Moravské. křižovatky. Střední Podunají mezi pravěkem a historií

Moravské křižovatky Střední Podunají mezi pravěkem a historií

MORAVSKÉ KŘIŽOVATKY Střední Podunají mezi pravěkem a historií Editovaly Jana Čižmářová, Natalie Venclová, Gertrúda Březinová Věnováno památce Miloše Čižmáře Moravské zemské muzeum, Brno 2014 3

Recenzovali: Doc. PhDr. Luboš Jiráň, CSc. Dr. h. c. prof. PhDr. Václav Furmánek, DrSc. Předložená práce vznikla za finanční podpory Ministerstva kultury v rámci institucionálního financování dlouhodobého koncepčního rozvoje výzkumné organizace Moravské zemské muzeum (DKRVO, MK000094862). Všechna práva vyhrazena. Žádná část této publikace nesmí být reprodukována bez předchozího souhlasu vydavatele. Za znění a obsah příspěvků a za kvalitu obrazových příloh odpovídají autoři. Editoři: Jana Čižmářová, Natalie Venclová, Gertrúda Březinová Grafická úprava: Milan Mačinec, Silvie Straková, Michaela Tomsová Obálka: Šárka Fidrichová Moravské zemské muzeum, 2014 ISBN: 978-80-7028-432-2 4

Obsah Moravské křižovatky: odkud a kam. Úvod editorů... 11 Za Milošem Čižmářem (Vladimír Podborský)... 12 Z MLADŠÍHO PRAVĚKU VE STŘEDNÍM PODUNAJÍ Lucia BENEDIKOVÁ... 15 Nepublikované nálezy z neskorej doby bronzovej a z doby halštatskej / včasnej doby laténskej zo známych stredoslovenských lokalít v kultúrno-chronologickom kontexte Unpublizierte Funde aus der Spätbronzezeit und Hallstattzeit / Frühlatènezeit aus bekannten mittelslowakischen Fundorten im kulturell-chronologischen Kontext Miloš ČIŽMÁŘ Jana ČIŽMÁŘOVÁ... 35 Pozdně halštatský nález z Pavlovic (okr. Vyškov) a několik dalších halštatských depotů z Moravy Späthallstattzeitlicher Fund aus Pavlovice (Bez. Vyškov) und einige weitere hallstattzeitliche Hortfunde aus Mähren Petr KOS Jiří KALA... 57 Pohřebiště ze závěru doby halštatské ze Znojma Horního náměstí Nekropole aus dem Ende der Hallstattzeit in Znojmo Horní náměstí Elena MIROŠŠAYOVÁ... 81 Misy s rytou výzdobou z doby halštatskej na východnom Slovensku Bowls with incised decoration of the Hallstatt Period in Eastern Slovakia Milan SALAŠ... 89 Depot bronzových kolečkovitých závěsků doby popelnicových polí ze Starého Plumlova u Drahan (okr. Prostějov) Der urnenfelderzeitliche Hortfund von Bronzeringanhängern von der Anlage Starý Plumlov bei Drahany (Bez. Prostějov) Susanne STEGMANN-RAJTÁR... 99 Obrovská mohyla doby halštatskej v Regöly (Zadunajsko). Posvätné miesto rituálnych praktík a uctievania predkov? Ein Riesengrabhügel der Hallstattzeit von Regöly (Westungarn). Das Grabmonument als ein heiliger Platz für rituelle Handlungen und Ahnenverehrung? David VÍCH... 117 Pravěk Svitavské brázdy a okolí Prehistory of Svitavy region and around 5

????????????? K POČÁTKŮM DOBY LATÉNSKÉ Petra GOLÁŇOVÁ... 133 K použití a provenienci grafitu v časné době laténské na Moravě Graphite in the Early La Tène period in Moravia: it s use and origin Alena NEJEDLÁ... 143 První nález časně laténského meče na Moravě The first find of an early La Tène sword in Moravia Dagmar VACHŮTOVÁ Tomáš ZEMAN... 151 Nález rohatého ucha z časné doby laténské na sídlišti v Hrubé Vrbce The find of an Early La Tène horned handle at the settlement Hrubá Vrbka Jiří WALDHAUSER... 165 Maskovitá spona stupně LT A z Hradištka ve středním Polabí Maskenfibel der Stufe LT A aus Hradištko im Mittelelbgebiet STŘEDNÍ EVROPA JAKO KŘIŽOVATKA Gabriela BREZŇANOVÁ... 173 Odraz diaľkových kontaktov v inventári laténskych hrobov z Chotína The reflection of long-distance contacts in the inventories of the La Tène graves in Chotín Przemysław DULĘBA... 189 Geneza zachodniomałopolskiej enklawy kultury lateńskiej i jej powiązania z innymi regionami osadnictwa celtyckiego The genesis of the western Little Poland enclave of the La Tène culture and its links with other regions of Celtic settlement Pavla ENDER Wolfgang ENDER... 201 Frühlatènezeitliche Kulturkontakte von Süd nach Nord Grabfunde von Treben und Liebersee in Nordsachsen mit aussergewöhnlichen Gürtelblechen Časně laténské kulturní kontakty z jihu na sever hrobové nálezy s neobvyklými bronzovými opasky z Treben a Liebersee v severním Sasku Jan KYSELA... 229 Okruhy středomořského importu ve střední Evropě pozdní doby laténské The distribution circuits of the Mediterranean imports in Late La Tène Central Europe Marek OLĘDZKI Leszek ZIĄBKA Adam KĘDZIERSKI... 243 Janków near Kalisz Celtic trade post on the Amber Route Janków u Kalisze keltská obchodní stanice na Jantarové stezce Pavel SANKOT... 255 Der Donauraum und Böhmen im dritten Jahrhundert vor Christus Podunají a Čechy v 3. století př. Kr. 6

????????????????????????????? Martin TREFNÝ Tomáš POLIŠENSKÝ... 273 The first find of a Greek transport amphora in the Late Hallstatt / Early La Tène Bohemia and its significance for the archaeology of interregional contacts První nález řecké transportní amfory v pozdně halštatských až časně laténských Čechách a jeho význam v archeologii nadregionálních kontaktů Larissa VOROTINSKAJA... 285 Migration of the Germans to the east of Dnieper in the 3 rd 2 nd centuries BC Migrace Germánů na východ od Dněpru v 3. 2. století př. Kr. VÝPOVĚĎ SÍDLIŠŤ Gertrúda BŘEZINOVÁ... 293 Grafitové situly s výzdobou v podhrdlí z laténskych sídlisk v Nitre Graphitton-Situlen mit Dekor unter dem Hals aus latènezeitlichen Siedlungen in Nitra Radoslav ČAMBAL Branislav KOVÁR... 305 Keltské nálezy z Čeboviec (okr. Veľký Krtíš) a ich regionálne postavenie Celtic finds from Čebovce (Veľký Krtíš district) and their regional significance Alžběta DANIELISOVÁ... 315 Staré Hradisko pohled na urbanismus doby laténské optikou moravského oppida Staré Hradisko La Tène urbanism from the perspective of the Moravian oppidum Peter HORVÁTH... 335 Výzdoba a výzdobné motivy na keramike z laténskeho sídliska v Komjaticiach The decoration and its motifs on the La Tène pottery from the settlement in Komjatice Eva KOLNÍKOVÁ Kristian ELSCHEK... 353 Beitrag zur Datierung der latènezeitlichen Zentralsiedlung von Zohor in der Westslowakei. Kleinfunde, keltische und frührömische Münzen Príspevok k datovaní laténskeho centrálného sídliska v Zohore na západnom Slovensku. Drobné nálezy, keltské a včasnorímské mince Marek LEČBYCH Blanka MIKULKOVÁ... 377 Laténské sídliště z Milonic (okr. Vyškov) Latènezeitliche Siedlung von Milonice (Bez. Vyškov) David PARMA... 403 Poznámky k laténskému osídlení Hostýna Bemerkungen zur latènezeitlichen Besiedlung von Hostýn Miroslav PLESKA Tomáš MANGEL Jan JÍLEK... 413 Laténské nálezy z oppida Staré Hradisko ve sbírce Východočeského muzea v Pardubicích Latènezeitliche Funde aus dem Oppidum Staré Hradisko in den Sammlungen des Ostböhmischen Museums Pardubice 7

????????????? Marcin RUDNICKI... 421 Nowa Cerekwia the Middle La Tène centre of power north of the Carpathians Nowa Cerekwia středolaténské mocenské centrum severně Karpat Vladimír SALAČ... 439 K dokladům bojů na laténských oppidech On the evidence of fighting in La Tène oppida VÝPOVĚĎ HROBŮ Jozef BUJNA... 449 Deviantný pohreb na keltskom pohrebisku v Palárikove. Prípadová štúdia nenormatívnych pohrebných praktík Deviant burial at the Celtic cemetery in Palárikovo, southwestern Slovakia. A case study of non-normative burial practices Jana ČIŽMÁŘOVÁ... 461 Laténské dvojnáramky na Moravě Latènezeitliche Doppelarmringe aus Mähren Jana ČIŽMÁŘOVÁ Stanislav STUCHLÍK... 471 Laténské pohřebiště v Boroticích (okr. Znojmo) Latènezeitliches Gräberfeld in Borotice (Bez. Znojmo) Zuzana ĎUĎÁKOVÁ... 487 Variabilita spôsobu uloženia keramiky a zvyškov mäsitej stravy v kostrových a žiarových laténskych hroboch z územia juhozápadného Slovenska The variability in the deposition of pottery and animal remains in La Tène inhumation and cremation graves in southwestern Slovakia Martin FURMAN... 493 Variabilita keltských kruhových garnitúr v stredoeurópskom priestore so zreteľom na použité suroviny Variability of La Tène annular ornament sets in Central Europe with regard to the materials used Anna GARDELKOVÁ-VRTELOVÁ... 515 Nálezy drůbeže v keltských hrobech z území Slovenska Funde von Geflügel in keltischen Gräbern auf dem Gebiet der Slowakei Miloš HLAVA... 527 Laténské pohřebiště v Čelechovicích na Hané (okr. Prostějov) Latènezeitliches Gräberfeld in Čelechovice na Hané (Bez. Prostějov) Petr HOLODŇÁK Jiří MILITKÝ... 563 Dva zlaté předměty z kostrových hrobů z doby laténské ze severozápadních Čech. K možnosti existence předmincovních platidel v horizontu LT B2 Zwei Goldgegenstände von Körpergräbern aus der Latènezeit von Nordwestböhmen. Zur Möglichkeit der Existenz vormünzzeitlicher Zahlungsmittel vom Horizont LT B2 8

????????????????????????????? Dominik REPKA... 581 Analýza keltského bojovníckeho hrobu 15 z Mane (okr. Nové Zámky) Analysis of a Celtic warrior grave 15 from Maňa (Nové Zámky district) Jarmila VALENTOVÁ Radka ŠUMBEROVÁ Hana BRZOBOHATÁ Jiří LIKOVSKÝ... 595 Nemocný, zraněný a sám. Ojedinělý mladolaténský kostrový hrob z Kolína Injured, ill and alone: a unique Late La Tène inhumation grave from Kolín DEPOTY A SYMBOLY Igor BAZOVSKÝ... 615 Bronzové predmety z Križovian nad Dudváhom (okr. Trnava, JZ Slovensko) Bronzegegenstände aus Križovany nad Dudváhom (Bez. Trnava, SW Slowakei) Jan BOUZEK... 621 Bronzové figurky z Němčic nad Hanou a keltské umění Bronze figurines from Němčice nad Hanou and Celtic art Ivan ČIŽMÁŘ... 627 Hortfunde von Eisengegenständen aus dem Burgwall Modla bei Buchlovice (Bez. Uherské Hradiště) Depoty železných předmětů z hradiska Modla u Buchlovic (okr. Uherské Hradiště) Miloš ČIŽMÁŘ Jana LANGOVÁ Jiří KOHOUTEK... 641 Depoty z doby laténské z Rýsova, obec Provodov (okr. Zlín) Hortfunde aus dem Latènezeit von Rýsov, Gemeinde Provodov (Bez. Zlín) Hana ČIŽMÁŘOVÁ... 655 Ein Beitrag zu neuen Funden latènezeitlicher gegliederter Rädchen in Mähren Příspěvek k novým nálezům dělených koleček z doby laténské na Moravě Monika DĘBIEC Maciej KARWOWSKI... 667 Celtic Knotenringe from Staré Hradisko Keltské kroužky s nálitky ze Starého Hradiska Jan HORÁK... 681 Krátký pseudoantropomorfní meč z Moravy, jeho funkce a význam jeho nositele Short pseudoanthropomorphic sword in Moravia, its function and the significance of its bearer Václav KRUTA... 691 Esses et palmettes: la fibule de Marefy (ex Bučovice) dans son contexte européen S-motivy a palmety: spona z Maref (dříve Bučovice) v evropském kontextu Vincent MEGAW... 699 A puzzle piece from Klenovice na Hané, Prostějov district Záhadný předmět z Klenovic na Hané (okr. Prostějov) 9

????????????? Jan MICHÁLEK Jiří FRÖLICH Ondřej CHVOJKA... 707 Depot železných nástrojů z doby laténské z Bohdalovic (okr. Český Krumlov) Ein Hortfund der Eisengegenstände aus der Latènezeit von Bohdalovice (Bez. Český Krumlov) Karol PIETA... 717 Rituelle Beile aus dem Frühlatène-Burgwall in Horné Orešany Rituálne sekery z včasnolaténskeho hradiska Horné Orešany Peter C. RAMSL... 727 Die plastisch verzierten Fibeln aus Grab 86 und 13 des latènezeitlichen Gräberfelds von Mannersdorf am Leithagebirge Plasticky zdobené spony z hrobu 86 a 13 z laténského pohřebiště v Mannersdorfu am Leithagebirge ARCHEOMETRIE Miluše DOBISÍKOVÁ Stanislav STUCHLÍK... 739 Mohylník v Boroticích (okr. Znojmo) z pohledu antropologie Hügelgräberfeld von Borotice (Bez. Znojmo) aus der Sicht der Anthropologie Veronika HOLZER... 755 Ein Arsensulfidfund aus der Keltensiedlung in Roseldorf / NÖ Nález arsensulfidu z keltského sídliště v Roseldorfu, Dolní Rakousko Balázs KOMORÓCZY Marek VLACH Martin HLOŽEK... 767 Detektorový nález římsko-provinciálního prolamovaného kování z Pavlova, Jihomoravský kraj A metal detector find of a Roman Provincial openwork fitting from Pavlov, south Moravia Roman KŘIVÁNEK... 785 Shrnutí výsledků dosavadních geofyzikálních měření v areálu laténského sídliště v Němčicích nad Hanou Summary of results of geophysical measurements conducted at the La Tène site of Němčice nad Hanou Tomáš MANGEL Richard THÉR... 801 Pyrotechnologická zařízení z období HA D2 3 až LT A z Kapsovy Lhoty (okr. Strakonice). K možnostem interpretace fragmentárních nálezů pyrotechnologických zařízení s rošty Late Hallstatt to Early La Tène pyrotechnological structures from Kapsova Lhota (distr. Strakonice). Possibilities of interpretation of fragmentary finds of pyrotechnological devices with perforated floors Natalie VENCLOVÁ Václav HULÍNSKÝ Šárka JONÁŠOVÁ... 815 Merovingian glass beads from Holubice in Moravia: chemical and technological view Skleněné korálky doby stěhování národů z Holubic na Moravě: chemie a technologie Seznam autorů... 828 10

????????????????????????????? Moravské křižovatky: odkud a kam Úvod editorů Název Moravské křižovatky odráží postavení Moravy ve středoevropském mladším pravěku v dlouhém časovém úseku od doby bronzové po stěhování národů. Díky poloze při nejvýznamnějších komunikačních trasách napříč Evropou, tj. při jantarové stezce a podunajské cestě, přijímala Morava impulzy, ideje i hmotné produkty, a jistě také skupiny osob z různých částí Evropy. Zároveň byla významnou tranzitní oblastí. V době bronzové a halštatské je pro Moravu charakteristická otevřenost vůči západní i jihovýchodní Evropě a vazba ke střednímu Podunají. V době laténské vytvořila Morava spolu s jihozápadním Slovenskem a Dolním Rakouskem kulturně příbuznou oblast, vymezující se vůči Bavorsku i Čechám. Takovou rozmanitostí hmotné kultury, jakou vidíme v tomto středoevropském prostoru mj. v laténských hrobech, s prvky i artefakty původem z nejrůznějších částí Evropy, se může chlubit málokteré území. Také v době římské byla Morava, bezprostředně sousedící s římským limitem, velmi blízko ohniskům tehdejšího politického a ekonomického vývoje. Poloha na rozhraní mezi kulturními zónami hrála významnou roli i v období stěhování národů. Poznání moravského mladšího pravěku se v minulých desetiletích neobešlo bez Miloše Čižmáře, který mu zasvětil celou svou badatelskou kapacitu a obohatil ho rozsáhlou vlastní činností terénní i publikační. Navazoval tak na nejvýznamnější moravské badatele, jejichž přínos si dobře uvědomoval a které připomínal celé odborné veřejnosti (mj. obnovil edici Postavy moravské archeologie, jejíž první svazek byl věnován I. L. Červinkovi). Spolu s prof. V. Podborským, k němuž se hlásil jako ke svému nejvýznamnějšímu učiteli, se podstatně přičinil také o to, že dnes ve studiu celé této části pravěku s důrazem na dobu železnou vládne na Moravě i v jejím sousedství čilý badatelský ruch, na němž značný podíl mají mladí badatelé. Jejich úsilí Miloš Čižmář podněcoval a všestranně podporoval, ať již svou pedagogickou činností, zpřístupňováním archeologických materiálů nebo odbornou radou. Tato publikace je věnována památce Miloše Čižmáře jako dík za práci, kterou pro moravskou archeologii vykonal. Šíře jeho díla a přínos pro celou řadu témat a podoborů se odrážejí v jednotlivých kapitolách, které se zabývají moravskou a středoevropskou tématikou od doby bronzové po stěhování národů, od sídlištní archeologie po problematiku pohřbívání, od rituálních aktivit a symbolické oblasti po ekonomiku a obchod, od kulturně historické analýzy až po archeometrický výzkum. Doufáme, že tato kniha se stane jedním z podkladů pro nový pohled na archeologické prameny mladšího pravěku a přispěje k hlubšímu poznání středoevropských souvislostí. Bylo by třeba, aby Morava, území klíčového významu pro studium (nejen) středoevropského mladšího pravěku, byla více zkoumána v širším kulturním a geografickém kontextu. Zatímco regionální pohled je ve zdejší odborné produkci zastoupen dostatečně, významu Moravy by odpovídal evropský pohled pomocí nadregionálních studií a mezinárodních výzkumných aktivit. Věříme, že témata zde probíraná nebo alespoň naznačená se mohou stát impulsem k realizaci takových projektů, v nichž se projeví zásadní význam moravské archeologie pro řešení aktuálních problémů evropského pravěku. Brno, srpen 2014 Editoři a autoři děkují na tomto místě všem, kteří byli při tvorbě knihy nápomocni. Na prvním místě je to vedení Moravského zemského muzea, jež umožnilo knihu v jejím nemalém rozsahu vydat. Náš vřelý dík náleží Johnu Collisovi za revizi většiny anglických textů, Pavle a Wolfgangovi Enderovým za revizi textů německých a Vratislavu Janákovi za pomoc s texty polskými. Především však děkujeme všem, kteří svým příspěvkem do publikace vyjádřili úctu památce Miloše Čižmáře. 11

????????????? Za Milošem Čižmářem (17. 12. 1945 31. 7. 2012) Jsou tragédie, které postihnou jedince, rodinu, širší okruh přátel a známých, jsou však i tragédie, které postihnou kteroukoliv vyšší strukturu, např. celý vědní obor. K tomuto posledně jmenovanému případu nesporně patří předčasné úmrtí moravského archeologa docenta PhDr. Miloše Čižmáře, CSc. Moravská a česká archeologie a evropská keltologie v něm ztratily mimořádnou osobnost, vynikající nejen tvůrčími vědeckými schopnostmi, nýbrž také organizačním a manažerským talentem. Poznal jsem Miloše Čižmáře roku 1964 při zkouškách na studium prehistorie v posluchárně tehdejší katedry prehistorie na Filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně, kde jsem dělal přísedícího vedoucímu katedry profesoru Františku Kalouskovi. Byli tam tehdy dva uchazeči, kteří vyčnívali nad ostatní: on a Stanislav Stuchlík. Oba měli již za sebou první terénní zkušenosti. Miloš se prokázal maturitní prací z dějepisu, jejímž tématem bylo hradisko Réna u Ivančic, které léta navštěvoval a zkoumal. Oba adepti byli velmi překvapeni, když se dověděli a to jim bylo sděleno víceméně žertem, že vlastně konali nezákonné pirátské výkopy Nicméně oba byli přijati a od té doby se stali nerozlučnými kamarády a spolupracovníky. Stanislav Stuchlík vzpomíná, jak pět roků spolu studovali, společně se učili na zkoušky, navštěvovali muzea, přednášky a divadla nebo chodili na pivo. Jak později strávili mnoho času při práci v brněnském Archeologickém ústavu ČSAV, při redakčních pracích při přípravách svazků Pravěku, na různých zájezdech či jiných setkáních ve dvou nebo i s rodinami a přáteli. Sledujme však nyní život Miloše Čižmáře od začátku. Narodil se v Brně, v rodinném prostředí, které silně podporovalo jeho zájem o historii. Jeho dědeček byl zaníceným vlastivědným pracovníkem a výraznou postavou národopisného bádání na východní Moravě a na přilehlém slovenském pomezí; v této aktivitě pokračoval i Milošův otec, což nemohlo chlapce neovlivnit. Již na prvním stupni základní školy chodil na výlety po archeologických lokalitách, hlavně na právě zkoumané hradiště Staré Zámky u Líšně, kde s nadšením sbíral střepy slovanské keramiky na haldách vykopané hlíny. Na gymnáziu se rozhodl pro studium archeologie. Podvakrát pracoval o prázdninách jako brigádník na výzkumech v Mikulčicích. Dále ho zaujalo hradisko Réna u Ivančic; souhrn poznatků o Réně vtělil i do své maturitní práce. Studium prehistorie absolvoval na brněnské Filosofické fakultě tehdejší Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v bouřlivých letech 1964-1969 a ukončil obhajobou diplomové práce Laténská pohřebiště na Moravě I-III (Brno 1969). Následně získal roku 1972 titul PhDr. Roku 1983 obhájil kandidátskou disertaci Pozdně laténské osídlení Závisti a obdržel vědeckou hodnost CSc. V roce 2000 se na Filozofické fakultě MU v Brně habilitoval spisem Osídlení Lysické sníženiny v době laténské I-II (Brno 1999) a získal vědecko-pedagogickou hodnost docenta pravěké archeologie. V letech 1985-1990 zastával funkci vědeckého tajemníka brněnského Archeologického ústavu ČSAV. Po dokončení studia prehistorie v roce 1969 nastoupil na místo archeologa v Okresním muzeu v Prostějově, odkud přešel roku 1973 do Archeologického ústavu ČSAV v Praze. Již za prostějovského působení se intenzivně zajímal o proslulé keltské oppidum Staré Hradisko u Okluk. Stejně přitažlivé pro něho bylo keltské hradisko Závist u Prahy, jehož výzkumu se za pražského pobytu aktivně zúčastnil. V roce 1977 přešel do Archeologického ústavu ČSAV v Brně, kde působil až do reformy ústavů Akademie věd. Jeho působení v uvedených letech bylo bohatě naplněno terénními aktivitami. Do roku 1983 se intenzivně podílel na zabezpečování rozsáhlých záchranných výzkumů na stavbě vodního díla Nové Mlýny na Břeclavsku a na trase dálnice Brno Holubice. V letech 1983-1993 vedl každoročně systematické výzkumy oppida Staré Hradisko a v letech 1983-1988 kromě toho výzkumy hradiska lidu púchovské kultury Jičina-Požaha. Dále v těch letech realizoval kompletní odkryv keltského sídliště v Bořitově. Drobnější záchranné a preventivní terénní akce snad již není nutno připomínat. 12

????????????????????????????? Po delimitaci ústavů Akademie věd ČR v roce 1993 se aktivně podílel na vzniku a budování Ústavu archeologické památkové péče (ÚAPP) v Brně (s působností na jižní a částečně i střední Moravě), jehož se stal ředitelem. V poměrně krátké době se mu s pomocí spolupracovníků, jmenovitě blízkého přítele Ing. Miroslava Bálka podařilo vybudovat dobře fungující a prosperující instituci nového typu, která je dodnes považována za nejlepší svého druhu v ČR a bývá dávána za příklad úspěšného manažeringu; dnes má brněnské ústředí ÚAPP detašovaná pracoviště v Prostějově, Vyškově, Zlíně a Znojmě. Prevence a ochrana archeologických nalezišť měla být hlavním a vlastně jediným posláním ÚAPP, ale z Čižmářovy iniciativy se jeho ústav stal rovněž vědeckým pracovištěm s vlastními výzkumnými programy a publikační výstupy. Čižmářův ústav se ujal vydávání nové řady Pravěku, Supplement Pravěku a knižnice Postavy moravské archeologie. Ve zmíněných Supplementech vyšla řada velmi cenných materiálů s vědeckým doprovodem. Vedle toho vyšla z jeho dílny nebo z pera jeho ženy či spolupracovníků řada dalších monografií. Docent Čižmář pravidelně přednášel archeologická témata (kromě laténu zejména o moravských hradiscích) na Ústavu archeologie a muzeologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně a na Ústavu archeologie Filozofickopřírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě, a na obou učilištích vedl, konzultoval, oponoval atd. řadu magisterských diplomových a disertačních (PhD) prací. Dokonce předpokládal, že po předání své ředitelské funkce v ÚAPP by věnoval mnohem více času pedagogické dráze v Opavě. I přes rozsáhlou terénní, organizační a manažerskou činnost nepřestával Miloš Čižmář vědecky pracovat. V letech 1991-1993 byl řešitelem projektu GAČR Závěr keltského osídlení na Moravě a v letech 1992-1993 spoluřešitelem mezinárodního německo-českého výzkumného plánu Das prehistorische und keltische Gold. Byl také řešitelem čtyř projektů Ministerstva kultury ČR, zaměřených na evidenci a dokumentaci hradisek a mohylových pohřebišť na moravském území. Postupně získal tři granty GAČR na dokumentaci nálezů a nedestruktivní prospekci nově objeveného mocenského a výrobního centra doby laténské u Němčic nad Hanou. S řešením uvedených projektů, i mimo ně, souvisí Čižmářova rozsáhlá publikační činnost. Kapitolou o době laténské se podílel na vydání Pravěkých dějin Moravy (1993), monograficky vypublikoval Laténské sídliště v Bořitově (2003). Výsledkem dlouhodobého zájmu a mravenčí heuristické a dokumentační práce je jeho Encyklopedie hradišť na Moravě a ve Slezsku (2004), doplněná výbornými leteckými snímky Miroslava Bálka. V našich i zahraničních odborných časopisech zveřejnil vice než 200 studií, statí a zpráv. 1 Miloš Čižmář se během své vědecké dráhy aktivně zúčastnil mnoha mezinárodních vědeckých konferencí a symposií, jmenovitě v Německu, Rakousku, Francii, Polsku, Slovensku aj. Byl iniciátorem každoročních pracovních setkání našich a slovenských badatelů o době laténské, přičemž také tři z nich na Moravě i organizoval. Byl dále hlavním organizátorem mnohaletých pravidelných konferencí o záchranných výzkumech na Moravě a ve Slezsku, které pod záštitou Moravského archeologického klubu pořádal až do roku 2006 jeho ústav ve spolupráci s Moravským zemským muzeem. Roku 2002 byl zvolen dopisujícím členem Německého archeologického ústavu, byl členem Českého archeologického komitétu a Rady Archeologického ústavu AV ČR v Praze. Byl výkonným redaktorem a editorem nové řady moravského časopisu Pravěk (dosud 20 ročníků), jeho Supplement (dosud 26 svazků) a spolutvůrcem a spolueditorem řady Postavy moravské archeologie (dosud 4 svazky). Po 11 let byl členem redakční rady Památek archeologických. Z jeho iniciativy a jeho přičiněním vydal brněnský ÚAPP již dva reprezentační svazky přehledů terénních výzkumů ústavu: Výzkumy Ausgrabungen 1994-1998 a 1999-2004. O pečlivé správě a řízení brněnského ÚAPP svědčí rovněž pravidelné Výroční zprávy ÚAPP v Brně, vycházející ve velmi vkusném provedení od roku 1997. 13

????????????? Nakonec je třeba vyzvednout i Čižmářovy osobnostní vlastnosti. Byl skromný, nikdy se nevyvyšoval nad své spolupracovníky, s nimiž si zásadně tykal, měl přátelský vztah k lidem, zejména ke studentům, jimž byl ochoten kdykoliv poradit a pomoci, často i poskytnutím materiálu k seminárním či diplomovým pracím. Dovedl však i zakročit, pokud se setkal s jedincem či skupinou lidí nečistých záměrů. To všechno až po náhlé osudové Milošovo onemocnění v létě roku 2011, o němž kromě rodiny věděl dlouho opět jen Standa Stuchlík. Miloš a jeho rodina se totiž o jeho začínající leukemii nikde nešířili; nechtěli, aby postižený byl vyrušován třebas i upřímně míněnou účastí a utěšováním. Miloš věděl o svém beznadějném stavu, a proto chtěl ve zbývajících měsících života jednak co nejvíce užít společnosti manželky, dětí a vnoučat, jednak dokončit co nejvíce rozdělaných studií a článků, kterých bylo vzhledem k jeho širokým zájmům velké množství. Je příznačné, že v té době si nepřál útěšné návštěvy kolegů či žáků, avšak opět s výjimkou Stuchlíka. Na pracoviště v brněnském Ústavu archeologické památkové péče chodil pravidelně také v sobotu a mnohdy i v neděli, aby stihl dokončit co nejvíce z naplánovaných projektů. To trvalo i v době pokročilé nemoci, kdy jej do kanceláře vozila jeho paní Jana autem Z rozepsaných prací se mu podařilo řadu uzavřít, několik jich bohužel zůstalo nedokončeno. Při jedné z posledních návštěv řekl Stuchlíkovi, že studii o laténských hrobech z mohylníku v Boroticích, kterou společně plánovali, bude muset dopsat s jeho ženou Janou. Pozemská pouť Miloše Čižmáře se uzavřela 31. července 2012 ve věku nedožitých 67 let. Na přání zesnulého se poslední rozloučení konalo v úzkém rodinném kruhu. Na smutečním parte čteme motto: Netruchleme, že jsme ho ztratili, nýbrž buďme vděčni, že jsme ho měli Miloš Čižmář po sobě zanechal významné vědecké a organizační dílo trvalé hodnoty, jímž se nesmazatelně vepsal do dějin vědy. Dílo, i když vlastně fragmentární, je to neobyčejné; bude jej současným i budoucím generacím připomínat trvale. Navazovat na ně budou další a další archeologové. Obec archeologická zachová památku Miloše Čižmáře v trvalé paměti. Vladimír Podborský 1 Bibliografie do roku 2005: Pravěk N. Ř. 16, 2006, 7-13 (sestavil Stanislav Stuchlík) Bibliografie do roku 2012: Pravěk N. Ř. 20, 2012, 7-9 (sestavila Kateřina Geislerová) 14

VÝPOVĚĎ SÍDLIŠŤ Staré Hradisko pohled na urbanismus doby laténské optikou moravského oppida Staré Hradisko La Tène urbanism from the perspective of the Moravian oppidum Alžběta Danielisová ABSTRACT KEY WORDS The paper deals with Staré Hradisko, the long investigated oppidum in Moravia, which represented an important settlement with central functions during the late La Tène period. The aim is to analyse and interpret the spatial structure using the example of the enclosed farmstead, fully excavated by J. Meduna and M. Čižmář. The development of its spatial structure is evaluated from an archi - tectural and functional point of view. The results are then used to assess the level of urbanisation of Staré Hradisko, based on the model recently formulated by the research group of the German Archaeological Institute (DAI) that was applied on the oppidum of Manching. Finally, it is argued that although oppida did not represent the beginning of the urbanisation process of the La Tène period, they certainly built further on this trend, as can be seen in the architecture, range of specia - lised activities and commercial activities. La Tène Period, oppidum, urbanism, spatial structure, urban model Úvod Zásluhu na možnosti analyzování dvorce na Starém Hradisku mají především badatelé let minulých, díky jejichž úsilí a práci byl detailně prozkoumán a zdokumentován. Na základě toho je možné věnovat se již problémům řešeným v této studii, které se týkají především zkoumání zástavby dvorce a jeho ekonomické a sociální funkce mezi ostatními sídelními jednotkami na oppidu. Zajímá nás zde především otázka, zdali byla zástavba realizována v urbanistickém konceptu anebo se vyvíjela spíše organicky, jako předchozí zemědělská sídliště. Bude pojednán postup rekonstrukce zástavby a funkční analýza objektů dvorce ve vztahu k nedávno definovaným kritériím urbanisticky organizovaných aglomerací (např. ELLER et al. 2012; WENDLING 2013). K řešení této problematiky mě kdysi přivedl odborný konzultant mé magisterské diplomové práce, doc. PhDr. Miloš Čižmář, CSc., kterému je tento příspěvek věnován. Jemu patří mé velké díky nejen za velkorysé zpřístupnění tohoto vysoce zajímavého tématu, ale také za dlouholetý přátelský dohled nad mým odborným vývojem. 1 Dějiny a charakter osídlení Velkou výhodou (a zřejmě primárním faktorem pro výběr) polohy Starého Hradiska je blízkost minerálních zdrojů a komunikačních linií; Staré Hradisko v podstatě převzalo úlohu aglomerace v Němčicích (DANIE - LISOVÁ 2010b, 148). Svou roli mohl hrát také souvislý vegetační kryt (alespoň v počátečních fázích, cf. DA- NIELISOVÁ 2010a, 126), využitelný pro stavební a specializované aktivity. Výstavbě oppida předcházelo výšinné hradiště ze starší doby železné, není však jisté, jestli bylo již tehdy opevněné (ČIŽMÁŘ PARMA 2006). Hradisko se rozložilo na ostrožně nad soutokem dvou menších vodních toků. Přestože se jedná o svahy přirozeně chráněnou polohu, bylo opevnění vystavěno po celém obvodu kopce (obr. 1). Hradby dosahují délky 2770 m a uzavírají sídelní plochu kolem 37 ha. Vnitřní plocha oppida byla členěna příčnými valy na tři části: západní předhradí, které bylo oddělené od další, centrální části valem, probíhajícím od nejjižnější části opevněné plochy až k severnímu průběhu opevnění, a malé, asi hektar rozsáhlé, trojúhelníkovité východní předhradí 315

Alžběta Danielisová Obr. 1. Ostrožna s opevněním Starého Hradiska a model využití plochy jeho zázemí (cca do jedné hodiny chůze). Fig. 1. Relief model of the Staré Hradisko oppidum promontory and fortification, and a model of the hinterland (one hour walking distance). (ČIŽMÁŘ 2005, 6; MEDUNA 1970, 35 36). Hlavní plocha oppida je rozdělena na dvě části 23,5 ha velkou a výše položenou akropoli (resp. centrální plochu) a 13,5 ha rozsáhlé západní předhradí, klesající mírně k západu a severozápadu (MEDUNA 1970, 36), kde se soustředila většina výzkumných aktivit. Podrobnější informace o vnitřním členění jsou známy pouze pro západní předhradí. Plochy zázemí nepatří mezi primárně vhodné zemědělské půdy, zejména co do srovnání se sousedním regionem Hané, nicméně zemědělské nástroje v oppidálním inventáři a archeozoologie svědčí o zapojení místních obyvatel do produkce potravin. Rekonstrukce využití půdy v zázemí (DANIELISOVÁ et al. 2013) počítá s poli a pastvinami (obr. 1). Konstrukce opevnění Stratigrafie v opevnění zkoumaném jak J. Böhmem, tak M. Čižmářem ukazuje několikanásobné přestavby obranných linií, na jejichž konci stálo komplexní dílo. Výzkumy opevnění, kromě Böhmových sondáží, probíhaly hlavně v letech 1983 1993. Západní strana byla opevněna ve dvou následných fázích, kdy první fázi tvoří do skály vytesaný příkop hluboký asi 2,5 m, za ním bylo těleso hradby tvořené kamennou čelní plentou se svislými kůly a na zadní straně nasypaným hlinitým náspem. Druhá fáze výstavby hradeb proběhla na zasypaném příkopu, tvořila ji 3 m široká zeď s navazující terénní rampou (ČIŽMÁŘ 2005, 21). Východní předhradí bylo opevněno velmi podobným způsobem. Také v čelní kamenné plentě vnitřního opevnění byly prokázány svislé kůly a doloženy navíc tři přibližně paralelní příkopy ve dvou fázích, probíhající na straně západního předhradí na prostoru širokém asi 60 m (ČIŽMÁŘ 1989b, 265; 2005, 22). Soustavu valů doplňuje na částech jižního, jihovýchodního a severního obvodu oppida poměrně široká terasa, která představovala s největší pravděpodobností poměrně náročný počin výstavby opevnění, který však zůstal nedokončený (BÖHM 1935, 11 12; ČIŽMÁŘ 2005, 23). Z výsledků nedávných prospekcí (KŘIVÁNEK et al. 2013) a zpracování starších výzkumů (DANIELISOVÁ 2010a) vyplynuly zajímavé závěry, co se týče chronologie výstavby středoevropských bójských fortifikací a zejména podoby jejich posledních fází. Ze situace na oppidu České Lhotice, kde se sekvence valů dochovala nejúplněji, byla rekonstruována poslední fáze výstavby fortifikací jako trojité valové těleso, jehož vnitřní násep překrýval původní Pfostenschlitzmauer a druhé dva byly nasypané z hlíny a štěrku (DANIELISOVÁ 2010a, 41-43). Mezi druhým a třetím valem byl vyhlouben příkop, který sloužil k navršení vnějšího náspu. Nedávno provedenými geofyzikálními měřeními (KŘIVÁNEK et al. 2013) byla doložena přítomnost paralelních příkopů téměř na všech českých oppidech, kde již nebyla zjištěna předchozím výzkumem (např. DRDA 1987). Sypané hliněné valy byly s výjimkou Českých Lhotic téměř všude rozorány; na Hrazanech nebo 316

Staré Hradisko pohled na urbanismus doby laténské optikou moravského oppida Obr. 2. Opevnění a několikanásobné příkopy dokumentované a rekonstruované J. Böhmem (BÖHM 1935; 1946). Fig. 2. The fortification system and multiple ditches documented and reconstructed by J. Böhm (BÖHM 1935; 1946). Závisti jsou ve více svažitém terénu dochovány jejich části. Na Starém Hradisku byla dokumentována stejná situace paralelní příkopy zde však probíhaly nejen podél exponované západní strany, ale také po celé délce vnitřního valu oddělujícího vnitřní část plochy od předhradí (obr. 2). Co se týče výstavby několikanásobné sekvence valu, byla zde pojata velmi komplexně s důrazem právě na západní stranu. Přesto, že se jednalo pravděpodobně o chronologicky nejmladší fáze (na Českých Lhoticích pochází ze stratigrafie velmi mladá keramika), kdy je obecně dokumentováno řídnutí osídlení, je nutné počítat na Hradisku se stále silným organizačním potenciálem rozhodující sociální vrstvy. Vývoj poznání prostorové struktury oppida Charakter zástavby: Již F. Lipka s K. Snětinou se na počátku 20. století zmiňovali o dvaceti prokopaných chýších kruhového nebo oválného tvaru, o průměru 4 m, nerozpoznali však ještě, jakou sídlištní strukturu tvoří (LIPKA SNĚTINA 1912, 125). Až při rozsáhlejších plošných výzkumech mohl J. Böhm konstatovat jakousi pravidelnost v prostorovém umístění jednotlivých obytných celků, která souvisí s vytvářením komunikačních spojů mezi chatami, vedených kolmo k pevnostním pásům (BÖHM 1935, 13). Prostor byl podobně jako u jiných oppid členěn sítí komunikací, které spojovaly jednotlivé brány. Již J. Böhm konstatuje cestu vedoucí od jihozápadní brány směrem k vstupu do centrální plochy (BÖHM 1935, 13). Jednotlivé odkryté stavby byly součástí větších komplexů, které tvořily sídlištní jednotky ohrazené mělkými žlaby. Již ve 30. letech 20. století tak byly rozpoznány ohrazené dvorce jako základní typ zástavby oppida. V následujících výzkumných etapách až do nedávné doby se obraz sídlištní zástavby v podstatě příliš nezměnil. Odkrývány byly další části dvorcových jednotek, vázané na hlavní komunikace a oddělené mezi sebou menšími cestami (MEDUNA 1970, 39-40). V celku byla konstatována navzájem jednotná zástavba dvorců, složená z povrchových staveb, zahloubených chat, různých jam a žlabů a jednotlivých provozních zařízení (MEDUNA 1970, 41-42; ČIŽMÁŘ 2005, 15-19). V roce 1966 byla poprvé zjištěna cisterna na vodu uvnitř dvorce (MEDUNA 1967, 37), následovaná dalšími 317

Alžběta Danielisová Obr. 3. Dlážděná hlavní komunikace zjištěná během výzkumu J. Meduny v 60. letech. Fig. 3. Paved main communication route found during the excavation of J. Meduna in the 1960s. třemi v roce 1987 (ČIŽMÁŘ 1988, 44), což vyřešilo problém zásobování vodou, o kterém přemýšleli již F. Lipka s K. Snětinou. Jiná než dvorcová zástavba se na západním předhradí v podstatě nevyskytuje. Kolem cesty v prostoru vnitřní brány bylo nicméně umístěno několik chat, považovaných za samostatné dílny jednotlivých řemeslníků, především chata č. 1/84 s bohatými doklady kovářské a kovolitecké výroby (ČIŽMÁŘ 2002). Komunikace: Rozsáhlými odkryvy, prováděnými J. Medunou a M. Čižmářem, byla zjištěna 5 m široká dlážděná komunikace, která vedla od vnitřní brány, kde se mezi jejími křídly esovitě stáčela a na prozkoumané ploše západního předhradí se u celkově prozkoumaného dvorce dělila do několika směrů (obr. 3). Na několika místech byla prokázána specifická úprava jejího povrchu. Na vyrovnaný terén byla položena vrstva poměrně velkých lomových kamenů kulmské droby, tyto kameny byly zasypány drobným břidlicovým štěrkem, který byl nasypán mezi kameny. Na tuto úroveň byly znovu pokládány velké lomové kameny tak, aby tvořily pokud možno rovný povrch. Celková síla dláždění tak dosahovala v optimálním stavu zachování 45 55 cm. Do dláždění byly pří ležitostně přidávány i zničené žernovy. Horní plochy kamenů byly oježděny koly vozů (MEDUNA, nálezová zpráva za rok 1973; 1966, 46; 1974, 47). Východně od zkoumaného dvorce, směrem k vnitřní bráně, cestu po jižní straně lemovala hustá řada velkých sloupových jam, tvořící s největší pravděpodobností palisádou realizované oddělení cesty jako veřejného prostoru od soukromých pozemků (obr. 4). Soustava kůlů končí až v bráně do vnitřní části oppida. Podobná řada kůlových jamek byla objevena také na oppidu Nevězice (DRDA 1987, 537, obr. 9). Rekonstrukce zástavby ve dvorci Výzkum dvorce byl ukončen roku 1987 (výzkumy 1964 1966, 1973 vedl J. Meduna; 1983, 1986 1987 pak M. Čižmář), kdy byla jeho parcela zcela odkryta. Její detailní prostorová analýza byla potom vyhodnocena a publikována v samostatné studii (DANIELISOVÁ 2006). Dvorec (obr. 4) se nachází ve střední části západního předhradí oppida a má tvar přibližného čtyřúhelníku o straně dlouhé 50 m. Celková plocha dosahuje 2500 m 2. Vedou do něj celkem čtyři vstupy orientované na hlavní světové strany. Na první pohled je patrná strukturovaná zástavba, která je však obtížně rozpoznatelná vzhledem k superpozicím vyplývajícím z dlouhého osídlení dvorce, který existoval od počátku až do konce fungování oppida. Na první pohled je patrná severojižní komunikace, vymezená žlabem na východní straně. Dělící žlaby vytvářejí v rámci parcely několik samostatných částí. V prostoru dvorce bylo vedle patrných zahloubených chat rekonstruováno několik půdorysů nadzemních staveb (detailně viz DANIELISOVÁ 2006). Nadzemní stavby: Nejpozoruhodnější ze staveb ve dvorci je čtvercový dům XIII v základových žlabech v prominentní poloze, vymezené dělícími žlaby ve středu dvorce (obr. 5). Je pravděpodobné, že stavba zde nestála po celou dobu existence dvorce, vyplývá to ze superpozice se zahloubenou chatou a těsné blízkosti k nadzemní 318

Staré Hradisko pohled na urbanismus doby laténské optikou moravského oppida Obr. 4. Celková plocha kompletně prozkoumaného dvorce a rekonstrukce jeho prostorové struktury (podle DANIELI- SOVÁ 2006). Fig. 4. The completely excavated farm enclosure and reconstruction of its spatial structure (after DANIELISOVÁ 2006). Obr. 5. Nadzemní stavby s neobvyklou konstrukcí: kamenné vyložení / podložení kůlových jamek (1, 2). Centrální stavba XIII se základovým žlabem a dětským pohřbem (2, 3); šipky ukazují umístění různých kůlových jamek. Fig. 5. Surface structures with non-standard construction: stone packing / underlays of the upright posts (1, 2). Central building XIII with a foundation trench and child s burial (2, 3); the arrows mark the position of individual post holes. 319

Alžběta Danielisová stavbě X. Tento dům má analogie např. na oppidu Závist (DRDA RYBOVÁ 2001, obr. 29, 34), v Opatovicích (VENCLOVÁ 2008, obr. 23, 25) nebo ve viereckschanzi v Bopfingenu (KRAUSE WIELAND 1993). Není vyloučeno, že se jedná o stavbu se speciální funkcí; tento dojem umocňuje fakt, že v jejím východním žlabu byl uložen dětský pohřeb (obr. 5: 2), není ale vyloučeno, že i přes tuto patrně základovou oběť se jednalo o residenční objekt, byť specifického významu. Nejčastější použitou konstrukční technikou staveb byly svislé kůly s vyplétanými stěnami, o čemž svědčí nejen půdorysy, ale také nálezy mazanice a stavebních kování. Domy byly nejčastěji jednoprostorové, ve výjimečných případech (V, XXI?) také dvouprostorové. Stavby analogické velkému dvoulodnímu domu V můžeme nalézt například na Manchingu (SCHUBERT 1994). V některých případech jsou patrné přestavby domu na stejném místě (XV, XX). Pozoruhodný je půdorys X, který byl rozpoznatelný pouze na základě kamenných obložení kůlů (podobně také stavba XIII), které však nebyly zahloubené, a na základě lícujících zbytků kamenné podlahy (obr. 5: 1). Etnografické analogie interpretují podobné konstrukční techniky jako snahu o prodloužení životnosti stavby (někdy se k podložení kůlů používaly také zničené žernovy). Nadzemní konstrukci měly i jednoduché hospodářské stavby, sloužící nejčastěji skladovacím účelům. V jihovýchodním rohu parcely je patrný jasný půdorys sloupových jam šestikůlové stavby, která sloužila patrně jako sýpka (obr. 8: 1). Zahloubené chaty: Ve dvorci se nacházelo celkem 24 zahloubených chat nejrůznější konstrukce (obr. 4), od jednoduchých malých půdorysů bez konstrukčních stop ke komplexním stavbám s vnitřním zařízením sloužícím patrně výrobním účelům (obr. 8). Shluková analýza tyto dvě skupiny zahloubených objektů ukazuje celkem přesvědčivě (obr. 6). Na několika místech je patrná superpozice nadzemních staveb se zahloubenými chatami (obr. 4). M. Čižmář považoval za nepravděpodobné umísťování zahloubených chat do půdorysů nadzemních domů (ČIŽMÁŘ 2005, 15), nicméně nelze pominout, že ve většině případů mají nadzemní i zahloubené stavby stejnou orientaci. Tento jev byl pozorován už ve více případech, mimo jiné i v západní Evropě, kde jsou interpretovány jako sklepy, propojené s nadzemní konstrukcí. Z konstrukčního hlediska je to lépe patrné v případě, kdy je stavba kamenná, nicméně existují i doklady dřevěných budov se zahloubeným prostorem uvnitř, nesoucím dokonce někdy typické kůlové jamky v kratších stranách (GUILHOT LAVENDHOMME GUICHARD 1992, 250). Hlavní výhodou zahloubených skladovacích prostor je konstantní teplota, která je navíc regulovatelná např. otopným zařízením. Obr. 6. Rozměry a vlastnosti zahloubených chat ve dvorci. Fig. 6. Dimensions and character of sunken huts within the farm enclosure. Funkční analýza objektů ve dvorci Proměnnými v určení funkce jednotlivých objektů v rámci dvorce jsou velikost, umístění, konstrukce, zařízení a materiálová náplň (s ohledem na postdepoziční procesy). Uvnitř parcely musely najít své místo stavby sloužící residenčním, hospodářským, skladovacím a výrobním účelům, a případně i sociálním, tj. prostory využívané k rituálům, shromažďovací prostory apod. Rozměry rekonstruovaných staveb odrážejí do jisté míry i stavební techniku a také funkci objektů (obr. 7). V některých případech pomohly interpretaci i signifikantní nálezy v jednotlivých kontextech. 320

Staré Hradisko pohled na urbanismus doby laténské optikou moravského oppida Obr. 7. Metrická analýza vlastností staveb ve dvorci vzhledem k jejich předpokládané konstrukci a funkci. První graf srovnává délkošířkový index s plochou staveb vzhledem k předpokládané funkci; druhý graf porovnává velikost staveb a jejich stavební techniku. Na obou grafech je patrné rozdělení budov do jednotlivých skupin. První skupina s velikostí půdorysů do 15 m 2 zahrnuje malé stavby, sloužící nejspíše hospodářským účelům. Do druhé skupiny spadá nejvíce půdorysů ve dvorci a je možné předpokládat, že se jedná většinou o residenční stavby (modré kroužky v prvním grafu). Třetí skupina největší stavby patří výjimečným stavbám V, X a XXI (obr. 4). Fig. 7. Metric analysis of the buildings within the enclosure according to their construction and supposed function. The first graph compares form (length/width index) and the total area of the building to its function; the second graph compares the building s size to its construction technique. Both graphs show differentiation of the layouts into several groups. The first one with buildings of up to 15m 2 includes small, possibly husbandry structures. The second group comprises most of the layouts of presumably residential buildings (blue circles in graph 1). The third group covers exceptional layouts V, X, and XXI (Fig. 4). Nejproblematičtější se ukázalo určení residenčních staveb, kde kromě půdorysů nebylo mnoho vodítek. Kritérium otopného zařízení jako indikátoru obytné stavby naráží jednak na neúplnou nálezovou situaci a jednak také na fakt, že domácí aktivity, včetně ohniště na vaření, se mohly vyskytovat i mimo obytné prostory, stejně jako obytné budovy mohly sloužit lidem i zvířatům a mohla zde i probíhat specializovaná výroba. Otopná zařízení mohla být z provozních důvodů i uvnitř skladovacích prostor a zcela jistě uvnitř dílen. Výrobní objekty: indikátory dílen jsou výrobní zařízení (pece, výhně, hliníky), pracovní vybavení (stav, kovadlina) anebo mobiliář (surovina, polotovary, hotové výrobky, výrobní odpad, pracovní nástroje; obr. 8). Výrobní odpad by se však neměl vázat pouze na prostory dílen a měl by být současný s časovým určením probíhající výroby (oboje poněkud problematické). Specializovanou výrobou v rámci Starého Hradiska se zabývali M. Čižmář (ČIŽ- MÁŘ 2002), A. Drechsler (DRECHSLER 1999) a J. Čižmářová (ČIŽMÁŘOVÁ 1996): v každém ohrazeném dvorci byly nalezeny stopy po jednom nebo více řemeslech. V analyzovaném dvorci byly prozkoumány celkem čtyři hrnčířské pece, jedna kovárna, jedna velká a tři menší cisterny (sloužící jak výrobním účelům, tak běžnému provozu) a několik dalších zahloubených chat s doklady řemeslné výroby, zejména kovolitectví (plus zřejmě produkce mincí) a zpracování jantaru (obr. 9). Z koncentrace signifikantních nálezů vyplývá (obr. 9), že kovozpracující (kovářské a kovolitecké) řemeslo se soustředilo do jižní, jihovýchodní a východní části dvorce. Struska, jako výrobní odpad, byla deponována v zahloubených objektech a pravidelně sekundárně používána do dláždění komunikací a otevřených prostor. Díky tomu bylo možné určit, že výrobní odpad z kovárny v chatě 12/66, kde se pravděpodobně vyráběly spony a jiné menší předměty, byl použit na výsypku komunikace jižně od dílny (DRECHSLER 1999). Tato situace je dokumentována jako běžná praxe i na jiných lokalitách (DEBORD 1993, 89-90; ORENGO 2001, 58-60). Kovoliteckou výrobou vynikají tři chaty a přidružené jámy ve východním rohu, kde tato aktivita probíhala ve všech fázích osídlení. Oproti tomu severozápadní, západní a severní část dvorce přinesla hojné doklady zpracování jantarové suroviny (příčiny mohou ovšem spočívat ve strategii výzkumu, kdy v severních partiích dvorce se pod ve de - ním M. Čižmáře výplně objektů plavily). Pokud se to dá určit z chronologie objektů, v mladší fázi osídlení mohlo docházet k intenzifikaci produkce. Skladovací prostory: mezi zařízeními, sloužícími ke skladovacím účelům, můžeme rozlišovat tři typy: silo (jáma, zahloubený objekt), sýpku (nadzemní stavba) a zásobnici (mobilní zařízení). Když pomineme poslední, 321

Alžběta Danielisová sloužící výhradně k domácímu použití, tak ke skladování byly využívány jak zahloubené, tak nadzemní stavby (obr. 10) a mohlo jít o stavby komunální i soukromé. Nadzemní skladovací zařízení mají většinou jednoduchý půdorys, sestávající ze čtyř, šesti, osmi nebo i devíti kůlů, nesoucích zvýšená podlaží. Nejvýraznějším půdorysem ve dvorci je sýpka u jihovýchodního ohradního žlabu na šesti velkých sloupových jamách s plochou kolem 25 m 2. V obou prostředních jamách byly intencionálně deponovány mlýnské kameny (obr. 10:1). Na hustě nebo dlouho osídlených lokalitách mohou jednodušší půdorysy skladovacích zařízení zcela zaniknout, ačkoliv zde původně byly běžné. Nejlépe se proto studují na jednogeneračních sídlištích, jakými bývají například dvorce (MALRAIN MATTERNE MÉNIEL 2002; GRANSAR 2000), kde byly v lepším případě skladované zásoby zničeny ohněm. V kompletně prozkoumaném sídlišti v Bořitově se nadzemní skladovací prostory nacházely ve skupině stranou hlavní plochy (ČIŽMÁŘ 2003), tento jev byl například popsán i pro Manching (ELLER et al. 2012). Na oppidech si potom vlastní zásobování řešily jednotlivé dvorce ve vlastní režii. To souvisí i s větším důrazem na soukromé vlastnictví a hlubšími sociálními rozdíly mezi jednotlivými elitními rodinami, které mají doprovázet přechod z LT C2 do pozdně laténského období na Manchingu (WENDLING 2013, 480). S výše popsaným jevem patrně souvisí i koncentrace několika klíčů v prostoru kovárny v chatě 12/66 (obr. 8:1, 9:4), které zde, vedle spon, byly možná také vyráběny. Prostory, které byly zamykány na klíč, značily potřebu ochrany interiéru nebo zboží uvnitř. Podobně jako ohrazené dvorce i omezení přístupu do určitých prostor znamená soukromé vlastnictví, odklon od komunální praxe sdílení. Větší důraz na soukromí uvnitř dvorců a bezpečí uzamykatelných prostor je typický pro pozdně laténskou oppidální architekturu (viz níže). Obr. 8. Příklady výrobních objektů ve dvorci. V případě zahloubených chat byl nalezen charakteristický inventář. Fig. 8. Examples of the workshops within the farm enclosure. Characteristic material was found in the sunken huts. 322

Staré Hradisko pohled na urbanismus doby laténské optikou moravského oppida Nese zástavba Starého Hradiska stopy urbanismu? Již dříve byla diskutována kritéria k vyhodnocení tzv. urbánního statusu laténských sídlišť (např. GUI- CHARD SIEVERS URBAN 2000; COLLIS 2000; SIEVERS SCHÖNFELDER (eds.) 2012; GALINIÉ 2009). V rámci analýzy sídelní struktury na Manchingu vznikl kolem vědecké skupiny Německého archeologického ústavu (DAI) koncept, který definuje pět základních kritérií (Tab. 1; cf. ELLER et al. 2012, 313-314; WENDLING 2013, 461) pro stupeň urbanizace daného sídliště. Specifikem tohoto konceptu je především posuzování jak kvantity, tak kvality vybraných znaků, a také zohlednění dynamického vývoje (tedy přihlédnutí k vývoji v jednotlivých chronologických fázích), který byl dříve spíše opomíjen (OSBOR - NE 2005, 4-7). Obr. 9. Funkčně prostorová interpretace nálezů spojovaných se specializovanými činnostmi a s elitou v rámci dvorce (podle DANIE- LISOVÁ 2006; doklady zpracování jantaru v severní části dvorce pocházejí především z plavení). Fig. 9. A functional-spatial interpretation of finds indicating specialised and elite activities within the farm enclosure (after DANIE- LISOVÁ 2006; the evidence of amber working in the northern part comes especially from flotation). 323

Alžběta Danielisová Obr. 10. Skladovací prostory ve dvorci. V sýpce (1) jsou patrné deponované mlýnské kameny ve sloupové jámě. Fig. 10. Storage facilities within the enclosure. In the granary (1) there are mill stones placed in a post hole. Tab. 1. Pět kvantifikovatelných archeologických kritérií pro identifikaci a evaluaci urbánního prostoru a vývoje sídliště (podle WEND- LING 2013, Fig. 2). Barevně vyznačeno předpokládané zařazení Starého Hradiska. Table 1. five archaeological criteria for the identification and evaluation of the urban area and development of the agglomeration (after WENDLING 2013, Figure 2). The level supposed for Staré Hradisko is highlighted. 1. Tzv. density index hustota zastavěného prostoru v poměru s celkovou plochou sídliště (např. vymezenou opevněním). 2. Kontinuita a udržitelnost sídelního prostoru. V modelu je ohodnocován stupněm 1 4, kde 1 = momentální aktivita, 1+1 = kontinuita ze staršího období, +2 = přetrvávání do mladšího období. 3. Funkční a strukturální diverzita staveb (cf. GAEBE 2004, 75-76). Shlukovou analýzou se porovnává délkošířkový index s plochou staveb. Čím rozdílnější, tím má být stupeň urbánní zástavby vyšší. 4. Stupeň sociální interakce a politického kontaktu s okolními sídlišti. Je možné jej určit pouze nepřímo, na základě přítomnosti komunálních staveb (svatyně, veřejné prostory, společné aktivity) v porovnání s jinými sídlišti. 5. Koncentrace a diverzita aktivit, zejména hospodářských, specializovaných a obchodních. 324

Staré Hradisko pohled na urbanismus doby laténské optikou moravského oppida Tento semi-kvantitativní, semi-kvalitativní model může být postupně aplikován i na více sídelních fází v rámci jednoho sídliště, aby se tak dal sledovat potenciálně měnící se charakter urbánní zástavby a mohly být zároveň porovnávány různé časové, prostorové a kulturní jevy. Specifikem tohoto modelu také je, že nevyhodnocuje tato kritéria jednostranně, ale přihlíží k existenci dalších (tj. neurbánních) sídlišť (kvalita takové analýzy potom vyplývá především ze stavu archeologických pramenů). V takovém případě je také možné definovat různé zóny s různým stupněm urbánní integrity v rámci jednoho sídliště nebo i v rámci jeho jednotlivých chronologických fází (o něco podobného se naposledy pokusil např. i V. Salač definováním stádia tzv. desurbanizace ve vývoji laténských aglomerací, cf. SALAČ 2012). Podobně jako je to zmiňováno v případě Manchingu (WENDLING 2013, 482-483), musela být politická a ekonomická moc v rukou elity, která implementovala své sociální postavení a bohatství do strukturálního konceptu oppidální zástavby (cf. DANIELISOVÁ 2010b); jednalo se přitom o pravoúhlé parcely vzhledem připomínající ohrazené zemědělské dvorce známé z běžného osídlení. V těchto sídelních jednotkách se kromě dokladů zemědělské výroby koncentrují především specializované aktivity zahrnující mnohdy prestižní složku (zpracování jantaru, mincovní výroba), častější výskyt artefaktů spojovaných s elitou (zbraně, součásti postroje, ostruhy, ozdo by, sklo) a také doklady dálkových kontaktů (importy, cizí mince). Interpretují se tedy jako dependence původní rurální elity, která na oppidech investuje do urbánní ekonomiky, tj. do specializované výroby a ko - merčních/diplomatických kontaktů (WENDLING 2010). O tom, že urbanistický záměr splnil svůj účel, může svědčit i vybudování neopevněných předhradí, kde se sociální postavení obyvatel dvorců neliší od parcel intra muros. Kromě Starého Hradiska byly podobné situace zjištěny na Závisti (ČIŽMÁŘ 1989a; DRDA RYBOVÁ 1997, 81-82) a na Třísově (DANIELISOVÁ MILITKÝ 2014, 54), ve většině případů již od počáteční fáze existence aglomerace. Kontinuita prostoru: všechny plochy Starého Hradiska, včetně neopevněného předhradí, byly patrně osídleny již od jeho počáteční fáze. Jakkoliv je zde obtížné rozpoznávat jednotlivé sídelní fáze v jeho více než stoleté historii (LT C2 LT D2a), hned na první pohled je patrné, že vztah k hlavní komunikaci spojující hlavní vstupy do oppida je zachován po celou dobu jeho existence. I v místech, kde se nezachovalo kamenné dláždění, je patrné vymezení po okrajích řadou sloupových jam (obr. 4). Osídlení ve dvorcích podél ko - munikací trvalo zpravidla také po celou dobu existence oppida. Ve většině případů se sídlištní objekty drží v předem vymezených ohradních žlabech, na kterých je patrné opakované obnovování (obr. 4). V případě zkou maného dvorce je zachován vztah k hlavní komunikaci na jižní straně. Vzdálenějším směrem se již zástavba začíná rozvolňovat, zejména co se týče severního vymezení parcely, kde je patrná komunikace spojující další dvorce v severní části. Ztrátu jejího významu zde dobře ilustruje umístění cisterny, zahloubené chaty (3/87) a dalších objektů. Architektonická diverzita se nejlépe pozná, pokud jsou známé rozměry půdorysů nadzemních i zahloubených budov, které se následně vyhodnocují pomocí shlukové analýzy. V případě Starého Hradiska byly vyhodnoceny rekonstruované půdorysy nadzemních staveb a zahloubené chaty s ohledem na jejich předpokládanou funkci (obr. 11). Byly zde odkryty malé povrchové nebo zahloubené skladovací či hospodářské prostory na jedné straně a velké, pravděpodobně rezidenční stavby na druhé. Mezi nimi je celá škála dalších typů jenom prohlubující představu o funkční a sociální diverzitě sídelní architektury. Pro srovnání byly stavby ze Starého Hradiska také porovnány s oppidem Závist a s otevřeným sídlištěm v Bořitově (obr. 11). Velká diverzita půdorysů ukazuje vysoký stupeň variability oppidální zástavby shodně na Starém Hradisku a Závisti ve srovnání s venkovským sídlištěm v Bořitově, kde převládají stavby menších rozměrů a kompaktnějších půdorysů. Hustota osídlení stupeň využití prostoru porovnává plochu zastavěnou s celkovou plochou sídliště. Na Starém Hradisku je tento výpočet značně ztížen nejen velikostí prozkoumané plochy (která se dá extrapolovat), ale především obtížným zařazením jednotlivých budov k sídelním fázím. Přesto, na základě hustoty archeologických objektů, lze očekávat poměr velmi podobný Manchingu (WENDLING 2013, 476). Diverzita specializované výroby a obchodní kontakty Podle navrženého kvantitativního modelu indikuje diverzita a tedy také intenzita specializovaných aktivit dosaženou úroveň urbánního statusu sídliště, vnímaného nikoliv z prostorového, ale z funkčního hlediska. Vyplývají tak rozdíly nejen mezi opevněnými aglomeracemi a venkovem, ale také rozdíly mezi samotnými oppidy, která bývají považována za centrální lokality v rámci svých regionů. Oppida ukazují různý stupeň zapojení do specializovaných a komerčních aktivit jednoznačně určující jejich komplexitu a oddělení od zemědělských venkovských sídlišť (tab. 2). V případě neopevněných sídlišť se projevuje případné zapojení do dálkových kontaktů a s tím spojená pravděpodobná přítomnost elitní složky (mince však, vzhledem k jejich nálezovým okolnostem, nemusí být zcela spolehlivým indikátorem), stejně jako specializovaná produkce menšího rozsahu, pokrývající pravděpodobně lokální poptávku. Dálkové kontakty jsou nejmarkantnější v případě předmětů pocházejících ze středomořských oblastí nebo naopak ze severu (jantar), nicméně je nutné počítat také s intenzivní směnou surovin (např. grafit, železo?) nebo 325

Alžběta Danielisová Obr. 11. Shluková analýza formy (délka/šířka) a plochy staveb (podle WENDLING 2013, 475-476) na oppidech Závist a Staré Hradisko ve srovnání se sídlištěm v Bořitově. Je patrná shoda mezi oppidy a rozdíl od otevřeného sídliště (data k Závisti a Bořitovu podle DRDA RYBOVÁ 1990; 2001; ČIŽMÁŘ 2003). Fig. 11. Cluster analysis of the house forms (length/width index) and their area (after WENDLING 2013, 475-476) for the oppida of Závist and Staré Hradisko compared to the lowland settlement of Bořitov. There is apparent correspondence between the oppida and their difference from the open settlement (data from Závist and Bořitov after DRDA RYBOVÁ 1990; 2001; ČIŽMÁŘ 2003). Tab. 2. Počet a diverzita řemesel a obchodních aktivit na vybraných pozdně laténských sídlištích ukazujících stupeň zapojení do specializovaných činností (data podle: DRDA RYBOVÁ 1995; 1997; ČIŽMÁŘ 2002; 2003; 2008). Table 2. Number and diversity of craft and commerce activities at selected late La Tène settlements showing the level of their integration into the specialised activities (data after: DRDA RYBOVÁ 1995; 1997; ČIŽMÁŘ 2002; 2003; 2008). 326