Filozofická fakulta Masarykovy univerzity Ústav archeologie a muzeologie studijní rok 2011/2012 Michal Stříbrný posluchač 5. ročníku muzeologie Južnič magisterská diplomová práce Vedoucí práce: Mgr. Pavel Holman Konzultantka práce: PhDr. Daniela Karasová, CSc. Brno 2012
Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma Južnič zpracoval samostatně, pouze s pouţitím literatury a pramenů v práci uvedených. V Brně dne 25. 6. 2012.
Obsah I. Úvod... 1 II. Seznámení s osobností a dílem a e... 2 2.1 Umělecký průmysl v období mezi válkami... 2 2.2 Osobnost a dílo a e... 4 2.3 Sandrik... 6 2.4 Druţstevní práce a Krásná jizba... 8 2.5 Topičův Salon v Praze... 11 2.6 Články o u ovi a vyobrazení jeho prací... 13 2.6.1 Časopisy... 14 2.6.2 Encyklopedie... 15 2.6.3 Slovníky... 15 2.6.4 Katalogy z kolektivních výstav... 15 2.6.5 Ostatní zdroje... 16 III. Sbírkový a archivní fond a e... 17 3.1 Návrhy a realizace z kovů... 18 3.2 Návrhy a realizace ze dřeva... 23 3.3 Návrhy a realizace ze skla, keramiky a kameniny... 25 3.4 Bytový textil... 26 3.5 Další oblasti návrhů a zajímavosti z archivu... 27 IV. Námět výstavy... 30 V. Scénář výstavy... 32 5.1 Hlavní sál: popis instalace a výstavního fundu... 34 5.1.1 Výstavní fundus... 34 5.1.2 Obsazení vitrín a instalace... 35 5.1.2.1 Kovy... 35 5.1.2.1.1 Fundus (vitríny) č. 2-3: Psací soupravy a potřeby:... 35 5.1.2.1.2 Fundus (vitríny) č. 4-5: Kuřácké soupravy, dózy z kovu... 38 5.1.2.1.3 Fundus (vitríny) č. 6-7: Kuchyňské a stolní náčiní z kovu... 40 5.1.2.1.4 Fundus (vitrína) č. 8: Jídelní příbory... 46 5.1.2.1.5 Fundus (vitrína) č. 11: Broţe... 46 5.1.2.2 Dřevěné předměty... 48 5.1.2.2.1 Fundus (vitrína) č. 12-13: Dlabané a soustruţené dřevěné předměty... 48 5.1.2.3 Sklo... 51 5.1.2.3.1 Fundus (vitrína) č. 14: Sklo od B. e... 51 5.1.2.3.2 Fundus (vitríny) č. 15-16: Sklo a porcelán současníků... 52 5.1.2.4 Textil... 54 5.1.2.4.1 Fundus (vitrína) č. 17: Textil A. Kybala a S. Vondráčkové... 54 5.1.2.4.2 Fundus (sokl) č. 10: Textil... 55 5.1.2.4.3 Fundus (sokl) č. 18: Koberec od A. Kybala... 55 5.1.2.5 Nábytek... 55 5.1.2.5.1 Fundus (sokl) č. 1: Nábytek od a e a Le Corbusiera... 55 5.1.2.5.2 Fundus (sokl) č. 8: Nábytek současníků... 56
5.1.2.6 Archivní materiály... 57 5.1.2.7 Fotografie... 58 5.1.2.8 Doprovodné texty... 58 5.1.2.9 Popisky... 61 5.1.2.10 Osvětlení... 61 5.2 Vestavěné patro: popis instalace a výstavního fundu... 62 5.2.1 Archivní materiály... 62 5.2.2 Doprovodné texty... 63 5.2.3 Popisky... 63 5.2.4 PC prezentace... 65 5.2.5 Osvětlení... 65 5.3 Seznam prvků výstavního fundu... 65 5.3 Barevné řešení výstavy... 66 5.4 Harmonogram výstavy... 66 5.5 Vernisáţ... 67 5.6 Finanční rozpočet... 67 5.7 Podmínky vystavení exponátů... 68 5.7.1 Vlhkost... 68 5.7.2 Teplota... 68 5.7.3 Světlo... 68 5.7.4 Manipulace... 69 5.8 Návrh doprovodné publikace... 69 5.9 Návrh doprovodného programu k výstavě... 70 5.9.1 Komentované prohlídky s lektorem... 71 5.9.2 Cyklus přednášek s prezentacemi pro veřejnost... 72 5.9.3 Workshop... 73 5.9.4 Samoobsluţné pracovní listy... 73 VI. Závěr... 75 Resumé... 77 Seznam pouţitých pramenů a literatury... 78 Přílohy... Chyba! Záložka není definována. Seznam použitých zkratek: Uměleckoprůmyslové museum v Praze UPM Druţstevní práce DP Krásná jizba KJ Topičův salon TS
I. Úvod Cílem této práce je přiblíţení osobnosti a díla československého průmyslového výtvarníka a e. Ač neměl umělecké vzdělání, zanechal stopy v nejrůznějších oblastech uměleckého průmyslu. Jeho vzdělání i původní profese byly vojenské povahy a jako důstojník československé armády slouţil v Praze. Od počátku 30. let se věnoval návrhářské tvorbě, zejména předmětů denní potřeby z obecných kovů, později však jeho práce zasáhla téměř do všech typů materiálu. Spolupracoval s Krásnou Jizbou (dále jen KJ) a později také s Topičovým salonem v Praze (dále jen TS). Díky těmto významným praţským prodejnám se výrobky vytvořené dle jeho návrhů staly součástí mnoha českých domácností. Uměleckoprůmyslové museum v Praze (dále jen UPM) vlastní rozsáhlou sbírku výrobků B. e, která pochází z jeho pozůstalosti a byla spolu s archivem návrhů darována museu v roce 1965 paní Marií Poláčkovou z Prahy. Jako hlavní zdroj informací k této práci slouţil právě obsah archivu i depozitářů UPM. Práce se věnuje osobnosti B. e, popisu sbírky i archivních materiálů, a také návrhu scénáře monograficky zaměřené výstavy, určené pro výstavní sál hlavní budovy UPM, tzn. výběru exponátů a jejich rozmístění ve výstavním prostoru v logických celcích, výstavnímu fundu, barevnému řešení výstavy, doprovodným textům a doprovodnému programu. Obsahuje krátkou úvahu o katalogu k výstavě, harmonogramu a finančním rozpočtu. Výstava představí široký výběr uţitkových předmětů z kovu, dřeva a skla, spolu s originálními kresbami návrhů k jednotlivým výrobkům. V oblasti výroby nábytku, skla a textilní tvorby budou představeny také práce ových současníků, a to z důvodu absence či malého mnoţství realizovaných návrhů z tohoto odvětví průmyslu v muzejních sbírkách. V teoretické části jsou shrnuté základní informace o ţivotě a práci B. e spolu s popisem situace v uměleckém průmyslu ve 2. čtvrtině 20. století a základními informacemi o institucích a osobnostech, se kterými spolupracoval. Druhá část popisuje archiv návrhů ových výrobků i známé realizace z různých typů materiálů. Výrobky a e se objevily v menším mnoţství na několika výstavách, jeho dílo si však zaslouţí zvýšenou pozornost, především díky mnoha zásadám, které při vytváření návrhů akceptoval a uţivateli výrobku tak poskytl vysoký komfort. Zájem o jeho dílo dokládá také současná vzrůstající poptávka po ových drobných kovových výrobcích na českých i zahraničních trzích se staroţitnostmi. 1
II. Seznámení s osobností a dílem a Južniče 2.1 Umělecký průmysl v období mezi válkami Období po první světové válce bylo dobou změn nejen v politickém zřízení, ale i ve společnosti. Společnost mladého státu s nově získanou svobodou mohla nyní sama určovat směr vývoje. Nastávají významé změny v rozvoji průmyslu i ţivotní úrovně obyvatel. Všeobecně bylo kritizováno umělecké řemeslo a rukodělná dekorativnost 1, které se jevily jako neefektivní a pro industrializovanou moderní společnost nevyhovující. Snahy směřovaly k hromadné průmyslové produkci. Objevuje se dokonce myšlenka přestat nazývat soudobou výrobu uměleckým průmyslem a nahradit ji jinými, výstiţnějšími názvy např. ušlechtilá výroba či kvalitní výroba 2. Dekorativismus, který vyvrcholil v roce 1925 na Světové výstavě dekorativních umění v Paříţi 3, byl mezníkem ve vývoji výtvarnitcví. Formoval se nový styl funkcionalismus. Ten byl následujících 20 let směrodatný architektům i průmyslovým výtvarníkům. Základní myšlenky funkcionalismu si udrţely své významné místo v uměleckém průmyslu dodnes a poloţily základy moderní průmyslové výroby. Na počátku tohoto nového myšlení, které se snaţí oprostit výrobky či stavby od všeho zbytečného, individuálního a podřídit návrhy svých produktů jejich funkci, stálo několik osobností, institucí i spolků. Byl to především desavský Bauhaus 4, mnichovský Werkbund 5, nebo holandská skupina De Stijl 6. Z osobností např. Le Corbusier 7, Peter Behrens 8, u nás pak architekt Adolf Loos 9, Jan Vaněk 10, Karel Teige 11, Bedřich Václavek a mnoho dalších. 1 Viz: ADLEROVÁ, Alena. Český funkcionalismus 1920-1940 : architektura, bytové zařízení, umělecké řemeslo. Praha : Uměleckoprůmyslové museum, 1978, s. 11. 2 Tento termín se v Československu na určitou chvíli ujal, především v prostředí Svazu československého díla. 3 Na této světové výstavě bylo úspěšné i Československo, které získalo ocenění např. za řezané sklo Jaroslava Horejce a práce mnoha dalších autorů. 4 Bauhaus- centrum vzdělávání v oblasti uměleckého průmyslu, výtvarného umění, architektury apod. Vznikl sloučením Uměleckoprůmyslové školy a Akademie ve Výmaru v roce 1919. Iniciátorem koncepce byl Walter Gropius. Bauhaus byl jedním z propagátorů nového uměleckého směru funkcionalismu, jeho výrobky se staly vzory mnoha českých i zahraničních spolků, zabývajících se novými myšlenkami v oblasti uměleckého průmyslu. Zanikl roku 1933. 5 Deutscher Werkbund svaz německého díla, byla německá skupina umělců, architektů a designerů. Svaz byl zaloţen roku 1907 v Mnichově na podnět Hermanna Muthesiuse. Mezi členy Werkbundu patřil např. Peter Behrens či Josef Hoffmann. 6 De Stijl byla holandská umělecká skupina, vznikla roku 1917, zanikla roku 1931. Mezi členy patřili Theo van Doesburg (1883 1931), Robert van't Hoff (1887 1979), Vilmos Huszár (1884 1960), Bart van der Leck (1876 1958), Piet Mondrian (1872 1944), Jacobus Johannes Pieter Oud (1890 1963), Gerrit Thomas Rietveld (1888 1964) a další. Termín De Stijl je pouţíván pro označení díla vytvořeného skupinou nizozemských umělců mezi lety 1917 a 1931. Skupina vydávala také časopis De Stijl pod vedením malíře Thea van Doesburga. Skupina se snaţla vyjádřit nový utopistický ideál harmonie ducha a řádu. Ve výtvarném projevu se to odráţí v redukci barev a tvarů. Jsou pouţívány pouze základní barvy a černá s bílou. Kompozice obrazů bývají zjednodušeny na vertikální a horizontální směr. 7 Le Corbusier (1887-1965), malíř, architekt, pedagog a urbanista. Narozen ve Švýcarsku, studia v Berlíně a ve Vídni, činný v Paříţi. 8 Peter Behrens (1868-1940), německý architekt a designér. 9 Adolf Loos (1870-1933), architekt, uměleckoprůmyslový výtvarník, odborný publicista, pedagog. Vystudoval Státní průmyslovou školu v Liberci a Technickou univerzitu v Dráţďanech. Kritizoval Vídeňskou secesi a dekora- 2
Vznikaly různé pokrokové umělecké spolky, v Československu to byly např. Druţstevní práce 12, Klub architektů 13 aj. Kritice se dostalo především dosavadnímu způsobu řešení bytových prostor a s tím souvisejícího vybavení domácností od nábytku aţ po drobné předměty denní potřeby. Reforma organizace bytového provozu přinesla také redukci mnoţství a velikosti kusů nábytkového vybavení, omezení na minimum ve prospěch volného prostoru, ve prospěch rozvinutí ţivota. 14 Při výrobě bylo nutné dbát na hygienické a jiné poţadavky spotřebitelů, čemuţ se museli přizpůsobit i průmysloví výtvarníci. Výroba byla standardizována, návrhy výrobků musely respektovat i výrobní techniky uţívané při strojové výrobě, postavené na racionálních a ekonomických základech. Obecným cílem bylo vytvořit sortiment kvalitních a cenově dostupných výrobků. Průmysloví výtvarníci se museli seznámit s výrobními technikami i výrobním procesem. Zkoušely se nové materiály, které se jevily ekonomičtější a zároveň lépe vyhovovaly hygienickým zásadám nebo byly vhodnější pro funkci výrobků. U předmětů denní potřeby byla pouţívána například alpaka 15 nebo nerez ocel. Tyto materiály i svým vizuálně čistým a hygienickým dojmem vhodně doplňují tvarovou a konstrukční jednoduchost výrobků. Odlišnosti ve vlastnostech jednotlivých materiálů 16 se musely jednoznačně projevit v jejich pouţití. Například u konstrukce ţidlí bylo hojně pouţíváno kovových materiálů, nahrazujicích doposud uţívané dřevo s větším objemem a menší nosností a pevností. Obecné jednoduchosti nově navrhovaných produktů se podřizovalo i řešení barevnosti, které bylo prosté a vycházelo z přirozených barev materiálu. Jakoby dokonalé a účelně slouţící tvary funkcionalistických výrobků nahrazovaly potřebu umění. Spolu se změnami ve společnosti a vývojem průmyslu vzrůstaly od konce 20. let i snahy o informovanost společnosti pomocí mediálních prostředků a rozšíření rozhledů laické veřejnosti v oblasti moderního bydlení a kultury. K tomu slouţila především populárně naučná tivismus. Podle jeho architektonických řešení bylo postaveno mnoho státních i soukromých objektů nejen v Československu. 10 Jan Vaněk (1891-1962), výrobce nábytku, průmyslový návrhář a návrhář interiérů, publicista. Vyučený truhlář, poté na studijním pobytu v Německu. 1912 převzal otcovy truhlářské závody v Třebíči, které přejmenoval na Uměleckoprůmyslové dílny. Spoluzakladatel UP závodů (Brněnský výrobce nábytku s pobočkami po celé zemi)v roce 1921 a do roku 1925 byl jejich prvním ředitelem. 1933 zaloţil v Praze Poradnu moderního bydlení, poté dílny Zahrada a textilní dílny Vatex. Vydával také časopis Bytová kultura. Při návrzích nábytku se opíral o historicky prověřené typy a uzpůsoboval je potřebám moderního bydlení. Zavedl princip sektorového úloţného nábytku. 11 Karel Teige (1900-1951), praţský ilustrátor, kurátor, redaktor, historik umění, odborný publicista a překladatel. Studoval na UK v Praze a poté Bauhaus v Dessau. Člen skupin Devětsil, Levá fronta a Surrealistická skupina. 12 Více viz kapitola 2.4 Druţstevní práce a Krásná jizba. 13 Klub architektů Klub zaloţen 18. 4. 1913 jako Spolek mladých architektů - techniků moderního racionálního smýšlení. V letech 1922-1938 vydával časopis Stavba. 14 Cit: ADLEROVÁ, Alena. Český funkcionalismus 1920-1940 : architektura, bytové zařízení, umělecké řemeslo. Praha : Uměleckoprůmyslové museum, 1978, s. 12. 15 Alpaka je slitinou mosazi a niklu, často s příměsí dalších kovů (zinek, cín, antimon atd.). Vizuálně se podobá stříbru, je však podstatně levnější a z tohoto důvodu byla hojně uţívána v 19. a 20. století. 16 Např. nosnost a váha materiálu musela být zohledněna zejména při tvorbě nábytku. 3
literatura, zejména seriálové publikace. V oblasti architektury vynikly časopisy Styl, Stavba a Stavitel, v oblasti bytového vybavení, bytových doplňků a umění pak časopisy Ţijeme a Panorama, které vydávala DP. Poněkud méně patrný význam měly také časopisy Eva, Salon 17 aj. Období Funkcionalismu a situace ve vývoji kultury a průmyslu v tomto období by se daly charakterizovat jako komercializace kultury a změna orientace na sériovou výrobu 18. 2.2 Osobnost a dílo a Južniče (obr.1), jeden z předních československých průmyslových výtvarníků, se narodil se 20.4.1895 ve městě Poţega ve Slavonii (na území dnešního Chorvatska). Spolu s otcem, který byl vojákem a měnil bydliště dle potřeb armády, přesídlil v mládí do Kutné Hory, kde strávil dětství. Inspirován otcovou profesí, začal se studiem na vojenské škole kadetů v polském Krakově. Jak v Kutné Hoře, tak i zde měl moţnost seznámit se s krásou historické architektury, s uměním a uměleckým řemeslem. Po studiích slouţil jako důstojník československé armády v Praze. Zájem a e směřoval k navrhování předmětů denní potřeby, jejichţ funkci ve společnosti a s ní související význam jejich zpracování viděl jako nezanedbatelné. Jednoduché práce s plechem k výrobě drobných předmětů si povšiml u jarmarečního klempíře, který na počkání vyráběl hospodyním dobré, účelné nádobí 19. I to a e inspirovalo k vlastním návrhům výrobků. V oblasti průmyslového výtvarnictví byl autodidaktikem, určitou dobu však soukromě navštěvoval přednášky dějin umění a uměleckého řemesla v Praze. Od poloviny 20. let navrhoval pro KJ 20 soubory stolního náčiní z obecných kovů, které vynikaly jednoduchostí tvarového zpracování. V ových návrzích lze pozorovat základní myšlenku funkcionalismu- tvar následuje funkci. Jeho výrobky z kovů jsou tak kromě několika výjimek 21 oproštěné od jakéhokoliv dekoru. Pro ovy návrhy je charakteristický i určitý smysl pro řád, který snad pramení z jeho vojenského vzdělání. Své výrobky popsal takto: Moje kovové předměty jsou jen kus plechu, účelně zformovaného a odborně zpracovaného. Nechtějí být moderní a nikdy neklesnou na věci módní 22. Ve sbírkách 17 Viz: ADLEROVÁ, Alena. Český funkcionalismus 1920-1940 : architektura, bytové zařízení, umělecké řemeslo. Praha : Uměleckoprůmyslové museum, 1978, s. 17. 18 Viz: VLČKOVÁ, Lucie. Družstevní práce - Sutnar, Sudek. Praha : Uměleckoprůmyslové museum, 2006, s. 12. 19 Viz: HERAIN, Karel.. Tvar : časopis Ústředí lidové a umělecké výroby. Praha : Ústředí lidové a umělecké výroby. 1949, roč. 2, s. 177. 20 KJ Krásná jizba, prodejna uměleckého průmyslu a galerie, zaloţena nakladatelstvím Druţstevní práce roku 1927. Více viz kapitola 2.4 Družstevní práce a Krásná jizba. 21 Ve sbírce UPM se nachází dva noţe na papír dle ových návrhů, jejichţ dekor je tvořen raţenými vlnovkami a soubor broţí z pozdějšího období, u kterých je ovšem dekor či rozmanitý tvar určitou nutností, která vychází z předpokladu, ţe produkt má slouţit jako ozdoba. 22 Cit: Tamtéţ, s. 178. 4
UPM se nachází početný soubor kuchyňského náčiní a předmětů určených ke stolování, pomůcek na psací stůl a do knihovny, kuřáckých souprav atd. e i jeho práci výstiţně popisuje Emanuel Poche 23 ve svém článku Vzpomínka na a e z roku 1965: Jeho předměty jsou nenápadné, avšak při bliţším styku nad jiné pozoruhodné a společensky závaţné. Závaţné svým obsahem, svou teoretickou a praktickou promyšleností a pozoruhodné nevšedností přístupu k praktickému podnikání. totiţ nebyl vyučený průmyslový výtvarník, byl to jen logicky myslící člověk, nadaný nesmírným vkusem, člověk, který smysl pro účelnost všedních věcí dovedl výtvarně domyslet, ztvárnit a přenést do oblasti krásna. 24 ovy návrhy kovových výrobků byly realizovány převáţně československou firmou Sandrik 25. V tomto období Sandrik spolupracoval s významnými průmyslovými výtvarníky: em em, Ladislavem Sutnarem 26, Rudolfem Stockarem 27 a řadou dalších. Ideálním materiálem pro realizaci ových návrhů z kovu se stala alpaka či nerez ocel z Poldiny hutě 28. Jeho návrhářský potenciál však nekončil jen u drobných výrobků z kovu, které od roku 1931 navrhoval pro KJ (od roku 1929 vedenou Ladislavem Sutnarem) a od roku 1937 také pro praţský TS 29. Koncem 30. let začíná navrhovat i nápojové stolní soubory ze skla a dále nejrůznější dózy, svícny a mísy z dlabaného nebo soustruţeného dřeva. V roce 1937 nabízí TS ův stojan na květiny 30 z chromovaných trubek s moţností různého rozmístění polic s květináči. Ještě v roce 1949 označuje tento stojan časopis Ţena a móda za nepřekonatelný a nezbytný 31 doplněk moderního bytu. Koncem 50. let se věnuje smaltovanému nádobí bez dekoru 32. I zde se projevuje promyšlenost a praktičnost jeho návrhů. Zajímavé jsou například 23 PhDr. Emanuel Poche DrSc. (1903 1987), český historik umění, autor řady publikací. Od roku 1933 pracoval v UPM v Praze, v roce 1948 se stal jeho ředitelem, v této funkci setrval aţ d roku 1959. V letech 1961-1979 pracoval jako vedoucí vědecký pracovník v Ústavu teorie a dějin umění ČSAV. 24 Cit: POCHE, Emanuel. Vzpomínka na a e. Tvar : časopis Ústředí lidové a umělecké výroby. Praha : Ústředí lidové a umělecké výroby. 1965, roč. 16, s. 300. 25 Viz kapitola 2.3 Sandrik. 26 Ladislav Sutnar (1897-1976) byl designérem, typografem a všestranně zaměřeným umělcem. 1918-1925 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze, kde byl od roku 1923 profesorem. Pro Druţstevní práci pracoval od roku 1929. V roce 1939 emigroval do USA. Byl drţitelem mnoha cen v oblasti grafického designu. 27 Arch. Rudolf Stockar (1886-1957), vedle samostatné činnosti architekta navrhoval i interiéry, nábytek a různé uţitné předměty. Z počátku byl ovlivněn kubismem, později dospěl k Art decu. V letech 1915 1930 byl ředitelem druţstva Artěl. Viz: NIMRICHTER, Jiří. Artěl, atelier pro výtvarnou práci : Praha 1, Kaprova 32, 1908-1935 : (obecné kovy). Hefaiston. Přerov : Muzeum Komenského v Přerově, 2007, roč. 25, s. 7-8. 28 Huť Poldi je ochranná známka a název několika podniků v Kladně. Zaloţil ji roku 1889 Karl Wittgenstein. Podnik se postupně rozrůstal, především díky válečným zakázkám ve světových válkách, a ve druhé polovině 20. století do něj byla včleněna prakticky veškerá ocelářská výroba v Kladně. Huť ovlivnila vývoj ţelezných materiálů v celé Evropě patentováním ţáruvzdorné oceli POLDI AKC. Po roce 1989 nastal úpadek a podnik se rozpadl na několik nástupnických firem. 29 TS- Topičův Salon v Praze. Vznikl při nakladatelství F. Topiče. Galerie, prodejna uměleckých a uměleckoprůmyslových výrobků. Více viz kapitola 2.5 Topičův Salon v Praze. 30 Lit.: ův kovový květinový stojan. In JIRÁSEK, František. Květiny pro Váš byt: Předpoklady pěstitelského umění: O pěstování květin: Květiny na vymření (Úvod "Květiny v lidských oknech" napsal Karel Čapek). Praha: A. Neubert, 1938, s. 179. 31 Cit:Květinový stojan. Žena a móda. Praha: Rada ţen, 1949, roč. 1, č. 1, s. 28. 32 Výjimečně se strohý dekor objevuje. Většinou ve formě řady prouţků či teček, ale jen v minimálním mnoţství. 5
návrhy hrnců a konvic, opatřených vertikálním průchodem pro horký vzduch (komínem) ve středu nádoby, jenţ zvyšuje rychlost varu. Komínem stoupal horký vzduch a ohříval tak obsah nádoby i zevnitř, coţ přispívalo k rychlejšímu a úspornějšímu vaření. Tyto návrhy byly určené pro plynové a petrolejové vařiče. se zúčastňoval výstavních aktivit jako autor, ale později i jako odborník, pověřený instalací vystavovaných předmětů 33. umírá v Praze 8.8.1963 ve věku 68 let. Jeho práce, především výrobky v oblasti obecných kovů, byla velkým přínosem pro zdokonalení funkce i estetické úrovně předmětů běţně uţívaných v domácnosti. Jeho kovové předměty z 30. let jsou ukázkovým projevem funkcionalismu a dosáhly uznání nejen u nás, ale i v zahraničí, například ve Francii či v Anglii. Veškeré známé návrhy předmětů a e jsou uloţeny v archivu UPM v Praze. Značná část z nich nese označení razítkem Václav Poláček 34, Na Babě 12, Praha 14, jiné nesou razítko s upozorněním, ţe je kresba chráněna dle zákona ČSR č. 401 z roku 1921 a jsou opatřeny ovým podpisem 35. Archiv byl do UPM věnován paní Marií Poláčkovou, jako pozůstalost B. e v roce 1965. Na kulturu bytu a stolu od 30. let 20. století a rozvoj produkce kovových výrobků vůbec měly velký vliv jiţ zmíněné prodejny DP a TS v Praze. 2.3 Sandrik Firma Sandrik (obr.3), produkující mimo jiné i výrobky dle ových návrhů, byla zaměřená na výrobu jídelních a nápojových servisů, noţů, psacích souprav a drobných kovových uţitkových a uměleckých předmětů zejména z alpaky, stříbra a chromované oceli. Zaloţil ji roku 1895 Ján Sandrik v Dolných Hámrech na Slovensku 36, ale historie Sandriku začíná jiţ roku 1752, kdy Ján a Josef Gerambovi zaloţili tzv. Gerambovskou báňskou unii na těţbu stříbra 37. Pro svůj znak pouţili růţici, jenţ symbolizovala štěstí a zůstala ve znaku Sandriku dodnes. Na pozemku Jána Sandrika byla v roce 1895 postavena malá továrna na výrobu drobných stříbrných výrobků, která měla pomoci zamezit úpadku báňské společnosti souvisejícího s klesající hodnotou stříbra 38. Zakladatelem a projektantem továrny byl Robert von Berks a jejím prvním ředitelem byl Franz Hain. Od roku 1896 začíná Sandrik s výrobou 33 Zdroj: Archiv UPM 34 Václav Poláček (1898-1969) byl majitel nakladatelství a uměleckého průmyslu značky ATE na Praze 14. Byl mimo jiné zakladatelem a ředitelem DP, později i TS v Praze. Více viz kapitoly 2.4 Druţstevní práce a Krásná jizba, 2.5 Topičův salon. 35 Poznámka: Adresa B. e se shoduje s adresou V. Poláčka 36 Tehdy Rakousko-Uhersku. 37 Viz: HUBOVÁ, Katarína. Vyše 100-ročná výrobná história: Taraľan a.s. Keţmarok, Rona LR Crystal, a.s. Lednické Rovne, Strojal, s.r.o., Sandrik, Hodruša-Hámre. De Sign Um : revue dizajnu. Bratislava : Slovenské centrum dizajnu, 1999, Roč. 6, č. 2, s. 44-51. 38 Viz: Tamtéţ, s. 50. 6
příborů, kterými se později proslavil. Ve svých počátcích byla firma orientována spíše na výrobu malých sérií stříbrných uměleckých předmětů, ale s narůstajícími finančními problémy musela rozšířit svůj sortiment o levnější alpaku a začít s výrobou jídelních a nápojových servisů určených zejména pro český a polský trh. Toto období je také spjato s osobností Jána Peterky 39, designéra pracujícího pro Sandrik, díky kterému firma obdrţela zlatou medaili na Světové výstavě v Paříţi roku 1900. Později se Peterka stal ředitelem podniku. Po roce 1900 byla při podniku zaloţena i učňovská škola pro přípravu specializovaných pracovníků. Umělecky nejúspěšnějším obdobím se pro Sandrik stalo období mezi válkami, kdy byla firma značně posílena ziskem ze zbrojní výroby pro první světovou válku. V tomto období byly realizovány i mnohé návrhy předních představitelů české avantgardy - architekta Rudolfa Stockara a Ladislava Sutnara. Kromě alpaky se prosadily také výrobky z chromované oceli. Sandrik vybavoval jídelny předních českých i světových hotelů a restaurací. Po druhé světové válce spadaly pod národní podnik Sandrik i továrny v českém pohraničí v Mikulášovicích (do vzniku N.p. Mikov 40 v roce 1955), pobočku měl ve Vyškově a v obci Štós u Košic, ředitelství sídlilo v Bratislavě. V roce 1958 Sandrik vybavil jídelnu československého pavilonu na výstavě Expo 58 v Bruselu. Zároveň zde firma vyhrála zlatou medaili za příbor, navrţený Jánem Čálovkou, který je vyráběn nepřetrţitě aţ dodnes. Od r. 1989 přestal Sandrik s výrobou příborů, tu odkoupila rakouská firma Berndorf, která byla Sandriku mnoho desetiletí konkurentem. Jako náhradní program začal Sandrik s výrobou nerezového kuchyňského nádobí. Zaběhlá výroba příborů, nyní pod hlavičkou Berndorf Sandrik, zůstala v Hodruši-Hámre na Slovensku. Firma se zůčastnila mnoha významných domácích i světových výstav. Z těch zahraničních to byly např. jiţ zmíněná Světová výstava v Paříţi v roce 1900, Mezinárodní výstava v Monze v roce 1923, Mezinárodní výstava v Brně v roce 1928, výstava Expo Brusel v roce 1958 a další. Roku 1998 se stal Sandrik odštěpným závodem společnosti Strojal s.r.o. a v jeho výrobním programu převládla výroba kanystrů na benzín, dílů pro automobilový průmysl a kuchyňského náčiní. Z produkce firmy Sandrik také pochází známý, dodnes vyráběný kapesní noţík rybička, který byl později vyráběný pod hlavičkou firmy Mikov. 39 Ján Peterka zjistil, ţe pro zvýšení rentability je výhodné vyrábět výrobky pro téměř všechny vrstvy obyvatelstva. Příbory začal vyrábět z alpaky či postříbřené alpaky. 40 Mikov- Mikulášovický kovoprůmysl vznikl roku 1955 sloučením dvou národních podniků se sídlem v Mikulášovicích: Koh-i-noor a Sandrik. Mikov se specializoval na výrobu kancelářských potřeb a noţů. Nárůst produkce umoţnil vznik dalších provozoven v Mostě, Brně, Slaném atd. V roce 1990 se Mikov transformoval na státní podnik a roku 1995 byl změněn na akciovou společnost Mikov a.s., výrobní program zůstal nezměněn. Od roku 2005 změnila firma logo, aby lépe reprezentovala český stát a vystihla kvalitu českých noţů. Původní šermíř ve znaku byl nahrazen českým lvem s mečem. 7
2.4 Družstevní práce a Krásná jizba Původní nakladatelství s názvem Druţstevní práce (dále jen DP) vzniklo roku 1922 z iniciativy Václava Poláčka, který byl od jeho zaloţení aţ do roku 1934 administrativním ředitelem. DP byla nakladatelstvím s grafickým kabinetem, které mělo vydávat kvalitní knihy v kvalitním grafickém provedení. Z distribuce knih byli vynecháni knihkupci a výtisky byly posílány přímo na adresu členů 41 DP, kterými byli nejen autoři knih a výtvarníci, ale i čtenáři. Těch bylo roku 1930 jiţ na deset tisíc. Jedním z cílů DP bylo sdruţovat malá nakladatelství, která nebyla sama schopná konkurence. Nakladatelství primárně usilující o rozvoj kultury a cíleně podporující kniţní tvorbu se roku 1926 sdruţila v klubu moderních nakladatelů, nazvaném podle nakladatelského listu Františka Borového (1874-1936) 42 Kmen 43. Významným způsobem rozšířila DP pole své působnosti i do oblasti umění a uměleckého řemesla zřízením prodejny Krásná jizba (dále jen KJ). Ta byla otevřena 1.12.1927 v Praze v Myslíkově ulici čp. 12 a původně nabízela umělecká díla v komisním prodeji 44, později obohatila svůj sortiment o uměleckořemeslné předměty a drobné vybavení domácností. Prvním vedoucím prodejny byl malíř Emanuel Frynta 45. Filiálky KJ se objevily i v jiných městech, například v Pardubicích či v Brně. KJ si kladla za cíl opatřování původních, dobrých a levných výrobků 46. Za nějaký čas se DP stala přímou objednavatelkou výrobků u předních domácích firem, které KJ prodávala a na jejichţ prodej v Československu měla výhradní práva. Ze zahraničního prodeje těchto výrobků měla také podíl 47. Program KJ formuloval Ladislav Sutnar (výtvarným poradce KJ od 1.4.1929 do roku 1939), výtvarník činný v mnoha oborech umění a uměleckého řemesla 48. Jeho snaha směřovala k prodeji předmětů výborně zpracovaných po technické i umělecké stránce. Nástupcem se stal v roce 1939 Antonín Kybal 49. 41 Byl to nový způsob propagace a distribuce knih, který vynechával knihkupce a jejich zisky. Členů nebylo zprvu příliš, ale v polovině 30. let jich bylo jiţ na 20 000. 42 Viz: PILZ, Jaroslav. Národní 9. Praha: Československý spisovatel, 1969, 190 s. 43 Kmen pořádal pravidelné výroční presentace o produkci sdruţených nakladatelů a vydával vlastní almanach. V almanachu kmene, který vycházel v letech 1926-1938 s roční periodicitou, byly uveřejňovány profily jednotlivých nakladatelství, úryvky z produkce i ediční plány. Tak byla vytvořena platforma pro společnou propagaci kvalitních nakladatelství, která často měla úzkoprofilový ediční plán a samostatně byla schopna čelit silnému ekonomickému tlaku. Cit: VLČKOVÁ, Lucie. Družstevní práce - Sutnar, Sudek. Praha : Uměleckoprůmyslové museum, 2006, s. 17. 44 Viz: VOKÁČOVÁ, Věra. Dějiny uměleckého řemesla 6 : Užité umění 20. století. Praha : ÚBOK, 1966, s. 13. 45 Emanuel Frynta (1896-1970), typograf, ilustrátor, malíř. Studoval v Paříţi v ateliéru u Františka Kupky v roce 1923. 46 Cit: HERAIN, Karel. Svědectví kovu. Panorama : kulturní zpravodaj. Praha : Druţstevní Práce, 1933, roč. 11, s. 49. 47 Viz: ADLEROVÁ, Alena. Český funkcionalismus 1920-1940 : architektura, bytové zařízení, umělecké řemeslo. Praha : Uměleckoprůmyslové museum, 1978, s. 65. 48 L. Sutnar byl původně grafik, ale navrhoval i předměty ze skla, porcelánu, kovové bytové a stolní doplňky, grafické listy, kniţní přebaly, plakáty aj. 49 Antonín Kybal (1901-1971), textilní výtvarník, malíř, pedagog, ilustrátor. Studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze v ateliéru Josefa Mařatky a Arnošta Hofbauera. Člen SČSD. Od roku 1930 spolupracuje s KJ, po odchodu L. Sutnara v roce 1939 se stal uměleckým ředitelem Kj aţ do jejího zániku v roce 1948. Publikoval řadu odborných studií, mimo jiné v časopisech DP Panorama a Ţijeme. 8
Vzorem DP byl zcela jistě i Artěl 50. Do DP přišli i něktěří členové Artělu, například Boţena Pošepná 51, Slávka Vondráčková 52 či Antonín Kybal. 53 V KJ se prodávalo sklo Ludviky Smrčkové 54, Aloise Meteláka 55, Jaroslava Horejce 56, Ladislava Sutnara, Josefa Drahoňovského 57, z produkce Lobmeyrovy 58 pak např. stolní souprava od Adolfa Loose 59. Prodával se zde nábytek Jana Vaňka, Ladislava Ţáka 60 nebo firmy Thonet-Mundus 61, svítidla 50 V roce 1908 bylo zaloţeno v Praze sdruţení s názvem Artěl, snaţící se po vzoru Wiener Werkstätte o obrodu uţitého umění. Název Artěl navrhl bankovní rada Alois Dyk, známý z prvního českého překladu Tolstého románu Anna Karenina z roku 1875, kde pod čarou dole byla vysvětlivka Kustarny artěl, společnost osob společně pracujících a vespolek za sebe ručících a dostávajících stejné podíly z výdělku. Dílna Artělu v Kaprově ulici č. 32 na Starém Měste. byla zaregistrována jako Malý obchod se smíšeným a bazarovým zboţím a byla zapsána na Jana Konůpka. Ateliér byl upraven podle návrhu P. Janáka na výstavní prostor a zde se realizoval komisní prodej artefaktů. Z počátku začali vyrábět drobné dekorativní práce krabičky, hračky malované a soustruţené, batikují šály, halenky, dále navrhují keramiku, porcelán a sklo. Později šperky, kniţní práce, práce z kovu, nábytek a návrhy interiérů. V roce 1922 byla zřízena bytová poradna Artělu, kterou vedli arch. R. Stockar a V. Hofman. V roce 1911 se Artěl rozrostl o další výtvarníky: V. Špálu, J. Horejce, sochaře Jiřího Štursu a R. Stockara. V roce 1918 o B. Feuersteina, J. Chochola a J. Říhu, v roce 1919 o L. Sutnara, F. Kavalíra a J. Krohu. Viz: NIMRICHTER J., STŘÍBRNÝ, M. Kovy In FRONEK J. a kol. Artěl : umění pro všední den : 1908-1935. Praha: UPM, 2009, s. 249-264.; NIMRICHTER, Jiří. Artěl, atelier pro výtvarnou práci : Praha 1, Kaprova 32, 1908-1935 : (obecné kovy). Hefaiston. Přerov : Muzeum Komenského v Přerově, 2007, roč. 25, s. 7-8. 51 Boţena Pošepná (1895-1951), textilní výtvarnice, pedagoţka. Studovala na Uměleckoprůmyslové škole v Praze v letech 1911-1916 u Františka Kysely, J. Beneše a dalších. Od r. 1922 členkou SČSD. Roku 1929 vznikl společný ateliér a prodejna bytového textilu Pošepná-Vondráčková. 52 Jaroslava Vondráčková (1894-1986), textilní výtvarnice, publicistka. Soukromě absolvovala malířská studia v Praze, Paříţi a Berlíně. Od roku 1926 členkou SČSD. Odbornými texty přispívala do Pestrého týdne, Panorama, Ţijeme nebo Výtvarných snah. 53 Všichni tři umělci byli zaměřeni na výrobu bytových doplňků z textilních materiálů. 54 Ludvika Smrčková (1903-1991), československá malířka, kreslířka, sklářka, grafička a pedagoţka. Studovala na Uměleckoprůmyslové škole v Praze v ateliéru V. H. Brunnera a Františka Kysely. 55 Alois Metelák (1897-1980), architekt, sklářský výtvarník, pedagog. Studoval na Uměleckoprůmyslové škole Praze v letech 1913-1920 v ateliéru architektury u prof. arch. J. Plečnika. Ředitel odborné sklářské školy v Ţelezném Brodě. Zúčastnil se mnoha domácích i světových výstav se svým broušeným sklem. 56 Jaroslav Horejc byl jednou z nejvýznamnějších osobností českého novoklasicismu a dekorativismu s velmi individuálním uměleckým projevem. Narodil se 15. 6. 1886 v Praze, vyučil se rytectví kovu a cizelérství na praţské Odborné klenotnické škole, navštěvoval také nedělní Odbornou školu pro klenotníky, zlatníky, rytce a pasíře Obchodní ţivnostenské komory v Praze. V letech 1906 1910 studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze v sochařském ateliéru Josefa Drahoňovského a poté Stanislava Suchardy, sám tam pak v letech 1919 1948 vedl ateliér ornamentálního a figurálního modelování. Roku 1911 se stal členem Spolku výtvarných umělců Mánes a roku 1914 členem Svazu českého díla. Kromě volné plastiky se věnoval uţitému umění, známé jsou především jeho práce ze skla, keramiky, obecných a drahých kovů. Navrhoval také medaile a mince (v oběhu byl Horejcův návrh desetikorunové mince od r. 1928 a dvacetikorunové mince od r. 1932). Za své řezané skleněné poháry získal na Mezinárodní výstavě dekorativních umění v Paříţi v roce 1925 Grand Prix a zlatou medaili. Byl všestranně zaměřeným umělcem s velice osobitým dekorativním výtvarným projevem. Zanechal po sobě více neţ tři tisíce realizací v mnoha oborech uměleckého řemesla. Cit: STŘÍBRNÝ, M. Exponát pod lupou: Plastika Vášeň (Milenci) od Jaroslava Horejce. Doprovodný text k exponátu. UPM v Praze, duben-květen 2012. 57 Josef Drahoňovský (1877-1938) byl český sochař a glyptik, profesor na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. 58 Lobmeyr- rakouská firma s výrobou v Kamenickém Šenově, specializovaná na předměty ze skla. 59 Viz: VOKÁČOVÁ, Věra. Dějiny uměleckého řemesla 6 : Užité umění 20. století. Praha: ÚBOK, 1966, s. 14. 60 Ladislav Ţák (1900-1973), malíř, publicista, architekt, uměleckoprůmyslový výtvarník a fotograf ţijící v Praze. Významné byly zejména jeho návrhy interiérů a nábytku. Členem SČSD. 61 Thonet továrna na nábytek, kterou zaloţil Michael Thonet roku 1819 v Boppardu v Porýní. V roce 1841 si dal patentovat techniku lisování nábytku z klíţených dýh. Od roku 1850 vyrábí ohýbaný nábytek z tvrdých dřevzejména z masivního buku. Od r. 1853 firma pod vedením jeho synů dostává název Bratří Thonetové (Gebrüder Thonet). Většina jejich produkce vycházela z tvarových návrhů ze 70 let 19. století a příliš se tvarově či konstrukčně neměnila. Firma dosáhla obrovských úspěchů. V roce 1923 se firma spojila s firmou J.+J. Kohn a byla přejmenována na Thonet-Mundus. Po roce 1928 začala s výrobou nábytku z ohýbaných chromovaných trubek. 9
od ing. Miroslava Prokopa 62 řady Modul 63, která vyráběla firma Inwald 64 i osvětlovací tělesa firem Napako 65 či Franta Anýţ 66. Předměty z kovů, vyrobené pro DP, nesou většinou označení na dně předmětů vyraţeným nápisem Sandrik DP. Velká část z nich byla zhotovena podle návrhů ových či Sutnarových. Kovové výrobky určené pro TS uţ byly dle literatury 67 pouhou variací na ty, které vznikaly právě pro Krásnou jizbu. V KJ byly mezi lety 1930-1933 ke koupi i výrobky Bauhausu 68. O instalaci v prodejně se staral Ladislav Sutnar. Z výkladních skříní se mu podařilo vytvořit zajímavý estetický i reklamní útvar. DP vydávala kulturní měsíčník Panorama 69. Ten je dnes výborným zdrojem informací o její produkci a dobovém vkusu. Od roku 1927, kdy bylo vydávání obnoveno, měl nový moderní styl, důleţitou roli zde hrála grafická úprava, vznikající ze spolupráce Ladislava Sutnara a Josefa Sudka. Zde je moţné dohledat autorství mnoha předmětů uměleckého řemesla z druhé čtvrtiny 20. století. Prostřednictvím časopisu Panorama vedla DP i Bytovou poradnu v čele s Janem E. Koulou 70. Poradna byla otevřena od přesídelní KJ v roce 1936 do Domu uměleckého průmyslu SČSD na Národní 36 v Praze a slouţila veřejnosti zdarma vţdy 2 hodiny týdně. Nakladatelský měsíčník Panorama obsahoval také zpravodaj DP. Ve 30. letech začíná DP vydávat periodikum Ţijeme - obrázkový magazín dnešní doby. Před II. světovou válkou byly formovány poţadavky na modení bydlení a DP na tom měla nezanedbatelný podíl. DP splynula roku 1949 s nakladatelstvím Mír, ale oficiálně byla Roku 1948 byly továrny v ČSSR znárodněny, dnes fungují jako TON-Továrny na ohýbaný nábytek, Bystřice pod Hostýnem. 62 Miroslav Prokop (1896-1954), významný český návrhář osvětlovacích těles. Vystudoval obor elektrotechniky na Vysoké škole technické v Praze. Spolupracoval s předními domácími firmami pro výrobu svítidel, např. Napako, Inwald (od r. 1927 do r. 1934 vedoucí fotometrické laboratoře, kterou zde vybudoval) Anýţ, Vorel a další. Členem SČSD od r. 1929. 63 Modul byla řada konstrukčně rozmanitých svítidel, navrţených M. Prokopem v letech 1927-1930. 64 Inwald sklárna, zaloţena roku 1862 na praţském Zlíchově. Zabývala se výrobou dutého a lisovaného skla a výrobou svítidel. Patřila mezi průkopníky českého moderního designu. 65 Napako- Nástrojáři, pasíři, kovotlačitelé. Výrobní druţstvo, které slučovalo malé soukromé firmy související s produkcí kovových předmětů, bylo zaloţeno v Praze roku 1919. Vyrábělo kování, zábradlí, části nábytku, urny a specializovalo se také na výrobu svítidel, se kterými dosáhlo úspěchů i v zahraničí. Napako bylo členem SČSD a od roku 1928 se také účastnilo jeho výstav. Spolupracovalo mimo jiné s Ing. Miloslavem Prokopem, který pro něj úspěšně navrhl řadu osvětlovacích těles. V současnosti se druţstvo orientuje na stavební zámečnictví a výrobu bezpečnostních dveří. 66 Franta Anýţ a spol. firma, která vznikla roku 1900 jako kovotepecký závod a slévárna kovů. Zaloţil ji Franta Anýţ (1876-1934), firma spolupracovala s předními tuzemskými návrháři a architekty. Odlévala sochařská díla v kovu pro významné české sochaře (např. L. Šaloun plastika Kovář). Významných úspěchů dosáhla také ve výrobě osvětlovacích těles, čerpajíc z návrhů Ing. Jaroslava Anýţe (1902-1986) a Miloslava Prokopa. 67 Viz: ADLEROVÁ, Alena. Český funkcionalismus 1920-1940 : architektura, bytové zařízení, umělecké řemeslo. Praha : Uměleckoprůmyslové museum, 1978, s. 65. 68 Objevil se zde například trubkový nábytek od M. Breuera. 69 Časopis Panorama vycházel v letech 1924-1951. 70 J. E. Koula (1896-1975), architekt, pedagog, publicista. Studoval na ČVUT v Praze obor architektury a pozemního stavitelství v letech 1913-1919. Autor mnoha významných teoretických prací. Interiérovou tvorbu prezentoval na výstavách SČSD, navrhoval nábytek také pro Krásnou jizbu. 10
zrušena aţ ke dni 31. prosince 1952 71. KJ byla roku 1948 připojena k Ústředí lidové a umělecké výroby 72. Po vzoru KJ vznikly v 30. letech podobné instituce se zaměřením na prodej bytových doplňků. Mezi nimi vynikal brněnský Magazin Aka 73, zaloţený arch. Bohuslavem Fuchsem 74 s manţelkou Drahomírou a jeho bratrem Augustinem v roce 1932. Magazin Aka měl své význmné výtvarníky a designéry a specializoval se zejména na bytový textil (František Kaláb 75, Drahomíra Fuchsová 76 ), drobné výrobky z kovu (Bohuslav Fuchs), sklo (Ludvika Smrčková) a keramiku (Julie Horová 77 ). Stejně jako KJ i Magazin Aka vydával svůj časopis v ryze funkcionalistickém duchu. Roku 1938 měla firma Magazín Aka uţ prodejny v Brně, Praze, Olomouci i Ostravě. 2.5 Topičův Salon v Praze Topičův salon ( dále jen TS) byl prodejnou spojenou s výstavní síní, určenou pro prodej současného umění a kvalitního uměleckého průmyslu. Vznikl při nakadatelství Františka Topiče. Výstavní síň byla vybudována v roce 1903 v ulici Národní č.p. 9 v Praze. Původní nakladatelství se ve 30. letech sloučilo s nakladatelstvím F. Borový, Prodejna a galerie fungovala nadále. Důleţitým mezníkem byl rok 1936, kdy přišel pozvednout úroveň doposud poněkud konzervativního TS Václav Poláček a vytvořil zde zázemí výtvarníků, zákazníků i výrobců, mezi nimiţ se nacházel od roku 1937 i. Předtím zastával Václav Poláček funkci ředitele DP a díky bohatým zkušenostem byl pro TS přínosem. Salon se tak ubíral po stopách KJ, coţ se ukázalo jako krok správným směrem. Kovové výrobky nabízené TS byly ukázkou účelného doplňku domácností s vynikajícím tvarovým zpracováním. Pouţití alpaky a nerezavějící oceli, dodávané Poldinou 71 Viz: VLČKOVÁ, Lucie. Družstevní práce - Sutnar, Sudek. Praha : Uměleckoprůmyslové museum, 2006, s. 7. 72 ÚLUV- Po druhé světové válce bylo nutné pojmout péči o lidovou uměleckou výrobu hlouběji. Tato péče byla podpořena v roce 1945 právní normou - dekretem prezidenta republiky Edvarda Beneše (ze dne 27. 10. 1945, ve Sbírce zákonů pod č. 110, částka 49 ze dne 7. 11. 1945). Tím bylo zaloţeno ÚLUV. Svaz československého díla se v roce 1948 sloučil s nově vzniklým ÚLUV bez likvidace. Tím přešel veškerý majetek včetně Domu uměleckého průmyslu na Národní třídě do vlastnictví této korporace. ÚLUV převzalo SČSD včetně zaměstnanců, majetku, dluhů a povinností pokračovat v rozvíjení jeho základních funkcí. Povinně se v něm organizovali výrobci, kterým mělo ÚLUV krom jiného poskytovat levný provozní úvěr. 73 Magazín Aka- výrobce a prodejna bytových doplňků a bytového textilu v Brně. V činnosti od roku 1932 aţ 1948, od roku 1936 s filiálkou v Praze. Zaměřený především na ručně tkaný a tištěný bytový textil a drobné výrobky z keramiky, kovů a skla. Prodávala také sklo L. Sutnara. Od roku 1937 vydává časopis. Měl podobné principy jako KJ a snaţil se nabízet kvalitní výrobky, cenově dostupné pro širokou veřejnost. 74 Bohuslav Fuchs (1895-1972) byl pedagog, projektant, architekt, urbanista a uměleckoprůmyslový výtvarník, ţák Jana Kotěry, člen S. V. U. v Brně. 75 Kaláb František (1908-1950) byl scénograf, pedagog, sochař, malíř, ilustrátor a grafik. 76 Drahomíra Fuchsová (1902-1992), brněnská keramička, návrhářka textilu, šperků a hraček. 77 Julie Horová (1906-1978), sochařka a keramická výtvarnice, pedagoţka. Studovala na Uměleckoprůmyslové škole v Praze v ateliérech Karla Štipla, Karla Mařatky, Heleny Johnové a Josefa Drahoňovského. Od roku 1928 členkou SČSD a Umělecké besedy slovenské. V roce 1937 získala zlatou medaili na Mezinárodní výstavě v Paříţi. 11
hutí, činilo předměty téměř nezničitelnými. Zboţí ze stříbra bylo samozřejmostí. Ocel byla pouţívána k výrobě předmětů, které přicházely do styku s potravinami (především s jejich kyselými sloţkami) a vysokými teplotami. Výhodou materiálu bylo i snadné čištění a jednoduchá údrţba, zatímco splňoval veškeré hygienické poţadavky. I alpaka v sortimentu salonu byla velmi kvalitní. Obor, v němţ dospěl TS k největší pestrosti a výraznosti, byl bytový textil. Tento sortiment byl v TS hojně zastoupen, od koberců přes ubrusy aţ po záclony. Návrhy pro něj vytvářeli špičkoví umělci 78 a tak vznikaly výrobky dokonalé po výtvarné stránce. Kvalita technické stránky výrobků byla většinou zaručena obeznámením návrhářů s výrobními technikami, vlasnostmi materiálu a výběrem předních domácích firem pro realizaci návrhů. V případě TS se jednalo o zajímavý pokus, kdy byli malíři, zvyklí na malířské výrazové prostředky a velikou volnost při tvorbě svých pláten, postaveni před návrhy objektů a spoutáni pravidly výrobních technik a funkcí doplňků. Prodej drobné a středně velké umělecké plastiky a malířských děl dobových autorů 79 byl také významnou součástí programu TS. Jedním z cílů salonu bylo poslouţit ke zvýšení kulturní úrovně bydlení, domácnosti i osobnosti. K tomu poslouţil bohatý výběr plastik současných autorů a obrazů v galerii. Plastiky byly vyráběny pro interiér, jako materiál poslouţil bronz, kámen a v největší míře terakota 80. Odlitky ze sádry salon zcela odmítal, není to materiál způsobilý k trvalému zachycení výtvarné myšlenky a neměl by mít místo v opravdové umělecké tvorbě 81. Vzhledem k většímu moţnému počtu odlitků byla plastika pro mnohého cenově dostupnější neţli malířská díla a byla tak spolu s dostupnější uměleckou grafikou vyhledávaným zboţím. Průměrná cena plastik se v TS pohybovala od 100 do 1000 korun. Salon si dal záleţet na tom, aby vystavená prodejní díla zde byla umístěna co nejdříve po jejich vytvoření a nabízel tak vţdy novinky. Kvalita výrobků byla nepochybně na prvním místě, ta byla však částečně jiţ zaručena výběrem významných autorů, se kterými salon navazoval spolupráci. Salon nabízel také drobný nábytek. Jednalo se především o sedací a konferenční nábytek, čajové a kuřácké stolky, stojany na květiny, knihovny apod. Dle ova návrhu se zde prodával např. stojan na květiny, vyráběný od roku 1937 v několika modifikacích 82. 78 Záclony zde navrhovala Olga Šťastná, z malířů pak Toyen, Jindřich Štýrský a Eduard Milén. Ručně vázané koberce vytvářel profesor František Malý, tkané koberce a vlněné látky I. Marko, J. Novák a P. Korbelář. Zastoupené zde byly i koberce z dílny Josefa Sochora. 79 V sortimentu byly zastoupeny plastiky od Jana Štursy, Jiřího Jaška, Břetislava Bendy, Leonarda Rottera, Cyrila Zatloukala, Marty Jiráskové a dalších. Z malířství zde byly zastoupeny díla např. Miloslava Holého, Vlastimila Rady, Václava Špály, Josefa Čapka, Vojtěcha Sedláčka, Cyrila Boudy aj. 80 Terakota- vypalovaná hlína. Tento druh keramiky je vyuţíván k výrobě soch, dekorativních prvků architektury, cihel apod. Terakota má hnědo-oranţovou barvu. 81 Viz: Kultura bytu a stolu : Štědrovečerní dary, Lidové noviny, Praha : Lidové noviny, 1937, roč. 15, 1 s. (vloţená příloha, 12.12. 1937) 82 Známé jsou minimálně dvě modifikace, viz dopis Marie Poláčkové, adresovaný pracovníkovi UPM (Dr. Vokáčové?) v roce 1965, který nabízí zapůjčení dvou modifikací stojanu pro výstavu. Dopis je uloţený v archivu UPM. 12
Drobné bytové doplňky, vyráběné nejčastěji ze dřeva či ohýbaných chromovaných trubek, jsou vhodným zpestřením domácností. TS se v roce 1948 mění na galerii uţitého umění Československého spisovatelele, která zaniká roku 1990. 2.6 Články o u Južničovi a vyobrazení jeho prací Zásadní význam pro tuto práci či práce monograficky zaměřené mají rešerše, tedy vyhledávání pokud moţno maximálního mnoţství informací o daném tématu nejen v odborné literatuře. V případě a e se jedná především o seriálové publikace či denní tisk. Velký význam pro toto téma má časopis Panorama, vydávaný nakladatelstvím DP. Kromě kulturní osvětové funkce, coţ bylo základní charakteristikou tohoto kulturního zpravodaje, v něm byly představovány výrobky KJ spolu s mnoha informacemi o výrobcích samotných i jejich autorech. Pro časopis Panorama vytvářel fotografie J. Sudek. Dálším neopomenutelným zdrojem byly stránky Lidových novin, slouţící jako reklama praţského TS. Ty byly vydávány formou vloţené přílohy a představovaly výrobky ne pouhou formou reklamy, ale odborně publicististickým způsobem. V textu byly výrobky zhodnocené z hlediska estetického i z hlediska funkčního. Tyto letáky nesly název Kultura bytu a stolu a jejich snahou bylo šířit dobré a kvalitní produkty TS předně československých výrobců. Velice hodnotné články o u ovi napsal Karel Herain, vyšly v časopisu Panorama v roce 1933 a časopisu Tvar v roce 1949. Dále je vhodným zdrojem informací článek Vzpomnka na a e, napsaný v roce 1953 bývalým ředitelem UPM v Praze Emanuelem Pochem. Pracem B. e se také věnovala bývalá pracovnice UPM PhDr. Alena Adlerová. Neocenitelným zdrojem informací je archiv B. e. Velké mnoţství pouţité literatury a literatury, uvedené v následujícím seznamu, bylo dohledáno díky studiu poznámek z archivních materiálů. Níţe uvedený seznam literatury k tématu a e byl vyhotoven pro tuto práci a dále monografii a e, kterou se UPM chystá vydat v roce 2015. Nejedná se pouze o články k tématu, těch je ve skutečnosti velmi málo, ale jde i o vyobrazení ových realizací v tisku a propagační materiály. Takové dokumenty mohou být téţ zdrojem zajímavých informací. Pokud není v citaci dokumentu přiřazena konkrétní stránka nebo chybí další informace pro citaci běţná, znamená to, ţe se prozatím nepodařilo konkrétní dokument či jeho kopii získat. Zdrojové dokumenty jsou řazeny abecedně dle autora, katalogy výstav dle data konání a periodika dle názvu. 13
2.6.1 Časopisy Art et Decoration : la Revue de la Maison. Paris : Librairie centrale des Beaux Arts. 1938, ann. 42, no. 1, s. 39. Domov a Svět, Praha : Pokrok, 1931, roč. 5, č. 50, s. 798. Eva : časopis moderní ženy. Praha: Melantrich, 1938. roč. 10, č. 6, s. 7. Eva : časopis moderní ženy. Praha: Melantrich, 1937, roč. 9, č. 23, s. 18. Eva : časopis moderní ženy. Praha: Melantrich, 1937, roč. 9, č. 21, s. 28. Eva : časopis moderní ženy. Praha: Melantrich, 1932, roč. 5, č. 4, s. 18. Eva : časopis moderní ženy. Praha: Melantrich, 1932, roč. 5, č. 23 s. 19. Goldsmiths Journal, 1939, no. 24, s. 595. Jas : rodinný ilustrovaný nepolitický týdeník. Praha : Nakladatelství a knihkupectví Československé obce sokolské, 1934, roč. 8, č. 1, s. 18. Lada: list pro zájmy českých žen a dívek. Praha: Pavla Albieri-Mucková, roč. 55, č. 6, 1933, s. 10. Kultura bytu a stolu: Rozhovor o lţičce, vidličce a noţi s em em, autorem příboru Topičova salonu, Lidové noviny, Praha : Lidové noviny, 1937, roč. 15, 1 s. (vloţená příloha, 21. 11. 1937) Nový stojan na květiny. Lidové noviny. Praha : Lidové noviny, 1937, roč. 15. (23. 8.1937) Náš Domov. 1933, č. 6, s. 9,11,14,16. (pravděpodobně Náš domov : obrázkový časopis zábavný a poučný pro lid. Brno ; Olomouc, 1892-1941) 83 HERAIN, Karel. Svědectví kovu. Panorama : kulturní zpravodaj. Praha : Druţstevní práce, 1933, roč. 10, s. 48-49. Prager Presse. Prag : Orbis, 1932, roč. 12, č. 22. (Bilderdeilage, 20.5.1932) Pestrý týden. Praha : V. Neubert a syn, 1932, roč. 8, č. 22(?), s. 93.( 21.5.1932) Salon. 1932, č. 12, s. 37, 42-43. 84 Svět : obrázkový čtrnáctideník. Praha : Českoslovanská akciová tiskárna, 1932, roč. 10, č. 23, s. 364. Svět : obrázkový čtrnáctideník. Praha : Českoslovanská akciová tiskárna, 1933, roč. 11, č. 10, s. 157. Tvar: časopis Ústředí lidové a umělecké výroby. Praha: Ústředí lidové a umělecké výroby, 1949, roč. 2, č. 5-6. Tvar: časopis Ústředí lidové a umělecké výroby. Praha: Ústředí lidové a umělecké výroby. 1952, roč. 5, č. 7. Tvar: časopis Ústředí lidové a umělecké výroby. Praha : Ústředí lidové a umělecké 83 Záznam o tomto zdroji pochází z poznámek v archivu návrhů B. e. Časopisů s názvem Náš domov vycházelo relativně velké mnoţství, není tedy jisté, o který se jedná. 84 Záznam pochází taktéţ z poznámek v archivu, časopis s tímto názvem však v roce 1932 nevycházel. Snad se mohlo jednat o francouzská či německá periodika s názvem Salon. 14
výroby, roč. 3, č. 5-6, 1950, s. 160-165. Tvar: časopis Ústředí lidové a umělecké výroby. Praha : Ústředí lidové a umělecké výroby, 1953, roč. 6, č. 9, s. 276-287. Tvar: časopis Ústředí lidové a umělecké výroby. Praha : Ústředí lidové a umělecké výroby. 1953, roč. 6, č. 10, s. 291-302. Kultura bydlení a odívání. Praha : Orbis, roč. 1, č. 4, s. 33-36. POCHE, Emanuel. Vzpomínka na a e. Tvar: časopis Ústředí lidové a umělecké výroby. Praha : Ústředí lidové a umělecké výroby, 1965, roč. 16, s. 300. HERAIN, Karel.. Tvar : časopis Ústředí lidové a umělecké výroby. Praha : Ústředí lidové a umělecké výroby. 1949, roč. 2, s. 177-185. Výtvarná výchova : sborník pro užité umění, kreslení a zrakovou výchovu. Praha : Čs. grafická unie, 1935, roč. 1, č. 4, s. 2-6. Květinový stojan, Žena a móda. Praha: Rada ţen, 1949, roč. 1, č. 1, s. 28. Žena a móda. Praha : Rada ţen, 1953, roč. 5, č. 2, s. 25. 2.6.2 Encyklopedie Nová encyklopedie českého výtvarného umění : Dodatky. Vyd. 1. Praha: Academia, 2006, s. 345. 2.6.3 Slovníky TOMAN, Prokop, TOMAN H. Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců : svazek 1. 5. vyd. Praha : Ivo Ţelezný, 2000, 829 s. Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950 : IV. díl. (CH - J). Vyd. 1. Ostrava : Výtvarné centrum Chagall, 1999, 341 s. 2.6.4 Katalogy z kolektivních výstav 3 týdny v umění [výstava Topičova salonu v Praze od 29. března do 26. dubna 1942]. Praha : F. Topič, 1942, s. 279. 1961, Katalog výstavy uţitého umění a průmyslového výtvarnictví u příleţitosti 40. výročí zaloţení Komunistické strany Československa. 50 let českého užitého umění a průmyslového výtvarnictví : mezníky vývoje v letech 1918-1968 [výstava Svazu československých výtvarných umělců a Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, leden-únor 1969]. Praha : Uměleckoprůmyslové museum v Praze, 1969, 64 s. ADLEROVÁ, Alena. Český funkcionalismus 1920-1940: architektura, bytové zařízení, 15
umělecké řemeslo [výstava v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze od 29.6 do 15.10.1978 a Moravské galerii v Brně od 1.11. do 31.12.1978]. Praha : Uměleckoprůmyslové museum, 1978, 290 s. KRIMMEL, Bernd (ed.). Tschechische Kunst der 20er + 30er Jahre : Avantgarde und Tradition [Austellung, Darmstadt- Mathildenhöhe]. Darmstadt : Muzeum am Matildenhöhe, 1988, 171 s. ADLEROVÁ, Alena a kol. Umění pro všechny smysly : meziválečná avantgarda v Československu : Národní galerie v Praze : [Výstava Valdštejnská jízdárna 30.6.1993-26.9.1993]. 1. vyd. Praha : Národní galerie, 1993, 239 s. Moderné hnutie na Slovensku : avantgarda medzivojnového obdobia [výstava Bratislava, Slovenské národné múzeum, 17.9.-27.10.1996. Bratislava : Spolok architektov Slovenska, 1996. 86 s. 2.6.5 Ostatní zdroje BLOCH, Miloš. Fotografie v reklamě a Neubertův hlubotisk. Praha : V. Neubert a synové, 1933, (nestr.). ův kovový květinový stojan In JIRÁSEK, František, Květiny pro Váš byt : Předpoklady pěstitelského umění : O pěstování květin. Praha : A. Neubert, 1938, s. 179. 16