Měsíčník pro všechny teraristy

Měsíčník pro všechny teraristy

Slovo úvodem: Milí kolegové, čtenáři a příznivci REPTILmagazinu. Jsem rád, že se nám podařilo sestavit další číslo časopisu, které pro Vás bude, věřím zajímavým počtením. V tomto čísle naleznete dvě nové rubriky. První z nich je Veterinární problematika, kde naleznete článek o Posthibernační anorexii želv od MVDr. Lucie Zicháčkové. Druhou je přehled teplot a srážek na vybrané lokalitě, v tomto čísle o Brazílii. Za nápad s touto tématikou bych rád poděkoval uživatelce Teraporadny Anička42. Dalším úspěchem je zapojení nových autorů do tohoto projektu, zejména pak pana Ing. Ivana Vergnera. Ze Slovenska k nám dorazil článek od Lucie Černegové. Tyto byť pro někoho malé věci jsou pro mě velmi potěšující. Přeji příjemné počtení a čekám na Vaše připomínky a náměty. Za redakci Jaroslav Forejt Z obsahu 3. čísla: Gekony rodu Teratoscincus Lucie Černegová (SR) Kobercovky - Vladimír Cerha a Hanka Jiroušková Vzpomínka na teraristu Jiřího Vergnera (1950-2009) Ing. Ivan Vergner Komodští draci v našich a světových zoo Jaroslav Forejt Posthibernační anorexie u želv - MVDr. Lucie Zicháčková Terarijní atlas Scink gerarrdův - Hemisphaeriodon gerrardii Terarijní atlas Epicrates cenchria cenchria - Hroznýšovec duhový Roční průměrná teplota a vlhkost na lokalitě:amapá, Brazílie, Fotografie Pogona vitticeps (AHL, 1926) Výzva: hledáme autory článků, fotografií. Hledáme nového člena či členku redakce Své nabídky zasílejte na reptilmagazin@seznam.cz 2

GEKONI Text a foto: Lucie Černegová (SR) Gekony rodu Teratoscincus Rod Teratoscincus je pomerne malým rodom obsahujúcim sedem druhov týchto nádherných gekonov ( z toho tri sú poddruhmi Teratoscincus scincus ). Sú to : Teratoscincus bedriagai, Teratoscincus microlepis, Teratoscincus przewalskii, Teratoscincus scincus scincus, Teratoscincus scincus keyserlingii, Teratoscincus scincus rustamowii a Teratoscincus roborowskii. Tieto gekony majú široký areál výskytu od Arabského polostrova až po Mongolsko a Čínu. T. bedriagai sa vyskytuje v Iráne a Afganistane, T. microlepis v Afganistane a Pakistane, T. przewalskii obýva Mongolsko a niektoré autonómne oblasti Číny, T.s.scinkus, Teratoscincus bedriagai T.s.keyserlingii a T.s.rustamowii môžeme nájsť na území od Kazachstanu cez Uzbekistan, Turkmenistan, Afganistan až po Irán. T. roborowskii obýva Čínu. Všetky gekony z tohto rodu žijú v suchých až veľmi suchých oblastiach. Obývajú stepné oblasti, polopúšte a púšte s piesčitým podkladom a riedkou vegetáciou. Aj keď ide o pomerne nenáročné zvieratá, v našich chovoch ( tým myslím na území ČR a SR ) sa s nimi stretávame len veľmi sporadicky. Najčastejšie chovanými sú T.s.scincus a T.roborwskii, preto aj tento článok bude orientovaný najmä na chov T.s.scincus, s ktorým mám aj osobné skúsenosti. T.s.scinkus, čiže gekon zázračný ( v zahraničí označovaný aj ako wonder gecko, alebo frog-eye gecko ) dorastá dĺžky cca 10-13 cm. 3

Teratoscincus przewalskii Ide teda o stredne veľkého gekona s večernou a nočnou aktivitou, kedy si vyhrabáva hlboké chodby v piesku, v ktorých sa cez deň schováva pred horúčavou. V prírode môžu tieto chodby dosahovať dĺžku až okolo 1 metra. Najčastejšie hrabú pod koreňmi rastlín, drevom, či kameňmi a ich chodby siahajú až do miest kde je piesok vlhký. Toto správanie sa v teráriu prejavuje tak, že sa snažia podhrabať všetko čo sa dá a preto treba dávať pozor, aby predmety ktoré majú slúžiť ako úkryt neboli príliš ťažké a nedošlo tak k zraneniu, prípadne usmrteniu zvieraťa. Teratoscincus microlepis 4

Ďalšou vecou, na ktorú si treba dávať pozor pri chove týchto gekonov je manipulácia s nimi. Ak sa totiž cítia ohrozené, sú schopné odhodiť kúsky kože a tým zabaviť útočníka, aby mohli utiecť. Regenerácia takto odhodenej kože je ale pre zvieratá dosť náročná a preto je lepšie sa takýmto komplikáciám vyhnúť. Teratoscinkov chováme buď v pároch, alebo v menších skupinkách, ktoré sa skladajú z 2 3 samíc a jedného samca (samec musí byť v skupine vždy len jeden). Sexuálny dimorfizmus u tohto druhu nie je veľmi výrazný. Samca môžeme odlíšiť na základe zdurenín alebo hrčiek pri koreni chvosta, čo je výrazné najmä v období pohlavnej aktivity. Teratoscincus roborowskii Teratoscincus scincus keyserlingii 5

Teplota v teráriu by sa mala pohybovať okolo 25-30 stupňov Celzia, lokálne môže byť i trochu vyššia, až 35 stupňov Celzia v letnom období. Pre úspešné párenie je dobré navodiť i zimné obdobie, kedy znížime teplotu cca o 10 stupňov a vypneme svetlo v teráriu. Veľkosť terária prispôsobíme počtu chovaných jedincov ( pre jednotlivca, alebo pár postačí terárium s rozmermi 50x40x40 cm ). Ako podklad použijeme buď jemný piesok, prípadne môže byť aj nie veľmi hrubý štrk (riečny). Nesmieme zabudnúť na dostatočný počet úkrytov, ktoré môžeme vytvoriť z kameňov, kôry, Teratoscincus scincus scincus kokosového orecha alebo kvetináča. Kŕmime ich najčastejšie cvrčkami, asi 3-krát za týždeň, na spestrenie občas môžeme podávať šváby, zophobasy, uvarené vajíčko na tvrdo (iba bielko) a niektoré nepohrdnú ani detskou výživou. Primárne však podávame hmyz, ktorý samozrejme posypeme vitamínmi. Po období zimovania, ktoré trvalo 1 2 mesiace dochádza k páreniu. Samica neskôr kladie 2 vajíčka, ktoré inkubujeme pri relatívne nízkej Teratoscincus scincus rustamowii vlhkosti ( iba okolo 30-40 %) asi dva mesiace. Nám sa osvedčilo ponechať vajíčka v teráriu a miesto kde sú prikryť obráteným dnom plastovej fľaše, ktoré sme odrezali a spravili do neho dierky. Mladé gekony kŕmime rovnakou potravou ako dospelé, ale jej veľkosť samozrejme musíme prispôsobiť veľkosti zvieraťa. 6

HADI Text a foto Vladimír Cerha a Hanka Jiroušková Kobercovky Je obecné pojmenování pro Krajty kobercové komplexu Morelia spilota, které se v posledních letech dostávají na přední místa zájmu chovatelů, hned za hroznýše královské a krajty královské. Jistě k tomu přispívají i jejich stále se rozvíjející barevné formy a také přijatelná velikost a snadnost chovu. My se zabýváme kobercovkami od roku 2006 a něco málo z našeho chovu můžete spatřit na webu www.morelie.mypage.cz. Systematika komplexu Morelia spilota, Teppichpythons, Carpetpythons: Morelia spilota spilota (LACÉPÈDE, 1804) Morelia spilota cheynei WELLS & WELLINGTON, 1984 Morelia spilota harrisoni HOSER 2000 Morelia spilota imbricata (SMITH, 1981) Morelia spilota mcdowelli WELLS & WELLINGTON, 1984 Morelia spilota metcalfei WELLS & WELLINGTON, 1985 Morelia spilota variegata GRAY, 1842 Blízce příbuzné komplexu spilota jsou také Morelia bredli (Gow, 1981) a Morelia carinata (Smith, 1981). Charakteristika Jde o středně velké a štíhlé hady, vyskytující se ve víceméně celé Austrálii, snad jen mimo extrémních oblastí samého jihu kontinentu, hor a středoaustralských pouští. Poddruh harrisoni žije na Papui - Nové Guinei. V biotopu jde o semiarborikolní zvíře, jež upřednostňuje solitérní velké stromy i střední hustou vegetaci polosuchého buše. V mnoha případech se nevyhýbá Morelia spilota ani blízkosti člověka, žije například v příměstských parcích, v zahradách apod. V potravě není vybíravá, ve své domovině loví téměř všechno od původních papoušků a ještěrů přes zavlečené potkany až po domácí kočky. Podle poddruhu dorůstá délky 1,5 m až 4 m. 7

Páření v přirozeném prostředí probíhá obvykle mezi srpnem a říjnem, v teráriu pak zpravidla od prosince do ledna. Samičky snáší svá vejce zhruba 3 měsíce po páření a snůška obsahuje podle poddruhu 10 až 50 vajec. Mladí se líhnou za další 2 3 měsíce. Snůška Otevřené vejce těsně před líhnutím Pro jeden dospělý kus dvoumetrové kobercovky postačuje terárium rozměrů 100 x 50 x 50 cm. Pro čtyřmetrovou bredlinu samozřejmě úměrně větší. Jednu třetinu dna zabírá topný kabel v betonovém podkladu. Substrátem je zde novinový papír, dřevěné štěpky, bezprašné hobliny, stále vlhký lignocel nebo kůra. Prostorem terária vedeme polici a větve silné zhruba jako je zvíře samotné. Nesmí chybět miska s vodou k napájení. Mládě Denní teploty udržujeme na 26-28 C s možností vyhřátí na již zmíněném topném kabelu, noční pokles na 24 26 C spojíme s večerním porosením. Pro většinu poddruhů je v rámci teplotního cyklování dostačující mírné snížení zimní teploty o 2 3 C. Někdy je vhodné vyprovokovat páření také připuštěním dvou i více 8

samců, nicméně v takovém případě je nutné zvířata neustále sledovat a při náznaku velmi agresivního chování slabší samce oddělit. Inkubace je možná v budce přímo pod samicí, zpravidla se však v chovu upřednostňuje použití inkubátoru s teplotou 31,5 C a vysokou vzdušnou vl hkostí. Mladí se za těchto podmínek líhnou za 56 až 62 dnů. Mutace kobercovek Albino Albíni kobercovek jsou v současnosti asi nejkrásnějšími spilotami vůbec. Nejde jen o to, že jsou to albíni, ale jejich tělo pak září potlačenými barevnými tóny purple, orange, lavender, apod. Navíc tato poměrně nová mutace dává řadu dalších možností v kombinacích s ostatními mutacemi, např. albino jaguar, albino granit, albino zebra a superzebra. Do budoucna jistě něco, po čem touží řada chovatelů. Diamond Jungle Je kříženec Morelia spilota spilota a Morelia spilota cheynei. Původně se k tomuto křížení přistupovalo pro usnadnění chovu poměrně náročného poddruhu M. s.spilota s tím, že se mláďata podobají právě této kobercovce. Nejde však jen o toto křížení za účelem snadnějšího chovu diamantovek, ale také o další kombinace, např. Diamond Jungle Jaguar, který přinese řadu zajímavých znaků do dalšího šlechtění barevných forem kobercovek. Granit Jde o recesivní mutaci jemného vzorování, jež připomíná žulový kámen. Váže se především k poddruhu M. s.harrisoni, z kterého vznikla, nicméně dalším šlechtěním je rozšiřována do ostatních poddruhů a kombinována s jinými mutacemi, např. Granit Jaguár. Hypo Tato co-dominantní mutace je asi nejkrásnější u druhu M. bredli, kde zesiluje červenou barvu a naopak černé lemování skvrn potlačuje až k úplnému vymizení. Vyskytuje se také u poddruhu M. s. mcdowelli, kde naopak sceluje okrově žluté zbarvení a také potlačuje černou. 9

Morelia spilota harrisoni Ivory Je americký projekt bílé, respektive černobílé, Morelia spilota cheynei, u které se zatím podařilo potlačit žluté základní zbarvení. V Evropě je uváděna jako Axantik, což je označení asi bližší k podstatě této barevné fáze. Také tato zajímavá barevná odchylka se již dostává do tzv. trait combinations s Jaguárem, Granitem, apod. a do budoucna slibuje vznik zajímavých zvláštností. Jaguar Jde o co-dominatní mutaci původně vzniklou z poddruhu M. s. mcdowelli. Bohužel superforma této kobercovky je méně životaschopná a tak se jako více progresivní jeví její křížení s dalšími formami, především pak s formou sníženého vzorování a zebrou. Teoreticky by superforma jaguára měla být leucistická. Geneticky snese v mnoha směrech srovnání se spiderem u krajt královských. Mutace Jaguar 10

Jednobarevné kobercovky V evropských zemích uváděné jako kobercovky s omezeným vzorováním (Reduced Pattern) jsou podobné formě jaguár a dalším výběrem chovných jedinců směřují k čistě jednobarevné kobercovce podobné např. typu superzebra. Jde však o geneticky jiný typ zvířat. Karamel Jde rovněž o co-dominantní mutaci, která v superformě vytváří nádhernou super-karamel kobercovku smetanově karamelových odstínů. Tak jako např. u guttat, bude pak tahle zajímavá barevná odchylka především ideálním materiálem k dalšímu křížení s výše uváděnými mutacemi. Melanistic Striped Je prozatím vzácnou černou mutací M. s. variegata. Je podélné pruhování, jež se podařilo geneticky ustálit u poddruhu Morelia spilota bredli. I zde je řada možností, jak tento recesivní typ zbarvení přesunout do ostatních poddruhů a barevných forem. Mutace Striped 11

Tiger Jde o novou co-dominantní mutaci, která pochází z USA. Fenotypově v mnoha směrech připomíná formu Striped, nicméně vznikla na jiném genetickém základě a je co-dominantní. Zebra Jde o co-dominantní mutaci vycházející z poddruhu Morelia spilota cheynei. Od klasické cheyenky se liší drobnějším, roztříštěnějším vzorem, což je patrné především na hlavě. Superforma vzniká ze spojení dvou zeber a je prakticky bez vzoru, v dospělosti v různých odstínech žluté. V současné době již vznikají kombinace s dalšími mutacemi, např. karamelová zebra, jaguár zebra, zebra het. albino, apod. V budoucnu se máme jistě na co těšit. Jak vidíte, kobercovky jsou zajímavá a krásná zvířata, která navíc v dospělosti jen málokdy na člověka zaútočí. Podle našich zkušeností ani samice sedící na vejcích není vůči člověku agresivní. Snaží se sice zastrašit, ale nekousne. Nekousne, pokud si Vás nesplete s potravou, tedy pokud nejste cítit myšinou, kočkou či morčetem, které jste předtím hladili. I to je možná důvod, proč chovat tyto majestátní a přesto klidné hady. Jsou nádherní. Morelia spilota cheynei 12

VÝZNAMNÁ OSOBNOST Text: Ing. Ivan Vergner Vzpomínka na teraristu Jiřího Vergnera (1950-2009) Jiří Vergner se narodil, celý život bydlel a zemřel v Praze. Narodil se 27.4.1950 a dětství prožil s rodiči (já, jeho bratr Ivan Vergner, u prarodičů ve Zbýšově v Čechách). Vzdělání mu poskytla základní škola v Resslově ulici a po jejím ukončení učební obor štukatéra v Barrandovských atelierech, který ukončil zkouškou v roce 1970. Rodiče Božena a Zdeněk Vergnerovi i dědeček Alois Ryšán v nás od nejranějších let podporovali zájem o přírodu i lásku ke zvířatům. V roce 1958 nás rodiče vzali poprvé na podzimní výstavu exotického ptactva v botanické zahradě UK, kde jsme získali první přátele mezi chovateli exotických ptáků a probudili intenzivní zájem o jejich chov. V dalších 3 letech jsme tak chovali v až 6 pokojových voliérách a klecích řadu exotických druhů ptáků a stali jsme se členy ZO ČSCHDZ exotáři Praha. Mezi tím, po návštěvě Akvária Tatra, kde nás okouzlily akvarijní rybky, se náš zájem rozšířil o akvaristiku. V postupně v až 8 akváriích jsme chovali od roku 1960 různé cichlidy, halančíky a tetry. Od téhož roku jsme se stali členy Sboru ochrany přírody při SNM. Zároveň jsme se seznámili s teraristikou, o kterou se rozšířily naše zájmy. První terarijní živočichy jsme chovali od roku 1959, exotické od roku 1961. Postupně v 8 až 15 teráriích jsme od roku 1963 chovali ještěrky, felsumy, anolisy, užovky, písečníky (Eryx) aj., od roku 1964 také leguány, krokodýly a jedovaté hady (Crotalus adamanteus, C. scutulatus, Sistrururs miliarius barbouri). V 12 až 15 letech se u Jiřího projevil talent pro kresbu, v letech 1965-68 publikoval první články doplněné pěknými perokresbami. Náš zájem doprovázelo fotografování, v kterém talentovaný Jiří dosáhl mistrovství v teraristice i v uměleckém fotografickém oboru. Byl i šikovným režisérem a animátorem řady 13

amatérských hraných i animovaných filmů, které jsme natáčeli. Od počátku jsme byli členy teraristických a herpetologických organizací. Po svatbě s Olgou Weisovou dosáhl Jiří mnoha chovatelských a publikačních úspěchů (31 samostatných, 7 společných odborných článků, včetně knihy Chov terarijních zvířat). Choval gekony, scinky, leguánky, užovkovité i hroznýšovité hady a v neposlední řadě i jedovaté hady téměř všech skupin. Stal se předsedou herpetologické sekce pobočky ichtyologickoherpetologické v Praze a předsedou později vzniklé ZO ČSCH 03/5 teraristé Praha 3, existující až do roku 1989. V letech 1991-2 prodělal Jiří závažné onemocnění aktivní tuberkulózou, které jen se štěstím přežil, a od té doby byl invalidním důchodcem. Choval dál řadu plazů, mezi nimi i jedovaté (Naja naja), obojživelníky v akvateráriu, měl řadu pěkných akvárií, paludárium, z exotů choval v poslední době kanáry. Byl pravidelným účastníkem většiny setkání teraristů, v Chlumu u Třeboně, Mostě a Oseku i v Karlových Varech, samozřejmě i v Praze. Zemřel nečekaně v úterý 24. 11. 2009 po operaci ve FN Motol. 14

Bibliografie Jiřího Vergnera: Vergner, J. (1965): Líhnutí některých našich živorodých plazů. - Akvárium terárium, Praha, 8 (3): 45-47. Vergner, J. (1966): Mláďata některých ozdobných želv v teráriu. - Akvárium terárium, Praha, 9 (6): 93-84. Vergner, J. (1968): Chamaeleo pardalis. - Akvárium terárium, Praha, 11 (1): 13-14. Vergner, J. (1968): Zajímavý druh gekona Hemidactylus platyurus. - Živa, Praha, 16 (1): 32-33. Vergner, J. (1972): Zajímavá štíhlovka - Coluber tyria tyria. - Akvárium terárium, Praha, 15 (4): 117-118. Vergner, J. (1972): Bitis arietans. - Akvárium terárium, Praha, 15 (6): 171-172. Vergner, J. (1974): Zkušenosti s chovem chřestýšů. - Živa, Praha, 22 (1): 32-34. Vergner, J. (1975): Rozmnožování Gekko gecko. - Akvárium terárium, Praha, 18 (5): 138-139. Vergner, J. (1976): Phelsuma madagascariensis. - Akvárium terárium, Praha, 19 (4): 103-104. Vergner, J. (1977): Denní gekoni rodu Phelsuma. - Akvárium terárium, Praha, 20 (1): 12-15. Vergner, J. (1977): O čtyřech druzích rodu Bitis. - Akvárium terárium, Praha, 20 (2): 45-48. Vergner, J. (1977): Sledování porodů dvou našich ovoviviparních hadů. - Akvárium terárium, Praha, 20 (3): 88. Vergner, J. (1977): Krokodýl pralesní (Osteolaemus tetraspis, Cope 1861). - Akvárium terárium, Praha, 20 (4): 111. Vergner, J. (1977): Anoli vodní (Anolis vermiculatus Duméril & Bibron 1837). - Akvárium terárium, Praha, 20 (5): 158-159. Vergner, J. (1978): Zkušenosti s několika chřestýšovci (Trimeresurus). - Akvárium terárium, Praha, 21 (2): 62-63. Vergner, J. (1978): Tři druhy rodu Epicrates z Antilské oblasti. - Akvárium terárium, Praha, 21 (5): 140-142. Vergner, J. (1978): Pozor na krajty stromní. - Akvárium terárium, Praha, 21 (5): 148-149. Vergner, J. (1978): Agama Phrynocephalus interscapularis. - Živa, Praha, 26 (3): 110. Vergner, J. (1979): Zajímavé případy sexuálního chování plazů v zajetí. - Akvárium terárium, Praha, 22 (1): 19-21. Vergner, J. (1979): O hadech rodu Corallus Daudin. - Akvárium terárium, Praha, 22 (6): 172-175. Vergner, J. (1979): Gekoni rodu Phelsuma. - Živa, Praha, 27 (6): 229-232. 15

Vergner, J. (1980): Chameleón Nového světa. - Akvárium terárium, Praha, 23 (1): 31. Vergner, J. (1981): Geko turecký. - Akvárium terárium, Praha, 24 (1): 24-25. Vergner, J. (1981): Pouštní zmije Cerastes cerastes. - Akvárium terárium, Praha, 24 (1): 29-30. Vergner, J. (1981): O chovu plazů trochu jinak. - Živa, Praha, 29 (4): 152. Vergner, J. (1982): Chov cvrčků domácích. - Akvárium terárium, Praha, 25 (5): 25-27. Vergner, J. (1983): Chřestýš rohatý Crotalus cerastes. - Akvárium terárium, Praha, 26 (1): 27-28. Vergner, J. (1983): Gekon Coleonyx elegans. - Akvárium terárium, Praha, 26 (3): 29. Vergner, J. (1985): Vzácný poddruh hroznýšovce duhového Epicrates cenchria polylepis. - Akvárium terárium, Praha, 28 (1): 25-27. Vergner, J. (1986): Určování pohlaví u hadů. - Akvárium terárium, Praha, 29 (2): 28-29. Vergner, J. (1987): Hroznýšovec z Portorika. - Živa, Praha, 35 (2): 72. Vergner, J. & O. Weisová (1974): Gekon Ptychozoon kuhli. - Akvárium terárium, Praha, 17 (2): 59-60. Vergner, J. & O. Vergnerová (1975): O psohlavci zeleném. - Akvárium terárium, Praha, 18 (4): 108. Vergner, J., O. Vergnerová, Zbyšek Vít & Z. Vogel (1977): Připomínky ke stati Helodermatidae. - Akvárium terárium, Praha, 20 (2): 48-49. Vergner, J. & O. Vergnerová (1986): Chov terarijních zvířat. - Státní zemědělské nakladatelství, Praha, 328 stran. Vergnerová, O. & J. Vergner (1976): The growth of some young Boinae (Ophidia) with notes of shedding frequency. - Věst. Čs. zool.spol., Praha, 40 (1): 53-63. Vergnerová, O. & J. Vergner (1979): Zkušenosti s chovem tany obecné. - Živa, Praha, 27 (3): 110-111. Vergnerová, O. & J. Vergner (1977): Dvojí rozmnožení hroznýšovitého hada Epicrates cenchria maurus. - Akvárium terárium, Praha, 20 (3): 74-75. 16

ZOOlogická zahrada Text: Jaroslav Forejt Z historie draků Komodští draci v našich a světových zoo Okolo roku 1910 se do Holandska začaly šířit zprávy o strašlivých dracích, obývající ostrov Komodo. Domorodci tvrdili, že drakům šlehají z úst dlouhé žluté plameny, ocas mají pancéřovaný a jsou velcí 5 metrů. Několikrát se snažila Holandská vláda o prozkoumání ostrova, ale lodě nedokázaly u ostrova zakotvit kvůli mělčině nebo je strhl prudký proud. V roce 1910 stanul na ostrově poručík Steyn a poprvé mohl spatřit 3 metry dlouhé draky na živo. Podařilo se mu a jeho mužstvu skolit dva draky a zoologové tak mohli konečně bezpečně prozkoumat tyto vzácné ještěry. V roce 1912 jej určil Ouwens jako Varanus komodiensis česky varan komodský. Velmi prozřetelně zareagovala Holandská vláda na potřebu vzácné draky chránit, když vydala zákon zakazující lov varanů. Varani se totiž stali vítanou trofejí pro lovce a tak by jistě nebýt zákona byl tento druh již vymřelý. V současné době musí vývoz varanů schválit pouze prezident Indonésie. Varan komodský v pražské expozici 17

Varan komodský v zoologických zahradách První zmínka o chovu varanů komodských v zajetí je známa z roku 1927, kdy byl započat chov v zoo London. Další poznámky jsou vedeny od roku 1930 ze zoo Antverpy a od roku 1937 v Rotterdamu. První odchov ve světové zoo byl uskutečněn v roce 1992 v zoologické zahradě Smithsonian National Zoological Park ve Washingtonu. V evropských zoo se povedl odchov v zoo Rotterdam, Palmitos, Cehster a zoo Praha. Do České republiky by dovezen první pár varanů pro zoo Plzeň. Bylo to v roce 1997, v tu dobu byla plzeňská zoo jednou ze tří evropských zoo, kde se komodští draci chovali. V Plzni samice úspěšně nakladla svá vejce, ale inkubace se bohužel nezdařila. V roce 2006 samice uhynula v důsledku prasklého folikulu. Samec zůstal v expozici sám. Když v pražské Leonardo v zoo Plzeň zoo začala stavba pavilonu Indonéské džungle, bylo již jasné, že velká část expozice bude sloužit chovu Komodských varanů. Pavilon byl proto velmi dobře přizpůsoben pro jejich chov a možnost odchovu. V roce 2004 dostal pan Prezident darem od vlády Indonésie pár mladých varanů, kteří byli ubytováni právě v tomto pavilonu. Zprvu byli varani chováni tak jako se děje v ostatních chovech, krmeni byly potkany, slepicemi, morčaty, králíky a to jak živými tak mrtvými. Dostatek potravy ale způsobuje snižování aktivity varanů. Proto se zoo Praha rozhodla změnit způsob podávání potravy. V současné době dostávají jednou za 3-4 týdny polovinu mrtvé kozy či ovce včetně vnitřností. Tato potrava zůstává v teráriu ještě do druhého dne, kdy se již stává mírně zavánějící. Je to způsob obživy, kterou varani praktikují i v přírodě. Přírodní lov velké kořisti probíhá tak, že varan obvykle napadne svou kořist a pokud ji ihned neusmrtí, tak se toxické sliny dostanou do krevního oběhu a zvíře během několika dní umírá na otravu. Varan stále zvíře pronásleduje a až když je mrtvé začíná svou kořist požírat. Tento způsob chovu v zoo napomohl větší aktivitě zvířat a přispěl jistě i k úspěšnému páření a následnému odchovu. Po námluvách dne 22. 1. 2007 bylo zjištěno ultrazvukovým vyšetřením, že samice má již plně vyvinuté pohlavní orgány. Kamerový 18

systém odhalil v noci 28. 3. 2007 hrabání samice do betonové podlahy (umělé kladině odmítla). Povrch podlahy zničila, do hlíny pod ní vyhrabala jamku, kterou následně zahrabala. Druhý den po dvouhodinovém odkrývání místa snůšky nalezli ošetřovatelé vejce, překvapením ale bylo, že vejce byla již těsně před stádiem líhnutí. V umělé líhni se podařilo odchovat tři mláďata z pěti vajec. Zpětným dohledáním se zjistilo, že samice nakladla svá vejce již 4. 9. 2006. V roce 2009 odchovala zoo dalších 17 mláďat. V roce 2010 bohužel zemřel ve věku osmi let chovný samec. Proto došlo k domluvě s plzeňskou zoo a byl do Prahy převezen samec Leonardo. Přes tyto komplikace bylo v roce 2010 odchováno 20 mláďat. Velké překvapení přišlo ale v roce 2011, kdy pražská zoo potvrdila partenogenní způsob rozmnožování u varanů komodských. Ze dvou snůšek se v březnu a srpnu vylíhlo dalších 7 mláďat, u kterých bylo prokázáno, že pocházejí z vajec, které samec neoplodnil. Samec Leonardo se totiž k páření kvůli svému vysokému věku příliš nemá. Šestá snůška se v současné době inkubuje v inkubátoru. Dvě mláďata z odchovů již putovali zpět do Plzně do expozice AKVA-TERA na náměstí. Líhnutí varana komodského archiv ZOO Praha 19

Partenogeneze u varanů komodských V roce 2006 přišla Londýnská zoo s úžasnou novinkou, snůšku, kterou snesla 10ti letá samice, neoplodnil samec, z vajec se vyklubala mláďata a vše nasvědčovalo, že se jednalo o partenogenezní oplodnění při kterém jsou vejce oplodněna i bez nutnosti kopulace se samcem. Tuto zprávu přinesla již dříve zoo ve Velké Británii, kdy samice po 2,5 letech po oddělení samce nakladla oplodněná vejce. Domněnka o partenogenezi se ale svedla spíše k teorii, že se jednalo o zadržení sperma ve spermatickém váčku. Celou hádanku utvrdila pražská zoo, když v roce 2011 úspěšně odchovala dvě snůšky, jež nebyly oplodněné samcem. Je tak velkým úspěchem, že se chov, který nemá v České republice tak dlouhou tradici stal článkem ve výzkumu celosvětovém a pomohl tak k rozluštění této hádanky. V současné době je Pražská zoo nejúspěšnější zoo na světě v počtu 6ti snůšek a patří mezi nejlepší v počtu odchovaných mláďat. Tyto úspěchy musíme považovat za velmi důležité i z hlediska zachování samotného druhu. Na procházce Indonéskou džunglí 20

Systematika Výskyt Velikost Významné informace Třída plazi, řád šupinatí, čeleď varanovití. Sušší oblasti, lesní porosty, skalní masivy ostrovů Komodo, Flores, Montang, Padar. Maximální velikost 3,5 m, průměrná délka 2,5 m, váha až 100 kg. Mláďata měří po vylíhnutí 43 cm a váží 100-120 g. Rozmnožování Samice snáší okolo 5-40 vajec dlouhých okolo 10 cm s váhou až 280g. Vejce zahrabává do vyhloubené jamky. K líhnutí dochází za 7-8 měsíců. Bylo dokázáno partenogenezní rozmnožování. Potrava Rychlost Čich Teplota Životní rytmus Jedovatost Ochrana Populace V přírodě se živí zejména mršinami, ale díky své rychlosti běhu a síly dokáže ulovit i živá zvířata. Při běhu varani vyvinou rychlost až 14-18 Km/h. Díky svému dlouhému jazyku dokáže zaznamenat pachy na vzdálenost až 10km Obývají oblasti s teplotou přes 35 C. Varani tráví den až 12 ti hodinovým spánkem, po nažrání tráví potravu i jeden měsíc. Díky bakteriím v ústech se stává kousnutí, krom síly v čelistech, nebezpečné i otravou krve. Poslední dobou se spekuluje i o výskytu dvou jedových žláz ve spodní čelisti. Varan komodský je chráněn indonéskou vládou, je uveden v knize ohrožených druhů, zařazen do skupiny CITESI, chov v zajeté monitoruje Evropská záchovný program EEP. C přírodě je odhadovaná populace cca 5000 jedinců z čehož je asi jen 600 chovných samic. 21

Veterinární problematika Text: MVDr. Lucie Zicháčková Foto: Jaroslav Forejt Posthibernační anorexie u želv Cílem každého chovatele by Testudo hermanni měl být dlouhý a spokojený život jeho svěřenců - klíčem k úspěchu je co nejlepší napodobení přirozeného životního rytmu a prostředí pro daný druh. Nedílnou součástí života některých plazů je tzv. hibernace neboli zimní spánek, který jim pomáhá přežít chladnou část roku. Tento proces v přírodě představuje také jakési selekční síto, pomocí něhož jsou vyřazeni méně zdatní jedinci. U zvířat chovaných v zajetí se snažíme úhynům předejít, proto bychom želvy na zimní spánek měli co nejlépe připravit a následně pečlivě hlídat jejich zdravotní stav. Syndrom posthibernační anorexie, tedy nechutenství následující po zimním spánku, je závažná komplikace, která může mít fatální následky. Tímto syndromem trpí u nás běžně chované suchozemské druhy želv, jako jsou Testudo hermanni, Testudo graeca nebo Agrionemys horsfieldi. Zimování želv V první řadě je nutno zmínit, že zimování není pro želvu nutností, takže pokud si nejste jisti zdravotním nebo výživným stavem své želvy, nezimujte. U méně zkušených chovatelů by riziko hibernace neměly podstupovat želvy mladší 3-4 let, zcela bychom měli vyloučit želvy staré, podvyživené nebo nemocné. Impulzem pro přípravu k zimnímu spánku je zkracující se denní osvit a pokles denních i nočních teplot. Na konci léta by želva měla mít maximální tukové zásoby a v období od září do října postupně omezovat příjem potravy. V této době je také vhodné zakročit proti parazitům. Na samotné zimování jedince připravíme koupelemi podporujícími vyprázdnění střev a nejméně dvoutýdenní hladovkou, ponecháme neomezený přístup k vodě. Pro zdravou, dobře živenou želvu chovanou přes léto venku je ideální, když zazimování necháme na přírodě a až s nástupem mrazů ji přesuneme do 22

prostředí o teplotě 4-10 C (nižší teplota může způsobit nekrózu tkání, při vyšší organismus zbytečně rychle spotřebovává zásoby). Zimujeme po dobu 2-4 měsíce - dle stavu želv, jejich hmotnost by neměla klesnout o víc než 6-7 % (pokles o 20 % bývá smrtelný). Náročné období po probuzení Po probuzení ze zimního spánku procházejí želvy kritickým obdobím. V krvi mají zvýšený obsah močoviny a kyselina močové, naopak trpí nedostatkem glukózy a tekutin. Pokud je želva v pořádku, měla by se napít do dvou dnů po probuzení a do týdne začít přijímat potravu. Pokud se tak nestane, mluvíme o posthibernační anorexii. K dalším příznakům patří neochota k pohybu a zavřené nebo zapadlé oči. Špatný výživný stav je patrný z nízké hmotnosti a hubenosti končetin. Celkové oslabení organismu vede k poklesu počtu bílých krvinek, snížené obranyschopnosti a želvy často trpí infekcemi, kterým by se jinak bez obtíží ubránily. Nejčastěji bývají postiženy horní cesty dýchací, objevuje se hleno-hnisavý výtok z nozder a očí. Jak želvě pomoci V první řadě je nezbytné zajistit příjem tekutin, které umožní vyplavení odpadních látek z organismu. Malá miska s vodou je často nedostačující. Pokud se z ní želva odmítá napít, použijte box nebo mísu s mírně vlažnou vodou, kam želvu umístíte. Tím také podpoříte vyprázdnění močového měchýře. Pozor, voda nesmí zasahovat nad nozdry zvířete! Dalším důležitým faktorem pro nastartování metabolismu je teplota. Po probuzení se z jater vyplavuje zásobní látka glykogen, ze kterého čerpá organismus energii do prvního příjmu potravy. Pokud však želva krmení odmítá, zásoba glykogenu se rychle spálí. Želvy začínají aktivovat při cca 10 C, brzo po tom by jim mělo být umožněno ohřát se na cca 20 C s možností vyhřát se až na 30 C. Je to velmi důležité pro aktivaci zažívacího systému. Nízká teplota v kombinaci se sníženou aktivitou (popř. s nevhodnou potravou) může vést k ucpání střev, proto je nutné sledovat, zda se želva vyprázdnila. Jako první krmení můžeme nabídnout chuťově atraktivní, energetické a šťavnaté krmivo - např. okurek, rajče, hlávkový salát. Ideální jsou mladé listy pampelišky. Pokud želva několik dní nabízenou potravu odmítá, můžeme jí podat slabý roztok glukózy, která krátkodobě pokryje energetické nároky organismu. Jestliže se ani pak nepodaří želvu rozkrmit, je načase vyhledat specializovanou pomoc. 23

Kdy navštívit veterináře Pokud se stav želvy po probuzení nezlepšuje, s návštěvou veterináře neotálejte. Rozhodně je potřeba pomoci želvě, která přes zimu neúměrně zhubla (nad 10 % tělesné hmoty), byla vystavena teplotám pod bodem mrazu, více než 2 dny po probuzení se odmítá napít anebo po týdnu odmítá potravu. Mezi další varovné příznaky patří odmítání pohybu, nezájem o okolí a přivřené oči. U želv oslabených posthibernační anorexií se často objevují infekce dýchacího traktu - navenek se manifestují výtokem z očí či nozder (tzv. runny nose syndome), popř. obtížným dýcháním. A jak bude veterinář postupovat? Nejprve se vyptá na údaje o pacientovi - stáří, jiné zdravotní obtíže, způsob chovu, vše o proběhlém zimování (délka, teplota), postup probouzení, popis obtíží, popř. zahájená léčba. Následovat bude kompletní klinické vyšetření a další specializovaná vyšetření - např. krve, moči. Zvolená terapie bude rozdílná dle výsledků testů, nejspíše půjde o rehydrataci, přísun živin sondou nebo injekčně a léčbu přidružených infekcí. Podle stavu pacienta bude v některých případech vhodná hospitalizace - v ideálním prostředí pod neustálým dozorem se želva rychleji zotaví. Závěrem Zimování je proces, který je pro želvu prospěšný, zvyšuje její vitalitu, prodlužuje jí život a pomáhá nastartovat reprodukci. Zároveň však jde o poměrně náročné období, které bez úhony prožije jen želva v dobré kondici v rukou poučeného chovatele. Proto pokud si nejste jistí zdravotním a výživným stavem své želvy nebo podmínkami pro úspěšné zimování, vše si pečlivě prostudujte, popřípadě se poraďte se zkušenějším chovatelem nebo specializovaným veterinářem. Nemáte-li možnost vytvořit vhodné prostředí pro hibernaci nebo se obáváte, že želva nepřežije, nezimujte ji. Literatura: Testudo hermanni Knotek Z. a kol., 1999: Nemoci plazů, ČAVLMZ, 276 stran http://www.tortoisetrust.org/articles/hib.html http://www.britishcheloniagroup.org.uk/testudo/v6/v6n1mcarthur.htm http://www.euzelva.cz/clanky/zimovani_odzimovani-zelvy.html http://www.svet-zelv.cz/index.php/obecne-informace-chov-zelv/38-obecneinformace/132-zimovani 24

Terarijní atlas Scink gerarrdův - Hemisphaeriodon gerrardii Výskyt: Tento scink se vyskytuje ve východní části Austrálie, obývá nízkou vegetaci lesů a luk. Někdy ji můžeme spatřit i na nižších keřích. Dříve byla řazena mezi tilikvy. Velikost: Dorůstá až 45cm. Ocas tvoří více jak polovinu celkové velikosti. Potrava: Tento scink je specializovaný převážně na hlemýždě. Někdy pozře i dešťovky. Ostatní potravu odmítá. Mláďatům dáváme malé pásovky, nebo čerstvě vylíhlé hlemýždě zahradní. Na zimu je nutné si nasbírat dostatek hlemýžďů a zamrazit je. Vhodné je také krmit africkými oblovkami, které se v domácím chovu dobře množí. Terárium: Pro skupinku scinků 1,2-3 postačuje terárium 100x40x40cm (DxŠxV). Může být i vyšší jelikož rádi šplhají po silnějších kmenech, které do terária zapříčíme. Na dno dáme vyšší vrstvu lignocel nebo rašeliny míchané s pískem. Vhodné je položit na dno ploché kusy kůry, pod které se schovávají. Miska s vodou je samozřejmostí. Vyhříváme žárovkou na lokální teplotu 30 C v ostatní části ubikace postačuje 25 C. V zimních měsících vytváříme 2 měsíce klid při teplotě okolo 17 C. Rozmnožování: Samice rodí jednou ročně 10-20 mláďat. Mláďata jsou veliká okolo 8 cm. 25

Terarijní atlas Epicrates cenchria cenchria - Hroznýšovec duhový Výskyt: Hroznýš duhový se vyskytuje na velké části Jižní Ameriky. Zejména v povodí Amazonky a Orinoka. Brazílii, Kostarice, Argentině, Kolumbii. Obývá zem i nízké keře tropického pralesa a je nacházen i v močálech. Velikost: Jedná se spíše o menšího hroznýše dorůstajícího běžně okolo 1,5 metru. Maximální velikost je udávána 2,1m. Potrava: Požírá veškeré drobné savce a ptáky. V teráriu patří mezi potravu nejčastěji myši a potkani. Terárium: Pro pár hroznýšů je vhodné terárium veliké minimálně 100x50x70cm (DxŠxV). Vybavení tvoří rašelina či lignocel a polovinu dna terária je vhodné vystlat rašeliníkem, který udržujeme stále vlhký. Nad suchou část terária umístíme vyhřívací žárovku. Toto místo vyhříváme na 30 C ostatní část terária na 25 C. Mezi stěny vzpříčíme kořen nebo silnější větev, po které hadi rádi šplhají. Rozmnožování: Samice rodí po 100-130 dnech březosti 10-25 mláďat, velkých 30-40cm. Mláďata díky své velikosti požírají již myší skákavky. Při častém krmení rostou velmi rychle. Poznámka: na fotografie je poddruh E.c.maurus 26

Roční průměrná teplota a vlhkost na lokalitě: Amapá, Brazílie, průměrná nadmořská výška 242m 27

Fotografie Pogona vitticeps (AHL, 1926) 28