le tisk třetí číslo sněz tu žábu / mange ta grenouille festival Francouzského divadla / du théâtre français

le tisk třetí číslo sněz tu žábu / mange ta grenouille festival Francouzského divadla / du théâtre français

DEGUSTUJEME POTŘETÍ, DISKUTUJEME PODRUHÉ Pondělní OFF program zahájila fotografka Juline Darde-Gervais se svou fotoperformance, která se tentokrát díky přízni počasí uskutečnila venku. V areálu pro terénní cyklistiku na ostrově Štvanice vznikly fotografie s pěti českými dobrovolníky. Čtyři ženy a jeden muž se nazí nechali natřít festivalovou růžovou barvou, a Juline je pak instruovala k vytváření expresivních a dynamických pozic, skupinových nebo sólových. Juline po celou dobu dbala na to, aby byly vidět jen barvou natřené části, hlava musela být vždy skryta. Další část OFF programu probíhala ve Strašnickém divadle, kde francouzští a čeští dramatici představili výsledek svého dvoudenního workshopu pod vedením Michala Zahálky, kterého se zúčastnili Léonore Confino (Belgická rybka), Guillaume Cayet (Nehybní), Aziyadé Baudouin Talec (Život bez spánku) a čeští autoři Tereza Verecká a Ondřej Novotný. Ze společné práce vzešlo několik textů, které přednesli sami autoři. Při psaní hrála klíčovou roli melodičnosti jazyků, jelikož autoři museli překonávat vzájemnou jazykovou bariéru. Přesto, nebo právě proto, vznikly texty, ve kterých si své našli čeští i francouzští diváci. Pondělní program byl završen diskusí nazvanou Posuny českého komiksu za hranice žánru. Debata vycházela z představení Lišejman, které předtím ve Strašnickém divadle představil francouzský režisér Frédéric Sonntag. Spolu s ním se zúčastnili diskuse také Thomas Rathier, který vytvořil videa a modely pro inscenaci, Pavel Kořínek z Ústavu pro českou literaturu, Matouš Hrdina z Fakulty sociálních věd a ředitelka festivalu Natálie Preslová. Diskusi moderovala Tereza Bartoňová. Tvůrci debatovali o fenoménu adaptace literárního i zfilmovaného komiksu na divadlo, který si ve světě získává stále větší popularitu, i o postavách superhrdinů a antihrdinů, mezi nimiž nejsou vždy úplně zřejmé hranice, jak ostatně dokazuje i představení Lišejman. Poslední číslo LE TISK, z dnešního dne, vyjde pouze v elektronické podobě. Spolu s ním budou posléze publikována i všechna čísla předcházející. Šéfredaktor se dokonce nechal slyšet, že elektronická verze bude barevná a možná nabídne i nějaké bonusové materiály. Otázkou akorát zůstává, jak dlouho mu to bude trvat, haha... Pro více informací sledujte www.sneztuzabu.cz a www.divedove.blogspot.com. KRISTÝNA MAZÁNKOVÁ

JSEM LIŠEJNÍK. A KDO JSI TY? Pár herců, mikrofony, mikroporty, dva muzikanti, projekce, papundeklový model města, kamera GoPro, létající vrtulník-dron. A k tomu komiksový (super)hrdina, průměrný vědec zabývající se lišejníky a mechy, který díky nehodě v laboratoři obroste mechem, získá superschopnosti, zažije kariérní vzestup i pád, ztratí rodinu a zachrání město před jadernou katastrofou. Takový by mohl být Lišej-man francouzského režiséra Frédérica Sonntaga. A také takový je, rozložili-li bychom ho na prvočinitele. Sonntagova inscenace má ovšem daleko k tomu, aby byla pouhým součtem jednotlivých užitých scénických prostředků. Jako celek je kouzelná, podmanivá, dojemná, chytrá, plná nápadů, tak jak se na dobré, ba skvělé divadlo sluší. Vytkněme rovněž před závorku, že Sonntag patří k několika inspirativním režisérům střední a mladší generace, které se v divadelní Francii vyplatí sledovat, ale kteří tuzemské kulturní veřejnosti zatím příliš důvěrně známí nejsou. A vězte, že pokud zaslechnete jména jako Philippe Quesne, Emmanuel Demarcy-Mota či Pascal Rambert, zkuste zbystřit. Při debatách o rozdílech mezi francouzskou a českou kulturou bývá častokrát zmiňována skutečnost, že Francouzi rádi čtou. A v souvislosti s touto inscenací bude nezbytné tento postřeh doplnit konstatováním, že jejich oblíbenou četbou jsou (také) komiksy, ve francouzštině familiérně nazývané půvabnou zkratkou BD (bande dessinée). Sonntagův Lišej-man vychází z komiksové předlohy Vážnost uniformy (Prestige de l uniforme, 2005) francouzské autorky laoského původu Loo Hui Phang a kreslíře Huguese Micola. Jejich dílko je jedním z mnoha příběhů o superhrdinech, kteří jsou de facto odsouzeni zachránit svět či alespoň město, v němž bydlí. Takový je v tomto příběhu i Paul Forvolino, který na sebe nakonec tuto spasitelskou roli bere, ač ne zcela dobrovolně. Dlužno ovšem dodat, že je rovněž svého druhu antihrdinou. Za své superschopnosti vděčí přírodě, lišejníkům, kterým jako vědec zasvětil celý život. A příroda je nakonec také to jediné, co mu zbyde. Brysknost jeho mysli i nově nabyté schopnosti (ano, umí létat a z rukou mu tryskají proudy lepkavé hmoty) jsou vykoupeny nejen tím, že mu celé tělo obroste mechem (pardon, lišejníkem), což nemusí být v běžném životě zcela praktické, ale také ztrátou všeho, co mu v životě mohlo být blízké a milé - manželka, dcera, přátelé, práce. Režisér Sonntag se ve své inscenaci nesnaží diváka uhranout dokonalou hrdinskou show, spíše si promyšleně pohrává s žánrovými principy v mnoha rozmanitých podobách a sleduje právě onu intimnější linku (super/ anti)hrdinova života, jeho cestu na vrchol, následný pád a nezadržitelný sestup v osamění. Ano, jistě, každý správný hrdina je (a má být) sám. Tak už to na tom hrdinském světě chodí, ale když se na jeho osud podíváme zblízka, může nám ho snad být i trochu líto. Sonntag se v tomto ohledu zdárně vyhýbá jakékoli snaze o lacinou jevištní ilustraci velké hrdinské show, nesoupeří ani s komiksem, ani s jeho filmovými adaptacemi. Naopak se nebojí nechat své herce a hudebníky zpívat songy, které v sobě mají nemálo sentimentu, smutku a nostalgie. Přesto neponechává žádný prostor zbytečnému patosu ani banalitě. LIŠEJ-MAN LICHEN-MAN Na motivy komixu Prestige de l Uniforme autorů Loo Hui Phang a Hugues Micol. Inscenace vznikla v koprodukci s La Ferme du Buisson scène nationale de Marne-la-Vallée. Scénář a režie: Frédéric Sonntag Video a koncepce modelů: Thomas Rathier Hudba: Paul Levis Light design: Manuel Desfeux Kostýmy: Alice Duchange Technika, zvuk: Bertrand Faure Dekorace: Sardine & Whisky Produkce: Claire Lonchampt-Fine, Emilie Hénin (Bureau FormART) Hrají: Emmanuel Vérité, Lisa Sans, Jérémie Sonntag, Paul Levis, Arnaud Delannoy Sonntagův Lišej-man je navíc technicky dokonalou a do detailu promyšlenou scénickou kompozicí, v níž není místo pro jakoukoli přibližnost, přesto jako celek působí navýsost přirozeně, živě a lehce. Dvojrozměrný komiks jako by nezískal jen třetí rozměr - ten scénický - ale také svého druhu čtvrtou dimenzi citů a emocí. A to z něj dělá prvotřídní divadlo, které snese srovnání s tím nejlepším, co české publikum kdy mělo či má možnost ze zahraniční produkce okusit. PETR CHRISTOV

ROZHOVOR: Janek Lesák Rozhovor s režisérem, scénáristou a dramaturgem Jankem Lesákem, který režíroval scénickou skicu IDovské Karkulky Jean-Claude Grumberga v překladu Natálie Preslové. Kmenový režisér a dramaturg Malého divadla v Českých Budějovicích. Věnuješ se divadlu pro mladé publikum. Proč si myslíš, že má smysl dělat divadlo pro děti? Když jsem byl na škole (KALD DAMU, pozn. red.), tak se tam vedly dlouhé intelektuální debaty o tom, jestli ještě existují nějaká tabu, která se dají otevírat na divadle, nebo jestli neexistují, jestli už můžeme skákat po všem. V divadle pro děti je jich spoustu. My sami před sebou jsme ochotní být nahatí, bavit se o čemkoli. Ale dětem se hromada věcí nesmí říkat, nemůžeš mluvit o homosexualitě, stačí se bavit o kouření. V tom je rozdíl mezi Čechy a Francií. S Malým divadlem jsme zapojení do mezinárodního projektu, který se jmenuje Platfom Shift+ a spojuje deset evropských divadel, která se systematicky věnují mladému publiku. Celý projekt je zaměřený na výzkum divadla pro teenagery. Což je oblast, v níž všude ve světě platí to samé - nikdo neví, co inscenovat. Divadlo pro menší děti se dělá hodně, ale končí to ve dvanácti letech, a pak jsou až dospělí. A automaticky se předpokládá, že mládež bude chodit na činohru a opery no nebude. Když je ti čtrnáct, tak tě opravdu nezajímá Shakespeare. Buďto se s dětmi budeme bavit o princích a princeznách a prince bude hrát Tomáš Klus, nebo se budeme bavit o tom současném světě. A o něm se já chci bavit. Co tě přitahovalo na Lidožroutkovi, kterého jsi režíroval na loňské Žábě? Co tě přitahuje na IDovské Karkulce? A proč vůbec francouzské divadlo? Baví mě francouzské divadlo pro děti. Oni se nebojí otevírat témata, která by tady nikoho ani nenapadla. Já chci přimět lidi zamyslet se nad tím, jestli nemáme hranice trochu moc smrštěné. Žába je k tomu ideální příležitost. Takže s IDovskou Karkulkou jsem souhlasil primárně kvůli tématu. U Lidožroutka se mi líbil příběh, protože mám rád outsidery a loosery, čemuž ta postava odpovídala. Mám rád loosery a mám rád Tarantina, a když to spojíš, tak z toho vznikne Lidožroutek. U nás takhle hezké a tematicky zajímavé texty v takovém množství jako ve Francii nejsou. Dneska uvidíme Grumbergovu IDovskou Karkulku, kterou režíruješ Tak tam napiš: Nemlaťte mě, já jsem to nenapsal! Tak jo. A můžeš k té scénické skice něco říci? Je to variace na Červenou Karkulku, ve které se hodně hajluje. Zároveň počítám s tím, že večer v hledišti nebudou děti, bude to pro dospělé. Letos jsem si vybral neherce, protože mi přišlo podstatné, aby to divák nebral celé příliš vážně. Má to působit jako výstřelek. Ve chvíli, kdy bychom začali tenhle text vnímat vážně, tak je to špatně. Neherci si z toho udělají srandu. Co děláš kromě divadla pro děti? Já nerozlišuji, jestli dělám divadlo pro děti nebo pro dospělé. Na KALD (Katedra alternativního a loutkového divadla, pozn. red.) mě učil Jan Borna, a ten říkal, že se divadlo pro děti musí dělat stejně, jako pro dospělé, jenom lépe, protože oni tomu ještě musí rozumět. Dospělí toho spoustu omluví, děti ne, ty jsou důslednější. Jinak jsme měli s kamarády UMSKUP, Uměleckou skupinu, ale divadlo už neděláme a přetransformovali jsme se na mini hudební skupinu. V divadle dělám různě, podle toho, kam mě pozvou. V Chebu jsem dělal inscenaci Rychlé šípy RELOADED (premiéra 2015), ale ta není ani trochu pro děti. V Opavě jsem dělal Plné ruce revoluce (premiéra 2014), což byla moje a Natálie Preslové autorská inscenace k výročí dvaceti pěti let od Sametové revoluce.,,buďto se s dětmi budeme bavit o princích a princeznách a prince bude hrát Tomáš Klus, nebo se budeme bavit o tom současném světě. A o něm se já chci bavit. Moje oblíbená otázka proč si myslíš, že má divadlo smysl? Jaký má význam? Já nevím. Já se na to ptám pokaždé, když začínám zkoušet novou věc. Přijde mi to vlastně jako mejdánek mezi lidmi. Když se koukneš na film a líbí se ti, tak je to sice hezké, ale nemůžeš pak ty lidi pozvat na pivo, a to mi na tom vadí. Já mám rád, když se lidi musí sejít, pak se spolu baví přes rampu, i po představení. Je to řízený mejdan na určité téma. Kompletní rozhovor naleznete na www.divedove.blogspot.com (...) NICOL ŠKVAROVÁ

LIŠEJMAN OHLASY DIVÁKŮ Honza Já jsem v životě žádné takové představení neviděl. Bylo to fantastický. Ale zas na druhou stranu musím říct, že jsem asi patnáct let v divadle nebyl. Na tohle divadlo jsem přišel, protože to bylo o Lišejmanovi a já se asi dvacet let lišejníkama zabývám. Takže mi bylo sympatický, že někdo na tohle téma zpracoval divadlo. A nakonec se ukázalo, že zrovna to téma toho Lišejmana zas tak zajímavý nebylo, ale to zpracování bylo prostě fantastický. Veronika Bylo to originální, bylo to úplně něco jiného, než jsem kdy viděla. Ačkoliv neumím francouzsky, tak jsem vůbec nepotřebovala titulky a ačkoliv nevím, že existuje komiks Lišejman, cítila jsem z toho komiksové prvky a současně to bylo hrozně dynamický divadlo. A v těch nádobách nebyl lišejník, ale mech! Jirka Já musím ocenit nápad. Když jsem viděl poprvé ten název, tak mi přišlo neuvěřitelné, že něco takového vůbec existuje. Rádi bychom poděkovali tiskárně TASKalfa 2551ci, která věrně slouží v Divadle Na zábradlí a velmi ochotně nám umožňuje tisk našeho žabího zpravodaje LE TISK. Už jen kvůli ní byste měli zavítat do divadla nebo na stránky www.nazabradli.cz Děkujeme!

19:00 Lišejman Lichen-man 21:00 Posuny současného komiksu za hranice žánru L avancée de la bd contemporaine hors les mesures du genre 14.3. Strašnické divadlo Théâtre Strašnice 21:00 Život bez spánku Une vie sans dormir 20:00 IDovská Karkulka Le Petit Chaperon Uf 18:30 Sněz mě Mange moi Experimentální prostor NoD Théâtre NoD 15.3. Děkujeme všem, kdo nás podpořili prostřednictvím crowdfundingového serveru hithit.com, zejména našim hlavním partnerům Tereze Kovárníkové, Rudolfu Leškovi a Phillipovi a Béatrice Lorinovým. Festival vzniká za finanční podpory Francouzského institutu v Praze, Magistrátu hl. m. Prahy, Ministerstva kultury ČR a Státního fondu kultury ČR. Projekt vznikl za finančního přispění grantu Dilia. Festival vznikl ve spolupráci se spolkem Audabiac v rámci projektu Uměním ke svobodě. FESTIVALOVÝ TÝM: N. PRESLOVÁ, J. BARTŮŇKOVÁ, L. DUŠKOVÁ, D. BUREŠOVÁ, Z. VALEČKOVÁ, T. KOZUBÍKOVÁ, E. ORCÍGROVÁ, P. JOHN, S. EL-MAGHRABI, O. ROUBÍNEK, B. KUNSTOVNÁ GRAFICKÝ DESIGN: P. VOJTÍŠEK ŠÉFREDAKTOR LE TISK: L. KŘÍŽEK CENY VSTUPENEK: 50 300 KČ. VĚTŠINU LZE ZAKOUPIT NA WWW.SNEZTUZABU.CZ, ČI HODINU PŘED PŘEDSTAVENÍM NA MÍSTĚ. 19:30 Nehybní Les Immobiles 21:00 Když mluvit neznamená jednat Quand parler n est pas agir 18:00 Belgická rybka Le poisson belge Experimentální prostor NoD Théâtre NoD 19:00 Les ve mně La forêt intérieure Experimentální prostor NoD Théâtre NoD 13.3. 12.3.