Některé aspekty fungování světové ekonomiky

Některé aspekty fungování světové ekonomiky 1

2

František Varadzin Některé aspekty fungování světové ekonomiky Vysoká škola sociálně-správní, Institut celoživotního vzdělávání Havířov, o.p.s. 3

Prof. PhDr. František Varadzin, CSc Některé aspekty fungování světové ekonomiky Recenze: prof. PhDr. Zdeněk Kuba, CSc. prof. PhDr. Vladimír Čechák, CSc. Vysoká škola sociálně-správní, Institut celoživotního vzdělávání Havířov, o.p.s. Tato práce vznikla v rámci řešení úkolu v projektu Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost, CZ.1.07/3.2.07/02.0009 - Konkurenceschopnost ve světové ekonomice a české ekonomice v návaznosti na Moravskoslezský kraj. Grafická úprava: Ing. Miroslav Matis První vydání 2012 ISBN 978-80-87291-17-7 4

Obsah Úvod 1 SVĚTOVÁ EKONOMICKÁ SOUSTAVA A JEJÍ FUNGOVÁNÍ... 12 1.1 HISTORIE FORMOVÁNÍ SOUDOBÉHO SVĚTOVÉHO HOSPODÁŘSTVÍ... 12 1.2 SOUČASNÝ STAV SVĚTOVÉHO HOSPODÁŘSTVÍ... 18 1.3 SOUDOBÝ SVĚTOVÝ OBCHOD... 20 1.4 SOUDOBÉ FINANČNÍ A KAPITÁLOVÉ TOKY... 24 1.5 DOPORUČENÁ LITERATURA... 26 2 GLOBALIZAČNÍ PROCESY V SOUDOBÉM SVĚTĚ... 30 2.1 FENOMÉN GLOBALIZACE... 30 2.2 POJEM GLOBALIZACE... 31 2.3 GLOBÁLNÍ PROBLÉMY... 32 2.3.1 Sociálně politické globální problémy... 33 2.3.2 Ekologické globální problémy... 34 2.3.3 Surovinově energetické globální problémy... 34 2.3.4 Ekonomické globální problémy... 35 2.4 DOPORUČENÁ LITERATURA... 35 3.2 MEZINÁRODNÍ EKONOMICKÉ ORGANIZACE SDRUŽENÉ PŘI OSN... 37 3.3 ORGANIZACE MIMO OSN A INTEGRAČNÍ SDRUŽENÍ... 37 3.5 DOPORUČENÁ LITERATURA... 37 3 MEZINÁRODNÍ EKONOMICKÉ ORGANIZACE... 38 3.1 ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA MEZINÁRODNÍCH ORGANIZACÍ... 38 3.2 MEZINÁRODNÍ EKONOMICKÉ ORGANIZACE SDRUŽENÉ PŘI OSN... 39 3.3 ORGANIZACE MIMO OSN A INTEGRAČNÍ SDRUŽENÍ... 41 3.4 ZÁKLADNÍ PŘEHLED MEZINÁRODNÍCH EKONOMICKÝCH ORGANIZACÍ... 41 3.5 DOPORUČENÁ LITERATURA... 55 4 ZÁKLADY TEORIE ZAHRANIČNÍHO OBCHODU... 58 4.1 MEZINÁRODNÍ OBCHOD A NÁRODNÍ HOSPODÁŘSTVÍ... 58 4.2 NEDOSTUPNOST JAKO PŘÍČINA ZAHRANIČNÍHO OBCHODU... 59 4.3 KLASICKÉ TEORIE MEZINÁRODNÍHO OBCHODU... 60 4.3.1 Merkantilní teorie... 60 4.3.2 Autoregulační princip D. Huma... 61 4.3.3 Teorie absolutních výhod... 62 4.3.4 Teorie komparativních výhod... 62 4.3.5 Teorie faktorového vybavení ekonomiky... 63 4.4 MODERNÍ TEORIE ZAHRANIČNÍHO OBCHODU... 64 4.4.1 Teorie technologické mezery... 64 4.4.2 Teorie životního cyklu... 65 4.4.3 Teorie úspor z rozsahu... 66 5

4.4.4 Teorie preference produktu... 66 4.5 DOPORUČENÁ LITERATURA... 67 5 DRUHY A FORMY MEZINÁRODNÍHO OBCHODU... 70 5.1 ZÁKLADNÍ FORMY OBCHODU SE ZBOŽÍM A SLUŽBAMI... 70 5.1.1 Vývoz a dovoz... 70 5.1.2 Přímý a nepřímý zahraniční obchod... 73 5.2 JINÉ FORMY ZAHRANIČNÍHO OBCHODU... 73 5.2.1 Zušlechťování (zhodnocení)... 73 5.2.2 Kooperace... 73 5.2.3 Poskytování a získávání licencí a franchising... 74 5.2.4 Barterová směna (kompenzace)... 75 5.2.5 Switch obchody třístranná kompenzace... 75 5.2.6 Leasing... 76 5.2.7 Zbožové burzy... 76 5.2.8 Aukce... 77 5.2.9 Veletrhy... 77 5.3 SPECIFIKA OBCHODU SE SLUŽBAMI... 78 5.4 DOPORUČENÁ LITERATURA... 79 6 TARIFNÍ A NETARIFNÍ PŘEKÁŽKY MEZINÁRODNÍHO OBCHODU... 82 6.1 NELIBERÁLNÍ MYŠLENÍ V OBLASTI ZAHRANIČNÍHO OBCHODU... 82 6.2 TARIFNÍ PŘEKÁŽKY ZAHRANIČNÍHO OBCHODU... 83 6.2.1 Vliv cel na ekonomiku... 83 6.2.2 Druhy cel... 85 6.3 NETARIFNÍ PŘEKÁŽKY ZAHRANIČNÍHO OBCHODU... 86 6.3.1 Administrativní překážky zahraničního obchodu... 86 6.3.2 Formální překážky zahraničního obchodu... 87 6.4 PROEXPORTNÍ POLITIKA JAKO MOMENT NARUŠENÍ ZAHRANIČNÍHO OBCHODU... 87 6.4.1 Dumping... 88 6.4.2 Měnové kurzy jako překážka mezinárodního obchodu... 89 6.5 DŮSLEDKY PROTEKCIONISMU... 89 6.6 DOPORUČENÁ LITERATURA... 90 7 MEZINÁRODNÍ OBCHOD A PŘÍMÉ INVESTICE... 94 7.1 MOTIVY, CÍLE A FORMY VSTUPU NA MEZINÁRODNÍ TRHY... 94 7.2 PŘÍMÁ INVESTICE... 96 7.3 VZTAH PŘÍMÝCH INVESTIC A ZAHRANIČNÍHO OBCHODU... 98 7.4 MEZINÁRODNÍ SÍTĚ... 100 7.5 RIZIKA MEZINÁRODNÍCH TRHŮ... 101 7.6 DOPORUČENÁ LITERATURA... 102 8 FIRMY NA SVĚTOVÝCH TRZÍCH. FORMY A STRATEGIE... 104 8.1 HISTORICKÝ VÝVOJ NADNÁRODNÍCH SPOLEČNOSTÍ... 104 8.2 ORGANIZAČNÍ STRUKTURA NADNÁRODNÍCH SPOLEČNOSTÍ... 106 6

8.3 FORMY MEZINÁRODNÍCH ČINNOSTÍ SPOLEČNOSTI... 108 8.4 MEZINÁRODNÍ ČINNOST MALÝCH A STŘEDNÍCH PODNIKŮ... 110 8.5 DOPORUČENÁ LITERATURA... 112 9 TEORIE OTEVŘENÉ EKONOMIKY... 116 9.1 ZÁKLADNÍ VZTAHY MAKROEKONOMIE OTEVŘENÉ EKONOMIKY... 117 9.2 MULTIPLIKAČNÍ EFEKTY V OTEVŘENÉ EKONOMICE... 119 9.3 MEZINÁRODNÍ EKONOMICKÉ TOKY V EKONOMICE... 123 9.4 DOPORUČENÁ LITERATURA... 124 10 PLATEBNÍ BILANCE... 126 10.1 MONETÁRNÍ TEORIE VNĚJŠÍCH EKONOMICKÝCH VZTAHŮ... 126 10.2 VYMEZENÍ PLATEBNÍ BILANCE... 127 10.2.1 Principy sestavení platební bilance... 128 10.2.2 Struktura platební bilance... 129 10.3 VYROVNÁVACÍ PROCESY NA PLATEBNÍ BILANCI... 131 10.3.1 Cenový mechanismus vyrovnávání platební bilance... 132 10.3.2 Důchodový mechanismus vyrovnání platební bilance... 132 10.3.3 Vyrovnávání platební bilance na základě směnných kurzů... 134 10.3.4 Transferový problém... 134 10.4 DOPORUČENÁ LITERATURA... 135 11 MEZINÁRODNÍ FINANČNÍ TRHY... 138 11.1 MEZINÁRODNÍ MĚNOVÝ SYSTÉM... 138 11.1.1 Vývoj mezinárodního měnového systému... 138 11.1.2 Současný měnový systém a jeho problémy... 140 11.2 FORMY MEZINÁRODNÍCH FINANČNÍCH TRHŮ... 142 11.2.1 Mezinárodní peněžní trh... 142 11.2.2 Mezinárodní kapitálové a úvěrové trhy... 143 11.2.3 Devizový trh... 144 11.3 TEORIE SMĚNNÝCH KURZŮ... 145 11.4 DOPORUČENÁ LITERATURA... 146 12 INTEGRAČNÍ PROCESY VE SVĚTOVÉM HOSPODÁŘSTVÍ... 150 12.1 EKONOMICKÁ INTEGRACE JAKO FENOMÉN... 150 12.2 TEORIE MEZINÁRODNÍ EKONOMICKÉ INTEGRACE... 150 12.3 MEZINÁRODNÍ SPOLEČNOSTI JAKO ZÁKLAD MIKROINTEGRACÍCH PROCESŮ... 153 12.4 TERITORIÁLNÍ INTEGRAČNÍ USKUPENÍ... 155 12.4.1 Integrační procesy v Evropě... 155 12.4.2 Integrační procesy na Americkém kontinentě.... 157 12.4.3 Integrační procesy v Asii a Pacifiku... 158 12.4.4 Integrační procesy v Africe... 159 12.5 DOPORUČENÁ LITERATURA... 159 7

8

Úvod Dnešní doba se vyznačuje neustálým nárůstem složitosti světa a zvětšováním množství informací, které se o něm k nám dostávají. Dále dochází ke vzniku nových států (např. Východní Timor, Jižní Súdán), některé státy ve smyslu existence státní správy fakticky neexistují (Somálsko, Libye), jiné mají speciální statuty (Marshallovy ostrovy, Palau atd.), probíhají integrační procesy a zatím nejsou známy horizonty, kam až se prosadí. Vzniknou nové Spojené státy nebo jakási Svatá říše římská národa Německého, tj. volný svazek států umožňující po naplnění povinností téměř úplnou samostatnost? Otázek při pohledu na soudobý vývoj vzniká více, než soudobá věda dokáže odpovědět. To platí samozřejmě i pro jiné vědní disciplíny, v oblasti vývoje světové ekonomiky je však situace komplikována rychlou dynamickou změnou vlastního předmětu zkoumání, na kterou nedokážou učebnice mnohdy ani zareagovat. Zasvěcenému čtenáři se stačí podívat na vývoj mezinárodního měnového systému a tuší, že se v nejbližší době budou zase přepisovat celé kapitoly. Obdobně lze poukázat na celou řadu dalších procesů zachvacujících světové hospodářství neregulované pohyby mezinárodního kapitálu vedoucí k destabilizaci ekonomické rovnováhy, existence daňových rájů a nárůst potíží fiskálních systémů ve světě, mezinárodní migrační procesy atd. Tím se i hroutí autorita státu, tak jak se rozvíjela několik set let. Přitom nikdo neví, čím bude funkčně nahrazena. Přejme část těchto funkcí mezinárodní organizace, nebo nadnárodní korporace vytvoří nové koordinační mechanizmy? Je nutné si uvědomit skutečnost změny teritoriálního rozmístění ekonomických sil na naší planetě. Tak jako v 15. století začal posun hospodářských center ze Středomoří, kde Benátky, Janov, Neapol začali ztrácet na své konkurenty v Atlantiku a v 18. století již tzv. Euroatlantická civilizace ovládala mezinárodní světovou soustavu, dochází od poslední třetiny 20. století k přesunu ekonomické aktivity do oblasti Jihovýchodní Asie a Číny. Svět se tak vrací do stavu, který byl před dobytím Portugalci marocké Ceuty a objevnými plavbami. Zatím je pro ekonomické laiky vidět ekonomický vzestup Číny, ale mění se i Malajsie, nastupuje Indie a další země. Na svůj sestup reaguje USA a Evropa snahou omezit Irán při vlastnictví jaderných a jiných vojenských technologií, vyostřují se vztahy s muslimským světem a Latinskou Amerikou, vojenské údery dopadají na řadu afrických zemí. Jenomže jak zabránit skutečnosti, že 9

s postupnou ztrátou ekonomického vlivu zaniká i vojenský vliv. Jednotlivá vítězství nic nemění na celkové tendenci vývoje. Na bývalých koloniálních trzích se snadněji prosazují úspory z rozsahu, roste jejich technologická úroveň a již nikdo z Evropy se neodvažuje udělovat výchovné lekce zemím jako Pákistán či Vietnam. Proto se autor nesnaží vytvořit práci, která by měla ambice vysvětlit problémy a nalézt řešení, podle kterých by se daly vytvořit algoritmizovatelné způsoby jednání vedoucí k dosažení cíle. Jde zde o učebnici, která má napomoci při hledání volby metodologie, tj. způsobu přístupu k řešení, což znamená důležitý předpoklad pro uplatnění v praxi. Smyslem je ukázat na složitost světa a možné přístupy k jeho interpretaci, přičemž volba jednotlivých témat je výsledkem zhodnocení důležitosti procesů, s nimiž se setkává nespecialista na tuto oblast. To samozřejmě může vyvolat námitky, jako proč zde nejsou rozebrány otázky vlivu kulturního prostředí, je to velmi důležité, nemají se analyzovat problémy specifik mezinárodních trhů z hlediska právních systémů atp.je proto třeba říci, že některá témata jsou nám z důvodů profesionálních vzdálenější a jiná témata by šla za rámec základního seznámení se s problematikou vnějších ekonomických vztahů, byť jejich důležitost pro praxi naprosto uznáváme. Proto tuto práci je možno považovat za východisko pro další vzdělávání a zároveň si autor uvědomuje, že praxe nutně musí být doplněna o akumulaci zkušeností a dovedností, která vzniká na základě skutečně řešených mezinárodních transakcí. To ovšem nemůže nahradit teorie, teorie vytváří předpokladypro řešení, ale řešení bere v úvahu celý komplex souvislostí. Každá práce není pouze následkem úsilí jednotlivce, ale i těch, kteří se spolupodílí různými formami na činnosti autora. Proto chci zde poděkovat dalším osobám doc. PhDr. Lence Adamcové, CSc., ing. Miroslavu Matisovi a Petře Kučerové, kteří se podíleli na této knize vypracováním podkladových materiálů, konzultacemi, zabezpečením administrativních činností. Také dávali této práci konkrétní formu, což umožnilo se autorovi soustředit na obsahové zpracování vlastního výkladu. To samozřejmě neznamená, že případné chyby a slabiny nejdou na účet autora. 10

Téma1: Světová ekonomická soustava a její fungování Osnova: 1.1 Historie formování soudobého světového hospodářství 1.2 Soudobý stav světového hospodářství 1.3 Soudobý světový obchod 1.4 Soudobé finanční a kapitálové toky 1.5 Doporučená literatura Učební cíl: Seznámit studenty s formováním soudobého světového ekonomického systému a jeho základními formami. Cílem je i ukázat primární kvantitativnícharakteristiku. Klíčová slova:kolonialismus, centrum, poloperiferie, periferie, průmyslové revoluce rozvojová ekonomika, světová ekonomika, vyspělá ekonomika 11

1 Světová ekonomická soustava a její fungování 1.1 Historie formování soudobého světového hospodářství Jak prokazují dnešní vědecké disciplíny jako archeologie nebo genetika, existovaly po celou dobu vývoje vždy kontakty mezi lidskými společenstvími. Je pravda, že některé skupiny žily v relativní uzavřenosti, ale z hlediska vývoje lidstva docházelo ke kontaktům, které ovlivňovaly jejich formy života i další směřování vývoje. V momentu vzniku státních celků začaly vznikat mezi nimi mezinárodní (mezistátní) vztahy a tak vidíme formování prvních regionálních uskupení. Můžeme pozorovat postupné propojování civilizací od Nilu přes Tigris a Eufrat k Indu a navazování kontaktů s čínskou civilizací prostřednictvím Hedvábné stezky. Nelze vynechat přínos pro formování světového ekonomického systému představitele národů jako Féničany, Řeky, později Vikingy či Slovany. Historie mezinárodního obchodu by byla zároveň neúplná, pokud bychom vynechali přínos arabských, čínských kupců, roli židovských a italských bankéřů, nemluvě o zprostředkovatelské úloze Chazarů a dalších obyvatel východních stepí.1 Není však naším cílem popis hospodářského vývoje světa, když existují tisíce knih popisující konkrétní formy mezinárodního hospodářského života, proto zvolíme formu zamyšlení se nad některými problémy historického přístupu. Teorie, které vysvětlují ekonomické dění, jsou vždy do určité míry odrazem reality a vliv na jejich konkrétní podobu mají použité filosofické a metodologické principy. Objevují se v různých formách a zkoumají problém z rozličných zorných úhlů pohledu. Proto při studiu světové ekonomiky je nutné nejprve pochopit její vývoj, tj. seznámit se alespoň se základními obrysy geneze a stavu světového hospodářství. Vzhledem ke kvantitativní omezenosti a funkčnosti tohoto textu půjde zde pouze o úvod do studia, protože nechceme neúčelně suplovat celou problematiku dějin hospodářství a deskriptivní ekonomie, ale pouze stanovit základní body pro vysvětlení výchozích přístupů pro světovou ekonomiku. 1 Blíže viz Beer, A.: AllgemeineGeschichte des Welthandels.Wien, Wilhelm Brauműller 1869, CameronR.: Stručné ekonomické dějiny světa. Od doby kamenné do současnosti. Praha, Victoria Publishing 1996, Mendl, B.: Hospodářský vývoj Evropy. Praha, Státní nakladatelství 1931, Pirene, H.: SozialundWirtschaftsgeschichteEuropasimMittelalter.TűbingenundBasel, FranckeVerlag 1986, Varadzin, F. a kol.: Ekonomický rozvoj a růst. Praha, Professional Publishing 2004 12

Otázky vzniku světového hospodářství se zpravidla ve standardních učebnicích začínají zkoumat až v souvislosti s nástupem novověké společnosti, tj. 15. - 16. století. Jenomže tento přístup v sobě skrývá velmi diskutabilní metodologické východisko. 1. Nebere do úvahy výsledky moderního historického bádání, které dokázalo existenci zbožně-peněžních vztahů daleko dříve a dokázalo, že vývojové tendence dnes probíhajících procesů jsou mnohdy starší, než se předpokládalo. Z toho vyplývá i možnost omylu při hodnocení významu jednotlivých faktorů pro světový vývoj a skutečný průběh dynamiky procesů. 2. Jestliže dojde k nesprávnému pochopení příčin procesů pak i teorie, která je vysvětluje, nemusí být pravdivá a její závěry a doporučení mohou být mylná. Vezměme si např. běžné tvrzení, že během 19. století začíná docházet k zapojování zemí Afriky do světového hospodářství. Vychází se z tendencí obchodu prováděného z popudu koloniálních velmocí. Porovnáme-li však trans saharský obchod 13.-16. století se skutečností století 19. zjistíme, že pro 19. století je charakteristický jeho značný úpadek. Otázka zní: Byla Afrika skutečně izolovaná od světového hospodářství, nebo celý problém izolace Afriky byl způsoben přesunem obchodních tras z klasického nasměrování na Středomoří a s úpadkem jeho center? Zdánlivě možná pro někoho akademická otázka. Posuneme-li ji do abstraktnější podoby, objeví se nám její ekonomický význam. Do jaké míry je rozvoj regionálních ekonomických komplexů (v našem případě Středomořská civilizace) závislý na vztazích k okolí? A jak toto okolí závisí na regionálním centru? Je zřejmé, že budeme-li vycházet z nesprávně interpretované skutečnosti reálného ekonomického vývoje, pak i naše závěry nemusí být správné. Chceme-li vytvářet hypotézy na toto téma a ověřit jejich pravdivost nezbude nám nic jiného, než se podrobněji podívat očima historického poznání na fungování těchto komplexů a řada otázek dostane svůj smysl. Z hlediska světové ekonomiky můžeme otázky související s formováním světového hospodářství rozdělit na dva základní okruhy. První zahrnuje otázku vzájemných kontaktů mezi jednotlivými ekonomickými subsystémy, tj. způsoby transferu poznatků, zboží, jejich vzájemnému ovlivňování, apod., druhý v sobě obsahuje zákonitosti a formy vytváření nových kvalitativně vyšších celků z jednotlivých subjektů. Přestože oba dva okruhy spolu úzce souvisí, nemůžeme hovořit o jejich totožnosti. Nemůžeme např. spolu směšovat momenty 13

vzájemných kontaktů Japonska se světem v období po reformách Meidži s procesem vytváření Tichooceánského hospodářského regionu. Vzájemné kontakty mezi jednotlivými centry jsou problémem civilizace od jejího samotného počátku. Pokud bychom chtěli zachovat myšlenkovou striktnost, pak si musíme uvědomit, že již v momentu zformování prvních státních celků existovala otázka vlivu vnějších vztahů na jejich vznik. Potvrzuje to nepřeberná řada historických studií, které dokazují, že zrod prvních civilizací se neobešel bez systematických vztahů k okolí (viz vzájemnou propojenost egyptské, sumerské a mohendžedárské kultury, zatím nevyjasněné diskuse o významu námořních cest pro starověké a středověké civilizace apod.) Novodobé poznatky naznačují daleko větší provázanost mezi civilizačními okruhy, než se v klasické historické literatuře předpokládalo. Pokud bychom chtěli shrnout a zobecnit význam vzájemných kontaktů, pak dospíváme k uvedeným závěrům: 1. Každá civilizace se vyvíjí na základě jak svých vnitřních podmínek, tak i pod vlivem vnějších faktorů. Dnes existují i hypotézy, které vysvětlují vývoj u řady civilizací považovaných donedávna za autonomní (kultury mayská, Inků apod.) jako součást šíření civilizační vlny a předpokládají významný podíl vnějších faktorů. 2. Vnější faktory působí často v momentu navázání kontaktu destruktivně na bezprostřední vývoj, avšak z dlouhodobého hlediska téměř vždy, tj. pokud nedojde k totální destrukci vnějšími faktory zasažené civilizace, přináší sebou řadu podnětů vedoucí v konečném důsledku k rozvoji civilizace. 3. Největší civilizační dynamika je zpravidla charakteristická pro oblasti vyvíjející se na hranicích mezi rozličnými kulturami (viz. Portugalsko, Španělsko 15. - 16. století, Velká Británie 16. - 18. století, Japonsko 19. století, oproti tomu např. úpadek po uzavření Číny koncem 15. století apod.). Přitom s růstem role informací pro sociálně ekonomický vývoj roste i vliv role střetávání rozdílných kultur a společností. 4. Některé historické analýzy naznačují, že význam transferu poznatků pro rozvoj civilizací bude zapotřebí přehodnotit, neboť byl pravděpodobně podceňován. Archeologie sledující tok hmotných prostředků, nemusí totiž vždy v úplnosti zachytit vzájemné civilizační ovlivňování a budoucnost může ještě přinést zásadní revizi na problematiku vývoje (viz např. vliv latiny a univerzální středověké vzdělanosti na rozvoj evropských národů, problematiku masových transferů obyvatel dobyvateli apod.). 14

Současný pohled na civilizační vývoj ukazuje, že existovala vždy tendence k vytváření nadstátních ekonomických celků, která z počátku měla regionální rozměr. Dochází tak k vytvoření nejprve blízkovýchodního centra - od Egypta přes Mezopotámii až k civilizacím v údolí Indu, přičemž výslednice těchto vývojových tendencí je vznik univerzalistických monarchií jako asyrská, babylonská a perská. Konečné prosazení se myšlenky univerzalistického státu je pak naplněno v Římské říši, která spojuje do jednoho, byť vnitřně diferencovaného celku veškeré středomořské civilizace. To, že jejím základem nejsou pouhé myšlenky či touha po moci pak dokazuje další vývoj středomořské civilizace, kdy se zde udržují hospodářské a kulturní kontakty po celé další období bez ohledu na konkrétní státní formy. Obdobný civilizační proces podepřený ekonomickými vazbami můžeme pozorovat i v oblasti Dálného východu při formování civilizace v povodí čínských řek Chuan-che a Jang-c-tiang, nebo pro Severní Evropu v menším měřítku by bylo možno ukázat civilizační roli Hansy, jejíž kulturně ekonomický podíl na vytvoření severských států je neoddiskutovatelný. Vliv vnějších faktorů na vytvoření a rozvoj národních sociálně ekonomických útvarů je tak jeden ze základních momentů, který by měl být v dalším bádání objasněn důkladněji, protože není pouze "čistou" historickou záležitostí. Na jeho objasnění čekají totiž další vědy, které musí svůj rozvoj opřít o dokonalejší bázi podmiňujících věd a mezi nimi i světová ekonomika. Vždyť vznik a vývoj univerzalistických států starověku a středověku má svojí analogii (i když samozřejmě na jiné ekonomické základně) v regionálních integračních pokusech. Přitom znalost skutečných historických procesů nám signalizuje určitou dávku opatrnosti vzhledem např. k představám o dalším vývoji postupně integrované Západní Evropy. Uvážíme-li např., že veškerá ekonomická pozitiva Římské říše či císařství Karla Velikého, včetně kulturního přínosu Karolinské renesance, nebyla schopna zabránit dezintegračnímu vývoji, pak pouhý optimismus či sledování jenom některých tendencí vývoje se nejeví jako správný. Jde o to, že v dějinách jsme se stali častokrát svědky, kdy jednoznačně pozitivní transfer poznatků vedoucí k rozvoji určitého teritoria měl za následek také jeho postupné osamostatňování a nikoliv užší přičlenění k tomu, kdo poskytl tyto pozitivní transfery. Podívejme se z tohoto zorného úhlu na současný rozvoj japonské a jihokorejské ekonomiky. Po počátečním úzkém příklonu k severoamerickému trhu pozorujeme nyní u obou států snahu prosazovat svůj rozvoj s dalšími státy, diverzifikovat své vnější vztahy tak, 15

aby se sám stal regionálním centrem. A není to pouze dáno faktory nevděčnosti, nýbrž musíme vzít do úvahy možnost ekonomiky USA bez ohrožení své vlastní funkční schopnosti saturovat na svém trhu další a další masy zboží z Japonska, respektive z Jižní Koreje, vliv Číny a tendence rozvoje ruského Dálného východu. Dezintegrační tendence nemusí být pouze záležitostí mezi státy, ale můžeme některé procesy pozorovat také uvnitř jednotlivých zemí, a neodehrávaly se pouze v dávné minulosti. Např. v rámci belgického státu, kde mají od roku 1830 jednotné zákonodárství, jednotný ekonomický prostor, apod., nic zatím nenasvědčuje tomu, že by dezintegrační tendence mezi Valony a Vlámy slábly. Naopak s postupným delegováním pravomocí belgické vlády na Evropskou unii jako by sílily. A to již nehovoříme o rozpadu Československa, Jugoslávie či SSSR. Avšak nelze dezintegrační tendence interpretovat jako absolutní zánik ve smyslu, že se něco změnilo v nic. Středomoří před Římem není Středomoří po Římu, totéž platí i pro Západní Evropu před a po Karlu Velikém. Existence předchozího zintegrovaného celku ovlivnila následné ekonomické, sociální a kulturní toky. Zrovna tak můžeme vidět, že vztah k Velké Británii předurčil na 200 let vývoj USA apod. V tomto smyslu dezintegrace znamená ve většině případů spíše přeměnu forem kontaktů, nikoliv jejich zrušení, a to v tom případě, pokud základem nebylo násilné vojenské a politické spojení bez navázání stabilních a trvalých vztahů. Uvádění historických tendencí a peripetií vývoje musí být provázeno důležitým upozorněním. Je zapotřebí neztratit ze zřetele, že vývoj se odehrává v konkrétních podmínkách a není tak možno mechanicky přenášet analogie z určitých podmínek do jiných. Takto pojatý schematismus by možná umožnil jednoduchá vysvětlení, je však otázkou, zda-li by tato vysvětlení byla adekvátní a mohla sloužit jako správná východiska pro doporučení směrem k praxi. Vlastní formování celistvého systému světové ekonomiky začíná velkými objevitelskými plavbami. Jejich příčin je více a nedají se redukovat pouze na jednu. Mezi hlavní patří zdokonalení stavby lodí, odříznutí západního Středomoří od asijských trhů Turky a vítězství Kastilců a Aragonců nad Maury na Iberském poloostrově. První etapa formování světové ekonomiky měla hlavně charakter navazování pravidelných obchodních vztahů a přerozdělování bohatství užitím bezprostředního násilí. Tuto první vlnu kolonialismu můžeme dokumentovat na zakládání koloniálních říší Španělska a Portugalska, později se k nim na stejných principech připojily další státy. 16

Během 18. století však se začíná formovat nová tendence v zapojování politicky ovládaných území do světové ekonomiky. Na základě změněné ekonomické situace v Evropě mateřské země začínají chápat ovládaná území nikoliv jako prostor pro neekonomické odnímání části produktu, nýbrž za možnost nárůstu trhů a to jak v oblasti nabídky tak i poptávky (viz vzájemná výměna jak zboží, tak i výrobních faktorů). Nástup nové etapy vztahů vyvolal krizi předchozí koloniální soustavy. Projevila se v silných otřesech prvních koloniálních soustav jako např. odtržení amerických kolonií od Velké Británie, oslabení francouzského, nizozemského impéria, téměř totální rozpad španělského a portugalského impéria na přelomu 18. a 19. století. Nový rozmach kolonialismu začíná od zmíněného přelomu, kdy jsou systematicky rozdělovány kontinenty mezi mateřské země. Mezinárodní ekonomické vztahy, které se zformovaly ve světové ekonomice, v její koloniální formě zanechávají dodnes hluboké stopy na jejím fungování. Můžeme to ukázat např. na nízkém vzájemném obchodu uvnitř skupiny rozvojových zemí a jejich vysokém podílu směrem k vyspělým státům, problematika hranic rozvojových zemí apod. Nástup průmyslové revoluce v poslední třetině 18. století přinesl spoutání světového hospodářství nejen určitými tržními vztahy, ale také materiálními vazbami. Začíná se formovat železniční a telegrafní síť, na bázi páry vzniká pravidelné námořní spojení, s tím se ustaluje síť přístavů a na ně navazující dopravní tepny. Geografická rozvinutost regionů se mění vzhledem k nalezištím tehdy nejužívanějších surovin - uhlí a železné rudy. Druhá průmyslová revoluce z přelomu 19. a 20. století tento systém doplňuje o leteckou dopravu, telefonní sítě, se zrodem automobilu je to vznik silniční sítě, dálkový rozvod elektřiny začíná měnit závislost rozvoje průmyslových center na přístupu k energetickým zdrojům apod. Pro pochopení setrvačné síly koloniální soustavy si musíme uvědomit, že prakticky tato vybudovaná materiální síť a s ní související organizační vztahy, vznikly právě v jejím uspořádání. Je později obohacována, ale teprve až v posledních 10-ti až 20-ti letech můžeme pozorovat vznik tendencí, které pravděpodobně změní světový ekonomický (a tím i politický) systém na naší planetě. Proces, který v současnosti radikálně mění rozložení a strukturu světové ekonomiky, je někdy nazýván vědeckotechnická revoluce. Narůstající počet vědeckotechnických poznatků a jejich aplikace ve společenské praxi vede k nutnosti zásadně zmodernizovat, v některých případech úplně obměnit, výrobní základnu. To vyrovnává v jistém slova smyslu startovací čáru mezi jednotlivými zeměmi. Je samozřejmé, že zůstávají výhody vyplývající z možnosti disponovat materiálními zdroji. Státy, které jsou bohatší, mohou uvedený proces aplikovat 17

rychleji, ale v řadě případů se jeví jako rychlejší než náročně modernizovat a přestavovat stávající ekonomickou základnu začít s novými produkcemi na zeleném drnu. To dává reálnou možnost řadě zemí urychlit svůj vývoj okamžitým zaváděním nových technologií a tím i působit na změnu světové ekonomiky. 1.2 Současný stav světového hospodářství Pokud se chceme zorientovat po soudobém světovém hospodářství, musíme se nejprve podívat na základní kvantitativní údaje. Tabulka č. 1 Základní údaje o světě 2010 2 Popul. v mil. Rozl. tis. km 2 Hustota /ob. na km 2 HND Metoda Atlas 1 HND/os. Metoda Atlas 1 HND 2 Metoda PPP/celkem HND 2 Metoda PPP/osobu HDP Růst 1990/2000 Svět 6,895 134,222 53 62,525.2 9,069 76,295.6 11,066 2.9 2.7 Nízkopříjmové 796 15,551 53 420.2 528 1,040.5 1,307 3.0 5.5 ekonomiky Středně 4,971 82,896 62 18,508.7 3723 33,538.4 6,747 3.9 6.4 příjmové ek. Nižší stř. 2,519 23,568 111 4,077.7 1,619 9,147.8 3,632 3.8 6.3 příjmové ek. Vyšší stř. 2,452 59,328 42 14,429. 5,884 24,447.4 9,970 3.9 6.5 příjmové ek. Nízko a stř. 5,767 98,447 60 18,948.9 3,286 34,577.9 5,996 3.9 6.4 příjmové ek. Vých. Asie a 1,962 16,302 124 7,249.4 3,696 13,058.0 6,657 8.5 9.4 Pacifik Evropa a Stř. 405 23,603 18 2,946.7 7,272 5,428.2 13,396-1.8 5.4 Asie Lat. Amerika a 583 20,394 29 4,505.0 7,733 6,365.1 10,926 3.2 3.8 Karibik Stř. Východ a 331 8,775 38 1,283.5 3,874 2,627.3 8,068 3.8 4.7 Sev. Afrika Jižní Asie 1,633 5,131 342 1,920.1 1,176 5,101.4 3,124 5.5 7.4 Subsah. Afrika 853 24,243 36 1,003.6 1,176 1,833.4 2,148 2.5 5.0 Vysoce příj. 1,127 35,774 33 43,682 38,745 42,072.5 37,317 2.7 1.8 ekonomiky Eurozona 332 2,628 130 12,794. 38,565 11,399.6 34,360 2.0 1.3 1) V mld US dolarů, směnné kurzy 2) V mld. Mezinárodních dolarů, parita kupní síly Pramen:WorldDevelopmentIndicators.Washington,World Bank 2012, s.22 HDP Růst 2000/10 Vidíme, že zatím rozhodující roli sehrávají vyspělé země, které vytváří rozhodující podíl ekonomické aktivity na naší planetě, tj. 55 % (měřeno metodou PPP). V případě směnných 2 Bližší určení jednotlivých zemí viz Příloha 1 18

kurzů stoupne tento podíl na 69.9 %. Je to způsobeno vyšším znehodnocením směnných kurzů ekonomicky slabších zemí. Podíváme-li se na dlouhodobou dynamiku HDP, zjistíme jiný obraz. První údaj, který nás musí zaujmout je hospodářská katastrofa devadesátých let proběhnuvší u východoevropských zemí. Podle těchto dat jim 10 let v průměru klesal HND o 1,8 %, tj. dostali se v průměru na 83.4 % úrovně z osmdesátých let. Toto ztracené desetiletí bylo kompenzováno rychlejším růstem počátkem 21. století, ale celkově se postaveni bývalého sovětského a balkánského prostoru ve světovém hospodářství zhoršilo. Důvodem byla dlouhodobá dynamika rozvojových zemí s výjimkou Afriky. Obzvláště je to patrné u Východní Asie. Zatímco v devadesátých letech světový HND vzrostl 1.33 krát ve Východní Asii 2.26 krát. V následujícím desetiletí došlo ve světě k růstu HND 1.30 krát, ve Východní Asii 2.45 krát. Pokud se podíváme na růst vysoce příjmových ekonomik, je snadné udělat závěr, že se jedná sice o veliké trhy, které však nemají potenciál pro další dynamiku. Je to pravděpodobně správný postřeh, ale nesmíme zapomínat, že se jedná o trhy s vysokým inovačním potenciálem. Znamená to, jsou rozhodující pro vědeckotechnický pokrok, jsou hlavním sídlem vědeckotechnicky orientovaných firem a umožňují, v případě nalezení nového řešení (konstrukčního, technologického, materiálového, atd.) velké příležitosti. Je ovšem pravdou, že značná část kapacitotvorných investic míří v posledních desetiletích do Nově industrializovaných zemí. Z hlediska systémového přístupu k interpretaci soudobého světa se stále více prosazuje představa o uspořádání na bázi centrum polo periferie - periferie Pod pojmem centrální ekonomika je chápána ekonomika, která disponuje plným vybavením zdrojů, jak v oblasti kapitálu (technická infrastruktura), tak v oblasti pracovních sil (sociální infrastruktura, znalosti i dovednosti). Polo periferní ekonomika je vybavena částečně potřebnými výrobními faktory, není schopna zvládnout vysoce technicky náročné výroby, specializuje se na produkty středních technologií. Periferní ekonomiky trpí nedostatečným rozvojem fyzického i lidského kapitálu, jsou dodavatelem surovin a produktů nízkých technologií. Kromě polotovarů jsou nejčastěji vybavovány montážními závody. Vzhledem k vysoké konkurenci mezi polo periferiemi a periferiemi pak dochází k tlaku na ceny, což podle některých ekonomů (primární je přínos argentinského ekonoma R. Prebitsche) zhoršuje směnné poměry v jejich neprospěch. To má být i jednou z příčin 19