22Ca 112/2009-34 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a Mgr. Tomáše Zubka v právní věci žalobce ČETRANS a.s., se sídlem Ústí nad Labem, Revoluční 13, IČ: 48268089, zastoupeného Mgr. Martinem Šípem, advokátem se sídlem Tábor, Převrátilská 330, proti žalovanému Státnímu úřadu inspekce práce, se sídlem Opava, Horní náměstí 103/2, ve věci správního deliktu na úseku bezpečnosti práce, t a k t o : I. Žaloba se z a m í t á. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 12.1.2009 č.j. 3256/1.30/08/14.3, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání a bylo potvrzeno rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Ústecký kraj a Liberecký kraj (dále jen OIP ) ze dne 14.11.2008 č.j. 5996/7.III/08/14.3, kterým byl žalobce uznán vinným tím, že nevedl evidenci odpracované pracovní doby u jednotlivých zaměstnanců, řidičů nákladních automobilů, Štefana Jankury, nar. 17.5.1969, za období od 17.10.2007 do 31.3.2008, Jana Macha, nar. 30.1.1976, za období od 1.1.2007 do 7.3.2008, Jana Srpa, nar. 2.11.1982, za období od 17.9.2007
pokračování - 2-22 Ca 112/2009 do 31.3.2008 a Roberta Sechovce, nar. 9.7.1969, za období od 1.1.2007 do 31.3.2008. U těchto jmenovaných zaměstnanců za uvedená období nevedl rovněž evidenci odpracované práce přesčas a odpracované noční práce. Žalobce tak porušil právní povinnost stanovenou v 96 odst. 1 písm. a) bod 1., 2. a 3. zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákoník práce), čímž spáchal správní delikt právnických osob na úseku pracovní doby dle 28 odst. 1 písm. m) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o inspekci práce ), za což mu byla podle 28 odst. 2 písm. b) zákona o inspekci práce uložena pokuta ve výši 40.000,- Kč. Podanou žalobu odůvodnil tím, že formu vedení evidence pracovní doby zákoník práce ani žádný jiný právní předpis nestanoví a je jen na zaměstnavateli, jaký způsob evidence pracovní doby zvolí. Zvolený způsob musí odpovídat účelu vedení evidence pracovní doby, tedy zejména jako podkladu pro výpočet mezd, ke sledování čerpání dovolené, přesčasové práce apod. Uvedl, že z podkladů, které jím byly v průběhu kontroly předloženy, je prokazatelně u jednotlivých zaměstnanců zjistitelné, kolik hodin odpracovali v konkrétních dnech, kolik z toho připadá na práci přesčas a práci v noci, a to za dobu uplynulých 5 let. Poukázal na to, že žalovaný považuje záznamy o provozu vozidla a záznamy tachografu, které jsou pořizovány jeho zaměstnanci, jen za podklady, které neobsahují členění pracovní doby stanovené 96 odst. 1 zákoníku práce. Dle jeho názoru je však tento závěr vnitřně rozporný, protože pokud jím předložené doklady neobsahují stanovené členění pracovní doby, nemohou sloužit ani jako podklady pro vedení stanovené evidence a pro správný výpočet mezd by musel využívat dalších, žalovaným blíže neupřesněných podkladů. Namítl, že nevede-li, dle názoru žalovaného, řádně evidenci pracovní doby, která má úzkou vazbu na správné vyplácení mezd, čerpání dovolené apod., není zřejmé, nakolik se nesprávné vedení evidence pracovní doby promítá i do oblasti vyplácení mezd a čerpání dovolených. Namítl, že s ohledem na shora uvedené jsou pochybnosti o tom, zda žalovaný dostatečně zjistil stav věci, kdy ve správním řízení poukázal na skutečnost, že evidence pracovní doby je jím vedena v elektronické podobě. Jako podstatné se pak jeví, zda je zaměstnavatel schopen na základě jím vedené evidence průkazně určit u jednotlivých zaměstnanců v jednotlivé dny odpracovanou pracovní dobu, práci přesčas, práci v noci atd. a umožnit zaměstnancům do této evidence nahlédnout (činit z ní výpisy). Má za to, že tato kritéria splnil, neboť je kdykoliv schopen umožnit jakémukoli zaměstnanci nahlédnout do jeho evidence pracovní doby, která bude rozlišena dle 96 odst. 1 zákoníku práce. Namítl, že správní orgány při uložení pokuty nepřihlédly k tomu, že porušení povinností dle 96 zákoníku práce bylo konstatováno u řidičů nákladní dopravy, kteří vykonávají práci na nejrůznějších místech mimo jeho sídlo a jeho pravidelná pracoviště. U tohoto typu zaměstnanců nelze vést objektivní evidenci pracovní doby jinak než způsobem jím praktikovaným, tedy prostřednictvím záznamu o provozu vozidla a tachografem, které jsou následně podkladem pro elektronickou evidenci, která slouží zejména pro účely zpracování mezd, určení čerpání dovolené atd. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že z podkladů, které byly předloženy žalobcem v průběhu kontroly, nelze určit, kdy u jednotlivého zaměstnance v pracovním dni trvala každá z dob, které je zaměstnavatel povinen evidovat. Žalobce nepředložil důkaz o tom, že by vedl evidenci pracovní doby v elektronické podobě, přičemž úkolem orgánů inspekce práce není povinnost přesně označovat podklady, kterými by měl zaměstnavatel dokládat splnění dané povinnosti, protože způsob vedení evidence pracovní doby je ponechán výlučně na zaměstnavateli. Připouští, že
pokračování - 3-22 Ca 112/2009 pro vedení řádné evidence pracovní doby je potřeba určité součinnosti zaměstnance, ale za její vedení je odpovědný jen zaměstnavatel, jehož odpovědnost je konstruována jako odpovědnost objektivní. Pokud zaměstnavatel požaduje po zaměstnancích, aby sami evidovali údaje týkající se jejich výkonu práce, nezbavuje se tím povinnosti evidovat pracovní dobu a další údaje, protože povinnost stanovená zaměstnanci směřuje jen k získávání podkladů pro splnění povinnosti zaměstnavatele. Zaměstnavatelem zvolený způsob vedení evidence musí být průkazný, přehledný a musí vypovídat o tom, zda zaměstnanec odpracoval či neodpracoval stanovenou (nebo dohodnutou) pracovní dobu, kdy ji odpracoval, v jakém rozsahu, případně další skutečnosti, které jsou významné pro posuzování nároků s odpracováním pracovní doby souvisejících. Má za to, že záznamy o výkonu vozidla v podobě kotoučů vkládaných do analogového tachografu, příp. v podobě záznamů na elektronické kartě řidiče, nejsou řádnou evidencí pracovní doby, mohou být pouze jedním z podkladů ke zpracování a vedení této evidence. Ze záznamů o provozu vozidla nelze vyčíst veškeré nutné údaje, nejde o přehlednou a průkaznou evidenci pracovní doby, a to včetně práce přesčas, noční práce atd. Způsob evidence pracovní doby ve formě záznamu o provozu vozidel a tachografických kotoučů pak fakticky znemožnil provedení kontroly splnění mzdových nároků zaměstnanců. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu [ 75 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s. )] a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že OIP dne 7.5.2008 zahájil u žalobce kontrolu podle 5 odst. 1 písm. a) zákona o inspekci práce, jejímž předmětem bylo dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů, z nichž vznikají zaměstnancům práva nebo povinnosti v pracovněprávních vztazích, právních předpisů o odměňování zaměstnanců, náhradě mzdy a náhradě výdajů zaměstnancům a právních předpisů stanovících pracovní dobu a dobu odpočinku. Dle protokolu o kontrole ze dne 31.7.2008 OIP zjistil, že žalobce jako zaměstnavatel nevedl evidenci odpracované pracovní doby, odpracované práce přesčas, odpracované noční práce u jednotlivých zaměstnanců v měsících lednu 2007 až prosinci 2007 a v měsících lednu 2008 až březnu 2008. Z evidence docházky řidičů za uvedená období je zřejmé, že žalobce u všech řidičů vedl jen evidenci jejich docházky a u pro kontrolu vybraných řidičů vedl přehled výsledků zúčtování nočních hodin a roční přehled přesčasů. Žalobce s výsledky kontroly nesouhlasil a podal žádost o přezkoumání protokolu o kontrole, které nebylo vyhověno. Rozhodnutím OIP ze dne 8.10.2008 nebylo vyhověno ani námitkám žalobce proti výsledku přezkoumání protokolu o kontrole a tyto byly zamítnuty. Příkazem ze dne 16.10.2008 č.j. 5996/7.III/08/14.3-2 OIP uznal žalobce vinným z daného správního deliktu a uložil mu za jeho spáchání pokutu ve výši 40.000,- Kč, tento příkaz však byl zrušen podáním odporu žalobcem a OIP pokračoval dále ve správním řízení. Při seznámení s podklady pro rozhodnutí dne 10.11.2008 žalobce navrhl doplnit tyto podklady o evidenci odpracovaných hodin, přesčasových hodin, odpracovaných nočních hodin, které vede v písemné podobě na záznamech o provozu vozidla, které jsou současně evidencí odpracované pracovní doby a jsou podkladem evidence odpracovaných hodin, přesčasových hodin a noční práce s tím, že tyto doklady může doplnit o záznamy o pracovní době vedené technickým zařízením (tachografy). Nato OIP vydal rozhodnutí ze dne 14.11.2008 s odůvodněním, že je sice pouze na zaměstnavateli, jaký způsob evidence pracovní doby zvolí, ale tento způsob musí
pokračování - 4-22 Ca 112/2009 odpovídat účelu vedení evidence pracovní doby. Z evidence musí být patrné, kolik hodin zaměstnanec odpracoval za den a za týden, kolik z toho připadlo na práci přesčas, noční práci, zvlášť je nutné vést i hodiny pracovní pohotovosti, která není součástí pracovní doby, musí být dále zřejmé, zda byl dodržen nepřetržitý odpočinek mezi dvěma směnami a v týdnu. Pro nadbytečnost OIP nevyhověl důkaznímu návrhu žalobce, protože záznamy o provozu vozidla a tachografické kotouče nejsou evidencí odpracované noční práce, neobsahují povinné určení odpracované pracovní doby zaměstnanců a její rozlišení dle 96 odst. 1 zákoníku práce. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, ve kterém uvedl shodné námitky jako v nyní podané žalobě (s výjimkou námitky, že není zřejmý vliv nesprávného vedení evidence pracovní doby na oblast vyplácení mezd a čerpání dovolených). O odvolání žalobce rozhodl žalovaný napadeným rozhodnutí, které odůvodnil shodně s nyní podaným stanoviskem k žalobě. Podle 96 odst. 1 zákoníku práce zaměstnavatel je povinen vést u jednotlivých zaměstnanců evidenci a) odpracované 1. pracovní doby [ 78 odst. 1 písm. a)], 2. práce přesčas [ 78 odst. 1 písm. i) a 93], 3. další dohodnuté práce přesčas [ 93a)], 4. noční práce ( 94), 5. doby v době pracovní pohotovosti [( 95 odst. 2), b)] pracovní pohotovosti, kterou zaměstnanec držel [ 78 odst. 1 písm. h) a 95]. Podle odstavce druhého téhož ustanovení na žádost zaměstnance je zaměstnavatel povinen umožnit zaměstnanci nahlédnout do jeho účtu pracovní doby nebo evidence pracovní doby a do jeho účtu mzdy a pořizovat si z nich výpisy, popřípadě stejnopisy na náklady zaměstnavatele. Lze sice přisvědčit žalobci v tom, že formu vedení evidence pracovní doby zákoník práce a ani jiný právní předpis nestanoví a je proto jen na zaměstnavateli, jaký způsob evidence pracovní doby zvolí s tím, že zvolený způsob musí odpovídat účelu vedení evidence pracovní doby, tedy především jako podkladu pro výpočet mezd, ke sledování čerpání dovolené, přesčasové práce apod. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 5.11.2004 sp. zn. 21 Cdo 1916/2004), ale na straně druhé je z obsahu správního spisu zřejmé, že žalobce evidenci pracovní doby v souladu s 96 odst. 1 zákoníku práce nevedl. Žalobce v průběhu kontroly, správního řízení před správními orgány obou stupňů a v řízení před soudem nepředložil jediný důkaz, který by jeho tvrzení o vedení evidence pracovní doby v elektronické podobě prokazoval. Sám žalobce přitom i v čl. I. žaloby uvádí, že jím zmiňované záznamy o provozu vozidla a tachografické kotouče sloužily jen jako podklad pro výpočet mezd zaměstnanců s tím, že nevede se žalovaným polemiku o tom, že tyto doklady nejsou evidencí odpracované pracovní doby, odpracované práce přesčas a ani odpracované noční práce ve smyslu 96 odst. 1 zákoníku práce. Krajský soud se s tímto shodným hodnocením žalovaného i žalobce shoduje, kdy záznamy o době řízení vozidla a bezpečnostních přestávkách, záznamy o provozu vozidla, tachografy či jiná kontrolní záznamová zařízení dle vyhlášky č. 478/2000 Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě, ve znění platném a účinném do 31.12.2007 i od 1.1.2008, nelze s ohledem na jejich povahu a údaje v nich zaznamenávané považovat za evidenci pracovní doby dle 96 odst. 1 zákoníku práce, tyto především neobsahují povinné rozlišení pracovní doby ve smyslu tohoto zákonného ustanovení, byť nepochybně mohou sloužit jako podklad pro zpracování této evidence, který je z povahy věci nutně pořizován za součinnosti zaměstnanců žalobce-řidičů nákladní dopravy. K další argumentaci žalobce je třeba uvést, že je nezbytné rozlišovat mezi podklady pro zpracování evidence pracovní doby dle 96 odst. 1 zákoníku práce a samotnou touto evidencí, kdy tato evidence musí s přihlédnutím k jejímu významu a účelu, jakož i
pokračování - 5-22 Ca 112/2009 k 96 odst. 2 zákoníku práce, obsahovat přesné, průkazné a přehledné údaje o odpracované pracovní době, práci přesčas, další dohodnutou práci přesčas, noční práci a době pracovní pohotovosti, tj. závěry (hodnocení), které zaměstnavatel učinil na základě podkladů pro vedení této evidence (např. právě záznamů o provozu vozidel a tachografických kotoučů). Lze přitom v souladu s již citovaným rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 5.11.2004 sp. zn. 21Cdo 1916/2004 přisvědčit žalovanému, že povinnost vést evidenci pracovní doby dopadá na všechny zaměstnavatele, byť je pro splnění této povinnosti potřeba určité součinnosti zaměstnance. Jde o odpovědnost zaměstnavatele objektivní (bez ohledu na zavinění) a ze zaměstnavatelem zvoleného způsobu vedení evidence pracovní doby musí být patrné, kolik hodin zaměstnanec odpracoval za den, za týden atd., kolik z toho připadlo na noční práci, na práci přesčas, kolik hodin činila pracovní pohotovost zaměstnance. Z výše uvedeného plyne také nedůvodnost ostatních žalobních námitek a nelze se ani ztotožnit s názorem žalobce na údajnou vnitřní rozpornost konstatování žalovaného, kdy má za to, že pokud dle žalovaného doklady neobsahují zákonem stanovené členění pracovní doby, nemohou sloužit ani jako podklady pro vedení stanovené evidence. Žalobce zde totiž opětovně směšuje podklady pro vedení evidence pracovní doby a tuto evidenci samotnou, kdy podklady pro vedení evidence nemusí zákonem stanovené členění pracovní doby obsahovat, zpracování a vyhodnocení údajů z těchto podkladů v tomto směru se projeví až v zaměstnavatelem zpracované evidenci pracovní doby. Neobstojí ani námitka nedostatečně zjištěného skutkového stavu, protože žalobce dosud neprokázal, že by skutečně evidenci pracovní doby vedl v elektronické podobě a je tedy kdykoliv schopen umožnit jakémukoli zaměstnanci nahlédnout do jeho evidence pracovní doby rozlišené dle 96 odst. 1 zákoníku práce. S ohledem na to, že žalobce sám dosud nebyl schopen správním orgánům (ani soudu) předložit výpis z jím údajně vedené elektronické evidence, jejíž existenci ani neprokázal, jen ztěží tak může učinit v souladu s 96 odst. 2 zákoníku práce ve vztahu ke svým zaměstnancům, přestože má dle 6 nařízení vlády č. 589/2006 Sb., kterým se stanoví odchylná úprava pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců v dopravě, ve znění platném a účinném do 31.12.2008, povinnost evidenci pracovní doby a pracovní pohotovosti člena osádky nákladního automobilu v silniční dopravě uchovávat po dobu nejméně dvou let po skončení jednotlivých kalendářních roků. Jako nedůvodnou krajský soud také vyhodnotil žalobní námitku, že ze závěrů provedené kontroly není zřejmé, nakolik se nesprávné vedení evidence pracovní doby promítlo do oblasti vyplácení mezd a čerpání dovolených. Soud se v tomto směru shoduje se stanoviskem žalovaného, že žalobcem tvrzený způsob evidence pracovní doby ve formě záznamů o provozu vozidel a tachografických kotoučů fakticky znemožnil provedení kontroly splnění mzdových nároků zaměstnanců. Řádně vedená evidence pracovní doby v souladu s 96 odst. 1 zákoníku práce je totiž nepochybně jedním z nezbytných podkladů pro kontrolu splnění mzdových nároků zaměstnanců a je také podstatná pro vyhodnocení nároků jednotlivých zaměstnanců na čerpání dovolené dle 211 a násl. zákoníku práce a sledování jejího čerpání. Ze všech výše uvedených důvodů tedy krajský soud podanou žalobu v souladu s 51 odst. 1 s.ř.s. bez nařízení jednání podle 78 odst. 7 s.ř.s. jako nedůvodnou zamítl.
pokračování - 6-22 Ca 112/2009 O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle 60 odst. 1 s.ř.s. s přihlédnutím k tomu, že plně procesně úspěšnému žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. V Ostravě dne 30. července 2009 Za správnost vyhotovení: Ivona Martiníková JUDr. Monika Javorová, v.r. předsedkyně senátu