VERŠE POD STROMEČEK. Romance štědrovečerní. Petr usne, sotva lehne; sotva usne, sen se zvedne: náhlé světlo po krajině

VERŠE POD STROMEČEK Romance štědrovečerní Petr usne, sotva lehne; sotva usne, sen se zvedne: náhlé světlo po krajině a tak jasno jako ve dne. Vzduch je plný andělíčků, třpytí se a křídly šumí, každý zpívá aleluja, krásně, jak jen anděl umí. A teď houfně zpívajíce předstupují hospodyně, podávají v pytlích, koších dobrého co po dědině. (------) Petr celý vyjevený, rodinu zří v prosté stáji, dítě zrovna sluncem září v Petrovi až dech se tají. A hle, od vesnice spěchá všechen lid s radostnou tváří, napřed muži, staří, mladí, v čele naši muzikáři. Máslo, jabka, marcipány, plátno, šátky, věci steré. Marie jen přikyvuje, Josef od nich dary bere. Jan Neruda (úryvek básně) Měšický zpravodaj - 1

SLOVO REDAKCE ČTENÁŘŮM Editorial Milí čtenáři, vážení spoluobčané, každé prosincové číslo Zpravodaje se snažíme trochu ozvláštnit, dát mu něco svátečního, a jak by také ne, vždyť je to číslo vánoční. Ani dnešní vydání není výjimkou. Měli byste je dostat do schránek poslední den před Vánoci, a tak si v něm už budete číst v klidu a pohodě, jak to i je naším přáním. Když se to povede, a jakmile se tak stane, tak proč to nepřiznat - my vydavatelé si velmi zhluboka oddechneme. Stránek s vánočním obsahem se v čísle najde dost. Počínaje štědrovečerními verši od klasika nejpovolanějšího, přes povídání o tom, jak se stalo, že o Vánocích máme doma zrovna stromeček, proč se v bytě zavěšuje jmelí, proč obdivujeme betlémy, a proč se vlastně Vánoce slaví zrovna koncem prosince a ne někdy jindy. K tomu svátečnímu rozjímání patří i nostalgická připomínka jedné krásné vánoční písně. Takže vánoční nálada v listě nechybí, a zde v editorialu by už dalších slov nebylo třeba, kdybychom ještě nechtěli k Vánocům všem lidem cosi popřát. Kromě toho nezbytného šťastné a veselé jsou to ještě dvě přání. To první zní: Aby se nám radost neproměnila ve stres. Stát se to může snadno. Spěch, nervozita, únava, napětí, honička, začíná to prvním adventním dnem a končí až Štědrým večerem. Podle nějaké celosvětové ankety totiž u nás Vánoce přinášejí radost jen šedesáti procentům lidí, zatímco třeba na Filipínách (!) je těch procent 97! Tady je něco špatně, a dá se tomu nějak předejít? Je jedna možná cesta. Na svých počítačích máme jedno takové tlačítko s příkazem minimalizovat. Když si takový příkaz dáme i my do své mysli, můžeme taky minimalizovat. Třeba množství a cenu nákupů, počet zakoupených dárků, ale třeba i intenzitu předvánočního úklidu nebo množství chystaného hodování. Stres se minimalizuje, život se zjednoduší. A to druhé přání je vlastně podobné: Aby vám nic neotrávilo a neznechutilo život. To je velmi nesnadné, v dnešní nelehké době. K zachování tělesného a duševního zdraví ale nezbytné. Ono se to na nás valí ze všech stran - krize, zdražování, podvody, krádeže, korupce. Morální úroveň společnosti a politická kultura hluboce upadají. Ano, je to tak, ale proč, proboha bychom měli zatrpknout a užírat se tím do nekonečna my, kteří jsme to nezpůsobili, a udělali tak radost těm, co to zlo na nás páchají. To přání zní, abychom si i ve všedním životě nacházeli radosti, třeba jen malé, ale často. Tak toto byla naše přání, nejen k Vánocům, ale i k přicházejícímu příštímu roku. Všeobecně se předpokládá, že bude horší, než ten, který je skoro za námi, ale zůstaňme optimisty - předpovědi jsou od toho, aby nevycházely. Teď už se vrátíme do reality a prolistujeme si další dnešní stránky, teď už ty všednější. Začínáme jako vždy slovem starosty. Tentokrát na ně zvlášť upozorňujeme, protože obsahuje důležité informace, zejména pro někoho. Obec právě dokončila výstavbu tak zvaných sociálních bytů, a začne je obsazovat. Kdo, kdy, za jakých podmínek a jakým způsobem může o takový byt žádat, to podrobně pan starosta objasní, takže případní zájemci nechť čtou velmi pozorně. Asi bychom byli všichni rádi, kdyby takových bytů nebylo vůbec potřeba, jenže realita je jiná a tak zaplať bůh za ně. Měšický zpravodaj - 2

Najdou se zde ještě i jiné zprávy z radnice. Rekapitulaci činnosti zastupitelstva, Obecního úřadu a rozvoje obce si dopřejeme až v únorovém čísle příštího roku. A co si tedy přečteme na dalších stranách. V dalším díle Toulek minulostí... se octneme v rozporuplné době zvané normalizace, která je díkybohu za námi, ale mnohým lidem se po ní opět stýská, a tak by se při troše neopatrnosti mohla opakovat. Některé společenské jevy a činy některých politiků tomu nepříjemně nahrávají, budiž tedy minulost pro nás poučením i varováním. Ďábel bývá skryt v detailech. Ještě jeden pohled do minulosti, trochu vzdálenější, ale ne zas tak moc, jsme si dopřáli. Náš retro - fejetonek vzpomíná na jednu školní historku, dnes už úsměvnou a někomu už ani nic moc neříkající, ale tehdy, v padesátých letech to moc velká legrace nebyla. Dnešní číslo Zpravodaje, kromě toho, že je letos poslední a je ve vánočním rázu, je zvláštní ještě něčím jiným. Je totiž kulatě jubilejní, padesáté od začátku vydávání. A tak jsme si neodpustili věnovat krátký příspěvek tomu, jak se časopis rodil a jak to bylo dál. Najdete ho pod názvem Zachovalý padesátník. Kromě virtuálních potulek časem se můžete vydat i na výlet skutečný, třeba podle naší dnešní nabídky. Tentokrát se vydáme do míst nejen krásných a idylických, ale i spojených s působením bývalých majitelů zdejšího panství, hrabat Nosticů. Zastavte se na chvíli, přestaňte stihat co stejně nestiháte, a pojďte se projít po pražské Kampě a blízkých ulicích Malé Strany - po stopách Nosticů v Praze. Takový je v kostce hlavní obsah listu. Ještě k tomu si v bloku zpráv o událostech poslední doby přečtete třeba o lampiónovém průvodu, psal už o něm i Náš Region, nebo o Mikulášské nadílce, i jak se zdařilo slavnostní rozsvěcení vánočního stromu. Zdařilo se, navzdory tomu, že počasí nebylo vůbec vánoční, dul silný vítr a déšť byl na spadnutí, i tak přišlo hodně lidí a radovaly se hlavně děti. Do toho poháru radosti ale musíme ukápnout maličko hořkosti. Lidí na tyto akce chodí dost, a je to dobře, ale čím dál méně je obětavců, kteří dobrovolně, ve volném svém času a zadarmo všechny ty příjemné chvíle připravují. Na tomto místě jim patří velký dík a uznání. Dík patří i dárcům stromu samotného, letos mimořádně krásného. Nebudou chybět ani recepty, a kdovíjaké ještě zajímavosti, jak se ještě do uzávěrky i těsně po ní ještě sejdou a budou i pro mne překvapením. Nakonec ještě přidáme přání s radou, jak bez úhony přežít rok, který je před námi a těšit se z každého jeho dne: NEZADLUŽIT SE - PEČOVAT O ZDRAVÍ, TUDÍŽ NEONEMOCNĚT- NEZPANIKAŘIT! Všechno dobré o Vánocích a příjemný Nový rok přeje jménem redakční rady, vydavatele a tiskárny Vladimír Novák Zastupitelé a zaměstnanci obce přejí všem spoluobčanům klidné prožití vánočních svátků a hodně zdraví v roce 2012. Měšický zpravodaj - 3

Slovo starosty Vážení spoluobčané, jak jistě všichni víte, obec nabízí k pronájmu byty v domě zvláštního určení, které postavila v rámci akce financované z podprogramu Podpora výstavby podporovaných bytů pro rok 2009. Použití dotace z Ministerstva pro místní rozvoj v celkové výši 12 mil. Kč však sebou přináší i pravidla pro použití vzniklých pečovatelských bytů. Tyto byty jsou určeny pro bezúhonné osoby, které mají ztížený přístup k bydlení z důvodu nepříznivé sociální situace vzniklé věkem nebo zdravotním stavem. Znamená to, že v bytech má být zajištěno bydlení pro cílovou skupinu, kterou tvoří občané ve věku 70 let a více nebo občané, jejichž snížená soběstačnost je ohodnocena minimálně I. stupněm závislosti podle zákona o sociálních službách. To jsou osoby, které potřebují každodenní pomoc nebo dohled při více než 12 úkonech o vlastní osobu nebo u osoby do 18 let věku při více než 4 úkonech o vlastní osobu. Při posuzování uvedené péče se posuzuje schopnost zvládání přípravy stravy, podávání a porcování stravy, přijímání stravy a dodržování pitného režimu, mytí těla, koupání nebo sprchování, péče o ústa, vlasy, nehty a holení, výkonů fyziologické potřeby včetně hygieny, vstávání z lůžka, uléhání a změny poloh, sezení a schopnost vydržet vsedě, stání a schopnost vydržet stát, schopnost přemisťovat předměty denní potřeby, zvládání chůze po rovině, zvládání chůze po schodech nahoru a dolů, výběr oblečení a rozpoznání jeho správného vrstvení, oblékání, svlékání, obouvání a zouvání, orientace v přirozeném prostředí, provedení si jednoduchého ošetření a dodržování léčebného režimu. O posouzení závislosti a příspěvek na péči je od 1.1.2012 možné zažádat Úřad práce ČR, kontaktní pracoviště pro Prahu-východ, nám. Republiky 3, Praha 1. Přednostně budou byty přidělovány osobám z cílové skupiny, které nevlastní rodinný dům, bytový dům nebo byt, nejsou členem bytového družstva a nemají žádný právní titul k užívání jiného bytu nebo domu. Tuto podmínku musí splnit i další členové domácnosti, kteří mají v podporovaném bytě bydlet. Další podmínkou pro žadatele je, že jejich průměrný čistý měsíční příjem v období 12 kalendářních měsíců před uzavřením nájemní smlouvy, nepřesáhl 0.75 násobek průměrné měsíční mzdy. Pokud bude byt užívat s nájemcem další osoba, nesmí průměr součtu čistých měsíčních příjmů přesáhnout průměrnou měsíční mzdu v minulém kalendářním roce. Uvedené podmínky musí nájemce i osoba, která s nájemcem byt užívá, splňovat po celou dobu trvání nájmu. Nájemné nesmí překročit limit ke dni vyhlášení programu 54,40 Kč za 1 m 2. Podle velikosti bytu bude holé nájemné v rozmezí od 1722 do 2208 Kč. V nájemném nejsou zahrnuty poplatky za služby spojené s užíváním bytu, tj. platby za vytápění, elektřinu, vodné, stočné, úklid a osvětlení společných prostor. Pečovatelské služby si pak může každý objednat podle svých potřeb a přání. Jejich nabídky budou zveřejněny ve vstupní hale bytového domu a informace o nich lze získat na OÚ Měšice. Tolik k pronájmu pečovatelských bytů. Vážení spoluobčané, přeji Vám příjemné prožití vánočních svátků, každému po čem touží a v příštím roce hodně zdraví, určitě tolik, abychom nemuseli žádat o nabízené byty. Petr Lanc Měšický zpravodaj - 4

Informace z radnice U P O ZO R N Ě N Í Oddělení sociálního zabezpečení MěÚ Brandýs nad Labem - Stará Boleslav, Masarykovo nám. 1,2 oznamuje, že v souvislosti se změnami v zákoně č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, a zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, p ř e c h á z í s účinností od 1. 1. 2012 veškerá tato agenda, včetně výplaty dávek a přijímání žádostí, pod Úřad práce ČR, kontaktní pracoviště pro Prahu východ, nám. Republiky 3, Praha 1. Nové žádosti o dávky v hmotné nouzi - příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádnou okamžitou pomoc a příspěvek na péči MěÚ Brandýs nad Labem Stará Boleslav již od 1. 1. 2012 n e p ř i j í m á a výplatu stávajících dávek od 1. 1. 2012 n e p r o v á d í! Úřední dny na Obecním úřadu v Měšicích o svátcích Oznamujeme občanům, že poslední úřední den v roce 2011 na Obecním úřadu bude ve středu 22. prosince 2011 od 8:00 12:00 a od 13:00 17:00 hod. Další úřední den bude v pondělí 2. ledna 2012 v obvyklé otvírací době. OÚ Oznámení o změně cen vodného Na základě rozhodnutí představenstva společnosti Vodárny Mělník, a.s. ze dne 24.11.2011 Vám oznamujeme, že s účinností od 1.1.2012 dochází ke zvýšení cen vodného. Od nového roku bude stát m 3 48,68 Kč včetně DPH. Ing. Radek Větrovec, předseda představenstva VKM Sháníte zaměstnání? Pošta Měšice přijme brigádníka na roznášku pošty Měšicích a Hovorčovicích. Jedná se o zástupy v případě čerpání dovolené a nemoci kmenových zaměstnanců. Informace u vedoucí pošty paní Řehákové. - red- VÁNOČNÍ ZAMYŠLENÍ Tiše a ochotně... Jsou dojmy, a dokonce přímo vlastnosti, které k prožívání vánočních svátků bytostně patří. Zcela určitě je to světlo. Světlo jako symbol, jako poselství. Přichází za námi z Betléma, kde kdysi jasná hvězda upozornila lidi, že zde se stalo něco mimořádného. Rozzáří se naše příbytky, svítí vánoční stromy. A se světlem přichází teplo. Bez tepla domova si kouzlo svatvečera neumíme představit. Bez tepla nebylo by vůní. A vůně - to jsou Vánoce. Vůně jehličí, provoněný je domov čerstvou vánočkou, radujeme se z vonícího vánočního pečiva, vnímáme vanilku, kokos a čokoládu, skořici a hřebíček z vánočního punče, a voní i smažící Měšický zpravodaj - 5

se ryba. Ale královnou všech vánočních vůní je ta, kterou jindy dýcháme jen při mši v chrámu, a ta nám říká: Teď právě nastal Štědrý večer. Jasně - kadidlo, myrha, v podobě jemné pestrobarevné drti nebo černého kužílku, uvolňující svou krásnou vůni až po ohřátí nebo zapálení. Samozřejmě, je to františek (kominíček), purpura. Tahle směs vonných dřevin a pryskyřic čeká celý rok na svůj prchavý okamžik slávy. A ten okamžik je tak silný, že o něm někdy před padesáti lety vznikla píseň. Píseň tak poetická a podmanivá, že až zlidověla, vstoupila do zástupu koled a vánočních písní a žije s nimi. Je až neuvěřitelné, že píseň, kde slovo vánoce je slyšet jen jednou, okamžitě slovy neotřelými poví ten vánoční příběh tak, že ho cítíme v duši, a že nikdo nepochybuje, že to tak je, že je skutečný. Už padesát let ho slýcháme. A teď mi dovolte, milí čtenáři, abych byl trochu osobní. Byl jsem totiž, spolu s několika lidmi blízkými, při premiéře této skladby. Zavzpomínejme tedy, jak to všechno tenkrát bylo. Je konec padesátých let minulého století a v Praze se stal malý zázrak. Zrodilo se jedno malé, ale úžasné divadlo, jehož sláva žije dodnes, a žije i jeho zakladatel. To divadlo tehdy, a vlastně už pak stále, mělo těžký život. Mělo ohromnou přízeň publika a snad proto nebylo v oblibě u mocipánů. A tak divadlo nuceně putovalo po všech možných pražských malých scénách, a že jich bylo. Tak se i stalo, že po nějakou dobu se hrálo i v Kobylisích, v divadle, které se tehdy nazývalo Klicperovo. Kobylisy, to tehdy byl konec města, kde večer jediným příznakem života byl skřípot tramvaje číslo 14, otáčející se na smyčce. Ale diváci si cestu za svým divadlem našli i sem. Nebylo lehké získat vstupenky, ale podařilo se. Bylo to písničkové představení, název jeho už mi z paměti vyprchal, ale byl to předvánoční čas, a tak bylo v tom duchu. Psal se rok 1961, možná 1962. Na scéně byl jednoduchý vánoční stromek a vánoční byla i nálada. A co nám utkvělo v mysli nejvíc, byla právě ta písnička, o které byla prve řeč. Bylo to jak zjevení z čistého nebe, a její podmanivá melodie a něžná slova nám v hlavě zněla ještě cestou mrazivou nocí potemnělým městem k zastávce autobusu. Tam stavěl tehdy spoj zvaný mělničák, ten nás vysadil v Líbeznicích, a to už se snášely první sněhové vločky. I do klapotu našich kroků po líbeznické dlažbě se ta vzpomínka ozvala. Tak silný to byl zážitek. Ale koho by napadlo, že ještě po padesáti letech si občas, a nejen o Vánocích, připomeneme: V hodině půlnoční / Zvony když vánoční Zvoní / Tiše zvoní Nesou nám novinu / Že pokryl krajinu Sníh... Jiří Suchý, Jiří Šlitr: Purpura - nk - Poděkování Dne 2. 11. 2011 mi firma AVE zbourala domeček, kde jsou hlavní přívody elektřiny a plynu. Když jsem vyšla ven a viděla tu spoušť, unikající plyn, nebyla jsem schopná ničeho. Sousedi, rodina Holých, pomohli plyn uzavřít. Popeláři mezitím volali starostu obce pana Lance. Ten, přestože byl na jednání v Praze, zajistil polici a plynaře. Mezitím přijela policajtka Lída Žembery, přivezla místostarostu pana Bejlka a ten zajistil firmu ČEZ. Až když se vše vyřídilo, tak jsem zjistila, že zástupci obce zde byli jen z dobré vůle. Ještě jednou vřelé díky za lidský přístup. Jaroslava Tippeltová Měšický zpravodaj - 6

PO ROCE VÁNOCE... Ještě jednou, a zase trochu jinak o svátcích vánočních Pokud se k nám letos příroda zachová s počasím jak se patří, měl by nás pohled z okna a na teploměr ujistit, že Vánoce se přibližují. Letos budou o něco štíhlejší, připadají na sobotu a neděli, ale co na tom záleží. Pokud dnešní vydání dostanete do schránek jak tomu má být, tak už zítra se rozzáří světélka na vánočních stromcích. Rozzáří se v bytech, domcích, chalupách i chaloupkách. Rozzáří se i před nimi na zahrádkách a chodnících, zapadaných pravým sněhem. A lidé budou vzpomínat, a budou dobří. Snad alespoň ten jeden den, ale i to je dobře. Zatím vždycky jsme ve vánočním čísle věnovali pár odstavců povídání o vánočním čase. Původ, historii, průběh, zvyky a obyčeje, to vše jsme už probrali, a je těžké najít něco, co tu ještě nebylo. Ale tradice je tradice, a tak zkusíme z hlubin paměti vydolovat něco, co je zajímavé, a přitom méně známé. Stromeček Je to symbol Vánoc. Že v Čechách se zdobení stromku ujalo až v 19. století, a přišel s tím jeden pražský továrník v Libni, to už víme. Ale není on ten zvyk o mnoho starší, jak to bývá? První na světě měli vždycky všechno v Číně, pokud tedy odmyslíme Rusko. A tak už ve 3. století před naším letopočtem tam měli stromy ozdobené a slavnostně osvícené, ovšem že ne vánoční. To jsme možná v Evropě odkoukali, a tak první evropský vánoční strom se objevil už ve 13. století ve Francii. K nám se zvyk rozšířil z Německa, kde se stromečky na tržištích prodávaly už v 15. století. Jmelí Tato zvláštní rostlina má údajně tajemnou moc. Věřili tomu už Keltové. Ti uctívali stromy jako sídlo nadpřirozených bytostí a duchů, stěhujících se na zimu právě do stále zeleného jmelí. Ono to jmelí je užitečné i objektivně, léčí zvýšený krevní tlak. Zimní slunovrat Tato událost je zřejmě důvodem k tomu, proč se narození Krista oslavuje právě v tuto dobu. Skutečné datum, kdy se Ježíš narodil, není totiž známo, v evangeliích to nenajdete, a vědci to pouze všelijak odvozují. Ten 25. prosinec je tedy zástupným symbolem. Bylo to datum šikovně zvoleno jako doba, kdy už naši dávní prapředkové byli zvyklí slavit něco, co je neměnné. Silně se obávali značného slábnutí síly Slunce, na němž byli životně závislí. A tak se pokoušeli různými obřady a slavnostmi slunce posílit a nalákat ho zpět. Vždycky se jim to povedlo, zase to oslavili, a křesťané k tomu plynule a nenásilně přešli, jen v jiné podobě. Betlém To je výtvarné zobrazení Kristova narození v městě Betlémě. Vánoční zvyk stavět betlémy je doložen v Itálii už ve 4. století. Do českých zemí se dostal koncem 18. století. Těch velkých, vyřezávaných, mechanických, pohyblivých najdeme po Čechách hodně, jsou to často mistrovská díla hodná obdivu. Jmenovat můžeme jen některé. Asi nejznámější je ten třebechovický, za vidění Měšický zpravodaj - 7

stojí i betlém v Jindřichově Hradci. Kromě těchto stálých expozic se ve vánoční době leckde otvírají výstavy. Bývá tomu tak třeba v nedalekých Roztokách. Stejně tak i na Pražském Hradě na Nejvyšším purkrabství, nebo na Veselém Kopci u Hlinska, v Kryštofově Údolí na Liberecku. Každým rokem je to trochu jinak, a protože tento článek vzniká dlouho před svátky, je potřeba se o těchto výstavách aktuálně informovat z tisku nebo na internetu. Krásnou pouť za betlémy můžeme podniknout po pražských kostelích, samozřejmě i mimopražských. Betlém o Vánocích najdeme v každém katolickém chrámu. Ale ty zvlášť exkluzivní najdeme třeba u sv. Matěje v Dejvicích, u sv. Antonína na Strossmayerově náměstí, v kapucínském kostele sv. Panny Marie Andělské na Hradčanech, nebo v kostele sv Markéty v Břevnově. Ale nezapomínejme ani na ty malé, domácí, které patřily k Vánocům našeho dětství. Takový si mohl, podle stupně své šikovnost, zhotovit každý sám. Polotovar se dostal v každém obchodě smíšeným zbožím. Betlém vyřezaný, slepený, natištěný, vystříhaný, nalepený. Složený z pestré změti postaviček kolem stáje s dítětem, se svítící hvězdou, třemi králi, zvířátky a světélkem v okně stavení. Celek se přizdobil pravým čerstvým mechem a všemu vévodil nápis GLORIA IN EXCELSIS DEO. Ale za tím betlémem úplně nejkrásnějším nemusíte chodit daleko. Nejkrásnější je, protože je náš, a úplně originální. Stojí na měšické návsi u radnice pod nejkrásnějším vánočním stromem. Zastavme se tam na chvíli, zapomeňme na vše bolestivé a zlé, co život přináší, a zároveň vzdejme dík šikovným a obětavým lidem, kteří ho vytvořili a pečují o něj. Mimochodem, máte doma betlém? Prameny: Zapomenuté krásy vlasti (Jan Šmíd) Perníky, bečící ovečka... (LN 2009, Jana Machalická) - red - NÁŠ RETRO - FEJETON Jak odhalit reakcionáře Ten příběh se skutečně stal. Jenže se odehrál už před dávnými šedesáti lety. Aby ho pochopil i čtenář nepamětník, a těch je většina, je nutno si napřed vysvětlit některé dobové pojmy a reálie. Je polovina padesátých let minulého století a budování socializmu v naší vlasti je v plném proudu. Ale ještě stále jsou tu skryté síly reakce, které se tomu snaží zabránit. Když se našel někdo, kdo by s čímkoliv nesouhlasil, ba dokonce konal něco proti oficiální linii, nazván byl reakcionářem. Jinými slovy to také byl nepřítel lidu, odpůrce lidově demokratického zřízení či protistátní živel. Byla padesátá léta, studená válka, doba tuhé represe, a získat takovou nálepku bylo velmi snadné, zbavit se jí téměř nemožné. Takový člověk, pokud rovnou nešel do kriminálu, zcela jistě přišel o práci, nesměl se vzdělávat, byl to zkrátka zločinec, a ty bylo třeba odhalovat a trestat. Jenže zásoba takto zjevných reakcionářů docházela, všichni buď už včas utekli nebo seděli ve vězení. A tak bylo třeba za každou cenu odhalovat i ty skryté, aby bylo na koho svalit některé neúspěchy naší cesty k socializmu. A právě o tom je naše historka. Protože se ale celý příběh odehrál v budově školní, je ještě třeba uvedení do situace. Měšický zpravodaj - 8

Je rok 1953, a právě končíte školní docházku na základní škole. Ta se tehdy skládala z pěti ročníků školy národní (dříve obecné), a čtyř ročníků školy střední, zvané dříve měšťanka. Skončili jste tedy ten IV. ročník a rozhodujete se, co dál. Zvolili jste gymnázium. To tehdy mělo ročníky čtyři (nebo osm, pokud jste přešli už z 5. třídy - tak jako je to i dnes). Tedy jste si vybrali školu, přihlásili se (přijímacích zkoušek tehdy nebylo třeba), a vy spokojeně sedíte, dejme tomu že ve třídě ctihodného libeňského gymnázia a čekáte, co bude dál. A začaly se dít věci. Do třídy vstoupili dva mladíci (později to budou vaši spolužáci), v ruce seznam jmen - koho přečteme, půjde s námi. Jste na seznamu, jdete s nimi, a do úplně jiné školy, nově vzniklé, v obci mimo Prahu! A teď je třeba objasnit, cože se to vlastně stalo. Došlo k tomu, že narychlo, přes prázdniny, byly upečena reforma školství, a to důkladná. Způsobil to tehdejší ministr školství, pověstný rudý děda, profesor Nejedlý. Reforma spočívala v tom, že základní škola se zkrátila o jeden rok, spolu s vámi tedy skončili i o rok mladší osmáci. Zároveň se zrušila gymnázia, která nahradila tak zvaná jedenáctiletá střední škola. Ta ovšem neměla 11 ročníků, jak by název napovídal, ale pouhé tři (o jeden míň, než předtím gymnázium). Takže kdo absolvoval devět tříd, zopakuje si tu devátou ještě jednou. Ještě jste se v tom neztratili? To je dobře, takže jsme se ocitli na zcela nově zřízené jedenáctiletce v jedné obci u Prahy. Protože škola nově vznikla, měla třídu zatím jen jednu, a ta se jmenovala IX. Tím jsme se konečně dopachtili ke slíbenému reakcionářskému příběhu, ten se odehrál právě zde. Nová škola měla i nového ředitele. Ten byl na školu dosazen stranou, jako absolvent dělnické přípravky. Byl to kovaný komunista, učil ruštině, a svou nedovzdělanost doháněl usilovnou pílí a lopotnou snahou vychovat z nás nové lidi, zcela oddané ideám marxismu-leninismu. Nebyl si ale stále zcela jistý, zdali se mu to daří. Asi jsme na to tak úplně nevypadali. Až jednou... Jednou už měl za to, že učinil závažný objev. To bylo tak. Naši učebnu pohltila stará budova základní školy. Vládla zde všudypřítomná sešlost, špína a zatuchlost. Topilo se uhelnými kamny, vybavení bylo na úrovni rakouské monarchie. Zpočátku nebyly ani učebnice, první dva týdny se ani neučilo, asi nebyl, kdo by tak činil. Zato však to byla doba plná hesel všeho druhu. Nástěnky, nápisy, výzvy, hesla - to nemělo chybu. Nápisy se vytvářely z papírových písmen, ta byla žlutá na červeném podkladě, a zvěstovala třeba, že SSSR náš vzor, nebo Budujeme socialistické školství atd. Na stěně byla písmena modrá. A právě jeden takový nápis zdobil zaprášenou stěnu učebny IX. třídy. Zněl takto: DOBROU PRACÍ K LEPŠÍMU ZÍTŘKU Nápis už tu byl asi dlouho, vybledlý, a zub času a život třídy na něm zapracoval. A tak stačilo, aby odpadlo písmeno L a háček nad S a bylo to: DOBROU PRACÍ KE PSÍMU ZÍTŘKU! Dlouho si toho nikdo nevšímal a nikomu to nevadilo. Až jednou zrak právě nedobře naladěného soudruha ředitele padl na ten osudný protistátní nápis. A rázem bylo zle. Už to měl. Mezi vámi musí být nějaká reakce, zuřil. Konečně úspěch, závažný objev! Doba Měšický zpravodaj - 9

si žádala oběti. A když už byl tak rozjetý, všiml si, že na obraze státníka byly tečky od křídy. Takové stopy po házení křídou byly i všude kolem, ale kdepak: Házeli křídou po státníkovi. Přítomnost reakce byla utvrzena. No, další peripetie přeskočíme - vyšetřovalo se, vyhrožovalo, vydíralo, ale bez výsledku. On totiž z reakcionářství nemohl obvinit všechny, to by narazil, protože všichni měli dobrý kádrový původ - vesměs z dělnických rodin, jiné děti se na školu ani dostat nemohly. A rodiče by se s takovým osočením asi nesmířili. Tak bylo nutno najít jednoho, nebo dva - jako černé ovce. A to se nezdařilo. Nikdo to neshodil, ani nemohl, těžko šlo někoho obvinit z něčeho, co se ani nestalo. A tak reakcionář mezi studenty jedenáctileté střední školy odhalen nebyl. Aféra vyšuměla, vše se usadilo, a žáci pokojně dokráčeli k maturitě. Příběh tedy nemá žádnou pointu, zůstala jen úsměvná historka, a poučení: ČTI DOBŘE VŠECHNY NÁPISY, MOHOU OBSAHOVAT SKRYTÉ PRAVDY! - dalimil - CO JE NOVÉhO V NAŠÍ MATEŘSKÉ ŠKOLE Vážení rodiče, ráda bych Vám touto cestou umožnila nahlédnout do dění naší Mateřské školy. Prvního září jsme úspěšně přivítaly 20 nových dětí, většina z nich opouštěla rodiče poprvé a nejen pro děti, ale i pro rodiče to byl vstup do něčeho nového, jak budou reagovat děti na nepřítomnost rodičů a na ostatní děti ve třídě i na nás jako novou postavu ve svém životě. Náš kolektiv byl, dovoluji si říci, velmi vstřícný a ochotný naslouchat jak dětem tak rodičům a myslím, že oboustrannou komunikací jsme společně dosáhly klidného a pohodového adaptačního období, které proběhlo v prvních 14 dnech. Ve školce jsme poprvé zavedly heterogenní třídy s dětmi ve věku od 3-5 let, pro lepší zapojení nových dětí s tím, že děti, které již školu navštěvovaly ukázaly dětem nenásilnou formou pravidla ve třídě a režimový chod školky. Umožnilo to učení nápodobou a přirozené přijetí mezi ostatní děti. Odbouraly jsme tím stresové situace a potlačily nejistotu dětí, které se ocitly v novém prostředí. Nejen pro děti od prvního září nastala změna, ale i v našem kolektivu. Poprvé bylo také pro naši novou paní učitelku Irenu Barborovou, která se úžasně zapojila do chodu naší školky a s nadšením a mnohaletými zkušenostmi přivítala naše předškoláky. Další poprvé bylo pro naší paní učitelku Katarínu Tichou, která se s nadšením a novými nápady jak dále rozšířit a obohatit naše chuťové buňky ve stylu zdravé kuchyně zhostila funkce Hospodářky. Ale i pro mě to bylo poprvé. Plně jsem si uvědomovala, že za tím, abychom dosáhly společného cíle: Je cílem naší školičky mít spokojené dětičky se ukrývá mnohem víc a hlavně nás tento cíl musí spojovat. Forma týmové práce je zásadní a vzájemná komunikace jak mezi sebou, dětmi, ale i rodiči je klíčová. Chceme být školka otevřená, přístupná a komunikativní. Měšický zpravodaj - 10

Jsme již zapojeni do projektu PŘÁTELSKÁ ŠKOLKA. Další programy, kterými se naše školka bude ubírat jsou: Zdravá školka, Respektovat a být respektován, Ekoškolka, Rodiče vítáni. Dne 23.11.2011 proběhlo v naší školce VÁNOČNÍ TVOŘENÍ rodičů s dětmi, které měla na povel naše bývalá paní učitelka Klárka Pokorná. Rodiče s dětmi vytvářeli krásné vánoční svícny a vánoční přáníčka. Účast byla veliká a doufám, že i oboustranně přínosná. Ještě jednou musím vyzdvihnout rodiče s jak velkým zájmem a zaujetím tvořili s dětmi v předvánočním shonu a přinesli upečené dobrůtky pro zpříjemnění a doplnění předvánoční atmosféry. Ještě jednou děkujeme a budeme se těšit na další tvoření, které plánujeme na jaro. Naše školka se dále aktivně zapojuje do dění obce, tento rok ač nám trošičku poprchávalo a foukal silný vítr nic neměnilo na radostném zpívání u vánočního stromečku, které se dětem moc líbilo. Dále pravidelně navštěvujeme nemocnici v zámku, kde pacientům s velkou radostí a úctou zpříjemňujeme pobyt tím, že jim zpíváme, tančíme, vyrábíme dárečky a vězte, pro děti je to velmi naplňující okamžik, který je oceněn úplně jinou formou. Také bych ráda pozvala maminky s dětmi, které nenavštěvují naši Mateřskou školu, na divadelní představení, které u nás proběhnou ve dnech 20.12.2011 Loutkové představení Jak Kašpárek zachránil vánoce od 9:00 hod. 09.01.2012 Divadlo v Kufru Sněhurka od 9:00 hod. 24.01.2012 Loutkové představení Zlatovláska od 10:30 hod. 07.02.2012 Divadlo v Kufru Kašpárek na posvícení od 9:00 hod. 28.02.2012 Loutkové představení Jak se budí země od 9:00 hod. Závěrem přeji za celý kolektiv Mateřské školy, klidné prožití svátků vánočních a šťastný vstup do Nového roku 2012. Magdalena Marečková, ředitelka Mateřské školy Měšice JEDNO MALÉ JUBILEUM Zachovalý padesátník Řeč nebude ani o pánovi v nejlepších letech, který hledá seznámení na inzerát, ani o neošoupané minci, ale kupodivu o našem Zpravodaji. Ne že by vycházel 50 let, to dokázalo jen Rudé právo, ale právě držíte v ruce číslo padesáté v pořadí od počátku vydávání. To je dobrá příležitost k ohlédnutí a malé rekapitulaci. Nebudeme sami sebe hodnotit, to je věcí vás čtenářů, jen si připomeneme pár faktů o tom, jak jsme začínali a jak jsme vydrželi až do teď. Vydávat vlastní obecní periodikum bylo zastupitelstvem rozhodnuto v průběhu roku 2003. Názory co a jak vydávat, a hlavně kdo to bude dělat, nebyly zcela jednoznačné. Příliš se nám do toho nechtělo, protože bylo jasné, co to představuje práce, ale co to opravdu obnáší, netušil nikdo - s psaním a vydáváním novin neměl nikdo zkušenost ani tu nejmenší. První krok, který jsme udělali, a který musí udělat každý, kdo chce dělat časopis, bylo vytvoření koncepce. Nakonec se podařilo vytvořit zakládací listinu a něco jako scénář čili náčrt obsahu listu. Měšický zpravodaj - 11

Podoba, kterou jsme tehdy navrhli, vydržela listu v podstatě dodnes, protože se osvědčila. Časopisecké pojetí, praktický formát do kapsy A 5, a dvouměsíční interval vycházení ( aby se to stihlo ). Stihlo se to zatím vždycky, vyjít poslední den každého druhého měsíce. O obsahu jsme měli představu, že bude mít dvě základní složky. Jednak blok informací z radnice, a pak tak zvanou čtivou část. Do té jsme chtěli psát o historii obce, životním prostředí, zprávy a informace o společenském, kulturním a sportovním životě obce a další zajímavosti. To v hrubých rysech, podrobnosti a změny se měly časem vykrystalizovat. V této podobě se pak obsah skutečně stabilizoval do dnešní doby. Začátek byl velmi skromný. V roce 2003 jsme vydali dvě zkušební nultá čísla, která měla jen několik málo stran, asi tak osm. Začátkem roku 2004 už začalo pravidelné vydávání, zprvu v černobílé podobě, počet stran pomalu stoupal, jak přibývalo zkušeností. Časem jsme přidali jednu barvu na odlišení titulků, a od dubna 2008 máme plnobarevnou obálku (4 strany) a textová část má 25-30 stran - a to je podoba, jak ji znáte dnes. Náklad vystoupal od původních 500 do dnešních 700 výtisků a list jde do každé schránky zdarma. Do dnešního dne se nám zdařilo popsat kolem 1500 stran, k tomu nepočítaně obrázků, což už představuje dvě slušně tlusté knihy. A nakonec něco o personálním obsazení redakce. Používáme sice toho výrazu, ale někdo by si mohl představovat místnost se zvonícími telefony, počítači a sekretářkou. Nic takového u nás není. Na vlastních počítačích, ve volném čase, od samého počátku ti dva stejní lidé, kteří jsou současně redaktory, autory, editory, korektory. K tomu dvě až tři členky redakční rady, a občasní externí přispěvatelé, ti vytvářejí podobu Zpravodaje. Vydavatelem je Obec Měšice, což spočívá ve financování tisku a distribuce, práce redaktorů je bezplatná. Uvnitř listu nenajdete inzerci a reklamu, pro tu je určena jen poslední strana, čímž se uhradí malá část nákladů na tisk. Zbývá ještě říci, že sebelepší naše snahy by nevyšly dobře bez dobré tiskárny. Měli jsme štěstí, máme celou dobu tu stejnou a na dobrý výsledek spolupráce se můžeme vždycky spolehnout. Došli jsme teď tedy k jakémusi pomyslnému milníku, tou další metou bude desátý ročník (teď končí osmý). Nezbývá než popřát sobě i vám čtenářům, abychom se toho ve zdraví a spokojenosti dožili, aniž by někdo náhodou nedostal chuť nás cenzurovat. V novém roce, s novým ročníkem se na shledanou těší vaše redakce TOULKY MĚŠICKOU MINULOSTÍ, díl XLIV. Úvod: Vstupem do roku 1969 se ocitáme v epoše československých dějin, pro kterou se vžil název normalizace. Toto období skončilo až pádem komunizmu v roce 1989. (Tímto rokem skončí také i náš historický exkurz, protože po roce 1990 už to nebude historie, ale ocitneme se v téměř současném dění. Takže nám k procházení dějinami dnes zbývá cesta dlouhá 20 let. To bude asi tak 7 10 dílů, čili asi 2 ročníky Zpravodaje. Co bude potom? Něco se ještě najde, budou dodatky a podobně. Ale vraťme se do roku 1969). Cože se to Měšický zpravodaj - 12

vlastně stalo v tom roce, že se slibný politický a společenský vývoj odstartovaný v lednu 1968 nejen přerušil a zastavil, ale vržen byl za podpory sovětských vojsk nejméně o deset let zpět. Nastalo období nikoliv úplně teroru padesátých let, ale normalizační šedi. Věci, o kterých jsme se domnívali, že jsou definitivně za námi, byly tu najednou zpět, a doléhalo to na nás postupně stále silněji. Zkusme si tu dobu pár slovy stručně charakterizovat. Zlomovým okamžikem bylo, lapidárně řečeno, odstavení Dubčekovy reformní sestavy a uchopení moci Husákem a jeho lidmi v dubnu 1969. Pak už věci šly rychle. Legalizace vstupu sovětských vojsk, obnovení cenzury, opětné omezení občanských svobod (shromažďování, projevu), uzavření hranic. A nastaly čistky. Běžely prověrky, kde zásadní otázkou bylo, zda souhlasíte se vstupem vojsk, a zdali jste podepsali 2000 slov či jiná podobná prohlášení. To se zapřít nedalo, měli to zjištěno. Následně tak přišly tisíce lidí o práci nebo aspoň o funkci. Čistilo se od shora dolů, nejhůře dopadli reformní komunisté lidé jara 1968, ti byli vyloučeni ze strany, a pak došlo i na nestraníky. Těch charakteristik a zvláštností doby bylo mnohem víc, my si o některých povíme v dalších pokračováních, jak to bude aktuální. Jednu hezkou definici si ale dopřejeme, na ní je zajímavé, že to je nezaujatý pohled cizince. Roger Scruton, britský filozof a politolog, tu dobu viděl tak, že (cituji): Státem řízený nedostatek potlačoval jakékoliv myšlenky na vzpouru, protože zaměstnával lidi sháněním všeho možného, donutil je postavit se do řady. Na celé bídě té doby bylo nejhorší to, že vyhazovy lidí z práce a z funkcí nenařizoval ruský voják se samopalem, že rušení některých divadel, zákazy některých filmů, časopisů, ničení nevydaných knih, na to nepřijel ruský tank. To byla jen pojistka v pozadí. Ale přičinlivě to uskutečňovali vlastní lidé, soudruzi, co neselhali, ti teď navzdory vlastní neschopnosti využili náhle se nabízející cestu vzhůru. To nebyl první takový jev v českých dějinách, vzpomeňme jen nacistickou okupaci. Jak se normalizační úsilí projevilo v naší obci, není těžké popsat. Zjednodušeně řečeno, nijak. Jak jsme si v minulém díle řekli, v letech 1967 a 1968 v obci žádné reformní snahy nenastaly, nikdo nezakládal KAN nebo K 231, žádné výzvy, prohlášení, shromáždění, nikdo nic nepodepisoval. Takže nebylo co normalizovat, zřejmě všichni obstáli, v MNV i výboru KSČ zůstávají stejní lidé. Je to vcelku pochopitelné, těžiště dění bylo na pracovištích. Lidi živilo zaměstnání, a o dění ve svém bydlišti přestávali mít zájem. Jak tomu ostatně bylo i jinde na venkově, kam všelijaké novoty vždy pronikaly s jistým zpožděním. Ostatně nejinak tomu bylo i o 20 let později, v roce 1989. Takže život šel dál, bez výkyvů a peripetií, jak to uvidíme za chvíli v příslušné kapitole. Takový tedy byl obraz života kolem nás, a teď si ještě, jako obvykle, oživíme některé událost ve světě i doma. 1969: - V Praze se 16. ledna upálil student Jan Palach na protest proti sovětské okupaci. O měsíc později, 26. února stejný čin uskutečni Jan Zajíc. Na MS v hokeji ve Stockholmu porazili čs. hokejisté mužstvo SSSR 2:0 (21.3.), a 4:3 (28.3.). V Praze i jinde vypukly bouřlivé oslavy, které se staly záminkou k represím. Na řece Ussuri začaly pohraniční střety mezi SSSR a Čínou (2. března) 15. dubna byl A. Dubček odvolán z funkce 1. tajemníka ÚV KSČ, a stal se jím Gustáv Husák. Odvolán byl i Smrkovský, a během roku odešli i všichni ostatní reformní politici. 21. července přistáli Američané na Měsíci. 21. srpna v den l. výročí okupace proběhly bouřlivé demonstrace, srážky přerostly ve střety s Veřejnou bezpečností a armádou (ČSLA). V čele Libye stanul po vojenském puči Muammar Kaddáfí (1. září). Měšický zpravodaj - 13

15. října: normalizace pokračuje, byly uzavřeny hranice pro turistiku. 23. říjen: Američané začínají odcházet z Vietnamu. 26. prosince zemřel Jiří Šlitr. 1970: - V ČSSR začínají stranické čistky (pod názvem Výměna stranických legitimací ). Začíná vylučování reformistů (Smrkovský). V Peru zahynuli při katastrofálním zemětřesení 31. května čs. horolezci. Letadlo ČSA Il-14 letící z Karlových Varů do Prahy bylo 8. června uneseno do Norimberku. - Na MS v kopané v Mexiku (31.5. 21.6.) zvítězila Brazilie. Mužstvo ČSSR prohrálo co se dalo. Ze strany KSČ byl vyloučen A. Dubček (26. června). V Praze vznikl Socialistický svaz mládeže (SSM). Na Měsíci přistálo sovětské vozítko Lunochod 1 (17. listopadu). Prezidentem Egypta se stal A. Sadat 15. října. 14.- 17. prosince v Polsku začaly nepokoje v přístavních městech v Gdaňsku dělníci podpálili krajský výbor komunistů. 11. prosince v Praze přijal ÚV Poučení z krizového vývoje. Stranu opustilo 450 000 členů, odešli sami nebo byli vyloučeni. Stalo se toho ještě mnohonásobně víc, ale už je čas vrátit se k tomu, co se stalo, nestalo či mělo stát za tyto dva roky přímo zde, doma, v obci. Část čtyřicátá čtvrtá: Jak se rodila normalizace (1969 1970) Další schůzka s historií Měšic nás v hlubinách času opět posune o krok blíže k současnosti. Pohled na základní údaje o obci říká, že v roce 1969 měla 774 obyvatel, a čísel popisných 225. O rok později to bylo 732 lidí, 209 domů a 242 bytů. Je vidět, že v evidenci bylo cosi v nepořádku, protože je málo pravděpodobné, že za rok ubylo 42 lidí a 16 domů. Během roku se narodili 3 chlapci a 4 dívky, zemřelo 6 mužů a 8 žen. V místní nemocnici, která měla 170 lůžek, v roce 1969 zemřely 202 osoby. Katastrální výměra obce byla koncem toho roku 425,8 ha, z toho patřilo socialistickému sektoru, tedy státu, tedy nám všem 359 ha. Obec byla tehdy podle svého charakteru zařazena jako průmyslová, s vyspělým zemědělstvím. Do obce byl zaveden tzv. neratovický vodovod, z čehož obyvatelé neznámo proč neměli nic, protože připojeny k němu byly pouze podniky Plastimat, EZ, Výkupní podnik, Uhelné sklady, dále stanice ČSD, lahůdkárna Jednoty, a pak už jen nemocnice. Ostatní domy byly odkázány jen na vlastní studny namnoze s nevyhovující kvalitou vody. Ale ani voda odebíraná z vodovodu nebyla kvalitní, jak to dokazuje rozbor vzorku odebraného v nemocnici v květnu 1969. Bylo tam zjištěno, že voda je závadná, nepitná (!) Obec byla připojena na pražskou telefonní síť, a bylo zde 30 přípojek, z toho bylo 25 pro podniky a instituce, a pouhých 5 (!) měli prominentní soukromníci (funkcionáři strany a MNV). Pro víc jak 200 domů bylo jen 5 přípojek. Luxus vlastnit telefon byl prakticky nedosažitelný, na přípojku se čekalo (teoreticky) 25 a více let. Veřejný automat (kabina) zde nebyl, takže mimo úřední hodiny pošty se nikdo nikam nedovolal (ani sanitku, Domek před zámkem vpravo (vchod) rok 1969 Měšický zpravodaj - 14

hasiče). Zda to byla neschopnost, nebo úmysl, o tom dnes můžeme jen spekulovat. V obci sídlilo celkem 23 různých podniků a zařízení, vesměs stejných, jako v roce 1967 68, a není je tedy třeba zde jednotlivě jmenovat. Změnilo se pouze to, že ubyla jedna hospoda (u nádraží, U Valentů) a zbývá jen jedna (Jednota, dříve U Černohorských), značně nevalné úrovně. Prodejna potravin je jedna Prodejna průmyslového zboží Jednota rok 1970 samoobsluha Jednota, adaptována byla prodejna průmyslového zboží Jednota, a začíná se pracovat na zřízení prodejny masa a uzenin (také Jednota). V obci sídlí okrsek Veřejné bezpečnosti (policie) v budově NV. Služby obyvatelstvu zajišťují drobné provozovny: malíř pokojů, lakýrník a mandl, dále sklenářství a nákladní autodoprava. Tak zvaných zájmových organizací, tj. spolků, bylo v letech 1969 a 1970 celkem 9 (Sokol s oddílem fotbalu - nečinným, Svaz žen, hasiči, zahrádkáři, Červený kříž, Baráčníci, myslivci, Svaz přátel SSSR, Svaz mládeže (SSM). Předsedou Svazu zahrádkářů byl František Horák, jednatelem pan Schejbal. O činnosti těchto sdružení v těchto letech se záznamy nedochovaly. Zajímavé údaje o životní úrovni obyvatelstva poskytují výsledky ze sčítání lidu. Podle nich bylo (platí pro rok 1970) v obci 40 osobních aut, 141 ledniček, 168 televizorů, 177 elektrických praček, 114 bytů s vodovodem (ze studny), 103 bytů s koupelnami, 29 bytů s ústředním vytápěním, 80 bytů s elektrickými nebo plynovými sporáky. Od roku 1945 bylo postaveno 32 rodinných domů (tedy 1,3 ročně). Pokud jde o výstavbu a rozvoj obce, nacházíme během těchto dvou let jen dvě větší akce, což byla výstavba příslušenství ke kulturní místnosti a výstavba nové prodejny masa Jednota. Jinak se vesměs jedná o běžnou drobnou údržbu v obci, ve škole a ve školce. Stav veřejných komunikací v obci byl takový, že všechny silnice (tím se zřejmě rozuměly dnešní Hlavní, Revoluční a 5. května) byly s bezprašným povrchem (asfalt), s asfaltovým povrchem byly i ulice Školská, Měšická, Zámecká západ, Nádražní a Nová. Chodníky s bezprašným povrchem (dlážděné) nebyly v obci žádné. U silnice k nádraží se uvádí, že je ve špatném stavu. To je mírný výraz, kolem Uhelných skladů byl trvalý nános v zimě bláta, v létě uhelného prachu. Od povšechné charakteristiky stavu obce můžeme už přejít k dalším součástem života obyvatel. Dříve preferované zemědělství už dnes tak sledovanou součástí není, tato činnost se stává interní záležitostí hospodaření státního statku. Ale řekněme si alespoň některé výnosy plodin v té době. Tak třeba v roce 1969 pšenice ozimá vynášela 30,9 q/ha, ječmen 38,4 q/ ha, cukrovka (řepa) podle plánu 320 q/ha, ve skutečnosti 211 q/ha neurodilo se, kukuřice na siláž 320 q/ha. O rok později už řepa cukrová nesla 328 q/ha, dodávka hovězího masa byla 525 q, vepřového 1359 q (nesplněno). Na jednocení řepy přijelo 10 žen brigádnic ze Slovenska. Měšický zpravodaj - 15

Nahlédněme teď zcela jinam. V roce 1969 nastala jistá změna v autobusové dopravě ČSAD. Většina spojů začíná a končí v Letňanech, a jsou prodlouženy do Čakoviček. Údajně proto, že z Čakovic a Letňan už dál do města jezdí autobusové spoje MHD. Pro cestující do města to znamenalo zhoršení kvůli nutnost přestupu. Celkově byla úroveň cestování autobusy ČSAD nevalná po všech stránkách. Nejen prací žije člověk, lidé se chtěli také bavit. O společenském životě se nám moc dokladů nezachovalo, tak aspoň něco. Začátkem roku 1969 tu byly taneční zábavy. 11. ledna se veselili zahrádkáři, 1. února hasiči (tehdy ještě požárníci). Jako vždy předtím, i teď proběhly oslavy květnové. 1. máj se v roce 1969 slavil v Měšicích na hřišti, 9. květen u obou pomníků. O rok později byly prvomájové oslavy opět v Měšicích na hřišti, ale pojaté velkoryse s obcemi Bašť, Březiněves (!), Bořanovice, Líbezníce, Nová Ves, Čakovičky, Kojetice, Mratín. Proč ta centralizace, není těžké uhodnout kvůli zdání velké Měšický zpravodaj - 16 účasti a udržení pod kontrolou doba byla ještě neklidná. Na hřiště se šlo Družstvo požárníků rok 1969 průvodem. A teď stojí za to citovat: Na potažení tribuny bylo spotřebováno 113 metrů rudé látky. A zakoupeno 5 párů vlajek. 9. května byla oslava u pomníku, po ní slavnostní zasedání MNV v Sokolovně, kde byly předány pamětní medaile vlády ČR zasloužilým funkcionářům, těch bylo pět, a ještě se vydávala čestná uznání k 25. výročí osvobození. Těch bylo 22. Dokráčeli jsme ke školství a kultuře, začneme tedy školou. Ve školním roce 1969/70 měla základní škola 1., 2. a 3. třídu. V jedné třídě bylo průměrně 15 18 dětí. Vyučoval pan Andrš a učitelkami byly paní Havlíčková a paní Soukupová. Ve škole mateřské byla ředitelkou paní Vokounová, a docházelo tam 23 dětí. Školní kuchyně vydávala 53 obědů denně. Kulturu v obci reprezentuje i knihovna a kino. Knihovna v roce 1969 vypůjčila 5 178 knih, a to 1968 čtenářům. Registrovaných čtenářů bylo 130, z toho 30 dětí. K 31. prosinci 1969 měla knihovna 6497 svazků. Knihovníkem byl J. Rytíř. Za rok 1970 není výkaz činnosti knihovny k dispozici. Stejně tak chybí záznamy za roky 1969 a 1970 o provozu kina, bylo zřejmě mimo provoz. Tím jsou vyčerpány pravidelné kolonky, a teď lze otevřít část, kterou lze nazvat třeba různé, a která je možná pestřejší a zajímavější než strohá statistika. Pustíme se do toho. Už dlouho zapomínáme na tak důležitou událost, jakou jsou odvody branců. Tak to napravíme právě teď. K odvodu dne 23. října šlo branců 9. Snad to nebude proti ničemu, když je vyjmenujeme. Byli to pánové Fiala, Anderle, Šverma, Urban, Šíla Ant., Šíla Petr, Sibřina, Šíla Mir. a Jar. Družstvo Jednota podalo obci návrh na vybudování montované stavby pro pohostinství se 150 místy na pozemku ve středu obce. Návrh byl obcí přijat. Ke stavbě naštěstí nikdy nedošlo. Byla zjištěna závadnost vody ve studnách, bližší údaje chybí. Studna u domu čp. 54 přestala být veřejnou.

Sociálně potřebným občanům bylo vyplaceno na doplňkové péči 2 200 Kčs. Byly učiněny další pokusy o získání kronikáře (funkce byla nabídnuta pánům Kmochovi, Procházkovi, Nejedlovi), ale bez úspěchu. Jména představitelů obce (členů NV) zůstala až na jednu výjimku stejná jako v minulých 4 letech, přesto si je zopakujeme. Předsedou MNV byl B. Kyndr, tajemnicí M. Linková, poslanci (bez křestních jmen): Dalík, Jetel, Šíla, Novák, Dufková, Fabián, Švehla, Píchová, Koudelková, Čadková, dr. Kozler, Ježek (odstoupil), Kmochová, Rejnart, Nejedlý, Černohorský, Hlavatý. MNV projednal a schválil návrh zabezpečení normalizační Realizační směrnice květnového pléna ÚV KSČ. Dotyčná realizační směrnice je typickým normalizačním výtvorem a ukázkou, jak záplavou slov neříci nic. Stejnou byzantskou hatmatilkou (jinak to nešlo) je psán i tento návrh. Stojí za to kousek citovat: V úseku kultury bude realizace směrnice ÚV KSČ zaměřena na aktivizaci vztahů národního výboru ke kulturně výchovné činnosti a vytváření podmínek pro cílevědomou kulturně výchovnou práci, zaměřenou zejména na podporu úsilí stranické a vládní politiky. V roce 1970 byla dokončena dešťová podpovrchová kanalizace v ulici Hlavní. Ústila do potoka v Malé Bažantnici, a tekly do ní i splaškové vody z přilehlých domů. Na závěr dnešního dílu si ve stručnosti ještě všimneme hospodaření obce, čímž se rozumí hlavně rozpočet. V roce 1969 byly příjmy 352 424 Kčs, výdaje 272 657 Kčs. Na rok 1970 byly příjmy a výdaje plánovány ve výši 379 000 Kčs, skutečnost byla 103 444 Kčs, a 95 804 Kčs. Na závěr některých dílů se někdy octnou údaje o počasí za probíranou dobu, hlavně o jeho extrémech, pokud ovšem jsou k dispozici. Za tyto dva roky, kterými jsme právě prošli, údaje bohužel nejsou. Pouze pamětníci vědí, že zima 1969/70 byla mimořádně tuhá a dlouhá, s mrazy a sněhem. Pro dnešek je to vše, víc už toho opravdu nestihneme. Na další vycházce historií obce se sejdeme za dva měsíce, to už bude v příštím roce, a prozkoumávat budeme dění v letech 1971 a 1972. Pokračování příště Vladimír Novák Doslov autora: Něco vám v tom, co jste právě dočetli, chybělo? Napište nám to, budeme rádi. - nk - Okénko měšického zahrádkáře Vážení přátelé zahrádkáři, minule jsme dokončili stručné povídání o pěstování drobného ovoce a nyní si něco povíme o jádrovém ovoci. Jde o nejpěstovanější skupinu ovocných druhů v našich klimatických podmínkách. Především se ze stromů získává ovoce, které má stolní uplatnění a užívá se k přímému konzumu po sklizni nebo až po nezbytně nutné době nazrávání, kdy se plody uchovávají ve skladech u zahrádkářů ve sklepě. Významná je také zpracovatelská hodnota studenou cestou Měšický zpravodaj - 17

ve výrobě dření, šťáv moštů a koncentrátů. Uplatnění nalézá i v konzervárenském (kompoty, dětské přesnídávky atd.) a kosmetickém průmyslu (mýdla, šampóny, atd.). Nezanedbatelný význam má i výroba tradičních alkoholických destilátů jako jsou hruškovice a kalvádos. Jádroviny se snadno množí a je vyšlechtěno nepřeberné množství kvalitních odrůd, které mají uplatnění od nížin až do mnohem vyšších poloh Znalost pěstebních postupů a návodů jde ruku v ruce s pojmem pěstitelská technologie. Ovšem optimální pěstitelskou technologii lze uplatnit za předpokladu určitých znalostí o půdních a klimatických podmínkách dané lokality, vhodné agrotechniky, pěstitelských tvarech i vhodném řezu, vhodné technice sklizně i možnostech skladování. Velkou roli zde hraje i vhodná kombinace odrůdy s podnoží. Pěstitelská technologie: Velmi důležitá je agrotechnika, která se zabývá různými způsoby obdělávání půdy při zachování její úrodnosti. Jde především o přípravu půdy před vlastní výsadbou, hnojení a úprava ph. K vlastní technologii náleží výsadba, pěstování stromků, sklizeň a skladování. Abychom měli co sklízet, musíme dbát na racionální používání pesticidů v ochraně rostlin. Pozemek k výsadbě stromků je vhodné připravit aspoň jeden rok předem. Půda se kultivuje do hloubky 20-40 cm. S hlubokou orbou dodáváme do půdy fosfor a draslík v podobě průmyslových hnojiv, superfosfát, síran amonný atd. vždy se vyvarujeme používat hnojiva s obsahem chlóru. Na půdách kyselých případně kyselejších je vhodné upravit půdní reakci použitím páleného vápna, na půdách s nižším obsahem hořčíku se doporučuje použít dolomitický jemně mletý vápenec, který hořčík obsahuje. Také se doporučuje ve vegetačním období před podzimní výsadbou stromků na pozemku pěstovat plodiny které obohatí půdu o rostlinné zbytky a mají též odplevelující efekt (bob, svazenka, hrách, hořčice, atd.). K hořčici při zaorávání přidáváme slámu a tímto zásahem zlepšíme poměr C:N, případně používáme fytosanitární rostliny (řepka) či takové které provzdušňují půdu a obohacují půdu o vzdušný dusík (jeteloviny). Dva měsíce před výsadbou je posečeme a po zavadnutí zapravíme do půdy do hloubky 15-20 cm. Nejvhodnějším termínem výsadby je podzimní období, lze též i na jaře příštího roku, ale ochuzujeme se o jarní vláhu. Vysazujeme dle obecně platných zásad. V prvních letech po výsadbě (2.-3. případně i 4. rok) provádíme výchovný řez stromků do zvoleného pěstitelského tvaru. U kmenných tvarů od 4 nebo 5 roku se jedná o řez udržovací. Stromy jsou již v plné plodnosti. Osmým rokem dochází u intenzivních tvarů ke snižování plodnosti, tehdy provádíme zmlazovací řez. U tvaru štíhlé vřeteno a Solax zmlazujeme každoročně (odstraňují se odplozené větve), v tomto případě ke snížení plodnosti nedochází. Řez provádíme od konce března do dubna. Můžeme tak ovlivnit množství květů a posléze usměrnit násadu (tento řez, podporuje růst). Druhým typem řezu je letní řez, který se provádí od července do srpna. Účelem tohoto řezu je provzdušnit a prosvětlit korunu od nežádoucích zahušťujících letorostů tzv. vlků (tento řez, brzdí růst). V řadách pod stromy udržujeme bezplevelný stav a to mechanicky v šířce 80 cm, druhým rokem lze použít herbicidy na potlačení zelené hmoty. Od třetího roku lze použít i totální herbicidy. Pozor na podrůstající podnožové výmladky, ty by se měly před použitím totálních herbicidů odstranit. V oblastech s ročním úhrnem srážek nad 600 mm je vhodné v meziřadí zakládat travní porost. Travní plochy se udržují do výšky 10 15 cm v době sucha pod 10 cm sežínáním a mulčováním. V teplých oblastech je meziřadí udržováno jako černý úhor. K získání kvalitních a pěkných plodů provádíme během vegetace běžnou kultivaci, sledujeme výskyt Měšický zpravodaj - 18