Mnoho štěstí v novém roce

Dlouhá noc Vánoční povídka novináře a spisovatele Richarda Sobotky. STRANA 3 Malíř hor a dálek V prosinci si připomínáme 110. výročí narození akademického malíře Aloise Juříčka. STRANA 4 Vánoční pozvánky Pro tuto krásnou dobu je připravena celá řada kulturních akcí, vyberte si. STRANA 5 Z venku ani bod Rožnovští házenkáři opět prohráli a budou hrát o záchranu. STRANA 8 ČTRNÁCTIDENÍK ČÍSLO 25 ROČNÍK XII 19. PROSINCE 2002 CENA 4 Kč Z města Oznámení občanům! Městský úřad v Rožnově pod Radhoštěm oznamuje, že bude v době od 19. 12. 2002 do 3. 1. 2003 pro veřejnost uzavřen z důvodů převodu působností z Okresního úřadu Vsetín, jehož činnost bude ukončena dnem 31. 12. 2002. Žádáme proto občany, aby vyřizování svých záležitostí neponechávali na poslední dny v roce. Děkujeme za pochopení. Kancelář starosty města. Mše svaté v Rožnově p. R. - chrám Všech svatých 24. 12. Úterý - Štědrý den 16.00 (pro děti) 24.00 (půlnoční) 22.00 Vigantice 25. 12. Středa - Slavnost Narození Páně 7.00, 8.15, 10.30 hodin 11.00 Vigantice 26. 12. Čtvrtek - Svátek sv. Štěpána 7.00, 8.15, 10.30 hodin 27. 12. Pátek - Svátek sv. Jana Evangelisty. 7.00 (žehnání vína) 28. 12. Sobota - Svátek sv. Mláďátek 9.00 hodin 17.00 Vigantice 29. 12. Neděle - Svátek Svaté Rodiny 7.00, 8.15, 10.30 hodin 30. 12. Pondělí 18.00 hodin 31. 12. Úterý - Sv. Silvestra - papeže 7.00 hodin Mše sv. na konci roku 16.00 hodin 1. 1. Středa - Slavnost Matky Boží, Panny Marie 7.00, 8.15, 10.30 hodin 11.00 Vigantice Informace o MÚ Rožnov p. R. naleznete na adrese www.roznov.cz a informace o Rožnově p. R. naleznete na adrese www.roznov.info Mnoho štěstí v novém roce Vážení čtenáři Spektra Rožnovska, pracovníci a spolupracovníci T klubu - kulturní agentury i redakce Spektra Rožnovska si Vám dovolují popřát opravdu krásné a šťastné Vánoce. Ať se všichni v míru a pohodě sejdeme u svátečně prostřeného stolu a u vánočního stromečku zavzpomínáme na své blízké i na ty, kteří již museli od nás odejít. Vzpomeňme i na ty, kteří nemají to štěstí jako my, a musí tyto nádherné svátky slavit daleko od svých blízkých, možná v bídě a dnech plných utrpení. Věnujme jim tichou vzpomínku. Vážení čtenáři, do nastávajícího roku 2003 Vám všem přejeme mnoho zdraví i duševní svěžesti, hodně porozumění a tolerance. Při vánoční náladě a pohodě, kterou Vám ze srdce přejeme, nezapomeňte, že první číslo Spektra Rožnovska v příštím roce vyjde 16. ledna 2003. Vladimír Pitron Poselství Vánoc Vánoce - tradice, která se opakuje rok co rok už dva tisíce let. že životně důležité věci uchová- to od dětství. Ale často se stává, Mnozí lidé mají rádi Vánoce váme jen ve svém vědomí, ale pro jejich bohatou tradici. Vybavují se jim vzpomínky, které Jaký je skutečný význam Vánoc, našeho srdce se to nedotkne. chtějí stále podržet, vzpomínky co to má společného s realitou na teplo domova, vůni pečiva, dnešního moderního života? očekávání dárků... Jiní lidé chápou vánoční poselství jako něja- jako první uslyšeli tu jedineč- V tom vánočním čase pastýři Ilustrační foto: Aleš Žanta kou pohádku. Tento starý příběh je sice dojímá, ale je jakoby Syna k záchraně světa, Ježíš naslouchat. Naslouchat bez lholené v plenkách. ství lásky není mnoho místa. nou zvěst - Bůh poslal svého to prostých pastýřů? Především jemstvím lásky, které je zaba- místo, tak i dnes pro jeho posel- z jiného světa - světa neskutečnosti. Pro mnohé je tento přídil jako chudé dítě ve chlévě. nám říká - dělej dobro a varuj se V čem je ta pravá radost? Jistě, chlad jeskyně, tak i dnes zaha- Kristus - Spasitel světa, se narostejnosti svému svědomí, které Přejeme si radostné Vánoce. Jako tehdy obklopoval Ježíše běh jen krásnou kyticí v jejich Pastýři na tu zprávu nebyli vůbec připraveni, přímo se zalekli zla. Naslouchat událostem i lidem, těm potřebným, které pot- můžeme mít radost z dárků, luje lidstvo mráz lidské zloby a prázdném pokoji života, a tak ji z přátel, kteří se sejdou, ale já sobectví. chtějí předat svým dětem v ještě toho jasu a radosti andělů. Je u mám vždy o Vánocích radost To je tedy výzva a poselství káváme. Každý skutek lásky je krásnějším květináči. Pro další nich však něco pozoruhodného - oni měli ochotu vyslech- z toho, že mě Bůh miluje. Že Vánoc. Láska přišla na svět a jsou tyto svátky plné ušlechtilosti, ale tak vzdálené od každonout Boží zvěst, nebyli lho- konkrétní odpovědí na výzvy poslal svého Syna Ježíše Krista, chce se dotknout každého z nás. všedního života. Pastýři nepřišli aby zachránil mne a celý svět Láska tak úžasná, že neváhá dát denního života s těmi všedními stejní. Vstali a šli se na to podívat. Dokonce spěchali a v chléva. Odpověděli na chudobu pit, že cesta zla a hříchu je Přeji vám všem pokojné a ra- do královského paláce, ale do od hříchů. Měli bychom pocho- za druhého i svůj život. starostmi. Ale je tomu opravdu tak? Andělé tehdy zvěstovali velikou radost : Nebojte se, přišla dítě v jeslích. Naučme se od nich žasnout. vede ke štěstí. Jako tehdy P. Jiří Polášek, farář úžasu nalezli Marii, Josefa a svým darem, tak jak uměli. cesta falešná, která nakonec nedostné Vánoce. spása pro všechny lidi. Známe Čemu se můžeme učit od těch- Žasnout před Bohem a jeho ta- v Betlémě nebylo pro Ježíše v Rožnově p.r. Malé zamyšlení na konci roku Je dobré, když se člověk čas od času zastaví a ohlédne se za tím co udělal a případně zváží, co udělat mohl. Nejlépe, kdyby takové ohlédnutí člověk stihl každý den nebo aspoň jednou za týden. Ale většinou se k tomu odhodláme až na konci roku. Jaký tedy byl rok 2002, co jsme stihli udělat, čím se lišil od předchozích? Objektivně vzato, udělalo se ve městě kus práce. Z akcí, které jsou vidět, připomeňme dokončení rekonstrukce budovy Stefania, výstavbu chodníku na Horních Pasekách, vybudování střešní vestavby v budově Městské policie, zahájení rekonstrukce domu hrůzy na ulici 1. máje. Neméně důležitá jsou díla, která nejsou vidět - inženýrské sítě. Bylo vyměněno několik kilometrů starých vodovodních a plynovodních potrubí. Rozšíření televizního kabelového rozvodu umožní připojení části Záhumení a Tylovic. Podařilo se úspěšně završit dvouleté úsilí věnované projektu Čistá Bečva. Ta přinese Rožnovu v letech 2004-2006 finanční příspěvek ve výši téměř 120 milionů Kč na vybudování kanalizace v Tylovicích a Hážovicích. Od jiných let se tento rok lišil také tím, že byl rokem volebním. Kromě voleb parlamentních se konaly také volby do Zastupitelstva města. Na komunální scénu vstoupil nový subjekt - Sdružení nezávislých kandidátů Zdravý Rožnov. O svůj post si řeklo dost hlasitě, obsadilo 5 křesel z 21 členného zastupitelstva. Nových tváří je v zastupitelstvu města víc, celková obměna dosáhla 43%. Na tomto místě pokládám za svou čestnou povinnost upřímně poděkovat všem, kteří se na vedení města podíleli v minulém volebním období. Poděkování patří i těm, kteří v minulém období pro město poctivě pracovali a v těchto volbách nekandidovali nebo nebyli zvoleni. Těm, kteří byli zvoleni na další čtyři roky zbývá popřát, aby byli ve své práci neméně úspěšní než jejich předchůdci. Rozvoj města je charakterizován především rozsahem investic. Největší akcí v roce 2003 by měla být výstavba chodníku a kanalizace na Kramolišově podél silnice na Valašskou Bystřici. Do poloviny roku musíme dokončit rekonstrukci bytů v domě č. 1059 na ulici 1. máje. Ve stejné době by měla být dokončena také tendrová dokumentace na kanalizaci Tylovice - Hážovice, na kterou bude rovněž navazovat výstavba chodníku. V příštím roce by měla být také ukončena příprava dvou projektů, které významným způsobem řeší dopravní situaci ve městě: Jihozápadní obchvat městského centra a křižovatka u Janíků, jejíž řešení musí být pojato v širších souvislostech tak, aby zahrnovalo i příjezd do Rožnova od Valašského Meziříčí včetně odbočování do průmyslového areálu. Z činností, které nejsou na první pohled viditelné nás čeká zajištění všech činností vyplývajících z přesunu kompetencí z Okresního úřadu na náš Městský úřad. Nejsou to jenom pasy, občanské a řidičské průkazy, které budeme moci vyřizovat přímo v Rožnově. Převedena bude také řada správních úkonů v oblasti výstavby, dopravy, sociální péče, životního prostředí a živnostenské agendy. Všechny tyto činnosti, investiční i neinvestiční budou vyžadovat nemalé finanční prostředky. Ale jsou věci, které na penězích nezávisí. Vstřícné jednání, ochota naslouchat, upřímná snaha a hledání konsensu při řešení drobných problémů všedních dnů. Přál bych nám všem, kteří jsme ve veřejných službách, abychom si toho byli vědomi po celý příští rok. Občanům našeho města bych přál, aby městský úřad byl jejich úřadem. Nechť je rok příští zase o něco lepší než ten předchozí. Přeji všem krásné a pokojné prožití vánočních svátků a do nového roku především hodně zdraví, štěstí a duševní pohody. Václav Mikušek, starosta města Rožnova pod Radhoštěm Spokojené Vánoce a mnoho úspěchů v roce 2003 přeje

STRANA 2 ZPRAVODAJSTVÍ SPEKTRUM ROŽNOVSKA 25 /2002 Naši zastupitelé jednali Na druhém řádném zasedání Zastupitelstva města Rožnova p. R., které se konalo v úterý 17. prosince, se sešlo 20 zastupitelů, chyběl pouze omluvený PhDr. Jaroslav Štika, který byl služebně ve Vatikánu. Měli k projednání celou řadu důležitých bodů. Především schválili rozpočtová opatření pro letošní rok, dále kontokorentní úvěr na rok 2003 i zásady rozpočtového provizoria na příští rok. Všemi hlasy bylo poté schváleno zvýšení místního poplatku za odpady ze stávajících 350,- Kč na 384,- Kč za jednu osobu pro rok 2003. Starostu RNDr. Václava Mikuška bude zastupovat v době jeho nepřítomnosti místostarosta Ing. František Šulgan, v případě nepřítomnosti obou jmenovaných se ujme úřadu Mgr. Libuše Rousová. Poslanci taktéž rozhodli o složení finančního a kontrolního výboru. Předsedou finančního výboru se stal JUDr. Jaroslav Kubín, členy Ing. Turza, Ing. Mlnařík, Ing. Kohout a Ing. Šaffer. Předsedou kontrolního výboru byl jmenován RNDr. Zpráva o benefici pro Dětský domov Radost pod vánočním stromečkem. V pondělí 9. prosince proběhla v kině Panorama charitativní akce pro Dětský domov v Zašové. Účinkujících bylo přes 80. Všech 230 míst bylo plně obsazeno, rovněž všechny přístavky a schodiště. Rožnovské základní a střední školy, Městská knihovna, T klub, Vitrum a Městský úřad včetně veřejnosti nasbírali 17.785,- Kč. Tato T klub - kulturní agentura připravil pro naše najmenší zábavný pořad k Vánocům nazvaný Vánoční show pro děti. Pražští umělci v čele s Janem Čenským a Michalem Nesvadbou hodinku a půl bavili své publikum spoustou soutěží, scének i písniček, při kterých docela nenásilně zapojovali do hry i ty nejmenší prďoly. Je Foto: MK částka byla předána řediteli domova na nákup dárků. Tolik strohá fakta, která nemohou prozradit nádhernou atmosféru v sále kina, ani výbuchy radosti při rozbalování dárků na vánoční besídce v domově. Jsem šťastná, že jsem u toho byla. Všem vřelý dík. J. Mikulášková, Městská knihovna Děti se na Vánoce těší Sál Společenského domu byl dětmi zcela zaplněn. Foto: V. Pitron dobré, že tyto akce dělají profesionálové, ovšem nemohu si odpustit poznámku, že za ty peníze, které rodiče do svých dětí investují, by si zasloužili živou muziku i zpěv - ne jen playback. To byla malá kaňka na jinak vcelku slušném a poctivě připraveném pořadu. -vp- Provoz krytého bazénu v Rožnově bude pro veřejnost po dobu vánočního volna následující: Pondělí 23. 12. 2002 6.00-14.00 hodin Úterý 24. 12. 2002 zavřeno Středa 25. 12. 2002 zavřeno Čtvrtek 26. 12. 2002 8.00-21.00 hodin Pátek 27. 12. 2002 8.00-21.00 hodin Sobota 28. 12. 2002 8.00-21.00 hodin Neděle 29. 12. 2002 8.00-19.00 hodin Pondělí 30. 12. 2002 8.00-19.00 hodin Úterý 31. 12. 2002 8.00-15.00 hodin Středa 1. 1. 2003 zavřeno Čtvrtek 2. 1. 2003 8.00-21.00 hodin Pátek 3. 1. 2003 8.00-21.00 hodin Na vaši návštěvu se těší zaměstnanci krytého bazénu. V sobotu 14. prosince se stal Rožnov opět turistickým centrem Valašska. Stovky aut se svými posádkami mířily do Valašského muzea, kde se konal tradiční Vánoční jarmark. Kolem desáté hodiny ranní bylo centrum našeho města jen těžko průjezdné. To ovšem není nic proti tomu, co se dělo před branami muzea. Zde se vše koncentrovalo, takže fronty návštěvníků na vstupenky byly vskutku obrovské. Postupem času se to ovšem zlepšovalo, takže si všichni nakonec mohli přijít na své. Ivan Lukáš, členy pánové Jaška, Kramoliš, Holý a Daron. Následovně zastupitelé taktéž schválili nové ceny vodného a stočného pro rok 2003. Ty se zvyšují ze stávajících 32,03 Kč za metr krychlový na 34,55 Kč za metr krychlový. Termíny zasedání našeho zastupitelstva v roce 2003 byly stanoveny následovně: 18. února, 15. dubna, 17. června, 2. září, 21. října a 9. prosince. V diskuzi zastupitelé projednávali nelehkou situaci ve zdravotnictví, především stávající stav v rychlé zdravotnické pomoci a vskutku velký nedostatek financí pro co nejkvalitnější zabezpečení této služby. Od 1. 1. 2003 budou na Městském úřadě v Rožnově p. R. provedeny organizační změny, o kterých budou čtěnáři SR informováni v příštím čísle SR. Od 31. 12. vystřídá ve funkci tajemníka MÚ v Rožnově Ing. Jiřího Brože stávající vedoucí Odboru rozvoje a životního prostředí Ing. Jan Štěpaník. Podrobnosti přineseme ve Spektru, které vyjde 16. ledna 2003. -vp- Já ty peníze nepotřebuji, řekl David Gilmour, kytarista Pink Floyd novinářům. Prodal totiž jeden ze svých domů a výtěžek - čtyři a půl milionu liber (asi 235 milionů korun) věnoval charitní organizaci, která se stará o bezdomovce. My ty peníze nepotřebujeme tak moc jako jiní, kteří jsou v nouzi, řekli si ve stejné době majitelé 35 milionů českých korun a věnovali je v Tříkrálové sbírce České katolické charitě, která se stará o lidi postižené nepřízní osudu. Tříkrálová sbírka České katolické charity se stává tradiční součástí vánočního otvírání srdcí a nabízení pomocnou ruku potřebným lidem v desítkách zařízení, o jejichž provoz a hmotné zajištění se charitní organizace starají. Budete znovu potkávat děti, které budou nabízet sbírkové pokladničky ke vhození peněz. Sdružení Česká katolická charita pořádá Tříkrálovou sbírku už podruhé na území celé republiky. Navazuje tak na stejnou sbírku z roku 2000, kterou úspěšně organizovala olomoucká Arcidiecézní charita na území diecéze. Do Tříkrálové sbírky se letos zapojí na 6 tisíc skupinek koledníků, které můžete mezi 3. a 8. lednem potkávat na ulicích našich měst a obcí. MUDr. Zdeněk Němeček vysvětluje složitou situaci ve zdravotnictví. Foto: V. Pitron Tříkrálová sbírka Adventní koncerty v Rožnově p. R. V neděli 15. prosince se v chrámu Všech svatých konal v režii Základní umělecké školy již třetí Adventní koncert. Lidí přišlo opravdu požehnaně, pomalu si nebylo kam stoupnout - neřkuli sednout. Je krásné, že i v našem městě si lidi najdou v tom převánočním shonu čas a jdou se potěšit krásou hudby a zpěvu. Tentokráte vystoupil dechový orchestr Junior beskydská muzika řízená Z. Valou a pěvecký sbor rožnovského gymnázia Juventus pod taktovkou M. Grygarové. Jako překvapení potom spoluúčinkoval nestor rožnovského bigbítu Z. Tvarůžek. Samozřejmě, že výkony účinkujících by mohly být podrobeny odborné kritice, ale v tomto případě to vůbec není důležité. Opravdu podstatné je, že všichni hráli a zpívali s maximálním nasazením. Však byli publikem náležitě oceněni. To nejhlavnější nakonec - výtěžek z dobrovolného vstupného - něco víc jak 14.000,- Kč poputuje do Základní umělecké školy Volyně, která utrpěla velké škody při letošních povodních. K tomu asi není co dodat. -vp- Mgr. Libuše Rousová blahopřeje Zuzaně Vičanové. Foto: V. Pitron Vánoční jarmark A co bylo v nabídce? Jako každým rokem, byl jarmark pojat velmi vkusně. Prodejců s tradičním převážně valašským zbožím bylo dostatek, nechyběla samozřejmě domácí zabíjačka s troškou dobrého truňku - bylo dosti mrazivé počasí, takže převažovala většinou zhřívanica nebo svařené víno. Muzikanti se taktéž činili až jim pomalu rozmrzaly ruce. A kdo chtěl, mohl navštívit Valašskou dědinu, kde se mohl pokochat krásou valašských vánoc a zvyků. Snad chyběl sníh, ale i tak to všechno bylo moc pěkné. -vp- 35 mil. korun, které se sešly na kontu Tříkrálové sbírky v tomto roce - svědčí na jedné straně o štědrosti a solidaritě občanů s lidmi v nouzi. Z výtěžků této sbírky byly podpořeny projekty místních Charit v celé republice, zaměřené na pomoc seniorům, matkám s dětmi v tísni, na podporu sociálně potřebných početných rodin a lidí s handicapem. V oblasti působnosti rožnovské Charity (Rožnov p. R., Zašová, Veselá, Zubří, Vidče, Hutisko-Solanec, Horní a Prostřední Bečva) se při poslední sbírce vybralo 346.925,- Kč. Tyto finanční prostředky byly Muzikanti Junioru beskydské muziky měli úspěch. Ve čtvrtek 12. prosince proběhlo v Městské knihovně v Rožnově pod Radhoštěm vyhodnocení již 10. ročníku literární soutěže Rožnovský fejeton. Tato soutěž se již tradičně koná pod záštitou starosty našeho města a pořadateli jsou T klub - kulturní agentura, Městká knihovna a hlavně duše celého projektu Richard Sobotka. Ten se ovšem tohoto večera pro zanepráznění nemohl účastnit, takže Marcela Slížková, která pořad uváděla, mohla Návštěvníky jarmarku vítala hudecká muzika. použity na projekty a humanitární pomoc v zahraničí a v rožnovské oblasti. V této oblasti také letos budou chodit koledníci a už předem děkujeme za Váš štědrý dar. Motto Tříkrálové sbírky 2003: Pomoc rodinám a lidem v nouzi u nás i v zahraničí a podpora charitního díla. Za římskokatolickou farnost Rožnov pod Radhoštěm - P. Jiří Polášek Za Charitu v Rožnově pod Radhoštěm - Radim Mikunda Foto. V. Pitron Rožnovský fejeton kromě účastníků soutěže přivítat místostarostku Rožnova Mgr. Libuši Rousovou, která spolu s paní Jarmilou Maleňákovou a Lenkou Vičarovou předávala vítězům ceny. Již v minulém SR jste se mohli dočíst, že celkovým vítězem soutěže se stala Zuzana Vičanová z Rožnova s fejetonem A nezlob!. Oceněné práce přečetli studenti rožnovského gymnázia, pro přítomné bylo připraveno malé pohoštění - opravdu příjemný podvečer. -vp- Foto: V. Pitron

SPEKTRUM ROŽNOVSKA 25 /2002 TÉMA STRANA 3 Dlouhá noc Všechno se odehrálo dávno a dávno předtím, než se boty začaly nosívat i v létě. Tenkrát se škarbály nazouvaly až v čase, když začal povětřím poletovat sníh, ale musel sypat pořádně a ještě k tomu mrznout, aby si lidé zimiska užili. Byly to dlouhé noce, ba předlouhé. Svítilo se svíčkou nebo petrolejem, pokud na ně bylo, všelijakými šklébíky. Babky se bavily hrkáním kastrolků s jídlem po plotně a přihazováním polínek do kamen, stařečci zalézali na pec. Chlapiska do hospody, kde ze štamprlek s úzkým hrdélkem ucucávali tekutý oheň, na který beztak neměli grejcar a tak jim hostinský maloval další čárky na futra. Škarbalů bylo v těch časech mezi lidma tak málo, že když se chtěli ogařiska klízat po zamrzlé Hážovce, museli na přeskáčku, pokaždé jenom jeden, potom zase druhý, boty si půjčovali. Až se jednou tatulka vrátili z hospody na rynku o chvíli dřív a morově se dopálili. Tož co já sa na grejcar nadřu a vy budete škrbály klízáním zbůhdarma odírat? Vzal boty, strčil do almary, zamkl. A bylo. Ale ogaři nemínili o tu rozkoš přijít. Klízali se na ledě po Hážovce Zima ve Valašské dědině. Po pás je sněhu Po pás je sněhu a pořáď eště sype... Grošoví koně jedů vúz krásně skřípe. Ladislav Nezdařil V jizbách sa dere kvap, sušá tam hořký lék. Zmrzlů ovečku vlečů z maštale na dvorek. Slavně jí vytrubuje sbor s jasným andělem. Mráz z chalup vytahuje šindel za šindelem. Hrubo tu z chalup praská zelenomodrý mráz. Kolovrat tenko vije konopný vlas. V knotu sa kráti loj a súsed zadumaný řeže si do javora srnu a hvězdu ranní. Drveno hučí, ale v polici na komoře zamrzá těžký med a puškovorcový kořeň. A v rohu na lavici za režný fěrtoch skrytéj maměnka synka kojí co naříká a pípe. Po pás je lásky. A pořád eště sype... bosky, až pokud jich nezačalo pořádně ozíbat. Potom doma od zimy tak skákali kolem rozehřátých kamen. A když jim otrnulo, šli se bosky klízat zas. Jak pravím, bylo to mnohem dřív, dávno pradávno, ještě za časů, kdy se na hřebenech hor pásávala stohlavá stádečka oveček. Tolik těch oveček bylo, že od jejich bílých huňatých hřbetů, a třeba i uprostřed léta, vypadaly ty hory jako zasněžené. A v zimě si zase ty bílé hory přiléhaly blíž k sobě, a tulily se jak beránek k ovečce a ovečka k beránkovi, aby se v těch zámeťách studeného sněhu a v mrazech, kdy až v kostech praštělo, trochu zahřály. A na mou věru, když oko pohlédlo na to vlnění hor, a jak jde hřeben za hřebenem, a jak se údolí stáčejí a kopce rozbíhají a zase zklidňují, jakoby ten nejvrchnější bača sháněl ovečky na noc do košára, aby je udržel v bezpečí před šelmami všelijakými. Měl každý bača, to se ví, pomocníky, pastuchy. A ovčácké psy se zuby, že by jimi buky mohl strouhat. Ale co do nich! Když padla noc natlačili se jedni k pecku, ti druzí jim ulehli k nohám. A jen občasné cinknutí zvonečku oznamovalo, že také ovečky odhánějí strach z černé noci. Foto: Aleš Žanta A bývaly ty noci černé až černoucí, tenkrát v těch dobách, které už si nikdo nepamatuje a jen vyprávěnky z těch časů se dochovaly a podnes tu černočernou noc, nejdelší v roce, připomínají. Sněhu bývalo, že kolikrát jenom okna ze zámetí zažloutle pomrkávala, a někdy třeba už jenom ten komín do sněhových plání odfukoval pryskyřičnou vůni. A mrzlo až praštělo. Okna zarůstala ledovými květy, od huby šly při každém vydechnutí dlouhé šlojíře páry. Tehdy se všichni raději natlačili kolem rozehřátých kamen, doma se drželi. A když někdo nedbal, a přece se vydal na cestu, pořádné kožušisko a baranicu a papuče komučuchy a čagan. A nazapomněl na lucernu, beztak ten šklébík jenom na půl kroku dosvítil. Málokterý pocestný v tom fukéři, kdy i chlupatá medvědiska zalézala co nejdál do brlohu pod vývratem, došel kam chtěl. Obyčejně bloudil zámeťami, padal do výmolů, objímal stromy. Darmo z flaštičky kořalku pro zahřátí po jazyku cmrndal, fajfku připaloval. Marně volal dobré lidi a všecky svaté na pomoc. Až se nakonec celý zmořený přitulil pod buček, trochu si odpočinout - a tam ho pak o příštím jaru našli i s vyhaslou fajfkou v na kost zmrzlé hubě. Nejen chlapi v té prapradobě kouřili, pépaly i ženské. I děcka pokoušely vypouštět z huby dym, vyuzovaly huby suchým spadaným bukovým listím, až se z toho kolikrát... i potento. No, ale byla jiná doba, na bontón se tak nehledělo. Zpívaly se vrzavými hlasy koledy, které se dnes nastěhovaly třeba i do koncertních sálů a znějí tak líbezně melodicky, až všichni zůstávají v úžasu. A s tou kořalkou. Pilo se o dušu. Žid do ní potajmu přimíchal kořének, aby měla větší silu. Člověk byl hned po prvním doušku jak dymlý, ale svět mu zkrásněl, alespoň na tu chvilu. Mama, když tříleté děcko přestala kojit a konečně ho odstavila, tož aby mělo plnohodnotnou náhradu, honem cápala do města koupit mu do soďáka kořalky. Jiná doba byla. Dnes si myslíme kdoví jak krásná, jenom se nám už nechce do ní vracet. No, i krásná byla, to se ví, jako každá doba, pěkná nepěkná, lehká nelehká, miloučká i všelijaká. A v té tmě černoucí, černé jako ten nejčernější uhel, o té nejdelší noci v roce si najednou obloha, tam kdesi vysoko nad špidlatými vršky smrků a pichlavým jehličím borovic a nad rozložitými buky, najednou oblékla pyžamo plné hvězd, hvězda vedle hvězdy, jako by je tam našil, a každá jiskřila o poznání víc, než ta druhá, jak se předháněly, která víc. Až lidé užasli co to co to! Ale ještě nebyl všemu konec, protože velký jas ozářil kopce a krpály a vlnění hor, když nad horizont vyplula kometa. Dnes o ní víme skoro všecko, ale tenkrát v tom prapračase zůstali staří Valaši stát s hubou dokořán v úžasu, kde se tam ta ohromně jasná věc tak najednou na obloze nabrala. Lidé vybíhali z chalup a stáli ve sněhu po kolena a některý i po pás a zírali a žasli a dívali se a mudrovali, že to není samo sebou, takový úkaz se nezjeví jen tak, něco se muselo přihodit, něco velkého, něco úžasného. Kdo ví jak tenkrát v té prapradobě fungovalo spojení, jestli už tehdy roznášeli po dědinách a po těch nejzapadlejších samotách nejnovější zprávy dráteníci, podomní obchodníci, všelijací tuláci a Ilustrační foto: Aleš Žanta Ilustrační foto: Aleš Žanta vandráci. Noviny měli jen ve velkých městech. A kdyby se hned dostaly i po chalupách, beztak jen málokterý uměl číst. Pravda je, že se o těch událostech, co se tenkrát šustly v Betlémě, přece všude dozvěděli. A hned se radili, co teď. Všichni do Betléma spěchají, poklonit se Jezulátku, vzdát mu hold. Prý se tam chystají vypravit i Tři králové, Kašpar, Melichar a Baltazar, ten posledně jmenovaný učiněný mouřenín, jakoby komínem prolezl, chtějí vzácné dary děťátku přinést. A co my, Valaši z hor? Je pravda, na vzácné dary není, každý šestkrát chudší než ta poslední kostelní myš. No co, vždyť my přece jsme ti betlémští pastýři, co se za těch prapračasů s ovečkami rozlézali po horách od samotného Betléma až k Rožnovu, a místy ještě dál. Kdo jiný by se měl Ježíškovi, synkovi obyčejného tesaře Josefa a prosté dívky Marie, v chlévě narozenému, dechem oslíka a volka zahřívanému poklonit, když ne my? Tenkrát si v té prapradobě Valaši s dárky, co vzít k uctění, hlavu moc nelámali. Vždyť sami nic neměli, tak vzali alespoň něco z toho nic, co měli. Jeden ovečku, druhý sušené křížaly jablek, třetí okřín vdolků, misku medu, džbánek mléka. Někteří popadli dudy, klarinet, alespoň udělat muziku, pěkně zahrát. A ti, co ani pořádně zpívat neuměli, že před novorozeným jen pokleknou a pokloní se mu. To všecko, jak slíbili, také vykonali. Cestou tam se i otrlé chlapiska Valašiska jakžtakž drželi, Jezulátku se pokorně klaněli, chudičké dary k nohám kladli. Ale cestou zpátky, však víme, jak to na Valašsku chodí, kdejakou putyku vymetli. Čím platili, když nic neměli, sám Pán Bůh ví, ale nezabloudili, cestu domů přece našli, vrátili se, někteří sice s notným opožděním, a kolikrát o třech nohách, jak se museli, pořádně dymlí, podpírat čaganem. Však jim doma tím opukálem ta jejich domácí svátost vybřinkala, že už pak nemohli chodit vůbec, a ještě kolikátý den po tom, co se rok přeškobrtal na další, až po Tři krále a ještě dýl, polehávali a křísili se z toho vandru a prosili pro boha živého za odpuštění a slibovali horydoly a že už nikdy věcej... Ale známe ty Valašiska. To všechno se událo dávno před tím, než se začalo věřit na zlaté prasátko. Každý se toho štědrého dne postil, každý ho chtěl vidět. Však víme jak to chodí, v břiše už od rána škroumá, huba mlsná na kousek cukroví, postili se všelijak. Co se ví, a nikde to není jinak zaznamenáno, než takto, jaktěživa nikdo zlaté prasátko neviděl. A mohl se každý Valášek o Vánocích postit, jak chtěl, ať chtěl nebo nechtěl. Nakonec vždycky přišel ten čas, kdy maminka zavolala děti, venku už se dávno černala noc, jako by oblohu nejčernějším uhlem zamaloval, taková tma už se držela, že nos mezi očima marně bys hledal, a řekla dětem, že je ta černá a nejdelší noc v roce čarovná, a když půjdou do chléva, uslyší jak kravičky a ostatní zvířata, koza a třeba i ovečka, které ve chlévě také měly své místo, nebo i slepice a také husy, jak spolu rozmlouvají. Každý z těch usoplánků byl zvědavý, co si ta zvířata o tom čarovném večeru vyprávějí, protože po celý rok nikdo tomu jejich bučení, mečení, bečení, gagotání, kdákání a kokrhání nerozuměl. Tak se všecka děcka nahrnula ke dveřím chléva, obrostlým ledovým škraloupem, jak se na nich a na futrech srážel dech zvířat a hned tím ukrutným mraziskem ztuhl do nažloutlých rampouchů, rozevřeli ty ledem uhlazené dveře na škvírku a protáhli se do chléva. Svíčka v lucerně že tak tak svítila, nebylo od toho šklébíka vidět dál, než po jasla. Zvířata se zvědavě ohlížela na příchozí, žlab dávno hospodář vrchovatě zaplnil dobrotami, jako o každých Vánocích, jestli snad ta drobotina přece ještě nějaký mls nepřinesla. Ani jedno z těch spokojených zvířat žádný zvuk nevydalo, natož aby promluvilo lidským hlasem. To už se kdesi v chalupě ozvalo cinknutí. Ježíšek ani letos na děti nezapomněl. Nechaly neřečná zvířata ve chlévě. Ale ještě dřív, než se rozeběhla do kuchyně a světnice, vyhlédly do vysněžené a mrazivé noci. Obloha už si oblékla hvězdami poseté pyžamo. Ilustrační foto: Aleš Žanta Nad jižním obzorem visela veliká jasná hvězda, třepetala se tam, jiskřila a poblikávala. A bylo to tak úžasné, že málokdo sotva dýchal. Pak už přece chlad zalezl pod rozepnutou košili a do dřeváků naboso a zima štípala do holé kůže těch otužilých Valášků. Byl čas přirazit mrazu dveře před pichlavým nosem a vrátit se do chalupy. Ach to byla krása! Nazdobený vánoční stromek. Tolik světýlek. Těch dárků tam. Nemohlo být kouzelnější chvíle, krásnějšího času, památnějšího okamžiku, který by se tak šťastně vepsal do paměti dětí na celý život. To všechno, jak řečeno, začalo dávno a dávno předtím, kdysi prapradávno, kdy se Valaši teprve rozlézali po těch svých horách. Jak pravím, tak dávno to bylo, že nebýt vyprávění a legend, zapomnělo by se, že Vánoce jsou, že vůbec existuje ten nejkrásnější čas roční. Naštěstí se legenda i krásné vánoční tradice uchovaly podnes. I s oblohou plnou hvězd a se sněhovou vánicí a zámetěmi sněhu i se štiplavým mrazem. I s tou jiskřící hvězdou nad jižním obzorem. I to sotva slyšitelné cinknutí zvonku lze ještě někdy o té dlouhé předlouhé noci zaslechnout. A také milý zpěv líbezných koled. Na veliké štěstí se celé to kouzlo Vánoc až po dnešní časy uchovalo. A díky za to. Richard Sobotka

STRANA 4 PUBLICISTIKA SPEKTRUM ROŽNOVSKA 25 /2002 Když nastala vánoční koleda Všestranná činnost legendárního rožnovského kronikáře Josefa Tvarůžka zasáhla i do sběru koled a vánočních písní. Jeho 1650, které takto nic nepovídaly. Na tomto papíru a brkem psané koledy budou hovořit k příštím pokolením dál. sbírka Staré vánoční písně a koledy rožnovské, které sám sesta- posbíral a zaznamenal na 49. Těch koled a vánočních písní vil a původními nápěvy opatřil, Žel, více jsem toho za 50 let usilovného pátrání nenašel. má úctyhodný rozsah, přesahující 100 stran. Notové linky, noty Pátral také po jejich stáří. i text jsou psány ručně brkem na Stáří rožnovských koled je ručním papíře, což sbírce dodává vpravdě velmi těžce stanovit, nemáme žádných dokladů ani ori- zvláštního půvabu. Josef Tvarůžek v úvodu své ginálů. Některé opisy bych kladl sbírky poznamenává. do polovice 18. století. Ale vznik Kdykoliv se přibližuje radostná starých pastýřských her a koled, doba vánoční, vždy vrací se do které byly jejich součástí, museli duše hřejivý pocit. Je to doba radosti. Vánoční koledy byly vždy 16. století (nejpozději začátkem bychom položiti do II. polovice svou něžnou součástí svátků radosti, při nichž duše okřála. U led nás na tuto dobu upomíná. Paní Marie Pikalová. Foto: autor stol. 17.), neboť krásná čeština ko- nás obzvláště, kde spojovány tradice pastýřů betlémských s živo- dosti staré (přes 70 let), avšak noční na půdě Rožnovska vyrostlé, míná paní Marie Pikalová (ro- Ostatní písně jsou sice rovněž tem našich Valachů. v Rožnově jen zdomácnělé. mají ohromnou cenu národopisnou. Kdyby se ztratily náhrada víti dětí kronikáře Josefa zená Tvarůžková), nejmladší z de- Kronikář Josef Tvarůžek (1878 Sbírku koled a vánočních - 1959) měl jenom 5 tříd obecné není možná. Opis nemám. Ztrátou Tvarůžka. Jsou ručně psané brkem na ručním papíře, vždycky písní věnoval kronikář a sběratel Josef Tvarůžek své nejmladší školy, vystudované v Rožnově, koled ztratil by se navždy kus života starých Valachů - našich sháněl ty péra po husách a po potom se vyučil knihařem. dceři Marii (nar. 1926). Všeho v životě dosáhl vlastní předků. A toho nesmíš dopustit! krocanech. Koledy jsme zpívávali Moje milá Maruško! Pán Bůh píli, hloubáním a pracovitostí. neobdařil nás statky pozemskými, Opatruj Koledy jako drahocennou ve vánoční dny, sestra Anežka Uměl hrát na harmonium a klarinet. Písničku, kterou zaslechl, Z darů, které jsem z ruky Páně při- abych mohl vás jimi poděliti. památku rodinnou a zachovej je hrála na housle, já na harmonium pokolením příštím. Tata. Dopsáno a kdo chtěl tak zpíval. uměl zanést do not. Sbíral rožnovské koledy a také zaznamená- který bych měl Tobě na památku jal, dávám. Ohlížeje se po dárku, v Rožnově pod Radhoštěm na den A pokračuje: Neposkvr. početí Panny Marie, léta Tatínek muzice rozuměl. val jejich původ. věnovati, rozhodl jsem se, že to budou Páně 1939. Zvláště na interpretaci koled byl Čím jsou napsány tyto mně tak drahé koledy? Vyřízl jsem páru prázdných listů z matriky z r. Koledy. Nejsou jen dárkem na uložení, chci aby žily stále. Koledy, ony drahocenné květy poesie vá- Sbírku koled věnoval tatínek právě mně, protože jsem dobře zpívala a hrála na klavír, vzpo- choulostivý. Jednou si sbírku koled prohlížel nějaký člověk a hned je chtěl přepisovat, aby se Valašský malíř hor a dálek Akademický malíř Alois Juříček. Tak jsem si nejdřív říkala, že by bylo dobře, kdyby moje předvánoční rozjímání vyšlo na stránce někde vedle nějakého velkého konfliktu, aby se ta sladkobolnost vyvážila. Ale hned nato mi jeden zcela reálný konflikt v reálném životě tvrdě připomněl, že problémů je všude tolik (a v mezilidských vztazích obzvlášť), že by to nedorovnal ani mnohem větší soudek iskérkového medu. Takže dnes - o předvánočním nakupování ve velkoměstě: osud mě zase po čase na pár dnů zavál do Ostravy. Po třech dnech v obklíčení klimatizací a přístroji televizní střižny jsem si na půlhodinky vyběhla do ulic pro jednu knihu. A z tohoto zcela účelového výletu se neplánovaně stal řetízek příjemných prožitků. Pro Oshovu Oranžovou knihu meditačních technik jsem se vydala do mého oblíbeného knihkupectví Artfórum, které je V prosinci letošního roku si připomeneme 110. výročí narození akademického malíře Aloise Juříčka, jednoho z valašských vyznavačů beskydských krás, výhledů od Radhoště a z celého hřebenu Beskyd na věnce kopců a do údolí. Alois Juříček se narodil 2. prosince 1892 v Zubří u Rožnova pod Radhoštěm. V roce 1911-14 pracoval ve Vídni jako uměleckoprůmyslový malíř a studoval tam na výtvarné akademii krajinářství. Od roku 1920 působil v ateliéru bratří Jaroňků v Rožnově pod Radhoštěm. Od roku 1921 se věnoval výhradně krajinářství a celý Foto: archiv SR vždycky až po strop nabito literaturou, která mě zajímá. Někdy si postesknu, že pokud bych někdy chtěla být bohatá, tak např. kvůli knihám. Člověka to tady až nadnáší - každou druhou bych chtěla mít doma. Pak ale rozum zavelí: kam bys to prosím tebe v tom paneláku dala? A jdu zase o dům dál. Vedle Artfóra nakouknu do obchodu sdružení Charita. Myslím, že jsem v takovém obchodě snad nikdy nebyla, takže mě docela zajímá, co tu vlastně prodávají. Křesťanství patří k Vánocům, takže mě nepřekvapí, že právě tady mají plno atributů Vánoc. Křesťanské kalendáře, hudbu, půvabné omalovánky a jiné věci pro děti. Také knihy z příjemného Karmelitánského nakladatelství, které mě už párkrát potěšilo moudrou knihou. V některých zalistuji - např. brožurce V půli cesty od benediktinského mnicha život jako akademický malíř působil v Rožnově pod Radh. Maloval náměty z rodného Valašska, kraje Petra Bezruče, Boženy Němcové, Aloise Jiráska, z Českomoravské Vysočiny, Křivoklátska, z Tater a pod. Větší pohledy maloval na místě - Náchod, Českou Skalici, Polici nad Metují, Chrudim, Humpolec, Telč, Rožnov pod Radh., Jimramov a jiné. Měl mnoho souborných výstav, jeho jedinečné originály realistickým podáním byly otiskovány v četných časopisech. V tisku byl hodnocen, že maluje velmi dobře, štětcem vládnout umí, kreslí jím skvěle, obratně a plynně a celek jak v technickém podání, tak v nádherném tónu drží ukázněně pohromadě. Jedinečné jsou jeho podzimní nálady, horské dálky a různé pracovní výjevy. Ve slovníku výtvarných umělců je znám pod jménem malíř hor a dálek. Byl členem čelných uměleckých spolků a s nimi vystavoval na členských výstavách výtvarníků vysoké umělecké úrovně. Uspořádal řadu souborných výstav v různých městech Čech a Vánoční iskérky Anselma Gruna, která velmi přesně rozebírá příčiny krize čtyřicátníků nebo v jiné knize hovořící o roli matky a otce v životě člověka, jejíž naplnění nebo nenaplnění si v sobě pak všichni neseme celý život. Koupím zde malý amuletek s obrázkem Panny Marie pro mou těhotnou přítelkyni, protože kterási z knih mi tuhle hezky řekla, jak je tento symbol čistoty pro mimčo v bříšku důležitý. Nad svatými obrázky na pultě si vzpomenu, že už léta marně sháním jednoho andělíčka, který nám visívávál vždycky o prázdninách u babičky nad postelí, a pak se někde ztratil. Ani mezi desítkami andílků ve skanzenových muzejních depozitářích jsem ho nenašla a tak se mi ani nechce věřit: je tu! A šťastně si ho odnáším domů. Co člověk doopravdy hledá, najde. I když třeba až po mnoha letech. Sice už spěchám, ale nakouknu Moravy, tj. v Praze, Karlových Varech, Holešově, Moravských Budějovicích, Třebíči, České Skalici, Hronově, Dobrušce, Rožnově pod Radhoštěm a pod. Velkých morálních úspěchů dosáhl na výstavách v Praze a v zahraničí - v Dánsku v Kodani a Belgii v Gentu. Jeho originály zdobí k potěše mnoho soukromých příbytků, ale jsou též v majetku mnoha měst, obecních výborů, různých spolků, bank, peněžních ústavů, škol, muzeí, obraz Valašska je na ministerstvu školství. Svými výstavami propagoval Valašsko. Byl za to součastníky velmi vážen a ctěn. Byl velmi pracovitý, nezištný, skromný, povahy tiché, přímé, nekompromisní a vždy korektního vystupování. Bohužel není mezi námi, zemřel 23. září 1967 a svůj věčný sen, po celoživotní pilné práci, spí na starém hřbitově v Rožnově pod Radhoštěm. Pokud náhodně stanete u jeho pomníku s podobiznou, jak maluje Rožnov, postůjte chvíli a věnujte mu krátkou vzpomínku. Anna Stříbrná to dobře zpívalo. Tatínek zavřel knížku a řekl: Nedám vám nic. Takový byl tatínek. Totiž každá o půlnoční hodině. Ani další: Co to znamená... vedle nového, neviděl sem tak nebe jasného, valašská koleda má význam slov hvězdy překrásně svítí, musí to zapsaný do not, ta nota vyjadřuje něco býti... Nebo kouzelná koleda: Já bych rád k Betlému... slovo i tu činnost. Na to byl tatínek pedant. Pak třeba Hymnus, dary nés malému, jeho bych rád když se zpívá sborově, tak je to navštívil a líbezně pozdravil, letos nádhera. Každé slovo je provázeno hudebním způsobem. krpce sem potrhal, zima je... ale nemohu, neb nemám haleny, Koledy rozčlenil Josef Tvarůžek na přesrok měť budu, navčíviť ho do tří kapitol, které značil podle půjdu... stáří. Neschází v souboru ani Oddíl I. považoval jsem za starší, Betlémská hra vánoční II. a III. přirozeně za nejmladší. z Rožnova Valaši o 4. výstupech. Následuje mile znějící ko- Dle mých poznatků vyrostly na půdě Rožnovské tyto květy valašských koled a to po důkladné koňátko, před kterým navzdory leda Jak jsi krásné... nemluvrekci starých koledníků, dnes už bídě, ve které se nachází, padají všech na Pravdě Boží... pastuchové na kolena a skládají V koledě Velká gloria rozmlouvají mezi sebou anděl, bača své dary: dvě kozičky by zahřály údičky, kapku mlíčka by rozkvetla líčka, skotačivého beránka a pastýři, kteří nemohou jen tak běžeti k přivítání Jezulátka, třeba vzít alespoň syrovátku, kúsek syra, dvě klobáse, jedno pro obveselení, a ti co nic nemají, alespoň zadudají. Nebo tradiční Pásli ovce... valaši při pleco, kdož ví, co rád jídá. Píseň Poslyšte mně bratrové také vypráví betlémskou legendu o naro- Půvab Rožnovských koled, po- Betlémském salaši. zení Ježíše. V koledě Valaši cházejících snad až z druhé poloviny 16. století, počátkem 20. sto- vstaňte... se do Betléma vypravují muzikanti Jura, Macek, letí posbíraných kronikářem a Adam, Vašek: Bubny sbírajte, muzikantem Josefem Tvarůžkem, husle pod pažu, Kubo varhany, tkví i v tom, že jsou napsány krásnou češtinou s valašským dialek- budeš hráť s námi. Neschází ve sbírce ani půvabná Vzhůru, vzhůru pastuškové..., buďajú vás tem, což při jejich interpretaci kouzlo Vánoc umocňuje i dnes na andělové, v ty Betlémský krajině, počátku 3. tisíciletí. -sb- Čas betlémů S pěkným nápadem přišli v Zubří. V předvánočním čase uspořádala kulturní komise spolu s občany výstavu betlémů. Jsou to betlémy rodinné, jaké si o Vánocích stavíme doma pod stromečkem, aby nám udělaly radost řekl Čenda Krůpa, jeden z iniciátorů výstavy. Mezi devíti betlémy je keramický, vyřezávaný ze dřeva, zhotovený z kukuřičného listí, Alšův betlém, ale také betlém namalovaný akademickým malířem Brančem. Betlémská událost se tak hluboce zapsala do dějin lidstva, že se od té chvíle veškeré dění počítá před a po narození Krista, dodal Čenda Krůpa. Tradici betlémů zavedl poustevník František z Assisi, v různých podobách se s ní setkáváme až podnes. Betlém se spolu s nastrojeným stromečkem stal neodmyslitelným symbolem Vánoc, symbolem pokory, víry a naděje. Je dobré udělat si v předvánočním spěchu chvilku času, potěšit se pohledem na betlémy a nazdobené vánoční stromečky. Podívat se, jak si domov o vánočním čase vylepšit. -sb- malé zamyšlení ještě do maličkého knihkupectví, které na této ulici nově vyrostlo. Milé je tady všechno - od názvu Na hradbách, přes zajímavé týpky nekonvenčních prodavačů, interiér až ke skladbě knih. Předběžně si tu vyberu dvě, které si pak v Rožnově rozhodně koupím: Tomáše Halíka - Co je bez chvění, není pevné. A potom knihu polemizující o smyslu (nebo až nebezpečnosti ) ezoteriky. Jojo. Rozumný člověk musí to, co ho zajímá, prozkoumat ze všech stran a pohledů. Největší zážitek nakonec: prodejna chráněných dílen. Zboží, které vyrobili ve speciálních dílnách postižení občané. Už když vejdete do dveří, máte pocit jakési posvátnosti. Celý prostor je jakoby prozářený, prodavačkami počínaje a zbožím konče. Za každým výrobkem cítíte člověka, který je jiný než my - má v běžném životě mnohem víc omezení. Někdo např. vozíčkem, někdo úrazem duše. Výrobky jsou na vysoké výtvarné či řemeslné úrovni. Bezděky mě napadá, že je všechny spojuje jedno: nejsou to žádné bezúčelné hovadiny, které tak často v obchodech nacházíme, ale všechny obsahují prvek radosti, veselosti, krásy, účelnosti. Jsou často z přírodních materiálů a všechny velmi vkusné. Protože jsem se o tyto aktivity zajímala už dříve např. prostřednictvím Petry Kročilové, domečku Kamarád, který podobné výrobky prodává ve Valašském muzeu v přírodě a chráněné dílny jsou i ve Valmezu, studuju si v obchodě nástěnku s informacemi, abych se dozvěděla, odkud vlastně všechny ty dílny jsou. A odcházím s pocitem krásného vnitřního naplnění, smyslu i inspirace. A přestože už fakt hodně spěchám, neodpustím si na této spanilé jízdě zastavení v mém oblíbeném sklepním antikvariátě, kde popadnu tlustou sbírku Moravských národních písní od Františka Sušila, kterou jsem si tu nechala odložit pro mého muzikantského synéčka k Ježíšku. Vycházím zpět na rušnou ostravskou ulici a pádím do studia pomáhat s dokončením rozdělaného dokumentu o Velkých Karlovicích. A poté, co jsem včera zahlédla na dolním okraji obrazovky informaci, že Al Kaidá se chystá zaútočit na izraelské občany v Praze si nějak uvědomím, že mi ani moc nevadí, jak jsme tu dědinu zobrazili, i s přes její syrovost, poměrně malebně. - ev - (Dokumentík o Karlovicích se vysílá 18. ledna 2003 na ČT 1 v 11. 00 v rámci cyklu Náš venkov pod názvem Dolina Urgatina).