřadu: Ochoz u Tišnova 39 67923 Lomnice u Tišnova Oficiální web: http://www.ochozutisnova.cz Ochosye - Tento název je úzce spjat se jménem starého moravského rodu Meziříčtí z Lomnice, jehož počátky sahají do 13. století. A možná, že ještě o dvě století hlouběji, kdy jako prapředek se připomíná jistý Tas a jeho synové Načerad a Vznata. Je pravděpodobné, že pozemky rozprostírající se v této krajině patřily právě tomuto panství. Vesnice Ochoz patří do seznamu statků a vesnic, které byly součástí majetku kláštera od jeho založení r. 1234 až do jeho zrušení r. 1782. První psaná zmínka o obci Vochoz je z roku 1390. V tehdejší obci, rozdělené na dvě části s názvem Hamry ( bylo 8 domů patřící klášteru ) a Vápenky ( 2 domy patřící Lomnickému panství ). Zmínka uvádí jméno usedlíka Matyáše Vodhalu a jeho předchůdce Havla Vodhalu, hospodařícího v díle lomnickém. V té době se používalo nářečí horské se změnou,,u na,,o. V roce 1839 patřily dva domy lomnickému panství s 16 ti obyvateli a 21 domů se 169 ti obyvateli vyznání katolického k panství tišnovskému. Osada Prudká, dříve zvaná Hamry a vzdálená od Vochoze cca 2 km zkratkou přes kopec Křídlová, patřila s 6 ti domy a továrnou k obci. Od počátku se vesnice dělila svým uspořádáním domů na dvě části. Horní tzv. dědina a spodní část zvaná Vejpustek ( patrně proto, že se za ní nachází rozsáhlé pastvisko, kam se vypouštěl dobytek na pastvu). V roce 1900 se obě části vesnice spojily v jednu obec zvanou Ochoz s 30-ti domy a 201 obyvateli národnosti české a náboženství římskokatolického. Při sčítání obyvatel roku 1921 zde bylo 31 domů se 187 obyvateli. V době Tereziánských a Josefínských reforem v 18. století se mění i způsob hospodaření. Některé dvory a pozemky byly rozparcelovány a osazeny novými kolonisty. Roku 1788 se stal Tišnov městem magistrátu. V té době, jak již bylo uvedeno, se objevuje v Porta coeli textilka a v roce 1837 cukrovar. 5

Roku 1896 vznikl politický okres Tišnov, pod jehož správu patřila Wochoz a okolní obce. Větší rozsah průmyslu je zaznamenán koncem 19. století, kdy vznikla papírna v Předklášteří a textilní továrna v Lomnici, Nedvědici a v Tišnově. Začátek 20. století měl vliv na vzdělanost lidí. Přibývalo škol a rozvíjel se kulturní život. Byla zavedena povinná školní docházka. Nejbližší škola byla v Lomnici, vzdálená 3 km, kam děti docházely denně pěšky. Kromě knih na čtení, se používalo k psaní tabulek a tzv. kamínků ( místo pera ). Z výnosu okresního soudu v Tišnově r. 1925 bylo ustanoveno, že název obce Wochoz bude změněno a dále uváděno jako Ochoz. Sbor dobrovolných hasičů V malých vsích na lomnicku byly v 80. a 90. letech 19. století zakládány hasičské spolky. V Ochozi však byl založen až v období 2. světové války, pravděpodobně roku 1940-1941. Tehdy plnil úlohu domobrany. Velitelem hasičů v Ochozi se stal Augustin Smrkal. Po něm převzal tuto funkci Jaroslav Kamba starší. V případě požáru byly k dispozici vodovodní hydranty, umístěné po obci. Hadice byly složeny v prostorách skladiště (dnešní prodejna). Pravděpodobně v roce 1955 byla přidělena funkční stříkačka PS 8 od požárního sboru Tišnov, která byla prozatímně umístěna ve stodole u Valů č. 9. Z tohoto důvodu se v obci roku 1969 započalo s výstavbou hasičské budovy. V roce 1970 byl zvolen starostou Sdružení dobrovolných hasičů v Ochozi Stanislav Přikryl, až do roku 1998, kdy ji převzal František Vala ml. č. 9. Za jeho působení v této funkci byla roku 1999 pořízena obcí stříkací pumpa SP 12. V létech 1970 až 2002 se ve funkci velitele družstva vystřídala tato jména: Jaroslav Kinc st., Zdeněk Smrkal, Jiří Šikula, Ladislav Bracek a Jaroslav Kinc ml. V roce 2001 byla SDH Ochoz darovaná druhá stříkací pumpa SP 12. V současné době ( r. 2002) má sdružení více než 20 aktivních členů a 5 členů vysloužilých. Okrskových soutěží, kterých se SDH Ochoz každoročně zúčastňuje, se mu dostalo mnohých ocenění. Omice status: obec katastrální výměra: 10,45 km² počet obyvatel: 705 (3. 7. 2006) zeměpisná šířka: 49 10 27 zeměpisná délka: 16 26 39 nadmořská výška: 385 m adresa obecního úřadu: Omice 6

Tetčická 51 66441 Troubsko Oficiální web: http://www.omice.cz/ Vesnice se nachází západně od Brna, na 16 27 6" východní délky a 49 10 12" severní šířky, v nadmořské výšce 380 390 m. Kostel je ve výšce 387 m. Obec je situována na kopci nad údolím říčky Bobravy, která se táhne v celkové délce 35 km s povodím 186,6 km a vlévá se do Svratky nad Rajhradem. Údolí Bobravy je na pravém břehu tvořeno kopcem Bučínem, který se táhne od Tetčic na jihovýchod po způsobu hřbetu v délce 7 km. Nejvyšší výšky dosahuje nad Tetčicemi a to 444 metrů nad mořem. Svah Bučína je veskrz k Bobravě zalesněn. Myslivna na Bučíně proti Omicím je ve výšce 443 metrů nad mořem. Přírodní park Bobrava Do katastrálního území obce zasahuje Přírodní park Bobrava. Byl zřízen 1. ledna 1982 jako oblast klidu. Slouží k ochraně krajinného rázu s významným soustředěním estetických a přírodních hodnot. Přírodní park Bobrava se nachází ve střední části povodí toku Bobravy včetně pramenného území Šatavy. Jedná se o lesnaté území s průměrnou nadmořskou výškou cca 400 m a značně zachovaným přírodním rázem krajiny, které dominuje vlastní tok Bobravy s vyvinutou údolní nivou a lesní komplexy, které si ve značné míře zachovaly kvalitní dřevinnou skladbu s převážným zastoupením původních druhů listnáčů. V přírodním parku Bobrava se nachází maloplošné chráněné území přírodní památka Střelický les s přirozeným lesním společenstvem buko-dubového vegetačního stupně s výskytem xerotermofytů, zejména Třemdavy bílé. Druhou přírodní památkou v území je mokřad Střelická bažinka. První písemná zpráva o Omicích jako obci je v darovací listině, kterou kníže Oldřich Brněnský a jeho bratr Litold Znojemský roku 1104 darovali benediktinskému klášteru (benediktinský klášter Nanebevzetí Panny Marie) v Třebíči 7 osad z Brněnska a 15 obcí z Jihlavska. Mezi obcemi jsou jmenovány Omice (Omici cun vinea Omice s vinicí) a také Tetčice, také s vinicí. Tato zachovaná listina pochází pravděpodobně z konce 12. století. Darovací listina se po dlouhou dobu považovala za pravý dokument. Výsledky bádání historiků potvrdily, že se jedná o pozdější zápis zcela v této době obvyklý. Není důvod domnívat se, že obec v této době neexistovala. Porovnáním jmenovaných obcí v seznamu, a to i zaniklých, nikterak nebrání domněnce, že obec v té době existovala. Stanovené datum 1104 lze považovat jako první připomínku obce Omice. V průběhu let 1021-1028 byla Morava obsazena českým vojskem a měla se stát královstvím Břetislava I., potomka knížete Bořivoje v páté generaci. Kníže Břetislav svěřil jurisdikci nad Moravským biskupstvím pražskému biskupu Šebířovi. Následující půlstoletí lze charakterizovat jako dobu tvrdého upevňování české nadvlády nad podrobenou Moravou. Zaniklá ves Bukovany Na katastrálním území obce Popůvky se nachází ještě jedna trať, jejíž název upomíná na existenci zaniklé osady. Jde o trať Bukovany a ves stejného jména. V nejstarších dobách byla osada úzce spjata s Omicemi. Majitelé Omic vlastnili zároveň u osadu Bukovany. Vlastní osada se však nalézala na dnešním katastru obce Omice. Lidová tradice tuto ves umísťuje do trati Louky a pece Bukovanské, kam ji lokalizuje též V. Nekuda. Ve Vlastivědě moravské je možné se dočíst, že zde byly vyorány základy a nádoby. Název trati Pece je nový, pochází z počátku století, kdy zde došlo k nálezům údajně železářských pecí. Mezi Omicemi a Kývalkou je polní trať Pece, dále pak louky zvané Bukovany. Na tomto místě byla kdysi vesnice Bukovany. Tato jest zmíněna roku 1319 (villa Bockwa), roku 1334 (vilas Omitz et Bockwan), roku 1514 král Vladislav dal ves Bukovany se vším příslušenstvím Janovi z Lomnice a na Meziříčí. Roku 1522 prodala Kateřina z Kukvic panství a to sice 7

Bohunce z Pernštejna včetně Omic a pusté vsi Bukovany. Další zprávy o zaniklé vsi jsou z let 1562 a z roku 1629. V rektifikačních aktech z roku 1749 není u Omic uvedena ani jedna trať tohoto jména. U Popůvek jsou uvedeny louky V Bukovanech. K roku 1751 vlastní 5 majitelů 3/4 fůry luk v trati V bukovanech a ve vlastnictví obce Popůvky jsou zde uvedeny 3 měřice pastvin. V rektifikačních aktech osady Omice z roku 1754 jsou uvedeny louky v trati Bokovanec". V tereziánském katastru Omic má v trati Bokovanec 21 majitelů po 3/4 fůry luk a 2 majitelé po 1/4 fůry luk. U Popůvek jsou uvedeny louky v trati V Bukovanech a 3 měřice pastvin. V josefínském katastru je u Omic uvedeno celkem 1517 a 3/6 čtverečních sáhů luk (tj. asi 55 arů) a 1409 čtverečních sáhů losů (tj. asi 50,72 arů) v trati Bukovany. U Popůvek bylo 170 4/6 čtverečních sáhů luk a 1385 čtverečních sáhů polí v trati Bukovanské loučky (tj. asi 6 arů luk a 50 arů polí). Na indikační skici je název trati Bockwan pod dvorem Kývalkou. Původně patřil název Kývalka (Kyewalka) trati na západ od tohoto dvora. Pole v trati Bukovany náležely k výše zmíněnému dvoru, na Pecích byly soukromé parcely. Trati se nazývají: (pole) Nivy, Písky, Doliny nebo Dolny, Dlouhý, Skařiny, Regle, Líchy, Vinohrady, Zabitý, Talíře, Nadávky, Padělky, Pece, Příčný, Záhumenice, Žlíbky, Zadní, Kopaniny a Stránky; (louky) Bukovanská a Obravy; (lesy) Svíčky, Svině, Stránky, Kukance, Mezná, Hvízdalka, Rebušín, Šíp, Šibeník, Baba, Padoucí žlíbek, U Buku, Troják, Kněžský aj.; (pastviny), Švédská zmola, Pod Kostelíčkem, U Kostelíčka, V Dědině, U Studýnky, V Balinech a Ve Zmole. Mívaly 4 4/8 lánu neboli 548 4/8 m. polí; roku 1749 461 m. polí orných, 55/8 m. pustých, 6/4 m. zahrad, luk po 34 vozech sena a 16/4 vozů otavy. Sbor dobrovolných hasičů K založení Sboru dobrovolných hasičů v Omicích dlouho nedocházelo. Příčin, proč se tak dálo, bylo více a uvádíme z nich: V okolí Omic nebylo žádné vesnice, v níž by hasičský sbor nebyl býval založen a pak se nepociťovala zvláštní potřeba založení sboru v Omicích samých. V obci naší byl návštěvou červený kohout zřídka a nepociťovala se tudíž i z tohoto důvodu takvelice potřeba založení hasičského sboru, neboť v občanstvu panovala domněnka, že hasičský sbor jest vlastně jedině za účelem zabránění požáru a jeho rozsahu založen a neznalo se, jak širokou působnost má hasičský sbor. Pokud řídké návštěvy červeného kohouta se týče, přejeme si všichni srdečně, aby i v budoucnu tak bylo. Citelný nedostatek vody v Omicích rovněž byl příčinou, že neuvažovalo se o založení hasičského sboru, jelikož stříkačka za stávajících poměrů v případě požáru by neměla potravy. Oheň uléval se putnami a džbery. Konečně hlavní důvod spočíval vtom, že nebylo zájemců o založení hasičského sboru a myšlenka tu a tam se vyskytnuvší nebyla živena tak, aby uvedena byla v skutek. A tak obec omická bez hasičského sboru pouze putýnky a džbery, později 2 berlovky, které byly zásluhou pana řídícího učitele Kozlíka darovány sboru Hasičskou vzájemnou pojišťovnou měla připraveny pro případ vzniku zhoubného požáru. V roce 1923 však vzniknuvší myšlenka o založení dobrovolného hasičského sboru nebyla udušena a byl zvolen zřizovací výbor, jehož předsedou byl zvolen Tomáš Horák, řídící učitel v Omicích a jeho členové Josef Staněk starší, hospodský, Ferdinand Buršík, František Antoš, tesař na dráze, František Sojka, Antonín Holešovský a Josef Růžička, byly vyžádány stanovy od br. Hasičského sboru v Rosicích a dle těchto podány úřadu stanovy pro založení hasičského sboru v Omicích ke schválení. Celý výsledek jednání roku 1923 spočíval v zadání těchto stanov ku schválení a zřizovací výbor teprve roku 1924 myšlenku založení sboru realizoval. Za starostenství pana Františka Šustery přetřásaná otázka v obecním zastupitelstvu a učiněn rozhodný krok ke svolání ustavující schůze hasičského sboru v Omicích. 8

Dne 16. března 1924 Kteréžto schůze za Hasičskou brněnskou župu č. 16 byl přítomen jako referent župní jednatel br. Jaroslav Ševčík se svou chotí sestrou Vlastou. Po jeho přednášce rozhodnuto dle schválených stanov přikročit k založení hasičského sboru, což stalo se také zásluhou přítomných občanů a zvlášť br. Referenta Jar. Ševčíka majících porozumění pro snahu dobrovolného hasičstva tak, jak byly referentem vylíčeny. Občanstvo poznalo, že hasičský sbor nemá pouze úkol hájiti ohněm ohrožovaný majetek a životy občanstva, nýbrž že má další a široký úkol národnostní, kulturní, hospodářský a sociální. Za předsednictví Jana Simona provedeny byly první volby a zvolení činovníci, jak zvláště uvedeno. Všichni členové slíbili svorně pracovati na vytknutém díle a občanstvo slíbilo hmotnou a morální podporu sboru. A tak ruch hasičský jevil se už v r. 1924 v celé obci. Od br. sboru v Husovicích zakoupena čtyřkolová ruční stříkačka za Kč 10.225 a 220 m starších zachovalých hadic. Provedená sbírka vynesla Kč 1.786. Tělocvičná jednota Sokol v Omicích darovala Hasičskému sboru na pořízení hasičského inventáře 300 Kč, za což jim bylo písemně poděkováno. Stříkačku dovezli zdarma bří. místonáčelník František Antoš a Emil Škoda a stroj uložen pod kolnou br. Jana Kazdy. U tohoto uložen byl až do 3. října 1926. Postavena nádrž na 225 hl vody u domu čís. pop. 27. Práce řemeslná, jakož i veškeré jiné práce a dovoz vykonány zdarma. Cement zakoupen obcí zásluhou uvědomělého starosty br. Františka Šustery a uvědomělých členů obecního zastupitelstva. 7. září 1924 bylo první veřejné vystoupení hasičského sboru a slavnostní odhalení stříkačky pod protektorátem paní Antonie Drimlové, jenž věnovala na zakoupení výzbroje Kč 2.000. Na věčnou paměť budiš uvedeno, že při prvním veřejném vystoupení působil náš sbor ve vypůjčeném úboru. Vzdor tomu slavnost po každé stránce se zdařila, při čemž nemálo přispěl br. sbor dobrovolných hasičů v Husovicích a slavnostní řečník br. Boh. Šťastný, vzdělavatel Hasičské župy číslo 16. Pro nedostatek peněžních prostředků musely býti potřeby sboru zjednávány dle možnosti. Tak naviják na hadice zhotovil p. Petr Driml č.p. 179. Kovářskou práci provedl zdarma br. Martin Patera a dřevěné potřeby pro naviják obstaral br. Josef Staněk starší. Přirozeně, že naviják tímto způsobem pořízený, nesnesl prudších nárazů a tak nekonal nám dlouho službu. Zakoupili jsme proto nový naviják od br. sboru z Husovic a náš první naviják jako památka sboru jest uchováván. Rok 1925 Zakoupena výzbroj pro 15 bratří v ceně Kč 4.802,85. Postavena druhá vodní nádrž u školy za těchž podmínek jako první. Lékárničku zdarma zhotovil br. František Holešovský č.p. 100, do ní zakoupeny léky a obvazy pro první pomoc za Kč 52,50. Bratry Františkem Brzobohatým č.p. 1 a Josefem Brodským zhotovena nosítka pro službu samaritánskou. Zakoupen další zachovalý naviják od br. sboru v Husovicích za Kč 250 a 6 párů šroubení za Kč 210. Sbor dobrovolných hasičů v Brně věnoval přičiněním br. starosty Jana Simona 115 m starších gumových zachovalých hadic. 16. srpna 1925 konáno veřejné cvičení a prostná sekyrková. Zakoupena náčelnická přilba se sekyrkou v ceně Kč 310. Konečně zakoupen dvoukolový mechanický žebřík od br. sboru v Bosonohách za Kč 900. Dovoz jeho obstaral bezplatně br. Jar. Brzobohatý. Rok 1926 Přičiněním obecního zastupitelstva v čele se starostou br. Františkem Šusterou rozhodnuto postavit hasičské skladiště se sborovnou v rozměrech 12 x 6 m, nákladem Kč 27.000 a zadána tato stavba p. Fr. Kalábovi, stav. asistentu. Obec sama tuto výpůjčku učinila a věru na věčnou 9

paměť tato ochota obecního zastupitelstva vůči hasičskému sboru budiž zde veřejně dokumentována s prosbou, aby i v budoucnu přízeň tato byla sboru zachována. Zdejší rodáci bří. Horáčkovi z Ameriky poslali sboru na žádost dar ve výši Kč 500. Dne 20. září 1926 byl první křest ohněm našeho sboru při požáru p. Františka Kříže, staršího, rolníka v Omicích č.p. 18. Děkovný přípis postiženého, dar Kč 100 od něho ve prospěch sboru a veřejné uznání župního starosty a okrskového náčelníka Václava Pavlíka staršího dosvědčují pěkné výkony hasičského sboru. Zakoupen do nového skladiště obraz pana presidenta, k němuž zdarma rám zhotovil br, František Brzobohatý č.p. 1. Zakoupen rovněž nábytek. Mnohou práci stolařskou provedl zdarma br. František Brzobohatý č.p. 1. Do průjezdu zakoupeno 5 rour. Slavnostní odevzdání hasičského skladiště provedeno dne 3. října 1926. Slavnost v každém směru se vydařila. Ve schůzi členské konané dne 20. listopadu 1926 uctěna památka zesnulého přispívajícího člena br. Antonína Valouška. Téhož dne musel zasahovat sbor u požáru pana Antonína Horáčka, při kterémžto požáru zvláště omické ženy se vyznamenaly. Děkovný dopis a dar Kč 100 od pana Antonína Horáčka jsou toho důkazem. Zakoupeno 100 m nových hadic v ceně Kč 1700 a naviják. Rok 1927 Ve valné hromadě konané dne 16. ledna 1927 byli na jednomyslný návrh výborové schůze dne 22. prosince 1923 jmenování čestnými členy sboru bratří: Jan Simon, starosta obce Antonín Brzobohatý č.p. 1, svrškář Petr Driml č.p. 98, žel. zřízenec v.v. Josef Holešovský, žel. zřízenec Martin Patera č.p. 22, kovář Jaroslav Ševčík, ředitel Hasičské vzájemné pojišťovny v Brně. Sbor konal veřejné cvičení za účasti br. sboru z Husovic s automobilovou stříkačkou. 9. července 1927 působil sbor při požáru mlýnku. 21. srpna 1927 konána slavnostní členská schůze na rozloučenou s br. Tomášem Horákem, řídícím učitelem a 1. Jednatelem hasičského sboru a jeho milou chotí. Br. Tomáš Horák věru zasloužil se o náš sbor a činností jeho bude povždy s povděkem ve sboru vzpomínáno. Při této schůzi jest čestným jednatelem sboru jmenován. Rok 1928 Zakoupeno bylo 50 metrů nových hadic a 8 metrů savic v ceně Kč 2.123,40 a jeden dodavač vody od br. sboru v Husovicích za Kč 1.300. Dále zakoupen i starší naviják za Kč 30. 2. září konáno veřejné cvičení na oslavu 10letého trvání naší samostatnosti při němž položen věnec na pomník padlých ve světové válce. Veřejné cvičení se v každém směru vydařilo. Vzpomínáme rádi na tuto pěknou a dojemnou slavnost, o níž správně se rozepsala v Č Hasiči sestra Vlasta, choť našeho čestného člena br. Jaroslava Ševčíka, ředitele Hasičské pojišťovny. Mnohá slza skanula po lících našich ustaraných žen. V prosinci zakoupeny přilby, sekyrky a lezecká smyčka pro dva místonáčelníky. Rok 1929 Zakoupeny dva pracovní obleky za Kč 161,70. Na návrh našeho sboru pojmenována naše župa Hasičská župa Pavlíkova č. 56. 19. září 1929 zemřel br. Ludvík Sojka, činný člen sboru. Hasičské skladiště a sborovna vymalovány bezplatně br. Josefem Žákem, Josefem Slabákem, Pavlem Kryštofem a panem Čeňkem Hoškem. 3. března účinkoval sbor při požáru pana Venclovského, 22. května byl požár u pana Malečka. Rok 1930 Oslaveny padesátiny br. Antonína Odehnala, pokladníka sboru a br. Františka Antoše, místonáčelníka sboru. Oba jmenování pro zásluhy své valnou hromadou čestnými členy sboru. 7. března konána slavnostní členská schůze na počest osmdesátých narozenin pana presidenta T.G. Masaryka. Proslov měl br. Alois Pospíšil, vzdělavatel sboru. 1. května 1930 konána mimořádná valná hromada, v níž starostou sboru zvolen br. Alois Pospíšil, učitel v Omicích. 1. června 1930 provedeno okrskové cvičení. Rok 1931 10

Ve valné hromadě jednomyslně jmenován čestným členem za své zásluhy br. Ing. Vladimír Filkuka, profesor vysoké školy technické v Brně V říjnu 1931 zemřel br. František Ehrman, obchodník. Rok 1932 Zakoupeny hadice a přilby za Kč 1.062, skříň pro knihovnu za Kč 340. Pořádáno veřejné cvičení za spoluúčasti br. sboru z Popůvek. Rok 1933 Sbor zúčastnil se požáru v Popůvkách. Hotovost pokladniční, jakož i v rozpočtu obecního hospodářství zařazený obnos na subvenci sboru zapůjčeny obecnímu úřadu pro přístavbu 3. třídy obecné školy v Omicích. Celková výše zápůjčky činila Kč 6.000. Shora uvedený obnos Kč 6.000 zapůjčen na dva roky bezúročně. Po dvou letech platiti bude obec 4% hasičskému sboru. A tak přehlížejíce dosavadní desetiletou úspěšnou činnost, cítíme se povinni poděkovat všem, kdož nás jakýmkoliv způsobem v činnosti naší podpořili, zvláště členům obecního zastupitelstva a uvědomělému občanstvu. Prosíme o zachování další přízně i v budoucnu. Kráčíme do druhé desítky let s ubezpečením, že se vynasnažíme plněním svých povinností vyplývajících z hesla: Pro bližního pro vlast, dostáti svých těžkých úkolům v budoucnosti. Na zdar! Horák Tomáš, řídící učitel v Omicích, čestným jednatelem. Sbor v roce 1935 pořádal čtyři divadelní představení a dvě zábavy, od 2. do 29. září vinobraní a 10. listopadu Martinské hody se starými zvyky. V prvních letech existence hasičských sborů se stalo pěkným zvykem, že se hasiči vzájemně navštěvovali. Podporovali se zkušenostmi, morálkou i finančně, pořádali společné výlety. Našemu Sboru byl hodně nakloněn Sbor dobrovolných hasičů z Husovic, který pomáhal především materiálně. 25.března 1935 zemřel zakládající člen; obětavý, zkušený funkcionář a hostinský Josef Staněk. Téhož roku byl postaven věšák na hadice za 555 Kč. Ze zásahů nelze nevzpomenout pomoc u Štěpánky Veverkové, kde při povodni došlo k sesutí stěny chléva. Po dvanáctileté práci bylo sboru odsouhlaseno zakoupení motorové dvoukolové stříkačky. Stříkačka z brněnské továrny ing.eberta měla parametry: čtyřválec o síle 35-40 P.H. Cena stříkačky byla 21 500Kč. Den 15.srpen 1936 byl pro členy sboru dnem radosti. Slavnost se konala u příležitosti župního veřejného cvičení 55 a 56, za velmi početné návštěvy občanů naší obce a velkého počtu dobrovolných hasičů z okolí. Přijeli hasiči z Tetčic, Židenic, Bohunic, Rosic, Troubska, a JavŮrku. Nejpočetnější zastoupení měl Sbor dobrovolných hasičů z Husovic, který byl již od počátku našim nezištným rádcem, učitelem a pomocníkem. Patronem celé slavnosti bylo obecní zastupitelstvo v čele se starostou obce Antonínem Holešovským, který přednesl projev, ve kterém zdůraznil pohnutou dobu, a převzetí motorové stříkačky s nápisem na štítě: Vše pro mír, chleba a svobodu. Při tomto župním cvičení se za účasti a pomoci všech členů sborů zkoušelo čerpání vody z říčky Bobravy u myslivny. Voda se čerpala přes skupinově rozmístěné stříkačky na Rovinkách, pod Studýnkou, u Studýnky až na náves pro stříkačku v akci. Zajímavá byla především souhra jednotlivých sborů na tomto pokusu. Bohužel výsledek byl neuspokojivý. Byl způsoben díky velkého výškového převýšení, které bylo větší než 80 metrů. V dalším průběhu cvičení bylo předvedeno likvidování požáru použitím vody z vybudovaných nádrží u Hájkových a ze školní nádrže. Toto cvičení prokázalo nutnost budování dostačující sítě nádrží po celé obci. Na této akci nechyběl ani generální zástupce továrny EBERT BRNO. A tak sváteční tento den 15. srpna 1936 ať je i v budoucnu šťastným a radostným úvodem do dalších dní bohaté činnosti Sboru dobrovolných hasičů; bez ohně, toho zhoubného nepřítele, na širokém poli lásky a pomoci bližnímu. 11

První opravdové vyzkoušení stříkačky se konalo 8.září. Ve večerních hodinách vypukl požár u Františka Kudly č.p.159 na Dolinách. Příčina požáru byla zjištěna ve vadném komínu. První křest - první zásah nové stříkačky, jejíž účinnost byla 1400 I za minutu - nezvratně prokázal, že stříkačka je platným a zdatným pomocníkem našich hasičů. Dosud jsme se nezmínili o zakoupení stříkačky. Na zakoupení přispěli: Obec Omice 5000 Kč Hasičská vzájemná pojišťovna v Brně 500 Kč Občanská záložna v Rosicích 100 Kč Rolnická pojišťovna Brno 80 Kč, Jan Švámala z Brna,ul. Poděbradova 500 Kč Při dodání stroje bylo hotově zaplaceno 12.000 Kč. Zbytek sumy byl splácen až do konce března 1937 bezúročně továrně EBERT Brno. Bylo to vstřícné gesto majitele firmy ing. Eberta. Nebyly to snadné roky pro občany, když na západních hranicích začal být neklid způsobený vládou Hitlerovy Národně sociální strany. Vedení Sboru se začalo soustavně zabývat budováním civilní protiletecké obrany (CPO) v obci. Ve spolupráci s obecním zastupitelstvem byly zřízeny pomocné sbory. Velitelem byl náčelník dobrovolných hasičů Josef Růžička. Jednotlivé čety jsou jmenovány i s posty: Služba poplachová - hlásná - František Antoš, č. 55 Četa požární - František Herzán Četa asanační - Václav Padovský Četa bezpečnostní - Josef Švestka Četa samaritánská - Josef Žák Četa spojovací - Albín Doležal Četa zvláštní -Jan Přivřel Manipulací s veřejným osvětlením byl pověřen František Kříž. Nejen na valných hromadách, ale především mezi lidmi se hodně hovořilo o štvanicích německého tisku proti naší republice, a s obavami se očekávalo, co bude příští rok. I přes agitační práce celého výboru sboru dochází k úbytku členů. Hledají se příčiny v oslabení Sboru. Hlavní příčinou byla politická a světová situace. Není to ovšem jen otázka Omic. Se stejnými problémy se potýkaly i ostatní sbory. V roce 1937 měl Sbor v Omicích 17 členů činných 16 členů přispívajících 10 členů čestných 7 samaritánek Hasiči provedli během roku několik cvičení, nejen se strojem a mechanickým žebříkem, ale i pochodová cvičení.1.dubna ve 20 hodin vypukl požár u Jana Veverky ve Studýnce č. 40. Shořela střecha, prohořely stropy obytných místností, ale včasným a pohotovým zásahem místního sboru se podařilo zabránit dalšímu rozšíření a oheň byl během několika hodin úplně zlikvidován. Sbor se také zúčastnil na veřejném cvičení na Kratochvilce a nadále se pokračovalo ve cvičení civilní přípravy v rámci (PO. V červenci se zúčastnili členové omického sboru celostátního sjezdu československého hasičstva v Bratislavě. Během žní byly po dobu výmlatů drženy požární hlídky místními hasiči. I přesto vznikl 15. srpna požár u Martina Kazdy, č.p.5 (spolu s ním obývala domek i Božena Lemonová, jeho dcera). Požár byl naštěstí ihned v zárodku uhašen. V rámci branných opatření, z nichž pro vedení obce vyplynula řada nových úkolů, rozhodlo zastupitelstvo vybudovat vodní nádrže Pod Studýnkou a Hoškovými. Materiál dodala obec a práci provedli členové místního Sboru. 14. září 1937 byl dnem smutku pro celou republiku. Zemřel první prezident republiky T. G. Masaryk. 12

V celé zemi zavládl smutek. I omičtí hasiči společně uctili památku zemřelého státníka. 26.září pořádali hasiči tradiční vinobraní v hospodě u Staňků a následně byli požádáni o výpomoc při zajištění motocyklových závodů. Sestavili jednu samaritánskou četu. V noci z 27. na 28. prosince provedl sbor noční cvičení v rámci přípravy (PO v obci. Bylo kontrolováno i zatemnění domů a nebyly shledány žádné závady. Začátek roku 1938 se nesl opět ve znamení (PO. Během ledna a února byl v rozhlase vysílány čtyři lekce, které trvaly půl hodiny. Zde zápisy v kronice Sboru dobrovolných hasičů sice nekončí, ale kronikář se více zajímá o politické dění v Evropě, o expanzi Němců v podání Henleinovy strany, o jednání v Mnichově a potupný diktát Němců v protektorátu Čechy a Morava. O hasičích a jejich práci zde není žádná zmínka. Zápis provedl kronikář br.josef Růžička, čestný člen Sboru, který byl ze stavu, jenž vznikl v naší republice, velice nešťastný a smutný. Začala 2. světová válka a za vedení kronik a podobných záznamů hrozily velké tresty a po roce 1942 mnohdy i smrt Z jakých důvodů nebylo pokračováno v psaní kroniky v době poválečné se dá jen těžko odhadnout, ale další čerpání v zápisech a nalezených dokumentech nám možná dá odpověď. Pokusíme se zdokumentovat dobu válečnou, ale v dnešní době je již málo pamětníků, kteří působili ve Sboru hasičů ve válečných letech. Vzpomínky jsme získali od paní Milady Patočkové (roz. Antošové), Ferdinanda Staňka, Vojtěcha Nováka, Vladimíra Odehnala a Aloise Slováka, který vedl svou soukromou kroniku o zemřelých omických občanech po panu Josefu Staňkovi. Materiály zpracovali pánové Čestmír Patera, Ladislav Růžička a Karel Chytrý. Nejprve jsme si dali za cíl pokusit se zachytit události tak, jak se udály a použít dostupné publikace a zápisy z výborových a členských schůzí zabývající se prací a činností dobrovolných hasičů v obci. Byly použity i odborné publikace k dokreslení práce hasičů v celostátním měřítku, jenž ovlivnily práci dobrovolných a profesionálních hasičských sborů. Rozdělili jsme toto období na několik ucelených částí. Sbor v letech okupace: Karel Havlíček Borovský: "Kdo jen poněkud zná dějiny a běh tohoto světa, ten jistě ví, že žádný národ nemůže jinak přijít ke konečnému vítězství, nežli skrze svou vnitřní sílu, skrze tu váhu, které si sám dobyl.každý, kdo se stará o rozmnožení těchto vlastností u svého národa, přispívá k budoucí svobodě." Po vyhlášení protektoriátu Čechy a Morava stálo nejen české hasičstvo, ale i celý národ před obdobím těžkých zkoušek. Dobrovolné hasičské sbory byly téměř jedinými spolky z první republiky, které byly trpěny. Z rozhodnutí okupační moci došlo k nejrůznějším změnám v hasičstvu. Svaz českého hasičstva byl rozdělen na českou a moravskou jednotu. Moravská zemská hasičská jednota se sídlem v Brně sdružovala 25 okresních hasičských jednotek s 54 obvody. V obcích působil Sbor dobrovolných hasičů, kde starosta a jednatel měli vykonávat záležitosti organizační. Nejdůležitějším článkem Sboru byl velitel. Výchova dorostu a mládeže byla přidělena Kuratoriu pro výchovu mládeže. Kvůli nařízení z roku 1939 musely být odstraněny všechny výsostné znaky, které připomínaly samostatnou Československou republiku, a to do konce roku 1940. Samotnou činnost však němečtí okupanti nezrušili, protože si byli vědomi po zkušenostech z Polska, že nejsou sami schopni zajistit ochranu proti ohni. Na obcích byla obnovena činnost CPO (Civilní požární ochrany) v roce 1941, i když právě tento rok byl podle dochovaných zápisů v naší obci kritický. Z hasičstva se vytrácela pověstná dobrovolnost a aktivita. Mírný obrod přinesl rok následující a to vydáním nařízení protektorátní vlády, podle kterého se obce měly starat o zařízení a udržování výstroje a výbavy hasičských sborů. 13

Hasičský sbor musel mít nejméně 18 mužů, se souhlasem krajského požárního ředitele výjimečně 14 osob. Organizacím byly povoleny tzv. pracovní schůze. Na obcích byla také zřizována tzv. požární policie, obyvatelstvo muselo zatemňovat okna a hasiči jsou nuceni vytvářet ve všech obcích nejrůznější druhy hlídek. Právě družstva CPO, která byla na obcích, musí být doplněna o družstva žen - samaritánek, a o dozory, a tím má být zesílena protipožární prevence. Kromě nočních hlídek musely hasičské hlídky na základě rozhodnutí Okresního úřadu zajišťovat v době žní i žňové hlídky. Nebylo tomu jinak ani v Omicích. Hlídkovalo se ve dvou dvojicích od 21.hodiny do 5.hodiny ranní. Dle rozpisu musely provést 3 noční cvičení. Rolníci, vlastníci koňských zápřahů, měli také služby dle rozpisu. Potah ke stříkačce zajišťoval především br. František Antoš z č.p. 31, ale i další. V roce 1942 došlo ke dvěma změnám. První se týkala nového cvičebního řádu podle říšskoněmeckého vzoru a další bylo předání veškerého hasičského majetku do vlastnictví obce dle nařízení vlády z 18. 12. 1942. Od roku 1943 až do roku 1946 byl Sbor v klidovém stavu. Členové sboru byli v těchto letech: Růžička, Kubeš, Brodský, Diviš, Slabák, Valoušek, Šutera, Tasovský, Antoš, Odehnal, Kryštof, Grunn, Sláma, Chlupán, Pololáník a Patera. Samaritánkami byly:božena Bumbálková, Josefa Bumbálková, Josefa Křivánková, Jarmila Kubešová, Libuše Šulcová, Valerie Hájková, Milada Antošová a Antonie Růžičková. Mnoho práce neměli, až na dva požáry. V roce 1943 to byl požár u Horáčků (č.p. 2) a v roce 1945 dopadl na kovárnu Martina Patery dělostřelecký granát, který způsobil požár a poškodil dům. Kovárna stála na místě dnešní samoobsluhy. V obci nedošlo k výrazným bojům díky její poloze. Německá vojska sice začala v obci budovat obranné pozice, ale pro nevýhodnost postavení byla obrana zrušena a přemístěna směrem k Troubsku. První roky po osvobození: Šestiletá poroba se projevila na českém hasičstvu velmi negativně. Velmi se snížila členská základna jednotlivých sborů. I přes znovu získanou svobodu nenašlo mnoho mladých cestu do Sboru dobrovolných hasičů. Zde se projevoval velký úbytek členů zaviněný stářím členů. Více hasičů kvůli stáří odcházelo z funkcí a mládí nepřicházelo. V celostátním měřítku byl významným dnem 21. říjen 1945, kdy se v Hasičském domě v Praze konala ustavující schůze Svazu československých hasičů. Rok 1947 byl ve znamení povodní, ale poté přišlo velké sucho. V této době měl snad každý v obci strach z červeného kohouta. Výbor místních hasičů se více scházel a staral se o techniku, ale nedokázal vyburcovat členy k poválečné iniciativě. V okolních vesnicích to však nebylo o mnoho lepší. V roce 1950 se sešlo na společné schůzi vedení Českého červeného kříže a Svazu československých hasičů. Na této schůzi došlo k dohodě, že od1.ledna 1950 přecházejí samaritánky pod Český červený kříž, jako samaritánská služba ČČK. Další změnou bylo v roce 1952 zrušení názvu samaritán a zavedení názvu dobrovolný zdravotník. Změny ve společnosti se projevovaly i v zákonech. Pro hasiče to byl zákon č.62 /1950 Sb.. Místo bývalých hasičských sborů, které sdružovaly všechny hasiče (tj. činné, přispívající, zakládající i čestné), byly zřízeny požární sbory. Příslušníky jmenoval národní výbor jako svůj výkonný orgán pro věci požární ochrany. V požárních sborech zůstávala jen malá část členů bývalého. Tyto sbory dostaly nové úkoly. Především měli zodpovídat za výchovu občanů k dodržování zásad požární ochrany.. 14

Sbor dobrovolných hasičů v Omicích byl pro nezájem a vlažnost veřejnosti ve své další činnosti ohrožen. Proto byla Místním národním výborem svolána veřejná schůze všech občanů do 45 let. Cílem bylo získat nové členy, což se celkem podařilo. I přes pominutí dobrovolnosti se přihlásilo 17 nových členů. Do Sboru vstoupili: Josef Padovský, Vladimír Odehnal, Václav Celler, Ferdinand Staněk, Jaroslav Diviš ml., František Nejedlý a později Vojtěch Novák, Bohuslav Hájek, Ladislav Růžička a další. V zájmu větší požární bezpečnosti bylo stanoveno, že se každý občan musí seznámit s protipožární ochranou a celým hasičským výcvikem. Byl vytvořen nový hasičský výbor, který měl 19 členů. Práce a činnost Sboru se v podstatě nezměnila. Jediným neštěstím reorganizace bylo, že se neřešilo omlazení Sboru. Doba přinášela nejen nové věci přebírané ze zkušeností osvoboditelů po rozdělení světové soustavy, ale i řadu paradoxů, popsaných o obecní kronice: Významnou událostí bylo pro požárníkybudování nádrže Pod vinohrady. Dávný sen občanů, jak odstranit nebezpečí požárů v obci, se dostal do stadia uskutečnění. Všechny předchozí plány o studničních nádržích měly být překonány. Již v roce 1948, kdy se plánovala první pětiletka, bylo 5. září na schůzi rady MNV rozhodnuto, že se navržených 150 tisíc korun na vodovod použije na vybudování požární nádrže, která by sloužila nejen k účelům hasičským, ale i jako možná zásobárna vody pro okresní vodovod. Dalším krokem k uskutečnění výstavby nádrže byla schůze rady Místního národního výboru dne 21.srpna 1950. Za účasti 5 členů rady Místního národního výboru, předsedy akčního výboru Národní fronty, 3 členů jednoty hasičů, 2 členů Československého svazu mládeže, jednoho zástupce Jednotného svazu československých zemědělců, bezpečnostního referenta národního výboru a újezdního tajemníka Františka Kubíčka z Rosic, byla projednána žádost místního národního výboru na přípravu vodní nádrže v Údolní ulici (Pod Vinohrady) nedaleko veřejné studny u domu č.p. 34. Na této schůzi předložil bezpečnostní referent národního výboru protinávrh - plán vybudování požární nádrže na Nivách se zásobováním vody z potoka ve "Škařinách". Tímto projektem se měla získat i dostatečná zásoba vody pro budoucí vodovod. Předseda Místního národního výboru předložil k navrženým plánům další dva svoje návrhy. První předpokládal pořízení plechových pojízdných nádrží o objemu 8 hl, načerpaná voda z Bobravy by se dopravovala do betonových nádrží ze skruží u Studýnky. Druhý návrh řešil postavení menších hrází na potoku u Studýnky. Při komisionálním šetření, které prováděli zástupci Krajského národního úřadu v Brně, bylo rozhodnuto, že se požární nádrž postaví na veřejném místě p.č.1585/9 a na části předzahrádek sousedících s tímto pozemkem, poněvadž nedaleko je veřejná studna s dostatečnou zásobou vody po celý rok. Ještě téhož dne byl na zasedání rady Místního národního výboru v Omicích po přečtení protokolu sepsaného v dopoledních hodinách u budoucí nádrže vznesen návrh na hledání místa výhodnějšího. Bylo navrženo jednat s paní Cecilií Antošovou z domu č.p. 55, která vlastní pozemek za humny podél ulice Údolní (dnešní Pod vinohrady). Na tomto místě se jevilo umístění nádrže jako nejlepší. Při jednání 15. května dala majitelka předběžný souhlas k odprodeji 250 m? pozemku pro veřejnou potřebu. Na základě podání odvolání došlo k novému komisionálnímu šetření zástupců Krajského národního výboru dne 23. května 1952, kde bylo s konečnou platností rozhodnuto, že požární nádrž bude vybudována na pozemku p.č.1 044, jehož potřebnou část slíbila majitelka odprodat. Dne 15. a 16. března 1952 proběhla 1. celostátní konference československého hasičstva v Praze. Na této konferenci bylo konstatováno, že SČSH již nevystihuje poslání a charakter organizace, a proto dochází na počátku roku 1953 k přejmenování organizace na Československý svaz požární ochran (ČSPO). Také došlo k přejmenování místních jednotek a členům se začalo říkat "požárník". 15

Oproti sborům, které přišly v závěru války o techniku, dostala omická organizace terénní automobil německé výroby pro dopravu hasičské stříkačky EBERT. Činnost vlastní organizace nadále klesala. Výbor se sice scházel, někteří členové se starali o techniku a materiál, prováděli se žňové hlídky a vedla se osvěta, ale mládež se do organizace hasičů nehrnula. S pohledu celorepublikového je významný rok 1952, kde se v dubnu konala v Praze I. celostátní konference československého has i čstva, která stanovila pracovní úkoly do roku 1956, kdy se měl sejít 1. sjezd československých hasičů. Po konferenci bylo konstatováno, že SČSH už nevystihuje poslání a charakter organizace a proto na počátku roku 1953 dochází k přejmenování na Československý svaz požární ochrany. Dochází i přejmenování místních jednot na Místní jednotu ČS PO a členům této organizace se začalo říkat požárník. Změny doplňoval Zákon o požární ochraně platný od roku 1954. Hasiči pomáhali také občanům při čištění studní. Požáry se Omicím vyhýbaly, hořelo jen v roce 1953 u Drimlů (č.p. 78 Hoškovi, ulice Pod vinohrady) a v roce 1956 hořelo v domě Veverkových (č.p. 42 ve Studýnce). Dalším důležitým momentem na dokreslené doby se stal rok 1956, který byl rokem konání I. celostátního sjezdu ČSPO. Sjezd konstatoval, že jednoty se přestaly považovat za nepolitické organizace a začaly se chovat, jako jedna za složek Národní fronty. Již na sjezdu se oslovovat "soudruhu" místo dosavadního "bratře". Dá se říct, že to bylo na jedné straně období úžasné aktivity v řadě sborů, jinde období stagnace. Takhle vzniklou situaci napravoval zákon č. 18/1958 Sb., podle kterého byly opět sloučeny požární sbory s místními jednotami. V roce 1957 se podařilo založit družstvo žáků - mladých požárníků, které vedl pan Josef padovský. V tomto roce se zúčastnilo 1. kola soutěže a obsadilo 4.místo. V družstvu byli: Stanislav Antoš, Jindřich Karas, Jiří Křivánek, Petr Chaloupka, Jaromír Holomek, Milan Valoušek, Jaroslav Sedlák, Blahoslav Hájek a Ivan Odpovídal. Zemřel Jaroslav Diviš st. Do roku 1960 se pohybuje počet členů v hasičské organizaci kolem 30 členů + Josef Brodský. Hlavní činností je údržba techniky, hasičské zbrojnice a preventivní prohlídky. Společenská činnost není žádná. V roce 1959 hořelo u pana Čeňka Kříže (č.p. 170 na Dolnách). Rychlá pomoc sousedů s kbelíky nedala však hasičům a jejich stříkačce EBERT HYDRO šanci. 1961-1967 Kdybychom popisovali další roky, tak bychom museli popisovat stále se opakující údaje - malá aktivita členů. Asi nejzajímavější je budování požární nádrže Pod vinohrady. O práci na nádrži nebyl ze strany hasičů ani občanů obce zájem, i když se v hlášení místního rozhlasu ozývaly v pátek výzvy k sobotním a nedělním brigádám. Došlo dokonce k neshodě mezi zedníky. V zájmu urychlení práce byl radou MNV určen pevný plat zedníkům Josefu Švestkovi a Antonínu Kalábovi, jenž činil 20 Kč za odpracovanou hodinu. O brigádní činnost nebyl vůbec zájem a stavba, která byla zahájena v roce 1952, nebyla ještě v roce 1959 dokončena. A tato nedokončená nádrž v ulici Pod vinohrady byla pádným důvodem k ostré kritice a posměchu. Provedený průzkum stavby a stavebních plánů vedl ke změně podle návrhů studnářského odborníka Julia Ustahala z Braníškova. Plánovaný přívod vody z prameniště vzdáleného asi 1 km byl příliš nákladný a pracný. Byla proto vykopána studna hned vedle nádrže a za pomocí čerpadla byla voda převáděna do nádrže. Bohužel vznikl další problém - voda protékala metr silnými zdmi a únikům nezabránila ani řádná oprava kamenné zdi, takže i po úpravách izolace a po zesílení stěn a dna nedošlo nikdy k nápravě. Požární nádrž nikdy nesloužila k účelu, k jakému byla původně zbudována a stala se neslavným pomníkem této doby. Zemřela Drimlová Josefa Rok 1965 se projevil klesajícím zájmem občanů o zlepšování života ve vesnici. Nezájem se projevil hlavně úplným odporem k jakékoli veřejné práci. V činnosti přestal výbor žen, svaz mládeže a v požární ochraně pracovali jen tři členové. Ve funkci starosty Sboru byl František Nejedlý a k němu se vždy přidal někdo ze starších na údržbu techniky (Václav Celler, Josef 16

Padovský). * Na konci roku se však začíná rozvíjet spolupráce s Českým červeným křížem a plánují se společenské akce. Vzniká potřeba získat požární vozidlo. Také je zaznamenán zájem mladých občanů o zapojení do práce v požární organizaci. Následující rok se začíná pracovat společensky (výlety a plesy) ve spolupráci s Českým červeným křížem. V roce 1966 měl výbor organizace 6 členů a dva revizory. Předsedou byl František Nejedlý, velitelem Sboru Josef padovský, preventistou Václav Celler, revizory Odehnal a padovský V. Výroční schůze 22. 1. 1967 se zúčastnil i zástupce OV SPO Jan Koláček. Byly zde stanoveny úkoly na rok 1967 - především úprava požární nádrže na ulici Pod vinohrady. O hasičskou zbrojnici a techniku se starali nejvíce Josef Padovský, Václav Celler, Josef Slabák a Ferdinand Staněk. Sbor získal požární vozidlo Tatra 805, ze závodního útvaru TOS Kuřim. Na získání vozidla měl velkou zásluhu pan Jan Sáblík, tajemník MNV. Na výroční schůzi kritizovali hasiči brigádnickou práci na požární nádrži, která není schopna udržet vodu. Sbor se potýkal se splněním preventivních prohlídek v rodinných domech a JZD. Byly opraveny požární nádrže z jednotlivých studní v obci. 1968-1980 Na výborové schůzi proběhly volby a výbor pokračoval ve stejném složení jako v minulém období. Na schůzi vystoupil předseda MNV pan Bohuslav Hájek, který kritizoval nezájem lidí o práci v místní Jednotě československého svazu požární ochrany. Vyzval přítomné o provedení agitace a zajištění oslav 56.výročí vzniku Československé republiky. Během roku se pořádaly schůzky s dětmi, na kterých se promítaly filmy s požární tematikou. Tato akce měla úspěch, a tak bylo na výroční schůzi 15.prosince 1968 konstatováno, že se organizace rozrostla o 11 členů mládeže, kteří během roku zahájili svou činnost. 1969 V roce 1969 probíhala ve společnosti normalizace, místní jednota ČSPO má v tuto dobu 23 členů s průměrným věkem 50 let. Z činnosti jednoty je třeba vzpomenout výstavbu přístřešku u požární nádrže Pod vinohrady. V obci působí mládežnická organizace "Juvena".Ta se utvořila namísto Československého svazu mládeže, jehož činnost v této době stagnovala. Organizace v niž bylo několik mladých požárníků začala úzce spolupracovat s výborem hasičů. Výsledkem byla organizace mladých hodů. Na vozidle, které organizace dostala k používání od Místního národního výboru, probíhala během roku potřebná oprava, aby bylo vozidlo provozuschopné. Dne 25.června uhodil blesk při noční bouři do domku Pevných č.p. 43 (vedle kostela). Stavení vyhořelo, protože pomoc ze strany hasičů přišla pozdě z důvodu poruchy na motorové stříkačce EBERT. V tomto roce byla také zatopena místní sokolovna. Velmi se zlepšila práce a docházka výboru místního sboru. Práce dostává opět smysl, a do spolku se hlásí mladí členové: Oldřich Patera ml., Antonín Ďásek, Josef Filípek, Jan Simon, Václav Staněk, Stanislav Veverka, Stanislav Hošek, Rostislav Chmelař, Petr Chaloupka, Čestmír Patera, Jan Patočka a Rostislav Brim. 1970 Nové členy přijala organizace na výroční schůzi 20.prosince 1970. Na této schůzi rezignoval na svou funkci předsedy pan František Nejedlý. Na jeho místo byl zvolen pan Vojtěch Novák, do výboru organizace byl zvolen materiálně - technickým referentem Petr Chaloupka.Výbor si vytyčil další úkoly, mezi nimiž bylo zajištění maškarního plesu, získávání nových členů, preventivní prohlídky, provedení jarního úklidu zbrojnice, nutné opravy na vozidle T 805 a motorové stříkačce, jež se staly v poslední době velmi poruchovými. Do sboru byl přijat nový člen Jan Sáblík ml. Mladí členové sboru si dali za úkol zajistit Václavské hody (Antonín Ďásek, Josef Filípek, Čestmír Patera). Sbor se zúčastnil námětového cvičení v Troubsku, byla též dokončena výstavba přístřešku nad 17

čerpadly u požární nádrže a započala příprava soutěžního družstva na soutěže v požárním sportu. 1971 Konec roku 1971 se nesl ve znamení výroční schůze a voleb nového výboru. Ve výboru pracovali: Novák Vojtěch, Padovský Josef, Brim Rostislav, Sáblík Jan ml., Chatrný Rudolf, Růžička Ladislav, Hájek Bohuslav, Celler Václav, Chaloupka Petr. Byly zhodnoceny společenské akce pořádané ve spolupráci s ČČK a bylo konstatováno, že měly u občanů velký ohlas. Proto výbor doporučil, aby se pokračovalo v této činnosti, tj. plesů a hodů i pro rok následující. Výbor kladl velký důraz na splnění prohlídek v rodinných domech. Namísto motorové stříkačky EBERT (tato byla darována do nově budovaného hasičského muzea v Přibyslavi) získala obec čerpadlo PS-8. Byla hodnocena i účast na námětovém cvičení v Troubsku na zámku, který využívalo místní JZD a Výzkumný ústav pícninářský. 1973 Rok 1973 byl ve znamení příchodu dětí do místní Jednoty. Vedoucím mládeže byl jmenován Antonín Ďásek, který zahájil s devíti chlapci přípravu na soutěže mládeže Plamen. Zájem dětí o práci v požární ochraně vzrostl po dětském odpoledni a branném závodě. 1974 V roce 1974 odešli z organizace kvůli založení rodiny a odstěhování Jan Simon, Jan Patočka a Josef Filípek.V stejném roce došlo k výměně členských průkazů a vyšel v platnost nový zákon o požární ochraně č.18 / 1974 Sb.. 1975 V roce 1975 měla místní organizace 25 členů. Na vlastní žádost ukončili členství pánové Stanislav Veverka a Rostislav Chmelař. Do sboru naproti tomu vstoupili Drahomír Valoušek a Oldřich Londýn ml. Družstvo mládeže bylo přihlášeno a plnilo úkoly v soutěži Plamen.Ve volbách došlo ke změně obsazení ve funkci velitele. Stal se jím Ladislav Růžička. Předsedou zůstal Vojtěch Novák, místopředsedou Josef padovský a preventistou Rostislav Brim. 1976 V roce následujícím byl zvolen předsedou organizace Josef padovský, jenž si vyměnil místo s Vojtěchem Novákem.V tomto roce byli navrženi členové organizace za poslance MNV. Sbor se zúčastnil spolu s dalšími 10 sbory námětového cvičení v Radosticích v objektu JZD. 1977 Na výroční schůzi v roce 1977 byla z úst předsedy organizace hodnocena práce Sboru jako neuspokojivá. Jediným kladným bodem byla práce s mládeží. Na návrh pana Čestmíra Patery byla do programu činnosti na rok příští dána možnost rozšíření hasičské zbrojnice o klubovnu, protože šatna, ve které se pořádají schůze, je malá a nesplňuje požadavky na rozvíjení činnosti. Člen OV-SPO pan Krška předal Josefu Padovskému čestné uznání ústředního výboru ČSPO. Oceněni byli i Václav Celler a Oldřich Patera st. Výbor připravil oslavu MDD. Mládežnické družstvo postoupilo do okresního kola celostátní soutěže Plamen. Ve spolupráci s Českým červeným křížem se uspořádaly Václavské hody. Družstvo mužů se v Troubsku zúčastnilo místní soutěže o Pohár osvobození. Na podzim byly dokončeny základy klubovny u hasičské zbrojnice. Družstvo mužů se zúčastnilo 1. kola soutěže. 1978 K 60. výročí založení Československé republiky uspořádal Český červený kříž a SPO Omice v neděli 1.října velkolepé "Staré hody". Šestnáct párů "mladých ženáčů" v krojích prošlo za doprovodu hudby vesnicí. V sokolovně zatančili obě nacvičené besedy (učila tanečníky paní Milada Patočková) za dozoru krojovaných "policajtů" a amatérských kameramanů. Celý průvod obcí doprovázelo mnoho občanů a známých, kteří oceňovali, jak početnost tanečníků, tak i úsilí pořadatelů akce. 18

Ve Sboru dochází ke změnám hlavně v oblasti mládeže. Bylo založeno družstvo mladých požárníků, které vedli Antonín Ďásek a Patera Čestmír. Družstvo bylo zapojeno do hry Plamen, a dosáhlo velmi dobrých výsledků. Družstvo mužů se zúčastnilo 1. a 2. kola v požárním sportu SPO ČSSR. Po dlouhých přípravách konečně začaly práce na dostavbě klubovny u hasičské zbrojnice. Materiálně tuto akci zajišťoval Místní národní výbor v Omicích, vždy však z přebytků z stavebních akcí, které se právě konaly.. 1979 Tento rok byl rokem oslav 55. výročí založení Sboru dobrovolných hasičů v obci. Oslavy byly zahájeny hasičským společenským plesem a podle zpracovaného harmonogramu měly tyto oslavy probíhat během celého roku. Sbor dostal automobil ROBUR, který odkoupil Místní národní výbor ze SVAZARMU (Svaz pro spolupráci s armádou) Žarošice. I když auto nebylo speciální, mělo technické osvědčení a hlavně mělo být bez poruch, což bylo třeba pro dopravu hasičů k požárům a na soutěže. Hlavně bylo důležité pro družstvo mladých požárníků, které vozili na soutěže vedoucí a rodiče vlastními automobily. Celý rok zhodnotila výroční schůze dne 30. listopadu 1979 za účasti hostů z Okresního výboru SPO (Pokorný, Outratová), předsedy MNV p. Bohuslava Hájka a 17 členů sboru. Na této schůzi podal žádost o uvolnění z funkce jednatele Čestmír Patera (rodinné a pracovní důvody). Vysoce byla hodnocena práce kroužku mladých požárníků. MístnísóutMe žáků se zúčastnilo 6 družstev mladých požárníků. Velmi se také podařily akce MDD (den otevřených dveří v hasičce) a Václavské hody 30.září. V tomto roce byla dokončena' hrubá stavba přístavby klubovny. Byly vyměněny krovy a krytina na celé hasičské zbrojnici. Oprava stála 35.300 Kč. Na opravy přispěl MNV Omice a Česká pojišťovna. Vedení organizace svolalo slavnostní schůzi, kde vyhodnotilo celkovou činnost spolku a odměnilo aktivní členy. Druhý den pokračovaly oslavy soutěží, za účasti okolních požárních sborů. Celý vzpomínkový program byl zakončen taneční zábavou a veřejným vystoupením omického národopisného souboru Rákosník. 1980 Tento rok již tradičně zahájil hasičský ples, který se konal za velké účasti občanů nejen z Omic, ale i z okolí. Místní národní výbor zajistil opravu požárního vozidla Robur v Praze, kde byla provedena oprava motoru. V tomto roce má sbor 21 členů. Sbor se navždy rozloučil s dlouholetým členem a samaritánem, panem Josefem Slabákem, který dlouhá léta udržoval hasičskou techniku a zbrojnici. Brzy ho následoval i pan Jan Patočka st. Výbor projednával práci jednotlivých členů organizace a jejich další setrvání ve spolku. Na vlastní žádost odešel Jaroslav Hošek a ostatní členové sboru slíbili zlepšit svoji práci. 1981 Byly zajištěny výcviky a preventivní prohlídky. Členové sboru odpracovali na akcích "Z" celkem 300 brigádnických hodin. Na výroční schůzi byl na vlastní žádost uvolněn pan Rudolf Chatrný (zdravotní problémy a vysoký věk) a na jeho místo zvolen pan Ferdinand Staněk. Ze sboru odešel pan Stanislav Patera (změna bydliště). Výbor pracoval ve složení: předseda: Josef padovský místostarosta: Vojtěch Novák velitel: Ladislav Růžička hospodář: Ferdinand Staněk preventista: Rostislav Brim V únoru se náš sbor účastnil zásahu v Troubsku při požáru stodoly pana Klímy. Dne 10. dubna došlo k samovznícení briket ve sklepě pana Čeňka Kříže (č.p. 170), při němž byl majitel domu silně přiotráven oxidem uhelnatým. Díky rychlému zásahu hasičů, použití odsávací techniky (vyrobil předseda Josef padovský) a nezištné pomoci sousedů neskončila 19

tato událost tragicky. Postižený s vrátil po deseti dnech strávených v nemocničním ošetření zpátky domů. Vesnice byla od roku 1981 integrovaná pod Místní národní výbor v Troubsku (k Troubsku přešly i Popůvky). 1982 Postupně se projevuje dobrá práce výboru a dochází k prudkému nárůstu členů Sboru Do sboru vstoupili: Jaroslav Kroutil ml., Karel Hudík ml., Jaroslav Brzobohatý ml., Milan Sojka, Jiří Kadela a Pavel Eliáš.Soutěžní družstvo se zúčastnilo 1.kola SPO. Hrubá stavba klubovny sice byla dokončena, ale vlastní úpravy dlažby, zavedení el. energie a sociálního zařízení se stále nedařilo dokončit. Na výborové schůzi si vzal Čestmír Patera za úkol dokončení těchto prací.zajistil si harmonogram prací a za vydatné pomoci svého otce Ladislava Patery začala dostavba klubovny. Za přispění místopředsedy MNV Troubsko Petra Chaloupky byla zakoupena okna (zazdili Chytrý a Čermák) a byl dostavěn komín (Václav Staněk ml., Chytrý, Čermák). Pánové František Čermák (přiženil se k Hoškům č.p.67 ze Žabčic) a Karel Chytrý (přiženil se ke Kryštofům č.p. 125 z Tetčic) byli přijati do sboru na jaře roku 1982. Oba v místech kde žili pracovali v místních sborech. Omítky a dlažby provedli Ladislava Čestmír. Paterovi, elektřinu rozvedl Jan Sáblík ml. Práce na vnitřní části klubovny byly dokončeny v říjnu roku 1989. Před žňovým obdobím byl vedením obce vyhlášen poplach, aby byla zajištěna a prověřena bojeschopnost hasičů. Družstvo hasičů se zúčastnilo 1.kola v požárním sportu ve Zbraslavi (16.5.1982), kde skončilo na 3.místě. a postoupilo do 2. kola soutěže SPO. František Čermák obsadil v soutěži jednotlivců 4.místo. Dalších místních soutěží se družstvo zúčastnilo ve Střelicích, Dolních Kounicích a celostátní soutěže v Hodoníně, kde z 96 družstev obsadilo 23. místo s velmi dobrým časem. Počet členů se ustálil na čísle 29 a na výroční schůzi byla velmi dobře hodnocena práce s mládeží, brigádnická aktivita a 67% provedených preventivních prohlídek v obci. Požární vozidlo prošlo bez problémů na technických prohlídkách. Výbor pracoval ve stejném složení a práce Sboru a výboru byla vysoce hodnocena nejen ze strany Místního národního výboru a VO SPO, ale i občany obce. 1983 Tento rok byl po mnoha stránkách v činnosti spolku rozhodujícím. Došlo k upevnění tradice místních soutěží v Omicích, projevila se dobrá práce s mládeží, nárůst členů a příchod žen do Sboru. Novými členy Sboru se stali: Jaroslav Skoupý, Miroslava Kroutilová, Olga Skoupá, Marta Chytrá, Vítězslava Dan Vrbkovi, Rudolf Křivánek ml., Zdeněk Hudík, Zbyněk Holešovský ml., a Luboš Grégr. Nový rok začal jako vždy hasičským plesem. V dubnu byla dokončena celková úprava hasičské zbrojnice. Byly provedeny opravy fasády na garáži a udělána fasáda na přístavbě klubovny. Plánem práce byl zajištěn výcvik a byly určeny skupiny na provedení preventivních prohlídek Je zajímavé, že u zrodu omické místní soutěže stál předseda OV SPO pan Antonín Pokorný (bydlel v Padochově), který nadhodil zástupcům výboru problémy v pořádání soutěží 1. a 2. kol v požárním sportu, které pokračovaly až k postupu do celostátního kola. Účast na těchto postupových soutěžích byla podmínkou pro účast a pořádání místních soutěžích v požárním sportu. Byla to výzva pro výbor a členskou základnu a výsledek Na místním hřišti proběhlo v květnu 1.kolo soutěže SPO a v září I. ročník místní soutěže pro kategorie II (ženy a muže nad 35 let). Družstvo se zúčastnilo 1. kola a následně i několika místních soutěží v okolí. Pro velký úspěch se opakovala účast družstva v Hodoníně, kde doprovázelo soutěžní družstvo 81 příznivců z Omic. Jelo se dvěma autobusy a na zpáteční cestě se udělala zastávka ve vinném sklepě v Mutěnicích. 20

Na podzim se uspořádal zájezd do družstevního sklepa v Popicích. Konec roku byl zaměřen především na přípravy oslav 60. výročí založení Sboru. 1984 Oslavy byly zahájeny 3. února 1. hasičským plesem v prostorách sokolovny za účasti 200 návštěvníků. Byla podávána večeře a účastníci si mohli zakoupit zabíjačkové speciality již během celého dne. Akce byla hodnocena jako velmi zdařilá. Vlastní oslavy začaly 10. března za účasti příznivců spolku a okolních sborů ve slavnostně otevřené zbrojnici a klubovně. 10. června organizoval Sbor nejen pro své členy autobusový zájezd do Českých Budějovic, který byl tematicky zaměřený na Mistrovství České publiky v požárním sportu. V září se soutěžní družstvo zúčastnilo soutěže v Hodoníně a 16. září se konal II. ročník místní soutěže. Během roku byl uskutečňován výcvikový plán a prováděly se preventivní prohlídky rodinných domů. Před žňovým obdobím provedl Místní národní výbor vyhlášení cvičného poplachu, aby se opět zjistila připravenost zásahové jednotky. Na výroční schůzi 26. listopadu byla kladně hodnocena činnost organizace nejen z profesionálního, ale i ze společenského pohledu. Byla také přislíbena nová technika pro omické hasiče Ze strany okresního výboru SPO byla Sboru udělena medaile Za příkladnou práci. 1985 Sbor pokračoval v pořádání plesu, v jehož zajištění se pravidelně střídal s organizací Českého červeného kříže. Obě organizace k sobě mají velmi blízko a často spolupracují. Ples se konal 25. ledna a i tento rok si podržel svůj vysoký standart. Sbor navždy opustili pánové Václav Celler a Jan Sáblík ml. Oba za sebou zanechali hodně dobrovolné práce pro omický Sbor. Pro své členky a manželky členů spolku zorganizoval výbor oslavu MDŽ. Dle plánu činností se 5. dubna uskutečnil den otevřených dveří pro Mateřskou a Základní školu v Troubsku. Ve škole v Troubsku tomu předcházela beseda, kterou udělal na žádost ředitelky paní Tůmové pan Karel Chytrý. Při dni otevřených dveří měly děti možnost zacvičit si s hasičským materiálem a na velkém hřišti předvedli profesionálové z HS Lidická výsuvný 60 metrový žebřík, který celý úspěšně zdolala paní učitelka Wágnerová. Dětem byl věnován i Mezinárodní den dětí 1. června. Vydařenou akcí byl také dvoudenní zájezd do Prahy (19.-20. července). Ubytování bylo zajištěno na studentských kolejích. Prohlídka Prahy proběhla během dne i v noci (společná večeře a program v restauraci Zvonařka, Praha - Královské Vinohrady, zajistil Jiří Kadela, který v Praze konal vojenskou prezenční službu). Při cestě do Prahy byla zastávka v Kutné Hoře (chrám, podzemní chodby po těžbě a kostnice. Při zpáteční cestě bylo zataveno v Přibyslavi, kde jen díky ochotě paní pokladní jsme mohli absolvovat prohlídku Musea hasičského hnutí. III. ročník místní soutěže se konal na velkém hřišti 14. září v dopoledních hodinách Sbor dostal valník Tatru 805 s přívěsem a stříkačkou PPS 12 (SDH Říčany). Závěr roku byl tradiční - hasiči i s příznivci vyjeli 23. listopadu do vinného sklepa v Popicích. Do spolku vstoupil pan Luboš Hájek. Organizaci SPO bylo uděleno Čestné uznání rady MNV. Družstvo se zúčastnilo soutěží v Troubsku, Střelicích, Rosicích a Dolních Kounicích. 1986 Do sboru se přihlásili Zdeněk Koláčný, Vlasta Kobylková, Vratislav Metelka, Lenka Ďásková a Věra Holešovská. Z významných akcí je třeba jmenovat: 31. ledna - ples, 7. března - oslava MDŽ, 1. června - zajištění MDD, 14.-16. července - zájezd do Prahy, 12. září - IV. ročník místní soutěže, 6. prosince - zájezd do vinného sklepa v Popicích. 21

Sbor nadále pokračoval v zajištění úkolů požární ochrany, ve výcviku, prohlídkách domů, byla zajištěna akce Březen - měsíc požární ochrany. Členské schůze se vyznačovaly velkou účastí členů a přibývaly nápady na zlepšení úrovně práce hasičů. Také bylo připsáno auto na MNV Omice. Pan Karel Hudík ml. provedl besedu v Základní škole v Troubsku. Účast na brigádách na hasičské zbrojnici byla vždy dobrá (nátěry, vnitřní úpravy spolkové i technické místnosti) a bylo odpracováno celkem 154 brigádnických hodin. Organizace má v tomto roce 13 členek, které úspěšně soutěží nejen v Omicích, ale i na místních soutěžích v okolí. Pomáhají při zajištění úklidu, při přípravách plesů a dalších akcí, které sbor organizuje. Na výroční schůzi byla opět zhodnocena práce sboru: účast ve výcvikovém roce 90%, preventivní prohlídky 93% (nebyly zkontrolovány jen veřejné budovy a chaty). 1987 Sbor pokračuje i nadále ve stejné činnosti. Řady hasičů doplnili Bohuslav Hájek ml. a Bohumil Poláček. Akce sboru byly: ples, oslava MDŽ, MDD, zájezd do Popic. Soutěžní družstvo se zúčastnilo na místních soutěžích ve Střelicích, Dolních Kounicích, Krokočíně, Silůvkách, Hodoníně. Konala se také místní soutěž v Omicích. 1988 Nový výbor organizace pokračoval v akcích, které si svou oblibou udělaly místo v hasičském kalendáři: ples, oslava MDž, soutěž v Omicích. V hasičské klubovně se schází mladí i staří při různých oslavách životních výročí členů. Nezapomíná se na výcvikový rok a preventivní prohlídky. Družstvo mužů i žen se zúčastňuje místních soutěží v okolí. Pro družstvo žen jsou zakoupeny teplákové soupravy. V jednání je převedení hasičského vozidla Avie - valník z Troubska do Omic, protože hasičská činnost v Troubsku kvůli rozepři některých funkcionářů (Galusek, Kamenický, Jančík aj.) téměř úplně zanikla. Nakonec z výměny vozidel sešlo. Výbor organizace projednal stav techniky, a také činnost některých členů, kteří přestali aktivně pracovat v organizaci. Na místí soutěži, která se již tradičně konala v září, ubylo soutěžních družstev z okolí, protože činnost mnoha organizací stagnovala. Některá zastupitelstva obcí zapomínala na finanční pomoc hasičům a projevovaly se generační problémy ve vedení místních organizací hasičů. Mnohdy se nepodařilo sladit záměry starších a mladších členů spolků. 1989 Naše organizace měla tyto problémy již za sebou, a proto práce spolku neztratila na obrátkách. Projevilo se to při zajišťování průběhu činností během roku. Sbor uspořádal v dubnu Den otevřených dveří pro žáky Zš. Spolu s organizací Svazu socialistické mládeže v červenci hody, dále pak posezení se souborem Omičan a cimbálovou muzikou u burčáku v sokolovně, zájezd do vinného sklepa, tradiční ples a místní soutěž. Je třeba vzpomenout předvečer před konáním "Mladých hodů". Týden po cvičném požárním poplachu se totiž opět rozezněla požární siréna, a to v noci z 28.na 29. července.vznikl požár u paní Blažena Sáblíkové, č.p. 190, kdy úplně vyhořelo starší dvorní křídlo domu sousedící s domem předsedy organizace Čestmíra Patery. Příčinou byla vadná elektroinstalace v dílně. Hašení požáru se účastnil snad celý sbor a do příjezdu HS Rosice byl požár zdolán. Za přispění MNV a hasičů byla opravena střecha přístavby během týdne. Události 17. listopadu se na práci sboru projevily jen v jedné věci. Místo plesu se uspořádala Mikulášská zábava, která měla kvůli událostem v republice malou účast a jen díky doprovodné hudební skupině NOMEN z Drnovic se uskutečnila bez prodělku. Postoj členů se po listopadových událostech nijak nezměnil, a tak výbor i členové nadále pracovali na ochraně životů a majetků občanů, což potvrdila také výroční schůze sboru. Do sboru přibyl nový člen - Karel Hudík st. 1990 22

Změny v Československu se projevovaly na každém kroku. Mnozí lidé stále vyčkávali, jak se situace vyvine. Po tolika letech řízené ekonomiky a prognostik na několik roků dopředu najednou zlom, kterému mnozí nevěřili, že vydrží. V naší obci se změny projevily především tak, že se obec osamostatnila a vystoupila ze svazku integrovaného MNV v Troubsku. Bylo zvoleno nové obecní zastupitelstvo díky Občanskému fóru. Hasiči v Omicích neztratili svoji tvář a pokračovali ve své práci, což je zřejmé i ze zápisu v obecní kronice. Cituji kronikářův zápis z roku 1990: " Místní hasiči, nejagilnější organizace, která desintegrovanému Národnímu výboru pomohla, nejen svou vnitřní konsolidací, nýbrž i veřejnou činností při očišťování obce od černých skládek, kdy při třech sběrech shromáždili 12 tun železného šrotu, při odčerpání vody z veřejné školní studny, kam vyteklo 2000 m3 vody z havarované vodovodní přípojky na MNV v Omicích, tak i při kulturních akcích. Prosincové volby 7. prosince 1990 při výroční schůzi potvrdily mandát osvědčených hasičských funkcionářů: Patera Čestmír (starosta), Chytrý Karel (místostarosta), Růžička Ladislav (velitel), Ďásek Antonín (preventista), Brzobohatý Jaroslav ml. (pokladník), Koláčný Zdeněk (jednatel), ing.holešovský Zbyněk ml.(vzdělavatel), Lepšíková Simona (práce s mládeží) a členové výboru Hudík Karel ml., Grégr Luboš, Křivánek Rudolf ml., Hájek Bohuslav ml. Revizoři: Padovský Josef, Novák Vojtěch, Hájek Bohuslav st." Změnou systému po listopadu 1989 nebyla situace v řízení nikterak přehledná, ale výbor pokračoval zaběhlých kolejích a připravoval pro členy akce, na něž byli zvyklí. Oslava MDŽ, i když změněna na Den matek měla svou úroveň a účast, zajištění prevence a represe, další pokračování práce s mládeží a zajištění akceschopnosti sboru - to byly hlavní ukazatele v činnosti Sboru dobrovolných hasičů v Omicích. V tomto roce se sbor účastnil tří technických zásahů (dvakrát samovznícení uhlí a jednou mrazem prasklé vodovodní potrubí). Hasiči byli také přizváni na požární asistenci na Masarykův okruh při konání automobilových závodů. Výbor uspořádal autobusový zájezd na Šumavu nejen pro své členy, ale i příznivce (ubytování bylo zajištěno v Železné Rudě, Hotel Sirotek). Účastníci zájezdu si prošli cestu bez pohraničních drátů na Černé jezero a navštívili také Čertovo jezero. Členové sboru odpracovali v tomto roce více jak 200 brigádnických hodin na budově hasičky a technice. Odešli 4 členové sboru a na jejich místo přišli bratři Karel a Roman Chytří a Martin Krpec. Sbor organizoval úspěšně 1.kolo v požárním sportu na hřišti, námětové cvičení, které proběhlo v červenci v domě Oldřich Patery st.(č.p 24). Provedly se nátěry a utěsnění věže se sirénou a koupil se průtokový ohřívač pro zajištění hygieny zásahového družstva. Do hasičské zbrojnice byla zavedena přípojka vody a přípojka kanalizace. Obec zakoupila pro hasiče za 15.000 Kč speciální požární vozidlo AVIA 30 speciál. Vozidlo bylo zakoupeno od ČSD - Oblastní velitelství POZ Olomouc, hlavně díky veliteli Ladislavu Růžičkovi. V prosinci se sešel v Karviné mimořádný sjezd, který přijal nový název organizace, schválil nové stanovy a znak. Nástupnickou organizací Svazu požární ochrany se v České republice stalo Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska. Po 36 letech se z požárníků opět stali hasiči, opět se schází na valných hromadách, v čele stojí starosta a říkáme si bratře a sestro, jako naši předkové - zakladatelé sboru v roce 1923. Měnily se názvy jednotlivých seskupení hasičů v republice. Kromě této vznikly i organizace Moravská hasičská jednota a v Čechách Česká hasičská jednota. Na valné hromadě 7.prosince 1990 byl za účasti 40 členů zvolen nový dvanáctičlenný výbor Sboru dobrovolných hasičů.v Omicích. Sbor se vrátili k původnímu názvu Sbor dobrovolných hasičů a vstoupili do Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska. Schválila také členské příspěvky a vzala na vědomí nové stanovy Sdružení, nový znak a novelizaci zákona o požární 23

ochraně. Schůze hodnotila velmi dobrou práci soutěžních družstev mužů a žen a zahájení práce s novými zájemci z řad dětí. 1991 Rok zahájili hasiči tradičně svým společenským hasičským plesem, který se konal 19. ledna. Výbor připravil na tento rok školení zásahové jednotky a preventivní prohlídky, které se měly uskutečnit do konce dubna. V březnu se provedla oprava laku požárního vozidla AVIE (provedeno panem Josefem Chybou v garážích HS ČD Brno - dolní nádraž0 a pro mladé hasiče byla zajištěna prohlídka (zajistil Hudík st.) požární stanice závodního požárního útvaru Zbrojovka Brno. 2. srpna 1991 zemřel bratr Rudolf Chatrný, dlouholetý člen sboru, funkcionář a velmi zdatný obchodník v Omicích, na kterého vzpomínají místní dodnes. Soutěžní družstva se zúčastnila soutěží v požárním sportu ve Střelicích, Dolních Kounicích, Veverských Knínicích a na místní soutěži v Omicích. Po několika letech vyjeli opět hasiči na zájezd do Prahy. Dobrou propagací práce sboru byla výstava leteckých, lodních a pozemních modelů v hasičské zbrojnici ve dnech 23.-24. března. Své exponáty zde vystavili Rudolf Křivánek a Jiří Brzobohatý. 1992 Z akcí, které přinesl tento rok, je kromě těch tradičních třeba jmenovat otevření hasičského klubu u Pod věží u. Důvodem otevření klubu byl neutěšený stav obecního rozpočtu a špatné zajišťování potřeb hasičů. Finanční prostředky obci chyběly kvůli výstavbě kanalizace na ulici Tetčická a napojení nové výstavby v ulici Borky. Další investiční akcí byla příprava plynofikace obce v následujícím roce 1993. Za vedení klubu, který povolila obec Omice, byli odpovědní starosta a místostarosta sboru. V klubu se scházeli nejen hasiči, ale i občané, kteří členy sboru nebyli, a jimž byl vydán klubový průkaz. Finančním poradcem byl ing. Jan Kobylka a klub byl otevřen vždy od pátku do neděle. Obsluha se střídala v zajištění provozu klubu bez nároku na plat nebo odměnu. Získané prostředky byly použity na nákup, opravu a do vybavení technikou. Klub byl v provozu jeden a půl roku. Další prostředky na chod sboru byly získávány sběrem železného šrotu po obci a likvidací černých skládek. Za člena Sboru byl přijat Miroslav Kroutil. Hasiči se pravidelně scházeli na významných výročích členů. Hasiči prováděli speciální rozloučení se svobodou při příležitostech svateb (Luboš Grégr,jeho žena Vlasta se stala velkou příznivkyní sboru). Sbor zasahoval při hoření trávy u železničního přejezdu a zastávky. Byli nadále prováděny preventivní prohlídky budov, i když podle novely zákona o požární ochraně je ochrana majetku především věcí majitele domů. V tomto roce zemřela Antonie Horáčková (31.10.1992). Byla dlouholetou samaritánkou Sboru dobrovolných hasičů v Omicích. Po zrušení samaritánské části sboru přešla do Českého červeného kříže, kde po mnoho let působila ve funkci předsedkyně. Byla vždy tam, kde bylo třeba pomoci lidem v obci. Bylo organizátorkou společenských akcí na vesnici, ať už to byly plesy nebo každoroční setkání důchodců s kulturním programem. Obec ztratila významnou osobnost, jenž více myslela na ostatní než na sebe. Novou předsedkyní ČČK byla zvolena paní Jindra Hájková č.p. 77, která spolu s výborem organizace pokračovala v nastoupené cestě a spolupráci s hasiči. Spolek byl sponzorem turnaje malé kopané na místním hřišti, jenž zajišťoval Martin Krpec. Podzimní hasičská soutěž proběhla za dobré účasti družstev z okolí. 1993 Za zmínku stojí uspořádání" Babských hodů" ve spolupráci s národopisným souborem Omičan (2. října 1993). Akce se zúčastnilo,,20 bab a 3 policajti". Večerní zábava s hudbou Stanislava Antoše se vydařila. V rámci plynofikace byl zaveden plyn do hasičské zbrojnice za sponzorského příspěvku firmy HUTIRA. Starší topidla WAW byla instalována z firmy THERMONA. (zajistil 24

Čestmír.Patera). Dne 8.dubna nás navždy opustil bývalý člen Sboru a trubač pan Oldřich Jelínek Tradiční ples se opět vydařil, ale místní soutěž byla poznamenaná malým zájmem hasičských družstev z okolí. Proběhlo námětové cvičení a byla zahájena příprava oslav 70 let založení Sboru, které se měly uskutečnit v roce 1994. 1994 Na oslavu 70. výročí založení Sboru byl zaměřen celý tento rok. Plesová sezóna byla zahájena 14.ledna. Přípravy na samotné oslavy se týkaly hlavně úpravy prostorů hasičské zbrojnice a jejího okolí. Práce byly rozděleny mezi jednotlivé členy spolku. Den žen se konal na Rybářské baště u rybníka v Tetčicích. Účastníků bylo celkem 48 a doprava byla zajištěna autobusem. Oslavy propukly 7. května, kdy byla na ulici Dolny uspořádána výstava techniky. Technika byla vystavována od nejstarší po nejnovější části hasičské techniky, od berlovek po speciální hasičské automobily. Součástí byly i ukázky likvidace chemických, ropných a automobilových nehod, které zaujaly mnoho návštěvníků. Před vlastním zahájením byla starostou obce panem ing. Milošem Brzobohatým odhalena pamětní deska na budově hasičské zbrojnice a výstava v garáži. Hasičky obsluhovaly na upravené zahradě návštěvníky a hasiče dobrým jídlem a kvalitním pitím. Oslavy pokračovaly ukázkou hašení požáru ruční kolovou stříkačkou z SDH Neslovice v dobových oblecích (bratři František Růžička a Pavel Zima). V odpoledních hodinách proběhla slavnostní schůze v sokolovně, na které byly předány ocenění členům SDH Omice. Během roku byly zakoupeny nové přilby (16 ks), pět hadic "e" a sbor za své peníze zakoupil starší motorovou stříkačku PPS 12 (vyřazenou ze zásob Civilní obrany). Zástupci sboru se zúčastnili otevření Hasičského hotelu v Říčanech. V závěru letních měsíců byl zorganizován velmi pěkný zájezd pro občany obce do Beskyd. Ubytování bylo zajištěno v Ostravici v penzionu Peřeje (vedoucí Jaroslav Žídek). Byla zajištěna prohlídka Při technických prohlídkách byl odebrán technický průkaz automobilu AVIA (motor a přední náprava). Oprava byla provedena do tří měsíců. Sbor zaslal 1 000 Kč Základní škole v Troubsku, jako příspěvek na plavání pro žáky školy. Družstvo se zúčastnilo soutěží v Dolních Kounicích, Ořechově, Střelicích, místní soutěže v Omicích. Před začátkem soutěží proběhlo soustředění všech družstev na rekreačním středisku ČD v Prudké. Od pátku do neděle se na louce u bazénu střídaly nácviky a družstva, která necvičila věnovala se sportu. Vyvrcholením byl fotbalový zápas mladých proti starým hasičům. Na konci roku byly Karlem Chytrým ml. zakoupeny dva dýchací přístroje SATURN. Také preventivní prohlídky domu byly úspěšné splněny. 1996 Rok byl zahájen tradičním plesem 26. ledna. Jarní měsíce přinesly tání a zatopení studny a sklepy. Hasiči měli o práci postaráno nejen v obci, ale i ve vojenském prostoru si voda našla cestu do podzemních sálů. Bez problémů proběhly technické prohlídky AVIE a v květnu byl uspořádán COUNTRY BÁL, na kterém zahrála skupina z Brna (Pavel Volf). Proběhly sběry železného šrotu (výtěžek 5.000 Kč). Školení preventistů obce, které se konalo v Ochozu, se zúčastnil Ladislav Růžička. 21.9.1996 uspořádali hasiči Václavské hody a na podzim navštívili vinný sklep v Hustopečích. Hasičskou klubovnu využívala přes zimní měsíce cimbálová muzika Omičanu. 1997 Plesovou sezónu zahájil Český červený kříž a 14. února následoval ples hasičů. V dubnu se provedla brigáda na hasičské zbrojnici a technice. Technika byla zhodnocena jako akceschopná a v pořádku. Zásahové družstvo se podrobilo lékařským prohlídkám a znovu se 25

otevřela otázka práce s mládeží, které se v posledním roce nedařilo. Z toho důvodu byl osloven pan Hudík Karel ml. o pomoc ve vedení dětí, které budou mít o práci zájem. Byl uspořádán Den otevřených dveří v hasičské zbrojnici. U příležitosti Mezinárodního dne dětí (6.června) se konal branný závod. V červenci 1997 zasáhly Moravu velké záplavy. I přes nabízenou pomoc krizovým štábům vyjeli nakonec omičtí hasiči na vlastní pěst do oblasti Olomouce. Družstvo jelo ve složení: Chytrý Karel ml. (řidič), Chytrý Roman (velitel) a členové Čermák František, Simon Pavel ml., Jiří Brzobohatý a Chytrý Karel st. Družstvo bylo po příjezdu do Olomouce nasazeno s technikou vedením krizového štábu HZS v Olomouci do Černovíru - místní části Olomouce a v podvečer vedením záchranných akcí přemístěno do sídliště u hlavního vlakového nádraží, aby čerpalo vodu z parovodních šachet. Další den se přemístilo do jižní části Olomouce na čerpání vody ze sklepních prostorů provozoven a rodinných domů. Další dny pracovala skupina na akcích dle určení krizového centra. Akce trvala 5 dní a byla posléze oceněna Uznáním města Olomouce pro SDH Omice za pomoc likvidace následků povodní. Je třeba s tohoto místa ocenit i přístup zaměstnavatelů hasičů, kteří nepožadovali refundaci mzdy. Dne 6. října.1997 zemřel Jaroslav Diviš, dlouholetý člen sboru. V pátek 7.listopadu. se uskutečnil večer trampských písní s nácvikem country tanců v místní sokolovně. Závěr roku byl zakončen zájezdem do vinného sklepa. 1998 Rok zahájen valnou hromadou, na které výbor sboru sice kladně hodnotí práci svých členů, ale na druhé straně konstatoval, že chybí práce s mládeží a aktivita některých členů postupně klesá. Navrhl provést dotazníkovou akci na další představy členů Sboru dobrovolných hasičů o svém působení a přínosu pro sbor. Dále měli navrhnout postupy na oživení činnosti sboru. Možná na základě této akce ukončili členství někteří členové Sboru: Kobylka Jan ml., Kobylková Vlasta (odstěhovali se do Brna), Rujbrová Jitka (roz. Chaloupková), Radoslav Nevřivý, Poláček Bohumil, Skoupá Olga, Skoupý Jaroslav, Skoupá Dana (vdala se do USA), Drahomír Valoušek a Chaloupka Petr. I ve výboru došlo ke změnám. Do výboru se vrátili pánové Čestmír Patera a Karel Chytrý st., jako členové řádně zvoleni s hlasem rozhodujícím. Byly obměněny prohlídkové skupiny pro prevence rodinných domů v obci. Na základě dohody ve výboru byli osloveni podnikatelé v obci o možnosti provedení školení o požární ochraně dle zákona a výzva dopadla na úrodnou půdu. Školení se zúčastnilo 13 podnikatelů a dále členové prohlídkových preventivních skupin sboru. Účastníci si odnesli Osvědčení o absolvování školení a mnoho potřebných poznatků. Další školení bude za dva roky. 6. června proběhl branný závod pro omické děti, které absolvovaly závod s určováním azimutů, poznáváním rostlin a zvířat, střelbu ze vzduchovky na terče, hod granátem a šplh. Byl zorganizován pro mládež zájezd do Muzea hasičů v Přibyslavi. Pro mladé požárníky byla panem Simonem zhotovena nová základna na soutěže Technické prohlídka dopadly vcelku dobře a byla provedena dýchací techniky na HZS V Rosicích. V září proběhla místní soutěž v požárním sportu za dobré účasti Sboru dobrovolných hasičů z okolí. Členská základna se snížila na 33 členů sboru. 1999 Rok 1999 je významný pro Sbor dobrovolných hasičů tím, že oslavují 75.výročí založení spolku v obci. Zahájen tradičním společenským Hasičským plesem. Dubnové dny patří ke sběru železa po obci a úklidem černých skládek. Výbor konstatoval, že se znovu projevuje nezájem a přibírání nových členů do spolku. Proto utvořil pracovní skupinu, která měla za úkol navázat spolupráci se Základními školami v Troubsku a Střelicích a provést znovu osvědčený způsob - otevřít dveře hasičské zbrojnice dětem a nechat je osahat si techniku. Následně provést branný závod a vyzkoušení techniky dětmi přímo v akci. Skupina vedená panem Karlem Hudíkem ml. se snažila a díky tomu se začaly děti zajímat o práci v organizaci. 26

Hospodářská zpráva jen dokázala, že sbor hospodaří velmi dobře. Stav na účtu sboru je k 1. únoru 37 tisíc korun. Prohlídky v provozovnách díky provedenému školení vyzněly velmi dobře a mnozí z těch podnikatelů, kteří se nezúčastnili jen litovali své neúčasti. V sobotu 14. května a neděli 15. května proběhly oslavy založení Sboru dobrovolných hasičů v Omicích. Na slavnostní schůzi za velké účasti členů bylo některým členů předáno vyznamenání a všichni členové obdrželi pamětní dárky -sklenice s potisky k tomuto výročí. Výstavka z historie byla instalována v hasičské zbrojnici. Oslavy byly zakončeny společným posezením na hřišti u táboráku. Občerstvení zajistily členky spolku. V červenci několik hasičů zlikvidovalo do příjezdu HZS z Rosic požár garáže a dílny v rodinném domu pana Milana Hromádky (č.p. 248 v ulici Pod vinohrady). V srpnu hasiči obdrželi sponzorský dar od firmy TRANSGAS v částce 10 tisíc korun. Sbor částku ze svého rozpočtu navýšil a zakoupil 1 O párů kožených holinek za 16. 202 Kč. Na místní soutěž v požárním sportu bylo obesláno celkem 18 organizací. Za pěkného počasí 13. září v krásném prostředí omického hřiště se sjelo 12 sborů hasičů, kteří předvedli pěkné výkony, jenž potěšily hojné množství přítomných diváků. Konec roku tradičně patřil zájezdu v sobotu 26. listopadu do vinného sklepa v Hustopečích (Jiří Caban - pokořitel v samovýstupu Mont Everest v roce 2002). K vánocům přispěl sbor na dárky pro Mateřskou školu v Omicích v částce 500 korun. 2000 Valná hromada se konala 14. ledna 2000 za účasti 32 členů. Byl zhodnocen rok minulý a bylo konstatováno, že přestává občas fungovat spolupráce místního Sboru dobrovolných hasičů a představiteli vedení okresního úřadu Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska. Ve svém vystoupení pan Karel Hudík ml. vystoupil s příspěvkem, zda výbor neuvažuje o přestoupení do Moravské hasičské jednoty, s kterou mají jeho kolegové dobré zkušenosti. Výbor slíbil, že se bude tímto podnětem zabývat a zjistí ve více sborech jaké mají zkušenosti. Během dvou měsíců byly po znatky z okolních Sboru dobrovolných hasičů shromážděny a výbor rozhodl, že nejlepší cestou, když se místní hasičský sbor osamostatní, jak je tomu ve Střelicích. Byla svolána do zasedací místnosti sokolovny mimořádná valná hromada na níž se členové jednomyslně rozhodli pro osamostatnění spolku. Začala příprava Stanov Sboru dobrovolných hasičů obce Omice a jednání s Ministerstvem vnitra o udělení souhlasu a registraci. Po dlouhém jednání s ministerstvem a Sdružením hasičů, byly nastaveny takové nevhodné podmínky vystoupení ze Sdružení, že výbor tyto skutečnosti oznámil členské základně, jenž souhlasila v setrvání ve Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska. Spolupráce se postupně zlepšovala. I přes velkou administrativní práci neustala činnost sboru. Členská základna vzrostla na 49 členů. 2001 27

Tento rok zahájíme citací z obecní kroniky: "Spolky přispívají k udržení mezilidských vztahů a brání tak negativnímu působení anonymity městských a příměstských sídlišť. Na udržování těchto vztahů mají v Omicích největší podíl místní hasiči. Spolek čítá 49 dospělých a 25 dětí. Tradiční akce hasičů: ples, soutěž O pohár starosty, místní mistrovství a zájezd do vinného sklepa. Velmi zdařilou a vysoce hodnocenou akcí ze strany činovníků sborů a Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska byla soutěž mladších a starších žáků v Omicích. Akce se zúčastnilo 320 dětí a 80 činovníků. Nebyli to všichni. Musíme však připočítat i úseky obsluhy a občerstvení zajišťované místními hasičkami a hasiči. V pozadí se ztratilo úsilí vedoucích mládežnických družstev z Omic, zajištění sponzorů akce, organizace soutěže a vlastní vedení svých svěřenců. Děti vedou manželé Simona a Karel Hudíkovi, Sylva a Roman Havlíčkovi a spolu s nimi Viktor Patera a Petr Oušek. Vedení spolku pracuje ve složení: Starosta: ing. Zbyněk Holešovský ml. Místostarosta: Jiří Brzobohatý Jednatel: Zdeněk Koláčný Velitel: Roman Chytrý Strojník: Karel Chytrý ml. Pokladník: Jaroslav Brzobohatý ml. Preventista: Ladislav Růžička Členové: Čestmír Patera a Karel Chytrý st. Revizoři: Vojtěch Novák a Vladimír Odehnal Bylo nasbíráno 27 tun železného šrotu a hasiči provedli výpomoc pro TRANSGAS Praha, závod Brno - Bosonohy, kdy provedli čerpání vody z výkopů po technických opravách na trase plynovodu." Konec citátu. Takový je pohled na práci spolku pohledem kronikáře obce pana Zdeňka Konupčíka. Práce spolku pokračovala na úseku požární ochrany. Výbor schválil zakoupení lehkých savic a hadic pro mládežnické družstva. Došlo ke změnám v zásahové jednotce obce, kdy odešli pánové Karel Chytrý ml. a Tomáš Lepšík. Zásahová jednotka byla doplněna Romanem Havlíčkem a Viktorem Paterou. Během roku došlo k zahoření několika travních porostů u železniční tratě, které byly likvidovány ve spolupráci s HZS Rosice. Při jarních deštích došlo k zatopení sklepů a garáží Sokola, bylo nuceno provést vyčerpání vody. 30. září 2001 zásah u úrazu (zlomená noha) hasiči museli zraněnou vynést z nedostupného terénu k vozidlu Záchranné pohotovostní služby. Dne 27. května 2001 byl vyhlášen cvičný poplach. Výsledek byl dobrý. Sbor sponzorsky dotoval 500 korunami Dětský karneval a v závěru roku za jeden tisíc nakoupilo hračky do Mateřské školy. Při příležitosti již zmiňované soutěže mládežnických družstev v Omicích byla tato dotována 4300 Kč. Zúčastnilo se 27 družstev a v jednotlivých kategoriích zvítězila starší žáci: SDH Komín (Omice 8. místo) a mladší žáci: SDH Zastávka u Brna (Omice 4. místo). Zakončení roku tradiční ve vinném sklípku s účastí 46 účastníků. Na brigádě na požární zbrojnici 16 členů a technice 4 členové sboru. 2002 Na valné hromadě sboru byla hodnocena činnost velmi kladně. Sbor silně podporovali místní podnikatelé mezi něž dlouhá léta patří zástupci firem Ivo Hutira (HUTIRA), Petr Fridrich (EFEF), Rostislav Chmelař - malíř-natěrač, manželé Drahomíra a Karel Plachých (Cestovní kancelář AZUL, Barbora Mádrová - obvodní lékařka, Štefan Žigárdy (RAAB Karcer staviva, Vladimír Rusín (RUSíN a spol.), František Kučera (VESP), Leopold Jelínek- soukromý zemědělec, Patrik Smutný (Lesy Horský), Vladimíra Holomková - pohostinství, Luděk Skládal - obchod, Petr Adamec (HC Senators) a firmy Transgas Praha, Český červený kříž Omice, FITKO (Blanka Bařinová) a LDH Brno (Zbyněk Holešovský). 28

Tento rok postihly celou republiku rozsáhlé povodně, zejména Čechy byly postiženy nejvíce. Stejně jako v roce 1997 nabídli hasiči svou pomoc při likvidaci povodní. Bohužel i přes jednání s Krizovými štáby v okresních městech postižených oblastí nebylo pomoc zájem. Odpovědi, že byli zváni jen profesionální hasičské sbory nebyly pro mnohé z hasičů uspokojivé. Ples proběhl v lednu a následovala květnová místní soutěž O putovní pohár starosty obce (18. 5. 2002), 3. ročník omického mistrovství (7. 9. 2002) a rok byl v akcích zakončen výlet na Rybářskou baštu v Tetčicích za účasti 36 hasičů. Velmi zdařilou akcí bylo zajištění soustředění pro mládežnická družstva na začátku prázdnin. Za přispění podnikatele pana Jiřího Trnky z Omic bylo uspořádáno na jeho hotelu Horník na Třech studních týdenní soustředění. Obec Omice přispěla částkou 10 tisíc korun a sbor 5 tisíci korun. Dvacet dětí a vedoucích strávilo týden nácvikem a brannými hrami v krásném prostředí Vysočiny. Děti na soustředění vedli manželé Havlíčkovi, Viktor Patera a Petr Dušek. Na průběh se dostavil starosta Sboru a někteří s rodičů. Během roku požádal z rodinných důvodů strojník Karel Chytrý ml. o uvolnění z funkce. Na jeho místo byl jmenován Viktor Patera. Od července byla činnost sboru v akce schopnosti omezena výstavbou kanalizace, opravou plynového řadu a komunikace na ulici Dolny. Organizace má 48 členů. Výbor pracuje ve stejném složení. 2003 Hasiči pokračovali v nastoupené cestě a činnosti. V práci se začaly projevovat změny, které nelze odhadnout a přicházejí v době, jenž nejde odhadnou a předvídat. Mnoho mladých hasičů a hasiček založilo rodiny a zahájili stavby rodinných domů nebo se odstěhovali.mimo obec. Sbor měl samozřejmě na jejich místa náhradníky, ale i přesto, že od příštího roku končí základní vojenská služba povolávací rozkazy si vybraly i několik funkcionářů sboru a vedoucích mládežnických družstev. Další nepříznivou skutečností pro práci je pracovní doba u zaměstnavatelů. Kde jsou léta předešlá, kdy naši rodiče a prarodiče bojovali za osmihodinovou pracovní dobu. Dnes sice nevstáváme ve čtyři hodiny ráno, ale později a vracíme se ze zaměstnání pozdě večer. V mnoha profesích nejsou pracovní jen dny všední, ale i soboty a neděle. Soukromník se neptá a při nezaměstnanosti ve státě si každý rozmyslí nepřijít a nepracovat. I přes tyto negativa byly uspořádány všechny akce, jenž jsou každoročně pořádány. Ples, místní soutěž v požárním sportu a práce s mládeží. Nezapomnělo se na sběr železného šrotu nejen po obci, ale i z tradičních černých úložišť. Velmi dobrá je spolupráce s Obecním úřadem v obci. V provizoriu rozpočtu obce v roce 2002 byla zahrnuta do kapitoly hasičů částka na opravu požárního automobilu, který díky datu výroby 1970 potřeboval generální opravu. Technické prohlídky byly těžkou zkouškou pro řidiče, kteří je na tyto připravovali. Od dubna byla zásahová jednotka bez vozidla a mládežnické družstva musely na soutěže používat osobních soukromých vozidel s přívěsnými vozíky. Automobil se poprvé představil s novým kabátem na omickém mistrovství, ještě bez oken a s lakem, který neměl ještě konečné úpravy. Opravu provedl pan Stanislav Veverka a vypalovací lak pan Vlastimil Mifek z Troubska. Náklady na opravu byly téměř 150 tisíc korun. Kromě výše uvedených odchodů dochází k přechodům patnáctiletých děvčat a hochů z mládežnických družstev mezi dorostence a posléze mezi muže nebo ženy. I tyto je třeba operativně řešit ve výboru spolku, aby nedošlo k jejich stagnaci nebo odchodům. Místní soutěž v požárním sportu O pohár starosty obce proběhla tradičně v květnu. V dvoukolovém klání bylo dosaženo výborných výsledků. Červen byl tradičně zaměřen na oslavu Dne dětí a programem a branným závodem. Účast byla velká a to nejen dětmi z Omic, ale i z blízkého okolí. Již jsme se zmínili o místním mistrovství, kterého se zúčastnilo šest místních družstev a to v požárních útocích a doplňkovou soutěží zručnosti. V říjnu pořádali hasiči pěší výšlap přes Kývalku do Popůvek, kde po společném obědě diskutovali a besedovali o všedních a spolkových věcech. 29

Během roku sesbírali hasiči úctyhodných 49 tun železného šrotu. Množství mohlo být větší, ale z důvodu opravy ulice Dolny musela být skládka umístěna na parkoviště bývalého vojenskému prostoru v Omicích. Stala se útokem sběratelů barevných a litinových kovů, které se odvážely na přívěsných vozících. V závěru roku došlo k poruše stříkačky PPS 12 (proražená hlava a poškozeny rozvody), i přesto, že byl získán nový motor, zatím oprava neproběhla. Výbor sice velice úzce spolupracuje se Sborem dobrovolných hasičů ve Střelicích, ale o letošního roku je zván na schůzky zástupců sborů, jenž jsou delší dobu sdruženy při hasební stanici HZS v Rosicích. 2004 Rok oslav 80. výročí založení Sboru dobrovolných hasičů v obci. Osmdesát let je jen malá část v životě generací. V životě organizace je to období, za které se vystřídá několik lidských generací. Čeho dosáhli od svého založení omičtí hasiči mohou posoudit lidé, kterým pomohli, kterým zachránili život nebo majetek. Sbor v začátku roku postihla ztráta. Navždy se s kolektivem odešel bratr Jaroslav Brzobohatý starší. Jsme v době, která není nakloněna spolkům a lidem v nich. Náklady na činnost jsou velké a dobrovolní hasiči ve spolupráci s obcí doslova hledají peníze na zajištění materiálních potřeb svého vybavení. Zatím se daří získat prostředky i z podnikatelských sponzorských darů a sběru železného šrotu. Rok byl zahájen jako každoročně valnou hromadou sboru. Za velké účasti představitelé seznámili členy s činností sboru za uplynulý rok a přednesli záměry na rok letošní. Všechny akce budou směrovány k oslavám. Plesovou sezonu zahájili hasiči s novou kapelou Sagita v pátek 6. února v sále sokolovny. Vlastní oslavy budou pořádány v dubnu. 17. dubna 2004 slavnostní valnou hromadou a v sobotu 24. dubna 2004 výstavou historické a současné hasičské techniky. Nebude chybět výstava modelů a ukázky z hasičského umění členů pozvaných Sborů dobrovolných hasičů z okolí. Nebudou v Omicích chybět i profesionální osádky a technika Hasičského záchranného sboru Brno - Lidická a Hasičského záchranného sboru Českých drah. Opatovice status: obec katastrální výměra: 6,15 km² počet obyvatel: 988 (3. 7. 2006) zeměpisná šířka: 49 04 31 zeměpisná délka: 16 38 39 nadmořská výška: 185 m adresa obecního úřadu: Velké dráhy 152 Opatovice 30

66461 Rajhrad Oficiální web: http://www.opatovice.eu První písemná zmínka o obci pochází z roku 1048. Sbor dobrovolných hasičů Hasičský sbor v Opatovicích už při svém založení roku 1886 dostal do vínku od obecního zastupitelstva vozovou, čtyřkolou stříkačku a hasičské skladiště. Osudy sboru byly svěřeny rolníkovi M. Duchoňovi, úkoly náčelnické a jednatelské plnil obchodník Cyril Madeřánek. Ořechov status: obec katastrální výměra: 19,68 km² počet obyvatel: 2378 (3. 7. 2006) zeměpisná šířka: 49 06 37 zeměpisná délka: 16 31 14 nadmořská výška: 302 m adresa obecního úřadu: Zahradní 1/2 Ořechov 66444 Ořechov u Brna Oficiální web: http://orechovubrna.cz Na místě Ořechova, Ořechoviček a Tikovic stávaly osady už v pravěku. Z této doby pocházejí četné archeologické nálezy, které jsou uloženy v brněnském muzeu a v naší škole. Pod obcí vedou podzemní chodby a skrýše, které se táhnou až pod kostel Všech svatých. Nejstarší písemná zpráva o obci je z roku 1234. Na královských listech psaných rajhradskému kláštěru je jako svědek uveden Nahrad z Ořechového. V té době panoval v českém státě král Václav I. Ořechov byl od roku 1378 rozdělen na dva díly. První díl příslušel klášteru sv. Anny v Brně, druhý díl kapitule sv. Petra a Pavla. Ořechovičky příslušely od r. 1317 klášteru sv. Anny. Tikovice v I. polovině XIV. století - tehdy Štikovice - byly rozděleny na několik dílů. Největší díly patřily kapitule sv. Petra a Pavla v Brně, další spadaly do Kounic a Prštic. Nacházely se zde rozsáhlé rybníky, ve kterých bylo mnoho štik. Ryby se formou poddanských dávek odváděly do Brna. Poddaní měli vůči vrchnosti své povinnosti jako robotu a odvádění dávek, zpravidla v den sv. Jiří a sv. Václava. Nejstarší obecní pečeť je z roku 1740 a na ní je 31

nápis Peczet obeczni Welkeho Worzechoviho. Ve znaku je strom ořešák. Závislost obcí na vrchnosti trvala až do roku 1850, kdy bylo v našich obcích zrušeno poddanství. Nejtěžší časy zažily obce v době válek. Za třicetileté války, v letech 1643-1645 při obléhání Brna švédskými vojsky, byly naše obce z velké části vypáleny. Hodně škod bylo napácháno také r. 1805 za bitvy u Slavkova a r. 1866 za války prusko - rakouské. V I. světové válce v letech 1914-1918 bojovalo z našich obcí 657 mužů. Padlo v ní 27 mužů z Ořechova, 19 z Ořechoviček a 23 z Tikovic. Ke konci II. světové války ve dnech 18. - 24. dubna 1945 se obce staly doslova pevností německých vojsk maršála Schörnera před útokem na Brno. Vojáci Rudé armády II. ukrajinského frontu maršála Malinovského bojovali o naše obce celý týden. Vesnice byly doslova v troskách a byly jedněmi z nejvíce postižených na Moravě. Byla zde svedena jedna z nějtěžších tankových bitev. Výsledkem bylo 34 zničených tanků a obrněných vozidel na obou stranách vojsk. Jako historická zajímavost bude navždy v dějinách válek zapsána poslední provedená zteč kozácké jízdy. Při osvobozovacích bojích zahynulo 23 našich občanů. Úplně zničených domů bylo 189. Na místech nějtěžších bojů bylo zřízeno vojenské pohřebiště, na kterém je pohřbeno 1452 vojáků a důstojníků Rudé armády. V koncentračních táborech a na frontách II. světové války položilo své životy 14 našich občanů. V současné době obec každoročně pořádá oslavy výročí osvobození. V rámci těchto oslav probíhá i rekonstrukce bitvy za účasti historických tankových jednotek. Po válce se vystěhovalo 223 rodin převážně do Želešic, Modřic a Moravan, odkud byli předtím odsunuti občané německé národnosti. Řada domů byla opravena nebo znovu vybudována. Územně byly tři obce sloučeny v polovině minulého století. K politickému sloučení došlo 12. září 1946. Prvním starostou sloučeného Ořechova se stal pan Jaromír Smejkal, hlavní iniciátor výstavby škol s přilehlým parkem. V obci jsou dva římskokatolické kostely. V části Ořechov je kostel Všech svatých, který byl postavený v roce 1899. Ke konci II. světové války od 18. do 24. dubna 1945 sloužil německým fašistům jako pozorovatelna. V průběhu bojů byl úplně zničen. Obnoven byl v letech 1945 1946. V části Tikovice stojí kostel svatého Jiří, přestavěný roku 1725. Ke kostelům patří dva hřbitovy, na kterých se pohřbívá od r. 1856. V Ořechově jsou čtyři historické památky chráněné státem: kostel sv. Jiří, kostel Všech svatých, Boží muka a pohřebiště Rudé armády. Na ulici Kerendov je pomník T. G. Masaryka z roku 1929. Tento pomník nebyl odstraněn ani v době totality. Sbor dobrovolných hasičů V polovině minulého století žil v Ořechově malozemědělec Václav Hladůvka, který pro svoji lidovou moudrost, iniciativu a vlastnosti morální byl v roce 1873 zvolen starostou, tehdy 32

samostatné obce Ořechovičky. Hned na počátku svého funkčního období, pod vlivem častých požárů v celém okolí, usiloval Václav Hladúvka a založení Sboru dobrovolných hasičů v Ořechovičkách. Byl si vědom, že jen vyzbrojený Sbor může náležitě plnit své poslání a proto ještě před založením Sboru vedl čilá jednání, jichž výsledkem bylo, že banka Slavia v Praze darovala obci Ořechovičky pro budoucí Sbor Dobrovolných hasičů novou stříkačku s příslušenstvím. V archívu Sboru se v originále dochoval dopis fy Bří A. F. Smejkalové, továrna na hasičské potřeby v Čechách u Olomouce, datovaný 6. ledna 1877, jimž továrna vyrozumívá představenstvo obce, že dne 9. ledna 1877 bude odeslána do stanice Modřice nová stříkačka s příslušenstvím, kterou banka Slavia v Praze obci Ořechovičky darovala. Současně továrna požádala o zaplacení 6 zlatých za dopravu železodrahou a za balivo. Na dopise je poznámka tehdejšího starosty Václava Hladůvky, že stříkačka byla řádně převzata a částka 6 zl. zaplacena. Následovaly přípravy k založení Sboru. Bylo zažádáno a schválení stanov, což se nakonec stalo až po průtazích v roce 1878. Kronikář Sboru zapsal, že roku 1878 žila obec Ořechovičky jen ruchem hasičským, který vyvrcholil dne 1. prosince 1878, když Starosta obce Václav Hladůvka svolal obecní zastupitelstvo, jakož i Občany, a to za účelem založení Sboru dobrovolných hasičů.. V úvodním projevu Václav Hladůvka objasnil poslání hasičstva, jeho význam a dobrodiní pro širokou veřejnost a potom přečetl již schválené stanovy. Za předsedu Sboru byl zvolen Václav Hladůvka, náčelníkem Michal Novák, jednatelem Jan Polcar, velitelem 1. čety Matěj Kolek, II. čety Jan Škaroupka, III. čety František Franěk, instruktorem Štěpán Stubenvoll, který byl zaměstnán jako dělník v textilní továrně v Brně a současně tam byl velitelem továrního požárního sboru. Dalšími zakládajícími členy byli Ryšavý František, Trenz František, Sadílek Pavel, Vejhonek Josef, Němeček Jan, Buček Vilém, Kubík Jakub, Dvořák František, Minařík Antonín, Trenz Antonín, Hladůvka František, Macka František, Kadidla Josef, Janiček Tomáš, Hladůvka František, syn Martina, Černohorský Josef, Šmíd Václav, Hadač Jiří, Franěk Josef a Bula Karel. Protektorem Sboru se stal řídicí učitel a zemský poslanec František Xaver Bakeš, který se zasloužil také o založení, později velmi slavné hasičské kapely. Tak byl zrozen Sbor dobrovolných hasičů v Ořechovičkách, aby zahájil svoji blahodárnou činnost. Podstatná změna ve vedení nastala v roce 1886, kdy předseda Václav Hladůvka, s odvoláním se na povinnosti starosty obce, se předsednictví Sboru vzdal. Na jeho místo byl zvolen nadšený požárník Štěpán Stubenvoll, který jako předseda řídil osudy Sboru nepřetržitě až téměř do své smrti 1914. Současně až do roku 1900 vykonával funkci velitele Sboru a také jednatele Sboru. Jeho zásluhy o Sbor byly veliké a úcta a vděčnost k němu se přenáší z generace na generaci. Mimo rodinný život byl Sbor dobrovolných hasičů jeho jedinou starostí a radostí. A byl to vlastenec, který ku konci své jednatelské zprávy za rok 1893 uvedl: Zaplesej Moravo, vlasti milá, vesel se máti ctihodná z upřímných synů svých, synů věrných, kteří jsou obhájci statků a životů, připravení k bezvýhradné oddanosti a obětem a kteří slibují ústy i srdcem, že plamen jejich lásky k Tobě neporušený a čistý věčně plápolati bude. V kterési schůzi prohlásil: Naše vlastnosti buďtež šlechetnost, statečnost. obětavost a lidumilnost. Nemůže býti šlechetnějšího poslání, než má hasičstvo. Opět jindy zapsal: Čiň každý z nás, co káže lásky hlas, a buďme bratři bratrům pohotově v každý čas. 33

Roku 1804 byla ve Sboru zavedena samaritánská služba, pro níž byla zakoupena samaritánská taška s příslušenstvím. V roce 1899 se Sbor stal podílníkem Hasičské pojišťovny upsáním vkladu 50 zlatých. Od téhož roku byl odebírán hasičský tisk. Místní část Tikovice Ve srovnání se sousedními Ořechovičkami, založili v Tikovicích sbor poměrně pozdě 26. Července 1908. V obci, která měla roku 1900 773 obyvatel, měl sbor po desetileté činnosti 48 členů činných a 55 přispívajících. V čele spolku, jehož založení propagoval starosta obce František Sec, Leopold Peška a František Chramosta, stanuli po valné hromadě František Chramosta jako starosta, František Pedral - náčelník a Vincenc Franta - jednatel. Ke změnám tohoto složení dochází až v souvislosti s vyhlášením války. Oficiálně sbor roku 1992 vystupuje pod označením Ořechov 2. Další významná změna ve vedení nastala v roce 1900, kdy velitelem Sboru se stal malorolník Petr Novák a jednatelem vzorný člověk a lidumil, rolník Václav Kubíček. Od roku 1903 byla zavedena stálá nedělní služba 1 požárníka a od roku 1905 jsou pravidelně konány požární žňové hlídky. V roce 1906 slavil Sbor 251eté jubileum svého trvání za účasti Sborů Syrovice, Silůvky, Sobotovice, Střelice, Troubsko a Sokola Ořechov. Dne 19. června 1909 konal se v Ořechovičkách Slet hasičské župy brněnské za veliké účasti hasičských Sborů i občanstva. Téhož dne odpoledne uspořádali společné veřejné vystoupení Sbory Ořechovičky a Tikovice. Již předtím téhož roku konala se slavnost svěcení praporu za účasti 9 Sborů. V únoru 1913 doprovodil Sbor i Sbory z širokého okolí na poslední cestě prvního předsedu Sboru Václava Hladůvky. Dne 19. 5. 1914 zemřel druhý předseda - otec Sboru - jak byl nazván ve smutečním proslovu, Štěpán Stubenvoll. Následovala přesmutná doba první světové války. Hned po vyhlášení války nastoupilo vojenskou službu 18 aktivních členů Sboru a později ještě dalších 24, tedy celkem 42. Z nich na bojištích zůstali, nebo jako vojáci zemřeli: Jan Ryšavý, Josef Malý, Josef Franěk, Josef Novák, Rudolf Škaroupka, Josef Šmíd a Tomáš Hrubý. Dne 23. září 1923 byla jim na budově požární zbrojnice odhalena pamětní deska. V zápise za rok 1918 napsal jednatel Václav Kubíček: Rok 1918 zůstane pro náš národ navždy památným, neboť po třistaleté porobě a po letech válečného běsnění dočkali jsme se míru a svobody. Buďme ve svobodné vlasti příkladem vzorného chování, aby k nám, požárníkům, měli všichni důvěru. Služme idejím hasičským, jsou z těch, které se nepřežívají. V roce 1920 se stal Sbor členem Československého červeného kříže. Téhož roku bylo uzavřeno pojištění koní zapřažených do požárních strojů. Rok 1922 se stal dalším mezníkem ve vedení Sboru. Předsedou se stal rolník Martin Dvořák, velitelem Jakub Franěk, jednatelem Jan Kafrda a pokladníkem František Němeček. Od téhož roku bylo podle usnesení na výroční členské schůzi na Nový rok roznášeno blahopřání všem občanům. V roce 1923 byl ve Sboru založen divadelní odbor, který byl činným až do začátku druhé světové války. Dne 1. května 1930 oslavil Sbor 50 let svého trvání. Slavnost bvla spo jena se župním sjezdem, který řídil župní náčelník dr. Světlík. Účastnily se Sbory Šlapanice, Kobylnice, Přísnotice, Mokrá, Soběšice, Březina, Ochoz, Bystrc, Ponětovice, Horákov, Ořešín, Jinačovice, Tvarožná, Babice, Řicmanice, Křtiny, Habrůvka, Jehnice, Proseč, Bukovina, Chrlice, Holásky, Bedřichovice, Bosonohy, Troubsko, Ostopovice, Popůvky, Nebovidy, Radostice, Žebětín, Adamov, Podolí, Tikovice, Silůvky, Telnice, Sokolnice, Střelice, Prštice a německý Sbor v Želešicích. Slavnost se konala za krásného počasí a množství lidu, jakého v Ořechově ještě nebylo. Slavnostním řečníkem byl dr. Světlík, který za 50 let činnosti ve Sboru vyznamenal Františka Hladůvku, Karla Bulu a Josefa Fraňka, za 40 let Josefa Milotinského a Vincence Světlíka. V rámci slavnosti se členstvo nechalo fotografovat a divadelní odbor sehrál představení Červený kohout. Jednatel Stanislav Hladůvka o této slavnosti napsal:,,50 let stál náš Sbor připraven ku pomoci lidu a to tak, že si získal důvěru a přízeň. Snažme se 34

všechno dobré zachovat, aby těch druhých 50 let se Sbor dočkal v plném rozkvětu a v přízni lidu. V roce 1933 byl zaveden nový slavnostní kroj. Dlouho jsme se z něho netěšili. Vypukla druhá světová válka a nejsmutnější doba v historii našeho těžce zkoušeného národa. Nastala krutovláda, která těžce dolehla i na činovníky Sboru požární ochrany. Zatýkání, žaláře i popravy. Ale máme naději, zapsal jednatel. Ze zahraničních zpráv víme, že nejsme opuštěni. Tam na východě naši lidé po boku lidu světského bojují za svobodu a mír. V roce 1941 sehrál divadelní odbor představení Ta naše písnička česká. Dne 6. srpna 1942 se Sbor po 64 letech stává součástí obecní správy. Předává se inventář, hotovost i správa. A jednatel zapisuje: Ale Sbor bude i nadále pracovat podle svého na díle hasičském, neboť máme na paměti heslo na pomoc bližnímu. Jako součást obecní správy se dočkal Sbor v roce 1945 svobody, avšak bez zbrojnice a téměř bez inventáře. Boje v Ořechově téměř všechno zničily. Zůstala nám jen stříkačka, ale těžce poškozená. Dodavač, garážovaný mimo zbrojnici, byl hořící dotažen k rybníku, ale tam byl přímým zásahem zcela zničen. Dopravní vůz se závěsným zařízením byl nalezen po válce téměř zničený na nádraží v Silůvkách. V sutinách byla celá obec, ale svobodná, šťastná, vděčná svým osvoboditelům a připravena pro obnovu a rozkvět. To se týká i Sboru požární ochrany. Ale zrno hořkosti přeci Jen bylo. To těch 1452 vojáků a důstojníků RA, kteří na pohřebišti v Ořechově nalezli svůj poslední odpočinek, jakož i smrt dvou významných členů Sboru Františka Němečka a Františka Hadače, kteří zemřeli sotva opustili kryt. Dojemnou je vzpomínka na Františka Němečka, dlouholetého pokladníka Sboru. Když po jeho pohřbu pozůstalou vdovu navštívil předseda a velitel Sboru, tato prohlásila: Měla jsem jediného syna a ten mi nedávno v mladém věku zemřel. Manžela jsem ztratila nyní, dům byl vypálen, nemám ani toho nejmenšího. Ale pokladnu Sboru se všemi doklady manžel zachránil a já vám ji nyní předávám. Tehdy se předseda a velitel neubránili slzám. Důsledky bojů v Ořechově byly hrozné. 22 občanů zahynulo, mnoha jich byla zraněno, 187 domů tak zničeno, že jejich trosky bylo nutno odklidit. Poškozeny byly i všechny domy ostatní. Protože lidé neměli kde bydlet, vystěhovaly se z obce 204 rodiny o 823 lidech. Někteří se po opravení svého domu zase vrátili, ale ještě dnes, po 33 letech, má Ořechov přibližně a 500 lidí a 100 domů méně než před válkou. Příslušníků Sboru požární ochrany se vystěhovalo 9, Rok 1948 zastihl náš Sbor silný a dobře pracující. Velitel Sboru Jakub Franěk se stal členem akčního výboru MNV a do jeho rukou složili všichni členové slavnostní slib věrnosti republice a jejímu lidu, majíce na paměti, že ku štěstí pracujícího lidu převzal lid vládu ve státě do svých rukou. V roce 1950 oslavil Sbor 70 let svého trvání pod záštitou MNV a za účasti 14 okolních Sborů. K této slavnosti byl Opraven sborový prapor pořízený r. 1909. V roce 1951 se všichni členové účastnili celostátního hlasování pro mír, konali četné brigády pro JZD a rozvíjela se spolupráce s armádou. Dalším odebíraným časopisem se stala Naše vojska. V roce 1952 byla provedena náborová akce na získání dorostu. U nás získáno 10 dorostenců. Koncem roku 1956 pro pokročilý věk odchází z vedení Sboru další výrazná postava našeho požárnictví, předseda a současně velitel Sboru, bývalý okresní velitel a člen župního vedení, mnohokráte vyznamenaný Jakub Franěk. I on věnoval požární ochraně všechny své dobré stránky, každou svoji volnou chvíli. Za zásluhy byl zvolen čestným velitelem Sboru. Zemřel dne 6. 5. 1958. V roce 1959 ponejprv byly zavedeny žňové hlídky mládeže v rámci spolupráce se školou. V roce 1960 se konala slavnostní schůze na oslavu 80letého trvání Sboru. Na počest tohoto jubilea odpracovalo členstvo tohoto roku 6245 brigádnických hodin. V roce 1968 byla provedena reorganizace Sborů. Byl při ní zrušen název Hasičská jednota a zaveden Český svaz požární ochrany. V dnešní době má sbor okolo 70 členů. 35

Starosta sboru: Ladislav Kakač Pokladník: Alois Záděra Kronikář: Jaroslava Jurková Zásahová jednotka členové: Velitel sboru: Ladislav Jurek st. Velitel zás. jednotky: Jaroslav Jurek Velitelé družstva: Robert Minařík, Aleš Pařil Strojníci: Michal Cimrman, Zdeněk Dvořák, Petr Janíček, Aleš Pařil, Stanislav Rapouch Řidiči: Antonín Brodacký, Martin Dvořák, Michal Dvořák, Pavel Dvořák, Petr Dvořák, Vladimír Dvořák, František Fišer, František Hort, Petr Kvapil, Pavel Novák Hasiči: Ladislav Jurek ml., Pavel Krejčíř, Karel Rapouch, Pavel Suchý, Alois Záděra, Richard Zvolský Výbava Cisterna: Tatra 815 6x6 CAS 32 (objem nádrže na vodu 8000l) Dopravní automobil: VW Transporter DA (1+8 míst pro posádku) Velitelský automobil: Škoda Felicia VA (1+4 míst pro posádku) Další výbava: motorové čerpadlo PS12, plovoucí čerpadlo, elektrocentrála (výkon 1kW, k tomu halogenové osvětlení a ventilátor na odsání kouře), motorová pila, dýchací přístroje Saturn S7, zásahové obleky Zahas, zásahová obuv, helmy, hadice, lopaty Prostě vše, co je potřeba. Mladí hasiči Sbor má soutěžní družstvo mladých hasičů v kategorii starší žáci ve složení: Michal Cimrman, Jana Frantová, Vladislava Frantová, Nikola Janderková, Sabina Janderková, Michal Janovič, Michaela Jurková, Nikola Jurková, Klára Kuklová, Vojtěch Rapouch, Barbora Remutová, Svatoslav Švábenský. Tito hasiči soutěží podle pravidel požárního sportu v soutěži Plamen. Starosta sboru: Tomáš Pehal Místostarosta: Ladislav Kakač a Vladimír Dvořák Velitel: Ladislav Jurek Vedoucí mládeže: Jaroslav Jurek Počet členů: 67 V čem spočívá činnost: Členové jsou zapojeni do zásahové jednotky obce. Obec zajišťuje materiální technické vybavení,hradí odbornou přípravu. SDH se mimo jiné také věnuje práci s mládeží a připravuje je do okresních kol Hry Plamen a Ligy mládeže. Dále se věnuje uchování kulturních tradic v obci. Technické vybavení sboru: - koňská stříkačka z roku 1877 - DS 4 agregát z roku 1925 ( zapůjčeno Hasičskému muzeu Oslavany ) - agregát PS-8 Stratilek z roku 1947 - zásahová vozidla TATRA 815 CAS 32, VW transportér - dýchací technika ( 7 kusů ) 36

Osiky status: obec katastrální výměra: 7,56 km² počet obyvatel: 132 (3. 7. 2006) zeměpisná šířka: 49 27 34 zeměpisná délka: 16 24 17 nadmořská výška: 577 m adresa obecního úřadu: Osiky 23 67923 Lomnice u Tišnova Oficiální web: http://www.osiky.cz V dnešním katastru Osik, nedaleko kostela sv. Stanislava, stával již ve 13. století hrad. Podle některých autorů (např. Oharek V. Vlastivěda Moravská 1923) se jednalo o hrad Levnov, který byl podle Památných knih města Znojma okolo roku 1440 pobořen pro loupeže odtud páchané. O lokalizaci tohoto hradu se vedly dlouholeté spory. V dnešní době se však historici přiklánějí k názoru, že hrad Levnov (dříve zvaný Ketkovský hrad) je situován SZ od obce Ketkovice, nedaleko Ivančic (Samek B. Umělecké památky Moravy a Slezska, Academia Praha 1990). Dnes jen málo zřetelné pozůstatky středověkého hradu na území katastru Osik zůstávají bezejmenné. V obci Osiky je kaple sv. Filomeny z roku 1852, která má dřevěnou zvonici a u ní, mezi lípami, kříž z nedvědického mramoru z roku 1928 se jmény deseti padlých občanů v první světové válce. Filiální kostel sv. Stanislava stojí o samotě jižně od obce nad malebným údolí potoka Besénku. Jedná se o barokní stavbu z 18. století. Na tomto místě stávala pravděpodobně již v roce 1407 svatyně. Kostel je chráněnou památkou. Hřbitov u kostela sv. Stanislava je společný pro čtyři okolní obce. Uprostřed stojí nedatovaný mramorový kříž. Mezi další historické a kulturní hodnoty patří Mramorový kříž, který stojí u bývalé školy z roku 1892. Dále dřevěný kříž s kovovým korpusem Krista z roku 1950, který stojí při cestě ke kostelu sv.stanislava. V roce 2005 byl opraven. Za křížem u cesty je studánka zvaná Kadeřávka. Památník partyzánům byl odhalen v roce 1980 u bývalé školy na památku tří partyzánů, kteří byli v únoru 1945 v Osikách zastřeleni. V obci se nachází budova obecního úřadu, bývalá škola, hasičská zbrojnice, výletiště, hostinec a prodejna smíšeného zboží. Obec spravuje dvě požární nádrže, z nichž je jedna nově opravena a využívána jako koupaliště. Ve vlastnictví obce jsou také drobné památky a 28ha lesa. Obec je vybavena vodovodem, vodojemem a prameništěm. V obci se dále nachází plynovod a dešťová kanalizace. Nedaleko obce je lyžařský vlek. 37

Sbor dobrovolných hasičů Sbor dobrovolných hasičů - SDH Osiky byl založen 9. března 1902. Z celkového počtu čtyřiceti členů se aktivně na činnosti podílela polovina z nich a polovina byla přispívajících. Téhož roku se nákladem 20.000,- Kč pořídila ruční čtyřkolová stříkačka, základní výzbroj včetně 50m hadic a též malá ruční stříkačka tzv. Berlovka. Od svého založení se stal SDH Osiky součástí,,první Hasičské Župy Tišnovské'' a naplno se začaly uplatňovat myšlenky tohoto hnutí. V roce 1923 doplnila sbor Samaritánská stráž, jenž vybavena nosítky a brašnami první pomoci, aktivně pomáhala tam, kde bylo třeba. Pochvalně se o ní píše i ve zprávě ze župního sjezdu v Lomnici r. 1925, kde sestry hasičského sboru z Osik předvedly, ukázkové cvičení. Mezi aktivity sboru patřilo i pořádání výletů, ochotnických představení, plesů, tanečních zábav, hodů a brigád na zvelebování obce. K 30.výročí založení SDH v Osikách roku 1952, se za přispění ONV Tišnov (dnešní městský úřad), zakoupila nákladem 221 tisíc dvoukolová motorová stříkačka THZ 1600. To se odráží pozitivně na činnosti sboru. Zakládá se družstvo žen a později také družstvo žáků, kteří po několik roků úspěšně reprezentují na místních a okresních soutěžích. Bohužel v průběhu dalších let obě zaniknou, a tak sbor pravidelně od roku 1975 reprezentuje jen družstvo mužů. V roce 1982 sbor slaví 80. výročí od svého založení a okresní inspekce Požární ochrany Blansko přiděluje sboru novou motorovou stříkačku PPS-12 R s kompletním vybavením v hodnotě 33 tisíc Kč. Členové v následujících letech svépomocí budují novou hasičskou zbrojnici a klubovnu, ve které mají dodnes svoji základnu. Dnem 12. 5. 1990 byl od SDH Lomnice převedeno hasičské vozidlo Tatra 805 s příslušenstvím, které sloužilo do roku 2003, kdy bylo odprodáno, a z nedalekých Černovic byla koupena hasičská Avia 31, která slouží dodnes. V roce 2002 se opětovně zakládá družstvo žáků, které se úspěšně účastní na soutěžích spolu s družstvem mužů. SDH Osiky má v současnosti 50 členů, kteří pořádají tradiční hasičský ples, masopust a další akce pro rozvoj kulturního života obce Osiky. 38

Oslavany status: město katastrální výměra: 18,68 km² počet obyvatel: 4560 (2005) zeměpisná šířka: 49 07' 35" s. š. zeměpisná délka: 16 19' 49" v. d. nadmořská výška: 230 m adresa městského úřadu: Městský úřad Oslavany Nám. 13. prosince 2 664 12 Oslavany Oficiální web: http://www.oslavany-mesto.cz Území města bylo osídleno podle archeologických nálezů již v době neolitické a bronzové. Osada ležela na důležité Libické cestě, která spojovala Pobaltí s Bizancií. První písemná zmínka o Oslavanech je z roku 1104. Další historie je spojena s klášterem. První ženský cisterciácký klášter na Moravě "Vallis s. Mariae" (Údolí Mariino) byl založen Heilwidou ze Znojma roku 1225. Roku 1228 byl vysvěcen olomouckým arcibiskupem za přítomnosti krále Přemysla Otakara I. s rodinou. Král udělil klášteru rozsáhlá privilegia. Po tři století rozvoj obce úzce souvisel s rozvojem nebo úpadkem kláštera. Roku 1525 přešel klášter do světských rukou a rodem Althanů byl přebudován na renesanční zámek. Oslavany byly původně zemědělskou a vinařskou obcí. Tato tradice se odráží i v motivu městského znaku, který byl vytvořen podle obecní pečeti z roku 1622. V 18. a 19. století se na oslavansku rozvíjí řemeslná výroba fajánse - bílé keramiky s modrým dekorem. Již ve 13. stol. Václav II. propůjčil Brnu právo dolovat měď a jiné kovy v horách u dědiny Oslavany. Toto privilegium potvrdil roku 1457 král Ladislav. V roce 1757 byl vydán císařský reskript k hledání a využívání uhlí. V roce 1760 našel oslavanský vrchnostenský správce Riedl v Oslavanech uhlí a byl za to odměněn zlatou medailí Marie Terezie. Tímto nálezem se dějiny Oslavan od okolních obcí začaly výrazně lišit, neboť zde začala oslavanská vrchnost s těžbou černého uhlí. V roce 1783 se dolovalo uhlí na Moravě jedině v Oslavanech. V roce 1800 koupil doly i s výhradním právem těžby Johan Muller, který položil základ těžební společnosti. Největší rozvoj těžby nastal ve století devatenáctém a zejména pak po roce 1913, kdy byla v Oslavanech postavena tepelná elektrárna "První přespolní velkoelektrárna" - jedna z největších v Rakousku-Uhersku, která spalovala uhlí ze zdejších dolů. 39

Černou kapitolou v historii hornictví jsou dvě důlní katastrofy. V roce 1860 zahynula při výbuchu metanu na Dole Františka v Padochově takřka celá směna - 53 horníků. Neštěstí na dole Kukla v roce 1921 se vyžádalo 26 obětí. Těžba uhlí a výroba elektrické energie změnila tvář obce stavebně, ekonomicky i ekologicky. Období mezi světovými válkami je provázeno řadou sociálních nepokojů a stávek. Největší přírůstek obyvatelstva nastal počátkem 60. let výstavbou hornického sídliště v období největšího rozmachu těžby uhlí a energetiky. Poslední uhlí z oslavanského dolu Kukla bylo vytěženo v roce 1973, elektrárna byla zrušena o dvacet let později. Většina bývalých horníků se rekvalifikovala a pracují v místních průmyslových podnicích, další odešli do důchodu. Změnil se charakter obce. Ovzduší není znečišťováno a město, které leží v přírodním parku Oslava a je obklopeno zelení, přestalo mít vzhled průmyslového centra. Poprvé písemně uváděn v roce 1320, ve druhé polovině 16. stol. přestavěn renesančně a současná barokní podoba je z druhé pol. 18. stol. Z vybavení starého kostela se zachovala gotická socha Panny Marie s Děťátkem pocházející z klášterního kostela - pravděpodobný dar královny Elišky Přemyslovny z roku l312 a postříbřená a zlacená soška Panny Marie z roku 1707. Klášter se začal přestavovat na zámek po rozsáhlém požáru v roce 1517. Dalšími správci, kteří dostali zámek do zástavy byli Kunové z Kunštátu a později Krajířové z Krajku. Po roce 1577 získává od císaře Rudolfa II. Zámek Kryštof z Althana a jeho nástupce Adolf z Althana provádí rozsáhlou renesanční přestavbu v letech 1580-1590. V roce 1599 byl zámek v držení Wolfa Ditricha z Althana, kterému byl zabaven císařem Ferdinandem II. za účast ve stavovském povstání. Panství bylo jako konfiskát předáno do správy kardinála Františka z Ditrichštejna. Roku 1621 získává zámek do majetku bratr Wolfa Ditricha katolík Michal Adam z Althana. Po něm byli vlastníky zámku postupně jeho synové Michal I. a Michal Jan II.. Roku 1654 se dostává sňatkem do vlastnictví rodu Mollartů. 1712 prodal Petr Arnošt z Mollartů zámek starobrněnskému klášteru. V roce 1783 byl Josefinskými reformami zabaven a panství připadlo císařské komoře. 1789 byl zámek prodán do dědičného vlastnictví Janu Nepomuku Schraffovi. Posledními majiteli zámku byli Gomperzové. Bratři Max a Filip jej koupili v roce 1885 a v roce 1939 byl zámek zabrán německou armádou jako židovský majetek. Byl přeměněn na kasárna Wermachtu. Po roce 1945 byl zámek zabaven státem jako německý majetek a byl sídlem různých organizací, které jej využívaly jako skladovací prostory. V roce 1993 přechází zdevastovaný zámek do majetku města a od roku 1996 je tento památkový objekt zařazen do Programu záchrany architektonického dědictví Ministerstva kultury ČR a probíhá jeho renovace. Zámek je rozsáhlá renesanční stavba s arkádovým nádvořím. Zachoval se původní klášterní gotický kostel,který sloužil jako zámecká kaple, nyní je využíván ke koncertům. V zámku je expozice "Historie hornictví a energetiky". Veřejnosti je zámek otevřen zatím pouze několikrát do roka. Tradiční je "Den otevřených dveří" l. května, Karmelská pouť 16. července nebo první neděli po 16. a "Oslavanské historické slavnosti" vždy druhý víkend v září. Sbor dobrovolných hasičů Obec Oslavanská neměla do roku 1895 vlastního dobrovolného sboru hasičského.v roce tomto však několik prozíravých mužů jalo se přemýšleti o zřízení sboru,opatřili si stanovy 40

spolkové,prozkoumávali je a dle místních poměrů si je přizpůsobovali.v téže době přistěhoval se do obce hostinský Frant.Adam z Podolí,který byl v dřívějším bydlišti podnáčelníkem tamního dobrovolného hasičského sboru.jeho přispěním a radou přikročilo se v Oslavanech ke svolání valné hromady zařizovacího výboru sboru hasičského a to v den 12.května 1895. Pozvání k této hromadě podepsalo 34 osob všech stavů:úředníci,učitelé,rolníci,kněží,živnostníci,řemeslníci i havíři.valnou hromadu zahájil Jan Lažan krátkou promluvou a vyzval shromážděné k volbě předsedy a zapisovatele hromady.zvoleni akklamací:p.jan Hrubeš,kons.rada,předsedou a Jos.Skutil,učitel,zapisovatelem.Předseda uvítal shromážděné,objasnil účel hromady a dal pročítati odstavce stanov,které byly již dříve zvláštní místní komisí prozkoumány a místním poměrům přizpůsobeny.probrané stanovy byly přítomnými jednomyslně schváleny.hned na to přikročeno bylo k volbám členů zatimního zařizovacího výboru. Zvoleni:Jan Votava,Alois Weinberger,Frant.Adam,Rud.Naske,Matěj Rumreich a Jos.Skutil. Ti zvolili ze sebe Jana Votavu předsedou.za činné členy sboru přihlásilo se 65 občanů,za přispívající 23.Valnou hromadou schválené stanovy předloženy byly c.k.morav.místodržitelství k úřednímu schválení.tehdy byl obecním starostou Em.Cirkl. nahoru Založení sboru v r.1895 Stanovy sborové byly výnosem c.k.mor.místodržitelství v Brně ze dne 1.července 1895 pod čís.24.024 schváleny.nato svolána byla první sborová řádná valná hromada v den 25.srpna 1895.V hromadě té provedeny první volby sborových činovníků.zvoleni:jan Votava starostou,jan Špiřík náměstkem,jan Jedlička jednatelem,bedř.večeřa pokladníkem,jos.krobát zbrojmistrem,jan Jedlička a Krt.Vejrosta četaři lezců,bedře.večeřa a Frant. Novotný četaři stříkačníků.za členy výboru zvoleni:kar.weber,jos.skutil a Rud.Naske.Tito tři však se hodnosti té vzdaly.mimořádné valné hromadě dne 15.září 1895 na jich místo zvoleni:berdř. Večeřa,Jan Jedlička a Jan Špiřík.Náčelníkem zvolen Frant. Adam,1.podnáčelníkem Edv.Votava,2.podnáčelníkem Jan Lažan.K zaopatření prostředků na zakoupení hasičského nářadí a výzbroje podány písemné žádosti majiteli Oslavan.velkostatku Dr.Gomperzovi,majiteli cukrovaru Stummrovi,majitelům uhelných dolů bratřím Múllerům,ředitelstvím okolních dolů,správám pojišťoven majících v obci své pojištěnce za poskytnutí podpory.scházející potřebný obnos vyžádán byl u místního obecního zastupitelstva. Z poskytnutých peněz nakoupeny byly ihned:čtyřkolová dvouproudní stříkačka,420m hadic, velký a malý naviják,dvoukolový vůz na nářadí a berlovka v ceně 1400 El..Na přikrytí stříkačky opatřena plachta.v listopadu 1895 učiněna zkouška se zakoupenou stříkačkou před pozvanými okolními sbory hasičskými.do konce roku 1895 konáno pět schůzí výborových.sbor po svém ustavení složil slib do rukou obecního zastupitelstva.první cvičení činných členů konáno 22.září t.r.pokladna spolková měla 135 El.. a 04 kr. na hotovosti.za členy sboru přijati byly Rud.Pokorný a Frant.Hrubeš.Usneseno bylo odebírati jako spolkový časopis Ochranu hasičskou.ze sboru pro poškození hasič.výzbroje byli vyloučeni:klika Vinc.,Schoř Arn.a Musil Jos.Dodatečně se poznamenává,že byli ustanoveny tři sboroví trubači. nahoru Správní rok 1896 V prvním roce nebyla vnitřní činnost sborová taková,jak se očekávati mohla.konány jen tři schůze výborové,mimořádná a řádná valná hromada.v mimořádné hromadě podán byl nevčasný návrh na jmenování čestných členů sborových.mělo se tohoto vyznamenání dostati těm,kdož v krátké době trvání sboru si získali zásluh s zaopatření potřebného hasičského nářadí a náčiní.byli to jmenovitě:majitelé dolů bratří Múllerové a Ant.Rahin,Kar.Weber,Al.Weinberger,P.Jan Hrubeš,Rud.Naske,Mat.Rumreich,Em.Cirkl,Jan Votava a Jos Skutil. Návrh ten nebyl odhlasován a jmenování čestných členů odloženo na 41

neurčitou dobu.sbor účastnil se hasičských sjezdů v Židenicích a Březníku vyslanými delegáty.účinkoval dne 14.června při hasení požáru v noci v Nové Vsi za účasti 33 členů,dne14 července v noci v Oslavanech za účasti 38 členů a 20.září při ohni komínovém v obci místní odpoledne za účasti sedmičlenné.k řádné valné hromadě byli pozváni župní činovníci:starosta Hyn.Světlík a dozorce Haslinger.Z těch zavítal sem posledně jmenovaný.v konaných volbách zvoleni akklamací:náčelnictvo loni,členové výboru jako roku předešlého k nimž kooptován Jos.Mahovský.Náhradníky zvoleny:vác.veselý a Raim.Votava,revisory Al. Weinberger a Em.Cirkl.Kromě jmenovaného,ježto onemocněl,zastupoval Vác.Čapek.Reservní vyzbrojí opatřeni byli činní členové Tom.Kosmák a Vinc.Blatný.V létě o nedělích odpoledne konána cvičení pochodová a s nářadím.v době žnové konány po šest neděl požární hlídky.též účastnil se korporativně církevních slavností v den sv.floriana,o svátcích velkonočních a o Božím Těle nahoru Správní rok 1897 V tomto roce konáno šest schůzí výborových a řádná valná hromada.ve výborových schůzích usneseno bylo účastniti se veřejného cvičení has.sboru v Silůvkách pětičlennou deputací, konávati domácí cvičení mimo neděle i ve čtvrtky a účastniti se hasičského sjezdu v Lišni. Ústřední jednota hasičská k podnětu předsedy Tita Kršky vyzvala sbory k podání zpráv pro hasičskou památní kroniku,jež má býti vydána v r.1898 na pamět 30.výročí trvání hasičstva moravského a 50.výročí panování císaře Frant.Josefa I.Spolu navrženo Ú.J.,by místní sbor dal do kroniky otisknouti podobenky zakladatele a starosty sboru a starosty obce a aby jeden výtisk této kroniky pro sborovou knihovnu objednal.v roce zasáhl sbor činně při hasení ohně v místní obci dne 30.června odpoledne za účasti 13 členů,alarmován nočním poplachem dne 2.července daleko za Jihlavkou 29 čl.,a účastnil se hasení komínového ohně večer v Oslavanech za účasti 22 členů.ve valné hromadě provedeny byly volby činovníků akklamací a zvoleni vesměs již loni zapracovaní.jen četařem lezců zvolen Em. Cirkl místo Frt. Vejrosty. nahoru Správní rok 1898 Letos připadly oslavy 30.výročí trvání mor.hasičstva a 50.výročí panování cís.frant.jos.i. Hasičstvo oslavilo své 30.výročí trvání vydání památní kroniky.v ní,v oddíle župy XVI. je zpráva o Oslavanech,poloze jejich, zaměstnání obyvatelstva,o úpravě stavení,o založení místního dobrovolného hasič.sboru a o členech zdejšího obecního představenstva.ve zprávě jmenovitě poznačeni jsou nejen členové správního výboru a ostatní činnovníci,nýbrž i činní členové sboru až do dnešní doby.dále zapsáno je,jaké nářadí hasičské sbor má a v jaké ceně. Konečně vytčena je dosavadní působnost sborová při požárech místních i přespolních.v roce konáno osm schůzí výborových a řádná valná hromada.v zápisech mimo jiné poznačena je účast sboru na jednání při podporovací pokladně v Brně,na sjezdu hasičském v Sokolnicích, účast při hasení ohně stavení pod dochem v místě dne 15. dubna. dopoledne 29 členy a 3. srpna při požáru stodoly v Nové Vsi.Zaveden byl ve sboru čtvrtý trubač.volby správních i technických činovníků provedeny zase akklamací a voleni opět již osvědčení.ve valné hromadě podán návrh na důkladnou opravu stávajícího skladiště případně na vybudování nového.ke konci roční zprávy dlužno dodati,že ze sboru vystoupil větší počet přispívajícího členstva,což sbor nemile dojalo.příčina toho nebyla objasněna,ježto řádných důvodů k těmto krokům nebylo. nahoru Správní rok 1899 Letošní rok svědčí o jakési ochablosti ve správě sborové. Činnost jevila se menší let předchozích.konány jen čtyři schůze výborové vedle řádné valné hromady.v zápisech o schůzích poznačena je toliko účast sborová na sjezdu hasičském v Ivančicích.Z členství výborového poděkoval se Bedř. Večeřa a místo něho zvolen byl Kar. Veit.Ve valné hromadě 42

voleni byli opět staří členové náčelnictva a správního výboru.změna stala se jen v četařích. K lezcům zvolen Jan Musil a ke stříkačce Em. Sobotka.Ke sboru se přihlásili za členy: Jan. Rumreich,Jan Jedlička a Al. Tondl.Sboru dostalo se od zemského výboru 100 zlatých podpory.obnos ten uložen byl v místní občanské záložně.změna stala se v revisorech účtů. Voleni byli Al. Weinberger a Edv. Votava.Cvičení pochodová i s nářadím konána jako loni. Též noční hlídky požární v době žňové konány po 6 neděl.církevních slavností účastnil se sbor korporativně jako v létech předchozích.jen k ohni nebyl v roce sbor volán. nahoru Správní rok 1900 V roce bylo sice šest výborových schůzí a řádná valná hromada.leč zápisy o nich nesvědčí o vzpružení činnosti sborové.potěšitelným zjevem je, že sbor zdejší přistoupil za člena nově zřízené hasičské pojišťovny v Brně s podílem 100 K.Delegátem odevzdání podílu byl jednatel Jan Jedlička.Za pojištěnce přihlásili se z členů sborových pouze dva,svrchu zmíněný jednatel a druhý podnáčelník, Jan Lažan.Sbor účastnil se hasičského sjezdu v Husovicích a vyslal deputaci ku pohřbu zasloužilého předsedy ústřední jednoty hasičské,br.tita Kršky, ve Velkém Meziříčí.Aby činnost činných členů se zvýšila, usneseno konati cvičení se stroji dvakrát za měsíc.letos jako předloni konána úrada o zbudování nového skladiště a byla podána žádost za poskytnutí stavebního místa na ně obecnímu zastupitelstvu.při valné hromadě zvoleni byli opět bývalí členové náčelnictva i správního výboru.hlídky požární konány jako roku předešlého rovněž účastnil se sbor církevních slavností jako jindy.letošního roku řádily v obci osýpky,na 300 dětí bylo jimi postiženo.v místním cukrovaru udál se dne 19.prosince výbuch parního kotle, který rozbořil kotelnu.v sutinách jejich usmrceno bylo 5 mužů a 5 jich bylo těžce zraněno.při záchranných pracích zúčastnil se i zdejší sbor.místo neštěstí bylo finanč.techn.úředníkem Součkem vypodobněno.zápis bližších údajů o neštěstí tom se nezachoval. nahoru Správní rok 1901 Ač v roce konáno bylo pět schůzí výborových,nesvědčí zápisy o nich zvýšení činnosti ve sboru. Povšimnutí hodny jsou pouze účast na hasičském sjezdu v Podolí,kam vyslána byla deputace a účinné zasáhnutí sboru při požáru v noci dne 27.září v Ivančicích.V říjnové výborové schůzi byl jednomyslně odhlasován návrh na přistoupení sboru za člena invalidního fondu hasičského cís. Frant.Josefa I.V tom měla svolaná mimořádná valná hromada dne 13.října rozhodnouti. Vyměněny členstvem názory pro přistoupení k fondu i proti přistoupení.jelikož většina hlasovala proti přístupu,návrh výboru padl.ponecháno členům na vůli,aby se jednotlivě za členy onoho invalidn.fondu přihlásili.v řádné valné hromadě vyzýval jednatel členy sboru,by nepodporovali cizáckých pojišťoven,nýbrž aby se hojně přihlašovali za členy morav.hasičské pojištovny.volby sborových činovníků i správního výboru provedeny opět akklamací a zvoleni byli opět posledně úřadující.cvičení pochodová i s nářadím,rovněž i požární hlídky za doby žnové konány jako v létech předcházejících.i církevním slavnostem obcoval sbor korporativně jako dříve.též letos nevyskytla se příležitost zasáhnouti do požáru v Oslavanech. nahoru Správní rok 1902 Letos byla poněkud rušnější činnost sborová.konáno sedm schůzí výborových a řádná valná hromada.v nich jednáno o stavbě nového skladiště,na jehož pořízení předložen byl rozpočet. Dodatečně bylo navrhováno,by se ve skladišti pořídila cementová podlaha.ale již následující výborové schůzi návrh na stavbu odvolán z důvodu,že velkostatkář Gomperz slíbil poskytnuti staveniště na skladiště darem.sbor účastnil se dne 31.srpna sjezdu hasičského v Tečicích. Na schůzi hasičské podporovací pokladny v Brně zastupován náš sbor dvěma delegáty. K výzvě družstva na zbudování národního divadla v Brně usnesl se sbor věnovati ze spolkové 43

pokladny 50 K na stavbu jeho v pěti ročních lhůtách po 10 K.Při valné hromadě byli členové sboru opět vybízeni k přístupu jako pojištěnci hasičské vzájemné pojišťovny.při konaných volbách zvoleni opět předešlí členové správního výboru i náčelnictva.člen výboru Jos.Mahovský se poděkoval s hodnosti a na jeho místo zvolen Frant. Sedláček.Nemocný činný člen,al. Sobotka,obdržel na svou žádost podporu ze spolkové pokladny.členové sboru vybízeni byli k přístupu za členy inval.fondu cís.frt. Jos. I.Sbor zasáhl činně při požáru stohu slámy pí. Velebové v Čučicích dne 31.srpna dopoledne.od ředitele dolů na Zástavce,Jičínského, dostalo se sboru darem 40 K.Za pojištěnce has.pojišťovny přihlásilo se v roce 6 členů.cvičení a hlídky konány dle obvyklého pořádku i dodržována byla účast na církevních slavnostech. nahoru Správní rok 1903 V tomto roce jevila se činnost spolková slabší.byly pořádány jen čtyři schůze výborové a konána řádná valná hromada.v nich podán návrh,aby dožádán byl kontribučenský fond za peněžitou podporu.opět vybízeni byli bratří,by hojně přistupovali za členy invalidního fondu. Obecním starostou bylo sboru slibováno,že skladiště hasičské bude v obecní radnici.leč slib zůstal nevyplněn.bylo jednomyslně usneseno,by 10 bratří vysláno bylo ke sjezdu hasičskému v Praze,a povoleno jim cestné ze spolkové pokladny v obnosu 100 K.Ve valné hromadě vybízeno agitovati k získávání většího počtu nových členů.rovněž usilováno,by všichni členové sboru stali se pojištěnci hasičské vzájemné pojišťovny.pochodová nářadová cvičení konána v témž rozsahu jako loni.také noční hlídky požární konány po celou dobu žňovou.účast na církevních slavnostech bývala taková,jak bývalo zvykem.volby administrativních i technických činovníků byly akklamací provedeny a byli zvoleni opět dosavadní.letos nevyskytl se ani v obci ani mimo ní případ požáru. nahoru Správní rok 1904 Zprávy pro kroniku se stávají zajímavější,že zjišťuje se počet činných a přispívajících členů. Letos bylo ve sboru 44 členů činných a 29 přispívajících.svoláno bylo v roce pět výborových schůzí a řádná valná hromada.na župní schůzi v Brně 20.března konanou vysláni tři delegáti. Od mor.zemského výboru dostalo se 100 El.dotace.Z pokladní hotovosti a z výpůjčky od místní občanské záložny zakoupen byl hydrofor za obnos 1 700 K od fy Hiller v Brně.Stroj byl v továrně znalci prohlédnut,starostou obce Em. Cirklem přivezen a dne 26.června veřejně vyzkoušen.v tomto roce zavedeny byly hlídky při divadelních představeních a k přehledu hlídek pořízen zvláštní seznam členstva.sbor účastnil se hasení požáru mlýna Panovského dne 3.srpna 5.srpna účinkoval sbor při hasení požáru slámy u mlýnu Jedličkova v havírně.již 7.srpna hašen požár tří stodol v Nové Vsi.Do valné hromady hasičské vzáj. pojišťovny vyslán delegát. Počet pojištenců v obci je 130.Do spolkového majetku přibyla přílba četařská se sekyrkou. Zakoupený výtisk památní kroniky hasičské z r.1898.dal se vyvázati.sbor dal vytisknouti 300 legitimací spolkových.odebíral jako již v létech předcházejících časopis Ochrana hasičská. Cviky členské prováděny ve stejném rozsahu jako v létech předešlých.rovněž konány požární hlídky v čas žní.na církevních slavnostech brána obvyklá účast.předsednictvo,výbor,náčelnictvo,zbrojmistr a četaři zvoleni opět předešlí akklamací.z výboru odešel Jan Jedlička odstěhováním se na Zastávku.Jeho místo zaujal zvolením Jos. Řehořek.Náhradníci i revisoři účtů zvoleni jako roku lonského.ve valné hromadě podán návrh,by zdejší sbor v r.1905.oslavil desáté výročí svého trvání sjezdem hasičským v Oslavanech,při němž by zakladateli a náčelníku sboru Frt. Adamovi dostalo se záslužné medailie. nahoru Správní rok 1905 44

Sbor čítal letošního roku 45 členů činných a 37 přispívajících.všichni činní členové byli pojištěni u všeobecné podporovací pokladny.k invalidnímu a pensijnímu fondu cís.frt.jos. přistoupilo 39 členů.zápisné za ně zapraveno bylo ze spolkové pokladny.hasičské nářadí, koně a vozka k přípřeži byli pojištěni u hasičské pojišťovny.v roce konáno bylo sedm schůzí výborových,mimořádná i řádná valná hromada.v první schůzi výborové zvoleni br.kar. Veit a Jos. Soukup četaři.za přispívající členy přihlásilo 6 občanů.jednatel Jos. Řehořek uvolil se přednášeti v zimním období o hasičství,podnáčelník pak cvičiti signály.župní příspěvek stanoven byl na osm K ročně a do ústřední jednoty odvedeno z každého činného člena po 10 h. Na umoření dluhu ve zdejší občanské záložně splaceno 100 K,pak i připadající úrok.ke sboru za přispívající členy přistoupili 4 občané.v mimořádné valné hromadě promluveno bylo o účelu invalidního a pensijního fondu hasičského.po promluvě přihlásil se celý sbor za účastníka jeho. Občanská záložna darovala sboru 80 K z čistého zisku.sbor s díkem dar přijal,ale ihned složil peníze na splátku svého dluhu.koncem června konána byla oslava desetiletí trvání zdejšího sboru.v předvečer bylo čepobití,ráno v den slavnostní budíček, odpoledne vítání spolků a hostí, slavnostní řeč župního jednatele Vác. Oharka.Po té veřejné cvičení na radnici a konečně zábava. Z kontribučenského fondu v Nové Vsi došel spolku dar 20 K.Pro členy objednáno bylo 10 výtisků cvičebního řádu.sbor účastnil se korporativně župní valné hromady a oslavy 25. výročí trvání hasičského sboru v Rosicích.Rovněž účast bral na svěcení stříkačky v Neslovicích. Zdejší hasičské skladiště bylo nákladem obecním opraveno. Delegáti sboroví účastnili se župní školy v Ivančicích. Hasen byl požár tří stodol ve Zbejšově.V řádné valné hromadě zvolen nový starosta Jan Špiřík,za člena výboru Frt. Sedláček, náčelníkem Edv. Votava, 1. podnáčelníkem Jos. Krobát,2. podnáčelníkem Jan Musil. Přehlížiteli účtů zvoleni Vác. Čapek a Frant. Hrubeš. Odstupujícím členům správního výboru i náčelnictva zasláno písemné poděkování. Jako v létech předchozích tak i letos konána cvičení pochodová i s nářadím, v době žnové i o místní pouti požární noční hlídky a hlídky při divadelních představeních.též při oslavách církevních účastnil se sbor korporativně.počet pojištěnců u has. vzáj. pojišťovny se o několik zvýšil. Členové zásahové jednotky v roce 2009 Jan Kocáb Ladislav Horák Marek Hrubeš Pavel Zakl Radek Novák Stanislav Jínek Vladimír Zakl Zdeněk Žalud Ostopovice 45

status: obec katastrální výměra: 3,83 km² počet obyvatel: 1 406 (31. 12. 2007) zeměpisná šířka: 49 9 37 zeměpisná délka: 16 32 41 nadmořská výška: 245 m adresa obecního úřadu: U Kaple 260/5 664 49 Ostopovice Oficiální web: http://www.ostopovice.cz První písemná zmínka o obci pochází z roku 1237. Sbor dobrovolných hasičů Počátkem roku 22. ledna 1913 byl ustaven sbor v Ostopovicích. Mezi zakladateli se objevuje jméno starosty obce Františka Konečného a místních rolníků a řemeslníků Tomáše Sojky, Jana Polcara, Jana Kamenického a Rudolfa Lodese. Z nich byl postaven do čela nového spolku František Konečný, kovář Ludvík Veselý byl zvolen náčelníkem a nadučitel Josef Palkovský jednatelem. Stejně jako Velatičtí, tak i Vostopovice jak se obec tehdy jmenovala, dostali z císařských fondů 100 korun. To už bylo těsně před vypuknutím 1. světové války. Ostrovačice status: městys katastrální výměra: 7,82 km² počet obyvatel: 606 (3. 7. 2006) zeměpisná šířka: 49 12 23 zeměpisná délka: 16 25 7 nadmořská výška: 330 m adresa úřadu městyse: náměstí Viléma Mrštíka 54 66481 Ostrovačice Oficiální web: http://www.ostrovacice.eu Nejstarší zmínka o Ostrovačicích pochází z 26. listopadu 1048. V listině z tohoto dne daruje kníže Břetislav I. majetek nově založenému klášteru břevnovských benediktinů v Rajhradě. K 46

tomuto majetku náleží i Domašovský statek, jehož byly Ostrovačice v té době součástí. Proto Ostrovačice začaly být od té doby nazývány vsí klášterskou. Tato darovací listina je psána minuskulou na silném pergamenovém papíru o rozměrech 345x295 mm a je na ní žlutou nití přivěšena pečeť z tmavohnědého vosku. Typ písma i ostatní odlišnosti však dokazují, že listina je padělkem a byla vyhotovena pravděpodobně až ve 13. století. Druhá, tentokrát již autentická, písemná zmínka pochází ze 6. listopadu 1255 a píše se v ní faře v Ostrovačicích. Král Václav v této listině řeší spor břevnovského opata Martina s olomouckým biskupem Brunem o patronát a obsazování fary. Pře byla rozhodnuta ve prospěch opata, protože právo klášterní trvá prý od nepaměti. V roce 1395 potvrzuje král Václav IV. všechny klášterní privilegia a mezi nimi jako klášterní majetek uvádí také Ostrovačice. Sbor dobrovolných hasičů Stanovy k založení hasičského sboru byly schváleny 25. ledna 1889. Iniciátory byli nadučitel Antonín Lang, hospodářský úředník Eduard Melichar a rolníci Josef Grossmann a Jan Kolář. Na ustavující valné hromadě byl do čela spolku postaven statkář Antonín Dufek, obecní tajemník Eduard Melichar byl jednatelem a výcvik vedl rolník Václav Božek. Kromě čtyřkolové stříkačky sbor vlastnil velmi malé vybavení. Do roku 1990 byli hasiči povoláni ke třinácti požárům v obci a okolí. Padochov charakter sídla: vesnice obyvatel: 553 (2001) domů: 249 (2009) součást obce: Oslavany katastrální území: Padochov (2,49 km²) zeměpisná šířka: 49 8 8 s. š. zeměpisná délka: 16 21 10 v. d. Web: http://www.padochov.cz Padochov je vesnice, část města Oslavany v okrese Brno-venkov. Sbor dobrovolných hasičů 47

Padochov je výraznou hornickou obcí mezi Zbýšovem a Oslavany. Za zakladatele sboru roku 1904 je považován vážný na dole Kukla a starosta obce Eduard Povolný, nádvorní Ludvík Pavlovský a nadučitel Vincenc Adamec. Jejich finanční situace nebyla zřejmě příliš dobrá a tak brzy po založení následovala "suplika" císaři. I když obratný stylista, nadučitel Adamec psal, že "Nejpokorněji oddaný, nejponíženěji podepsaný sbor dobrovolných hasičů v Padochově.. " a dále "s nadějí a důvěrou v jasný paprsek Vaší císařské milosti, pak známou lidumilnost a lásku Vašeho Veličenstva ke svým poddaným..,, atd. Prosba Padochovských byla marná a tak prvotní starosti nesli na svých bedrech Vincenc Adamec jako starosta a jednatel a Eduard Povolný ve funkci náčelníka. Podolí status: obec katastrální výměra: 6,25 km² počet obyvatel: 1165 (3. 7. 2006) zeměpisná šířka: 49 11 23 zeměpisná délka: 16 43 20 nadmořská výška: 238 m adresa obecního úřadu: Podolí 1 66403 Podolí u Brna Oficiální web: http://www.podoliubrna.cz Podolí se rozkládá na jižních svazích Drahanské vrchoviny asi 8 km východně od Brna. Nadmořská výška středu obce je 238m. Nejvyšším místem je Zukalův kopec - 325 m.n.m. Rozloha katastrálního území je 625,45 ha, z toho je 530 ha zemědělská půda. Obcí protéká potok Říčka, který pramení v zóně klidu Říčky. Je pravostranným přítokem Litavy a podílí se na odvádění vody z jïžní části Moravského krasu. Nejstarší známou písemnou zmínkou o Podolí je latinsky psaný pergamen - bula papeže Řehoře IX. z 24. září 1237 adresovaná zábradovickému klášteru. Vážnost důležitým listinám vystaveným obecním úřadem dávala pečeť. Podolská, s vyobrazením ptáka na větvi a letopočtem 1644, patří k nejstarším obecním pečetím z okolí Brna. Ta se stala také předlohou pro znak a prapor obce, který byl posvěcen 20. 9. 2003. Podolí se původně skládalo ze dvou částí. Byla to Křičeň a Podolí. Obě části vystřídaly během 13. a 14. století několik vlastníků. Nejvýznamnější z nich byla od roku 1369 kapitula sv. Petra, která obě části spojila a učinila ji 48

později ústředním sídlem svého panství. Dnes má obec Podolí 1191 obyvatel. Je samostatnou obcí příslušející k pověřenému Městskému úřadu Šlapanice. Sbor dobrovolných hasičů Následující text je jen marginálií k brožuře vydané ke 100. výročí trvání spolku v roce 1980. Jejím autorem je dnes nejstarší člen spolku pan Miloslav Skotal, který zde bezesporu vyčerpávajícím způsobem, krok za krokem, zaznamenal historii spolku jehož krédem bylo pomáhat spoluobčanům ve chvílích ohrožení jejich života a majetku. O tom jak se tuto myšlenku dařilo v průběhu let naplňovat, svědčí Protokolární knihy spolku, z nichž nejstarší dochovala záznamy od roku 1888. Širší historické souvislosti k činnosti spolku poskytují publikace Statek sv. Petra v Brně od kněze Jana Tenory a Hasičská kronika, vydaná v roce 1898 a věnovaná 50letému jubileu požehnané vlády Jeho Veličenstva císaře a Jeho Milosti krále Františka Josefa I. Titus Krška, autor této vskutku reprezentativní publikace představil na 628 stranách hasičské spolky působící tehdy na území Moravy a Slezska a jejich poslání, které mělo sloužit "Bohu ku cti a bližnímu ku pomoci". Od doby kdy člověk poznal oheň, učinil s ním mnoho nejrůznějších zkušeností. Ty potom výstižně shrnul do přísloví, ve kterém tento živel označil jako dobrého sluhu, ale zlého pána. Ve chvílích kdy se oheň stal v důsledku válečných událostí, neopatrností člověka, úderem blesku nebo rukou žháře "zlým pánem", poznávali postižení, jak nepatrný je jedinec, který se chce tomuto živlu postavit. Současně si uvědomovali, že neštěstí jednoho, je zpravidla pohromou pro celé společenství žijící v blízkém sousedství. Proto na příhodných místech, především však uprostřed obce "na návsi", byly budovány vodní nádrže, ve kterých se o vodu dělila hejna hus a kačen s pomocnou rukou sousedů zasahujících při požáru. Část z nich zpravidla nosila, v čem se dalo, k ohni vodu, jiní strhávali nejblíže stojící stavení, aby zabránili dalšímu rozšíření požáru. S rostoucím počtem obyvatel sice přibývalo těch co mohli pomáhat, ale houstnoucí zástavba dávala ohni větší možnost, aby podporován větrem zachvátil celou obec. Před založením hasičských spolků, se při boji s ohněm sice vžila určitá pravidla, ale při vlastním zásahu bylo stále nutné sázet na odhodlání a pomoc sousedů: " při hašení v obcích venkovských byl první osobou obecní kovář a ve městě kominický neb zámečnický mistr; tolikéž při tom zdatně působil i policajt, který až do roku 1850 vedle poboční zbraně též i lískovku nositi směl, a touto sotva při ohni jen ukazoval, nýbrž úřední moc svou hned vykonával. Vypukl-li oheň, bylo první věcí zvonění na poplach, hulákání a křik: Hoří! Bylo-li to v noci, bylo tlučeno na okna i kamením, vše běželo k požářišti ustrašené jako ve válce, když nepřítel pronásleduje voje a jde každému o to, by aspoň život zachránil. Kdo stál v cestě, byl odstrčen anebo povalen třeba i do příkopu, zachráněný předmět sebe drahocennější, odkopnul se stranou. V té době vykonávaly v městech záchranné práce řemeslnické cechy, jež mívaly také své vlastní trhací nářadí". Ani obce patřící kapitule nebyly tohoto nebezpečí ušetřeny. Proto vrchnost neustále nabádala k opatrnosti a již v roce 1671 nařídila, aby si každá obec pořídila železný hák a žebříky. I přes tato opatření docházelo dále k požárům. Jen v Podolí to bylo v roce 1671, 1673, 1685, 1693, 1726, 1727, 1772, 1805, 1840, 1858, 1877 a to byly do této statistiky zahrnuty jen ty větší. Za všechny neblahé události stačí připomenout důsledky třicetileté války. V dokumentech kapituly sv. Petra se v letech 1630 a 1631 uvádí " že Podolí a zároveň jiné vesnice jsou skoro celé spáleny, jakoby z kořeny vyvráceny, vyloupeny a zničeny". 49

Jiný velký požár, způsobený pravděpodobně neopatrností, zničil 14. května 1805 až na tři stavení prakticky celou ulici Dědina, tehdy nejbohatší část obce. V roce 1840 byly následky ještě horší, velkým požárem bylo tehdy zasaženo 55 stavení. Obec také občas potrápil i druhý nebezpečný živel, voda. Kapitulní archiv uchovává dokumenty o velké vodě z roku 1883, která napáchala v obci a na Pindulce takové škody, že plnila agendu úřadu ještě v následujících letech. Vzhledem k tomu, že požáry ničily i majetek spoluobčanů budovaný po několik generací, byla snaha příčinu požáru vyšetřit a viníka pro výstrahu všem ostatním přísně potrestat. Pro nápravu provinilců všeho druhu sloužilo na Petrově vězení nazývané "džbán". V těžších případech dojednala kapitula uvržení viníka do žaláře na Špilberku. Stalo se tak i tehdy " když v roce 1701 vyšel z hospody v Praci oheň, dán byl hospodský na Špilberk a teprve po několika týdnech pod jistými podmínkami byl propuštěn. Když někdo zavinil, že vyšel v obcích oheň, samy obce na vrchnost naléhaly, aby byl potrestán tak, aby se musil z obce vystěhovati". Nebezpečí požáru bylo velmi vysoké i proto, že stavení byla dřevěná a krytá doškovou střechou (na pohlednici Podolí vydané okolo roku 1900 je vidět řada domů pokrytých "dochem", viz třetí strana obálky). Následky požárů byly pro postižené hrozivé a proto prosili vrchnost " o dříví na stavení a slámu na došky, protože neměli kam by hlavy sklonili, o pomoc na živobytí, o obilí na setí, za odpuštění platů, za prominutí roboty. A vrchnost pomáhala dřívím, pokud sama měla, dávala zejména každému pohořelému 200 i 300 cihel nebo tolik, kolik kdo potřeboval na komíny, darovávala nebo půjčovala obilí, odpouštěla na nějaký čas úrok i robotu". Zlé zkušenosti a velké materiální škody, které po sobě požáry zanechaly vedly městská a obecní zastupitelstva k tomu, aby v případě nutnosti bylo proti ohni postupováno s nejvyšší účinností. Základním opatřením bylo vypracování tzv. "Pořádku", který vymezil úkoly a koordinoval součinnost zasahujících proti požáru. Počátky zavádění těchto opatření se datují k roku 1750. Příkladem je "Pořádek, který na pád vyniknoucího ohně v Městys Jimramově pozorován a zachován býti má", vydal v roce 1802 majitel panství Antonín hrabě z Belcredi. Tento obsáhlý pořádek o deseti bodech je podrobnou instrukcí, jak postupovat od okamžiku zpozorování ohně, přes jeho likvidaci až po založení tzv. "kasy ohně", ze které by se financovaly náklady na pořízení potřebného nářadí a vyplácely odměny pro ty, jenž se na zásahu proti ohni podíleli. I když by si každý z deseti bodů pro svoji preciznost sdělení a krásu jazyka zasloužil publikování i na tomto místě, vybíráme doslovnou citaci prvního a šestého bodu: 1. Ony soused neb obyvatel, u kterého by oheň vynikl, zavázán jest pod přísným trestem, bez prodlení, hluk neb povyk učiniti, obzvláště nočního času jeho čtyři nejbližší sousedy vzbuditi, a od téhož hluku dříve nepřestati, dokudž nevidí, že již některé lide povyk rozšiřují a více lidu k pomocy svolávají 6. Aby pak při vzniknutí ohně jedenkaždý svou povinnost věděl, tak se následující pořádek ustanovuje, dle kterého se jedenkaždý bedlivě zachovati musí: a) k řízení stříkače se poukazují: Franz Vařák, Ignác Kyšperský jeho zeť a Josef Buchta, zámečník. b) k vezení stříkače a pumpování vody auřad městský vymezuje 16 nádeníků a jiných statečných lidu, kteří, když oheň vyjde, ihned k stříkači se sejíti a k místu, pokudž blízké jest, ho vézti musejí. c) zedníci, řezníci a kožešníci žebříky, ševci a kováři háky hned jak hluk vznikne, k místu nebezpečí přinésti musejí. d) tesaři, stolaři, koláři, bednáři a mlynáři každý s kladní sekerou se najíti nechají, aby na pád potřeby k odkrývání a boření stavení potřebováni býti mohly. 50

e) tkalci, krejčí a všichni ostatní obyvatelé s čeledí, každý s putnou naplněnou vodou k ohni pospíšejí a tou k udušení ohně nejpotřebnější potřebou a nejpilněji zaopatřovati musejí. Začátek i konec textu "Pořádku" jednoznačně upozorňuje, že kdyby " jedenkaždý obyvatel své povinnosti neučinil, sám sobě připíše, když příkladně potrestán bude". Na kapitulním statku v Podolí podobný dokument není znám, ale o pozornosti, kterou kapitula věnovala svému majetku svědčí smlouva z roku 1732, kterou si " Vysoceslavná kapitula na Petrově v královském městě Brně najala paní Evu Orellovou, měšťanku v Brně, za kominici a to tak, že má nechat od svých tovaryšů pečlivě vymetat veškeré komíny na panství v panských budovách a to v Podolí v pivovaru, dvoře, hospodě, palírně a u prachaře, a to v zimě každé 4 týdny a v létě každých 6 týdnů, aby pro jejich nedbalost nevznikla žádná škoda ". První hasičské spolky se začaly ve větších městech zakládat po roce 1860 a později, na základě zákona vydaného v roce 1873 i na úrovni obcí. V Podolí je zaznamenána první zmínka o hasičích v roce 1879 v souvislosti se zakoupením přenosné ruční stříkačky a 80 m hadic, které byly předány skupině osmnácti dobrovolníků. Ti v roce 1880 vytvořili první členskou základnu "Dobrovolného hasičského spolku v Podolí u Brna". Pod stanovy spolku, které byly vypracovány 21. listopadu 1881, se podepsali Matouš Drlík, Jan Sanitrák, Martin Zeman, František Drlík, Jílijí Liškutin, František Macháček jako starosta, Ján Müller, Antonín Ambros a Tomáš Kepák. Stanovy byly na c. k. místodržitelství schváleny 29. prosince 1881. Jejich text tvoří 6 kapitol o celkovém počtu 22 paragrafů, ze kterých se mimo jiné můžeme dozvědět že: - spolek ten se zřizuje, aby při požárech v Podolí a blízkých osadách uspořádaným spoluúčinkováním život a majetek občanů chránil - každý úd (člen) se zavazuje, rukou dáním veliteli sboru, svědomitému plnění všech stanovami a řádem hasičským jemu vytknutých povinností, k poslušnosti svých představených a potvrditi slib tento, vlastoručním podpisem v knize k účelu tomu zavedené - údové jsou čestní, činní a přispívající - činní údové roztříděni jsou na dva hlavní odbory a sice: lezci a stříkačníci, jimž náleží bezprostřední práce při ohni - velitele, podvelitele a dva náčelníky volí valná hromada všech činných údů spolku (tento paragraf měl později sehrát významnou úlohu při politickém nátlaku na členy výboru spolku) - každý člen jest povinen, k požáru se spolkem se dostaviti. Vyjmuti jsou ti, jichž majetek jest ohrožen buď blízkým sousedstvím ohně, neb směrem větru - cvičení odbývá se všeobecné a sborové. Všeobecné cvičení odbývá se dvakrát za rok s veškerými stroji hasičskými - činní údové mají právo nositi při cvičeních a požárech přilbici, pás s ruční sekyrkou, provazem na pásu atd. Velitel, podvelitel a náčelníci nosí mimo to zvláštní trubky - kdo se při požáru zvláště vyznamená dojde veřejné pochvaly a při zachraňování života lidského bude podle poměrů k zvláštnímu vyznamenání státním úřadům odporučen Dobrovolný hasičský spolek v Podolí u Brna tímto dokumentem, požehnaným i státní správou, nastoupil cestu, na které si předsevzal stát bližnímu ku pomoci a chránit jeho život a majetek. V roce 2005, přípravou oslav 125ho výročí založení sboru, se začala psát nová éra podolských hasičů. Nastoupila mladá krev v podobě deseti nových mladých členů, a aniž by si to uvědomovali, začali naplňovat heslo a poslání svých předchůdců. Za finanční podpory a pomoci obecního úřadu, hlavně naší paní starostky, sehnali hasičská auta, stali se zakladateli a členy zásahové jednotky obce a uvedli hasičku do takového stavu, jakou ji dnes vidíte. To, že se podílejí svou prací na převážné většině kulturních akcí obce, a jsou, v uvozovkách, pracovní četou obce, se stalo téměř samozřejmostí. Za to všechno se nám dostává nemalé podpory obce,(ale nic by se nestalo, kdyby byla o něco tučnější). Přesto 51

všechno si dovolím říci, že podolští hasiči jsou největším přínosem obce a zároveň i nemalým sponzorem. Jelikož veškeré své finanční příjmy, ne jen od obce, ale i svých sponzorů a to i z řad našich členů, investujeme do vybavení a provozu zásahové jednotky Co dostaneme, zhodnotíme a vrátíme, někdy i několikanásobně. V roce 2007 se naše řady rozšířily o hasičskou mládež, se kterou se účastníme závodu v okolí. Popovice status: obec katastrální výměra: 2,61 km² počet obyvatel: 348 (3. 7. 2006) zeměpisná šířka: 49 6 10 zeměpisná délka: 16 36 32 nadmořská výška: 189 m adresa obecního úřadu: Popovice 2 66461 Rajhrad Oficiální web: http://www.obecpopovice.cz Popovice (Popowici, Popowitz) obec ležící na pravém břehu řeky Svratky v nadmořské výšce 189 m, patří k nejstarším osadám v okolí, neb již kníže Břetislav I. ji klášteru daroval roku 1045. O tomto darování dal Břetislav I. vyhotoviti listinu vydanou v Praze 18. října 1045. Ale založení kláštera spadá teprve do roku 1048, kdy se sem přistěhovali mniši z Břevnova. Listinou sepsanou 26. listopadu 1048 v Rajhradě od notáře Hugona tzv. zakládací listina rajhradského kláštera věnoval Břetislav I. tomuto klášteru některé statky, mezi nimiž byly výslovně jmenovány osady Rajhrad, Popovice, Rajhradice, Loučka, Opatovice, Ořechov, Domašov s okolím. Ve starověku tekla prostředkem obce říčka Bobrava. Sbor dobrovolných hasičů Roku 1937 odešli po dohodě ze sboru v Rajhradě někteří členové, aby ve své domovské obci v Popovicích u Rajhradu založili vlastní sbor. Byl to železniční zřízenec Josef Hejna, který byl zvolen velitelem, rolník Jan Urbánek starosta, dělník Josef Kroupa jako četař lezců a rolník František Havlík jako pokladník. 52

Popůvky status: obec katastrální výměra: 7,45 km² počet obyvatel: 734 (3. 7. 2006) zeměpisná šířka: 49 10 56 zeměpisná délka: 16 28 22 nadmořská výška: 288 m adresa obecního úřadu: Náves 25 Popůvky 664 41 Troubsko Oficiální web: http://www.popuvky.cz První písemná zmínka o obci pochází z roku 1349. Vesnice se nachází v blízkosti Masarykova okruhu. Sbor dobrovolných hasičů Ke konci roku 1921 podal žádost Josef Doležal, starosta obce Popůvky s řadou dalších nadšenců. Z nich se také rekrutovali první činovníci. Starosta Josef Čupera, jednatel Josef Vykoukal a náčelník Rudolf Kostelecký. Ponětovice status: obec katastrální výměra: 2,4 km² 53

počet obyvatel: 334 (3. 7. 2006) zeměpisná šířka: 49 9 3 zeměpisná délka: 16 44 54 nadmořská výška: 220 m adresa obecního úřadu: Ponětovice 63 66451 Šlapanice u Brna Oficiální web: http://www.ponetovice.eu/ První zmínka o Ponětovicích je ze dne 23. 11. 1306 v latinsky psané listině olomouckého biskupa Jana, ve které ukládá obci Ponětovice desátek pro duchovní správu Scholasterie ve Šlapanicích. Všestranný rozvoj obce nastal již za vlády Marie Terezie a jejího syna Josefa II., kteří uzákonili rozsáhlé reformy včetně povinné školní sedmileté docházky. Po zrušení roboty došlo v letech 1848 1850 k přidělení půdy bezzemkům, nastal rozvoj průmyslu, řemesel, obchodu. Zvonice postavena v r. 1824 z materiálu darovaného vrchností. Knihovna byla zřízena také vrchností v r. 1877. Obec provozovala cihelnu od r. 1872 do r. 1914 a z obecních cihel byla postavena nová škola. Správa obce byla řízena až do roku 1976 Místním národním výborem Ponětovice. Na základě snah vyšších politických orgánů o slučování obcí bylo v roce 1976 odsouhlaseno připojení naší obce společně s Bedřichovicemi k městu Šlapanice jako její místní část. Jako zástupci obce byli voleni členové tzv. Občanského výboru. Již v roce 1990 požádali občané o samosprávu obce a odtržení od Šlapanic. Jedna z hlavních příčin tohoto kroku byla zkušenost s nevyváženým přidělováním finančních prostředků do obce Sbor dobrovolných hasičů Ponětovice byly poslední obcí na Šlapanicku, která se rozhodla založit hasičskou jednotu. Se starostou obce Pavlem Fišerem měli podíl na vzniku nového spolku roku 1900 rolníci Antonín Stejskal, Štefan Fišer, Jan Boleslava obchodník František Vašíček. Poměry typické pro malou zemědělskou obec donutily místní sbor, že ještě v roce svého založení píše císaři:"sbor dobrovolných hasičů v Puntovicích u Brna odvažuje se klásti na stupně trůnu Vašeho Veličenstva, největšího to příznivce hasičstva, nejponíženější prosbu za milostivou podporu105". V tomto případě nevíme, jak "suplika" dopadla. Puntovičtí - Ponětovičtí jsou jedním z mála sborů, který konal valnou hromadu těsně na závěr válečného roku 1914, a usnesli se, že se budou snažit, aby ve své činnosti nerušeně pokračovali. Pozořice 54

status: městys katastrální výměra: 15,46 km² počet obyvatel: 2141 (3. 7. 2006) zeměpisná šířka: 49 12 45 zeměpisná délka: 16 48 9 nadmořská výška: 365 m adresa úřadu městyse: Na Městečku 14 Oficiální web: http://www.pozorice.cz První písemná zmínka o obci z roku 1297 pocházející z takzvaného Bočkova falza je historicky nevěrohodná. První písemně doložená zmínka o Pozořicích z roku 1318 je na papežské listině, kde se objevuje jméno majitele panství Půty z Pozořic, pána na hradu Vildenberk. Roku 1371 Půta z Vildenberka své panství prodal moravskému markraběti Janovi. Až do roku 1637, kdy panství zdědil Maxmilián z Lichtenštejna, se na panství střídali majitelé. V majetku Lichtenštejnů zůstaly parcely až do parcelace po 1. světové válce, lesy až do roku 1945, kdy byly Lichtenštejnům znárodněny. Nedaleko Pozořic se v roce 1805 odehrála známá bitva u Slavkova. V roce 1942 byly Pozořice administrativně sloučeny s obcí Jezera (původně samostatná obec, založená r. 1710). Od 10. října 2006 byl obci vrácen status městyse. Sbor dobrovolných hasičů 1. listopadu 1885 byl založen hasičský sbor v Pozořicích. Při konání obecní valné hromady vystoupil zdejší obchodník František Jansa a seznámil přítomné s významem hasičství pro ochranu jejich majetku. Návrh byl nadšeně přijat a realizován 20. prosince 1885, kdy se přihlásilo 30 zakládajících členů. Františka Jansu zvolili starostou jednoty, velitelem byl knížecí adjunkt u lesního úřadu v Pozořicích František Becker a jednatelem řezník Ignác Pásek. Do obvodu působnosti tohoto sboru patřily Pozořice, Jezera, Hostěnice, Šumice, Kovalovice, Holubice, Sivice a Tvarožná. Členský příspěvek se pohyboval dle možnosti od 50 krejcarů do 2 zlatek ročně. Pozořické panství knížete Lichtenštejna zapůjčilo starší dřevěnou stříkačku, která byla za rok nahrazena novou, proudovou, za 950 zlatých. Už v prvních letech činnosti zasahovali při hašení 13 domků na Jezerách (1887), 8 hospodářských stavení v Holubicích (1888), 6 domků v Pozořicích (1896) a jiných menších požárech. Zdárně se vyvíjecí činnost ochromila 1. světová válka. Na frontu odešlo 80% činných členů. Sbor aktivně pracuje do dnešních dnů. 16. listopadu 2000 byla slavnostně otevřena nová hasičská zbrojnice a byla předána do užívání HZS Brno-venkov. Historická stříkačka Chevrolet 55

Stanice HZS Pozořice Prace status: obec katastrální výměra: 4,7 km² počet obyvatel: 877 (3. 7. 2006) zeměpisná šířka: 49 8 17 zeměpisná délka: 16 45 58 nadmořská výška: 245 m adresa obecního úřadu: Ponětovská 129 664 58 Prace Oficiální web: http://www.praceubrna.wz.cz/ Přesné údaje o založení obce nejsou známy. Ve Volného Topografii je psáno, že osada Prace vznikla na úpatí nevysokého návrší v 11. nebo 12. století. Název vesnice je pravděpodobně odvozen od slova "prát", protože tu byla původně salaš, kde se stříhaly ovce, předla a prala se tu vlna. Tento název se postupně vyvíjel od původního PRACZ přes PRACZEM, PRACZIN, PRATCE, PRACA až k dnešnímu PRACE. Roku 1362 koupila část osady kapitula sv. Petra a Pavla v Brně, zbývající část pak v roce 1386. Od toho roku patřila celá osada o 12-ti chalupách ke statku sv. Petra. Prace velmi utrpěla během třicetileté války, kdy z 25 rodin zůstal pouze jeden člověk. V roce 1653 začalo nové osidlování obce. Toto osidlování přerušil vpád Tatarů na Moravu v roce 1663. Vojska zničila vše vybudované až na kostel a jedinou chalupu. Dne 2. 12. 1805 byla obec Pratce střediskem Bitvy tří císařů. Jak vyhlížela dědina po bitvě, o tom svědčí tento zápis: "Polední slunce spatřilo vesnici zkrvavenou, rozstřílenou, plnou vojska živého i mrtvého. 56

Z padesáti domů byly jen tři zachovány" Roku 1866 táhlo naší vesnicí dvakrát pruské vojsko. Prace vytrpěla své též během 1. sv. války 1914-1918, při níž zemřelo 27 občanů. Jejich jména na věčnou paměť jsou vryta do pomníku padlých, který postavili občané v roce 1921. V roce 1951 dne 30. ledna zažila naše obec tragickou událost. Chlapci nalezli dvě protipěchotní miny. Krátce poté došlo k výbuchu jedné z nich v přítomnosti chlapců. Ode dne výbuchu do tří dnů zemřelo 7 malých kamarádů. Na jejich památku byl postaven v témže roce pomník. K pietní vzpomínce 50. výročí tragické události byl zhotoven památný kámen z pískovce z oblasti prateckého regionu, na kterém je replika smrtící miny ve skutečné velikosti, křížek a tabulka s nápisem. Sbor dobrovolných hasičů Dobrovolný hasičský sbor byl v Praci založen roku 1895 a jeho zakladateli byli:antonín Žemla, Julius Šafařík, Jan Čech, Jan Štěpánek, Jan Frodl, František Dvořáček, Cyril Stejskal a Remund Ječmínek. Prvním předsedou sboru byl Antonín Žemla-rolník, náčelníkem Jan Štěpánek-rolník a jednatelem Julius Šafařík-učitel. Sbor měl v té době 24 činných členů a vlastnil majetek v hodnotě 1 100 zlatých (čtyřkolová stříkačka, 160 metrů hadic, 2 hákové žebře, 2 pochodně, atd.)do roku 1898 tzn. 3 roky své existence se účastnil 8 požárů. V roce 1927 byla zakoupena stříkačka kombinovaná na pohon motorový. Obnos byl z větší části hrazen dary občanů. V roce 1937 byla postavena na místě bývalé obecní sýpky za finančního zajištění obce nová hasičská zbrojnice nákladem 20 000 Kč. Starostou sboru byl v té době Josef Miller, náčelníkem Jan Boleslav.Sbor v té době měl též 11 členný mužský dorost a 20 členný ženský odbor, jehož cvičiteli byli Jindřich Trbola a František Boleslav. V roce 1948 byla zbrojnice napojena sacím potrubím na místní rybník. Tím se velmi zvýšila akceschopnost požárníků. Protože během války se stříkačka na kombinovaný pohon ztratila, byla z darů občanů zakoupena stříkačka nová. V poválečném období se předsedové střídali a spolu s nimi se střídala období vzestupu činnosti se stagnací. Střídali se dle následujícího seznamu: 1946 1949 Kubínek Albín 1950 1954 Trbola Jindřich 1954 1956 Hemala Jan 1956 1960 Müller Josef 1960 1963 Boleslav Jan 1963 1967 Müller Josef 1967 1971 Smutný František V 50 letech se rozvíjelo úspěšně pod vedením Jiřího Sůkopa cvičení dorostu. V r. 1955 hořel v Jirkovské ulici domek paní Doležalové Marie č.p. 156. Zasahovali jsme i při několika sklepních požárech ( Yochman Jakub č.p. 150, Gregorová Jiřina č.p. 135,Fatka Vítězslav č.p. 147 ) i znovu u paní Gregorové Jiřiny, kdy v průjezdu chytila propan-butanová láhev. Velký požár byl v r. 1979 kdy hořel rodinný dům pana Mangla č.p. 158 na,,žlíbku. Tehdy jsme přivedli vodu z rybníka k požáru zároveň s příjezdem posily z Brna, takže společným úsilým jsme požár brzy zvládli. 57

Největší požár,který v Praci pamatuji byl v roce 1979 požár přípravny krmiv v místním zemědělském družstvu. Začala hořet brzy ráno půda a vlivem silného větru se požár rychle šířil. Naštěstí pro nás vítr vanul směrem k Praci, takže se požár nerozšířil na půdu celého objektu, kde v té době bylo ustájeno několik tisíc kuřat. Hašení požáru ztěžovalo kromě větru také silné náledí, kdy i chůze po silnici byla nebezpečná. Nefungoval telefon, takže posily z Brna a Pozořic přijely prakticky až byl požár uhašen. V nynější době má organizace 37 členů. Z toho 25 členů aktivních-zbytek tvoří členové, kteří činnost nevyvíjejí. Zúčastňujeme se brigád na obci i v požární zbrojnici,pravidelně pořádáme tradiční,,ostatky s průvodem masek po vesnici. Navštěvujeme jak okrskové schůze tak i schůze místní organizace, naši členové jsou zároveň poslanci i členové rady MNV. Pravidelně v měsíci březnu ve dvojicích kontrolujeme stav komínů a upozorňujeme občany na požární závady. Jsme si vědomi, že naše práce spočívá v prevenci. Pravlov status: obec katastrální výměra: 2,91 km² počet obyvatel: 521 (3. 7. 2006) zeměpisná šířka: 49 3 18 zeměpisná délka: 16 29 8 nadmořská výška: 190 m adresa obecního úřadu: Pravlov 30 Oficiální web: http://www.pravlov.cz Dřívější městys Pravlov leží na spojnici dvou měst - Ivančic a Pohořelic, vedle Dolních Kounic, které leží uprostřed, asi ve vzdálenosti 20 km jihozápadně od moravské metropole Brna, na jižní Moravě v České republice. Rozprostírá se v průměrné nadmořské výšce 188 m. Jeho katastrální výměra činí 291 ha. Leží na řece Jihlavě, rozložen po obou jejích březích u posledních výběžků Bobravské vrchoviny, na 49 o 3 14 severní šířky a na 16 o 29 11 východní délky ( vztaženo ke kostelu ). Na levém břehu se nad nimi vypíná kopec Hübelberg", bývalé popraviště, s nadmořskou výškou 259 m.n.m. Na pravém břehu řeky je to pak pás vinohradů v tratích Nová Města, patřících ke katastru Dolních Kounic s nadmořskou výškou cca 230 m až 259 m, který končí právě u Pravlova a směrem na jih k Pavlovským vrchům, se již začíná rozkládat Dyjsko-svratecký úval. Obec patří hydrograficky do povodí řeky Jihlavy. Pravlov byl prastarou trhovou osadou, křižovatkou, přes kterou vedla stará cesta ze Znojma do Brna a křížila se s cestou, která přicházela z Uher, přes Hustopeče, Pravlov pokračovala na Velkou Bíteš a dále do Čech. 58

Je vzpomínán od r. 1086, kdy český král Vratislav daroval na Prauloue mostné, či pomostné ( tributum de ponte ) klášteru Opatovskému, nikoliv však samotnou osadu. Zdá se tedy, že Pravlov měl významné postavení a do jisté míry konkuroval i sousednímu klášteru v Dolních Kounicích. Tento stav trval ještě 100 let. V roce 1323 dochází k významné změně. Kounický klášter zaměnil své majetky - ves Hajany, patronátní právo ke kostelu P.Marie na Starém Brně a statky tamtéž, za Pravlov, mýto, majetek a práva na Pravlově s králem Janem Lucemburským pro královnu Elišku Rejčku. Tak se stalo královské městečko Pravlov součástí kounického klášterního panství a zůstalo v jeho správě až do zániku samotného kláštera. Jeho význam postupně zeslábl. Pravlovské úřady zanikly, ale obyvatelé požívali určité výhody, které jim nová vrchnost udělila. Významnou dominantou obce je kostel Navštívení Panny Marie, který pochází z druhé poloviny 13. století, s gotickou věží z 15. století, vybavenou cimbuřím a zděnou helmicí, byl až do roku 1772 zasvěcen sv. Martinu. Už svým půdorysem je to stará, raně gotická, kamenná stavba, zbarokizovaná v polovině 18. století, z níž zůstaly jen vnější opěrné pilíře a velmi masivní věž, široká téměř jako sám kostel. Pravlov byl po staletí, díky své poloze, terčem povodní. Největší byly r. 1968 kdy byl stržen most, v roce 1715 částečně či zcela zničeno šedesát domů. Roku 1775 měla obec osmdesát domů, roku 1910 151 domů a 646 obyvatel. V roce 2007 žije v obci 443 obyvatel o průměrném věku 35, 6 roku, z toho 278 v produktivním věku. Historie Pravlova byla prakticky 2. světovou válkou jakoby zakončena a nově se začíná psát další díl. Bohužel, spíše by bylo potřeba říci, že se další díl psát téměř nezačal, aspoň co se týče dokonalosti dokladů a dokumentů poválečné doby. Události se totiž nezapisovaly chronologicky tak, aby bylo ze zápisů možno sepsat historii obce po r. 1945. Obec po válce byla prakticky vylidněna, němečtí obyvatelé odsunuti a do Pravlova se nastěhovali noví obyvatelé, především jako osidlovatelé pohraničí. Pravlov byl poslední obcí tzv. říše. Bohužel s koncem války se stratila větší část dokumentů a fakt z historie obce. Sbor dobrovolných hasičů O založení sboru hasičského v Pravlově se dozvídáme pouze z knihy zápisů z výborových schůzí hasičů Dolních Kounic. Desátého června 1935 se kouničtí hasiči zúčastnili oslavy 30. let založení sboru v Pravlově, proto můžeme datovat rok založení 1904. Dále víme pouze následující: roku 1930 je velitelem sboru Steffen. V roce 1955 bylo vedením města rozhodnuto o postavení hasičské zbrojnice. V listopadu t. r. byla zahájena po velkých potížích její výstavba. Ještě do příchodu mrazů byla provedena hrubá stavba. V roce 1988 byl předsedou sboru Oldřich Pelikán, velitelem Josef Kocáb a jednatelkou Eva Řezáčová. V září 1996 byla činnost hasičského sboru ukončena. Skromné vybavení - přívěsná přenosná motorová stříkačka PPS - 12 byla bezúplatným převodem převedena k SDH Dolní Kounice. 59

Prštice status: obec katastrální výměra: 7,83 km² počet obyvatel: 908 (3. 7. 2006) zeměpisná šířka: 49 7 11 zeměpisná délka: 16 27 47 nadmořská výška: 293 m adresa obecního úřadu: Hlavní 1 Prštice 66446 Prštice u Brna Oficiální web: http://www.prstice.cz Název obce pochází pravděpodobně z osobního jména Pršek. Nejstarší písemný záznam o Pršticích (Pirschicz) se datuje rokem 1289 a byla jím tzv. Rudíkovská listina, sepsaná v oslavanském klášteře. Dnešní vesnice byla od svého počátku v držení drobné místní šlechty - rodem Nižatů, který zde vystavěl a užíval tvrz. Tato tvrz byla příbytkem dalších majitelů - vladyků, kteří v ní sídlili po celý středověk. Měli-li statky i jinde, býval zde jejich zástupce - purkrabí. Později, staletími chátrající tvrz, byla jen udržována a opravována jako bydliště správců prštického statku a skladiště hospodářství statku. Dle nepotvrzené pověsti stávalo na Horce pohanské hradisko obklopené bažinami. Ve 14. a 15. století se nacházela v prštickém katastru ves Modřičky. Obec se rozkládala pravděpodobně na severozápad od Prštic při toku Šatavy a za vpádu Albrechta Rakouského na Moravu v r. 1432 zcela zpustla. Náboženství se v Pršticích vyznávala ta, pro která byla příznačná doba, dle pravidla čí je vláda - toho víra. Za husitských válek převládalo husitství, později luteránství (za vlády Žabků z Limberka, Černohorských z Boskovic a Thurnů), českobratrské a římskokatolické vyznání později. Významným prštickým pánem byl Jiří Žabka z Limberka (1535-1552), který ve své době patřil k nejvýznačnějším moravským šlechticům - mj. získal, po zániku kounického kláštera, jeho statky od císaře Ferdinanda a stal se vlastníkem rozsáhlého panství. Zámek Prštická tvrz byla v 16. století, v době vlády hraběcího rodu Thurnů, přestavěna do podoby renesančního zámku. V letech 1672-1732 byl zámek obýván členy rodu Želeckých z Počenic. V letech 1750-1760 byl zámek barokně přestavěn. Stalo se tak za vlastnictví Dietrichsteinů, kteří si ze zámku učinili své vedlejší letní sídlo v blízkosti lesů. Znak Dietrichsteinů se dochoval na hraničníku katastru, který je dnes umístěn v prostoru nad vstupním schodištěm zámku. Před zámkem býval okrasný park s květinami a stromy, za ním 60

rozsáhlá hospodářská zahrada. Vedle zámku stála hospodářská stavení a pivovar. V roce 1808 zámek vyhořel a po požáru byl upraven do dnešní podoby. Později býval prštický zámek jen bydlištěm vrchnostenských úředníků a sídlem správy prštického velkostatku zřízeného po r. 1919. Od r. 1925 byl v majetku ČS státu. V r. 1947 byla budova zámku koupena obcí Prštice. Sbor dobrovolných hasičů Silůvky, Tikovice a Radostice ukázaly k založení hasičů cestu obci Prštice Po mnoha předchozích jednáních došlo nejprve k veřejné schůzi příznivců hasičské myšlenky (16. září 1928) kde byl zvolen přípravný výbor a po schválení stanov Zemskou politickou správou byla svolána valná hromada na 25. listopadu 1928. Starostou byl zvolen rolník Jan Záděra, náčelníkem rolník Jan Lahoda. Při začátku mohli počítat se 79 činnými členy. A protože v roce založení oslavovala mladá republika 10 let svého trvání, byl sbor nazván Jubilejní sbor dobrovolných hasičů v Pršticích. Do vybavení investovali 57 000 Kčs a v červenci 1929 slavnostně vysvětili novou stříkačku od firmy Hrček a Neugebauer. Kmotřenka byla Anděla Lahodová, Štěpánka Procházková a Anna Zvanovcová. Dárek těchto tří kmoter měl hodnotu 5200 Kčs. V 30. letech založili divadelní odbor, několik měsíců po okupaci zbytku Čech a Moravy i odbor ženský. Jeho vedení bylo svěřeno Anně Liškové. Předklášteří status: obec katastrální výměra: 7,26 km² počet obyvatel: 1453 (3. 7. 2006) zeměpisná šířka: 49 21 zeměpisná délka: 16 24 nadmořská výška: 256 m adresa obecního úřadu: Obecní úřad Předklášteří Náměstí 5. května 1390 666 02 Předklášteří Oficiální web: http://www.predklasteri.cz První písemné zmínky, které se váží k Předklášteří jsou z roku 1233, kdy byl královnou Konstancií založen klášter Porta coeli. Na klášterních pozemcích před klášterem se rozrůstala ves, která dostala název Předklášteří. 61

Obec se nachází v Jihomoravském kraji 25 km na severozápad od Brna. Leží v malebné krajině v bráně do Českomoravské vrchoviny. Reliéf katastru je velmi členitý, výrazně rozčleněný údolními zářezy Svratky a jejími přítoky řekou Loučkou a potokem Besénkem. Na severu, nad soutokem Loučky a Besénku se Svratkou, se zvedá Květnice (470 m) a Dřínová (370 m), na opačné jižní a jihozápadní straně jsou významné vrcholy Čepička (391 m), Kozí brada (386 m), Číhadlo (408m) a Výrovka (420 m). Velkou část katastru pokrývají lesy. Návštěvníkům jsou k dispozici tři restaurace. Restaurace "V Chaloupkách", "Pančava " a Penzion "U kláštera", který může poskytnout v omezeném rozsahu i ubytování. Sportovcům jsou k dispozici volejbalové a tenisové kurty, víceúčelové hřiště s umělým trávníkem, basketbalovými hřišti, s hřištěm pro plážový volejbal a doskočištěm, lyžařský svah s vlekem v létě pro lyžování na trávě a v zimě pro sjezdové lyžování. Několikrát zde bylo pořádáno mistrovství republiky, evropský i světový pohár v lyžování na trávě. Od roku 1990, kdy se Předklášteří po 37 létech stalo opět samosprávnou obcí, se podstatně změnila jeho tvář. Obec má dobudovanou infrastrukturu, ve středu obce bylo upraveno náměstí. byl dobudován obecní úřad, sál pro pořádání kulturních akcí, knihovna, kterou využívájí děti i dospělí. Obec společně s městem Tišnovem se podílela na rekonstrukci čistírny odpadních vod v Březině. Sbor dobrovolných hasičů Velký požár, který vypukl v Předklášteří u Tišnova v březnu 1882, uspíšil realizaci myšlenky, mít svůj vlastní hasičský sbor. Stalo se tak 24. června 1882. Starostou byl zvolen Karel Nehyba a náčelníkem mlynář Josef Zelinka. Zakládajících 26 členů dostalo příslib pomoci od obecní rady, velkostatku i cukrovaru. Za necelý rok existence čteme v jejich knize činnosti, že se cvičí "ve čtvrtek pouze se strojem a v sobotu lezci. Sbor je částečně, jak se stříkačkami, tak v lezení vycvičen. Od samého počátku byla pozoruhodná jejich činnost kulturní, společenská, ale také dobročinná. Část výtěžku z různých akcí bývala použita na nákup oblečení a potřeb pro chudé děti, zejména na vánoční svátky. Těmto účelům sloužily i pokladničky, které byly umístěny ve všech hostincích. Velké úspěchy měl sbor při vlastní hasicí činnosti, zejména po zakoupení nové, čtyřkolové ruční stříkačky (1898) a po postavení nové zbrojnice (1903). Do zákopů 1. světové války narukovalo 16 členů, 4 z nich se už mezi svoje nejbližší nevrátili. Příbram na Moravě status: obec 62

katastrální výměra: 11,92 km² počet obyvatel: 548 zeměpisná šířka: 49 11 43 zeměpisná délka: 16 18 23 nadmořská výška: 440 m adresa obecního úřadu: Příbram na Moravě 33 664 84 Zastávka u Brna Oficiální web: http://www.pribramnamorave.cz/ První zmínku o Příbrami najdeme ve smlouvě z roku 1237 mezi králem Václavem I. a brněnskou katedrálou sv. Petra, kde je podepsán Václav z Příbramě. Od r. 1482 připadla k Rosicím, v jejichž majetku zůstala po celá staletí. Příbram byla obec poddanská a výlučně zemědělská.. Změny nastaly po objevu ložisek černého uhlí v rosicko-oslavanské pánvi koncem 18. století. V 19. století se do Příbrami stěhují horníci a dělníci, kteří našli práci v sousední Zastávce (tehdy Boží Požehnání) i ve vzdálenějších dolech. V roce 1875 postoupila Příbram na rozkaz c. k. místodržitele část svého katastrálního území Zastávce, která se z jednoho zájezdního hostince rozrostla na průmyslové městečko. Sama Příbram se za sto let také výrazně rozšířila, v roce 1890 měla už 99 domů. Sbor dobrovolných hasičů V měsíci červenci 1894 přišel představenstvu obce Příbram od politické správy v Brně tento přípis: "Při posledních v obci vypuknuvších požárech bylo shledáno, že není po ruce ani stříkačky, žebříků, ani seker a vozů k rozvážení vody. Poukazujte na 27 a 28 Moravského požárního policejního řádu ze dne 5. dubna 1873 Sb. z. Č. 35 se obecní představenstvo vzhledem k tomu, že obec Příbram 113 domovních čísel čítá a k tomu potřebné prostředky má vyzývá, aby se o zaopatření jízdní úplně vybavené stříkačky kromě potřebných vozů na vodu a jiného hasičského nářadí postaralo. V Brně dne 4. července 1894 podepsán c. k. okres. hejtman J. Prokeš59 Tehdejší pestré sociální složení obce (rolníci, řemeslníci a horníci) se promítlo i při založení sboru. Za iniciátory jsou považováni: revírník František Brunner a nadučitel Josef Ševčík. Ti také byli zvoleni jako hlavní činovníci. Ustavující valná hromada se konala v hostinci u pana Kumpla a zúčastnilo se jí 33 nových členů. Nová, dvouproudní, čtyřkolová stříkačka na převážení výzbroje a zásahové čety byla nejsilnějším strojem v okolí. Celkový inventář měl hodnotu 1700 zlatých. 18. prosince 1898 se sbor stal členem Jubilejního fondu císaře Františka Josefa 1. a byl organizován u České ústřední jednoty hasičské - župy Rosické XVI, která v této době sdružovala 41 sborů s 1250 členy. Roku 1900 vstoupil sbor do Hasičské vzájemné pojišťovny. Do zákopů první světové války nastoupili všichni muži mladší 35 let. Tím se činnost sboru téměř zastavila. Jejich kronikář píše o nečinnosti'". 63

Přibyslavice status: obec katastrální výměra: 8,52 km² počet obyvatel: 454 (3. 7. 2006) zeměpisná šířka: 49 16 58 zeměpisná délka: 16 16 20 nadmořská výška: 497 m adresa obecního úřadu: Sokolská 44 Přibyslavice 66483 Domašov u Brna Oficiální web: http://www.pribyslavice.eu První písemná zmínka o obci pochází z roku 1175. Ještě před tím než bylo k obci přidáno katastrální území Radoškov byla v minulosti rozdělena na 2 samostatné celky a to vlastní obec Přibyslavice a osadu Otmarov. K Přibyslavicím také patří osada Spálený Mlýn, která se nachází na severo-východním okraji katastru Přibyslavic. Ke konci června se v obci koná tradiční Přibyslavská pouť. Má zde také sídlo místní dobrovolný kulturní spolek. V obci také působí místní Dechová kapela Galáni. Bývalý přibyslavský lom bývá tradičně využíván jako místo, kde se každý rok koná setkání při lidovém zvyku pálení čarodějnic. Sbor dobrovolných hasičů 20. června 1897 byl založen hasičský sbor v okrajové obci okresu v Přibyslavicích. V jeho počátcích hrál důležitou roli starosta obce Karel Staněk, který pozval bítešského náčelníka Vorla, aby vedl výcvik zájemců. Staňkovi byla dána důvěra i při volbě nového výboru a tak stanul v čele sboru. S jednatelskou agendou mu pomáhal František Topinka, náčelníkem byl Ludvík Odehnal. V počátcích měl sbor 18 zakládajících členů, ke kterým se ještě do konce roku přihlásili další. O životaschopnosti sboru svědčí to, že na počátku 1. světové války vlastnili dvě stříkačky a postavili pěknou hasičskou zbrojnici. 64

Přísnotice status: obec katastrální výměra: 7,7 km² počet obyvatel: 793 (2. 12. 2007) zeměpisná šířka: 49 00 00 zeměpisná délka: 16 36 9 nadmořská výška: 181 m adresa obecního úřadu: Přísnotice 75 66463 Žabčice Oficiální web: http://www.prisnotice.cz Přesná doba vzniku Přísnotic není známa, pravděpodobně vznikly mezi rokem 1200-1300. První zpráva o Přísnoticích je z roku 1341, kdy byla v Unkovicích založena fara a Přísnotice k ní byly přifařeny. Kdo byl prvním majitelem Přísnotic není známo, teprve později je prokázáno, že patřily klášteru kounickému. Kounický klášter zastavil v roce 1535 své panství Ferdinandu I.. Ten v roce 1538 prodal tuto zástavu Jiřímu Žabkovi z Limburka. K zástavě náležela i obec Přísnotice s obilním desátkem, luhem i lesem a Želízkem i s jezerem. Roku 1566 Burian Žabka z Limburka prodává Albrechtu Černohorskému, pánu z Boskovic, Přísnotice s pustou vsí Želivsko. Albrecht odkázal ve své poslední vůli r. 1573 celý statek Janu Šemberovi, pánu v Boskovicích a Bučovicích. V roce 1574 získal vesnici hrabě František z Thurnu a roku 1590 koupil Přísnotice Smolín Fridrich z Žerotína za 4500 zlatých. Od té doby náleží Přísnotice panství židlochovskému. Dědicové panství roku 1616 prodali Adamovi z Vladštejna. Na počátku stol. 16. měly Přísnotice 43 domy. Za války 30tileté zpustlo 29 domů. Ještě roku 1673 bylo 16 usedlostí pustých. R. 1790 měly 52 domů s 322 obyvateli, r. 1890 měly 130 domů s 767 obyvateli, r. 1900 158 domů s 773 obyvateli. V 16. stol. bývaly přifařeny do Hunkovic a po zrušení tamního kostela, t. j. duch. správy r. 1633 do Židlochovic. Od r. 1884 mají vlastní duchovní správu. Značný význam pro Přísnotice mělo vybudování silnice ze Žabčic do Přísnotic a Vranovic v roce 1859, do té doby zde byly pouze polní cesty. Hřbitov byl založen v roce 1864, dříve se pochovávalo v Unkovicích. V roce 1892 se postavil pro občany evangelického vyznání zvláštní hřbitov. Větší požáry: r. 1818 shořelo 40 domů, požáru v roce 1845 padlo za oběť 36 domů, dřevěná zvonice, 13 stodol, 40 úlů a také 2 děti, v roce 1846 shořelo opět 11 domů, v r. 1856 9 domů. Jihovýchodně od Přísnotic stávala ves Želice, jež zanikla v letech 1485-1486. Pole tamní dosud se zvou Želízka. 65

Sbor dobrovolných hasičů Dne 4. února 1904 se sešlo na popud p. Jana Langa, obchodníka z Přísnotic /na dohodě/, několik přísnotických občanů a začali jednat o založení sboru dobrovolných hasičů v Přísnoticích. Přes mnoho překážek, nesnází a nepřízeň obecního zastupitelstva bylo 25. února 1904 povoleno založit sbor. Žádosti také vyhovělo c. k. místodržitelství a 7. března 1904 schválilo stanovy. První valná hromada byla svolána dne 30. května, kde se přihlásilo 27 členů činných a 21 členů přispívajících. Byl zvolen první výbor ve složení: předseda: Martin Lang místopředseda: Matěj Lang jednatel: Leopold Krejčí pokladník: Karel Lang náčelník: Jan Lang V červnu byla zakoupena první stříkačka a výzbroj od firmy R. A. Smekal. Sbor byl zařazen do hasičské župy okresu hustopečského a při prvním výcviku pomáhali bratři z Uherčic. V roce 1906 bylo postaveno opět po mnoha bojích se zastupitelstvem hasičské skladiště, které je v této podobě dodnes. V r. 1907 byla ustavena židlochovická hasičská župa a náš sbor tam byl převeden. Rok na to už sbor pořádal první veřejné okrskové cvičení. První léta sboru jsou velice pohnutá a plna poctivé práce. Velká rána pro sbor přišla v r. 1914, kdy odešlo do I. světové války 21 bratrů a nevrátilo se jich 10. V té době byli přijí máni za členy chlapci mladší 18 let. Sbor byl v dalších letech velice aktivní. V roce 1923 byli zalo ženi při sboru samaritáni. V roce 1926 byl zakoupen prapor na splátky, který byl slavnostně vysvěcen za účasti okolních spolků. Sbor měl velice aktivní divadelní soubor, pořádal několik představení za rok. Nezapomínali ani na pravidelná cvičení, a protože v té době dost často hořelo, jezdili pomáhat i do okolí. Do r. 1930 se zúčastnili zhruba 20 požárů. Pro větší ochranu před požárem byly již v r. 1932 zakoupeny první hasící přístroje, které byly umístěné v hospodě u Beranů. Sbor byl v té době pokrokově vedený a v roce třicetiletého výročí založení náš kronikář píše: "Co se práce organizační týče, veden byl sbor i přes válku dobře, ruch organizační byl velice živý, činnost přímo vzorná, ve vý cviku technickém je sbor na prvním místě v župě." Naši otcové vedli sbor velice přísně. Na pravidelných valných hromadách byly často za špatné vedení sboru voleni noví představitelé a za špatné chování členů na veřejnosti dávali důtky nebo vyloučili ze sboru. Proto mohli už v r. 1935 uvažovat o koupi motorové stříkačky, kterou jim předvedli zástupci firmy Hrček a Neugebaur z Brna - Králova Pole. Po dohodě na splátkách bylal rok na to předána a v létě slavnostně vysvěcena. Kmotrou byla p. Štěpánka Flodrová, která přispěla darem 1.500,- Kč. V té době již začínal strašák II. světové války, byl sestaven protiplynový a protiletecký výbor, který vedl řídící učitel Hainige. Byl také založen ženský sbor a dodatečně také dorost. Starostou byl Jan Krejčí, náčelníkem Štěpán Novotný, hospodářem Cyril Drexler, zbrojířem Leopold Čaloud. Sbor měl 19 členů činných a 83 členů přispívajících. Dne 15. března 1938 dochází k obsazení Čech německým vojskem, pro sbor a pro všechny občany přichází těžká doba. Podle zápisu ve staré kronice ještě píše náš kronikář Jan Krejčí o 66

prvním zásahu motorové stříkačky při požáru v Žabčicích. Bylo použito 250 metrů hadic a velice dobře se stříkačka osvědčila. Tady bohužel, kronika končí a máme na další dobu velice strohé zápisy. Sbor však nikdy nepřerušil svoji činnost, protože máme zápisy a několik potvrzení o pojištění. Podle dcery pana kronikáře, paní Ludvíkové, byla kronika přes válku uschována a pan kronikář se bál dělat zápisy. Víme ale, že v roce 1941 byl zvolen jednatelem bratr Šopf, který vystřídal p. Kozla. Byly zřízeny noční hlídky, které prováděli hasiči společně s ostatními občany. Další zápisy jsou z roku 1952 z výroční schůze od jednatele bratra Vodičky. V roce 1953 na valné hromadě byli zvoleni, předseda: Vilém Kučera, zástupce: Oldřich Novotný, jednatel: Karel Vodička, pokladník: Jan Flodr, výcvikový referent: Leopold Přichystal, kulturní referent: Václav Mulíček. Tento výbor také připravil oslavy padesátiletého výročí, které začaly už v 6 hodin ráno a pokračovaly vztyčením vlajky, přivítáním hostů, položením věnce u pomníku padlých a polní mší. Na slavnostní schůzi byla udělena vyznamenání zakládajícím členům. Odpoledne proběhly ukázky výcviku, záchranných prací při požáru a ukázky pořadového výcviku. Tady se předvedlo také družstvo žen, které ve sboru pracovalo. Další léta máme zápisy opět velice strohé, tady se ukazuje, že hasiči raději pracují, než píší. Ve sboru cvičila s dobrými výsledky družstva žen a mužů. V roce 1961 nám z okresu přislíbili PPS-8, kterou převzal pan Mirek Kolíšek - zbrojmistr. Nový výbor schvaluje sestavit družstvo dorostenců. Ustavují se žňové hlídky, byla vybudována požární studna, probíhá sběr železného šrotu, organizují se brigády a provádí preventivní prohlídky. Od roku 1975 sbor začíná pravidelně pracovat s dětmi, které se zúčastňují hry Plamen a ostatních soutěží v okrese. Sbor pořádá každoročně den dětí a jako jediná organizace v obci připravuje každoročně ples. Po roce 1989 přicházejí v požární ochraně velké změny, v té době má 45 členů, z toho 10 žen. Výbor pracuje ve složení: starosta: Karel Fojtík velitel: Petr Mahovský strojnik: Jaroslav Rosa jednatel: Pavel Pospíšil hospodář: Zdeněk Flodr Začíná se starat o běžeckou dráhu na hřišti a připravuje se úspěchem první soutěž v Přísnoticích. Dorostenky se probojovaly do krajského kola v požárním sportu družstev. V r. 1994 obecní úřad zakoupil jednotce sboru nakladní automobil AVIA 30, která byla brigádnicky spojena se starší nástavbou do dnešní podoby na dopravní automobil DA 12 s přenosnou stříkačkou o výkonu 1200 l/min. AVIA nahradila v roce 1995 starou TATRU 805. Dorostenky se v soutěži požárního sportu znovu probojovaly do krajského kola. Po volbách v roce 1999 pracuje výbor ve složení: starosta: Karel Fojtík, velitel: Zdeněk Mahovský, hospodář: Rosa Jaroslav, strojník: Rostislav Vodička a referentka žen: Martina Dvořáková. Do sboru je přijato několik mužů a žen. Společně s Hasičským záchranným sborem v Židlochovicích, se kterým se velice dobře spolupracuje, bylo provedeno námětové cvičení. Díky děvčatům které vedou mládež existují stále dvě družstva dětí zapojené do soutěží hry Plamen. Je zde aktivní družstvo mužů a žen. Dorostenky se opět probojovaly do krajského kola v požárním sportu konaném v Drnholci. Výjezdová jednotka se zúčastnila námětového cvičení ve Velkých Němčících a záchranných prací při záplavách v Židlochovicích. Po zkušenostech ze Židlochovic zakoupeno z výtěžku sběru železného šrotu elektrické kalové čerpadlo, sada hadic a s pomocí sponzorů savice, nádrž na vodu pro požární sport a výcvik. Ve dnech 8. a 9. 5. 2004 oslavil sbor 100 let od svého založení. Oslavy odstartovala soutěž mladých hasičů v požárním sportu, výstava hasičských exponátů a odpoledne slavnostní 67

schůze s předáním vyznamenání členům sboru. Druhý den slavnostní mše svatá, průvod obcí a ukázky historické i současné hasičské techniky. Radostice status: obec katastrální výměra: 4,36 km² počet obyvatel: 707 k 31.12.2009 (3. 7. 2006) zeměpisná šířka: 49 7' 57" zeměpisná délka: 16 28' 45" nadmořská výška: 284 m adresa obecního úřadu: Sokolská 11 Radostice 66446 Prštice u Brna Oficiální web: http://radostice.cz První písemná zmínka o Radosticích pochází z roku 1333. O starobylosti svědčí samo staroslovanské jméno obce. Někteří historici spojují název obce dokonce se staroslovanským králem Radhostem. Původní usedlosti vznikly kolem prostorné návsi severně od kostela. Pak byly obestavovány ulice vedoucí z návsi ke kostelu a Radostickému mlýnu. Radostice bývaly samostatným statkem a sídlem rytířským. V roce 1333 tu vladykové Mikuláš a Petr z Radostic založili kostel sv. Šimona a Judy. Tato událost je zaznamenána na pamětním kameni ve stěně kostela. Původní stavba v gotickém slohu byla pozměněna při přestavbách v roce 1722,1863 a 1892. V 17. století zanikla rytířská tvrz a panský dvůr a v polovině 18. století zde patřily vrchnosti jen lesy. Sbor dobrovolných hasičů Blízkost Střelic a Ořechova, kde byla známa prospěšnost hasičské činnosti už od konce minulého století, motivovala založení sboru v Radosticích roku 1921. Mezi iniciátory vidíme starostu obce Tomáše Ulbrycha, Ondřeje Králíka - starostu nového spolku a dále Rajmunda Bártla, Františka Kořínka a Františka Dvořáka. Vliv stejných obcí se uplatňoval asi i v případě Omic, kde řídící učitel Tomáš Horák za pomoci Josefa Staňka, Ferdinanda Buršíka, Františka Antoše a Josefa Růžičky položili základy sboru na závěr roku 1923. 68

Rajhrad status: město katastrální výměra: 9,48 km² počet obyvatel: 3 059 (1.1.2010) zeměpisná šířka: 49 05' 21" s. š. zeměpisná délka: 16 36' 15" v. d. nadmořská výška: 190 m adresa městského úřadu: Městský úřad Rajhrad Městečko 32 664 61 Rajhrad Oficiální web: http://www.rajhrad.cz Rajhrad je město ležící na pravém břehu řeky Svratky, asi 12 km jižně od centra Brna. Na místě města dříve existovalo rozsáhlé opevněné velkomoravské hradiště stejného jména (založeno okolo 950, zaniklo nejpozději o 100 let později). V roce 1048 zde vznikl benediktinský klášter. První zmínky o novém Rajhradě se objevují v listinách ze 13. století. 2. listopadu 1234 byl Rajhrad povýšen na městečko. Ve městě existuje fungující mužský klášter tvořící centrum benediktinského opatství Rajhrad, ale také ženský klášter Kongregace sester Těšitelek Božského Srdce Ježíšova, při kterém funguje Dům léčby bolesti sv. Josefa (hospic). V komplexu budov kláštera sídlí Státní okresní archív Brno-venkov a Památník písemnictví na Moravě, které patří pod Muzeum Brněnska. Sbor dobrovolných hasičů I když počet Němců v městečku Rajhrad nepřekročil nikdy čtyři desítky obyvatel, první hasičský sbor, který vznikl ve zdejším cukrovaru roku 1883 měl německé velení, jehož představiteli byli Johann Prukl a Johann Fischer. Proto nespokojení čeští rolníci ze sboru odešli. Se zrušením cukrovaru roku 1891 dochází ke změně i ve vedení. Tvořil je benediktinský opat Korčián a rolníci Josef Maršálek, Josef Matlach, Leopold Mátl a Leopold Valnoha. Dík peněžním sbírkám mezi občany, finanční pomoci kláštera i obecní rady, byla zakoupena nová ruční stříkačka. Vlastními silami opravili a udržovali starou budovu bývalého špitálu, kterou používali jako skladiště. Sedmdesátičlenný sbor představoval ve městě velkou oporu českého společenského života a katolického kléru. 69

Rajhradice status: obec katastrální výměra: 5,43 km² počet obyvatel: 1250 (30. května 2008) zeměpisná šířka: 49 5 27 zeměpisná délka: 16 37 54 nadmořská výška: 186 m adresa obecního úřadu: Opatovická 93 Rajhradice 66461 Rajhrad Oficiální web: http://www.rajhradice.cz Obec Rajhradice se nachází asi 12 km jižně od Brna. Dnešní podoba obce vznikla v roce 1951 sloučením bývalých obcí Rajhradice a Loučka. Obec má velmi starou historii, např. o Loučce se mluví již v roce 1048, kdy byla již jako existující obec darována založenému panství rajhradského kláštera. Význačné stavby v obci: Škola, kaple sv. Školastiky, klášterní sýpka, zvonice v Loučce, boží muka. Udržování zvyků: Vynášení Morany na smrtnou neděli děvčata Velikonoční hrkání nahrazování zvonů chlapci Mrskut pomlázka velikonoční pondělí Stanislavské hody 7. května Babské hody po hodech stanislavských Zpívání koled 24. prosince Sbor dobrovolných hasičů Sbor v Rajhradicích byl založen roku 1913. Starostou byl Blažej Homola, náčelníkem Jan Koláček a jednatelem učitel J. Dupal. Mezi Rajhradem a Rajhradicemi ležela malá osada Loučka, kde uprostřed dvacátých let dalo obecní zastupitelstvo popud k založení sboru. Ustavující valná hromada se konala 22. listopadu 1925 a z voleb vyšli vítězně: Jan Beer - starosta, Josef Hrazdira - náčelník a Stanislav Duchoň - jednatel. Roku 1950 došlo ke sloučení obcí Rajhradice a Loučka a za rok poté se ozývaly hlasy po sloučení hasičských jednot. Členové sboru v Loučce se tehdy 70

ubránili. Sloučení bylo realizováno až roku 1961. Ve společném vedení byl předsedou - starostou Antonín Koláček, velitelem Rostislav Kopřiva a jednatelem Rudolf Jasenský. Rojetín status: obec katastrální výměra: 4,27 km² počet obyvatel: 75 (3. 7. 2006) zeměpisná šířka: 49 22 12 zeměpisná délka: 16 14 60 nadmořská výška: 476 m adresa obecního úřadu: Rojetín 1 Oficiální web: http://www.rojetin.euweb.cz Obec Rojetín se nachází cca 15 km západně od města Tišnova, leží v nadmořské výšce 476 metrů nad mořem. V současnosti je katastrální území obce tvořeno cca 428 ha a na území obce žije 78 obyvatel. První písemná zpráva o obci je z roku 1353. Sbor dobrovolných hasičů Sbor dobrovolných hasičů Rojetín byl založen 3. dubna 1938 a v současné době je tvořen 19 stálými členy. Pro případné zásahy je jednotka vybavena požárními motorovými stříkačkami PS 8 a PS 12. Rosice 71

status: město katastrální výměra: 12,74 km² počet obyvatel: 5 331 (2005) zeměpisná šířka: 49 10' 59" zeměpisná délka: 16 23' 40" nadmořská výška: 326 m adresa městského úřadu: Městský úřad Rosice Palackého nám. 13 665 01 Rosice Oficiální web: http://www.rosice.cz Rosice, v 15. stol. poddanské město, později městys, byly povýšeny císařem Františkem Josefem I. roku 1907 na město a byl jim udělen znak. Dominantou města je zámek na kopci, nad soutokem řeky Bobravy s Říčanským potokem. Byl vybudován přestavbou gotického hradu na přelomu 16. -17. století. Prvními známými majiteli hradu byli Bohuš a Hartman z Rosic, připomínaní na listině z roku 1259. Ve 14. a první polovině 15. století patřily Rosice Hechtům z Rosic, kteří měli ve znaku stříbrnou štiku v červeném poli. Prvním z nich byl Hecht z Rosic kolem r. 1321. Jeho nejstarší syn Petr byl nejvyšším purkrabím hradu Vranova. Vykoupil většinu podílů na Rosicích od svých bratrů. Petrovi synové zasedali na panském soudě. Jošt Hecht z Rosic byl nejvyšším sudím, podkomořím a purkrabím na Veveří. Posledním z tohoto rodu byl Václav, který též zastával úřad purkrabího na Veveří. Po nich držel panství těšínský kníže Přemek, roku 1464 je prodal Hynkovi z Kukvic. Za působení pánů z Kukvic byl hrad značně poškozen husitskými válkami, po jejich ukončení byl opraven. Počátkem 16. století koupila hrad od Kateřiny z Kukvic Bohunka z Pernštejna. Její manžel, Dobeš Černohorský z Boskovic, spravoval úřad nejvyššího sudího a později úřad zemského hejtmana na Moravě. Zemřel r.1540 v Rosicích. Po Bohunce z Pernštejna získali Rosice dědictvím páni z Lipé. Za Pertolda z Lipé došlo pravděpodobně k zahájení přestavby hradu na zámek. Roku 1552 koupil zámek Jan starší ze Žerotína. V té době patřily k panství Rosice, Pendorf, Tetčice, Babice, Zakřany, Lukovany, díl v Jakubově, Příbram, Újezd, část Zbraslavi, Zhoř, Litostrov, Chroustov, Říčky, Omice, Ochoz, část Popůvek, Raclavice, Ostrov, Lhotka, Bukovany a Komínec. Jan starší ze Žerotína užíval Rosice jako druhé sídlo, jeho hlavním sídlem byla Náměšť. Zemřel 28. 2. 1583. Rosice po něm zdědil syn Karel starší ze Žerotína, který po dosažení zletilosti r. 1588 převzal správu majetku. Téhož roku se oženil s Barborou Krajířovou s Krajku. Rosický zámek byl tehdy jeho hlavním sídlem. Žerotínové provedli celou přestavbu na renesanční zámek a důsledně odstranili všechny vnější znaky původního gotického hradu. Barbora Krajířová z Krajku zemřela v r. 1591. Druhá žena Karla staršího Eliška Krajířová s Krajku, zemřela r. 1600. Roku 1604 se Karel starší žení potřetí a bere si Kateřinu Annu z Valdštejna, ta však již následujícího roku umírá na plicní chorobu. Roku 1614 se konala čtvrtá svatba Karla staršího s Kateřinou z Valdštejna. Po bitvě na Bílé hoře spravoval rosické panství Žerotínův úředník Ondřej Číhal Krhovský. V důsledku protireformačních nařízení prodal Karel starší ze Žerotína r. 1628 celé panství Albrechtu z Valdštejna, ten je hned následujícího roku prodal hraběti Janu Baptistovi z 72

Werdenberka. Werdenberkové pronajali Rosice Josefu Kryštofu Scharerrovi z Frisenecku a to do r. 1663 ten roku 1668 v Rosicích umírá. Roku 1684 prodali potomci hrabat z Werdenberku rosické panství Jiřímu Rupertovi Hausperskému z Fanalu, který dal mimo jiné vystavět kapli Nejsvětější Trojice. Posledním majitelem z tohoto rodu byl Jan Nepomuk Hausperský z Fanalu, c. k. komoří a tajný rada. Zastával četné veřejné úřady. Po jeho smrti r. 1791 zdědila Rosice jeho manželka Marie Anna rozená hraběnka Ugarte. Panství odkázala svému vnukovi Maxmilliánu hraběti Ugarte. Maxmilliánův syn Josef hrabě Ugarte prodal r. 1844 Rosice Jiřímu a Janovi svobodným pánům Sinům. Podíl Jiřího získal Jan a od něho synovec Šimon baron Sina. Za těchto majitelů, zřejmě v roce 1843, došlo v rámci přestavby ke zboření čelního křídla předzámčí s bránou a k úpravě fasády. Po smrti Šimona Jiřího ze Sinu zdědila Rosice jeho dcera Helena, provdaná za knížete Řehoře Ypsilanti. Od ní koupil r. 1881 rosické panství Mořic svobodný pán Hirsch-Gereuth, který zbohatl při stavbě železnic v Turecku a měl rozsáhlé statky v Uhrách, Rakousku, Anglii a ve Francii. Po jeho smrti zde zůstává manželka Klára. Po ní dědí panství Mořic Arnold baron Deforest-Bischofsheim, jenž si roku 1905 změnil příjmení na de Forest. Tomuto majiteli bylo po vzniku ČSR, při první pozemkové reformě, rosické panství zestátněno. Dříve hornické město, je přirozenou spádovou obcí pro 30 000 obyvatel žijících v širokému okolí. Město samo má v současné době kolem 5 500 obyvatel. Rosice jsou výchozím místem turistické oblasti s rozsáhlými lesy, je zde koupaliště, krytý zimní stadion i možnost ubytování v řadě ubytovacích zařízeních. V blízkém okolí lze navštívit Pohádku máje, památník kralické tiskárny, muzeum v Ivančicích a zříceninu Ketkovického hradu. V bezprostřední blízkosti je Masarykův okruh a Brněnská přehrada. Sbor dobrovolných hasičů Jest už v povaze člověka vůbec, a kulturního zvláště, že vždy toužíval a touží, aby měl své obydlí, ve kterém by si ho po lopotě pracovní a načerpal svěžích sil ke práci další, kde by se ochránil před velikými nepohodami počasí, v němž by si založil svůj rodinný krb. Proto po léta fysicky či duševně pracoval a šetřil usilovně, aby sobě takového obydlí, třebas jen skromný domek mohl vybudovati, a když se mu to zdařilo, naplněn byl uspokojením a štěstím zářila tvář. Tato radost nebývá však nezkalena, neboť obava, aby mu zhoubný živel, požár nezničil, majetek domovní, zásoby i jinaké statky klopotně nabyté i snad dědictvím získané, zachmuřuje oblak jeho spokojenosti a štěstí. A kterak mu odpomoci? Od nejdávnějšího věku jedinou ochranou a záchranou při neštěstích požárových bývala vzájemná pomoc spoluobčanů. Chatrče obytné v dobách pradávných byly jen primitivně ze dřeva stavěny, slámou či šindelem kryty a hlínou vymazány, takže vznikl-li oheň, kde dosti častý a pohltivší zpravidla celé místní části, nedbáno mnoho na uhašení. Nejstarší hašení lze případně pojmenovati bouráním, ježto veškeré umění odolat rozpoutanému živlu, ohni záleželo hlavně ve zbourání sousedícího obydlí. Při hašení používáno trhacích háků, seker, žebříků, sudů a džberů vodních a podobných nejprimitivnějších nástrojů a pomůcek. Později, kdy osadníci lépe svoje příbytky stavěli a také sobě nějaký nábytek robili, kdy v zalidňovaných osadách stavení více, méně k sobě přiléhala, uznalo obyvatelstvo za vhodné svůj majetek chrániti a vypuklý oheň opravdově hasiti, což v 15. století dálo se stříkačkou ruční, ve starověku ještě neznámou. 73