Bankovní záruky a jejich využití v praxi zahraničního obchodu ČR

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra bankovnictví a pojišťovnictví Bankovní záruky a jejich využití v praxi zahraničního obchodu ČR Bakalářská práce Autor: Klára Ďurišová bankovní management Vedoucí práce: Ing. František Janatka, CSc. Praha Duben, 2012

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.. Klára Ďurišová V Chodově dne 15. 04. 2012

Poděkování Chtěla bych poděkovat vedoucímu mé bakalářské práce, panu Ing. Františku Janatkovi CSc., za odbornou pomoc a cenné rady, které mi poskytl, a za výbornou spolupráci, která pro mě byla potěšením.

Anotace Má bakalářská práce psaná na téma,,bankovní záruka a její vyuţití v praxi zahraničního obchodu ČR se zpočátku zaměřuje na vývoj zahraničního obchodu a na rizika, která jsou s obchodem spojená, a seznamuje s moţnostmi sníţení těchto rizik. Hlavním předmětem práce je bankovní záruka, její charakteristika, funkce a právní ustanovení. V další části prezentuji všechny mně známé druhy bankovních záruk a jejich specifika. Analyzuji zásady a postupy při poskytování a přijímání záruk z pohledu banky. Pomocí komparace jsem porovnala některé ceny sluţeb spojených s bankovní zárukou, které si banky inkasují. Zvláštní část je věnovaná bankám, které se zabývají specifickou činností a se spoluúčastí státu podporují podnikatele. Poslední kapitola se zabývá pojištěním bankovních záruk, které banky při poskytnutí záruk poţadují. Klíčová slova: Obchod, riziko, platební a zajišťovací nástroj, bankovní záruka, beneficient, příkazce, banka. Annotation My thesis written on the topic, bank guarantees and its application in practice of foreign trade "was initially focused on the development of foreign trade and the risks that are associated with trade, and acquainted with the possibilities of reducing these risks.the main work is the subject of bank guarantee, its characteristics, functions and legal provisions. In the next section I present all myknown types of bank guarantees and their specifics. Describes the principles and procedures for providing and receiving guaranteesfrom the perspective of the bank. Using the comparison, I compared the prices of some services associated with a bank guarantee tothe banks collect. A special section is devoted to the banks that deal with specific activities and with the complicity of the statesupport entrepreneurs. The last chapter deals with insurance, bank guarantees, bank guarantees when requested. Key words: Business, risk, payment and hedging instrument, bank guarantee, beneficiary, principal, the bank.

OBSAH ÚVOD... 7 1. Zahraniční obchod... 9 1.1. Význam zahraničního obchodu... 10 1.2. Zahraniční obchod České republiky... 10 1.3. Rizika obchodu... 11 1.4. Platební a zajišťovací nástroje... 13 1.4.1. Platební nástroje třídíme z několika hledisek... 13 1.4.2. Druhy platebních a platebně zajišťovacích nástrojů... 14 2. Bankovní záruky... 16 2.1. Charakteristika a funkce bankovní záruky... 16 2.1.1. Obsah a náleţitosti bankovní záruky... 18 2.2. Právní úprava v ČR... 19 2.3. Dohled České národní banky... 21 3. Druhy bankovních záruk... 23 3.1. Záruka akcesorická a abstraktní... 23 3.1.1. Záruka akcesorická... 23 3.1.2. Záruka abstraktní... 24 3.2. Záruka přímá a nepřímá... 25 3.2.1. Záruka přímá... 25 3.2.2. Záruka nepřímá... 26 3.3. Záruka platební a neplatební... 27 3.3.1. Platební záruky... 27 3.3.2. Neplatební záruka... 29 3.4. Zvláštní typy záruk... 30 3.5. Záruky podle doby splatnosti... 32 4. Zásady při poskytování bankovních záruk... 34 4.1. Záruky vystavené... 34 4.2. Postup při vystavení záruk... 35 4.2.1. Ţádost o vystavení záruky... 35 4.2.2. Úvěrový návrh... 36 5

4.2.3. Smlouva o poskytnutí bankovní záruky... 36 4.2.4. Vystavení záruční listiny... 36 4.2.5. Poplatky odměny banky... 37 4.2.6. Změny záručních podmínek... 38 4.2.7. Uplatnění bankovní záruky... 39 4.2.8. Ukončení platnosti bankovní záruky... 40 4.3. Záruky přijaté... 40 4.3.1. Avizující banka... 41 4.3.2. Potvrzená bankovní záruka bankou příjemce... 43 5. Srovnání sluţeb v oblasti bankovních záruk vybraných bank... 44 5.1. Komparace sluţeb v oblasti bankovních záruk z cenového hlediska... 44 5.2. Českomoravská záruční a rozvojová banka, a.s.... 47 5.3. Česká exportní banka, a.s.... 49 6. Pojištění bankovních záruk... 52 6.1. Exportní garanční a pojišťovací společnost, a.s.... 53 ZÁVĚR... 54 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY... 57 SEZNAM SCHÉMAT A TABULEK... 59 SEZNAM PŘÍLOH... 60 6

ÚVOD Bankovní záruky jsou v současné době jedny z nejvýznamnějších bankovních zajišťovacích prostředků nejen v tuzemském obchodě, ale v prvé řadě v obchodě mezinárodním. Statistické údaje prokazují za poslední roky nárůst poptávky po bankovních zárukách. S největší pravděpodobností je to dáno zejména růstem tuzemského i zahraničního obchodu, 1 vlivem globalizace, a hlavně ekonomickou nestabilitou. Většina obchodních partnerů chce mít kvalitně zajištěné své obchodní operace a právě bankovní záruka je velice vhodnou formou zajištění téměř kaţdého rizika. Kdyţ jsem se byla zeptat na bankovní záruku v komerčním centru v České spořitelny, a.s., dozvěděla jsem se, ţe bankovní záruka je velmi oblíbeným produktem pro její klienty a počet těchto klientů, kteří s ní mají zkušenost a často ji vyuţívají, se stále zvyšuje. Bankovní záruka je produkt banky, který v porovnání s ostatními úvěrovými produkty není tak rozšířený, ale je určitě velice významný. Poskytovatelem bankovní záruky nemusí být pouze banka, můţe to být i jiná osoba s příslušnou kompetencí, avšak podstatné místo zaujímají banky. Ve své bakalářské práci se orientuji právě na záruky poskytnuté výhradně bankami. Cílem mé bakalářské práce je přiblíţit problematiku bankovní záruky a její pouţití v zahraničním obchodě nejen z hlediska teoretického, ale obohatit práci i o příklady z praxe. Objasnit právní úpravu, podle které se řídí bankovní záruky, charakterizovat jednotlivé druhy záruky, analyzovat postupy vystavení a přijetí záruky, pomocí komparativní metody porovnat poskytované sluţby banky. Práce je rozdělena do šesti kapitol, do nichţ nezapočítávám Úvod ani Závěr. V první kapitole, s názvem Zahraniční obchod, bych chtěla popsat vývoj a význam zahraničního obchodu od počátku aţ po současnost, dále rizika spojená s rozvojem obchodu a moţnost platebních a zajišťovacích nástrojů, které jsou k dispozici všem obchodní partnerům. V druhé kapitole, s názvem Bankovní záruka, budu prostřednictvím deskriptivní metody nejdříve charakterizovat bankovní záruku, její funkci, obsah a náleţitosti. Poté se budu věnovat právním normám, podle kterých se bankovní záruka v ČR musí řídit a kterých 1 Podle údajů ze statistického úřadu v roce 2011 ve srovnání s rokem 2010 vzrostl vývoz o 13,2 % a dovoz o 10,9 %. Trţby v maloobchodě včetně motoristického segmentu v ČR v prosinci 2011 zaznamenaly meziroční růst o 1,6 %. 7

můţe vyuţít jen v případě svého uţitku, a v poslední podkapitole stručně vysvětlím postavení České národní banky a jejího dohledu. Ve třetí kapitole bych chtěla uvést a charakterizovat základní druhy bankovních záruk, vhodnost pouţití určitých druhů záruk z pohledu smluvních partnerů a banky, zvláštní typy záruk. Na tomto místě bych se také chtěla zmínit o celní záruce. Čtvrtá kapitola, Zásady při poskytování bankovních záruk, by měla popisovat průběh procesu při vystavení a při přijetí bankovní záruky. Budu se snaţit tuto kapitolu obohatit o praktické zkušenosti a znalosti pracovníků ČS, a.s., které jsem získala při rozhovoru ve výše zmíněném komerčním centru. V předposlední kapitole, kterou jsem pojmenovala Srovnání sluţeb v oblasti bankovních záruk vybraných bank, bych chtěla pomocí komparativní metody posoudit poplatky a sluţby různých bank, které poskytují a přijímají bankovní záruky. Chtěla bych věnovat pozornost především Českomoravské záruční a rozvojové bance, protoţe poskytuje různé záruční programy, díky kterým umoţňuje malým a středním podnikatelům získat úvěry od bank po splnění daných podmínek, a dále České exportní bance, která se specializuje na český vývoz a svou činností ho také podporuje. V poslední kapitole se zmíním o dalších moţnostech sníţení platebních rizik a ochraně proti těmto rizikům, zaměřím se především na pojištění platební nevůle a platební neschopnosti. Dále bych se ráda zmínila o pojišťovně, která podporuje český vývoz tím, ţe poskytuje takové druhy pojištění, které pojišťovny standartně nenabízejí. Svou bakalářskou práci budu zpracovávat na základě různých zdrojů knih, internetových článků, kromě toho budu čerpat informace také z internetových stránek vybraných bank a interních materiálů z České spořitelny, které mám k dispozici. Z praktického hlediska vyuţiji kontaktu na pracovníky komerčního centra ČS, a.s. a jejich zkušenosti z praxe v oblasti poskytování bankovních záruk vhodně aplikuji do práce. Dalším přínosem pro vypracování bakalářské práce jsou mé vlastní znalosti, které jsem získala během studia na vysoké škole. 8

1. Zahraniční obchod Počátky zahraničního obchodu jsou známy od dob nejstarších státních útvarů, kdy jeden státní útvar disponoval se zboţím nebo surovinami, které potřebovaly i ostatní státní jednotky. V této době mohly ostatní státy potřebnou surovinu nebo zboţí získat dvěma způsoby - obchodem nebo válkou. Primitivní obchody byly realizovány směnou zboţí za zboţí kompenzací. 2 Taková směna určitě nebyla úplně jednoduchá a začal se hledat nějaký všeobecně směnitelný ekvivalent. Ze začátku za něj povaţovali drahé kovy, zejm. zlato, stříbro, také látku zboţí, po kterém byla neustálá poptávka. S vývojem zahraničního obchodu uţ nebylo úplně vyhovující platit tímto zboţím, protoţe poţadavky na všeobecně pouţívaný ekvivalent se změnily, začaly se pouţívat peníze ze začátku raţené mince, pak papírové peníze a později i směnky. V 17. a 18. století převládal merkantilismus, 3 který měl v té době veliký vliv na obchodní politiku států. Merkantilističtí představitelé viděli v zahraničním obchodě zdroj bohatství, za které povaţovali pouze drahé kovy, neviděli v něm výhodu dělby práce. Brali ho jako hru s nulovým součtem, coţ bylo chybou. Na přelomu 18. a 19. století na ně navázali angličtí klasikové (Smith, Ricardo, Mill), kteří vyvrátili jejich úvahy a prokázali, ţe výhodou zahraničního obchodu je dělba práce mezi národy a výhodu získají obě strany. Obohatili teorii zahraničního obchodu o Smithovu teorii absolutních výhod, která vyplývá ze zahraniční směny, o Ricardovu teorii relativních výhod, ta vyplývá z mezinárodního obchodu, na kterou navázal Mill a rozšířil ji. Ve 20. století na Ricardovu teorii navázali neoklasikové Heckscher a Ohlin s dynamickou teorií komparativní výhody, která je charakterizována v následující citaci. Země se budou specializovat na výrobu a vývoz těch druhů zboží, které jsou relativně náročné na ten faktor (nebo faktory), jímž (respektive jimiž) je země relativně nejlépe vybavena. 4 2 Podle české obchodní terminologie. 3 Ekonomický směr, který vznikl na přelomu 16. a 17. století v západní Evropě. 4 SVATOŠ, Miroslav. Zahraniční obchod : teorie a praxe. 1. vyd. Praha : Grada, 2009, 367 s. ISBN 978-802-4727-080. 9

Mezi další neoklasické teorie patří např. Stolper - Samuelsonův teorém o změně světových cen, Leontiefův paradox a další. Vedle těchto teorií existuje ještě spousta alternativních teorií např. Raul Preibich a jeho periferní ekonomiky, Jagdish Bhagwati a teorie o zbídačujícím růstu a další. Dnes se pouţívá široké spektrum teorií, které se liší v počtu výrobních faktorů a zboţových komodit, stupněm jejich mobility mezi odvětvími. Jenţe současná ekonomická nestabilita a turbulence značně zhoršuje moţnost jejich vyuţívání v zahraničním obchodě. 1.1. Význam zahraničního obchodu Zahraniční obchod je významný pro vývoj ekonomiky téměř kaţdého státu. Jeho význam hodnotíme z několika hledisek. Efektivnost země se soustředí na výrobu, při které můţe dosáhnout největších úspor společenské práce, a neustále ji zdokonaluje. Proporcionalita některé země (je jich velmi málo) s komplexní ekonomikou jsou schopny soběstačného vývoje, jejich trh je velký, mají veškeré suroviny a průmysl, který uspokojí jejich potřeby. Ve většině zemí je tomu ale naopak. Zahraniční obchod má dobrý vliv na vztahy mezi státy, neboť státy spolu vzájemně obchodují, jsou na sobě závislé a spolupracují na budování svých dobrých a stabilních vzájemných vztahů, tím zamezují konfliktům. Dále má pozitivní vliv na vzdělávání, ten, kdo se zabývá zahraničním obchodem, se musí neustále vzdělávat. 1.2. Zahraniční obchod České republiky Česká republika je poměrně malá země ve středu Evropy, která prošla velkými politickými změnami, ty měly jistě značný vliv na její zahraniční obchod. Po roce 1918, kdy se stala nezávislou, patřila k nejvyspělejším státům světa a obchodovala především se západními trhy. Po válce se stala součástí sovětských zemí (RVHP) a obchod byl z velké části realizován pouze s těmito zeměmi. V 90. letech, kdyţ se změnil politický reţim, zahájila transformační proces, aby se co nejrychleji vyrovnala hospodářsky vyspělým zemím, to přineslo z důvodu nezkušenosti celou řadu problémů a rizik. 10

Česká republika má řadu komparativních výhod (např. lázeňství, turismus, vysoký stupeň vzdělanosti, kvalifikovanou pracovní sílu), ale i řadu komparativních nevýhod (např. poloha nesvědčí zemědělství, nedostatek domácího kapitálu, málo obyvatel, a jiné). Převáţně obchoduje se státy EU (vývoz 83,9 %, dovoz 63,4 % v roce 2010), 5 z toho je jejím nejvýznamnějším obchodním partnerem Německo (cca 30% obchodu), dále pak realizuje obchod z větší části se sousedními státy. Není to úplně optimální, protoţe je dost závislá na jejich ekonomickém vývoji. Zahraniční obchod je důleţitý pro ekonomický rozvoj, úspěšné zapojení do mezinárodní dělby práce, vývozu zboţí a sluţeb, zaručuje růst HDP. Současný zahraniční obchod ČR je příznivý, čemuţ napomáhá Exportní strategie schválená na období 2008-2010 a prodlouţená na rok 2011a další instituce na podporu exportu např. CzechTrade, Exportní garanční a pojišťovací společnost (EGAP), Česká exportní banka (ČEB) a jiné. 1.3. Rizika obchodu Problematika rizik v komerční praxi je velice aktuálním tématem pro všechny podnikatele, kteří se zabývají obchodem zahraničním i tuzemským. Komerční rizika se kaţdým rokem zvyšují a jejich dopady na firmy jsou různé. Mohou firmě způsobit značné ztráty, na druhou stranu, kdyţ firma podstoupí určité riziko a obchod dopadne dobře, můţe to vést i k velkým ziskům, ty by měly být úměrné podstoupenému riziku. Domnívám se, ţe zvyšující se počty rizik jsou ovlivněny tím, ţe se obchoduje se zboţím a sluţbami ve stále větších objemech, moţná i globalizací světového obchodu, jistě také nestabilními ekonomickými podmínkami, krizí a hlavně zvyšujícím se počtem obchodů financovaných úvěrem. Dnešní uspěchaná doba komerčním rizikům také moc nepomáhá. Podnikatelé nejsou tak důslední, čas na ně tlačí, proto nepátrají po všech moţných rizicích, jenţe to potom mnohdy nevede k dobrým výsledkům. Rizika provází celou obchodní transakci od nabídky, či poptávky, uzavření kupní smlouvy, dodání sjednaného mnoţství zboţí nebo sluţeb ve sjednané kvalitě aţ po řádné zaplacení. Při nabídce a uzavření kupní smlouvy vznikají rizika často způsobená nesprávným 5 Vývoj zahraničního obchodu v roce 2010. BusinessInfo.cz [online]. 2011[cit. 2012-01-17]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/statistiky-zahranicniho-obchodu/vyvoj-zahranicniho-obchodu-v-roce- 2010/1000453/59965/. 11

sjednáním smluvní dokumentace. Při realizaci obchodu, zejména toho mezinárodního, hrozí velké mnoţstvím rizik jak ze strany dodavatele, tak i odběratele. Tato rizika mohou být způsobena například přírodními vlivy (přírodní katastrofy), politickými změnami, kurzovými změnami a spoustou dalších. Je důleţité k nim přistupovat s nadhledem a hodnotit je ve vzájemných souvislostech. Cílem všech účastníků obchodního kontraktu je eliminovat neţádoucí rizika. S některými riziky ovšem podnikatel musí do jisté míry počítat, nemůţe se jim vyhýbat úplně, to by vedlo k nevyuţití příleţitostí. Důleţité je, aby si kaţdý účastník obchodu uvědomil, jaká všechna moţná rizika mu při obchodní transakci hrozí a co všechno mohou způsobit, jaké dopady by měla rizika na firmu, zda jsou rizika přijatelná či nikoli. Jaké opatření (zajištění) pouţijí, aby se těmto nepřijatelným rizikům vyhnul. Abychom neţádoucím rizikům mohli předcházet, musíme si zjistit všechny informace o svém obchodním partnerovi a o všech subjektech, kterých se obchodní operace týká a které ji nějakým způsobem ovlivňují. Nezbytná je naše znalost platných právních a celních předpisů a zákonů na vybraných zahraničních trzích, stejně jako znalost informací povahy zeměpisné, politické a ekonomické. Komerční rizika sniţují všeobecně platná a přijímaná pravidla typu INCOTERMS v oblasti platebního styku, záruk a dalších oblastí. Tato pravidla se s postupem času stala zvyklostmi pro obchod nepostradatelnými. Při reklamacích hrají velmi důleţitou roli i pro soudy, například Mezinárodní rozhodčí soud je jednou z jejich renomovaných institucí. Řízení rizik se věnuje ve větších a středních podnicích TOP management a speciální pracovníci, tzv. risk manaţeři. Risk manažeři se tedy snaží identifikovat rizika ve vlastní firmě, analyzovat je a doporučovat, jak jim předcházet. 6 Jsou pro podnik důleţití proto, aby ho chránili proti různým rizikovým faktorům, které mohou mít na podnik nějaký negativní vliv. Komerční rizika většinou nevyvolají krizi ihned, jedná se o typ rizik, která se postupně zvětšují a nabalují se na sebe. To znamená, ţe by se měla podchytit uţ v počátcích, aby nezpůsobila ţádné škody. 6 JANATKA, František et al. Rizika v komerční praxi. Vyd. 1. Praha : Wolters Kluwer ČR, a.s., 2011, 320 s. ISBN 978-80-7357-632-5. 12

1.4. Platební a zajišťovací nástroje Základem dobrého obchodního vztahu je spolehlivost obou (všech) obchodních partnerů, včasné zaplacení za včas dodané zboţí nebo sluţbu. Na to se ale při realizaci obchodu nemůţeme spoléhat, proto je nezbytné chránit se pomocí vyuţití bankovních platebních a platebně zajišťovacích nástrojů, které pro tyto účely vznikly. Z tohoto důvodu vstupují banky do obchodního kontraktu, kde pomáhají straně, která si jejich podporu objednala, pomocí určité sluţby nebo vlastním závazkem. Zde hraje velice důleţitou roli bonita dané banky. Za poskytnutí takového závazku nebo sluţby si banky účtují prémii ve výši nákladů spojených se sluţbou či převzetím závazku a ve výši rizika spojeného s transakcí, které tím bere banka na sebe. Banka má právo sama se rozhodnout, jestli do podstupovaného rizika půjde a podpoří tím smluvní závazek společnosti, nebo zda ho odmítne. Neţ se banka zaručí za svého klienta, důkladně ho prověří a zhodnotí stejně tak, jako kdyby mu měla poskytnout úvěr. Protoţe v případě, ţe klient nedostojí sám svým smluvním závazkům, banka to zaplatí za něj a tím si vlastně klient úvěr od banky vynutí. 1.4.1. Platební nástroje třídíme z několika hledisek Podle role banky a výše její odpovědnosti je třídíme na závazkové a bezzávazkové. Na základě závazkových platebních nástrojů se banka zavazuje, ţe při splnění daných podmínek za svého klienta zaplatí v předem domluveném termínu, nebo ţe zaplatí za klienta v případě, ţe klient nezaplatí sám (např. dokumentární akreditiv, bankovní záruka). U bezzávazkových nástrojů se banka k ţádnému závazku nezavazuje, poskytuje jen sluţbu klientovi (např. dokumentární inkaso, hladký plat). Podle pracnosti a odborné náročnosti jsou platební nástroje rozděleny na dokumentární a nedokumentární. U dokumentárních nástrojů je potřeba k realizaci doloţit předem stanovené dokumenty (např. dokumentární inkaso, dokumentární akreditiv, dokumentární záruka). U nedokumentárních nástrojů jsou veškeré dokumenty předané přímo druhému obchodnímu partnerovi (např. hladký plat). Podle role, kterou nástroje hrají v procesu zajištění, jsou nástroje platební a platebně zajišťovací. Platební nástroje realizují platby za zboţí (např. dokumentární akreditiv, dokumentární inkaso). Platebně zajišťovací nástroje, zajišťují transakci a jsou vyuţity aţ v krajním případě, kdy nastane neplnění (např. bankovní záruky, indemnity sliby odškodnění). 13

Velké mnoţství platebních nástrojů vede k zajištění proti nejrůznějším druhům rizik, které provázejí obchodní transakci. Smluvní strany musí zjistit všechna potencionální rizika, odhadnout jejich výši a vybrat vhodné instrumenty k zajištění obchodního kontraktu. Výběr adekvátního instrumentu odpovídá obchodním zkušenostem, které získali z předešlých obchodů oba obchodní partneři, a jejich vzájemnému poznání. Ale i u dlouholetých partnerů se můţe objevit v budoucnosti platební nevůle nebo sníţení kvality zboţí. Některé závazkové nástroje jsou velice pruţné a můţeme je pouţít téměř pro kaţdou obchodní transakci např. bankovní záruky. U nich ale musíme být opatrní a při sjednání si dát pozor na formulaci závazku, aby nevyjadřoval něco jiného, neţ co potřebujeme. Závazkové nástroje dělíme podle povahy na abstraktní závazkové nástroje a akcesorické závazkové nástroje, kterým se budu věnovat ve třetí kapitole nazvané Druhy bankovních záruk. 1.4.2. Druhy platebních a platebně zajišťovacích nástrojů Hladký plat je mezinárodní převod peněz z účtu dluţníka ve prospěch účtu věřitele (např. zaplacení faktury za zboţí). Můţe se realizovat před dodáním zboţí (akontační plat), nebo aţ po dodání zboţí (hladký plat), podle domluvy obou obchodních partnerů. Dokumentární inkaso je platební nástroj, při kterém se vyinkasují peníze ve prospěch prodávajícího současně s předáním určitých dokumentů, které opravňují kupujícího se zboţím disponovat. Chrání prodávajícího proti riziku nezaplacení, ale uţ ho nechrání proti riziku neodebrání zboţí. Dokumentární akreditiv je velice oblíbený a často pouţívaný platební nástroj, který dává jistotu oběma zúčastněným stranám, kupujícímu i prodávajícímu. Prodávajícího chrání před nevůlí nebo neschopností kupujícího zaplatit i před nevůlí odebrat zboţí, a v případě, ţe prodávající splní akreditivní podmínky, banka platbu v jeho prospěch zrealizuje. Na druhé straně má kupující jistotu, ţe banka nezaplatí dříve, neţ prodávající dodá zboţí, protoţe prodávající musí doloţit bance dokumenty prokazující, ţe zboţí dodal. Přestoţe je tento platební nástroj finančně velice nákladný, stal se díky svému dlouhodobému vyuţívání dokonalým platebním nástrojem. 14

Bankovní záruka není platební nástroj, je to nástroj umoţňující zajištění obchodní transakce proti platebním i neplatebním rizikům. Patří mezi velmi oblíbené zajišťovací nástroje, kterým se budu věnovat podrobně v následujících kapitolách. Indemnita (slib odškodnění) je zajišťovací nástroj, velice podobný bankovní záruce. Vyuţívá se tam, kde je moţná ztráta cenných dokumentů (směnek, konosamentů), k zajištění moţnosti vystavení nových dokumentů a zajištění moţných škod, které mohou ze ztráty vzniknout. Standby akreditiv je zajišťovací nástroj, který má některé znaky stejné jako bankovní záruka a některé znaky z dokumentárního akreditivu. Při uplatnění standby akreditivu se dokládají dokumenty, které vypovídají o nesplnění podmínek (např. nezaplacení faktury). Bankovní aval je zaručení banky (směnečný ručitel) za zaplacení směnky. 15

2. Bankovní záruky Bankovní záruka je díky své univerzální formě velmi kvalitní a populární zajišťovací nástroj. 2.1. Charakteristika a funkce bankovní záruky S bankovní zárukou se můţeme setkat při zajištění prakticky kaţdého rizika vyplývajícího z obchodního vztahu. Nejčastěji se vyuţívá při zajištění rizik v mezinárodním obchodu, kde ji můţe vyuţít jak strana prodávající, tak i strana kupující, protoţe riziko vyplývající z obchodního kontraktu, podstupují obě strany. Zajištění vyuţívají většinou obchodní partneři, kteří se neznají, mohou mít špatné zkušenosti z předchozích obchodů, nebo cítí negativní změnu v chování obchodního partnera. Například ji můţe vyuţít strana prodávající k zajištění platebních rizik, aby měla jistotu, ţe za dodané zboţí dostane zaplaceno. Nebo naopak v případě, kdyţ chce prodávající zaplatit kauci za zboţí, které dodá kupujícímu aţ v budoucnosti, můţe si kupující vyţádat bankovní záruku za vrácení kauce a má jistotu, ţe kdyţ zboţí ve sjednané době a kvalitě nedostane, o peníze nepřijde. Záruka můţe zajistit i rizika, která se obchodu zboţí a sluţeb netýkají (např. celní bankovní záruky, indemnita). K jisté dokonalosti se dopracovala s postupem času, pomohla ji k tomu jistě dlouhodobá praxe, po kterou se bankovní záruky jako zajišťovací prostředek vyuţívají. Během té doby se setkala s celou řadou pokusů o zneuţití jak ve světě, tak u nás. Ty napomohly k vytvoření potřebné právní a zvyklostní podpory. Bankovní záruka není cenný obchodovatelný papír, práva z ní se mohou postoupit další osobě cesí. Mezinárodní zvyklosti však chtějí, aby tato moţnost postoupení byla zaznamenaná v textu listiny. Bankovní záruka vzniká písemným prohlášením banky v záruční listině, že uspokojí věřitele do výše určité peněžní částky podle obsahu záruční listiny, jestliže určitá třetí osoba (dlužník) nesplní určitý závazek nebo budou splněny jiné podmínky stanovené v záruční listině. 7 7 Business center.cz : Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník [online]. 1998-2012 HAVIT, s.r.o., 2012 [cit.2012-04-11].dostupné z: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/obchzak/cast3h1.aspx. 16

Z výše citovaného je jisté, ţe záruka musí být v písemné formě, určuje jednostranný právní závazek ručící bance. Tento zákon nejde obejít, všechny bankovní záruky vydané v České republice se jím musí řídit. Subjekty, které v záruce figurují, jsou banka, dluţník (příkazce) a věřitel (příjemce). Dluţník neboli příkazce je ten, kdo banku ţádá, aby se za něj zaručila a vystavila bankovní záruku. Věřitel je příjemce záruky (tzv. beneficient), v jeho prospěch je záruka vystavená. Banka vystavuje bankovní záruku, vstupuje do vztahu mezi kupujícího a prodávajícího jako ručitel. Kvalita záruky je závislá na bonitě banky (záleţí na pozici, kterou zaujímá na trhu, na její spolehlivosti a na dobrém jménu, které si svou praxí vytvořila). Pro příjemce je prioritní jistota, ţe je banka schopná splnit své závazky v případě uplatnění záruky. Kdyţ si není jistý, můţe poţádat jinou nebo ještě svou banku o potvrzení záruky. Vystavení záruky, jak uţ bylo napsáno výše, by mělo být písemně. Při vystavení písemné záruky musí být listina opatřena podpisy oprávněných osob z banky (podpisové vzory banky mají všechny korespondenční banky k dispozici a příjemce listiny si u nich můţe ověřit pravost záruky). Dále se můţe pouţít dálnopis nebo telegram, zde musí být listina dobře zakódovaná. Místo dálnopisu a telegramu pouţívají banky spíše SWIFT, 8 taková záruka je poslaná bance příjemce s ţádostí, aby svého klienta informovala. Záruka se vystavuje většinou jako závazek neodvolatelný, kdyby byla odvolatelná, neměla by smysl a nikdo by ji nevyuţil. Protoţe náš zákon neodvolatelnost přesně nestanovuje, musí to být přesně zapsáno v textu záruky, popřípadě by měl být v textu odkaz na Jednotná pravidla pro záruky vyplatitelné na poţádání (Publ. MOK čís. 758), která stanovují v článku 4 b, ţe všechny záruky jsou od svého vzniku neodvolatelné, přestoţe to v nich není napsané. Výjimkou jsou záruky celní, záruky za platební karty s výpovědní lhůtou, záruky zajišťující revolvingové úvěry s výpovědní lhůtou. Banka se zaručuje za svého klienta tak, jak je to sjednáno v textu záruční listiny, ve které stanovuje podmínky domluvené s příkazcem, za kterých je ochotna v případě uplatnění 8 SWIFT (Society for Worldwide Interbank Financial Telecommunication Společnost pro celosvětovou mezibankovní finanční telekomunikaci) vznikla v r. 1973 v Belgii, jejím cílem je provozovat mezinárodní přenos dat mezi bankami elektronickými prostředky. V současnosti se na tomto systému podílí několik tisíc bank a jejich počet neustále roste. SWIFT se tak stává nezbytným pro všechny banky, které ve své činnosti přikládají význam mezinárodnímu platebnímu styku. 17

záruky beneficientem plnit. Výplata záruky je vţdy realizovaná pouze v peněţité formě, ať se jedná o druh bankovní záruky platební, nebo neplatební. 2.1.1. Obsah a náležitosti bankovní záruky Při sjednání bankovní záruky by měl být správně identifikovaný dluţník (příkazce), ten který by měl splnit svůj závazek, který mu vyplývá z obchodního vztahu a který je zajištěný bankovní zárukou podle mandátní smlouvy uzavřené s bankou. Dále by měl být identifikovaný beneficient, v jehoţ prospěch zní bankovní záruka. Následuje identifikace ručitele, v tomto případě banky, která vystavuje záruku a ručí za splnění závazku beneficientovi, identifikace podkladového vztahu (např. kupní smlouva, smlouva o díle), referenční číslo záruky, maximální částka a měna, platnost bankovní záruky, podmínky pro uplatnění a způsob předloţení uplatnění (listinná podoba, elektronicky), jazyk dokumentů. V úvodním ustanovení se vysvětluje, za jakým účelem se bankovní záruka vystavuje, odkazuje se na danou obchodní smlouvu. Identifikují se zúčastněné strany, obchodní kontrakt a stanoví se závazky klienta z kontraktu zaručené zárukou. V záručních povinnostech banky se stanoví nejvyšší moţná částka, která v případě uplatnění záruky bude vyplacena (nesmí být poníţena o ţádné sráţky) a měna, ve které bude daná částka vyplacena. Zpozdí-li se banka s výplatou, zaplatí beneficientovi navíc úroky, které plynou z opoţděné platby. Můţe se stanovit i doloţka o sniţování zaručené částky, tzn., ţe v případě plnění se částka sníţí o dosud zaplacené platby příkazcem, nebo bankou, popřípadě o dosud dodané zboţí. Domluví se podmínky, za nichţ banka ručí a podmínky pro uplatnění záruky, za kterých bude banka povinna plnit. Platnost bankovní záruky je daná buď pevným datem, nebo určitou událostí. Většinou se datum ukončení platnosti určuje 14 aţ 30 dní po termínu realizace obchodu nebo po splnění určité události. Je to nejzazší termín, ve kterém můţe banka obdrţet ţádost s uplatněním záruky. Závěrečné ustanovení diktuje údaje o převoditelnosti záruky (cese), právo země, podle kterého se bude v případě sporů a nejasností postupovat (kdyţ to není v záruce stanoveno, záruka se řídí právním systémem země vystavující banky). Výhody bankovní záruky pro klienty jsou v široké moţnosti jejího uplatnění (výjimečná je svou univerzálností). Zajištění bonitní bankou je kvalitním zajištěním obchodního závazku, 18

které protistrana přijme bez dalších opatření (příjemce má jistotu, ţe banka bude plnit v případě uplatnění záruky), taková záruka minimalizuje dodavatelská a odběratelská rizika (riziko nevrácení akontace, odstoupení od obchodu, niţší kvalita zboţí, ). Většina bank nabízí celou řadu sluţeb spojených s bankovní zárukou - poradenství, poskytování záruk, zajišťování záruk. Výhody pro banku jsou spojeny s poplatky a provizemi spojenými s poskytnutím bankovní záruky, nízké procento uplatnění, rozšířená nabídka produktů pro své klienty. Kdyţ si banka vybuduje dobré jméno a jsou její záruky přijímané beneficienty a bankami i v cizině, přináší jí to řadu nových klientů. Nevýhodou je, ţe si musí dát všechny zúčastněné strany pozor na správnou formulaci záruky (správný výklad povinností) a rozdílný přístup k zárukám v různých zemích. Banky vyţadují u klientů při sjednání platební záruky, aby byla kryta dvakrát (tzn., aby měl klient v bance uloţené peníze ve výši, která se rovná dvojnásobku částky, na kterou je záruka sjednaná, na zajištění a na zaplacení), záleţí to určitě na bonitě klienta, způsobu a výše zajištění. Abstraktní záruka můţe být zneuţita neoprávněně, banka u tohoto typu oprávněnost neřeší. 2.2. Právní úprava v ČR V České republice se bankovní záruky dříve sjednávaly podle zákoníku mezinárodního obchodu, 9 dnes se řídí obchodním zákoníkem, ve kterém právní formu bankovní záruky upravuje Zákon č.513/1991 Sb., obchodního zákoníku, část třetí: Obchodní závazkové vztahy, hlava I: Obecná ustanovení, díl VI: Zajištění závazku, oddíl 4: Bankovní záruka. Tento zákon je kogentní, tzn., ţe při vystavování záruky se ho musíme striktně drţet. Dále, pak můţeme vyuţít při sjednání bankovní záruky Jednotná pravidla ICC Paříţ, které vydává Mezinárodní obchodní komora v Paříţi (MOK). V praxi často vyuţíváme Jednotná pravidla pro záruky vyplatitelné na poţádání č. 758 účinná od července 2010 (ICC ČR), a méně často (téměř vůbec) Jednotná pravidla pro kontraktní záruky č. 325. Kdyţ se bude záruka řídit i podle těchto pravidel, musí být v textu záruční listiny napsané, ţe se na ně odkazuje, protoţe nejsou zákonem dané, jde o mezinárodní zvyklosti. 9 Zákon č. 101/1963 Sb., byl právní předpis upravující mezinárodní obchodní právo, zrušen 1. ledna 1992 obchodním zákoníkem. 19

Zákon č.513/1991 Sb., obchodního zákoníku, část třetí: Obchodní závazkové vztahy, hlava I: Obecná ustanovení, díl VI: Zajištění závazku, oddíl 4: Bankovní záruka Tento zákon vypovídá o tom v jaké formě a jakým způsobem bankovní záruka vzniká, za co a jak banka ručí, v jaké formě je vyplácené plnění a v jakém případě banka plní, určuje povinnosti dluţníka a banky. Stanovuje, ţe jejich vztah se řídí podle smlouvy mandátní. Smlouva mandátní je daná Zákonem č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, část třetí: Obchodní a závazkové vztahy, hlava II: Zvláštní ustanovení o některých obchodních závazkových vztazích, díl X: Smlouva mandátní. Na mě tento zákon působí velice stručně v poměru s tím, jak je záruka náročný zajišťovací instrument. Jednotná pravidla pro kontraktní záruky (publ. MOK čís. 325) Pod pojmem kontraktní záruky jsou myšleny záruky vystavené na ţádost vývozců ve prospěch dovozců. Jsou to záruky za nabídku, záruky za vrácení platu předem a záruky za řádné splnění obchodu. U těchto pravidel je při uplatnění záruky nutné doloţit, ţe má dovozce na plnění opravdu nárok. Tato pravidla nejsou příliš oblíbená a pouţívaná ani ze strany příjemců, ani ze strany bank, např. článek 9 (obsahuje dokumenty potřebné k doloţení v případě uplatnění záruky, snaţí se zajistit moţnost plnění pouze podle rozhodnutí soudu, nebo kdyţ s tím příkazce souhlasí) a článek 5 (podrobně udává podmínky ukončení platnosti záruky, coţ není úplně výhodné pro příjemce). Z toho vyplývá, ţe Jednotná pravidla pro kontraktní záruky chrání především příkazce, a proto by příjemce záruku s odkazem na tato pravidla ani nepřijal. Jednotná pravidla pro záruky vyplatitelné na požádání (publ. MOK čís. 758) Tato pravidla vydaná v roce 2010 i jejich předchůdci URDG 458 10 z roku 1992 můţu označit za velice oblíbená a v praxi velmi pouţívaná. Nová pravidla si vynutila doba, po kterou se stará pravidla pouţívala. Během těch sedmnácti let se mnoho věcí změnilo, pokrok zasáhl i obchodní transakce, objevila se nutnost úprav textu, tedy objasnit a rozšířit stávající standardy. URDG 758 upravují, doplňují a rozšiřují ty z roku 1992. Těmto 10 URDG 458 - Jednotná pravidla pro záruky vyplatitelné na poţádání (publ. MOK čís. 458). 20

pravidlům se podařilo vyváţit rizika všech dotčených stran, povedlo se jim vytvořit jednoznačná, přesná, komplexní, vyváţená a inovativní pravidla, která jsou k dispozici pro kaţdého. V praxi by se měly obě strany předem domluvit na znění textu v záruční listině, měly by se domluvit i na tom, podle které země (jejich zákonů) se bude záruka řídit, zpravidla je to země, kde se bankovní záruka vystavuje. V případě, ţe se bude záruka řídit i podle některých z pravidel ICC, musí se v textu listiny uvést odkaz na tato pravidla. Pro obě strany je důleţité, aby věděly, co daná pravidla znamenají, jejich nevědomost jim můţe způsobit značné potíţe. V České republice s pouţitím pravidel ICC Paříţ není problém, zákon a pravidla se vzájemně nepopírají. Někdy se stává, ţe si obchodní partner z cizí země vynutí záruku u banky v jeho zemi, která se řídí zákonem jeho země. Pro zajímavost se ještě zmíním o Úmluvě o mezinárodních zárukách a stand-by akreditivech, kterou vypracovala Komise OSN pro mezinárodní právo UNICITRAL, jejím záměrem je sjednotit právní úpravu a zvyklosti různých zemí. Je platná od roku 2000, ale počet zemí, které ji zatím přijaly je malý (Ekvádor, Kuvajt, Panama, Tunisko, USA). Úmluva není zatím součástí ani našeho právního systému. 2.3. Dohled České národní banky Česká národní banka (dále jen ČNB) je od roku 1993 centrální bankou ČR a orgánem, který zastává dohled nad finančním trhem. 11 Její postavení, funkce a cíle se výrazně liší od komerčních bank. Primárním cílem ČNB je zabezpečit cenovou stabilitu, dále pak podpora hospodářského růstu, pokud tato činnost není v rozporu s primárním cílem. Mezi další důleţité cíle patří emise hotovostních peněz, vykonávání monetární politiky, statistické činnosti, zastupuje stát v mezinárodních finančních institucích, vykonává dohled nad finančním trhem a další. ČNB je bankou pro stát, veřejný sektor, i pro ostatní banky. Regulace a dohled ČNB ČNB dohlíţí na celý finanční trh (bankovní sektor, kapitálový trh, pojišťovací sektor, penzijní fondy, druţstevní záloţny, směnárny a další). Uděluje licence pro většinu subjektů 11 Dle zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance. 21

působících na finančním trhu. Určuje jim pravidla, pomocí kterých zajišťuje jejich stabilitu a reguluje jejich podnikání. Kontroluje, zda všechny subjekty působící na finančním trhu tyto pravidla dodrţují, a v případě porušení je postihuje sankcemi. Domlouvá spolupráci mezi orgány dohledu v oblasti internacionální kooperace. Dohody o spolupráci nemají právně závazný charakter, jejich hlavní přínos spočívá ve zlepšení spolupráce a výměně informací při dohledu přeshraničně působících subjektů finančního trhu. Dále slouží jako pojistka pro zachování důvěrnosti informací v případě spolupráce s orgány dohledu ze zemí mimo EU, a jako důležitý nástroj posílení spolupráce s partnerskými orgány dohledu. 12 12 ČNB. Dohody o spolupráci [online]. Česká národní banka, 2003-2012, 2012 [cit. 2012-04-11]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/cs/dohled_financni_trh/vykon_dohledu/dohody_o_spolupraci/. 22

3. Druhy bankovních záruk V této kapitole provedu rozbor moţných druhů bankovních záruk z různých pohledů. 3.1. Záruka akcesorická a abstraktní Náš obchodní zákoník dovoluje, aby banky uzavíraly s klienty bankovní záruky typu akcesorického i abstraktního. Který typ pouţijí při zajištění rizika, záleţí pouze na domluvě mezi obchodními partnery a bankou. V praxi se většinou pouţívá bankovní záruka abstraktní vyplatitelná proti dokumentům. 3.1.1. Záruka akcesorická Záruka akcesorická není příliš oblíbeným druhem záruky ani u příjemce, ani u banky (v pozici ručitele). U tohoto typu záruky je plnění bankou vyplaceno příjemci v případě, ţe příkazce nemá proti vyplacení ţádné námitky. Námitky, které můţe příkazce pouţít, musí být přesně specifikované v textu záruční listiny, coţ stanovil obchodní zákoník (i přesto, ţe v textu nemusí být pouţita slova jako námitka, akcesorická). Z toho důvodu, by si měl příjemce text záruky pečlivě pročíst a v případě, ţe z něj nebude úplně jasné, o jaký druh záruky se jedná, nemusí ji přijmout, popřípadě můţe banku poţádat o změnu v textu. Tento druh záruky se můţe vystavit jako subsidiární, coţ znamená, ţe ručící banka poskytne plnění ze záruky v případě, ţe příkazce nesplnil svůj závazek na předchozí výzvu beneficienta. Nebo se můţe vystavit jako záruka solidární, která umoţňuje beneficientovi, aby poţádal v ručící bance o plnění, aniţ by musel nejdříve poţádat o plnění příkazce (dluţníka). Příjemce většinou tento typ záruky ale ani nepřijme, protoţe mu to nedává jistotu, ţe dostane peníze ihned po splnění svých povinností vyplývajících z kontraktu (ani od dluţníka, ani z uplatněné záruky od banky). Svědčí to pouze o tom, ţe obchodní partner je bankou prověřený a neměl by vzniknout problém s placením. Banky nerady vystavují tento druh záruky, protoţe je vysoká pravděpodobnost, ţe při uplatnění námitky vznikne konflikt. Tento konflikt musí vyřešit soud, kdyţ se strany vzájemně nedomluví, coţ je pro banku dosti nepříjemná a nákladná situace. 23

Běţně se tyto záruky téměř nevystavují s výjimkou platební záruky za zaplacení dodavatelského úvěru. Jsou výhodné pouze z pohledu příkazce a v dobrém obchodním vztahu je důleţité, aby byla vyváţena rizika pro oba partnery. 3.1.2. Záruka abstraktní Záruka abstraktní je tou oblíbenější formou záruky pro příjemce i pro banku, která se běţně pouţívá. Není spjatá s ţádnou smlouvou, kterou mezi sebou uzavírají obchodní partneři (i kdyţ se o ní v úvodu listiny píše). Příjemce má jistotu, ţe v případě uplatnění záruky mu banka vyplatí částku bez jakýchkoliv dalších podmínek. Tento typ záruky se většinou odkazuje na Jednotná pravidla pro záruky vyplatitelné na poţádání č. 758, nebo se přímo v textu uvádí, ţe banka vyplatí plnění na první výzvu a bez námitek nebo na první výzvu a bezpodmínečně. 13 Pro příkazce není úplně vhodný tento druh záruky, hrozí mu zneuţití ze strany příjemce, proti němuţ se nemůţe pohotově bránit. Banka při ţádosti o plnění nepátrá, zda je tato ţádost oprávněná nebo ne. Příkazce informuje o uplatnění záruky současně s vystavením příkazu k poslání peněz příjemci. V případě, ţe je opravdu záruka uplatněna neoprávněně, příkazce můţe zaţádat soudní cestou k prošetření, coţ je dosti zdlouhavé a nemilé. Příjemci naprosto vyhovuje tento typ záruky. Je to pro něj nástroj, který můţe vyuţít i v případě, ţe by sám podmínky ze smlouvy s kupujícím nesplnil. Jen zaţádá banku o plnění ještě v době, kdy je záruka platná. Banka není úplně proti poskytnutí abstraktní záruky, nemá ţádné starosti s tím, kdyţ je záruka proplacena neoprávněně. Banka pouze zrealizuje to, k čemu se v záruční listině zavázala. Případný spor řeší mezi sebou kupující a prodávající, většinou o tom rozhodne aţ soud. Z principu, by ale měla být banka nestranná (i kdyţ, kaţdá banka stojí za svým klientem) a mělo by jí záleţet na vyrovnání rizik. Je to v jejím zájmu hlavně v situaci, kdy obě obchodní strany jsou klienty jedné banky. Z výše uvedených druhů bankovních záruk není moţné tedy vybrat takovou, která by zajistila vyváţení rizik na obou stranách podobně. Je proto moţné sjednat bankovní záruku abstraktní, která bude proplacena proti dokumentům přesně určeným v textu listiny. 13 ČERMÁKOVÁ, Irena. Bankovní záruka. 1. vyd. Brno : ECON publishinq, s.r.o., 2002, 175 s. ISBN 80-86433-03-X. 24

Příkazce při sjednání záruky poţádá banku, aby v textu definovala dokumenty, které bude muset příjemce při případném uplatnění záruky bance předloţit. Banka by měla svému klientovi doporučit ty dokumenty, které by byly vhodné v daném případě a které můţe formálně zhodnotit. Banka dokumenty přijme a záruku proplatí, ale nebude zjišťovat pravost jejich obsahu, pouze zkontroluje, zda odpovídají dokumentům z listiny, dále je pak postoupí příkazci. Tyto dokumenty mu mohou slouţit jako důkaz při řešení moţných neshod. Není to úplně ideální ochrana příkazce, tou je pouze záruka akcesorická, ale je to určitě ztíţení podmínek pro příjemce a jasný ústupek obou zúčastněných stran. 3.2. Záruka přímá a nepřímá Podle typu ručení dělíme záruky na přímé a nepřímé. 3.2.1. Záruka přímá Záruka přímá je nejčastěji vyuţívanou formou ručení. Poţádá - li příkazce svou banku o vystavení záruky, domluví se s ní na podmínkách a znění textu listiny. Banka pak pošle listinu buď přímo příjemci, nebo prostřednictvím jiné banky - nejčastěji banky příjemce. Ta oznámí příjemci přijetí tohoto dokumentu, většinou mu pošle kopii. Banka příjemce nevstupuje do ručitelského závazku, pouze poskytuje sluţbu bance příkazce. Plnění vyplácí ručící banka příkazce. Schéma č. 1: Grafické znázornění postupu při vystavení přímé záruky PŘÍKAZCE 1. Vznik zajišťovaného závazku BENEFICIENT 2. Příkaz k vystavení záruky na základě mandátní smlouvy a zaplacení záruční provize BANKA 3. Vystavení záruky ve prospěch beneficienta Zdroj: DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3. přepracované a rozšeřené vydání. Praha : Linde Praha, a.s., 2005, 681 s. ISBN 80-7201-515-X. 25

Někdy můţe příjemce záruky poţádat jinou banku (většinou svou banku, nebo banku ve své zemi), aby vystavenou záruku ještě stvrdila. Důvodem takového poţadavku je, ţe příjemce ručící bance úplně nedůvěřuje. V případě uplatnění záruky si potom můţe vybrat banku, u které o plnění zaţádá. Druhá banka, nejčastěji banka příjemce, mu záruku vyplatí a pak si ji vyinkasuje od banky ručící. Náklady spojené se zaručením druhé banky, uhradí buď příkazce, nebo příjemce, záleţí to na jejich domluvě. Schéma č. 2: Grafické znázornění postupu při vystavení potvrzené záruky PŘÍKAZCE 1. Vznik zajišťovaného závazku BENEFICIENT 2. Příkaz k vystavení záruky na základě mandátní smlouvy a zaplacení záruční provize Možnost uplatnit nárok na plnění ze záruky 4. Potvrzení záruky BANKA PŘÍKAZCE 3. Příkaz k potvrzení záruky ve prospěch beneficienta ZAHRANIČNÍ BANKA Zdroj: DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3. přepracované a rozšeřené vydání. Praha : Linde Praha, a.s., 2005, 681 s. ISBN 80-7201-515-X. 3.2.2. Záruka nepřímá Záruka nepřímá se pouţívá většinou ve státech, kde není moţné podle jejich zákonů akceptovat záruku banky cizí země. Banka příkazce se domluví nejčastěji s bankou příjemce (můţe to být i s jinou bankou v dané zemi, kdyţ to přesně neurčí příjemce), aby vyhotovila záruku ve prospěch příjemce, za kterou se plně zaručí (vystaví protizáruku v její prospěch). Záruku ve prospěch beneficienta vystaví v souladu se zákony jeho země. Z toho plyne, ţe u jednoho obchodního případu budou sjednány dvě bankovní záruky, které nejsou na sebe vázané. Kdyţ nastane situace, ţe příjemce záruku uplatní, bude o plnění ţádat v jeho bance (popř. jiné bance, podle domluvy) a banka pak uplatní protizáruku u banky příkazce. Náklady na 26

tento typ zajištění (za obě dvě záruky) jsou účtovány k tíţi příkazce, nedomluví li se jinak. Protizáruka má formu výhradně abstraktní a uvádí, ţe bude vyplacena na první výzvu a bezpodmínečně, na ţádost banky příjemce. Doba platnosti záruka je stanovena podle dohody, finální záruka má většinou konec platnosti 14 aţ 30 dní po dokončení kontraktu a protizáruka má platnost prodlouţenou o 14 aţ 30 dní skončení platnosti finální záruky, ale mohou mít i platnost neomezenou. Schéma č. 3: Grafické znázornění postupu při vystavení nepřímé bankovní záruky PŘÍKAZCE 1. Vznik zajišťovaného závazku BENEFICIENT 2. Příkaz k vystavení záruky na základě mandátní smlouvy a zaplacení záruční provize Možnost uplatnit nárok na plnění ze záruky 4. Vystavení záruky BANKA PŘÍKAZCE 3. Příkaz k vystavení záruky ve prospěch beneficienta (protizáruka) ZAHRANIČNÍ BANKA Zdroj: DVOŘÁK, Petr. Bankovnictví pro bankéře a klienty. 3. přepracované a rozšeřené vydání. Praha : Linde Praha, a.s., 2005, 681 s. ISBN 80-7201-515-X. 3.3. Záruka platební a neplatební Podle povahy zajišťovaného závazku dělíme záruky na platební a neplatební a ty pak ještě dále. 3.3.1. Platební záruky Platební záruky jsou takové, které zajišťují, ţe dluţník své finanční pohledávky zaplatí. Tím, ţe se nejedná o platební nástroj, ale pouze nástroj zajišťovací, k jeho realizaci ani nemusí dojít, a často ani nedochází, jeho realizací ztrácí příkazce své dobré jméno. Zpravidla se pomocí záruky zajišťují platební podmínky, které jsou sjednány v kupní smlouvě. Kupující si vyţádá bankovní záruku, aby mu garantovala, ţe po vystavení faktury 27

kupujícímu, dostane zaplaceno (od kupujícího, nebo od banky), tzv. zajištění hladkého platu. Podobným způsobem si můţe věřitel zajistit i platbu realizovanou prostřednictvím dokumentárního inkasa, u kterého má sice jistotu, ţe kupující se dostane ke zboţí aţ současně se zaplacením, ale nemá jistotu, ţe odběratel objednané zboţí převezme. Banka tak garantuje zárukou proplacení dokumentárního inkasa v případě nevůle dluţníka odebrat a zaplatit za objednané zboţí. Tady je podstatné, aby se věřitel při ţádosti o proplacení zmínil, ţe dokumentární inkaso je zajištěno bankovní zárukou, a v případě nerealizování platby ze strany dluţníka po dodání zboţí je záruka povaţovaná za uplatněnou (dokumentární inkaso i platební záruka je sjednaná u téţe banky). Při zajištění platební zárukou se můţeme setkat s dokumentární zárukou, je to zvláštní forma záruky, která se odkazuje na Jednotné zvyklosti a pravidla pro dokumentární akreditivy, ve kterých jsou stanoveny přesné podmínky ohledně předloţení dokumentů a jejich posuzování při ţádosti o plnění. U této záruky je určené, ţe se musí dokládat vţdy originály dokumentů. Platební bankovní záruka se dále vyuţívá při zajištění zaplacení směnek, splátek leasingových úvěrů, odběratelských i dodavatelských úvěru i kterýchkoliv jiných finančních úvěrů, spotřební daně, finanční podpory Evropské unie. Vţdy záleţí na tom, na co je v úvodu záruční listiny odvoláno (určitá směnka, leasingová smlouva a počet splátek, a jiné). Zvláštním typem je platební záruka za zaplacení dodavatelského úvěru při dodání investičního celku. Dodavatelský úvěr je forma obchodního úvěru, který je poskytnut dodavatelem odběrateli ve formě odložení platby za dodané zboží. 14 Dodavatel se domluví s odběratelem, ţe mu poskytne dodavatelský úvěr na objednané zboţí, ale chce mít jistotu, ţe odběratel bude řádně splácet. Na důkaz toho odběratel nechá vystavit danou záruku, která bude zpočátku typu akcesorického (protoţe dodavatel ještě zboţí nedodal a odběratel se chce také chránit před moţným rizikem spočívajícím ve 14 Business center.cz : Slovník pojmů [online]. 1998-2012 HAVIT, s.r.o., 2012 [cit. 2012-04-11]. Dostupné z: http://business.center.cz/business/pojmy/p947-dodavatelsky-uver.aspx. 28

zneuţití abstraktní záruky, kde by v situaci podvodného uplatnění záruky nemohl v plnění zabránit) a po řádném dodání a zprovoznění investičního celku se záruka přemění na záruku typu abstraktního. Kdyţ je v záruční listině vše přesně a správně zapsáno většinou takovou záruku beneficient přijme. 3.3.2. Neplatební záruka Neplatební záruka zajišťuje splnění jiného neţ finančního závazku. Záruka se většinou vystavuje na ţádost dodavatele (jako příkazce). Záruka za nabídku do veřejné soutěže (vádium, bid bond) Je dána zákonem 137/2006 Sb. o veřejných zakázkách, část druhá: Zadávací řízení, hlava V: Kvalifikace, díl 3: Jistota. Při vyhlášení veřejné soutěţe musí uchazeči vypracovat nabídku a spolu s ní odevzdat i tzv. jistotu, která můţe být buď ve formě peněţní sloţit peníze ve prospěch účtu zadavatele, nebo ve formě bankovní záruky. Bankovní záruka se uplatní podle ţádosti zadavatele soutěţe v případě, ţe zájemce vyhraje a pozmění podmínky z nabídky, nebo z nějakého důvodu neuzavře smlouvu. Záruka za nabídku je většinou do výše 2% z celkové odhadované ceny kontraktu, stanoví ji zadavatel. Při vyhlašování zahraničních soutěţí je často podmínkou pro přijetí záruky za nabídku do veřejné soutěţe, aby byla vystavena bankou v dané zemi, coţ se můţe realizovat pomocí protizáruky ve prospěch jejich banky. Cizí banka vystaví konečnou záruku ve prospěch beneficienta (zadavatele) podle předepsaného znění. Záruka za vrácení akontace (záruka za vrácení platu předem) Tato záruka se pouţívá, kdyţ se domluví dodavatel s odběratelem na platbě před dodáním zboţí (spíše je-li podmínkou ze strany dodavatele částečná úhrada, méně často i úhrada celé částky). Záruka chrání rizika na straně odběratele a zabezpečuje úspěšné uskutečnění obchodu. Dodavatel zařídí ve své bance záruku za vrácení akontace, kterou banka vyplatí odběrateli, nesplní-li dodavatel své povinnosti plynoucí z kupní smlouvy nebo od smlouvy odstoupí a 29