4 Lyžařské výcvikové zájezdy

4 Lyžařské výcvikové zájezdy Součástí vyučování tělesné výchovy na ZŠ a SŠ v ČR je lyžařský výcvik. Jeho organizace vychází z Metodického pokynu k organizaci lyžařského výcviku žáků, vydaného MŠMT ČR a doplněného aktuálními informacemi z roku 2000. Tento předpis doplňuje Metodický pokyn k personálnímu zabezpečení lyžařských výcvikových zájezdů pořádaných základními a středními školami a ke vzdělávání instruktorů školního lyžování pro lyžařské výcvikové zájezdy, vydaný MŠMT ČR. V roce 2000 byly pokyny doplněny komentářem a aktualizovány (viz. příloha č. 4 a 5). Součástí vyučování tělesné výchovy na školách poskytujících základní a střední vzdělání je lyžařský výcvik. Provádí se podle platných učebních osnov a současně s cíli vzdělávacími a výchovnými plní významné funkce zdravotní a zotavné (20, s. 8). Navíc je třeba zdůraznit zásadní přínos dvou pobytů v zimní přírodě pro reálnou možnost následného individuálního a rodinného využití v rámci celoživotní pohybové rekreace a společenského významu při udržování zdravotně orientované zdatnosti. Především v době zimních a jarních prázdnin se však také koná mnoho dalších lyžařských akcí, dále se využívá zimních víkendů a mnoho mladých lidí a dětí se zúčastňuje tzv. lyžařských škol. Každá akce má svá specifika, ale pokud se jedná o organizovaný pobyt s výukou lyžování, měla by se dodržovat analogicky základní pravidla a pokyny z výše uvedených metodických pokynů. 4. 1 Vybrané zásady v přípravě a organizaci lyžařského zájezdu Úvodem je třeba zdůraznit, že pokyny MŠMT ČR k pořádání školních lyžařských zájezdů, již také vzhledem k dlouholeté tradici v našich školách, jsou dobře zpracované. Přesto však považujeme za velmi důležité pro přípravu a úspěšnou realizaci zájezdu vyhledat a uplatnit aktualizované pokyny z roku 2000. Předem informativně zjistit lyžařské dovednosti a složení skupiny pro vhodnou volbu terénu. V našich podmínkách se prozatím jen obtížně hledají taková místa, která by splňovala nároky jak pro základní výcvik začínajících lyžařů, tak i pro vyspělé lyžaře, kteří jezdí např. s rodiči do Alp apod. Na tyto okolnosti je třeba předem žáky, studenty a zejména jejich rodiče upozornit. Také z toho důvodu je vhodné zapojit rodiče do výběru vhodné lokality. Důležité je včasné zajištění dopravy, výhodná je vzájemná domluva o společném využití autobusu s předchozími a následnými účastníky stejného objektu nebo z blízké oblasti ubytování. Vedoucí zájezdu si vybírá spolupracovníky nejen podle kvality lyžařských dovedností, ale i podle pedagogických a komunikativních schopností. Kvalifikaci instruktora získává absolvent vysokoškolského oborového studia TV nebo jeho student po úspěšném absolvování předmětu lyžování. Dále absolvent středoškolského studia se schváleným učebním plánem pro výuku lyžařského instruktora, absolvent základního kurzu v trvání jednoho týdne 33

organizovaného v resortu školství a zakončeného zkouškou a absolvent lyžařského kurzu u jiného subjektu akreditovaného u MŠMT ČR s osvědčením cvičitel nebo učitel lyžování. Řídí se stanoveným programem a všemi zásadami bezpečnosti výcviku. Poučení všech účastníků zájezdu o bezpečnosti se provádí ještě před odjezdem nebo hned první den zájezdu. Jestliže se účastní zájezdu více než 30 žáků, studentů, musí být ustanoven zdravotník. Péči o zdraví je možné zajistit po dohodě i prostřednictvím zdravotníka jiného zájezdu v místě nebo v místním zdravotnickém zařízení. Pověření vedoucího zájezdu a dalších instruktorů musí být písemné. Vedoucí zájezdu přebírá za žáky, studenty zákonnou zodpovědnost po celou dobu zájezdu (přeprava, cesta do objektu, výcvik, pobyt v objektu, cesta a přeprava zpět). Rodiče a žáci, studenti musí dostat včas veškeré potřebné informace o organizaci a obsahu výcviku (časové údaje, údaje o financích, o lyžařské výstroji a výzbroji, o obsahu výcviku, o bezpečnosti při výcviku, o pravidlech chování při přepravě a pobytu v objektu, o řešení situace při porušení pravidel atd.). Rozdat žákům a studentům základní informace a pokyny k LVZ, včetně závazné přihlášky vzor viz. příloha č. 6. Z výchovných a zdravotních důvodů je na zájezdu vhodná účast i žáků, kteří nemohou trvale lyžovat, např. zdravotní oslabení, stav po úraze aj. V dostatečném předstihu osobně navštívit příslušný objekt a zkontrolovat jeho stav, současně prohlédnout okolní terén, svahy a vleky. Vedoucí zájezdu připravuje v několika kopiích seznam všech účastníků se základními daty (jméno, bydliště, rodné číslo, číslo pojišťovny, telefonní spojení na zákonné zástupce) pro ubytování, slevu na vlecích, zdravotníka apod. Pro žáky a studenty předem vyhotovit přehled požadovaných dokumentů a informaci (viz. příloha č. 7), řešit s nimi problémy s výzbrojí a výstrojí (např. impregnace vrchního oděvu, možnost zapůjčení lyží apod.) a domluvit se o představě a náplni společných večerů. Vedení zájezdu zpravidla zajišťuje následující vybavení: - stopky a startovní čísla; - slalomové tyče, vhodné jsou i plastové barevné kužele; - fotoaparát, videokameru, videokazety; - režim dne, formuláře pro denní program, fixy, tužky, špendlíky, izolepu, papíry a tvrdé čtvrtky; - diplomy, drobné odměny, ceny - po dohodě se zdravotníkem vybavenou lékárnu; - mapu okolí; - osnovy besed a podklady k nim; - kufřík s materiálem a vybavením na opravu lyží a jejich mazání. Plán výcviku s konkrétními úkoly a odpovědnostmi schvaluje předem ředitel školy. Vedoucí je povinen vést o průběhu zájezdu podrobný záznam, včetně zápisu o úrazech, nemocích či jiných problémech a jejich řešení. 34

4. 2 Stručný historický vývoj lyžování Lyžařský starověk Vyspělé lidské společnosti z období před naším letopočtem, o kterých máme již zachované podrobnější a věrohodné zprávy, se nacházely v pásmu teplejšího podnebí a vlídnějšího klimatu (Japonsko, Čína, Persie, Egypt, Řecko, Řím aj.). Lidé však žili i v chladnějších, severněji položených oblastech (Skandinávie, Sibiř). A právě zde se dodnes nacházejí některé důkazy o tom, jak se člověk vyrovnával s pohybem na sněhu. Z té doby pocházejí sněžnice, rákosové nebo dřevěné rámy s výpletem připevněné řemínky na boty, které zmenšují zaboření nohy do sněhu. Podle dochovaných obrázků vyrytých do stěn jeskyní se při lovu zvěře využívaly i první lyže. Pozn.: Sněžnice v současném provedení jsou vítanou změnou programu pro některé návštěvníky zimních středisek v Alpách. Obrázek č. 3: Sněžnice používaná v současnosti Lyžařský středověk K výrazné změně při používání lyží dochází koncem 18. století a především v 19. století. V severských zemích se lyže využívají mimo přesunů v práci a lovu také ve větší míře ve vojenských jednotkách (1718 válka Švédsko Norská). Pro další rozvoj lyžování měla zásadní význam oblast kolem Kristiánie u norského Oslo. Skluzná lyže je delší, odrazová kratší s praktickým vázáním z rákosu a řemenů, dvě delší hole. Později stejně dlouhé lyže až 2,5 metru dlouhé. Změna směru odšlapováním, první oblouky: o Odvratná kristiánie s předsunutou vnitřní lyží předsunutí vnitřní lyže při zahájení oblouku je jeden z požadavků současné jízdy na carvingových lyží při řezaných obloucích. o Telemark s hlubokým náklekem na lyžích s volnou patou v posledních letech znovu oživená lyžařská technika s využitím dokonalejšího technického vybavení. Od roku 1987 se konají mistrovství světa v různých druzích soutěží s využitím telemarku. Časté jsou závody v běhu (poprvé 1843, Tromsö, závod na 5 km). 35

Populární se stávají skoky na lyžích (1883, S. A. Nordheim, délka skoku 30 metrů; od 1892 se zahajují skoky v Holmenkollenu). 1880 polární cestovatel Nansen použil lyže při výpravě Grónskem. Pro další rozvoj lyžování je charakteristické využívání lyží při jízdě z větších svahů, tj. v Alpách. 1896 - Liliefeldská škola, M. Zdarski lyže 2 m dlouhé, 1 dlouhá hůl s bodcem, pevnější uchycení špičky boty v kovových čelistech, přívratné oblouky. 1900 - Bilgeriho škola vojenské využití lyží podle terénu, Bilgeriho pero od čelistí přes patu, 2 hole, přívratná technika a využití kristiánie i telemarku. 1903 uspořádal M. Zdarski v Alpách první závod ve sjezdu - dlouhý 1950 metrů s 85 brankami. 1905 se konal poprvé závod na Hahnenkammu v rakouském Kitzbühelu. Počátky lyžování v Čechách spadají do druhé poloviny 19. století. 1886 Josef Rössler - Ořovský objednal první lyže v Norsku, které celníci proclili jako vesla; 1890 první lyže vyrobil kolář Soukup v Horní Branné (Krkonoše); 1892 hrabě J. Harrach obdivoval lyže na světové výstavě v Kristiánii, Správa lesů v Horní Branné objednala lyže pro lesní zaměstnance; 1894 ze spolku lyžařského vznikl Český ski klub Praha; 1895 je založen Český krkonošský spolek SKI Jilemnice, řídící učitel Jan Buchar v Dolních Štěpanicích zavedl výuku lyžování v hodinách TV ve škole; 1903 byl v Království českém založen první svaz lyžařů na světě; 1913 při závodu v běhu na lyžích na 50 km zahynul na Zlatém návrší u Labské boudy B. Hanč a V. Vrbata při pokusu o jeho záchranu. Obrázek č. 4: Bohumil Hanč na lyžích 36

Pro následující období vzhledem k terénním podmínkám v českých horách se lyžaři dělili do dvou základních skupin: o hřebenáči (dnešní běžkaři) - pořádali lyžařské túry po hřebenech hor, v té době začíná tyčové značení a známé němé značení horských bud; o loučkaři (současní sjezdaři) lyžaři pěšky vystupovali a následně sjížděli stejný svah, jízdu prováděli tzv. lyžařskými mrsky (výskoky, švihy, přívraty apod.) a zakončovali zastavením v hlubokém sněhu technikou telemarku. Lyžařský novověk Pro další rozvoj lyžování mělo určující význam jeho organizační zajištění, pořádání různých soutěží a závodní využití. 1910 založena FIS Mezinárodní lyžařská federace. 1920 - Albergská škola, H. Schneider pevné vázání, nízký, široký postoj, jednostranné přívratné smyky a terénní skoky. 1924 I. ZOH v Chamonix soutěž ve skoku, běhu na 50 km a závodu sdruženém. 1930 - Francouzská škola, A. Seelos a E. Allois výrazně snožná technika jízdy, pro zatáčení využívá rotaci těla čelem dovnitř oblouku, s větším nadlehčením, tzv. patička. 1936 IV. ZOH v Garmisch Partenkirchenu poprvé se jely lyžařské štafety mužů a alpská kombinace (sjezd a slalom) mužů a žen. Rakouská škola, F. Kruckenhauser a E. Matyas nerotační až protirotační technika, zády a ramenem do oblouku, odklon trupu od svahu. Kročná technika (v Rakousku H. Zehetmayer, u nás již kolem roku 1960 V. Čepelák) základní principy zatáčení na lyžích vycházejí z chůze, tzv. kroky do oblouku. 90. léta carving jízda s řezanými oblouky na hranách obou lyží s využitím výraznějšího telemarského tvaru lyží (zkrácený poloměr zatáčení umožňuje výrazné rozšíření špičky a patky lyže). Obrázek č. 5: Současný styl jízdy na carvingových lyžích 37

V souvislosti s rychlým vývojem techniky došlo v procesu vyučování jízdě na lyžích ke změnám v obsahu a ve výběru metod a prostředků. Dnes se již nevyžaduje dodržování složitých metodických řad, ve kterých se technické prvky nacvičovaly jednotlivě a jejich dokonalé zvládnutí bylo podmínkou pro nácvik prvků dalších. Cílem lyžařského výcviku je co nejrychlejší zvládnutí jízdy na lyžích tak, aby lyžař mohl bezpečně využívat zasněžené terény k pohybové rekreaci za ideálních podmínek, ale také v nejrůznějších terénních a sněhových podmínkách. Lyžařský výcvik je založen na průběžném sledování poznatků závodní techniky a jeho následném využití v metodice lyžování. Výsledkem je postup, který staví na principu otevřených pohybových dovedností. Tomu odpovídá i vlastní výcvik, který využívá značné proměnlivosti činností, forem i metod. Z teorie motorického učení je známo, že pokrok při učení pohybu neprobíhá rovnoměrně, nýbrž v určitých skocích, stupňovitě. Také proto se nelze spolehnout jen na přesně vytyčený vyučovací postup, ale naopak se ponechává cvičiteli značná volnost při výběru obsahu, metod i forem výuky. Upouští se proto od podrobných metodických řad, které byly mnohdy obtížnější než nacvičované oblouky v konečné formě. Předpokladem k tomu je kvalifikovaný, odborně zdatný cvičitel. Rovněž lyžařská průprava začátečníka se zjednodušuje. K tomu se úspěšně využívají kratší lyže carvingového tvaru. To vše s pokud možno co nejčastějším využitím jednoduchých lyžařských vleků na přiměřeném svahu. Výcvik i procvičování formou her je vhodný nejen pro děti, ale i pro mládež a dospělé. Pomocí herních cvičení odpoutáme pozornost od nacvičovaných prvků, můžeme procvičovat více dovedností najednou, zvyšujeme intenzitu cvičení, dokážeme zaměstnat přirozenou formou i větší počet osob najednou a také se při vhodném výběru cvičení zvyšuje emotivní prožitek. Herní prvky je možné zařazovat jak do výcviku začátečníků i pokročilejších lyžařů, tak i do výcviku relativně dobrých lyžařů. V současném lyžování prudce stoupá počet disciplín a různých specifických forem využití lyží. Základní členění vychází z historického pojetí - disciplíny klasické (běh, skok a jejich kombinace) a disciplíny sjezdové (sjezd, obří slalom a slalom, stále doplňované řadou dalších). Nezbytnou podmínkou k takovému vývoji jsou následující okolnosti: zásadní změny ve vybavení lyže, vázání, boty, oblečení, doplňky, apod.; rozvoj lyžařských středisek vleky, lanovky, rolby na úpravu terénu, sněhová děla, strojová úprava běžeckých tratí a turistických tras, sjízdnost a úprava příjezdových komunikací do středisek, skibusy atd.; finanční dostupnost lyžařského materiálu a jeho široká nabídka množství specializovaných prodejen, lyžařské servisy a půjčovny a jiné; zařazení základního lyžařského výcviku do osnov základních a středních škol; 38

příznivé působení masmédií propagace lyžařských středisek, pravidelná sněhová zpravodajství, sportovní přenosy vrcholových i netradičních soutěží apod.; nárůst volného času a široké možnosti jeho využití - skupiny i jednotlivci, mezigenerační atd. 4. 3 Pravidla bezpečnosti při školním a skupinovém lyžování Lyžování patří mezi nejoblíbenější sporty jak pro děti a mládež, tak i pro dospělé. Výrazný zdravotní přínos zimního pobytu na horách však mohou nepříznivě ovlivnit lyžařské úrazy. U žáků, studentů, kteří se lyžovat teprve učí, je pro předcházení úrazům rozhodujícím činitelem lyžařský instruktor, cvičitel, který zná nejčastější okolnosti vzniku úrazů a střetovým situacím záměrně předchází. Tím současně vytváří u mladých lyžařů cenné předpoklady pro jejich pozdější samostatnou úrazovou prevenci při rekreačním sportu. Na základě zkušeností řady autorů a dlouhodobého sledování lyžařských úrazů (Škop, Příbramský) se doporučuje cvičitelům, instruktorům a učitelům lyžování respektovat následující zásady: Před lyžařským zájezdem se zaměřit na kondiční a obratnostní cvičení, posilovat dolní končetiny a získávat vytrvalost a otužilost cvičením v přírodě připravit tak organismus žáků, studentů na zvýšené nároky a větší zátěž, zejména v prvých dnech výcviku. Prověřit předem lyžařské vybavení ve vazbě: lyžař boty vázání lyže, a to nejlépe kontrolou v odborném lyžařském servisu. Před první jízdou na lyžích provést osobní kontrolu funkce bezpečnostního vázání všem členům výcvikového družstva tento požadavek považovat za zásadní. Vyčlenit bez rozřazování a diagnostiky začátečníky a zahájit s nimi ihned řízený výcvik. Pro ostatní zvolit přiměřený a bezpečný svah. Vybrat pro slabší lyžaře zkušeného cvičitele s dobrou znalostí výuky výcviku. Právě oni takového cvičitele potřebují, protože mají riziko úrazu dvojnásobné. Metoda střídání cvičitelů může obohatit náplň výcviku i zlepšit motivaci žáků. Rozcvičení před zahájením výcviku brát jako nutnou podmínku pro úspěšnou úrazovou prevenci. Při základním lyžování se doposud tato jinde běžná metoda stále neuplatňuje (i na začátku hodiny TV je nejdříve rozcvička)! Přitom stačí využít úpravu svahu, výstupy, cviky a obraty na místě, drobné hry a soutěže. Zahřátí je nezbytné po delším čekání u vleku nebo po jízdě sedačkou. Respektovat, že při společném lyžařském výcviku mají více úrazů dívky, chlapci mají častěji vážnější úrazy. Při stanovení míry zátěže v koedukovaném družstvu zohlednit především možnosti dívek. Vědět, že v průběhu dne je největší četnost úrazů okolo 11. a 16. hodiny.v této době záměrně snížit nároky na zátěž a aktivovat pozornost jinou organizací, změnou cviku nebo svahu apod. Znát rozložení úrazů během týdne. Nejvíce zranění je druhý a třetí den výcviku, proto se intenzita výcviku snižuje, případně se zařazuje oddechový 39

půlden s jinou činností vyjížďka na běžkách, sáňkování, vycházka, hra apod. Využívat běžecké lyže, které jsou vítanou změnou náplně a na vhodném sněhu zvyšují efektivitu lyžařské průpravy. Cvičit z bezpečnostního hlediska na upraveném svahu. Úpravu vyžaduje hluboký a vlhký sníh, nejvíce rizikový je sníh zledovatělý. Používat i při základním výcviku co nejdříve vleky, které výrazně přispívají k rychlejšímu zvládnutí lyžařských dovedností. Důležité je úvodní poučení o provozu, dodržování pravidel a stálý dohled cvičitele. Nepoužívat k základnímu výcviku frekventované sjezdové tratě. Nepozornost a srážky s jinými lyžaři jsou častou příčinou zbytečných úrazů. Dodržovat vhodnou životosprávu pro rychlejší regeneraci sil a další úspěšný výcvikový den: - správné rozvržení stravy a dostatečný pitný režim; - možnost hygieny, teplé sprchy, klidného spánku; - preventivní vedení žáků, studentů k abstinenci a nekouření. Sledovat lyžařské pády. Nadměrné zvýšení jejich počtu a zejména výskyt nekoordinovaných, nebezpečných pádů svědčí o neúměrných nárocích na žáky někde je chyba! Jako nejčastější příčina úrazů se uvádí: žákova nepozornost, neobratnost, nezvládnutí lyží a následně i nedostatečná lyžařská technika. Jedná se o vnitřní, subjektivní okolnosti, které sice vycházejí z úrovně žákových lyžařských dovedností a rysů osobnosti, ale je třeba je při výcviku respektovat. Jak průběh učení, tak zejména vznik úrazové situace ovlivňuje jako celek řada různých okolností, a jsou-li pro žáka, studenta nepříznivé, je třeba i ostatní podmínky přizpůsobit tak, aby byly lehčí a snadnější! To je projev pedagogického citu lyžařského cvičitele a patrně základní podmínka předcházení úrazům! Závěr: Rozhodujícím činitelem úrazové zábrany je takový cvičitel, instruktor, učitel, který je pro žáky a studenty vzorem tím, že i sám dodržuje pravidla bezpečnosti. Přesto však úrazové situace při lyžařském výcviku vznikají a může dojít i k úrazům. Pro snížení rizika jejich vzniku je třeba, aby se na úrazové prevenci podílelo co nejvíce dalších činitelů rodina, škola, tělovýchovné organizace, lyžařská střediska, Horská služba, lyžařské servisy, masmédia a další, ale zejména sami lyžaři. 4. 4. Požadavky metodického pokynu k teorii na LVZ Metodický pokyn k organizaci lyžařského zájezdu žáků a studentů vyžaduje probrat následující témata (viz. článek 4. body 2, 4 a 5): před zahájením výcviku řádné poučení žáků o možnostech vzniku úrazů; součástí teoretické výuky na zájezdu je poučení o první pomoci a nebezpečí v horách; řádné poučení o všech pravidlech a bezpečnostních předpisech jízdy na vlecích a lanovkách; 40

seznámení žáků s významem výstražných značek a jejich dodržováním, nutnost respektování pokynů příslušníků HS (Horské služby); pokyny pro způsob jízdy a organizaci skupiny při turistice na lyžích. Náplní besed a diskusních večerů mohou být podle uvážení a odborných možností vedoucích další témata, např.: historie a vývoj lyžování (viz. kap. 5.2); lyžařská výzbroj a výstroj; mazání lyží; lyžařské závody a soutěže; technika jízdy na sjezdových a běžeckých lyžích. K uvedeným tématům je vhodné vyhledat současnou odbornou literaturu (např. Příbramský, Strobl) a další prameny jako např. časopisy -Tělesná výchova a sport mládeže a SKI magazín, internetové stránky, videokazety a jiné. 4. 4. 1 Poučení žáků o možnostech vzniku úrazů Řadě problémových situací se dá předejít vhodnou a včasnou informací. Ve škole: sjezdové lyže (jejich délka, úprava hran a skluznice, seřízení bezpečnostního vázání), lyžařské hole a boty; vhodné oblečení, brýle (sluneční i pro špatnou viditelnost); běžecké lyže (délka lyží a holí, vázání a upevnění boty, příprava skluznice, základní vosky). V úvodu zájezdu: seznámení s řádem chaty, režimem dne a programem; pokyny k organizaci společného výcviku; průběžná kontrola přiměřeného oblečení. 4. 4. 2 Nebezpečí v horách a první pomoc V zimních horách se zdůrazňují dvě základní příčiny vzniku nebezpečí objektivní a subjektivní. Objektivní (nezávislé na lyžaři): proměnlivost počasí, pokles teploty při silném větru a s nadmořskou výškou (na 100 m až o 0,7ºC); sníh a jeho kvalita (největší problémy jsou při ledovatém a těžkém vlhkém sněhu); hluboký sníh a lavinové nebezpečí. Subjektivní (příčinou je lyžař): vhodná výzbroj, seřízení bezpečnostního vázání; odpovídající výstroj (chybí větrovka při hřebenové túře, brýle při sněžení apod.); nezájem o předpověď počasí, pokyny a upozornění HS; jízda nad poměry lyžařské zdatnosti a dovedností; nerespektování pravidel sjezdových tratí a pohybu v terénu (viz. obrázky v kap. 4.4.3 4.4.5) 41

První pomoc při lyžování Obecně platí, že každý lyžař je povinen pomoci zraněnému. Při vážnějších úrazech na sjezdových tratích i při úrazech v terénu je třeba: viditelně označit pro další lyžaře místo nehody; poskytnout první pomoc (viz kap. 5.3.); přivolat odbornou pomoc a zajistit transport zraněného; se zraněným zbytečně nehýbat, zajistit ho proti prochladnutí; je třeba věnovat pozornost i nezraněným členům skupiny (bezpečnost, prochladnutí apod.). Při zranění, které vyžaduje transport, mohou vzniknout při nedostupnosti odborné pomoci vážné problémy. Přípravu na tyto situace je možné vyzkoušet se žáky např. při odpočinkovém půldnu. 4. 4. 3 Pravidla a bezpečnostní předpisy jízdy na vlecích a lanovkách Bezpečnostní předpisy pro jednotlivé typy zařízení jsou umístěné na dolních nástupních stanicích. S nimi je třeba žáky seznámit. Uvádí se např.: způsob řazení a nastupování; rozjezd a jízda ve stopě, držení holí; informace o ukončení jízdy a vystoupení. Pro jízdu skupiny je vhodné doplnit další informace: pro začátečníky nácvik postoje na kotvě (tažení na holi ve dvojici); ukázka rozjezdu (jedna noha předsunutá); rozdělení žáků do dvojic (podle velikosti, zkušený lyžař ve dvojici s méně zdatným lyžařem); jako první na vleku jede zdatnější žák, poslední jede učitel (instruktor, cvičitel); pokyny k řešení situace, kdy některý lyžař během jízdy vypadne z vleku; při každém prochladnutí (čekání na zbytek skupiny) se zařazuje rozcvičení a prohřátí. Je zcela logické, že lyžař, který vyjede vlekem nebo lanovkou, sjíždí dolů po sjezdové trati (tzv. pistě). Ve velkých lyžařských střediscích, např. v Alpách, platí pravidla, která přijala a propaguje Mezinárodní lyžařská federace FIS. Jejich dodržování je otázkou lyžařské etiky a není doposud právně postižitelné, jako např. pravidla silničního provozu. Před odjezdem: Uzavřít úrazové pojištění. Informovat se o sněhové situaci a provozu lyžařského střediska. Seznámit se s plánem lanovek, vleků a propojenosti sjezdových tratí. 42

Zajistit vhodné a dostatečné množství odpovídající potravy a tekutin, které jsou vhodné i pro chladné počasí. Opatřit si odpovídající ochranné prostředky (čepice, rukavice, brýle, helma pro děti, ochranný krém apod.). Předchozí fyzická příprava. Neopouštět sjezdové tratě bez předchozí dohody s HS. Zvážit úroveň vlastní lyžařské techniky a dovedností. Seznámit se s pokyny na dolních stanicích vleků a lanovek. Smějte se, relaxujte a užívejte si, jste na dovolené, vždyť hory jsou tak krásné. Mezinárodní pravidla pro sjezdové tratě: Při jízdě respektujte ostatní a jejich vybavení. Kontrolujte rychlost a předvídejte. Ten, kdo přijíždí rychleji ze shora, musí brát ohled na způsob jízdy a předpokládaný směr pomalejšího lyžaře. Předjíždět lze zprava i zleva, ale v dostatečné vzdálenosti. 43

Při rozjezdu po zastavení a křížení tratí je třeba se přesvědčit zda je trať volná. Zastavit nelze na úzkých a nepřehledných úsecích. Po sjezdové trati se nesmí chodit bez lyží, stoupat na lyžích pouze po okrajích, stoupající nesmí ohrozit bezpečnost sjíždějících. Respektovat výstražná značení, informace o předpovědi počasí, stavu sjezdovek a sněhových podmínkách. Každý, kdo zpozoruje úraz, je povinen poskytnout pomoc. Každý svědek nehody se musí identifikovat pracovníkům Horské služby (v zahraničí Piste Patrol, Emergency Service apod.). Pro školní skupiny je vhodné na sjezdových tratích dále respektovat: obtížnost sjezdové tratě vybírá instruktor na základě lyžařské úrovně žáků, začíná se zpravidla na lehčí trati (modré); instruktor informuje žáky o způsobu a organizaci jízdy (první sjezd jede sám vpředu a vybírá terén, častěji na okraji zastavuje, přijíždějící žáci se zařazují pod družstvem); 44

současným trendem je jízda za instruktorem v těsném sledu (tzv. had ), je třeba volit trasu tak, aby zůstal prostor k jízdě rychlejších lyžařů. Obrázek č. 6: Značení sjezdových tratí Pozn.: Trať těžká je značena černou barvou, středně těžká trať červenou a lehká trať modrou barvou. 4. 4. 4 Horská služba, význam výstražných značek a jejich dodržování Horská služba ČR jako samostatný právní subjekt je občanským sdružením založeným podle Zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů. Výkon HS se organizuje především v rámci oblastí, kterými jsou Šumava, Krušné hory, Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory, Jeseníky a Beskydy. Podle místa pobytu lyžařského zájezdu je vhodné se předem informovat o telefonním spojení na příslušnou stanici HS - http://www.horskasluzba.cz/main.htm. Obrázek č. 7: Znak HS Horská služba ČR při výkonu své činnosti plní následující úkoly: organizuje a provádí záchranné a pátrací akce v horském terénu; poskytuje první pomoc a zajišťuje transport zraněných; 45

vytváří podmínky pro bezpečnost návštěvníků hor; zajišťuje provoz záchranných a ohlašovacích stanic HS; provádí instalaci a údržbu výstražných a informačních zařízení; spolupracuje při vydávání a rozšiřování preventivně-bezpečnostních materiálů; informuje veřejnost o povětrnostních a sněhových podmínkách a opatřeních HS k zajištění bezpečnosti na horách; spolupracuje s orgány veřejné správy, ochrany přírody a životního prostředí i jinými orgány a organizacemi; sleduje úrazovost a provádí rozbor příčin úrazů na horách, navrhuje a doporučuje opatření k jejímu snížení; provádí hlídkovou činnost na hřebenech a sjezdových tratích, pohotovostní službu na stanicích a domech HS; provádí lavinová pozorování; HS spolupracuje s ostatními záchrannými organizacemi doma i v zahraničí, připravuje a školí své členy a čekatele. Výstražné značky a jejich význam Horská služba zvláště na nebezpečných místech umisťuje výstražné značky, které by měli respektovat všichni návštěvníci hor, tj. lyžaři, snowboardisté, sáňkaři, cyklisté i pěší turisté. Obrázek č. 8: Mezinárodní značky na lyžařských cestách Pozn.: Značky jsou na žlutém podkladu 46

Obrázek č. 9: Tabule s informacemi nebo zákazy Pozn.: Značky jsou na žlutém podkladu 4. 4. 5 Jízda a organizace skupiny při turistice na lyžích Úvodem je třeba připomenout, že v poslední době se výrazně změnila řada okolností, které se ve svých důsledcích v této oblasti příznivě projevují: kvalitnější turistické a běžecké vybavení pevnější laminátové lyže, lehké kovové hole, spolehlivější vázaní, kvalitnější boty a oblečení; běžně dostupné mapy a lepší značení cest; strojové projíždění běžeckých stop; větší množství chat a ubytoven i lyžařů na horách; lepší vybavení a organizace Horské služby; mobilní telefony a možnosti spojení. Obrázek č. 10: Barevné značení pro standardní běžecké tratě Pozn.: Barevně jsou tratě odlišeny podle délek a náročnosti (např. 5 km modrá, 10 km oranžová, 15 km červená, 30 km žlutá, 50 km černá). Čísla v barevném čtverečku udávají délku zbývající části tratě v km. 47

Pro jízdu na běžeckých tratích platí tato pravidla: vstup bez běžeckých lyží je do označených a strojově projetých tratí přísně zakázán; na vyznačených okruzích je nutné pohybovat se jen určeným směrem; je zakázáno vstupovat na tratě, kde probíhá závod; při předjíždění držet hole těsně u těla; předjížděný lyžař na požádání uvolňuje stopu; při sjezdech se musí jízda přizpůsobit stavu stopy, terénním podmínkám, viditelnosti a provozu na trati; je třeba dodržovat bezpečnou vzdálenost jezdců mezi sebou; v případě, že jsou vyjety dvě stopy, využívají se stopy jako v silničním provozu, tj. vpravo; při setkání v protisměru se vyhýbat vpravo; na tratích s jednou stopou má přednost sjíždějící lyžař, stoupající je povinen stopu uvolnit; po pádu je třeba stopu co nejrychleji uvolnit; stojíte-li, vystupte ze stopy. Přesto pro skupinovou turistiku na lyžích platí ještě další pravidla, která žákům mohou být později prospěšná při individuální a rekreační turistice: organizace skupiny (první jede vedoucí, dále nejslabší lyžař, poslední spolehlivý, dobrý lyžař); pro snadnější kontrolu mají žáci od zadu pořadová čísla, dodržují vzdálenost na dohled; po delším sjezdu a na křižovatkách je třeba počkat na posledního jezdce; opatrně sjíždět úzké lesní cesty. Pro případ absolutní nouze v hlubokém sněhu a větru literatura doporučuje vybudovat záhrab. Současná předpověď počasí má vysokou pravděpodobnost stanovení reálného stavu a při jejím respektování se taková situace snižuje na minimum. Za příznivých sněhových podmínek je možné využít pro vybudování ukázky provizorního záhrabu odpočinkového půldne. 4. 4. 6 Organizační poznámky k závodům a soutěžím Závod ve slalomu jako ověření získaných lyžařských dovedností projetím trati vyznačené brankami: Obtížnost svahu a náročnost uspořádání branek se řídí podle nejslabších účastníků závodu. Výhodu je přehledný terén od startu do cíle, pro lepší viditelnost často pomůže postavení startéra uprostřed trati (dává znamení např. barevným šátkem uvázaným na holi). Nezbytností jsou startovní čísla nebo jiné viditelné označení závodníků. Je potřebné, aby ve vymezeném prostoru u startu bylo připraveno více závodníků. Pokud nejsou kloubové tyče, platí zákaz úmyslného najíždění do tyčí, které je možné postihnout časovou penalizací. Zajistit službu u branek, brankové rozhodčí. 48

Při pádu vstát a co nejrychleji pokračovat v trase závodu. Je vhodné uskutečnit dvě kola (např. pro opravu nezdařené jízdy, vypne-li vázání apod.), v tom případě se počítá lepší čas. Startovní pořadí závodníků se obvykle losuje ve výcvikovém družstvu, to umožňuje vyjet závodníkům včas ke startu druhého kola, ve kterém se pořadí může změnit. V předchozích dnech je potřebný nácvik jízdy mezi tyčemi, je možné využít i paralelní slalom. Závod v jízdě na běžeckých lyžích: Trať, která musí být bezpečná (prudké sjezdy a zatáčky v lese, kvalita sněhu, vítr apod.), mohou upravit žáci, studenti projetím stopy před závodem. Potom stačí skromnější značení, pokud je obrátka, je nutná kontrola. Startovní interval je zpravidla 30 s., společný start jen ve vhodném terénu (např. u štafet). Délku trati přizpůsobit věku i zdatnosti účastníků a terénním možnostem v okolí. Start a cíl je nejlépe umístit poblíž chaty. Seznámit žáky, studenty se zásadami mazání, před závodem poradit. Lze využít závody jednotlivců, motivující jsou štafety sestavené podle výkonnosti žáků, studentů (chlapec a děvče, z každého družstva apod.). Karnevaly na lyžích se z bezpečnostních důvodů nedoporučují! 49