Organizace bývalých politických vězňů: Klub K-231 v exilu ( )

Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně Arne Nováka 1/1, 660 88 Brno Historický ústav Josef Halla Organizace bývalých politických vězňů: Klub K-231 v exilu (1985-1990) Diplomová práce Vedoucí diplomové práce: PhDr. Libor Vykoupil, Ph.D. BRNO 2001

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a na základě uvedených pramenů a literatury. Josef Halla

Poděkování Na tomto místě bych chtěl poděkovat všem osobám a institucím, které mně při práci na mé diplomové práci byly nápomocny a bez nichž by nevznikla. Jde o tyto dámy, pány a instituce: Mgr. Milan Augustin, ředitel SOkA Karlovy Vary (a jeho spolupracovnicím a spolupracovníkům); Štěpánka Baloušková, členka KPV ČR, pobočka 23 - Karlovy Vary; Mgr. Petr Cais, archivář, SOkA Karlovy Vary; Rudolf Dobiáš, místopředseda KPVS, spisovatel a publicista, Bratislava, Slovenská republika; Jan Drahota, KPV ČR, Kempton, JAR; JUDr. Stanislav Drobný, předseda KPV ČR; Milan Frýbort, KPV ČR, Tory Hill, Ontario, Kanada; Jiří Gruntorád, vedoucí knihovny Libri prohibiti Praha (a jeho skvělým spolupracovnicím); Milan Havlín, B. A. C, zahradní architekt, KPV ČR, St. Bruno, Québec, Kanada; Albín Heřman, člen KPV ČR, pobočka 23 - Karlovy Vary; Mgr. Jiří Hoppe, ÚSD AV ČR Praha; Ing. Rudolf Husák, generální sekretář KPV ČR; Miloslav Komínek, vydavatel a publicista, Frýdek-Místek; Masaryk Memorial Institute Inc., Scarborough, Ontario, Canada; Konfederace politických vězňů České republiky, pobočka Brno; Maják - Software, s. r. o., Karlovy Vary (hlavně Ing. Martinu Hajšmanovi a Danielu Novému); Rudolf Němeček, redaktor časopisu Svazu spolků Čechů a Slováků ve Švýcarsku Zpravodaj", KPV ČR - Západoevropská pobočka č. 90, Curych, Švýcarsko; Julie Novotná, MMI Inc., Toronto, Ontario, Kanada; Hana Otrubová, KPV ČR, Scarborough, Ontario, Kanada; Eduarda Ottová-Jarošová, KPV ČR, Scarborough, Ontario, Kanada; Karel Pinke, KPV ČR, Praha; Marta Pinkeová, KPV ČR,Praha; JUDr. Josef Plocek, CSc, člen DS KPV ČR Praha; prof. JUDr. Mojmír Povolný, Rada vzájemnosti Čechů a Slováků, Appleton, Wisconcin, USA; František Preisler, předseda KPV ČR, pobočka 23 - Karlovy Vary; Otakar Rambousek, místopředseda KPV ČR, publicista, Praha; Redakci časopisu Věrni zůstaneme (vydává pobočka KPV ČR 15 - Praha); Redakci časopisu Zpravodaje KPV ČR; Martin Rejžek, Prague Restaurant, Scarborough; 2

Lumír Salivar, KPV ČR, Toronto, Ontario, Kanada; Dr. Dana Seidlová, Curych, Švýcarsko; Zdeněk Slavík, člen KPV ČR - pobočka Chrudim; Čeněk Sovák, novinář a překladatel, člen KPV ČR, pobočka 15 - Praha; Ing. Ota Stehlík, vedoucí DS KPV ČR, Praha (a jeho spolupracovnicím); Ing. František Šedivý, předseda organizační komise KPV ČR, publicista; Mgr. Eva Šipulová a Mgr. Miroslav Šipula, Brno; Miloš Šuchma, Č S SK, Ottawa, Kanada; Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky Praha (především pracovnicím z oddělení Knihovna, bibliografie a dokumentace); PhDr. Eva Vitásková, Dům umění města Brna; František Zahrádka, Muzeum III. odboje Příbram, předseda KPV ČR - pobočka Příbram, člen Rady KPV ČR; Radoslav Žák, bývalý předseda dokumentační komise KPV ČR, Písek. Zvláštní poděkování patří všem mým ubytovatelům v českých zemích. Speciální poděkování patří: PhDr. Liboru Vykoupilovi, Ph.D.; Historický ústav Filozofické fakulty Masarykovy univerzity Brno; PhDr. Jiřímu Pernesovi, Dr., Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky Praha; Mým rodičům, Janě a Josefu Hallovým. Pokud jsem někoho z Vás, dobří lidé, opomenul, odpusťte; zapomnětlivost je jedním z nejpřesvědčivějších důkazů naší nedokonalosti. Ještě jednou všem ze srdce děkuji a přeji Vám jen to dobré. Karlovy Vary - Brno, dne 14.6.2001 Josef Halla 3

Úvod Organizace Klub K-231 v exilu (díle jen K-231) se sídlem v kanadském Torontu existovala v letech 1985-1990. Navázala na K 231, který existoval v přípravné fázi roku 1968 (nikdy neexistoval de iure, neboť mu nebyly schváleny stanovy). Političtí vězni, kteří odešli do exilu po okupaci, založili v roce 1969 ve Švýcarsku Světové sdružení bývalých československých politických vězňů se sídlem ve švýcarském Curychu, podobná organizace existovala od přelomu let 1967-1968 i v Kanadě, se sídlem v Torontu (to od 2. poloviny 80. let vyvíjelo činnost víceméně v součinnosti, v součásti, Sdružení švýcarského). Organizace K-231 se z nich (hlavně z té kanadské části) v polovině roku 1985 vydělila (většina zakládajících členů již v té době členy kanadského Sdružení nebyla; důvodem byly kroky většiny členů výboru, zvoleného v roce 1983, a jeho personální obsazení). Na přelomu let 1989-1990 vznikla v Praze Konfederace politických vězňů Československa (dále jen KPVČ), od roku 1993 Konfederace politických vězňů České republiky (dále jen KP V CR), od konce roku 1994 se z jej ich řad část politických vězňů oddělila a založila Sdružení bývalých politických vězňů ČR 1948-1989 (dále jen SBPV). 2 Kromě toho i nadále existuje Světové sdružení bývalých československých politických vězňů, 3 se sídlem v Curychu (existuje i Západoevropská pobočka KP V ČR, číslo 90, se sídlem tamtéž, jejímiž členy se stali mnozí členové K-231). Na Slovensku existovala v roce 1968 Slovenská organizácia na ochranu ľudských práv (dále jen SONOĽP), po roce 1989 zde vznikla Konfederácia politických väzňov Slovenska (dále jen KPVS). Její část se výrazně orientovala na Mečiarovo HZDS a Slotovú SNS (a až nekriticky uctívala Slovenský štát) - z té v roce 1999 vznikl Zväz protikomunistického odboja (dále jen ZPKO), 4 vedle toho i nadále existuje KPVS. 5 Všechny organizace mají jedno společné: sdružují politické vězně z let 1948-1989, kteří nebyli členy KSČ (tak hovoří stanovy organizací) a splnili některé - 1 Předsedou je JUDr. Stanislav Drobný (od roku 1991). Adresa: Skřetova 1038/6, 120 00 Praha 2. Tel.: 02/24230608. Úřední dny jsou v úterý a čtvrtek mezi 8-13. Od roku 1993 vydávají Zpravodaj KPV ČR (většinou 6x ročně), pražská pobočka KPV ČR 15 vydává od roku 1991 měsíčník Věrni zůstaneme (do počátku roku 1996 Věrni zůstali). 2 Předsedou je Ing. Stanislav Stránský (od roku 1994). Adresa: Křižíkova 97, 180 00 Praha 8- Karlín. Tel.: 02/2323816. Internet: www.volny.cz/sbpv-mukl, e-mail: sbpv-mukl@volny.cz. Úřední dny jsou od pondělí do čtvrtka mezi 9-15. Vydávají měsíčník Věrni zůstali (od roku 1995). 3 Vletech 1988-2000 vydávalo čtvrtletník Mukl. Ten předtím vycházel v Kanadě, díky tamní části Sdružení, v letech 1983-1987 (několik čísel v letech 1970-1972). To by mělo - po poslední valné hromadě v dubnu 2001, kde rezignovala poslední předsedkyně Bedřiška Hoffmannová- Synková i tajemník, Eugen Hoffmann - přenést své pole působnosti do ČR. 4 Předsedou je JUDr. Julius Porubský. Adresa: Grösslingova 6-8, 811 04 Bratislava, SR, tel.: 00421 7 52964610. Vydávají měsíčník Svedectvo (od roku 1992). 5 Předseda organizace, JUDr. Štefan Paulíny, v květnu 2001 zemřel (jeho nástupce ještě nebyl zvolen). Adresa: Lesková 3, 811 04 Bratislava, SR, tel.: 00421 7 52442321. Od roku 2000 vydávají Naše svedectvo (6x ročně). 4

stanovami dané - podmínky. 6 Některé organizace, např. SBPV a ZPKO ale přijímají do svých řad i sympatizanty (všechny ale přijímají manžely/manželky, nebo přímé potomky). KPVČ měla v roce 1990 asi 16000 členů, na jaře 2001 již jejich počet klesl pod 5000, členů SBPV nebo Sdružení ve Švýcarsku jsou dále řádově stovky osob. 7 Organizace bývalých politických vězňů, K-231, existovala v letech 1985-1990, se sídlem v kanadském Torontu - Scarborough (konurbace), sdružovala něco přes sto bývalých politických vězňů československého komunistického režimu, kteří žili v exilu. Cílem této práce - kromě snahy zmapovat existenci a činnost K-231 a jeho (alespoň některých) členů a příznivců, a to i po roce 1989, jací lidé byli členy organizace - alespoň naznačit vztah ČR a politických vězňů, vztah ČR a exilu, vztah ČR ke své minulosti a pokusit se o výhledu do budoucnosti, politických vězňů i exilu. Dále bych chtěl ve stručnosti naznačit formy perzekuce, jakých sociálních skupin se týkaly a v jaké míře. Zmínit se o páchání zločinů proti lidskosti i o represivním zákonodárství totalitního režimu, stejně jako zákonodárství, mající za cíl zmírnit perzekuci odpůrců a obětí z let 1948-1989. Jde o rozpracování" tématu, neboť jedinou autorovi známou větší prací na dané téma, organizace politických vězňů, je diplomová práce studenta FF UK Praha Karla Starého z roku 1992 o K 231 roku 1968. 8 Rada dokumentů je, nejen v SÚA a AMV, ale i v jiných institucích, nedostupná (nezpracováno, tajné). Autor také neměl k dispozici originály některých materiálů, které se nacházejí v archivu kanadských krajanských spolků a organizací, nebo v soukromých rukou (originály také někdy již neexistují). Již nyní je zřejmé, že se historická obec musí smířit se skutečností, že mnohé otázky zkoumaného období zůstanou nezodpovězeny, jiné zodpovězeny jen částečně, podle toho, nakolik se podaří zmapovat dějiny Československa i jeho občanů v tomto období. Většina členů byla odsouzena Státním soudem podle zákona č. 231/1948 Sb. ze dne 16.10.1948 na ochranu lidově demokratické republiky (odtud ona číslovka z názvu), a následujících. Viz kapitola (Ne)zákonná perzekuce po roce 1948". Internet: www.mvcr.cz/policie/udv/zakony.html; kpv.kozakov.cz. Členy KPV ČR mohou být všichni rehabilitovaní podle zákona č. 119/1990 Sb. ze dne 23.4.1990 o soudní rehabilitaci a následujících ( 3 Stanov KPV ČR). Překážky členství jsou v 9 Stanov KPR ČR (pro členy KSČ, PS VB, LM a StB či ty, kteří přijali závazek spolupráce (konfidentství)", nebo byli ve vězení tzv. bomzáky; dvojí členství se SBPV není možné). Viz kapitola Náprava perzekucí cestou zákona". 7 Rozhovor autora se Stanislavem Drobným. Brno, dne 8.6.2001. 8 Starý, Karel: Vznik, vývoj a činnost organizace K-231 v roce 1968. Diplomová práce Katedry hospodářských a sociálních dějin FF UK, vedoucí Eduard Kubů. Praha 1992. Strojopis, 125 + 49 s. příloh, 1 fotografie + 2 kopie fotografií. Sign.: H-109/2294. 5

Poznámka autora V dobových pramenech se organizace politických vězňů z roku 1968 objevuje většinou jako K 231, až po vzniku K-231, torontského Kačka", začali někteří pomlčku vkládat i v případě pražského Kačka". To jsem v zájmu rozlišení striktně oddělil. V citacích byl povětšinou upraven pravopis, také proto, aby se slova objevovala v jednotném tvaru (např. perzekuce místo persekuce; také tvary některých příjmení, např. Vidra, Nigrin). Kromě citací byly také opraveny zdrobneliny křestních jmen. Pokud je citován pramen formátu A4, není to uvedeno. Šikmé závorky jsou v textu nahrazeny kulatými, v hranatých závorkách jsou buď doplňky, vynechávky, nebo poznámky autora. Pokud je citováno z nějakého pramene či článku stránkově malého rozsahu vícekrát, je z prostorových důvodů uvedena souhrnná citace stran. Pokud je citováno v jedné poznámce z více pramenů, jsou z prostorových důvodů odděleny středníkem a je-li citováno vjedné poznámce ze stejného pramene vícekrát, je citace zkrácena. Kontakty na organizace a instituce (www stránky, e-mail, adresa, telefon, popř. hodiny pro veřejnost) jsou bez záruky, neboť se mohou kdykoli změnit. Uvedený stav je zjara 2001. Jejich (ne)úplnost je ovlivněna dosažitelností potřebných informací. Prameny a literatura Prameny ke studiu daného tématu se dotýkají celého období let 1948-1989 (s přesahy před i za ně) a se nacházejí hlavně ve dvou archivech: Státní ústřední archiv Praha (SÚA), kde je to celá řada fondů státní správy a samosprávy, soudů a prokuratur, politických stran a masových organizací" NF včetně jí samé, AF Archiv ÚV KSČ (dříve samostatný archiv, plně odtajněný až od počátku roku 2001). Hlavně v jeho rámci se nachází celá řada dokumentů, která se alespoň okrajově týká organizací politických vězňů, až na výjimky K 231 z roku 1968. V Archivu ministerstva vnitra Praha (AMV) 10 se kromě jiných nachází přímo ke K 231 AF A 34. Ten mi byl zpřístupněn pouze selektivně, 11 takže se mohu jen Internet: www.mvcr.cz/archivy/index.htm, e-mail: web-sua@mvcr.cz. adresa: Archivní areál Praha 4 - Chodovec, Archivní 4, 149 00 Praha 4 - Chodovec, tel.: 02/67911000-3, 57312535 (4. oddělení, Oddělení státní správy 1945-1992). 0 Internet: www.mvcr.cz/archivy/mvarchiv.htm, e-mail: archiv@mvcr.cz, adresa: Odbor archivní a spisové služby MV ČR, P. P. 21/ASU, 170 34 Praha 7, tel. 02/86881149. Pražské pracoviště (AMV Praha) je v ulici Na Struze 3, 110 00 Praha 1, tel.: 02/61424411, 61424432, 61424447. E-mail: asu@mvcr.cz. Brněnské pracoviště je v obci Kanice (AMV Kanice). Kontakt: Policie ČR, Správa Jihomoravského kraje, Kounicova 24, 611 32 Brno (písemně), nebo tel.: 05/45227302. E-mail: aka@mvcr.cz. 6

domnívat, které archiválie a v jaké míře se zde nacházejí. O materiálech kontrarozvědky, rozvědky a StB, vedených na politické vězně, ať již byli členy organizací politických vězňů nebo nikoliv, a co vše bylo kdy realizováno proti jednotlivcům i organizacím, nelze na základě neúplné znalosti pramenů složek MV zhodnotit. Něco málo se dá vysledovat z argumentů" oficiální propagandy a jejich forem (použití odposlechu či tajného fotografování a natáčení, cenzura listovních zásilek, domovní prohlídky), vypuštěných skrze média a propagační brožury a užívaných stranickými a vládními činiteli (veřejně, ale hlavně při příležitostech s omezeným přístupem). Velice zajímavé obrazové a zvukové prameny jsou v Národním filmovém archivu (NFA), 14 Úseku archivů a programových fondů České televize, 15 Ústředním archivu Českého rozhlasu a archivu Rádia Svobodná Evropa, vše v Praze (cenné informace mohou samozřejmě poskytnout i archivy jiných rozhlasových stanic, vysílajících v českém a slovenském jazyce, hlavně BBC, 1 R Vo A). Příslušné nahrávky jsou patrně v archivech zahraničních (cizojazyčných) médií, o kterých bude v práci řeč (mj. CBC, RCI, ORF). 19 Málo známy a zpracovány jsou také soukromé archivy (zde ale byly zřejmě největší ztráty, neboť velice mnoho cenného materiálu vzalo za své při raziích StB 11 Zákon ČNR č. 343/1992 Sb. ze dne 29.4.1992 o archivnictví, s účinností ode dne 1.9.1992. V paragrafu 11, odst. 2, se hovoří o možnosti neudělení souhlasu s nahlížením do archiválií mladších 30 let v případě, že by byla ohrožena bezpečnost státu nebo veřejná bezpečnost nebo právem chráněné zájmy dosud žijících osob," ale i, že z týchž důvodů se odepře nahlížení do ostatních archiválií". O tom rozhodují ředitelé archivů, resp. jimi pověření pracovníci. 12 Zákon č. 140/1996 Sb. ze dne 26.4.1996, o zpřístupnění svazků vzniklých činnosti bývalé Státní bezpečnosti, s účinností ode dne 1.12.1996. V pardubické odbočce AMV (tel: 040/6303458, e-mail: oudasu@mvcr.czj je od té doby možné nahlédnout do materiálů, které na toho kterého občana StB vedla. V dohledné době by měly být zpřístupněny i materiály získané zahraničními zdroji". 13 Velmi zajímavé jsou především edice pracovníků ÚSD AV ČR Prameny k dějinám československé krize vletech 1967-1970, které těží z práce Komise vlády ČSFR pro analýzu událostí let 1967-1970 (a čerpající často z AF SÚA a AMV). Viz pozn. č. 24. 14 Internet: www.nfa.cz, e-mail: nfa@nfa.cz, adresa: Malešická 12, 130 00 Praha 3, tel.: 02/71770502-3. 15 Internet: www.czech-tv.cz, adresa: Úsek archivů a programových fondů ČT, Na hřebenech 11 - Kavčí hory, 140 70 Praha 4, tel.: 02/61136650 (vedoucí: vit.charous@czech-tv.cz). Najdeme zde řadu pořadů na dané téma, z let 1968-1969 i po roce 1989 (ČT se jako jediná, i vzhledem k charakteru instituce, věnuje výrobě a vysílání TV dokumentů a publicistiky). 16 Internet: www.rozhlas.cz/informace/apf/archiv.html, adresa: Archiv ČRo (Eva Ješutová, vedoucí Archivních a programových fondů ČRo, Vinohradská 12, 120 99 Praha 2, tel.: 02/21553303-10. Během roku 2000 se přestěhoval ze zámku v Přerově nad Labem, kde byl dlouhá léta deponován. Najdeme zde řadu pořadů na dané téma, z let 1968-1969 i po roce 1989. 17 Internet: www-ext.rozhlas.cz/rse/portal, e-mail: rse@cro.cz, rfe@rferl.org, adresa: Vinohradská 12, 120 99 Praha 2, tel.: 02/24236099. Radio Free Europe (RFE) a Radio Liberty (RL)jsou instituce zřízené americkou vládou. RFE začala vysílat v české a slovenském jazyce ode dne 1.5.1951 (od roku 1996 sídlí v Praze, v budově bývalého FS). Internet: www.bbc.co.uk či www.bbc.co.uk/czech (British Broadcasting Corporation); www.voa.gov/czech. 19 Internet: http://cbc.ca (Canadian Broadcast Corporation); www.rcinet.ca (Radio Canada International); www.orf.at (Oesterreichischer Rundfunk). 7

a j iných složek MV, sami členové K 231 v počátcích okupace zničili velkou část dokumentace a kartotéku členů (důvodem nebyla pouze obava o osobní svobodu vedení Klubu, pročež také jeho většina odešla do exilu, ale hlavně o jeho řadové členy). V případě soukromých archivů politických vězňů, nebo osob, zabývajících se tímto tématem, je hlavní překážkou jejich omezená přístupnost (hlavně, pokud tyto osoby odešly do exilu, nebo zemřely). Celkově bych k archivům dodal, že se zpracovatelnost fondů za posledních deset let velmi zlepšila, byť mnoho materiálů zůstává i nadále nezpracovaných (a tím i nepřístupných). Problémy s otevřeností některých fondů se objevují ale opakovaně po celou dobu od roku 1989, o něco více po roce 1998 (politické tlaky, změny některých zákonů, např. zákon č. 101/2000 Sb. ze dne 29.4.2000 o ochraně údajů a o změně některých zákonů). Dodejme, že nebyly provedeny prakticky žádné neodůvodněné skartace, ani nedošlo k jiným druhům úbytku materiálu (toto tvrzení se týká až období od jara roku 1990! 20 ). To, co ale bylo skartováno, již bude nahrazeno jen z velmi omezené části; s tím, co bylo odvezeno do SSSR (např. tzv. ruský archiv z Příbrami v roce 1989 21 ), se tuzemští badatelé a instituce, kterým by to mnohé objasnilo, již asi nikdy nesetkají. Prameny represivního aparátu (různé složky MV) a jemu nadřízené KSČ jsou v závislosti na době a svých vyhotovovatelích v naprosté většině tendenční, ba mnohdy i lživé. K tomuto účelu byly využita média, která pomáhala organizovat, a často i sama vedla propagandistické kampaně (tisk, literatura, rozhlas, filmové zpravodaje a později i TV). P. Fidelius napsal, a mnohé prameny to dotvrzují, že nejspolehlivějším pramenem pro poznání komunistického režimu je právě to, co tento režim sám o sobě vypovídá". Z historických ústavů musím na prvním místě zmínit Ústav pro soudobé dějiny AV ČR (ÚSD). 24 Práce Komise vlády ČSFR 1967-1970, 25 grantové i jiné projekty, Tomek, Prokop - Budský, Jaromír: Skartace písemností Státní bezpečnosti v listopadu a prosinci 1989. Praha, ŮDV 2000. Zdroj: www.mvcr.cz/policie/udv/zpravy/skart2.html: Žáček, Pavel: Boje o minulost. Deset let vyrovnávání se s komunistickou minulostí. Pokus o předběžnou bilanci. Brno, Barrister&Principal 2000. Autor (1969), historik a publicista, byl šéfredaktorem Studentských listů (1989-1991), od roku 1993 pracoval na ÚDV na úseku dokumentace, v roce 1998 náměstkem ředitele, avšak roku 1999 z něj odchází. Zde shrnul nejen danou problematiku, ale i osobní zkušenost s ní. 21 Valenta, Vladimír: Na generálním ředitelství uranu měli Sověti "ruský archiv", který byl v roce 1989 převezen do Prahy - i s prachem. Příbramský deník 6, č. 45 ze dne 22.2. 1997, s. 12. 22 Mj. Fidelius, Petr. Jazyk a moc. Mnichov, Arkýř 1983 (jazyk totalitního režimu); Manipulátori. O technikách bojů lži proti pravdě a nenávisti proti lásce. Praha, Karolinum 1992. 23 Fidelius, Petr: Řeč komunistické moci. Praha, Triáda 1998, s. 165. 24 Internet: www.usd.cas.cz, e-mail: lib@usd.cas.cz, adresa: Vlašská 9, 118 40 Praha 1, tel.: 02/57531122-3. Vznikl v roce 1990jako Ústav pro soudobé dějiny ČSAV a částečně navazoval na Československé dokumentační středisko v Scheinfeldu - Schwarzenbergu ve SRN, jehož fondy byly přesunuty do ČR až po velkých průtazích a čase, takže středisko teprve nyní, více než deset let od změny společenského klimatu, může začít sloužit svému účelu i pro badatele přímo v ČR, 8

sbírková, dokumentační, publikační i přednášková činnost činí z této instituce zdroj mnohdy nenahraditelných informací, ať pramenů či literatury (o kvalitě personálního zázemí nemluvě). Vojenskou problematikou a příslušníky armády daného období se zaobírá Historický ústav Armády CR (dále jen HU ACR) a Vojenský historický archiv (dále jen VHA). 9R Tématu se přirozeně věnují historické katedry (ústavy) všech univerzit. V neposlední řadě je pro důležitou institucí Úřad pro dokumentaci ' 9Q a vyšetřování zločinů komunismu (UDV), byť mu byly vždy kladeny větší či menší překážky, aby svou činnost nemohl nikdy plně rozvinout. Z ostatních institucí bych zmínil Dokumentační středisko KP V CR v Praze 5, zpracovávající hlavně materiály týkající se perzekuce a rehabilitace politických vězňů. Z muzeí je to hlavně Muzeum třetího odboje v Příbrami, vytvořené, vedené a spravované členy KP V CR již od roku 1992 (s pobočkami v Jáchymově od roku 1997 a Teplé od roku 1999). Zde jsou uloženy písemnosti některých členů K-231 i část jejich dokumentace. Svéráznou, tendenční institucí, plnící hlavně propagandistickou úlohu, bylo Muzeum SNB a ostatních složek MV, dnes Muzeum a to (prozatím) v Dobřichovicích (Československé dokumentační středisko o. p. s., Pražská 728, 252 29 Dobřichovice u Prahy. Tel.: 02/9919486J. ÚSD má rozsáhlou ediční činnost (edice, monografie, vzpomínky...), od roku 1993 vydává čtvrtletník Soudobé dějiny. Přehled získáte na jejich internetových stránkách. 25 Vančura, Jiří: Jde snad jen o Pražské jaro? Lidové noviny 3, č. 21 ze dne 17.3.1990, s. 5; Vondrová, Jitka: Dopisy L. Brežněva A. Dubčekovi v roce 1968. Dokumenty. Historie a vojenství 40, č. 1/1991, s. 141. KV ČSFR pro analýzu událostí let 1967-1970 vznikla usnesením vlády ČSSR č. 100 ze dne 14.2.1990. 26 Adresa: U Památníku 2, 130 05 Praha 3. Tel.: 02/20204900, 20204902. 27 Internet: www.qenea.cz/zdroie/vha.htm, adresa: Sokolovská 136, 186 00 Praha 8 - Karlín. Tel.: 02/20206101 (badatelna). 28 Mj. FF UK Praha (www.cuni.cz), FPF SU Opava (www.slu.cz), nebo FF UP Olomouc (www.upol.cz). Internet: www.mvcr.cz/udv, e-mail: udv@mvcr.cz. V rámci Policie ČR existuje ode dne 1.1.1995. Navázal na Úřad pro dokumentaci a vyšetřování činnosti StB a na Středisko dokumentace protiprávnosti komunistického režimu (od roku 1992). Vydává sborník Securitas imperii (www.mvcr.cz/policie/udv/sbornik.html), vydává knihy a publikuje na internetu studie svých pracovníků (www.mvcr.cz/policie/udv/zpravy/index.html). Žáček, c. d. Malý počet pracovníků i rozpočet i snahy některých politiků ÚDV zrušit či jeho činnost podstatně omezit (mj. poslanci ČSSD Zdeněk Koudelka a Václav Grulich; o vztahu KSČM k této instituci ani nemluvě) mu, spolu s příslovečnou českou byrokracií, omezují rozsah činnosti. 30 Adresa: Náměstí Kinských 234/5, 150 00 Praha 5, tel.: 02/57316021. Úřední dny jsou v úterý a čtvrtek mezi 10-14. 31 Internet: www.pb.cz/muzeum3.htm, adresa: Na Příkopech - Zámeček 106, 261 01 Příbram 1, tel.: 0306/28606. Majer, Jiří: Muzeum třetího odboje v Příbrami (1992-1997). Podbrdsko 4, 1997, s. 199-202; Přednáška Jiřího Majera Muzeum třetího odboje". Praha, FF UK dne 17.5.2000. PhDr. J. Majer je odborným garantem muzea. 32 Adresa: Hornické nám. 37, 362 51 Jáchymov, tel.: 0164/911695. 33 Adresa: Klášter Teplá, 364 61 Teplá u Toužimi, tel.: 0169/922264. 9

Policie CR v Praze. O regionálních aktivitách muzeí je velmi obtížné získat detailní informace, neboť ty většinou daný region nepřesáhnou. Z knihoven je pro dané období i tématiku této práce nejdůležitější a nepostradatelná knihovna Libri prohibiti 35 v Praze, shromažďující velmi cenné fondy exilové i domácí samizdatové produkce (noviny, časopisy, odborné publikace, beletrii, audio- a videonahrávky aj. prameny, mj. diplomatického charakteru). Mnohé tituly se, díky charakteru instituce, nacházejí i v Národní knihovně v Praze (NK ČR). 36 Pokud se týká slovenské provenience, v Praze je Knižnica a čitáreň Slovenského institutu. Dílčími zdroji informací jsou i některé společenské organizace a spolky, jako Český svaz bojovníků za svobodu (ČSBS), 38 Československá obec legionářská (ČSOL), 39 Česká obec sokolská (ČOS). 40 Klub Dr. Milady Horákové, 41 Svaz PTP-VNTP, 42 Junák - Svaz skautů a skautek, 43 Orel. 44 Ty mají určitý přehled o mnohých členech K-231, ať již byli (J sou ) členy jejich poboček v zahraničí, nebo v ČR. Političtí vězni (včetně navrátivších se z exilu) se aktivně zapojili po roce 1989 do politického života, hlavně v ČSNS a NSS, DEU, KAN, 45 KDU-ČSL a ODS. Pro naši práci je nejdůležitější krajanský život v Kanadě ave Švýcarsku, kde jsou V zastřešujícími organizacemi České a slovenské sdružení v Kanadě AS a Svaz Internet: www.mvcr.cz/policie/muzeum.htm, adresa: Ke Karlovu 453/1 120 00 Praha 2, tel.: 02/298940. 35 Internet: libpro.cts.cuni.cz/, e-mail: libri@iol.cz, adresa: Senovážné náměstí 2, 110 00 Praha 1, tel.: 02/24225971. Otevřeno od pondělí do čtvrtka mezi 13-17. Základní literatura: Gruntorád, Jiří: Katalog knih českého exilu 1948-1994 Libri prohibiti. Praha 1995; Přibáň, Michal: České krajanské a exilové noviny a časopisy po roce 1945. Olomouc, Centrum pro československá exilová studia 1995; Zach, Aleš: Kniha a český exil 1949-1990. Bibliografický slovník nakladatelství, vydavatelství a edic. Praha, Torst 1995; Knopp, František: Česká literatura v exilu 1948-1989. Bibliografie. Praha, Makropulos 1996; Gruntorád, Jiří - Formanova, Lucie: Česká a slovenská exilová periodika a krajanské časopisy ve fondu Libri prohibiti. Praha, Ježek - Libri prohibiti 2000. K tématu je rovněž: Culík, Jan: Seznam publikací vydaných v hlavních exilových nakladatelstvích 1971-1990. Praha, ÚSD 1992. 36 Internet: www.nkp.cz, e-mail: centrum@nkp.cz, adresa: Klementinum 190, 110 00 Praha 1. Problémem je, že pokud nemají dva exempláře, žádaný titul až na výjimky nepůjčuji. 37 Adresa: Purkyňova 4, 110 00 Praha 1, tel.: 02/24948136. 38 Adresa: Legerova 22, 120 00 Praha 2, tel.: 02/24261570. Vydává čtrnáctideník Národní osvobození (od roku 1990). 39 Adresa: Sokolská 486/33, 120 00 Praha 2, tel.: 02/24266241. 40 Internet: www.sokol-cos.cz, e-mail: post@sokol-cos.cz, adresa: Tyršův dům, Újezd 450, 118 01 Praha 1, tel.: 02/57007111, s provolbou 57007245-7. 41 Adresa: Ústřední kancelář ČSNS, Londýnská 52, 120 21 Praha 2, tel.: 02/22518147. Od roku 1995 vydává čtvrtletník Masarykův lid. 42 Adresa: Křižíkova ul., 180 00 Praha 8 (v areálu kasáren Armády ČR). 43 Internet: www.junak.cz, e-mail: skaut@iunak.cz, adresa: Senovážné nám. 24, 116 47 Praha 1, tel.: 02/24214825. 44 Internet: www.orel.cz, e-mail: ustredi@orel.cz, adresa: Pellicova 2c, 602 00 Brno. 45 Internet: www.kan.cz, e-mail: kan@ms.pragonet.cz, adresa: Ústřední sekretariát KAN (pouze písemný kontakt), Štefánikova 21, 150 00 Praha 5. 10

českých a slovenských spolků ve Švýcarsku. 47 O archivech v textu zmiňovaných krajanských a exilových spolků a organizací (archiv Masarykova ústavu, MMI, 48 je na Masaryktownu ve Scarborough) informace většinou nemám. Adresář krajanských spolků je k dispozici v knižní formě 49 i na internem. 50 V rámci dílčích cílových skupin zaměřují svou činnost a materiály shromažďují jejich někteří členové, ze kterých se političtí vězni rekrutovali, kteří v obnovených, nebo nástupnických institucích, organizacích a spolcích navazují na nedobrovolně přerušenou činnost. Zákony, nařízení a průběh jednání zastupitelských sborů v daném období lze nalézt také v elektronické podobě. Bibliogragie nám umožňují alespoň částečně (atomizace knižního trhu, objem vydávaných knižních a novinových titulů) vysledovat, jaká témata a nakolik jsou zpracovávána. Tuto práci velmi usnadňuje v posledních letech internet, kde jsou k dispozici katalogy většiny akademických a vědeckých knihoven. 45 Předseda JUDr. Josef Čermák. Kontakt: csskho@interloq.com. Kohoutová, Věra: Kam v Kanadě pro pomoc v případě nutnosti, idnes.cz, Kanadské listy 19.9.2000; Nový domov 52, č. 10 ze dne 12.5.2001, s. 11. JUDr. J. Čermák (1924), právník, v exilu od roku 1948. Přední člen řady kanadských krajanských organizací. Nositel Masarykovy ceny 1989. Ve dnech 25.-27.5.2001 proběhl již 53. kongres ČSSK v Ottawě. 47 Předseda Ing. Josef Dvořáček. Adresa: Verband der Tschechoslowakischen Vereine in der Schweiz, Postfach 1288, CH-8058 Zürich-Flughafen. Od roku 1968 vydává Zpravodaj (nejprve týdeník, od roku 1969 čtrnáctideník, od roku 1974 měsíčník). Předseda Jan J. Trávníček (od roku 1983). E-mail: MMI-lnc@istar.ca, adresa: Masaryk Memorial Institute Inc., 450 Scarborough Golf Club Rd., Scarborough, Ontario M1G 1H1. Od roku 1950 vydává Čtrnáctideník Čechů a Slováků" Nový domov (The New Homeland). 49 Adresář českých a československých krajanských organizací... Praha, MZV 2000. Lze si ho objednat na adrese odboru kulturních a krajanských vztahů MZV: e-mail: sekr.okkv@mzv.cz, adresa: Hradčanské náměstí č.5, 118 00 Praha 1 -Toskánský palác, tel.: 02/24182543. 50 Internet: www.prague.org/kraiani/kontinenty.html. 51 Internet: www.psp.cz a navazující stránky. Na stránkách Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, kde je i elektronický archiv, počínaje Sněmem království Českého v roce 1861. Některé dokumenty se mohou nalézat v archivu zastupitelských sborů. Dalšími internetovými adresami jsou např.: www.sbirka.cz, www.ifec.cz. 52 Všechny bibliografie vychází z médií dostupných jejich tvůrcům a nejsou (prakticky ani nemohou být) zcela úplné. Internet: aip.nkp.cz/cnb/wnl.exe (Česká národní bibliografie); www.lib.cas.cz/www/cz/asep.htm. ASEP (automatizovaný systém evidence publikací) umožňuje přehled o publikační činnosti jednotlivých ústavů AV ČR. Z provenience ÚSD AV ČR: Minulost a dějiny v českém a slovenském samizdatu 1970-1989. Bibliografie. Sestavili J. Vlk, V. Vaňková, J. Novotný. Praha - Brno, ÚSD AV ČR - Doplněk 1993; Břeňová, Věra - Rohlíková, Slavena - Tůma, Oldřich: Bibliografie českých/československých dějin 1918-1995: Výběr knih, sborníků a článků vydaných v letech 1990-1995 l-ll. Praha, ÚSD AV ČR 1997; Tíž: Bibliografie českých/československých dějin 1918-1999. Výbér knih, sborníků a článků vydaných v letech 1996-1999 a doplňky za roky 1990-1995 l-ll. Praha, ÚSD AV ČR 1999. Z provenience Historického ústavu Akademie věd České republiky (dále jen HÚ AV ČR): Novotný, J. - Vaňková, V.: Bibliografie dějin Československa za rok 1990. Praha, HÚ AV ČR 1994; Drašnarová, Milada a kol.: Bibliografie dějin Československa za rok 1991. Praha, HÚ AV ČR 1997; Tíž: Bibliografie dějin Československa za rok 1992. Praha, HÚ AV ČR 1998. Z provenience Libri Prohibiti (kromě výše zmíněného, viz pozn. č. 35): Gruntorád, Jiří - Lifková, Jana: Informace o Chartě 77: Článková bibliografie 1978-1990. Brno, Doplněk 1998. Přehled o slovenské produkci podává: Sedliakova, A.: Historiografia na Slovensku 1990-1994. Bratislava, Historický ústav SAV 1995. 11

Biografie jednotlivých osobností jsou čerpány hlavně z Pejskařovy Poslední pocty, Československého biografického slovníku, publikací Kdo je kdo... a Českého biografického slovníku. 53 Zhodnocení literatury Odborná literatura, příspěvky v denním tisku, časopisech a sbornících i memoárová literatura a beletrie se objevují po celou zkoumanou dobu, u nás ve větší míře vletech 1968-1969 a po roce 1989, kdy nastává přímo boom zájmu o soudobé dějiny i o témata jako mj. protikomunistický (třetí) odboj, političtí vězni, lidská práva, perzekuce a její formy. Z důvodů nejen prostorových bude patřičná literatura (nebo alespoň její výběr) zhodnocena a uvedena v příslušných částech práce. Pokud se některý titul věnuje více tématům, může být citován na více místech. Studijních textů pro školy všech stupňů pro období let 1948-1989 vznikla celá řada (ne vždy ale kvalitních). 55 Beletrie: mj. Šeflová, Ludmila: Knihy českých a slovenských autorů v zahraničí v letech 1948-1978 (exil). Bibliografie. Praha - Brno, ÚSD - Doplněk 1993 Výběrové bibliografie naleznete dále v regionálních sbornících a z odborných časopisů hlavně v Českém časopisu historickém, Časopisu Matice moravské, Dějinách a současnosti, Historickém obzoru, Historii a vojenství, Slezském sborníku, Slovanském přehledu, Soudobých dějinách, Vlastivědném sborníku moravském a dalších. Některé jsou k dispozici i na internetu. 53 Československý biografický slovník. Praha, Academia 1992; Kdo je kdo v ČR 1994/1995. Praha, Modrý jezdec 1994; Tomeš, Josef a kol.: Český biografický slovník XX. století l-lll. Praha, Paseka 1999; Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století. Praha, Agentura Kdo je kdo 2000. Osobnosti, zemřelé v exilu, mapuje hlavně: Pejskař, Jožka: Poslední pocta l-iv, Curych - Baltimore 1982-1994. 54 O literatuře ve vězení a exilu proběhla ve dnech 29.2.-2.3.1996 v Praze konference: Literatura, vězeni, exil. Sborník příspěvků z konference Literatura ve vězení a exilu - vězení a exil v literatuře. Red. Miloš Vacík. Praha, Readers International 1997. Po roce 1989 se uskutečnila i řada dalších literárně historických akcí. Vzhledem k obtížné dostupnosti i ne úplné zachovalosti patrně (alespoň to není autorovi známo) neexistuje nějaká práce, zabývající se komplexněji rozborem zvukových či obrazových médií, ale ani denním tiskem, periodiky a knihami" jako takovými. Například společnost provozující databázi Anopress (www.anopress.czj má k dispozici databázi denního tisku, periodik a hlavních zpravodajských a publicistických relací celostátních TV a rozhlasových stanic. Jde o placenou službu a i největší knihovny mají většinou licenci na 1 rok (tj. starší bibliografické záznamy je nutné zaplatit zvlášť). Podobná databáze je na adrese monitor.newtonit.cz. 55 Mj.: Mencl, Václav - Hájek, Miloš - Otáhal, Milan - Kadlecová, Erika: Křižovatky 20. století. Světlo na bílá místa v nejnovějších dějinách. Praha, Naše vojsko 1990 (ovlivněné vznikem ještě před listopadem 1989); Kocián, Jiří: Poválečný vývoj v Československu 1945-1948. Praha, SPN 1991; Kaplan, Karel: Československo vletech 1945-1968 l-iv. Praha, SPN 1991-1993; Marek, Jaroslav a kol.: České a československé dějiny II. (od roku 1790 do současnosti). Praha 1991; Harna, Josef a kol.: České a československé dějiny III. Dokumenty a materiály. Praha 1992; Čornej, Petr- Bělina, Pavel a kol.: Dějiny zemí Koruny české II. Praha, Paseka 1992; Kocián, Jiří: Období 1945-1989. Dějepis pro 2. stupeň základní školy a pro odpovídající ročníky víceletých gymnázií. Praha, Fortuna, 1997; Olivová, Věra: Dějiny nové doby 1850-1993. Praha, Scientia 1998 2 ; Jožák, Jiří: Československo a svět 1945-1989. Dějepis. Nová doba, 4. díl. Praha, Práce 1999 3 ; Harna, Josef- Fišer, Rudolf: Dějiny českých zemí II. Praha Fortuna 1998; Svědectví z doby 12

Výchozí situace - omezená demokracie Druhá světová válka změnila během svého konání (1939-1945) mnohé. Geopolitickou situaci, hranice a počty států, politické systémy a rozložení politických sil v řadě z nich, o osudech většiny obyvatel Evropy, starého kontinentu", a do určité míry i celého světa, nemluvě. Československo a jeho obyvatelé nebylo výjimkou. Bylo obnovené již bez území Podkarpatské Rusi, nyní Zakarpatské Ukrajiny, již bez pravicových stran a ty zbývající byly začleněny do systému Národní fronty, znemožňující prakticky existenci opozice. Došlo k rozsáhlým změnám ve státní správě a samosprávě, v hospodářství. Do ještě částečně demokratických voleb roku 1946 byla odsunuta většina Němců (řada z nich byla, hlavně v létě 1945, doslova vyhnána), došlo ke znárodnění i pozemkové reformě. Komunisté, kterým se i přes svou rezervovanost k účasti v protinacistickém odboji a boji na straně protihitlerovské koalice do začátku Velké vlastenecké války", podařilo v jejím průběhu získávat stále větší důvěru a silnější pozice, byli od ratifikace Košického" vládního programu v Moskvě členy vlády. Změnila se i zahraničně-politická orientace, vedoucí až tak daleko, že kritika SSSR byla považována přinejmenším za nevhodnou. Stále více bylo patrné, že patříme do sféry vlivu SSSR, což bylo korunováno donucením nepřijetí Marshallova plánu roku 1947 (v tu dobu už jsme byli řazeni za železnou oponu"; začínala studená válka"). Vliv komunistů sílil - díky zákulisním machinacím v orgánech státní správy a samosprávy, jejich průniku do armády, policie i ostatních stran a jejich postupného ovládnutí, chyb a důvěřivosti politiků nekomunistických stran, atmosféře doby, demagogické a nacionalistické politice, snaze o československou specifickou cestu k socialismu. Na druhé straně bylo stále markantnější, že nejde o stranu demokratickou. Omezená demokracie", jak je toto období označováno, ale neměla dlouhého trvání a zanikla po eskalaci vnitropolitické krize v únoru 1948. Vládní krize vyvrcholila po demisi 12 ministrů přijetím jejich abdikace prezidentem Benešem a jmenováním nové vlády. Okolnosti, za jakých se tak stalo, a situace, kdy došlo k vystoupení ozbrojené pěsti dělnické třídy", Lidových milic, k obsazování řady míst včetně kanceláří ostatních politických stran, a kdy byli první zatčení a i mrtví (a následovaly je tisíce vyakčněných", tj. vyhozených ze zaměstnání, studia, politických stran či společenských, kulturních a sportovních organizací). 56 totality 1948-1989 pro základy společenských věd na středních školách [uspořádali Drahomíra Knoppová a Karel Páral]. Ostrava, Repronis 1998. 56 Např., vynecháme-li oslavné propagandisticky laděné tituly k výročí Vítězného Února", vítězství pracujícího lidu nad zrádnou reakcí": Kaplan, Karel: Nekrvavá revoluce. Praha, Mladá fronta 1993. (Toronto, 68'Publishers Corp. 1985); Týž: Mocní a bezmocní. Toronto, 68 Publishers 13

(Ne)zákonná perzekuce po roce 1948 Jestliže se i při snaze o uzurpaci co největšího podílu na moci o ni museli s ostatními stranami NF do února 1948 dělit", nyní již nebylo pochyb, že tak činili neradi a dočasně. Nastala doba přechodu od lidové demokracie k socialismu. Byla vyvíjena snaha zlikvidovat reakci", buržoazii, vykořisťovatelskou třídu, kapitalismus. Došlo k téměř úplné odstranění soukromého sektoru (největší v zemích tzv. socialistického bloku), zemědělství a k perzekuci prakticky všech sociálních skupin obyvatelstva. Perzekuce jednotlivých sociálních skupin obyvatelstva Třídní boj 57 je ideologii KSČ jakožto komunistické strany vlastní, ale poté, co Stalin prohlásil roku 1947, že nastává doba zostřeného třídního boje, 58 stát dělníků, rolníků a pracující inteligence" často postihl i ty, jejichž jménem vládl. Prakticky ještě během únorové krize" byly podniknuty první kroky vůči protivníkům (hlavně zábory sekretariátů ČSL a ČSS). Došlo k postižení 1989; Týž: Pravda o Československu 1945-48. Praha, Panorama 1990; Týž: Pět kapitol o únoru. Brno, Doplněk - ÚSD AV ČR Praha, 1997; Hanzlík, František: Únor 1948 - výsledek nerovného zápasu. Praha, Prewon 1997; Kocián, Jiří: Mezinárodní historická konference. Československý "únor" 1948 - předpoklady a důsledky doma a ve světě. Soudobé dějiny 5, č. 2-3/1998, s. 344-355 (Praha 19.-21.2.1998); Pernes, Jiří: Únor 1948 v české a slovenské memoárové literatuře. Proglas 9, č. 2/1998, s. 32-38. Ve svých pracech a pamětech se tohoto období a speciálně února 1948 dotkla řada tehdejších politiků a veřejných činitelů (mj. Prokop Drtina, Ota Hora, Vladimír Krajina, Hubert Ripka). 57 Kaplan, Karel: Třídní boj po únoru. Příspěvky k dějinám KSČ 3, 1963, č. 3, s. 323-346; Šolc, Miroslav a kol.: Malý politický slovník pro mladé komunisty. Praha, Svoboda 1985 2, s. 106-107 a 21. M. Šolc (1932-1987) byl pedagogem VŠP ÚV KSČ a autorem řady ideologických brožur. "Třídní boj - otevřená nebo skrytá forma řešení protikladných zájmů mezi společenskými třídami v každé vykořisťovatelské společnosti i ve společnosti v období přechodu od kapitalismu k socialismu." Je "hybnou silou společenského vývoje. Třídní boj proletariátu proti buržoazii má tři základní formy: hospodářský, politický a ideologický boj. Nejvyšší a hlavní formou je boj politický, který musí vyústit v nastolení diktatury proletariátu." Diktatura proletariátu (dále jen DP) - státní moc proletariátu v období přeměny kapitalistické společnosti v komunistickou. Jejím úkolem je potlačit odpor vykorisťovateľských tříd a tehdy se používá i ozbrojeného násilí. DP vyjadřuje jak činnost trestních a represivních státních orgánů, tak zákonodárné akty, administrativní nařízení i ekonomický tlak." DP "je vyšším typem demokracie než demokracie buržoázni, protože je politickou mocí pracujících mas, většiny nad menšinou. DP má organizující i výchovné poslání, opírá se i o morální autoritu. Tato stránka se projevuje jak v období likvidace vykořisťovatelských tříd, tak po vybudování socialistické společnosti, ti. při přeměně socialistického státu ve stát všelidový." Správně ocenit síly nepřítele. Rudé právo 28, č. 225 ze dne 25.9. 1948, s. 1; Připravit stranu k zostřenému třídnímu boji. Tamtéž. Dne 22.9.1948 měl ústřední tajemník Rudolf Slánský na konferenci krajských tajemníků KSČ (politických a organizačních) v Praze na toto téma projev,...vstupujeme do období zostřeného třídního boje...",...je třeba zostřit kurs proti reakci - ideologicky, politicky i administrativně". Na závěr dodal: Proto zazněla tak jasně vůle naši dělnické třídy, našeho pracujícího lidu v tisících rezolucích: Ještě ostřeji v boji proti reakci, proti šmelinářům, flákačům, rozvratníkům, sabotérům, reakčním banditům, chystajícím se vykonat své zkázonosné dílo! Ještě tvrději zasazovat rány reakci v jejím ústupovém boji na ideologické a hospodářské frontě až do její konečné likvidace!" 14

a perzekuci určitých sociálních skupin obyvatelstva a organizací: studenti a pedagogové, 60 Sokol, 61 Orel, Skaut, 62 vojáci - ze západní i východní fronty, 63 policisté, představitelé ČSNS, ČSL, ČSSD a DS, kteří neprošli" prověrkami, církve (vysoký klérus, kněží, řeholníci i prostí věřící), 64 soukromí rolníci, 65 Mj. Koudelka, František - Kaplan, Karel - Gebauer, František - Vyhnálek, R.: Soudní perzekuce politické povahy v Československu 1948-1989. Statistické údaje. Edice Sešity ÚSD AV ČR, sv. č. 12. Praha, ÚSD AV ČR 1993; 15dílný cyklus portrétů politických vězňů Osudy (1991), reprízovaný ČRo Vltava na podzim 2000. 60 K tématu: Bubeníčková-Kuthanová, Milena: Vybledlá fotografie. Praha, Vyšehrad, 1991; Onyskowovová, Zdeňka: Vysokoškoláci za svobodu. Almanach. Praha, Pražský akademický klub 48 1998. Tématu se věnoval i TV dokument Šeřík, spravedlnost a čas (ČT 1995, režie Marie Šandová). 61 Např. Uhlíř, Jan B. - Waic, Marek: Sokol proti totalitě 1938-1952. Praha, FTVS UK 2001. 62 K tomu Školoud, Lubomír - Štěpánek, Petr: Na všechno buď připraven. Hradec Králové, Kruh 1992; Rottenborn, Oldřich - Bobek, František: Skauti za ostnatými dráty. Vzpomínky z 50. let. Praha, Ostříž 1993; Lešanovský, Karel: Se štítem a na štítě.praha, ÚDV 2000. O osudech L. Školouda a jeho přátel byl i TV dokument Na všechno buď připraven (ČT 1993). 63 Viz Vojenské osoby, odsouzené Státním soudem Praha, Brno, Bratislava v letech 1948-1952. Připravili Zdeněk Vališ a M. Fabšičová. Praha, VHA - HÚ ČSA 1992; Váhala, Rastislav: Smrt generála. Případ generála H. Píky. Praha, Melantrich 1992; Destrukce československého důstojnického sboru po únoru 1948. Praha, HÚ AČR 1993; Těšínský, Zdeněk a kol.: Zapomenutí muži 1948-1989. Praha, KPV ČR, pobočka 15 - Praha 1997; Bret, Jan: Dvaadvacet oprátek. MO ČR-Avis 1999. 64 V SÚA je AF Státní úřad pro věci církevní; Kaplan, Karel: Stát a církev v Československu 1948-1953. Praha - Brno, ÚSD AV ČR - Doplněk 1993; Kaplan, Karel - Bulínová, Marie - Janišová, Milena: Církevní komise ÚV KSČ 1949-1951. ( církevní šestka"): duben 1949 - březen 1950. Edice dokumentů. Praha - Brno, ÚSD AV ČR - Doplněk 1994; Babička, Vácslav: Katolická církev v českých zemích 1939-1989. Retroinformace 13. Praha, SÚA 1998. Ze slovenský titulů např.: Mikloško, František: Nebudete ich môct rozvrátiť. Z osudov katolíckej cirkvi na Slovensku v rokoch 1943-1989. Bratislava, Archa 1991; Vnuk, František: Akce K a R: zásahy komunistického režimu proti reholiam v rokoch 1950-1956. Bratislava, UK 1995; Dubovský, Ján Milan: Akcia kláštory. Martin, Matica slovenská 1998; Korec, Ján Chryzostom: Od barbarskej noci. Bratislava, Lúč 1990. Mezi jinými: Vaško, Václav: Neumlčená l-ll. Kronika katolické církve v Československu podruhé světové válce. Praha, Zvon 1990; Tyl, Heřman Josef- Řehák, Tadeáš: Psancem. Edice Hroznatova mísa. Třebíč, Area JiMfa 1995; Opasek, Anastáz: Dvanáct zastavení. Vzpomínky opata břevnovského kláštera. Edičně připravila Marie Jirásková. Praha, Torst 1997 3 ; Tajovský, Vít - Koubek, Karel: Želivské elégie. Pelhřimov, Nová tiskárna 1999; Kamínky l-ll. Biskupství královehradecké - Komise lustitia et Pax při ČBK, Hradec Králové 2000; Hanuš, Jiří - Stříbrný, Jan (edd): Stát a církev v roce 1950. Sborník příspěvků z konference dne 21.6.2000 v Praze. Brno, Centrum pro studium demokracie a kultury 2000; Kalous, Jan - Rázek, Adolf: Instruktážní skupina StB v lednu a únoru 1950. Zákulisí případu Číhošť. Sešity ÚDV, sv. 4. Praha, ÚDV 2001. Vznikla i řada TV dokumentů: mj. Stát proti víře (ČST 1991); Bartolomejská noc (ČT 1999, režie Petr Kotek). 65 Vohryzka-Konopa, František Josef: Venkov v temnu. München, Mezinárodní rolnická unie 1989 3 ; Kratochvil, Antonín: Žaluji l-lll. Praha, Dolmen 1990 (CCC Books - Křesťanská akademie, Haarlem - Řím 1973-1977.); Jech, Karel: Vystěhování selských rodin v Akci K ( kulaci") 1951-1953. Dokumenty o perzekuci a odporu, sv. 3. Praha, ÚSD AV ČR 1993; Juněcová, Jiřina - Pšeničková, Jana: Zemědělské družstevnictví. Kolektivizace zemědělství. Vznik JZD 1948-1949. Praha, SÚA 1995; Nahodil, Jindřich: Zejda, Radovan: Obětem komunistické zvůle, popraveným z okresu Třebíč v letech 1951-1953. Třebíč, Area JiMfa, 1996; Pšeničková, Jana: Zemědělské družstevnictví. Vznik JZD 1950. Pardubice, SÚA 1998; Táž: Zemědělské družstevnictví. Vznik JZD 1951. Praha, SÚA 1999; Táž: Zemědělské družstevnictví. Kolektivizace zemědělství - vznik JZD 1952. Praha, SÚA 2000. 15

živnostníci, úřednictvo, inteligence, buržoazie", ale i dělníci a sportovci 66 ). Časté byly rovněž nedobrovolné přesuny obyvatel (od tzv. umístěnek až po násilná vystěhování u tzv. buržoazie, rolníků a rodin politických vězňů). Pro bližší poznání problematiky je velmi cenná studie Ivana Gaďourka a Jiřího Nehněvajsy, zabývající se původem politických vězňů, důvodem jejich zatčení, vazbou, eventuálním mučením, vězením i životě po amnestii, stejně jako současných názorů na rehabilitace a politickou situaci. Dokazuje, že více než třetina ze zkoumaného reprezentativního vzorku byla dělnického původu a sama tuto profesi vykonávala. 68 Průběh vazeb a věznění i života po amnestii či propuštění byl kromě odborné literatury mnohokrát zpracován samotnými aktéry událostí. 69 Protikomunistický odboj Současně s útlakem moci se mu řada jedinců (i ve skupinkách) rozhoduje čelit. Útěkem za hranice, s možností vyvíjet činnost proti novému režimu odtamtud 71 a pomocí západních demokracií (např. tzv. agenti-chodci ), ale i otevřeným 66 Škutina, Vladimír - Bakalář, Robert: Ztracená léta: Příběh hokejového zločinu. Pardubice, Helios 1990; Jenšík, Miloslav: První mistři světa. Pravdivá zpráva o zlaté partě ze Štvanice. Praha, Olympia 1997. 67 Gaďourek, Ivan - Nehněvajsa, Jiří: Žalářovaní, pronásledovaní a zneuznaní. MU Brno - Mezinárodní politologický ústav Brno 1997; Baňouch, Hynek: Spravedlnost a političtí vězni padesátých let. Epizodická oral history o 20790 slovech. Diplomová práce. Vedoucí: Csaba Szaló. FSS MU, katedra sociologie 2001. Sociologický pohled na jednotlivé sociální skupiny, kombinovaný se stále rozvíjející se formou oral history, zvolil ve své diplomové práci H. Baňouch. 68 Gaďourek - Nehněvajsa, c. d., s. 15. 69 Z celé řady titulů např.: Kukal, Karel: Deset křížů. Praha, Nová Inspirace 1993; Klobás, Oldřich: Jak se chodí vlané. Svědectví politického vězně z padesátých let. Brno, Blok 1995; Roman, Petr (Milan Havlín): Vlečen pod šibenici. Zlín, 1996 2, 2001 3. Fotografie Miloslav Stehlík. (1. vydání s předmluvou Michala Racka: Ste-Julie, Veritas 1989.). Tématu se věnuje i hraná produkce: mj. film Bumerang (ČT 1996, režie Hynek Bočan) a seriál Zdivočelá země (ČT 1997 a 2000, režie Hynek Bočan), obojí na náměty próz Jiřího Stránského (1931), vězněného v 50. letech skoro 8 let, v 70. letech 2 roky, od roku 1992 předsedy PEN klubu. 0 Některým útěkům jednotlivců a skupin a jeich formám se věnovali např. Křivan, Jaromír: Zastavte expres 63. Magnet 5, č. 5/1969. Praha, Magnet 1969. K témuž i: Cílek, Roman: Rychlík do Selbu. Plzeň 1988. Publikace vydané u nás do roku 1989 se často vyznačovaly neobjektivitou. Pejskař, Jožka: Útěky železnou oponou. Praha, Melantrich 1992; Buršík, Josef: Nelituj oběti. Praha, Naše vojsko 1992; Dvořáková, Zora: Z letopisů třetího odboje. Praha, Hříbal 1992; Radosta, Petr: Protikomunistický odboj. Praha, Egem 1993; Jiřík, Václav: Vlak svobody. Cheb, Svět křídel 1999; Kaplan, Karel: Útěky do emigrace 1-5. Historický obzor 10-11, 1999-2000 (různá čísla). K tématu se vyjádřily i některé dokumenty: Příběhy hraničářského psa (ČT 1997, režie Karel Prokop); Bestie (ČT 1999, režie Sanjin Mirič). 71 Brabec, Jan: Příběh agenta chodce. Respekt 1, č. 4 ze dne 4.4.1990, s. 4 O O. Rambouskovi viz i pozn.č. 127; Stehlík, Eduard: Measure". Příspěvek k historii Czechoslovak Intelligence Organization - CIO (1948-1957). Studentské listy 2, č. 25 ze dne 9.12.1991, s. 16. Vznikly i TV dokumenty: Legenda o agentech chodcích (ČT 1999, režie Marek Dušák); Legenda o agentech chodcích II (ČT 1999, režie Petr Nikolaev). Ve službách CIC, CIO, méně francouzské či britské tajné služby přecházeli přes hranice, většinou s úkolem opatřit potřebné informace, nebo pomoci někomu přes hranice. 16

79 protikomunistickým (třetím) odbojem v Československu (nešlo, jak mnozí tvrdí, jen o odpor). Ten byl prováděn nejrůznější formou: od psaní textů, výroby a rozšiřování letáků, získávání informací, ukrývání osob a jejich převádění za hranice, až po aktivní odpor (včetně ozbrojeného). Často šlo o lidi, kteří se aktivně zapojili do druhého (resp. i prvního odboje), či byli za války vězněni, nebo perzekvovaní (to se mnohým stalo osudné, neboť řada i nekomunistických účastníků odboje se mezitím stala členy KSČ, nebo spolupracovníky StB). Političtí vězni jsou ale většinou oběti režimu. Většinou byli ztrátou svobody postiženi muži, ale vězněny byly i tisíce žen, 74 vzrostly počty sotva dospělých (včetně mladistvých, vězněných mj. v Zámrsku) a velmi starých osob. Politické procesy Politické procesy, zinscenované, vytvořené podle skupin obyvatelstva k zastrašení, potlačení, byly, dá-li se to tak říci, plánovány. Skutečná rozhodnutí byla prováděna ve vedení strany, realizace byla v rukou StB. Často byly veřejné, v Přednáška Jiřího Málka Metody StB". Praha, FF UK dne 22.3.2000. Třetí odboj zahrnuje zejména léta 1948-1954. Termín odboj" se objevuje v dokumentech samotné StB již od konce roku 1948. Z celé řady titulů mj.: Hejl, Vilém: Zpráva o organizovaném násilí. Praha, Univerzum 1990 2. (Toronto, 68'Publishers Corp. 1986. Zde jako spoluautor uveden K. Kaplan.); Cílek, Roman: Prokletí moci. Praha, Magnet-Press 1991; Dvořáková, c. d.; Radosta, c. d.; Zemanová-Mazalová, Josefa Anna: Budou-li mlčet oni, rozkvílí se kamení: třetí odboj na Moravě. Brno, vl. n. [1994]; Slabák, Miloš: Třetí odboj. Brno 1995; Pek, Josef (sestavil): Kronika šumavských hvozdů. Vimperk, Papyrus 1998; Cuhra, Jaroslav - Veber, Václav (usp.): Za svobodu a demokracii I. Odpor proti komunistické moci. Praha, Evropské hnutí v České republice - UK Praha, Karolinum 1999. Pejskař, Jožka: Poslední pocta 3. Památník na zemřelé československé exulanty v letech 1948-1989. Baltimore, vl. n. 1989, s. 85-86. V. Hejl (1934-1989) byl novinář, spisovatel, scenárista a překladatel. Vletech 1953-1954 byl vězněn v Ruzyni a na Pankráci za sdružování proti republice". Roku 1977 se stal signatářem Charty 77 a pronásledování StB vyvrcholilo, a tak emigroval do SRN, kde pracoval jako analytik RFE a psal rovněž do exilových periodik (České slovo, Svědectví atd.). Stal se členem RSČa SVU. 73 Kaplan, Karel - Váchová, Jana: Letáky 1948. Praha, ÚSD AV ČR, 1994. Dokumenty o perzekuci a odporu, sv. 9; Letáky 1949. Dokumenty o perzekuci a odporu, sv. 11. Praha, ÚSD AVČR, 1994. 74 Mj. Šimková, Dagmar: Byly jsme tam taky. Praha, Orbis 1991. (Toronto, 68'Publishers Corp. 1980 1 ); Palkosková-Wiesenbergerová, Albína: Nebyl to jen sen. Praha, Luxpress 1991; Táž: Tři životy osudy žen staropražského rodu. Praha, B. Just 1998. Ženám byly věnovány také některé TV dokumenty, např. Sladké století (ČT 1997, režie Helena Třeštíková) Kopečkářky (ČT 1999, režie Ján Sebechlebský). 75 Hlavně: Kaplan, Karel: Zamyšlení nad politickými procesy. Nová mysl 21, č. 6/1968, s. 765-794; č. 7/1968, s. 906-940; č. 8/1968, s. 1054-1078; Týž: Politické procesy v Československu. Svědectví 10, č. 39/1974, s. 441-467; Týž Politické procesy; rehabilitace politických procesů. In: Věci buďtež pozorovány... 2. Praha, ČRo 1992, s. 28-51. Jak vysoký trest bude komu vyměřen, o to bylo stanovováno předem (tzv. bezpečnostní pětka). 76 K tématu mj. Frolík, Josef: Špión vypovídá. Praha, Orbis 1990 5 ; Koudelka, František: Státní bezpečnost 1954-1968 (Základní údaje). Ediční řada Sešity ÚSD AV ČR, sv. 13. Praha, ÚSD AV ČR 1993; Kaplan, Karel: Nebezpečná bezpečnost. Státní bezpečnost 1948-1956. Brno, Doplněk, 1999; jednotlivé svazky sborníku Securitas Imperii, vydávaných ÚDV. Pich-Tůma, Miroslav: Útěk a návrat. Hradec Králové, Kruh 1986. Šlo o velmi spornou osobu z doby druhého odboje (tato kniha jakoby sloužila k jeho obhájení) a jednoho z nejkrutějších mučitelů. Autor (1919-1995) byl sice v 50. letech postižen, ale prakticky ne za to, co skutečně činil. 17

s prověřeným publikem, i s přenosy v rozhlase a podrobným zpravodajstvím v denním tisku, šoty ve filmových týdenících a podpořeny rezolucemi a propagačními brožurami. 77 Často byly vynášeny vysoké třesy (i 25-30 let), doživotí a několik set trestů smrti. Těch bylo vykonáno 249 (toto číslo ale není zcela přesné, údaje se liší). Z tisíců procesů s jednotlivci i skupinami byl patrně nejbrutálnější proces s vedením záškodníckeho spiknutí proti republice", při kterém nechal na smrt 7Q odsoudit a i navzdory protestům světově proslulých osobností popravit ženu (jako on v jediná země z východního bloku), JUDr. Miladu Horákovou. Šokující je to o to Vyšetřován byl i vletech 1968-1969. V polovině 90. let měl být vyšetřován ŮDV - zvolil raději sebevraždu. Internet: www.hawaii.cz/komunismus (Jilík, Tomáš: Odboj a persekuce v 50. letech na jižní Moravě; o Aloisi Grebeníčkovi); TV dokumenty Zvláštní norma pro Aloise G. (ČT1, Nadoraz 3.8.1998, režie Kristina Vlachová); Intolerance - StB v Uherském Hradišti (ČT 2000, režie Kristina Vlachová). Obzvláště krutá a (všeho)schopná skupina vyšetřovatelů StB byla v Uh. Hradišti. Kromě A. Grebeníčka (1922) ještě mj. gen. Ludvík Hlavačka (1912), velitel Pohraniční stráže v době instalace elektrického proudu a min na hranicích. Již v roce 1949 si na mučení politických vězňů v Uh. Hradišti stěžoval senátní předseda státního, soudu, oddělení Brno, JUDr. Horňanský ministru spravedlnosti (7droj: www.cibulka.cz/nnovinv/nn1998/nn0198/obsah/3.htm). 7 Prakticky každý větší proces byl podpořen nějakou propagační" brožurou či knihou. Ty vycházely v obrovských, nezřídka statisícových nákladech, někdy i cizojazyčně. Rychlost, jakou vyšly (vždy dny, maximálně týdny po procesech, svádí k úvaze, nakolik byly vyhotovovány již během procesů). Např.: Zrada Vatikánu a biskupů. Praha, ÚAV NF 1949; Svoboda, Alois - Tučkova, Anna - Svobodová, Věra: Spiknutí proti republice. Praha, Melantrich 1949; Žák, Jiří: Exkomunikace, zázraky, sabotáže. Praha, Rudé právo 1950; Neuls, Jindřich - Dvořák, Miroslav: Co se skrývalo za zdmi klášterů. Praha, Ministerstvo informaci a osvěty 1950; Proces svedením záškodníckeho spiknutí proti republice. Horáková a společníci. Praha, Ministerstvo spravedlnosti - Orbis 1950; Proces proti vatikánským agentům v Československu. Biskup Zela a společníci. Praha, Ministerstvo spravedlnosti 1950; Hodač, Vladimír: Číhošťský zázrak. Praha, Orbis 1950; Opavský, Jaroslav: Babice. Materiál o procesu se záškodníky v Babicích. Praha, Svoboda 1951. 78 Pieta. Památce bratří a sester, popravených, umučených a zastřelených za komunistického teroru. Praha, KPV ČR 15 1993; Liška, Otakara kol.: Vykonané tresty smrti Československo 1918-1989. Praha, ÚDV 2000, s. 153 a 216. Nezahrnuje rozsudky německé justice. Za prezidenta E. Beneše (1945-1948) bylo 725 poprav z celkového počtu 731 retribučních, 6 za kriminální činy. V období prezidentské funkce K. Gottwalda (1948-1953) bylo ze 234 poprav za politické činy 189 (12 retribučních, 33 kriminálních), A. Zápotocký (1953-1957) nechal popravit 47 osob z 94 za politické činy, A. Novotný (1957-1968) 12osob za politické činy ze 78, během mandátu L. Svobody (1968-1975) bylo popraveno 14 osob za kriminální zločiny, v období prezidentské funkce G. Husáka (1975-1989) byla 1 ze 30 poprav za politické činy. K. Gottwald udělil 17 milostí (týkajících se politických činů), navíc 1 za vraždu, A. Zápotocký pouhé 2 milosti (týká se politických činů), zato podle posledních informací omilostnil 4 válečné zločince (viz idnes.cz 8.-9.6.2001)! Trest smrti byl u nás zrušen dne 1.7.1990 zákonem č. 175/1990 Sb. ze dne 2.5.1990 (trestní). Podle článku 6, odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod - zákon č. 2/1993 Sb., usnesení předsednictva ČNR ze dne 16.12.1992. 9 Protestovali mj. A. Einstein a W. Churchill, českoslovenští exulanti z uprchlického tábora Válka v SRN, nepomohla ani žádost o milost ze strany otce a dcery. Na druhé straně je jedna z obvyklých forem tehdejší propagandy: 6300 rezolucí a žádostí o vynesení co nejpřísnějšího, tvrdého a spravedlivého trestu. Celé kolektivy pracujících i žáci základních škol tak žádali odstranit zpátečnické živly, potrestat zrádce a rozvratníky", teroristy, kolaboranty, zrádce a špióny, lidské zrůdy, které připravovaly novou válku. Spravedlivý hněv, hnus a odpor spontánních akcí patřil ke koloritu doby. 80 K tomu hlavně: Radotínský, Jiří: Rozsudek, který otřásl světem. Praha, ČTK - Pressfoto 1990 (k vydání byla připravena již roku 1969); Dopisy Milady Horákové. Pankrác 24.-27.6.1950. Praha, 18

více, že šlo o ženu perzekvovanou a vězněnou nacisty. Byla postavena do čela skupiny představitelů politických stran (ČSNS, ČSL, ČSSD, ale i bývalí členové KSČ). V následných 35 procesech bylo odsouzeno na 700 lidí (z toho 10 trestů smrti a 48 doživotí, úhrnem na 7830 let). Zločinnost a zavrženíhodnost režimu byla i v tom, že odsuzoval své odpůrce, ale i předem vyprovokovanými nebo inscenovanými akcemi zbavoval svobody i života řadu nic netušících lidí, kteří se třeba zapojili do protikomunistického odboje, např. akce Světlana, 82 nebo akce Skaut 83 a role Vlastislava Chalupy, 84 či byli součástí tak zrůdných akcí jako např. akce Kámen, kdy byly vytvářeny falešné hranice, nebo Srí únosy (např. Bohumila Laušmana). StB při tom používala celou škálu metod a způsobů, které byly nezákonné a trestně stíhatelné i podle tehdejších zákonů. LN 1990. Této osobnosti se věnoval i dokument ČST Případ Milada Horáková Jana Múdry z roku 1990. JUDr. M. Horáková (1901-1950) pracovala na pražském magistráte, byla činná v ČSNS. Za války byla členkou Politického ústředí a Petičního výboru Věrni zůstaneme. Od roku 1940 vězněna na Pankráci a v Terezíně, nakonec v roce 1944 odsouzena na 8 let (byl jí navržen trest smrti). Vletech 1945-1948 byla členkou ÚV ČSNS, poslankyní A/S, předsedkyní Rady čs. žen a místopředsedkyní Svazu osvobozených politických vězňů. Dne 10.3.1948 se vzdala poslaneckého mandátu a vrátila se na magistrát. Dne 27.9.1949 byla zatčena a dne 8.6.1950 odsouzena Státním soudem v Praze za údajnou velezradu a špionáž k trestu smrti. Den její popravy, 27. červen, si političtí vězni každoročně připomínají. Dne 3.7.1968 byl původní rozsudek zrušen, ale rehabilitována byla až roku 1990. Nositelka Řádu TGM in memoriam, I. třída, 1991). Její muž, Ing. agr. a Dr. techn. věd. Bohuslav Horák (1889-1976), který byl také za války vězněn, byl již v té době na Západě, její dcera Jana se tam dostala po roce 1968 Celou dobu se u nás odmítla vzdát svého dívčího příjmení. 81 Kaplan, Karel: Největší politický proces. M. Horáková a spol. Praha - Brno, ÚSD AV ČR - AHMP - Doplněk 1995. Kromě samotného procesu a jeho pozadí v souvislostech s těmi dalšími. 82 Špidla, Josef. Krvavá Světlana. Reflex 5, č. 16/1994, s. 16-17; Šedivý, Zdeněk F.: Světlana - První čs. partyzánská brigáda Jana Žižky z Trocnova ve třetím odboji. Vimperk, Papyrus 1997. Antonín Slabik, +1981 v Austrálii, zodpovědný za 12 popravených skupiny Světlana, provokace StB. V nejbližší době by k tomuto tématu měla vyjít kniha Hyeny v akci od JUDr. Jaroslava Pospíšila (1941), pokračování knihy Hyeny od stejného autora (Vizovice, Lípa 1996J, neboť provázanost mezi konfidenty gestapa a provokatéry StB byla (nejen v tomto kraji) veliká. 83 Málek, Jiří: Agentura StB ve třetím odboji domácím i zahraničním. Příspěvek přednesený na 17. kongresu SVU v Praze dne 28.6.1994. Mukl 7(11), č. 24/1994, s. 8-12; Šedivý, Zdeněk F.: Velká operace - Pokus státní bezpečnosti o likvidaci třetího odboje.vimperk, Papyrus 1997; E-mail Milana Havlína ze dne 17.5.2001. Provokace StB, ve které hrál hlavní roli V. Chalupa (1919) a Československá strana práce, v podstatě vlivová agentura StB, měly rozmělnit (svou socialisticky levicovou inklinací), potlačit a rozložit třetí odboj. Pro StB pracoval řadu let i během pobytu ve Francii a v USA) a přivedl do vězení několik set lidí (někteří následky jeho činnosti" zaplatili životem). O jeho minulosti se leccos vědělo v exilu již před rokem 1989, neboť se tam dostali i někteří, kteří byli díky němu věznění. Později se v exilu stal předním představitelem ČSNRA. 84 Radosta, Petr: JUDr. Vlastislav Chalupa. Lidové noviny 3, č. 21 ze dne 17.3.1990, s. 5; I přes svou minulost se po roce 1989 vrátil do Československa, aby zde veřejně působil. Spoluzaložil Mezinárodnípolitologický ústav v Brně, publikoval a podílel se na vydávání některých publikací, mj. edic dokumentů z činnosti Strany práce (!) v olomouckém Centru pro československá exilová studia. Po zveřejnění jeho minulosti se neúspěšně soudil sphdr. PaedDr. Jiřím Málkem, dokumentaristou KPV ČR a ÚDV, jenž o jeho činnosti publikoval řadu článků). 85 Kaplan, Karel: Nakonec spadla klec. Akce Kámen. Mladá fronta Dnes 4, č. 42 ze dne 20.2.1993, příloha Víkend, s. 8-9. 86 Poslední pocta 2. Památník na zemřelé československé exulanty v letech 1948-1984. Curych, Konfrontace 1985, s. 287. á. Pagáč (1920-1983), autor knihy Svedok z cely č. 13 (1979), odsouzený roku 1948 na 23 let, strávil společně na cele sb. Laušmanem (1903-1963, politik, ministr průmyslu vletech 1945-1947, od listopadu 1947 do března 1948 předseda ČSSD, od února 19

Vazba, trvající i více než rok, byla často provázena nesnesitelným fyzickým a psychickým terorem a soud byl pro mnohé do určité míry vysvobozením, a ač to zní neuvěřitelně, řada z nich se dokázala radovat i z doživotí (ještě několik let po únoru totiž panovalo více či méně přesvědčení, že Západ nás v tom nenechá", a tehdejší geopolitická situace nevylučovala vznik nějakého konfliktu). Mnohdy bylo nutné naučit se svou výpověď podle scénářů, ke zvládnutí" osob souzených v takových procesech se užívalo i drog. Odsouzením a uvězněním perzekuce nekončila. Většinou je čekalo ještě další postižení (ztráta občanských práv, majetku, zákazy pobytu, úhrada soudních výloh). Nejrůznějším formám perzekuce byli vystaveni i rodinní příslušníci postihovaných osob. Kromě nuceného stěhování, ztráty majetku, zaměstnání a možnosti vzdělání, nátlaku ke spolupráci, rozvodům, umístění dětí do státní péče", i ke zřeknutí se svých blízkých, šli vykonavatelé režimu až tak daleko, že neplnili poslední přání popravených (např. rodina M. Horákové obdržela dopisy, napsané krátce před popravou, až v roce 1990). Řada z popravených, umučených nebo zemřelých byla pohřbena bez možnosti účasti pozůstalých na neznámém místě, nebo v hromadných hrobech - hřbitovy v Praze-Ďáblicích 88 a Praze- Motole. 89 Kromě TNP (často se plete snpt; Nápravný pracovní tábor) a PTP 90 byli političtí vězni vězněni v pevných věznicích, 91 internovaní, 92 lágry, 93 hlavně do června 1948 náměstek předsedy vlády, od roku 1949 přes Jugoslávii emigroval do Rakouska, odkud byl v roce 1953 unesen a roku 1957 odsouzen na 17 let) jeho poslední chvíle. Jeho smrt (1963) nebyla dodnes zcela objasněna (byl patrně otráven). 7 Berenika: Spoluodsouzenf, spoluodsouzené. K-231 1, č. 2 ze srpna 1985, s. 9-10. (Převzato z Práva lidu 1980.) Autorka píše o situaci rodinných příslušníků politických vězňů, kdy byli odsouzeni ke svobodě". Ve jménu jakého paragrafu jsme směli jen existovat, živořit na okraji společnosti?" Vyloučeni ze škol, vyhozeni ze zaměstnání (s vyhlídkou jen na nekvalifikované, zdraví nebezpečné práce, hutě, doly, zemědělství). Otcové a manželé se po návratu snažili sžít s rodinou a málokdy pochopili, že jsme byli odsouzeni s ním - ke ztrátě dětství, mládí, existence, budoucnosti. A na to se v roce 1968 žádná rehabilitace nevztahovala." 88 Projev br. O. Stehlíka na hřbitově v Ďáblicích, 26.6. 1999. Věrni zůstaneme 9, č. 7 ze září 1999, s. 13. Hromadně se zde pohřbívalo vletech 1943-1961 a díky požáru během normalizace byly zameteny stopy i po seznamech těchto obětí (tzv. Indexové a polohové knihy). Stehlík, Oto: Nejsou jen Ďáblice... Věrni zůstaneme 9, č. 7 ze září 1999, s. 15; Týž: Informace o společném pohřebišti v Motole. Věrni zůstaneme 9, č. 10 z prosince 1999, s. 5. 90 Bílek, Jiří - Kaplan, Karel: Pomocné technické prapory (1950-1954). Vznik, vývoj, organizace a činnost. Tábory nucené práce v Československu v letech 1948-1954. Ediční řada Sešity ÚSD ČSAV, sv. 3. Praha, ÚSD ČSAV 1992; Bílek, Jiří: Pétépáci, aneb Černí baroni úplně jinak: vyprávění o jednom z bílých míst naší nedávné historie. Plzeň, Nava 1996; Borák, Mečislav - Janák, Dušan: Tábory nucené práce v ČSR 1948-1954. Šenov u Opavy, Slezský ústav Slezského zemského muzea v Opavě - Tilia 1996; Drobílek, Augustin - Gabrhel, Josef- Holec, František - Růžička, Jiří: Hořké vzpomínání l-ll. Z dopisů a vzpomínek chlapců pétépáků. Praha, Ústřední rada PTP-VNTP 1996-1999; Šimíček, František: Kovárna duší. Olomouc, Matice cyrilometodějská 1999. Bylo o nich natočeno několik dokumentů, mj. Pétépáci (ČT 1999). 91 Přehled vězeňských zařízení existujících na území Československa v letech 1948-1989. Praha, ÚDV 1999. Zdroj: www.mvcr.cz/policie/udv/zpravv/index.html. 92 Kaplan, Karel:.Akce K - likvidace klášterů v roce 1950 l-ll. Dokumenty o perzekuci a odporu, sv. 4 a 6. Praha, ÚSD AV ČR 1993; Radosta, Petr: Sebeobětování kardinála Berana. Lidová 20

zásobárny levné otrocké práce pro těžbu uranu na Jáchymovsku, Hornoslavkovsku a Příbramsku, 94 kde se těžilo na základě tajné smlouvy se SSSR z roku 1945. 95 Osoby odsouzené státním soudem byly ve věznicích a lágrech společně s tzv. retribučními vězni, kolaboranty a kriminálními zločinci. Vyhledávání a likvidace třídního, vnitřního nepřítele 96 bychom mohli přirovnat k velmi expandujícímu odvětví. Likvidace hraničící až s genocidou byla demokracie 49, č. 275 ze dne 26.11.1993, s. 5. Rozhovor s pomocným biskupem pražským Jaroslavem Škarvadou (1924), vletech 1965-1969 sekretářem J. Berana (1888-1969), od roku 1946 arcibiskupa pražského. Ten byl v letech 1942-1945 vězněn v Terezíně a Dachau), vletech 1949-1963 internován. Roku 1965 odjel v souvislosti se jmenováním kardinálem do Říma. Na II. vatikánském koncilu vystoupil se zásadním projevem O svobodě svědomí (navrhl rehabilitaci Jana Husa). Bylo mu nabídnuto, že pokud se nevrátí, bude diecézi spravovat administrátor, biskup František Tomášek. Beran, o jehož blahorečení je dnes usilováno, přijal, a i když se roku 1968 uvažovalo o jeho návratu do vlasti, nedošlo k němu a zemřel v roce 1969 v římském exilu. Snad pro jeho výjimečný osud a osobní oběť se mu dostalo takové cti, že byl pohřben v papežské hrobce, jako jediný, jenž nebyl papežem. 93 Nejpodrobněji se problematice věnovali: Kaplan, Karel - Pad, Vladimír: Tajný prostor Jáchymov. České Budějovice, Actys 1993; Petrášová, Ludmila: Vězeňské tábory v jáchymovských uranových dolech 1949-1961. Sborník archivních prací (SAP) 44, č. 2/1994, s. 335-447. Autoři popisují lágry Jáchymovských dolů, jejich vznik (důvod, kdy, jak), funkci, náplň činnosti, význam, průběh existence. Uvádějí složení vězněných (z jakých společenských vrstev, věkové, odkud pocházeli, resp. poslední místo pobytu před uvězněním), za co byli potrestáni.průběh jejich věznění (pracovní činnost, mimo ni; Tresty za cokoli, např. za útěky, přechovávání nepovolených" věcí, nesouhlas. Byli zde mučení i zavraždění. Složení věznitelů, až na výjimky pologramotných primitivů a sadistů. 4 Kromě prací zmíněných v pozn. č. 93 a zaměřených čistě geologicky mj. Valenta, Vladimír: Po stopách uranového hornictví na Příbramsku. Podbrdsko 4, 1997, s. 141-170; Týž: Co předcházelo těžbě uranu. Podbrdsko 5, 1998, s. 182-195; Zeman, Zbyněk: Československý uran a únor 1948. Soudobé dějiny 5, č. 2-3/1998, s. 257-265; Pluskal, Otakar: Poválečná historie jáchymovského uranu. Práce Českého geologického ústavu (ČGÚ) 9, Praha 1998; Tomek, Prokop: Československý uran 1945-1989. Praha, ŮDV 1999; Valenta, Vladimír: Socialistické soutěžení na Uranových dolech v Příbrami aneb slavná minulost v realistickém hodnocení u příležitosti 50. výročí zahájení průmyslové těžby uranu. Podbrdsko 6, 1999, s. 174-224; Týž: Organizační struktura uranového průmyslu v Příbrami. Podbrdsko 7, 2000, s. 162-225. Vzniklo i několik TV dokumentů: mj. Jáchymov (ČST 1991, režie Vladimír Pad), Jáchymovská stigmata (ČST 1991); Velká smůla (CT 1994). 95 Kaplan, Karel - Špiritová, Alexandra: ČSR a SSSR 1945-1948. Dokumenty mezivládních jednání. Praha - Brno, ÚSD - Doplněk 1997, s. 157-160. Dokumenty č. 72-74 ze dne 23.11.1945 se nacházejí v SÚA, AF ÚV KSČ, sb. 83, a., j. 250 a 251. Jde: 1) Dohoda mezi vládami Československa a Sovětského svazu o rozšíření těžby rud a koncentrátů s obsahem radia a jiných radioaktivních prvků v ČSR a o jejich dodávkách do SSSR; 2) Protokol k dohodě mezi vládami ČSR a SSSR o rozšíření těžby rud obsahujících radium a jiné radioaktivní prvky a o jejich dodávkách do SSSR; 3) Zvláštní zápis tajné části 6. schůze druhé československé vlády NF o mezivládní dohodě se SSSR o využití a exploataci nalezišť radia a rud s radioaktivními prvky v ČSR. Slovo uran" se v prvním dokumentu nevyskytuje! 96 O tzv. slánskiádě jsou: Proces s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským. Praha, Ministerstvo spravedlnosti - Orbis 1953; Bacílek, Karol: Poučenie z procesu s vedením protištátneho špionážneho sprisahaneckého centra na čele s Rudolfom Slánským. Bratislava 1953. Kaplan, Karel: Zpráva o zavraždění generálního tajemníka. Praha, Mladá fronta 1992; Týž: K politickým procesům v Československu 1948-1954. Dokumentace komise ÚV KSČ pro rehabilitaci 1968. Edice Sešity ÚSD AV ČR, sv. č. 15. Praha, ÚSD AV ČR 1994. Procesem se Slánským a spol. byl největším z několika desítek procesů se členy KSČ a KSS, obviněných většinou z nějaké ideologické úchylky (mj. trockisté, titovci, slovenští buržoázni nacionalisté, sionisté). Z vnějšího pohledu jde do jisté míry periodicky opakovaný rituál vylučováni ze strany, zde ovšem i s 11 popravenými. Memoárovou literaturu obohatili i ti, co nebyli i jimi roztočenými mlýnskými koly zcela semleti, např. Artur London, Eugen Löbl, Eduard Goldstücker, 21

systematická a v mnoha směrech kopírovala a rozvíjela nejen svůj netajený vzor v podobě sovětských gulagů a totalitních praktik, ale i vzor nacistický. Těm, kteří prošli nacistickými koncentračními tábory a věznicemi (nebo zde trpěli či zahynuli jejich nejbližší), se nabízelo srovnání (např. na bráně lágru jáchymovských dolů je vítal nápis Prací ke svobodě"). Zákonodárství Zákonodárství bylo přizpůsobeno novým poměrům. Soudilo se podle sovětského vzoru (a s pomocí poradců 98 ), podle presumpce viny (mohli by spáchat trestný čin... 99 ). Někteří ještě byli odsouzeni podle zákona č. 50/1923 Sb. a ten nebyl adekvátní revolučním poměrům" (že měl velmi nízké sazby, věděla řada čelných představitelů KSČ zvláštní zkušenosti). 100 Nejprve byl přijat zákon č. 213/1948 Sb., 101 který legalizoval trestné činy po 20.2.1948, poté zákony č. 217/1948 Sb. a 218/1948 Sb. ze dne 21.7.1948. Ty vedly k výraznému omezení pravomocí 107 r a působnosti církve a k vytvoření SUC (Státního úřadu pro věci církevní). Nejužívanějším i nejkrutějším se stal zákon č. 231/1948 Sb. ze dne 16.10.1948 na ochranu lidově demokratické republiky, který velmi radikálně zostřil trestní sazby za celou řadu trestných činů, počínaje velezradou, špionáží a neoprávněného nebo bývalý velitel oddílu Jeřáb (měl na starosti ostrahu jáchymovských lágrů) plk. Oldřich Hromádko. Zajímavý je i následný osud: Löbl odešel po roce 1968 do emigrace, angažoval se v SKS a byl kupodivu přijatelný pro radikály z české strany, hájící (nekomunistickou) čistotu exilu. Hromádko se stal signatářem Charty 77 a po roce 1989 se zapojil do činnosti občanských komisí (na M V se vrátili i někteří vysocí představitelé StB ze 60. let). Většina odsouzených komunistů to brala jako omyl, který se vysvětlí, jako zkoušku stranické pevnosti, a je pro ně typické, co po odsouzení řekl manželce Goldstücker: že má stejně stranu rád (TV dokument A Trial in Prague, USA 1999, režie Zuzana Justmannovä). 97 Grónský, Ján: Dokumenty k ústavnímu vývoji Československa 2 (1945-1968). Praha, Karolinum 1999. 98 Mj. Kaplan, Karel: Sovětští poradci v Československu v letech 1948-1956. Praha, ÚSD AV ČR 1993. 99 Většinou ale byla obvinění zcela vykonstruována, nebo docházelo k odsouzení v případě, že dotyčná osoba nešla s námi": Faráři byli trestáni za hodiny náboženství, konání mší, křtů, za to, že byli oblíbeni obyvatelstvem. Rolníci byli trestáni za neplnění dodávek a narušování plánu, ačkoli např. zabili vlastní dobytek, za svůj vztah k půdě a pracovitost. Živnostníci si ukájeli své vykořisťovatelské choutky" nejčastěji na sobě a členech své rodiny. Odbojári a dokonce i vězni nacistických koncentráků a věznic byli obviňováni z kolaborace, spolupráce s gestapem či SD, z udavačství. Mnohdy těmi, kteří to - na rozdíl od nich - skutečně dělali. 100 České vězeňství 7, č. 2-3/1998 (zvláštní dvojčíslo časopisu, věnované vězeňství vletech 1945-1989); Tomek, Prokop: Dvě studie o československém vězeňství 1948-1989. Sešity ÚDV, sv. 3. Praha, ÚDV 2000. Zatímco do té doby měli političtí" ve vězení určitá privilegia (denní tisk, civilní strava, nízké sazby), stali se po únoru 1948 těmi posledními. Velmi otevřeně režim ve věznicích a lágrech podporoval na jejich úkor kriminální a retribuční zločince (lepší podmínky, funkce vězeňské samosprávy). 101 Zákon č. 213/1948 Sb. ze dne 21.7. 1948 o úpravě některých poměrů na ochranu veřejných zájmů, s účinností ode dne 8.8.1948. 102 Hlavně církve římskokatolické církve. Silné perzekuci byli vystaveni i adventisté a jehovisté (daleko méně evangelické církve, pro svou národní povahu a odklon od Říma v případě československé). 103 SÚA, AF SÚC. 1 ÍT^ 22

opustení republiky. Roku 1950 byl zákon č. 231/1948 Sb. nahrazen zákonem č. 86/1950 Sb. 105 Na 231" bezprostředně navazoval zákon č. 232/1948 Sb. 106 o Státním soudu. Do prosince 1952, kdy trval, bylo odsouzeno 27000 lidí. Soudy byly tak výkonné, že věznice a tábory byly záhy přeplněné. Dále byl přijat zákon č. 247/1948 Sb. ze dne 25.10.1948 o táborech nucené práce, 107 díky němuž mohl být do TNP kdokoli poslán na určitou dobu (na 3-24 měsíců) bez soudu (mimosoudní forma perzekuce). 108 Kocián, Jiří: Podle zákona č. 231 byl odsouzeno téměř 50 000 lidí. Zemské noviny 8, č. 238 ze dne 10.10.1998, s. 6. Zákon č. 231/1948 Sb. ze dne 16.10.1948 na ochranu lidově demokratické republiky, s účinností ode dne 24.10.1948, byl o dva roky později nahrazen zákonem č. 86/1950 Sb. Viz pozn. č. 105. Podle informací z www.ifec.cz je dosud platný! Do této doby byl (kromě období protektorátu) trest smrti pouze za vraždu, trestnými se staly i některé přečiny (např. opuštění republiky). Nový právní řád přispěje k urychlení našeho vývoje k socialismu. Rudé právo 28, č. 206 ze dne 3.9.1948, s. 1. Vydáním nového zákona na ochranu republiky skončí období, ve kterém se reakce domnívala, že amnestie byla projevem slabosti režimu. Žádná slabost tu však nebyla. Dali jsme všem příležitost k poznání a nápravě omylů a chyb. Dnes však končí toto údobí, kdy vláda nechtěla užívat trestu, ale chtěla přesvědčovat a vychovávat člověka pro společnost. Ode dneška nedáme se již zdržovat a najdeme pádné prostředky k ochraně naší lidově demokratické republiky. - prohlásil ministr spravedlnosti dr. Alexej Čepička ve středu [1.9. - pozn. JH] v Praze na konferenci svolané u příležitosti zahájení právnické dvouletky." Z nového právního řádu vyřadí všechny zákony zastaralé, ten umožní hladší a úspornější chod celého státního aparátu a uspoří čas i energii všech občanů státu. Přispěje k urychlení našeho vývoje k socialismu a k přerodu našeho lidu." Bude srozumitelný, výchovný, musí přispívat k vytváření předpokladů pro beztřídní společnost. Trest bude ovlivňován duchem socialistického humanismu, ale nebude ulehčovat činnost rozvratníků." 105 Jde o zákon č. 86/1950 Sb. ze dne 12.7.1950, účinný ode dne 1.8.1950 (trestní zákon) a jeho novely: zákon č. 63/1956 Sb. ze dne 19.12.1956, kterým se mění a doplňuje trestní zákon č. 86/1950 Sb. ze dne 12.7.1950; Zákon č. 64/1956 Sb. ze dne 19.12.1956 o trestním řízení soudním (trestní řád), účinný ode dne 1.1.1957; Zákon č. 140/1961 Sb. ze dne 29.11.1961 (trestní), účinný ode dne 1.1.1962; zákon č. 175/1990 Sb. ze dne 2.5.1990, kterým se mění a doplňuje trestní zákon č. 140/1961 Sb., který dosud platí. 106 Zákon č. 232/1948 Sb. ze dne 16.10.1948 o státním soudu, účinný ode dne 24.10.1948. Zákonem č. 87/1950 Sb. (trestní řád) byla jeho větší část derogována. Byl zrušen ke dni 1.1.1953 zákonem č. 66/1952 Sb. ze dne 30.10.1952 o organizaci soudů, súčinností ode dne 1.1.1953. K témuž dni (a z téhož dne) byly účinné i ústavní zákon č. 64/1952 Sb. o soudech a prokuratuře, zákon č. 65/1952 Sb. o prokuratuře a zákon č. 67/1952 Sb., kterým se mění a doplňuje trestní řád. 107 Zákon č. 247/1948 Sb. ze dne 25.10.1948 o táborech nucené práce, účinný ode dne 17.11.1948, zrušen 1.8.1950 zákonem č. 88/1950 Sb. 108 Bílek, Jiří: Němeček, Jan: Mašinové. Recenze. Historie a vojenství 48, č. 4/1999, s. 929-932. Chybně převzal z Radostova článku Protikomunistický odboj (Reportér (příloha) č. 6/1992, s. 1.) počty osob poslaných u nás do TNP: 21000, nikoliv 186000, a do PTP: 25000, nikoliv 118000.) Přednáška Lubomíra Blažka Tábory nucených prací". Praha, FF UK dne 4.4.2001. Ohledně tématu TNP se objevilo před i po roce 1989 hodně chyb, včetně špatných čísel. Celkem bylo u nás 37 TNP. Do nich bylo podle něj posláno o něco méně osob, než uvádí ve své práci o TNP z roku 1992 Kaplan: 20-23 tisíc. JUDr. Ing. L. Blažek, člen KPV ČR, byl vletech 1992-1994 ředitelem ŮDV. Směrnice velitelství StB pro využití TNP ze dne 8.8.1949 (MV č. j. 6497/010-1949). In: Bílek - Kaplan, c. d., s. 157-166. Cílem akce T-43 mělo být od 1.10.1949 do konce 1. pětiletky dodávat" do TNP 3000 osob měsíčně. Jsme přesvědčeni, že energickým prováděním těchto směrnic, bez ohledu na nářek a pokřik třídních nepřátel, splníme jednu z povinností, které před nás postavil na IX. sjezdu KSČ s. Gottwald, zejména stanovením 8. bodu generální linie". Akce se nezdařila počtem i složením přikázaných" ( chovanců") TNP. Kromě bývalých lidí", pravděpodobných, předpokládaných třídních nepřátel, zde byly i asociální živly. 23

Odchody do exilu Několik desítek tisíc lidí záhy po roce 1948 odešlo do exilu, kde většinou vyvíjeli činnost směřující k návratu demokracie do Československa. Politická různorodost i osobní nesnášenlivost přispěly k rozdrobení síly československého exilu jako celku (navíc zde byl exil orientovaný na samostatné Slovensko a z řad politických stran v českých zemích, jejichž činnost již nebyla po roce 1945 obnovena. Do exilu byla přenesena činnost organizací a spolků, které byly v Československu po únoru 1948 zakázány, zrušeny, nebo zmrzačeny" (mj. ČSNS, ČSSD, ČSOL), řada nových organizací a spolků vznikla. Nejvýznamnějším z nich byla Rada svobodného Československa (dále jen RSČ), 109 exilový parlament ze zástupců tzv. demokratických stran. Někteří se zapojili do činností spolků a organizací již existujících (např. Sokol, krajanské organizace), nebo do struktur svých nových vlastí. Situaci exilu zhoršovaly politické a ekonomické poměry (bylo několik let po válce) i záměry velmocí (mezi' Východem a Západem ale nikdy k významnějšímu otevřenému konfliktu nedošlo). Řada zemí, které jsou dnes známé jako otevřené přistěhovalcům (jako Austrálie, 110 Kanada), tehdy přijímala imigranty v malém počtu, podezíravě (v tom měla vlna po roce 1968 nespornou výhodu, neboť Češi a Slováci byli většinou dobře zapsáni"). Cestou k roku 1968 Došlo sice k potrestání některých vykonavatelů třídní spravedlnosti" (i absolutním trestem, např. Bedřicha Reicina, Osvalda Závodského), ale ne za zločiny lidskosti. 109 O ní mj. Bunža, Bohumír: Rada svobodného Československa - historie, program, činnost, dokumenty. Úvod Mojmír Povolný. Washington, Rada svobodného Československa 1990; Trapl, Miloslav ml.: Exil po únoru 1948: počátky politické organizovanosti a činnosti poúnorové emigrace a vznik Rady svobodného Československa. Olomouc, Centrum pro československá exilová studia 1996; Jirásek, Zdeněk: Československá poúnorová emigrace a počátky exilu. Brno, Prius 1999; Čelovský, Bořivoj: Politici bez moci. Šenov, TiNa 2000. Prof. JUDr. Mojmír Povolný (1921) je absolventem PF UK v Brně. Záhy po únoru 1948 odešel do exilu (USA). Dlouholetý představitel exilových organizaci, hlavně RSČ (předseda VV RSČ 1974-1992), nyní Rada vzájemnosti Čechů a Slováků. Držitel Řádu TG M (1995, III. třída). 110 Moserová, Jaroslava: Vzdálení a blízcí. Češi v Austrálii. In: Hrubý, Karel - Brouček, Stanislav (ed.): Češi za hranicemi na přelomu 20. a 21. století. Sympozium o českém vystěhovalectví, exulantství a vztazích zahraničních Čechů k domovu 29.-30.6.1998. Praha, UK Praha - Karolinum - Etnologický ústav AV ČR 2000, s. 136-138. Vlna po roce 1948 odcházela na "několik let", že to bude delší (nebo navždy), jim došlo až po maďarských událostech. Navíc nešlo až na výjimky o ekonomickou emigraci, na to to bylo moc daleko. Bylo to o to těžší, že si Austrálie příliv migrantů hlídala, nebyla tak otevřená a tolerantní jako dnes. Posrpnová vlna to měla lehčí, tehdy úřady již věděli, že lidé z Československa jsou většinou přínosem (vzdělaní, šikovní, schopní rychlé integrace, ale bohužel pro nás i asimilace - ale to je po celém světě, zatímco Poláci či Řekové žijou pospolu, více si uchovávají svůj jazyk a zvyky, mnohé ženy se třeba nenaučí řeč nové země). Australané většinou nechápou rozdíl mezi legálními migranty a těmi, kteří odešli z politických důvodů." 24

Již od poloviny 50. let občas probleskly na veřejnost zprávy o porušování socialistické zákonnosti", a to v souvislosti s revizemi rozsudků z politických procesů, 111 až na výjimky šlo o členy KSČ. Byly ustaveny i dvě komise, tzv. Barákova roku 1956, a tzv. barnabitská, Kolderova, v roce 1963; jejich členy ale byli i ti, co se na procesech přímo či nepřímo podíleli). Rehabilitovaly (občanskoprávně i společensky) částečně či úplně oběti vnitrostranických čistek ( vnitřní nepřítele", fřakcionáře), vrátily jim členství ve straně, vyplatily finanční odškodnění (i v řádu statisíců Kčs), někteří obdrželi řády a vyznamenání, např. Závodský byl na jaře 1968 vyznamenán Řádem práce in memoriam (sic!). V době všeobecného (částečného) uvolnění ve 2. polovině 60. let se začaly i v legálně existujících médiích objevovat objektivnější informace a deformace" doznávají (i když většinou pouze v případech popravených a vězněných komunistů, které nemůžeme považovat za politické vězně v pravém smyslu slova, ale pouze a jen za oběti vnitrostranického boje a čistek). Nekomunistických politických vězňů se nejvíce dotkly amnestie vletech I960 112 (ta hlavně) a 1962. 113 Ti byli v drtivé většině pouštěni na desetiletou podmínku ( náhubek"), pokud nebyl absolvován celý trest (byli i tací, kteří měli i s následnými tresty ve vězení, hlavně za útěky, i více než 30 let). Čekaly je (až na výjimky) vojenská prezenční služba, byty nejnižší kategorie, doplácení soudních výloh, důchody pod hranicí chudoby, nekvalifikovaná, fyzicky náročná a špatně placená práce (mnohdy doly, hutě, zemědělství), samota (mezi partnery muklů byla vysoká rozvodovost, našli si náhradu", nebo se s rodinou nesžili; neoženili se, neprovdaly). Ztratili část majetku nebo i celý, nemohli se vrátit do místa svého bydliště. Většinou neměli ani občanská práva (režim tak při volbách předešel méně manifestačním" výsledkům) a někteří byli vystaveni sledování. Přinesli si zdraví zhoršené či podlomené léty otrocké práce, týráním, neléčenými nemocemi, hladem a nedostatkem hygieny. Přinesli si ale i zkušenosti, znalosti a dovednosti. Kde jinde by se lidé z dělnického či rolnického prostředí naučili cizím jazykům, orientovali se v literatuře a rozuměli filozofii či teologii a biskup či vysokoškolský profesor na straně druhé naučil řemeslu? Přinesli si i přátelství, někdy trvalá. A vzpomínky, někdy paradoxně na nejlepší léta svého života, na přátele, kteří se nedožili ani amnestie, na humorné příhody (humorem čelili teroru bachařů), avšak i na okamžiky a události smutné a tragické. Část politických vězňů ale byla propouštěna až hluboko v 60. letech a někteří byli vězněni ještě v době tzv. pražského jara (nebo opět; jelikož byli nějakou dobu po amnestii opětovně zatčeni a odsouzeni, např. proces s tzv. Křesťanskodemokratickou stranou. 114 Největším znalcem této problematiky je Karel Kaplan (1928), i díky tomu, že jako pracovník aparátu KSČ měl možnost seznámit se i s tajnými materiály. Byl členem Pillerovy komise a část materiálů se mu podařilo později vyvézt do SRN, kde strávil skoro 15 let v emigraci. Kaplan, Karel: Zamyšlení nad politickými procesy. Nová mysl 21, č. 6/1968, s. 765-794; č. 7/1968, s. 906-940; č. 8/1968, s. 1054-1078. Je autorem i mnoha dalších, na jiných místech citovaných prací. 112 Rozkaz prezidenta republiky a vlády o amnestii č. 54/1960 Sb. ze dne 10.5.1960. 113 Rozkaz prezidenta republiky o amnestii č. 46/1962 Sb. ze dne 10.5.1962. 114 Cuhra, Jaroslav (1972): Proces s ilegální křesťanskodemokratickou stranou" v roce 1961. Diplomová práce. Praha, ÚSD AV ČR 1997. J. Cuhra (1904-1974), architekt, byl vězněn vletech 1949-1960 (z 20 let) a 1961-1966 (z 8 let). 25

Návrat politických vězňů do společnosti tuto svým způsobem ovlivnil (šlo až na výjimky o charakterově i osobnostně vyspělé jedince, kteří byli důkazem, že se,jim" nemusí jen ustupovat a vše schvalovat. Určitá míra perzekuce i po amnestii (či propuštění) i společně prožité je spojovalo, takže nadále mnozí zůstávali v kontaktu (i díky tomu, že se stali příbuznými), pomáhali si a radili. Nerozdělovala je tolik politická či náboženská orientace. Převýchova, které byli vystaveni, se zcela minula účinkem, ba-naopak ti zkušenější a lidsky vyzrálejší a zkušenější z nich vedli podobným směrem ty druhé (někdy se jim podařilo pozitivně ovlivnit i kriminální a retribuční vězně). Ač pocházeli sociálně, vzdelanostne, názorově i věkově z různorodého prostředí, a díky" moci, která je chtěla zlikvidovat, vytvořili silnou, specifickou sociální skupinu obyvatel, mající vnitřní sílou, která byla opozicí,,jiná". 115 Vznik K 231 v Československu roku 1968 Pokus o vznik K 231 roku 1968 zapadá do oživení a emancipaci občanské společnosti 116 po lednu 1968 (a týká se do určité míry i ČSL a ČSS), kdy se novým 1. tajemníkem UV KSC stal Alexander Dubček. KSC se rozhodla (byla vlastně lit) pod tíhou dlouholeté ekonomické krize i nucena ), že vedle reforem v ekonomické 115 Zákon č. 68/1951 Sb. ze dne 12.7.1951 o dobrovolných organizacích a shromážděních, účinný ode dne 1.10.1951. Byl zrušen až v roce 1990 (zákonem č. 83/1990 Sb. ze dne 27.3.1990, účinným ode dne 1.5.1990, týkajícím se sdružování v dobrovolných organizacích; azákonem č. 84/1990 Sb. ze dne 27.3.1990 o právu shromažďovacím. 116 Pecka, Jindřich - Belda, Josef - Hoppe, Jiří: Občanská společnost 1967-1970. Sociální programy a hnutí Pražského jara 1967-1970. Prameny k dějinám československé krize 1967-1970, sv. 2/2. ÚSD AV ČR Praha - Doplněk Brno 1998; Hoppe, Jiří: Obnova občanské společnosti v roce 1968. Občanské aktivity byly významným pokusem o návrat do demokratických poměrů. Lidové noviny 11, č. 190 ze dne 15.8.1998, s. 27. 117 Pecka, Jindřich - Belda, Josef- Hoppe, Jiří: Občanská společnost 1967-1970. Emancipační hnutí uvnitř Národní fronty 1967-1970. Prameny k dějinám československé krize vletech 1967-1970, sv. 2/1. Praha - Brno, ÚSD AV ČR - Doplněk 1996. A. Dubček (1921-1992) byl od roku 1963 1. tajemníkem ÚV KSS. Včele ÚV KSČ byl do dubna 1969, pak byl krátce předsedou FS a velvyslancem v Turecku, načež byl zbaven funkcí a vyloučen z KSČ. Od konce roku 1989 do roku 1992 byl předsedou FS. 118 Irmanovová, Eva: Kádárismus. Vznik a pád jedné iluze. Praha, Karolinum 1998, s. 62. Šlo ojeden z mnoha pokusů v sovětském bloku o částečné změny v politické i ekonomické sféře. Vondrová, Jitka - Navrátil, Jaromír - Moravec, Jan: Komunistická strana Československa: pokus o reformu (říjen 1967 - květen 1968). Prameny k dějinám československé krize v letech 1967-1970, sv. 9/1. Praha - Brno, ÚSD AV ČR - Doplněk 1999, s. 7. Opětovným zdůrazněním třídního principu ve stranickém rozhodování. Byla přijata teze, že v celosvětovém měřítku se třídní boj zostřuje." Po určité době ale sami komunisté začali brzdit obrodný proces", termíny jako konsolidace", nebo normalizace" jsou z jarních měsíců. Pohled na události známé jako tzv. pražské jaro, je odlišný, záleží na úhlu pohledu i politické orientaci. Skilling, Gordon Harold: Czechoslovakia's Interrupted Revolution. Princeton 1976; Týž: 1968 - přerušená revoluce? Soudobé dějiny 5, č. 4/1998, s. 485-489. Příspěvek z mezinárodního kolokvia 1968: Československé jaro, konaného, ve dnech 16.-17.6.1998 v Paříži. Autor (1912-2001), se ptá,,xda tyto události byly opravdovou revolucí nebo jen radikální reformou stávajícího systému. Dubček a jeho spolupracovníci používali výraz reforma, nikoli revoluce." A nejen on, ale i řada dalších. Skilling roku 1976 dal přednost pojmu revoluce, vůbec celé československé dějinyto je osmdesát let nepřerušené revoluce" (a také, kontrarevolucí). Ty se ale lišily, jako nejrůznější 26

oblasti zaháji reformy v oblasti politické: 119 svůj nový program prezentovala vláda v dubnu 1968 (tzv. Akční program). 120 Byla zrušena cenzura, 121 obnoveny sociologické průzkumy. 1 Vznikala řada společenských i profesních organizací. 123 Podle platných zákonů stačila ke vzniku organizace (mimo NF to nebylo zakázáno) registrace u MV (u místních u NV), ale praxe byla jiná. V březnu se rozhodli na scénu vstoupit i političtí vězni. K 231 ustavil prakticky během několika dnů. Jaroslav Brodský 124 a Zdeněk Mráz 125 navštívili dne 27.3.1968 ÚV KSČ, MV a založili konto ve Státní bance na Příkopech (to jim bylo záhy zablokováno). Poté se odebrali k Jiřímu Krupičkovi, 126 kde se dohodli svolat revoluce ve světě. Revolucí (jak říká Skilling, kontra-kontrarevolucí) bylo zváno osvobození roku 1945, roku 1968 o kontrarevoluci (z pohledu zdravých sil" a internacionalistů), v roce 1989 šlo o sametovou revoluci". Během i jedné generace lidé zažili několikerou změnu politického klimatu. Naše bilance vletech 1918-1992: nacismus, komunismus, okupace oběma, trojí teritoriální dělení. Mezitím odklony a návraty k demokracii, k totalitnímu režimu. To mělo zničující dopad na etnické složení státu, na politické a intelektuální elity a na společenské třídy a způsobilo to nevýslovné lidské utrpení." A doufá, že jednou alespoň jedna generace prožije ustálené období. 119 Šik, Ota: Jarní probuzení - iluze a skutečnost. Praha, Mladá fronta 1990 2. (1. vydání vyšlo v Polygonu, Curych, v září 1989. Na přelomu let 1989-1990 dopsal poslední kapitolu Opět ve svobodné Praze".) Kaplan, Karel: Kořeny československé reformy 1968. Brno, Doplněk 2000. 120 Akční program Komunistické strany Československa přijatý na plenárním zasedání ÚV KSČ dne 5. dubna 1968. Praha, Svoboda 1968; Rok šedesátý osmý v usneseních a dokumentech ÚV KSČ. Praha, Svoboda 1969 (zde je řada dokumentů z činnosti KSČ v tomto roce). 121 Vládní nařízení č. 69/1968 Sb. ze dne 13.6.1968, kterým se zrušuje statut Ústřední publikační správy (vládni nařízení č. 119/1966 Sb. ze dne 21.12.1966, súčinností ode dne 1.1.1967), s účinností ode dne 19.6.1968. Zákon č. 84/1968 Sb. ze dne 26.6.1968, kterým se mění zákon 81/1966 Sb. o periodickém tisku a ostatních hromadných informačních prostředcích, súčinností od 28.6.1968 (změněn zákonem č. 127/1968 Sb. ze dne 13.9.1968, zrušen zákonem č. 86/1990 Sb. ze dne 27.3.1990, s účinností od 29.3.1990. To jen kodifikovalo již několik měsíců uvolněné podmínky pro práci médií (zodpovědnost, i stranickou, měli výhradně vedoucí redaktoři). 122 Postoje čs. občanů k demokracii v roce 1968. Praha, Sociologický ústav AV ČR 1999. 123 Viz pozn. 116 a 117, kde je i příslušná literatura. 124 (-fo-): Vzpomínka na Jaroslava Brodského. K-231 1, č. 2 ze srpna 1985, s. 6-7; Pejskař, Poslední pocta 2..., s. 27-28; Pecka - Belda - Hoppe: Občanská společnost... J. Brodský (1920-1981) pracoval do roku 1948 a krátce v 60. letech jako učitel. Roku 1950 byl zatčen a o rok později odsouzen na 15 let, propuštěn v roce 1960. Spoluzakladatel K 231, záhy po invazi odešel do exilu, kde - v Kanadě - zemřel. Autor knihy Řešení gama (1970, v ČR 1990). Jak uvedl Pejskař, roku 1972 byl odsouzen v nepřítomnosti na 8 let, neboť od jara 1968 do roku 1970 pronášel štvavé projevy proti socialistickému zřízení ČSSR, přímo a nepřímo vybízel k násilným činům proti členům strany. Tytéž útoky opakoval po útěku do zahraničí a spáchal tak trestný čin opuštění a rozvracení republiky." Pejskař, Poslední pocta 3..., s. 160. Z. Mráz (1928-1989) byl jako student práv UK obviněn z protistátní činnosti a odsouzen na 15 let. Prožíval je na táborech Svornost a Vojna (zde byl po vzpouře za sepisování požadavků a hladovku" odsouzen k dalším 12 letům) a v Leopoldově. Propuštěn roku 1960, pracoval jako montér a poté, co absolvoval průmyslovku, jako technický úředník. V září 1968 odešel do exilu, přes Rakousko do Švýcarska. V lednu 1969 došlo k jeho rehabilitaci v ČSSR. Ve Švýcarsku se podílel na práci Sdružení bývalých politických vězňů v exilu. 126 (kul): Český PEN klub ocenil Topola a Krupičku. Mladá fronta Dnes 11, č. 12 ze dne 15.1.2000, s. 17; Rezek, Petr: Miluji Beethovena, ačkoliv jsem pouhý geolog. Lidové noviny 13, č. 58 ze dne 9.3.2000, s. 17; Vašíček, Zdeněk: Amatér čili zdravý rozum. Týden 7, č. 10 ze dne 6.3.2000, s. 63. J. Krupička (1913), absolvent filozofie a geologie na UK. Za pokus dostat na Západ svůj rukopis Man and Mankind (Člověk a lidstvo) byl odsouzen na 16 let (Bory, Jáchymovsko, Slavkovsko, Příbramsko, Leopoldov). Po amnestii v roce 1960 pracoval jako dělník a později jako geolog. Spoluzakladatel K 231 roku 1968, po jeho likvidaci odešel do exilu, přes Nizozemí do Kanady, kde se stal profesorem geologie na University of Alberta v Edmontonu. Po roce 1989 27

k Otakaru Rambouskovi větší počet bývalých spoluvězňů, neboť cítili potřebu vystoupit jako celek. Bylo rozhodnuto všemi hlasy pokusit se co nejrychleji o zřízení celostátní organizace bývalých politických vězňů pod názvem K 231 (název navrhl František Falerský 128 ). Cíl organizace: odstranění diskriminace politických vězňů a otevřená účast na veřejném životě země." 129 Původně šlo o rehabilitaci politických vězňů, soudní i majetkovou, ale i politickou a mravní. Dne 31.3.1968 se asi 3000 vězňů sešlo na Zofíně na výzvu přípravného výboru, v jehož čele stál Václav Paleček. 131 Mottem akce bylo:...aby se to již nikdy neopakovalo," v čele kromě predsedníckeho stolu byl jeden prázdný, černě potažený, na němž ležely Palackého Dějiny a Bible (místo pro ty, kteří nepřežili). V projevech mj. Jan Šmíd 132 neohroženě kritizoval zločiny 50. let a žádal mohly jeho knihy vyjít i u nás (např. Renesance rozumu, 1994; Flagelantská civilizace, 1999; Zkouška dospělosti, 2000), za které obdržel v roce 2000 cenu PEN klubu za celoživotní dílo. 127 Lidé, kteří obdrželi vyznamenání při příležitosti státního svátku. Lidové noviny 12, č. 254 ze dne 29.10.1999, s. 11; Brabec, Jan: Vrazili jsme nohu mezi dveře. Respekt 10, č. 47 ze dne 15.11.1999, s. 18. O. Rambousek (1923), po válce pracoval ve Zpravodajském filmu. Po roce 1948 agent-chodec (spolupráce se CIC), za velezradu a špionáž odsouzen k trestu smrti (změněno na doživotí), vězněn vletech 1949-1964. V exilu člen Zastupitelstva RSČ. Po roce 1968 žil v USA, od roku 1994 opět v ČR. Nositel Medaile Za zásluhy (1999, I. třída). V současnosti místopředseda KPV ČR. Publicista, autor několika knih: Krochnu s sebou (1978), Jenom ne strach (1990), S prstem na spoušti (1997), Paměti lichoběžníka (1999). Nenávistný postoj komunistů k němu se nikdy nezměnil, viz mj: Ambrož, J.: Kdo to chce mluvit jménem politických vězňů? Rudé právo 48, č. 146 ze dne 28. 5.1968, s. 3; Mikša, Jiří: Krochnu s sebou! Ti z druhé strany. Rudé právo 68, č. 154 ze dne 2.7.1988, příloha Haló sobota, č. 26, s. 3. Nezažloutlé stránky roku 1968. Praha, Knihovna Rudého práva č. 3/1989, s. 87-88; Vrbecký, František: Jeden z K 231. Rudé právo 68, č. 190 z 13.8.1988, příloha Haló sobota č. 32, s. 3. Nezažloutlé..., s. 83-86; Frajdl, Jiří: Konečně potvrzeno. Haló noviny 9, č. 258 ze dne 4.11.1999, s. 6. 128 František Bonny" Falerský (1926-1969). 129 Rambousek, Otakar: Vznik K 231. Západ 7, č. 1 února 1985, s. s. 21-25; Krupička, Jiří: Jak se narodil K 231: Provolání K 231. K-231 3, č. 5(17) z března 1988, s. 3; Rambousek, Otakar: To už je dvacet let? Tamtéž, s. 4; Fotografie z ustavující schůze dne 31.3.1968. K-231 3, č. 6(18) z května 1988, s. 1; Jirásek, Ladislav: Ustavení K 231. Věrni zůstali 1, č. 2 z května 1991, s. 4; Týž: Okupace bratrskými armádami". Věrni zůstali 1, č. 4 ze září 1991, s. 5; Týž: Likvidace K 231. Věrni zůstali 1, č. 5 z listopadu 1991, s. 6-7; Týž: Začátek a konec K 231. Věrni zůstaneme 8, č. 3 z března 1998, s. 15. 130 Brodský, Jaroslav: Klub 231 a kontrarevoluce v Československu. Proměny 6, č. 2/1969, s. 29-35. Brodský píše na s. 33 o 3500 lidech, ale objevovala se i jiná čísla. 131 Pejskař, Jožka: Poslední pocta 1. Památník na zemřelé československé exulanty vletech 1948-1981. Curych, Konfrontace 1982, s. 144-145. JUDr. Ing. V. Paleček (1901-1970). Pracovník studentského hnutí a předseda zahraničního odboru Ústředního svazu studentstva a Mezinárodní studentské konfederace CIE i studentstva Malé dohody, zakladatel Klubu akademiků ČSNS a člen ÚV ČSNS, pracovník Obchodní komory. Za války sloužil v čs. armádě, pracoval na ministerstvu financí exilové vlády a od roku 1942 byl předsedou Světové rady mládeže. Po válce byl velvyslancem u Spojenecké mise v Berlíně (s propůjčeným titulem generála) a pracoval na MZV. Poté byl odsouzen na 13 let (vězněn 8 let), roku 1966 rehabilitován. Po invazi pobýval ve Velké Británii a USA, kde zemřel. Držitel Řádu TGM in memoriam (1992). 132 Slavík, Zdeněk: Odešel statečný člověk. Naše hlasy, Toronto, 5/1983; Kukal, Karel: Bývalý politický vězeň major MUDr. Jan Šmíd zemřel. Mukl 1, č. 1 z července 1983, s. 7; Pejskař, Poslední pocta 2..., c. d., s. 43. MUDr. J. Šmíd (1910-1983), osobní lékař Hany Benešové, za aktivní účast v protinacistickém odboji byl gestapem zatčen a před koncem války odsouzen k trestu smrti a jen jejímu konci vděčí za jeho nevykonání. Po únoru 1948 byl svůj nekompromisní 28

rehabilitaci ze zákona (političtí vězni museli v obnovených řízeních dokazovat svou nevinu), J. Krupička hovořil o programu a J. Brodský o organizačních otázkách. V následných volbách byl předsedou K 231 zvolen prof. Karel Nigrin, místopředsedy V. Paleček, J. Šmíd a Emil Vidra, J. Brodský generálním tajemníkem. Na Žoříně měl projev i PhDr. Emil Vidra (někdy u váděn jako Vydra), byl zvolen do ředsednictva, ale zanedlohou se postavil na Slovensku do čela SONOĽP, založené dne 8.4.1968 v bratislavném Dome lodníkův na schromáždění asi 2-3 tisíc lidí. Vidra napsal: Jej poslaním bolo bojovať za ľudská práva nielen pre muklov, ale pre všetkých, pre celý národ. SONOĽP teda nemala s pražským K 231 nič spoločného (snáď až na to, že ja jako predseda SONOĽP, i jako miestopredseda K 231, som chodil na K 231 schôdzky v Prahe a na podujatia K 231 v Brne a Ostrave. S našim slovenským poslaním bol usrozumený jedine predseda K 231 prof. Nigrin (v Bratislave bol asi 2x)." 134 Větší kontakt udržovala se Společností postoj demokrat vůči totalitě odsouzen k trestu smrti podruhé (trest mu byl změněn na doživotí). Po roce za nacistů byl vězněn dalších 11 let. Po invazi odešel do exilu do Švýcarska. 133 Jirásek, Ladislav: K svátku matek: Ženy to neměly lehké. Věrni zůstali 2, č. 5/1992, s. 8; (jsk): Nigrinově památce. Věrni zůstali 2, č. 6/1992, s. 20; Pecka - Belda - Hoppe, c. d., s. 783. K. Nigrin, někdy uváděn jako Nigrin, Nigrýn, (1904-1982), absolvent učitelství dějepisu a zeměpisu na UK a středoškolský profesor. V roce 1939 se zapojil do odboje a byl vězněn, ale po opakovaných útěcích a vězněních se dostal až do Londýna, kde pracoval jako učitel anglického jazyka na MZV československé exilové vlády. Vletech 1945-1949 byl vrchním odborovým radou na MZV, ve stejný rok byl pražským státním soudem odsouzen k trestu smrti za velezradu a vyzvědačství, ale trest mu byl zmírněn na doživotí a později na 25 let. Vězněn na Borech, v Leopoldově a ve Valdicích do roku 1963 (z toho 7 let na samotkách). Pracoval poté jako pomocný dělník, od roku 1966 jako archivář NTM. V roce 1970 se ze zdravotních důvodů stáhl do ústraní. Roku 1990 byl plně rehabilitován. Perzekvovaná oběma režimy byla i jeho manželka s dětmi. Dějiny a současnost 13, č. 2/1991, s. 60-61. Mezi pozůstalostmi v Archivu Národního muzea je i tisková dokumentace zahraničního odboje, včetně materiálů o K. Nigrinovi. 134 Vidra, Emil: Slovenská organizácia na ochranu ľudských práv. K-231 4, č. 2(20) ze záři 1988, s. 5. V redakční poznámce na úvod napsal Otruba, že text podstatně zkrátil. Chtěla se orientovat 29

za lidská práva, hlavně generálním tajemníkem dr. Emilem Ludvíkem. SONOĽP do určité míry ovlivňovala situaci na Moravě. 136 Organizace byla podle něj zrušená v září 1968. Byly vytvořeny komise, které ihned zahájily činnost. Pracovaly na stanovách, programu (programová, v čele J. Krupička), rehabilitacích (právní, v čele JUDr. 1 ^7 Josef Kovařovic), dokumentaci (v čele O. Rambousek ), měli i komisi hospodářskou (JUDr. Felix Nevřela), organizační (v čele Z. Mráz), revizní (v čele Josef Čech), informační (tisková; v čele Radovan Procházka 138 ). Během několika týdnů byla vytvořena síť poboček, pro které ústředí připravovalo dokumenty a pokyny, kvůli jednotnému a přísně legálnímu postupu. Některé komise se na činnost teprve připravovaly, až bude K 231 povolen (hlavně sociální, včele Věra Melicharová). Během dvou měsíců se stali akceschopnou orgazací s pevnou strukturou a několika desítkami tisíc členů. 139 Neustále proklamovali nepolitičnost, stali se ovšem vlivnou politickou silou. Během dubna 1968 vypracovali a předali stanovy, šance na schválení zde byla. 140 MV je ale v červnu vrátilo k dopracování. Vedení K 231 zjistilo, že nelze více na lidská práva, než na rehabilitace. Nesouhlasili také s názvem podle zákona, protože to poskytovalo argument pro útok na Klub jako na shromaždenie zločincov" (i přesto byli mnohými na Slovensku za K 231 považováni). Největší ohlas v českých zemích měli v Brně a Bratislavě, z vedení K 231 jen u prof. Nigrina. Antonín Roubík jel v K. Nigrinem, J. Kovařovicem a Josefem Kandou na zasedání SONOĽP, ze kterého odjeli položit věnec na tehdy ještě zachovalý leopoldovský hřbitov. 135 Pecka - Belda - Hoppe, c. d., s. 482. E. Ludvík (1917) se v roce 1946 se stal doktorem filozofie, v letech 1945-1948 pracoval v Kanceláři prezidenta republiky (inicioval založení festivalu Pražské jaro), vletech 1946-1948 byl i zahraničněpolitickým komentátorem Československého rozhlasu. Vletech 1948-1953 byl vězněn, pak pracoval externě jako redaktor na vydání souborného díla Antonína Dvořáka, hudební korektor, publicista a skladatel a filmový dramaturg (roku 1965 spoluzakladatel FITES). V roce 1968 založil a stal se generálním tajemníkem Společnosti pro lidská práva. Roku 1977 se stal signatářem Charty 77, 1989 založil Masarykovo demokratické hnutí, jehož se stal předsedou. 136 ÚSD, Sb. KV ČSFR, A (dokumenty získané od občanů) 644, Krajská správa SNB Praha, Informace o činnosti K-231 ze dne 4.1.1970, s. 8; In: Starý, c. d., s. 33. Na Moravě došlo 27.4.1968 v Brně k moravskoslezskému zemskému sjezdu [asi 3000 účastníků - pozn. JH]. Ten poslal rezoluce Krieglovi s požadavky politických vězňů jménem Organizace na ochranu lidských práv K-231 v Brně". 137 Rambousek, Otakar - Gruber, Ladislav: Zpráva Dokumentační komise K 231. Vydali členové Dokumentační komise K 231 v exilu, USA 1995 2 (Belgie 1973 1 ). Druhé vydání je k dispozici na internetu: www.cibulka.cz/vonn/nep/zpra/k231.htm. O. Rambousek v ní měl původně asistovat Nigrinovi, ale ten se stal předsedou, a tak postoupil na jeho místo. Zpráva" je výsledkem jejich několikaměsíční práce, kterou se zčásti podařilo zachovat (dokumenty nafotili a po okupaci nechali převézt do zahraničí). 138 Genpor. R. Procházka (1923) je držitelem Řádu Bílého Iva (1997, IV. třída). 139 Benčík, Antonín - Domaňský, Josef - Hájek, Jiří - Kural, Václav - Mencl, Vojtěch: Osm měsíců pražského jara 1968. Praha, Práce 1991, s. 63 a 119. Částečně - stejně jako většina historiků jejich generace i myšlenkového vývoje - podceňovali roli občanské společnosti, hlavně té dosti nekomunistické (ne-li přímo protikomunistické), jako K 231 (např. chybné údaje o počtu členů: 5760 = sečetli počty lidí na ustavujících schůzích, skutečnost byla 8-16x vyšší). Starý, c. d., s. 37-39. Údaje se velmi liší, počet přihlášených byl mezi 30-40000, potencionálních členů mohlo být i 130000. 30

existovat mimo NF. Koncem června proto předložili upravené Stanovy a v polovině července si podali žádost o přijetí do NF. Představitelé státu a strany změnili stanovisko, rozhodnutí oddalovali a nakonec se je rozhodli nepovolit cestou" NF. V chrámu sv. Víta proběhlo dne 20.6.1968 rekviem, byla sloužena zádušní mše za oběti zvůle. 141 Kampaň proti klubům" 142 Postupně se organizace K 231 stávala terčem útoků vedení KSČ, 143 vlády (hlavně O. Černík a P. Colotka) 144 a NF (F. Kriegel) 145 a předmětem zájmu StB, 146 140 ÚSD, Sb. KV ČSFR, C (dokumenty z archivu vlády) I/207, D II/150, dopis ministra vnitra J. Pavla A. Dubčekovi ze dne 3.5.1968, příloha "Informace o Sdružení bývalých politických vězňů K-231". In: Starý, c. d., s. 41. V dopise Pavel mj. píše: "Po skončení předběžného řízení a projednání připomínek k návrhu stanov K-231 zamýšlí ministerstvo vnitra zaujmout kladné stanovisko k žádosti podané představiteli K-231". K možnému schlálení mohlo dojít už v červnu. Takový názor byl ale osamocený. USD, Sb. KV ČSFR, A (dokumenty získané od občanů) 644, Krajská správa SNB Praha, Informace o činnosti K-231 z 4.1.1970, s. 18-19. In: Starý, c. d., s. 45. Dne 3.6.1968 "podal náčelník legislativního odboru MV pplk. Regent civilně právnímu úseku MV toto stanovisko: "Soudíme, že zákon č. 68/51 Sb. ani vyhláška 320/51 Ú1, zejména přihlédneme-li k Akčnímu programu KSČ a programovému prohlášení vlády, nedávají žádný právní důvod k neschválení organizačního řádu organizace K-231." 141 Jirásek, Ladislav: Rekviem- největší podnik muklů. Věrni zůstali 1, č. 3 z července 1991, s. 7; Mše sv. za oběti komunismu. Věrni zůstali 2, č. 4 z dubna 1992, s. 1-2; Andrle, Josef: Přečkala trnová koruna okupaci? Věrni zůstali 2, č. 5 z května 1992, s. 9; Opasek, c. d., s. 275 a 331. Proběhlo za účasti 5000 osob. Na rekviem došlo k předání trnové koruny z ostnatého drátu; otázkou je, zda-li se zachovala. Mši koncelebrovala řada biskupů, opatů a kněží z řad politických vězňů, mj. biskupové Tomášek a Otčenášek, opati Opasek a Tajovský. Podíl na jeho organizaci měla i Růžena Vacková (1901-1982, vězněna vletech 1952-1967). Podobná akce se na stejném místě uskutečnila dne 7.3.1991 a vysílala ji ČST. Vít Bohumil Tajovský (1913-1999), opat želivského kláštera, obdržel v roce 1996 Řád TGM (1996, III. třída). Mons. ThLic. Karel Otčenášek, PaedDr. h. c (1920) působil po studiích v Římě jako kněz. Biskupské svěcení mu bylo uděleno tajně dne 30.4.1950. Jelikož byl do roku 1953 v internaci v Želivi a poté do roku 1962 vězněn, mohl v 60. letech vykonávat pouze dělnická povolání (např. v mlékárně v Opočně, a tak tam několik let žehnal veškeré výrobě Sunaru pro ČSSR). Koncem 60. let se mohl vrátit k církevní službě, ale mimo svou diecézi. Biskupem královehradeckým byl až od konce roku 1989 (do roku 1998, odkdy je arcibiskupem). Držitel Řád TGM (1995, I. třída) a Zlaté pamětní medaile UK Praha (1995). 142 Nejúplnější pohled dávají edice ÚSD AV ČR, vycházející z práce KV ČSFR, hlavně jejich části 7 (MV a jeho složky), 8 (vláda a prezident), 9/1-2 (KSČ) a 4/1-3 (mezinárodní souvislosti). Ten lze doplnit i o edice 2/1 a 2/2 (viz pozn. 116-117). Další informace můžeme očekávat s postupným zpracováváním A ÚV KSČ ve SÚA Praha. Durman, Karel: Před pádem: Brežněv a jeho doba. Historický obzor 5, č. 4, 5 z května 1994, s. 108-114. Podle: Zubkova, E.: Oktjabr 1964 goda. Kommunist, č. 13/1989, s. 99. Pro vedoucí představitele KSČ z roku 1968 byla charakteristická dvojí tvář, typická pro tehdejší funkcionáře socialistického bloku. 143 ÚSD, Sb. KV ČSFR, D 11/150, dopis M. Kárného Dubčekovi z 16.4.1968. In: Starý, c. d., s. 41-42. Již dne 16.4.1968 člen ideologického oddělení ÚV KSČ Miroslav Kárný upozorňoval na obavu KSČ z činnosti K 231 a podiv nad jejím složením". Podobných upozornění asi obdržely stranické orgány více. 14r ÚSD, Sb. KV ČSFR, C I/207, Záznam ke K-231, osobní informace Černíka pro PÚV KSČ ze dne 14.5.1968. In: Starý, c. d., s. 43-44. Černík předložil 14.5.1968 dokument, ve kterém naznačuje, že je třeba záležitosti K 231 ohledně rehabilitací nechat řešit (SPB), aby mohl být 31

a to i přes pokyn nového ministra vnitra Josefa Pavla složkám MV nezasahovat do politického života v zemi. O klubech" se místo původně plánovaných ekonomických otázek jednalo při setkání delegace ÚV KSČv Moskvě ve dnech 4.- 5.5. 1968. Brežněvův mínil, že u nás začala zakládáním klubů a činností médií etapa boje omoč a že v boji je třeba se chovat jako v boji." Pak byly na programu každého setkání našich stranických a vládních představitelů s představiteli SSSR a ostatních socialistických států, až po jednání v Čierne nad Tisou a Bratislavě na přelomu července a srpna. 149 Řada diskutujících na celostátní poradě krajských a okresních tajemníků KSČ v Praze ve dnech 12.-13.5.1968 i na zasedání ÚV KSS ve dnech 22.-24.5.1968 paralyzován vlivu K-231. To vyjadřovalo většinové míněni, neumožnit povolení. O K 231 se hovořilo i ve dnech 4.-5.5.1968 v Moskvě. 145 A PÚV KSČ, AF 02/1 Dubček, příl. Ill, s. 3. Zápis ze zasedání; SÚA, AF ÚV NF 45-68, Statut NF, Návrh Statutu NF (hlavní zásady), kr. č. 36. In: Starý, c. d., s. 72; Pithart, Petr: Národní fronta nebo parlament? Literárních listy 1, č. č. 8 ze dne 18.4. 1968, s. 1. NF byla vystavena kritice pro přílišné uplatňování KSČ v ostatních stranách a organizacích (ty se přijetím zavázaly její vedoucí roli uznávat), takže někdy suplovala (a nahrazovala) parlament. F. Kriegel (1908-1979), od dubna 1968 její předseda, navrhl dne 18.5.1968 její "nové pojetí! a dne 5.7.1968 předložil společně se Z. Mlynářem (1930-1997) její Statut s podmínkami členství. 146 AMV Praha, A 34, i. j. 1040 (Státobezpečnostní situace v 1. polovině roku 1968), i. j. 1050, i. j. 1051, i. j. 1122 (různé zprávy na základě podkladů z krajů); Koudelka, František - Suk, Jiří: Ministerstvo vnitra a bezpečnostní aparát v období Pražského jara (leden-srpen 1968). Prameny k dějinám československé krize v letech 1967-1970, sv. 7. Praha - Brno, ÚSD AV ČR - Doplněk 1996, s. 12 a 93-103; Pecka - Belda - Hoppe, c. d., s. 10-11. V části Akčního programu KSČ věnované ministerstvu vnitra se psalo o tom, že bezpečnostní aparát státu nesmí být zaměřován a používán k řešení vnitropolitických otázek." V tomto duchu vystoupil dne 6.5.1968 Josef Pavel s projevem na shromážděni pracovníků MV. Z dostupného materiálu lze soudit, že StB v prvním období Pražského jara nevěnovala občanským organizacím, klubům a sdružením takovou pozornost jako před rokem 1968 a zejména v počátku normalizace. Nově jmenovaný ministr Josef Pavel totiž vydal závazný pokyn, aby orgány a složky ministerstva vnitra nezasahovaly do politického života v zemi. Přesto vznikly v květnu a červnu dva tajné elaboráty, které prokazují zájem StB zejména o činnost KAN, K 231 a obnovující se sociálnědemokrackou stranu. 147 Josef Pavel (1908-1973), v letech 1937-1939 dobrovolník ve Španělsku, do roku 1943 internován ve Francii a v Africe, pak bojoval v čs. jednotkách ve Velké Británii. Po válce pracoval v aparátu KSČ, v únoru 1948 řídil štáb LM, v letech 1948-1950 náměstek MV, pak krátce působil u Pohraniční stráže. V únoru 1951 zatčen a odsouzen na doživotí, roku 1955 amnestován. Poté do roku 1968 pracoval v sekretariátu ČSTV. Od dubna do 31.8.1968 ministrem vnitra. 148 AF PÚV KSČ, 4199, zpráva zjednání čs. delegace v Moskvě 4.-5.5. 1968, předložená na zasedání OÚV 14.5. 1968. In: Starý, c. d., s. 47. 149 Vondrová, Jitka - Navrátil, Jaromír a kol.: Mezinárodní souvislosti československé krize 1967-1970 (prosinec 1967 - červenec 1968, červenec-srpen 1968, září 1968 - květen 1970). Prameny k dějinám československé krize v letech 1967-1970 4/1-3. Praha - Brno, ÚSD AV ČR - Doplněk 1995, 1996 a 1997; Osm měsíců, c. d., s. 149. In: Starý, c. d., s. 89. Mj. v Čierné nad Tisou, kde jedním z předložených ultimativnich požadavků ze strany SSSR byl zákaz K231. A ÚV KSČ, f. 07/15, zahraniční korespondence č. 822. Stroj., rusky 2 s., Dubčekovy poznámky ručně. Stroj, koncept českého překladu, 2 s.; rkp., koncept Dubč. 3 s. In: Vondrová, Jitka: Dopisy L. Brežnéva A. Dubčekovi v roce 1968. Dokumenty. Historie a vojenství 40, č. 1/1991, s. 141-166. Informoval som s. Černíka, Smrkovského a s. Svobodu. Celý duch i obsah dopisu neodpovídá rokovaniu, pokiaľ ide (tučně) o záväzky. Šlo iba o infjormáciu]. že PÚV rieší - socjiálnu] demjokraciu] - K 231 - úprava Černík..." Pozn. na přiložených kartičkách: Bolo dohodnuté (Dubčfek], Černík, Svoboda, Smrkovský)... - pripraví se všetko pre prevedenie zákjonnych] opatrení - NF, tlačové opatrenie, KAN, K 231 - tak, ako boli infjormovaní] v Čiernej." 32

v Bratislavě na K 231 zaútočila již na základě podkladů připravených ve spolupráci s StB, 151 Stoupající útoky na K 231 ze strany KSČ byly příznačné pro květnové zasedání ÚV KSČ. 152 Tam se také dohodli na tiskové kampani protik231 153 Řešení našli skrze svou převodovou páku", NF 154 a přenesením rehabilitací na SPB. Jeho výsledkem byly zákony č. 127-129/1968 Sb. z poloviny září 1968. 155 Pokus o smír Velká část politických vězňů měla zkušenosti z odboje, boje za svobodu i z věznění během okupace. Byli odměněni" dalším vězením a perzekucí. Tím většinou dospěli k moudrosti, v níž nebylo místa pro nenávist, touhu po odplatě, ba ani pocit křivdy, až zbylo jediné přání: Aby se to nikdy neopakovalo. A to také Osm měsíců, c. <±, s. 78. In: Starý, c. d., s. 47-48. Vasil Biľak: začínají seskupovat antikomunistické a antisocialistické síly." V podobném duchu hovořili i Alois Indra a Drahoslav Kolder, jiní byli jen pro jejich omezení (Zdeněk Mlynář skrze NF, Oldřich Švestka státními orgány). Shodli se na nutnosti veřejné kampaně. 151 ÚSD, Sb. KV ČSFR, S M/85; Informace o některých poznatcích v činnosti K-231, s. 8. In: Starý, c. d., s. 49. Viz pozn. č. 357. Pro účely pléna ÚV KSČ dodal materiál "Informace o některých poznatcích v činnosti K-231" Útvar svodných informací, plánu a řízení ÚV KSČ v čele s Janem Kašparem. Tehdy ještě neměli dostatečné informace, ale časem je získali. Využívali materiálů ze soudních spisů, a tak lze vysledovat spolupráci části StB na Informaci" i ostatních materiálech. 30 stran Informace dokumentuje i o funkcionářích přípravného výboru (lži, demagogie, manipulace s fakty, bez důkazů, překrouceno, zkresleno, vytrženo z kontextu - viz Brodský v Litoměřicích řekl: "...ve vězení jsem říkal - tomu dobrému komunistovi utrhnout nohu a toho špatného s ní utlouct - ale po návratu z vězení jsem musel poděkovat komunistovi, který pomohl..." - ve správě: "Každého dobrého komunistu chytit za nožičky a utrhnout mu je." K-231 poslala odpis ÚV KSČ pro květnové plénum, ale ten byl předsednictvem zatajen (v dopise byl objasněn smysl, účel organizace, nabídka spolupráce při demokratizaci). 52 Vondrová, Jitka - Navrátil, Jaromír: Komunistická strana Československa: konsolidace (květen-srpen 1968). Prameny k dějinám československé krize v letech 1967-1970, sv. 9/2. Praha - Brno, ÚSD AV ČR - Doplněk 2000, s. 31-32 a 50; Rok šedesátý osmý..., s. 177-201. SÚA -A ÚV KSČ, f. 01, a. j. 122, Zasedání ÚV KSČ 29.5-1.6. 1968. Stenografický zápis. - Tisk, s. 4-15. - Viz Vondrová - Navrátil - Moravec, c. d., s. 54, 59, 78. A. Dubčekův v referátu na zasedání květnového zasedání ÚV KSČ dne 29.5.1968 řekl, že v K 231, "působí i lidé právem odsouzení pro protistátní činnost". Dne 30.5. se ke K 231 vyjádřil Biľak a dne 31.5. Černík. 153 Ambrož, J.: Kdo to chce mluvit jménem politických vězňů? Rudé právo 48, č. 146 ze dne 28. 5.1968, s. 3; Kam cieli K-231. Pravda (Bratislava) 11.6.1968, s. 4. Řada článků byla anonymních, nebo skryta pod značkou. 154 Janýr, Přemysl: Neznámá kapitola roku 1968. Zápas o obnovení Československé sociální demokracie. Svědectví o době a lidech, sv. 4. Praha, ÚSD AV ČR 1998, s. 54. PÚVse usneslo 4.7. 1968, že vše vyřeší ústavní zákon o NF, který nechalo 2.7. 1968 vypracovat vzhledem k tomu, že dosavadní právní řád nedává možnost zasáhnout v případě vzniku opoziční strany mimo N. f státními orgány... Je třeba zajistit, aby Národní shromáždění projednalo a přijalo navrhovaný ústavní zákon ještě na své červencovém zasedání, neboť příští zasedání bude až v září a přijetí zákona až v té době by mohlo být opožděné za faktickým vývojem." 155 SÚA, A ÚV KSČ, f. 07/15, sv. 9, a. j. 89, 13.8.1968. Cyklostyl, 5 s. In: Pecka - Belda - Hoppe, c. d., dok. č. 18, s. 47-50; SÚA, A ÚV KSČ, f. 02/1, a. j. 118, b. 1c a a. j. 119, b. 2 (P 4707). Cyklostyl, 62 s. In: 9/2, s. 345-375. Byla publikována vtribuně 4/1969 ze dne 5.2. 1969, s. 11-13 a v Rudém právu ve dnech 2.7. a 23.8.1969. Tzv. Kašparova zpráva, O K 231 se v ní přirozeně hovořilo. Zejména zákon č. 128/1968 Sb. ze dne 13.9.1968 o NF, účinný od 26.9.1968, zrušen zákonem č. 146/1970 Sb. ze dne 21.12.1970, s účinností od 28.12.1970. 33

bylo heslem, jež zdobilo na transparentech každé shromáždění propuštěných politických vězňů. Novým smyslem života se již tenkrát staly významy, dnes tak často opakované: tolerance, úcta k člověku a k životu, láska a především pocit vnitřní svobody, žádnou ideologií nemanipulovaný a nemanipul ovate Iný. To vedlo v roce 1968 členy klubu K 231 k vypracování návrhu zákona o obecném smíru, 156 jehož autory byli JUDr. Josef Kovařovic (zemřel) a RNDr. Jiří Krupička. Jeho cílem bylo smazat jednou provždy minulost a nabídnout režimu ruku ke smíru a odborné znalosti nově se tvořící společnosti. Tak zvané amnestie, na jejichž základě se vězni režimu vraceli domů, nebyly totiž ve skutečnosti ničím jiným než podmíněným propuštěním s desetiletou lhůtou, a návrat do života byl pouhým pokračováním trestu." Konto mělo být převedeno po zákazu na fond dětských vesniček SOS. 157 Historici druhého odboje připravovali Smrkovskému, Kriegelovi a Pavlovi materiály o StB a archivech. Historik Jan Tesař navrhuje zákon o národním smíření, podobně jako K 231. Nebyl však KSČ přijat, ačkoli podmínky (odpor i represe by nebyly trestné a odškodnění by připadlo všem) byly, i z tehdejšího hlediska, výhodné. 158 Pokusy dalších organizací o činnost Vedle K 231 a KAN 159 se o obnovu pokusila sociální demokracie. 160 Tomu však - i přes určitou liberálnost KSČ v této době - byly činěny překážky (i lidskými 156 DS KPVČ, Návrh zásad zákonné úpravy soudních rehabilitací z 13.5. 1968. In: Starý, c. d., s. 62-63; Hejl, Vilém: Znovu v podezření. Literární listy 1, č. 18 ze dne 27.6.1968, s. 13. Návrh zásad zákonné úpravy soudních rehabilitaci" neboli Zákon o obecném smíru", předali dne 22.4.1968 místopředsedovi vlády Peteru Colotkovi. 157 Struska, Vladimír - Melichar, František - Sovák, Čeněk: Dopis redakci Rudého práva ze dne 25.12.1989. K-231 5, č. 5(29) z března 1990, s. 4-5. 158 Kohák, Erazim - Kovályová-Margoliová, Heda: Na vlastní kůži. Toronto, 68' Publishers 1973; Zdeněk Vašíček: Historik, který odmítl svědčit. Příběh Jana Tesaře. Soudobé dějiny 7, č. 3/2000, s. 315-337. Nebyli tak svázáni, proto mohli využít i styků s emigrací. Jan Tesař byl požádán v březnu 1968 Smrkovským o vypracování návrhu na řešení rehabilitace, což přijímá pod podmínkou, že bude usilováno o zásadní řešení. Inspirován přístupem španělských demokratů a také komunistů ke frankistickému režimu, navrhuje zákon o národním smíření. Znamenalo by to prohlásit, že od roku 1948 (případně i 1945) byl národ rozdvojen, na pokraji občanské války. Tomu odpovídalo i hodnocení Erazima Koháka z roku 1973, který rozeznával dvě právoplatné části rozpolceného národa. Všechny projevy odporu, ale i represe, by pak neměly být považovány za trestné a postižení by měli být odškodněni. Jedním z motivů tohoto řešení bylo sjednocení národa vůči hrozící sovětské intervenci. Obdobné národní smíření rovněž prosazovalo sdružení politických vězňů Klub 231. Návrh, který vzbudil u straně věrné Tribuny a Čechie vskutku zděšení." J. Tesař (1933), historik, perzekvovaný na přelomu 50.-60. let, byl vletech 1966-1969 členem KSČ, pak vystoupil. Roku 1972 byl odsouzen na 6 let, vězněn do konce roku 1976. 159 Koráb, Alexandr: Klub angažovaných nestraníků, jeho vznik, vývoj a činnost v roce 1968. Diplomová práce Katedry československých dějin FF UK, vedoucí Eduard Kubů. Praha 1991. Strojopis, 109 + 15 s. příloh; www.kan.cz (internetové stránky KANu). Autor zmapoval několikaměsíční historii KAN, jeho cíle a plány, a to i v jednotlivých regionech. Sviták, Ivan: Devět životů. Konkrétní dialektika. Praha, Sakko 1992. Autor se dotýká pokusů K 231, KAN a sociální demokracie o vznik. 160 Janýr, c. d. Autor (1926-1998), v roce 1949 odsouzen na 10 let, vězněn do roku 1955. V roce 1965 byl rehabilitován. Roku 1968 byl členem přípravného výboru sociální demokracie, od roku 34

tvářemi'' strany), 161 které od konce dubna neopomenuly prakticky jedinou příležitost, jak nenaznačit netolerantnost ke K 231 a informovat o přípravě politického řešení" (zasedání PÚV, ÚV KSČ i ÚV KSS, setkání s milicionáři). A také neinformovat, kdo jsou skutečně představitelé K 231, a o co jim jde. Projít sítem" registrace se podařilo se to pouze Společnost na ochranu lidských práv, snad pro proklamovanou nepolitičňost a veřejně známá jména v jejích řadách (včetně členů KSČ), ale v dubnu 1969 stejně byla rozpuštěna. 163 Mezi jednotlivými organizacemi, vznikajícími za Pražského jara, nebyla koordinovaná spolupráce, šlo spíše o kontakty jednotlivců. Byly mezi nimi samozřejmě rozpory. 164 Snaha o rehabilitaci Třetí komise (tzv. Pillerova), pracující v roce 1968, již byla sledována veřejností. Již jí nemohla projít neochota a váhavost z Novotného éry, neboť se do vedení KSČ dostali lidé, kteří s politickými procesy nebyli bezprostředně spojeni. Na jaře 1968 bylo rozhodnuto, že dojde k rehabilitacím. Jednání a spory byly oto, v jaké míře a jakou formou. Zmínka o rehabilitacích se objevila i v programovém prohlášení Černíkovy vlády ze dne 24.4.1968. 165 Národní shromáždění nakonec dne 26.6.1968 přijalo zákon č. 82/1968 Sb. o soudní rehabilitaci. 166 Klady a zápory tohoto předpisu zevrubně zpracoval 1969 působil v Rakousku (v tamní sociální demokracii, SPÖ). Po roce 1989 obnovoval u nás ČSSD, byl šéfredaktorem Práva lidu. 161 Felcman, Ondřej a kol.: Vláda a prezident období pražského jara (prosinec 1967-srpen 1968). Prameny k dějinám československé krize v letech 1967-1970 8/1. Praha - Brno, ÚSD AV ČR - Doplněk 2000; Vondrová, Jitka - Navrátil, Jaromír - Moravec, Jan: Komunistická strana Československa: pokus o reformu (říjen 1967 - květen 1968). Prameny k dějinám československé krize v letech 1967-1970 9/1. ÚSD AV ČR-Doplněk, Praha-Brno 1999; Vondrová, Jitka - Navrátil, Jaromír: Komunistická strana Československa: konsolidace (květen - srpen 1968). Prameny k dějinám československé krize v letech 1967-1970 9/2. ÚSD AV ČR-Doplněk, Praha-Brno 2000. Edice materiálů z provenience představitelů ÚV KSČ a vlády poukazuje v plné nahotě", co skutečně říkali a co chtěli". 162 Černý, Václav: Paměti III (1945-1972). Brno, Atlantis 1992. Poprvé vyšlo v Torontu u Škvoreckých" roku 1983 jako Paměti IV". 163 A ÚV KSČ, AF 02/7, sv. 6, a. j. 18, b. 13, 21.4.1969. Stroj., 6 s. In: Pecka - Belda - Hoppe, ed., s. 79-81. Schválena rozhodnutím MV čj. NV-lll/3-640/68 ze dne 3.5.1968, dne 21.4.1969 ministrem vnitra Josefem Grösserem rozpuštěna. Nebyla totiž členem NF, což po přijetí zákona č. 128/1968 Sb. o NF nešlo. Předsedou doc. PhDr. Milan Machovec, v předsednictvu (18 členů) i Václav Černý, Eduard Goldstücker, František Tomášek, ale i Bohuslav Kučera. 164 ÚSD, KV ČSFR, A 395, 23.5.1968. Xerokopie stroj., 6 s. In: Pecka - Belda - Hoppe, c. d., s. 52-57. Na jednání delegací PÚV KSČ (Smrkovský, Kriegel, Indra) a přípravného výboru ČSSD (Bechyně, Čoupek, Veverka, Munzar, Janýr) dne 23.5.1968 na ÚV KSČ v Praze. Kriegel řekl, že "nehodláme nikomu předat moc". Čoupek na to mj., že s nimi budou mít komunisté převahu... "Nechceme se vrátit k soukromému kapitalismu, jsme socialisté jako vy. Nejsme Sokolové, K 231 ani agrárnici. Když bude třeba, budeme proti nim jako vy." 165 Programové prohlášení vlády ČSSR. Rudé právo 48, č. 1 ze dne 25.4.1968, s. 3-5. I kapitola "Zákonnost a ochrana lidských práv". 1. kapitola "Socialistická demokracie..."; Koudelka - Suk, c. d., s. 90-92. Bylo schváleno Národním shromážděním dne 3.5.1968. 35

J. Císař. 10 ' Podle něj byl poměrně zdařilý, byť byl ještě ideologicky ovlivněn, což bylo ovlivněno tehdejším politickým klimatem i rozložením sil v KSC. Zůstaly diference, 169 rozsudky nebyly rušeny plošně (důvody ideologické, organizační, finanční i časové). 170 Byly jím dotčeny i některé formy mimosoudní represe, jako zařazení do tábora nucené práce. Tito občané měli nárok na odškodnění, podobně jako rolníci 1 T) a živnostníci, postižení v rámci likvidace svých stavů. Vztahovaly se i na zemřelé, a tak by stát při odhadnutém počtu 50000 odškodněných přišly asi na 2.5 miliardy Kčs. Ti by obdrželi 20000 Kčs a zbytek měly obdržet ve státních 1 T\ dluhopisech, které byly vydány v roce 1969 v částce 1.8 miliardy Kčs. Zákon se dotkl i těch, kteří měli zodpovědnost, hlavně vyšetřovatelů, prokurátorů a příslušníků ozbrojených sborů (stranických a vládních představitelů se přirozeně Zákon č. 82/1968 Sb. o soudní rehabilitaci ze dne 26.6.1968, platný ode dne 1.8.1968. Benda, Jaromír - Přenosil, Gustav: Soudní rehabilitace. Stručný výklad zákona o soudní rehabilitaci, výklad některých otázek důchodového zabezpečení osob, které byly neprávem odsouzeny. Praha, SPB 1968; Jestřáb, Miloš - Hladil, Vladimír: Soudní rehabilitace. Komentář k zákonu č. 82/1968 Sb. o soudní rehabilitaci. Praha, Horizont 1969; Grónský, Ján: Dokumenty k ústavnímu vývoji Československa 2. (1945-1968). Praha, Karolinum 1999; Československo 1988 (Neúplná situační zpráva), [b. m.] [b. r.]. Přetištěno in: Svědectví 22, č. 85/1988. 67 Císař, Jaroslav JUDr.: Vývoj československého zákonodárství vletech 1968-1970. Projekt Pobyt sovětských vojsk na území Československa 1968-1991. Materiály, studie, dokumenty č. 12. Praha, ÚSDAVČR 1995. 168 Císař, c. d., s. 36. Objevuje se tam např.:...nelze odstraňovat akty revoluční zákonnosti, oslabovat, či dokonce popírat socialistický právní řád", nebo rehabilitovat nepřátele socialistické výstavby", kteří porušili platné trestní zákony a byli podle nich právem potrestáni". Část vedení KSČ se obávalo z následků možného zkoumání jejich zodpovědnosti. 169 O procesech a rehabilitacích I. Zpráva Pillerovy komise" o politických procesech a rehabilitacích v Československu v letech 1949-1968. Praha, Florenc 1990; Kaplan, K politickým procesům... O hmotném (i částky v řádu 200-300 tisíc Kč) i profesním odškodnění v takové míře se mohlo politických vězňů jen zdát. Navíc byla celá řada rehabilitací koncem 60. a v 1. polovině 70. let zrušena. Císař, c. d., s. 39-41. Zákon se týkal jen rozsudků z vykonstruovaných procesů Státního soudu (1948-1952), Nejvyššího soudu (1950-1956) a krajských a vyšších vojenských soudů (1953-1965), tedy hlavně období let 1949-1956, kdy byly represe nejmasovější. Řadu případů z této doby ale pomíjel (mj. okresní soudy). Obvinění (obhajobu měl hradit stát) nemohli dostat vyšší rozsudek, mohl jim být ale v určité míře (do výše rozsudku) potvrzen. Zákonem č. 81/1968 Sb. ze dne 25.6.1968, týkající se soudců pro přezkumná řízení, účinného také ode dne 1.8.1968, byly zřízeny zvláštní senáty. 170 Císař, Jaroslav: Vývoj československého zákonodárství vletech 1968-1970. Praha, ÚSD 1995, s. 37. Ten se proto týkal asi 220.000 osob, jak bylo uvedeno v důvodové zprávě k zákonu, kdežto u zákona č. 82/1968 se počítalo, že se bude týkat asi 30.000 osob (jak bylo uvedeno v důvodové zprávě k zákonu). 171 Císař, c. d., s. 41. Paragraf 22 zákona č. 82/1968 Sb. zrušil administrativní opatření, v tomto případě šlo o zákon č. 247/1948 Sb. o táborech nucené práce a na něj navazující zákon č. 86/1950 Sb. (paragraf 36). Felcman a kol., c. d., s. 333-334. Vláda na svém zasedání dne 25.7.1968 vzala na vědomí návrh zásad zákona o mimosoudní rehabilitaci (Usnesení vlády č. 255). 172 Císař, c. d., s. 42; Paragraf 26 zákona č. 82/1968 Sb. Netýkalo se.výrobních prostředků', odpůrci širokého pojetí zákona, např. Štrougal, se obávali rozkladu JZD revizí procesů s tzv. kulaky. 173 Císař, c. d., s. 42; Důvodová zpráva k zákonu č. 82/1968 Sb. Vládní nařízení ČSSR ze dne 8.6.1969 o vydání státních dluhopisů. v 1 ŕ* Q 36

netýkal). Ti mohli být odvoláni z funkce, ukončen jim pracovní poměr a v případě, že se dopustili trestného činu, měli za něj nést zodpovědnost. Zákon č. 82/1968 Sb. byl prvním pokusem o komplexní nápravu represí a zločinnosti uplynulých dvou desetiletí, ale neměl dlouhého trvání. Federální shromáždění zákon o soudní rehabilitaci dne 8.7.1970 novelizovalo, neboť prý byl velmi velkorysý. Období, kterých se rehabilitace týkala, bylo zúžena na léta 1949-1956, bylo také o mnoho těžší dosáhnout zrušení rozsudků. 174 Rehabilitace se většinou zastaví, některé jsou anulovány a jen velmi omezená část je projednána objektivně. Je ale třeba zdůraznit, že po celou dobu tzv. pražského jara zde byly ve státním aparátu, ve straně i v médiích skupiny, které, jak bylo později konstatováno, neopustily marxisticko-leninské principy a svůj internacionalistický charakter a, tak jako předtím a i potom, spolupracovaly s KGB a i pomocí různých intrik a zpravodajských her špinily nejen politické vězně, ale i oficiální reprezentaci tohoto státu (tj. vlastně i své oficiální nadřízené, neboť většina nelegálů zde nepracovala pro CIA, ani jinou imperialistickou výzvědnou službu, nebo nějakou ideologicky nevhodnou diverzní centrálu, nýbrž pro KGB a SSSR. Okupace a likvidace K 231 Produkce vztahující se k roku 1968 patří co do kvantity, ale i do kvality k nejzpracovanějším, hlavně díky vzepětí zájmu o toto téma po roce 1989. 175 Zákon č. 70/1970 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 82/1968 Sb., o soudní rehabilitaci, ze dne 8.7.1970, platný od 17.7.1970. Důvodová zpráva kzákonu č. 70/1970 Sb.; Císař, c. d., s. 43. 175 Macek, Josefa kol.: Sedm pražských dnů. 21.-27. srpen 1968. Dokumentace (Černá kniha). Praha, Academia 1990; Pithart, Petr: Osmašedesátý. Praha, Rozmluvy 1990; Vančura, Jiří: Naděje a zklamání. Pražské jaro 1968. Praha, Mladá fronta 1990 (1. vydání vyšlo roku 1988 v ČSDS nezávislé literatury vscheinfeldu-schwarzenbergu, v ediční řadě Acta creationis, pod pseudonymem Miroslav Synek); Kaplan, Karel: Cesty podivných reforem. Československo 1956-1967 (příloha časopisu Reportér, č. 5/1990); Moravec, Jan: Sedmý den nebyla neděle. Praha, Naše vojsko 1990; Michálková, Marie- Urianek, Karel: Chronologie "Československo 1966-1971". Praha 1991; Pecka, Jindřich - Prečan, Vilém: Proměny Pražského jara. Sborník studií a dokumentů o nekapitulantských postojích v československé společnosti 1968-69. Edice Studie - materiály - dokumenty, sv. 2. Praha - Brno, ÚSD AV ČR - Doplněk 1993; Havlíček, Dušan: Jaro na krku. Zážitky ze zákulisí sekretariátu ÚV KSČ od června do prosince 1968. Praha, ÚSD AV ČR 1998. Svědectví o době a lidech, sv. 5. Objevily se i práce aktérů (nebo o nich), do určité míry přirozeně subjektivní, mj.: Hájek, Jiří S.: Mýtus a realita ledna 1968. Praha, Svoboda 1970. Odp. red. E. Palonczy; Vrabec, Václav: Vybočil z řady: Medailón Josefa Smrkovského a doby, v níž žil. Praha, Naše vojsko 1991; Hejzlar, Zdeněk: Praha ve stínu Stalina a Brežněva. Vznik a porážka reformního komunismu v Československu, Praha, Práce 1991; Paris, Miloš (poradce prezidenta): Fakta ze zákulisí. Praha 1968-Moskva 1991. Praha, Cesty 1991; Plevza, Viliam: Vzostupy-a pády: Gustáv Husák prehovoril. Bratislava, Tatrapress 1991; Hájek, Jiří (1913-1993, JUDr., DrSc, politik, diplomat, jeden z prvních mluvčích Charty 77): Paměti. Praha, ÚMV 1997. Sviták, Ivan (1925-1994, do roku 1992 člen ČSSD, pak poslanec FS za Levý blok): Kulatý čtverec. Dialektika demokratizace. Úvahy a statě, články z let 1968-1969. Praha, Naše vojsko 1990. 37

Invaze se, připravovala již od jara. Generálkou bylo cvičení Šumava (a některá další, nejen u nás). Konečné rozhodnutí o provedení invaze bylo učiněno na zasedání politbyra ÚV KSSS v Moskvě 15.-17.8. 1968. 176 Před půlnocí 20.8.1968 vstupují vojska pěti bratrských" armád na československé území. 177 Začala vysílat stanice Vltava 178 do 12.2.1969). Dne 5.9. 1968 bylo ÚPV K 231 zasláno rozhodnutí ministra Jana Pelnáře o neschválení organizačního řádu (stanov), neboť...k dosažení účelu sledovaného zamýšlenou organizací byly již vytvořeny předpoklady a záruky přijetím zákona č. 82/68 Sb. o soudní rehabilitaci a opatřením vlády k zabezpečení práv a oprávněných potřeb rehabilitovaných občanů; tato opatření se měla konat prostřednictvím národních výborů i ostatních orgánů státní správy, jakož i prostřednictvím rehabilitačních komisí ÚV NF a rehabilitačních poraden při SPB. Vzhledem k těmto důvodům byla činnost K 231 shledána jako nadbytečná." 179 Podobný obdržel z KAN. 180 Den nato ústředí požádalo pobočky o zastavení činnosti a v otázce rehabilitací je odkazuje na poradny SPB v okresních, městech. 181 Část vedení K 231, která Michálková, Marie - Urianek, Karel: Srpen 68. Chronologie. Materiály. Historie a vojenství 41, č. 6/1992, s. 102-127 (ukázky ze dnů 15.-27.8.1968). - Napsali, že zápis není dosud kdispozici. Brežněv ale 18.8.1968 informoval "pětku" na zasedání. 177 Benčík, Antonín - Navrátil, Jaromír - Paulík, Jan: Vojenské otázky československé reformy 1967-1970. Vojenská varianta řešení čs. krize (1967-1968). Prameny k dějinám československé krize vletech 1967-1970 6/1. Praha - Brno, ÚSD AV CR - Doplněk 1996; Benčík, Antonín - Paulík, Jan - Pecka, Jindřich: Vojenské otázky československé reformy 1967-1970. Vojenská varianta řešení čs. krize (1967-1968): srpen 1968 - květen 1971. Prameny k dějinám československé krize v letech 1967-1970 6/2. Praha - Brno, ÚSD AV ČR - Doplněk 1999; Benčík, Antonín: Operace Dunaj". Vojáci a Pražské jako 1968. Sešity, sv. 18. Praha, ÚSD AV ČR 1994; Týž: Rekviem za Pražské jaro. Důvěrná informace o přípravě a provedení srpnové intervence varšavské pětky v Československu 1968. Třebíč, Tempo 1998; Paulík, Jan: Po invazi. Podkladová studie o vojenskopolitickém vývoji Československa od konce srpna 1968 do přelomu let 1968-1969. Praha, ÚSD AV ČR 1996. Soustavněji se tomuto tématu věnovali na stránkách časopisu Historie a vojenství (o podílu dalších,bratrských' zemi, přípravách, průběhu a výsledcích.) 178 Michálková, Marie - Urianek, Karel: Srpen 68. Chronologie. Materiály. Historie a vojenství 41, č. 6/1992, s. 113; Vondrová - Navrátil, Mezinárodní souvislosti..., sv. 4/3, s. 357. Poprvé byla zachycena dne 21.8.1968 v 5:15. Vysílala z obce Wildruf u Drážďan v (místy pochybné) češtině a slovenštině, na vlnové délka 210 m, tj. 1430 khz. I přes protesty československých představitelů plnila svůj účel do 12.2.1969. 179 Pecka, Občanská společnost..., s. 62. Výnos MV č. j. III/3, 1101/68. 180 Koráb, c. d., Příloha 6, s. 1. Dopis MV ze dne 5.9.1968 Ludvíku Rybáčkovi (pedagog na VŠCHT, kde vznikla myšlenka založit KAN), čj. MV-lll/3-1412/68. Podle 2 odst. 2 zák č. 68/1951 Sb. organizační řád /stanovy/ Klubu angažovaných nestraníků KAN" se sídlem v Praze se neschvaluje." Protože má mít charakter politické organizace, přijmout by ho mohl jen ÚV NF, ale jeho předsednictvo 29.8.68 prohlásilo, že existující skladba politických stran a jednotných společenských organizací plně vyhovuje politickým zájmům naší socialistické společnosti a proto považuje současný systém Národní fronty za uzavřený"." 181 DS KPV ČR, výzva ÚPV okresním odbočkám k zastavení činnosti z 6.9. 1968. In: Starý, c. d., s. 92. 38

neodešla ihned do exilu, poslala dne 12.9.1968 dopis Dubčekovi, kde ho informovali o zastavení činnosti ke dni 19.9.1968. 182 Většina vedení K 231 odešla do exilu (Brodský, Krupička, Mráz, Paleček, Rambousek, Šmíd), doma zůstali jen někteří (Nigrin, Kovařovic, Melicharová, Procházka). Počátky normalizace 183 V Moskvě se jednalo o dvou možnostech: buď zavést okupační režim se všemi 1 84 důsledky, nebo to budou vaši soudruzi dělat sami." Rok poté, co nám je sem poslali", zasáhla moc dne 21.9.1969 proti vlastním obyvatelům sama (a byli i mrtví). O den později bylo přijato zákonné opatření Federálního shromáždění č. 99/1969 Sb. z 22.8.1969 o některých přechodných opatřeních nutných k upevnění a ochraně veřejného pořádku (tzv. pendrekový zákon), 185 po nějž se podepsali hrdinové" tzv. pražského jara: Dubček - Svoboda - Černík. Začalo období reálného socialismu", 186 došlo k další vlně soudních i mimosoudních represí a obrovské stranické čistce. Ke slovu se dostala opět propaganda. 187 182 SÚA, A ÚV KSČ, f. 07/15, sv. 9, a. j. 89, 12.9.1968. Stroj., 1 s. In: Pecka - Belda - Hoppe, ed., dok. č. 19, s. 50. Prohlášení, ve kterém naprosto nesouhlasí s neuváženým a nezodpovědným jednáním svého bývalého tajemníka Jaroslava Brodského," kterého proto zbavuje jeho funkce, "a odmítá jeho případné výroky a skutky jako svévolné. Prohlašuje, že Jaroslav Brodský, ani nikdo jiný nebyl nikdy zmocněn jménem K 231 v zahraničí jednat nebo jej zastupovat". Podepsáni: Nigrin a Paleček. Chtěli tak zajistit bezpečnost členů K-231, kteří se rozhodli setrvat v ČSSR. 183 Mj. Otáhal, Milan: Opozice, moc, společnost 1969-1989. Praha, Maxdorf- ÚSD AV ČR 1994. 184 Havlíček, Dušan: Jaro na krku. Zážitky ze zákulisí sekretariátu ÚV KSČ od června do prosince 1968. Svědectví o době a lidech, sv. 5. Praha, ÚSD AV ČR 1998, s. 210. Jde o slova sovětského velvyslaneckého rady Prasolova, řečená na sekretariátu ÚV KSČ v říjnu 1968 při jednání o společném postupu v oblasti tisku (tedy když diktovali sovětské požadavky na situaci u nás vdané oblasti). Autor (1923) byl na jednáních coby vedoucí úseku tisku, rozhlasu a televize ÚV KSČ (ve funkci byl v červnu 1968 - březnu 1969). Poté emigroval do Švýcarska, kde pracoval v médiích. 185 Tůma, c. d.; Zákon č. 99/1969 Sb., zákonné opatření předsednictva FS o některých přechodných opatřeních nutných k upevnění a ochraně veřejného pořádku ze dne 22.8.1969 (tzv. pendrekový zákon; podepsali Dubček, Svoboda, Černík). Podle informací z www.ifec.cz je dosud platný! 186 Šolc, c. d., s. 86. Jde o socialismus, který se prakticky realizuje na vědeckých základech marxismu-leninismu. V řadě zemí je již skutečností (realitou). Jde tudíž o jeho rozlišení od různých "socialismů", jimiž se buržoázni ideologové, pravicoví oportunisté a revizionista snaží zpochybint Leninovu poučku, že podstatné, obecné rysy socialistické revoluce a výstavby socialismu budou ve všech zemích shodné, i když jejich formy mohou být různé, podle konkrétně historických podmínek." 187 Tisková skupina sovětských žurnalistů: K událostem v Československu. Moskva 1968. (Tzv. Bílá kniha, podle Frolíka, s. 203, spoluautorem Jurij lukov) - viz i Obrana socialismu - nejvyšší internacionální povinnost. Moskva, Agentura Novosti 1968; Vědci hovoří o takzvané Bílé knize". Reportér 3, č. 42 ze dnů 30.10.-6.11.1968, příloha, s. IX-XIV. Stanoviska sociologů, ÚWM, ekonomů a historiků; Vondrová - Navrátil, Mezinárodní souvislosti..., sv. 4/3, s. 108. Cena byla stanovena na 5 Kč, jde o překlad s ruského vydání; překladatel nebyl velký znalec angličtiny a francouzštiny, soudě podle zachování fonetického znění slov jako Sandy", Franc", Frans"... Bílá kniha" vyšla dne 20.9.1968 v Moskvě (dne 16.12.1968 v Budapešti vyšla její maďarská verze O československých událostech). 39

Lidem, kteří odešli do exilu (emigrace), bylo odebráno občanství ( 109 opuštění republiky). Cestování bylo pro mnohé omezeno vyhláškou č. 44/1970 Sb. o cestovních dokladech a administrativní překážky trvaly až do roku 1989. Ačkoli svobodu pobytu zaručoval článek č. 31 Ústavy z roku 1960 i článek č. 12 188 Mezinárodního paktu o občanských a lidských právech, ke kterému ČSSR přistoupila roku 1976. 189 Vznik organizací politických vězňů v exilu U organizace politických vězňů v Československu, Klubu 231 (K 231), zůstalo u pokusu o vznik. V exilu ale jedno ze základních lidských práv, shromažďovat se, 190 uznávali, a tak zde organizaci politických vězňů nic v existenci nebránilo. Dokonce zde v průběhu necelých dvou desetiletí vznikly hned tři, Organizace bývalých československých politických vězňů v exilu (později zní vznikla kanadská část Sdružení bývalých československých politických vězňů), vzniklá ještě před K 231, Sdružení bývalých československých politických vězňů (od roku 1986 Světové sdružení bývalých československých politických vězňů v exilu), které bylo založeno ve Švýcarsku po invazi. V polovině 80. let pak vznikla v Kanadě organizace třetí, Klub K-231 v exilu, která je předmětem této práce. Organizace bývalých československých politických vězňů v exilu Setkání v Chicagu 191 v listopadu 1967 bylo prvním setkáním politických vězňů v exilu. Poté založili Organizaci bývalých československých politických vězňů 1 Q7 v exilu v čele se Zdeňkem Slavíkem a rozhodli se, že založí konto na pomoc Tůma, Oldřich a kol.: Srpen '69. Edice dokumentů. História nova, sv. 10. Praha, ÚSD AV ČR - Maxdorf 1996, s. 83 a 92. SÚA - A ÚV KSČ, f. 02/1, sv. 99, a. j. 165. Cyklostyl A4, 22 listů. Podkladový materiál C, předložil Oldřich Černík. Z předlohy poslané sekretariátu ÚV KSČ (P 6004) je zřejmé, že zpráva byla zpracována 22. července pro jednáni předsednictva vlády (č. j. 00291/69-15). Zpráva o zabezpečení veřejného klidu, pořádku a bezpečnosti v ČSSR k 21. srpnu 1969. Opatření po linii StB: Provádět operativní průzkum v oblastech koncentrace obyvatelstva a v předpokládaných místech nepokojů, demonstrací apod. Zaměřit se na seskupení z řad zakázaných organizací a spolků, zejména K-231 a KAN." Kampaň tedy na základě politického rozhodnutí pokračovala. Vondrová - Navrátil, Mezinárodní souvislosti..., sv. 4/3, s. 108 a 360. Zprávy začaly vycházet dne 30.8.1968 (vydávala redakční komise při sovětských vojscích v Československu"), naposledy dne 10.5.1969. 188 Ten obsahuje:"...každý může svobodně opustit kteroukoli zemi i svou vlastní..." 189 Císař, Jaroslav: Vývoj československého zákonodárství vletech 1968-1970. Praha, ÚSD 1995, s. 34. Viz zákon č. 120/1976 Sb. 190 Všeobecná deklarace lidských práv, přijatá Valným shromážděním OSN dne 10.12.1948, hovoří v článku 20, bodu 1: Každému je zaručena svoboda pokojného shromažďování a sdružování." 191 Slavík, Zdeněk: Z historie našeho hnutí. K-231 1, č. 2 ze srpna 1985, s. 8-9; Týž: Výročí politických vězňů v exilu. Věrni zůstali 5, č. 1 z března 1995, s. 12. Setkali se na pohřbu dlouholetého leopoldovského vězně Vladimíra Pospíšila. 192 Radosta, Petr: Causa Vězeň č. 485. Reflex 2, č. 37/1991; Rozhovor autora se Z. Slavíkem, Praha 3.6.2001. Z Slavík (1922) byl po válce tiskovým referentem mládeže ČSNS. Byl odsouzen na doživotí, vězněn do roku 1960 v Leopoldově, poté pracoval jako řidič. Na počátku roku 1967 získal výjezdní doložku na cestu do Polska, na kterou se mu (po záměně" na Rakousko) podařilo 40

politickým vězňům v Československu. 193 Úředník banky měl jako jediný, než bude určen někdo jiný, právo disponovat penězi a být přes americkou organizaci ve spojení s K. Nigrinem a J. Brodským. Oznámení o kontu vyšlo v krajanském tisku, podepsal jej Přípravný výbor bývalých politických vězňů v komunistickém Československu" (Zástěra, 194 Kalkus, 195.Slavík a Chromec). Prohlašují, že mají shodné zásady a cíle jako Klub 231, vítají změny v Československu a nabízejí (očekávají) morální a finanční pomoc. Konto: Committee of A. C. R. P. P. - Account No. 067-900-4, The Berwyn National Bank, Berwyn, 111. 60402, Committee of Political Prisoners Chicago". 196 Cílem organizace mělo být vydávat svědectví o hrůzách komunismu", publikovat v tisku (Naše hlasy, Nový domov, Americké listy, Katolík v Chicagu, České slovo) a spolupracovat s médii, krajanskými organizacemi i vládami svých nových zemí, být svědomím národa, burcovat Západ a poukazovat na skutečný stav v Československu", vyvíjet politickou činnost. 197 Signál ke štvanici dal svojí řečí vrb OSN na 23. zasedání VS OSN sovětský zástupce Malik, který označil organizaci politických vězňů K 231 v ČSR za vůdčí sílu kontrarevoluce," 198 proto dne 27.8.1968 poslali Slavík, Hutka, Chromec a Hrubý protestní dopis generálnímu tajemníkovi OSN U Thantovi 199 a předsedovi RB OSN ohledně okupace Československa (odpověď je ze dne 17.9.1968). 200 Po necelých dvou letech se předsedou Organizace stal MUDr. Karel Koch. Došlo k přejmenování na Sdružení bývalých československých politických vězňů dne 25.3.1967 vyjet na MS v ledním hokeji do Vídně. První pracovní den se rozhodl získat azyl. V Treiskirchenu, kde působil Americký fond pro čs. uprchlíky (AFCR, American Fund for Czechoslovak Refugees), kontaktoval Petra Zenkla, a tak se po třech týdnech dostal do USA. Na základě toho, že byl po válce v ŮNV Praha, byl zvolen po Zenkiově smrti do RSČ (do té doby v ní byli jen zvolení ministři, poslanci a senátoři). 193 Spoluzakladateli byli mj. Jaromír Zástěra, František Kalkus, Eugen Hutka, Emil Svatoš, Josef Hrubý, Alois Kus. 194 Pejskař, Poslední pocta 2..., s. 194-195. J. Zástěra (1930-1984) byl zatčen v roce 1948 a odsouzen na 18 let za údajnou špionáž (prošel mj. Bory, Mirov, Leopoldov). Protože měl po otci americké občanství (anglicky se naučil ale až ve vězení), podařilo se roku 1962 docílit jeho propuštění, byť za cenu okamžitého vyhoštění bez rozloučení s matkou. V USA studoval v Chicagu, pracoval ve Washinghtonu pro Hlas Ameriky, byl členem SVU. 195 Pejskař, Poslední pocta 3..., s. 259. František Kalkus (1902-1982), člen Sokola, vězněn na Jáchymovsku, odkud 1951 uprchl do SRN, od roku 1952 žil v USA. Člen ČSNRA, Sdružení bývalých politických vězňů v exilu a dalších organizací. Prohlášení bývalých politických vězňů v exilu. Denní Hlasatel 25.5.1968; Rozhovor autora se Z. Slavíkem, Praha 3.6.2001. 197 Rozhovor autora se Z. Slavíkem, Praha 3.6.2001; Archiv Z. Slavíka, Praha (bude věnováno Muzeu třetího odboje v Příbrami - ukázky článků z dobového tisku a korespondence). 198 Slavík, Zdeněk: Z historie našeho hnutí. K-231 1, č. 2 ze srpna 1985, s. 8-9; Týž: Výročí politických vězňů v exilu. Věrni zůstali 5, č. 1 z března 1995, s. 12. 199 Sith U Thant (1909-1974) byl barmským velvyslancem u OSN a vletech 1961-1971 generálním tajemníkem této organizace. Resolution of Committee of former political prisoners of communist Czechoslovakia in Exile. Stroj., 2 s. Odpověď z OSN [podpis nečitelný] je: stroj., 1 s. Archiv Z. Slavíka, Praha. 41

v Kanadě (se sídlem v Torontu), 901 909. 90^ na přelomu 60. a 70. let vyšlo několik čísel časopisu Mukl a poté činnost stagnovala. ' Ke dni 31.12.1971 měli v adresáři 186 jmen, ale jen 78 přihlášek (členové byli hlavně z Kanady, SRN, Austrálie a USA). Jednalo se, na návrh Vladimíra Valenty, 204 o afiliaci s Československým národním sdružením v Kanadě (dřívější v 90S název CSSK ZUJ ) a se švýcarským Sdružením (to mělo 133 členů, z toho 109 ze Švýcarska) o vytvoření celosvětové organizace politických vězňů. Vyvíjela v rámci svých možností určitou sociální pomoc. 206 Petice '78" u/ Petice '78 připomínala v úvodu textu výročí let 1918, 1948 a 1968 a měla následujících 6 bodů: 1) Žádáme odchod sovětských vojsk...", 2) Podporujeme Chartu 77 a její požadavky na nynější režim ve věci občanských a lidských práv...", 3) Požadujeme, aby pražský režim upustil od perzekuce chartistů i ostatních občanů žádajících respektování platných čs. zákonů i mezinárodních smluv, na které vláda ČSSR přistoupila". 4) aby vláda ČSSR revidovala všechny právní normy, které jsou v rozporu s dohodami z Helsinek, 5) aby Výbor pro lidská práva Hvížďala, Karel: Benefice. Rozhovor přes oceán. Toronto, Sixty-Eight Publishers Corp. 1990, s. 92. V Torontu žilo koncem 80. let asi 13.000 lidí původem z Československa. 202 Nepravidelně vycházel Organizační bulletin (Organizational bulletin) Sociálního sdruženi bývalých československých politických vězňů v Kanadě (Sociálne združenie bývalých československých politických vezňov v Kanadě, Welfare Association of Former Czechoslovak Political Prisoners (Canada). V knihovně Libri prohibiti jsou pouze čísla z ledna a prosince 1972 a dvoustránkový cyklostylovaný oběžník z roku 1970. 203 AMV Praha, A 34, i. j. 1265 - Nové poznatky k činnosti bývalých členů K-231 v Kanadě. 1+4 s. [označené jako s. 14-18]. Zpráva StB shrnuje činnost a aktivity jednotlivých politických vězňů v Kanadě v letech 1968-1970. 204 Rollerová, Věra: Za Vladimírem Valentou. Nový domov 52, č. 11 ze dne 26.5.2001, s. 11. V. Valenta (1923-2001), publicista, scénárista, herec (Ostře sledované vlaky, Farářův konec, Zločin v šantánu; Nesnesitelná lehkost bytí aj.), byl vězněn vletech 1949-1956. Po invazi odešel do Kanady, kde v letech 1969-1975 vydával noviny Telegraf (jinak byl nejznámějším kanadským umývačem aut, jak o sobě řekl v dokumentu kanadské televize Ostře sledovaná svoboda" z roku 1995), pracoval ve filmovém průmyslu. 205 (-ok-): Čs. sdružení v Kanadě. K-231 1, č. 1 z června 1985, s. 8; Vitula, Miloslav: I. kongres Čs. sdružení v Kanadě. Věstník ČSSK 14, č. 5 ze září-října 1986, s. 4; Nový domov 40, č. 11 ze dne 1.6.1989, s. 1; Organizace byla založena roku 1939 (ve dnech 24.-25.6.1939 proběhl v Torontu 1. kongres). Prvním předsedou byl V. Všetula. Sdružení pomáhalo za války československým vojákům, v 92 odbočkách vybralo 300000 dolarů. Poté pomáhalo nově příchozím exulantům (poletech 1948, 1968 i jindy během poválečné doby; od roku 1980 má od kanadské vlády povoleno finančně pomáhat nově příchozím - včetně pomoci na úřadech). Organizace se přejmenovala v souvislosti se změnou Stanov a Charty ČSNSK roku 1984. Dlouholetým předsedou byl Jiří G. Corn, generálním tajemníkem dr. Jaroslav Bouček, v letech 1985-1990 Zdeněk Otruba. Viz pozn č. Corn??? a. Otruba???. 206 Mukl - organizační bulletin, č. 1 z ledna 1972, s. 1-4. 207 Libri prohibiti, složka Otakara Rambouska. 1 karton (výběr: výtisk i s ukázkou podpisů, ohlasy v tisku - nejen krajanském, korespondence z celého světa včetně Skandinávie, Austrálie); České slovo 24, č. 1, 1/1978, s. 6; Zpravodaj Čs. národního sdružení v Kanadě - odbočka Vancouver 9, č. 1/1978, s. 6 a 10; New Buffalo Times (Michigan) 36, č. 37 ze dne 27.4.1978, s. 24; Speak up (Toronto) 4, č. 4 z května 1978, s. 2. 42

při OSN vyžadoval od CSSR zprávy a 6) aby signatáři z Helsinek žádali dodržování tam přijatých dohod Československem. 208...nás to všechno napadlo tři dny před Novým rokem..." a text vznikl do 1.1.1978 (1. výročí vyhlášení Charty 77), hlavně díky Viktoru Miroslavu Ficovi. 209 Proto bylo při zveřejnění připojeno jen několik desítek podpisů (ty byly ke dni vyhlášení akce). 210 Petici předal Ján Papánek 211 dne 2Ľ8.1978 (při příležitosti 10 let okupace) generálnímu tajemníkovi OSN Kurtu Waldheimovi. 212 Bylo k ní připojeno 6438 podpisů exulantů (ke dni 18.8.1978), kteří zastupovali 17 exilových organizací z celého světa (čítajících asi 250000 členů). Zástupce Waldheima navštívili dále Papánkova manželka Alžběta a Mike Miloš Kunta (přítomen byl i O. Rambousek). Petice byla poslána i prezidentu Jimmy Carterovi, 213 ministru zahraničních věcí Cyrusu Vancemu, 214 kongresu, delegaci SRN v OSN, komisi OSN pro lidská práva do Ženevy, prezidentu Husákovi, hlavám států 34 signatářů Helsinské konference. V exilu byly pochopitelně i hlasy, k této akci kritické (podpora bývalých komunistů). Směrnice o úpravě právních vztahů (problém tzv. upravenců) Kanadský zákon o občanství (Citizenship Act) z roku 1976 umožňoval dvojí občanství, na což reagovala ČSSR Směrnicí o úpravě právních vztahů Československé socialistické republiky k občanům, kteří se zdržují v cizině bez povolení československých úřadů ze dne 16.3.1977. Někteří si koupili možnost jezdit do ČSSR, jiní si poměr upravili", např. aby mohli za rodiči a oni za nimi. 216 Lidé s tzv. vystěhovaleckými pasy nebyli členy ČSSK které přijetí těchto pasů odmítlo. Upravenci" totiž podepsali, že se budou chovat jako řádní občané ČSSR. Jejich existence brání přijetí všeobecné amnestie a svobody pohybu, aby se přestalo 208 Text Petice. Stroj., 2 s. Libri prohibiti, složka Otakara Rambouska. 209 V. M. Fic (1922), profesor emeritus Brock University St. Catharines, Kanada, politolog, v letech 1979-1983 generální tajemník ČSSK, člen VV ČSU, SVU a RSČ. Studoval a působil coby pedagog v Kanadě, USA, Indii, Barmě, Singapuru. Nositel Řádu TGM (1998, III. třída). 210 Dopis O. Rambouska Jiřímu Gruntorádovi z roku 1992. Stroj., 1 s. Libri prohibiti, složka Otakara Rambouska. 211 Břeňová, Halina: Život pro jiné. Praha, Faun 1995. J. Papánek (1896-1991), diplomat, bývalý zástupce ČSR u OSN, stál v čele Amerického fondu pro čs. uprchlíky. 212 K. Waldheim (1918), rakouský politik a diplomat, zástupce země u OSN, vletech 1972-1982 její generální tajemník. Vletech 1986-1992 byl prezidentem Rakouska. V té době vyšlo najevo, že má nacistickou minulost (od roku 1987 nesměl do USA). 213 J. Carter (1924), americký prezident v letech 1977-1980. 214 C. Vance (1917), politik a diplomat, člen řady vlád, mj. vletech 1977-1980 ministr zahraničí USA. Na počátku 90. let byl jedním z mírových vyjednavačů v bývalé Jugoslávii. 215 Dopisy (stroj., 1 s.) posílali s průvodní peticí Anna Faltusová a O. Rambousek. 216 Dvojí občanství. Věstník Československého sdružení v Kanadě (dále jen Věstník ČSSK) 15, č. 1 z ledna-února 1987, s. 1-2. 43

kupčit s našimi city". V Kanadě je jich jen několik procent, ale ve Švýcarsku způsobili, že tamní vláda přestala udělovat azyl lidem z ČSSR. Na druhou stranu mnozí z nich podávají i pravdivé informace občanům Československa o skutečných poměrech na Západě a provážejí literaturu, léky, peníze i informace. 217 V rozporu s podepsanými mezinárodními úmluvami se opuštění republiky stalo v Československu trestným činem (spojeným, hlavně v 50. letech, i s velezradou a špionáží), podle této logiky bylo i amnestováno, jako na podzim 1988. Amnestie měla ještě své podmínky a podle generálního prokurátora ČSSR Jána Pješčaka (v rozhovoru s Karlem Walterem pro Rudé právo) šlo o akt velkorysosti a dobrodiní těch, co porušili zákony, nerozvážně opustili republiku a někteří vyvíjeli proti Československu nepřátelskou činnost v rozvědkách a organizacích. 218 Sdružení bývalých československých politických vězňů ve Švýcarsku Sdružení bývalých československých politických vězňů existovalo i ve Švýcarsku. Zde bylo založeno v roce 1970, neboť zde byly ty nejvhodnější podmínky. Podobné Sdružení bylo založeno také v Kanadě v Torontu. Toto kanadské sdružení navrhlo v roce 1976 spojení se Sdružením švýcarským. To se také stalo, ale z různých důvodů se opět rozešlo někdy v roce 1983." 219 Roku 1982 se političtí vězni setkali při sokolském sletu ve Vídni a prakticky po několika letech obnovili aktivitu. 220 Dne 25.2.1984 se vcurychu konala valná hromada švýcarského Sdružení a navrhla uspořádání II. celosvětového sjezdu muklů v rámci na rok 1986 proponovaného sokolského sletu v Curychu". 221 Dne 26.3.1983 došlo na schůzi výboru Sdružení bývalých politických vězňů na Masaryktownu k obnovení časopisu Mukl a zvolení nové výboru Sdružení. 222 Účastnili se demonstrací (hlavně k výročí 21. srpna) a práce včssk, publikovali 217 Reiniš, Stanislav: Ještě jednou k úpravě vztahů. Věstník ČSSK 16/17, č. 6/1 z prosince 1988 -ledna 1989, s. 1-2. 218 Retka: Významný akt velkorysosti. Věstník ČSSK 16, č. 1 z ledna 1988, s. 1-2. 219 Dopis Jiřího Sochora z Curychu ze dne 13.8.2000. Rkp., 2 s. Ing. J. Sochor byl do roku 1983 jednatelem Sdružení ve Švýcarsku, pak člen výboru K-231. V současné době je předsedou Západoevropské pobočky KPV ČR č. 90. Pobočka č. 90 má prakticky veškeré členstvo roztroušené po celém světě, nejenom v Evropě, ale i v Americe a v Austrálii." V posledních letech se její pravidelné každoroční schůze konají v ČR. 220 (-slav-): Setkání ve Vídni. Mukl 1, č. 1 z července 1983, s. 1. 221 Švýcarské zpravodajství. Mukl 1, č. 5 z března-dubna 1984, č. s. 10. 222 Mukl 1, č. 1 z července 1983, s. 2; Organizační zpráva. Mukl 1, č. 5 z března-dubna 1984, s. 12. Předsedou byl zvolen Z. Slavík (dne 20.4.1984 ana schůzi výboru ale na svou funkci rezignoval), místopředsedou a pokladníkem Eduard Vondráček, jednatelem Karel Kalenda, členy výboru Mojmír Chromec a Miloslav Komínek. E. Vondráček se roku 1992 vrátil do ČR, kde roku 2001 zemřel. K. Kalenda zemřel roku 1995. M. Komínek (1926) byl vězněn vletech 1948-1965. V létě 1968 odešel do exilu, kde působil jako novinář a vydavatel (Naše hlasy, Mukl, Vězeň). V téže činnosti pokračuje po roce 1989 v ČR (Svědomí). Roku 1996 kandidoval do Senátu za Vlasteneckou republikánskou stranu. Je autorem knihy I pod oblohou je peklo (1971). 44

nejen v exilovém tisku a apelovali na kanadské a americké politiky ohledně porušování lidských práv. Další schůze proběhla na Masaryktownu dne 23.6.1984. 223 V časopise Mukl se roku 1984 objevily články žádající čistotu, ozdravění a demokratizaci exilu, a útočící na některé exilové organizace, hlavně RSC Z^ či 68' Publishers, 225 s čímž řada politických vězňů nesouhlasila. V březnu 1985 proto 27 z nich požádalo o svolání schůze. E. Vondráček je informoval, že schůzi svolá po skončení mandátu, a tak ji svolali na 1.6.1985 na Masaryktown. Mezitím si dne 8.5.1985 nechal výbor.kanadského Sdružení zaregistrovat název Sdružení bývalých československých politických vězňů v exilu" (do té doby de iure neexistovalo!), s mandátem na 2 roky. 226 Klub K-231 v exilu Pro zachování kompaktnosti obsahu budou následující kapitoly o jeho historii prolínané kapitolami o jednotlivých formách činnosti, a reakcích na ně. Vznik K-231 Zakládací schůze se zúčastnilo 30 politických vězňů, 28 dalších zaslalo plné moci. 7 Členové výboru se nedostavili, přítomní zvolili nový, a pověřili ho vypracováním programu. Předsedkyní byla zvolena Eda Ottová, jednatelem 223 Sjezd muklů do Toronta. Mukl 1, č. 5 z března-dubna 1984, s. 7; Organizační zprávy. Mukl 2, č. 2(8) ze září-října 1984, s. 7; Otta, František: Akční výbory a kádrovací komise v Kanadě. K-231 1, č. 1 z června 1985, s. 7. Výboru byl potvrzen mandát. Předsedou byl E. Vondráček, místopředsedou a tajemníkem K. Kalenda, pokladníkem V. Dobner, členy výboru S. Dokoupil, M. Chromec a M. Komínek. Bylo rozhodnuto nepřijímat nikoho, kdo přestal být členem Sdružení ve Švýcarsku, výbor rozhodoval i, koho přijme (jak znělo z textu přihlášky vydané v časopisu Mukl. 224 RSČ byla obnovila na schůzi zastupitelstva 28.-29.9.1974 ve Washinghtonu (v daleko menší míře zde byli zastoupeni ti, co byli vletech 1945-1948 členy vlády či parlamentu). Předsedou zastupitelstva se stal Fraštacký, předsedou výkonného výboru Povolný. Rada začala úzce spolupracovat s ostatními organizacemi, mj. s ČSNRA, ČSSK, Svazem československých spolků ve Švýcarsku, Ústředím čs. spolků a organizací v Austrálii a na Novém Zélandě, Stálou konferenciou slovenských demokratických exulantov, SVU, ČSOL, K-231, sokolskými organizacemi a Manšinovou radou české a slovenské větve ve Vídni. Roku 1993 se RSČ přejmenovala na Radu vzájemnosti Čechů a Slováků. Stanovisko Sdružení bývalých československých politických vězňů v exilu k Radě svobodného Československa. Mukl 2, č. 2(8) ze září-října 1984, s. 13-15. Vyšlo i jako separát, 4 s. Memorandum in: Mukl 2, č. 5(11) z března-dubna 1985. 226 Ottová, Eda: Slovo předsedkyně. K-231 1, č. 2 ze srpna 1985, s. 2-3. Zaregistrovali ho (Association of former Czechoslovak political prisoners in exile) se zvláštní doložkou: The special provisions are: 1. the term of office for the Senior Executive (President, Vice-president, Secretary and Treasurer) shall be two years with a maximum od three (3) consecutive terms and two (2) positions". 227 Seznam osobně zúčastněných a plných mocí. K-231 1, č. 1 z června 1985, s. 3; Ottová, Eda: Slovo předsedkyně. K-231 3, č. 6(18) z května 1988, s. 1-2. Tedy z 28 přítomných na Masaryktownu v červnu roku 1985, z nichž se později čtyři distancovali." 228 Ottová, Eda: Slovo předsedkyně. K-231 1, č. 1 z června 1985, s. 1-2; Usnesení. K-231 1, č. 1 z června 1985, s. 2. Těžištěm programu je pomoc těm našim", hlavně doma, finančně. Rozhodli, že oficiální informační bulletin se bude jríienovat K-231 v tradici roku 1968", bude dvouměsíčníkem, a převezme původní cíl Mukla - spojovat všechny mukly. Bude se snažit spolupracovat se všemi exilovými demokratickými složkami. 45

Milan Frýbort, místopředsedy Karel Palat a Karel Pinke, pokladníkem František Otta, tiskovým referentem Lumír Salivar, mluvčím u RSČ O. Rambousek, členy výboru Svatava Bondyová, Jan Kůstka, 231 Z. Slavík, Zdeněk Otruba 232 a Vladimír Helmich. 233 Výbor měl připravit Stanovy 234 a organizaci registrovat, což se stalo dne 12.7.1985, jako korporace 626927 pod názvem Club K-231 in Exile". 235 229 Naše Iron Lady. K-231 1, č. 1 z června 1985, s. 5; Otta, František: Překvapená porota. K-231 2, č. 3(9) z října 1986, s. 5-6; Jarošová-Ottová, Eda:...a co porota nevěděla. Tamtéž, s. 6-7; (-jsk-): Manželé Ottovi - známost z kriminálu. Věrni zůstali 3, č. 9 z listopadu 1993, s. 12; Dopis E. Ottové D. Seidlové ze dne 23.2.1988. Stroj, 2 s. ÚSD AV ČR, Dokumentační sbírka, K-231, karton č. 1 (dále jen ÚSD, K-231, k. 1, event. 2); Osudy VII. (1991). ČRo Vltava 17.10.2000, 17:00-17:30. František Otta. Eduarda Ottová (1931), si vletech 1951-1961 odseděla celý trest (na žádost NV z jejího rodiště nebyla amnestovaná), vězněna byla i její matka. Za dramatických okolností se dostala roku 1966 do Kanady (manžel se synem byli na jugoslávských hranicích chyceni a on odsouzen na rok do vězení; celá rodina se střetla až v roce 1968). Tam pracovala jako laborantka ve farmaceutickém průmyslu, František Otta (1923-1995), vězněný 9 let (odsouzen na 13 let za pokus o přechod hranice), byl živnostník. Ve vězení se setkal s Aloisem (Alekem) Jarošem (1923-1952), který byl popraven. Měl od něj vyřídit pozdravy, což po propuštění učinil, a později se seznámil s E. Jarošovou. Křepelková, Maria: Rodina Ottových se o továrnu svých předků Rakonu Rakovník soudí už 10 let. Televize ČT1, Klekánice, dne 5.4.2000. Ta byla na základě smyšlených údajů z roku 1945 urychleně prodána americké firmě Procter&Gamble. Jde o jednu z nedořešených restitucí. Cuhra, Jaroslav: Trestní represe odpůrců režimu vletech 1969-1972. Sešity ÚSD, sv. 29. Praha, ÚSD AV ČR 1997, s. 88-90. Foto. K-231 1, č. 1 z června 1985, s. 10. M. Frýbort (1931), vězněný za velezradu a pokus o úlet vojenským letadlem" vletech 1953-1960 (odsouzen na 14 let), byl odsouzen i normalizačním režimem v roce 1971 na 4 roky nepodmíněně (in absentia; od září 1968 žije v Kanadě), neboť se spolupodílel v srpnových dnech na vysílání z Litovle (stanice Ječmínek"). 231 Kůstka, Jan: Vážení přátelé, sestry a bratři. K-231 5, č. 7(31) z prosince 1990, s. 3. J. Kůstka (1930), od roku 1948 v SRN, po druhém zatčení u nás již neuprchl, odsouzen na 19 let a vězněn vletecch 1950-1960. Roku 1968 emigroval s rodinou přes Švýcarsko do Kanady (za to byli v roce 1971 odsouzeni na 3 roky za nedovolené opuštění republiky a zbaveni občanství, které mu bylo v dubnu 1990 vráceno). 232 Roller, Vladimír: Osud Zdeňka Otruby byl osudem mnoha zmarněných nadějí. Lidové noviny 12, č. 236 ze dne 9.10.1999, s. 20; Šedivý, František: Památce Zdeňka Otruby. Zpravodaj KPV ČR 6, č. 5 z listopadu 1999, s. 12-13; (-jsk-): Zdeněk Otruba. Věrni zůstaneme 9, č. 10 z prosince 1999, s. 7. Viz Přílohy, Barevná příloha, s. II. (setkání na Masaryktownu v roce 1999). Z. (Dennis) Otruba (1930-1999) studoval PF UK. Roku 1952 byl zatčen a za špionáž odsouzen na 14 let. Během svého věznění se proslavil legendárním útěkem z tábora Nikolaj v roce 1954 (a proto byl až do amnestie roku 1960 v Leopoldově). V roce 1968 se snažil, mj. s V. Palečkem, oživit" ČSS. Po invazi žil s rodinou v Kanadě, pracoval jako řidič městských autobusů a byl aktivním členem řady organizací a spolků (ČSNS, Československého sdružení v Kanadě, MMI, RSČ, Sokol). Roku 1987 byl vyznamenán ontarijskou vládou. Po roce 1989 se snažil, jako řada exulantů, o navrácení lesku ČSNS, což se zcela nepodařilo. Ovlivnil podobu mnoha exilových tiskovin, např. časopisu Nový domov. 233 Usnesení. K-231 1, č. 1 z června 1985, s. 2. 234 Stanovy K-231. K-231 1, č. 1 z června 1985, s. 8. Komisi pro jejich přípravu vedl J. Kůstka. Byl pověřen první schůzí výboru dne 4.6.1985. Viz Přílohy, Dokumente. 1, s. Ill-V. Usnesení. K-231 2, č. 1(7) z června 1986, s. 3-4; Jarošová-Ottová, Eda: Slovo předsedkyně. Podtitulek: Zpráva téměř výroční. K-231 1, č. 6 z dubna 1986, s. 1-2; Proč K-231. K-231 1, č. 1 z června 1985, s. 9; Jarošová-Ottová, Eda: Slovo předsedkyně. K-231 1, č. 3 z října 1985, s. 2-3; Táž: Slovo předsedkyně. Podtitulek: Zpráva téměř výroční. K-231 1, č. 6 z dubna 1986, s. 1-2. Z dopisu M. Komínka ze dne 2.6.1985 se dozvěděli o inkorporaci Sdružení, a tak se na schůzi výboru dne 4.6.1985 rozhodli zaregistrovat pod názvem Club K-231 in Exile", Klub bývalých politických vězňů pouze vysvětlovalo náplň K-231, což proběhlo u ontarijského registračního úřadu během 2 měsíců. V listině bylo uvedeno mj.: The objects for which the corporation is corporated are: a/ to carry on and assist in efforts for the improvement of the social and economic and cultural conditions of the members of the Corporation. 46

Jedním z cílů K-231 byla snaha o spolupráci s dalšími exilovými organizacemi, např. s ČSSK, ČSNRA, RSČ, ČSOL, Československou společností pro vědy a umění (dále jen SVU), 236 či Sokolem (starostou byl K. Pinke). 237 Stali se členy Koordinačního komise krajanských spolků a organizací pod patronací ČSSK, který zastřešoval exilové organizace (a zúčastnili se jako členové i jako hosté jejich zasedání). Reakce na vznik K-231 Na rozdíl od většiny exilových organizací a spolků, které vznik K-231 přivítaly (jejich dopisy byly uveřejněny v prvních číslech časopisu), 239 jinak, až hystericky, reagovala Sdružení, hlavně jeho kanadská část. 240 Tu podpořil i výbor Sdružení ve Švýcarsku. 241 Podle Sdružení měl Rambousek z pověření RSČ pacifikovať' Sdružení (s Otrubou a Slavíkem). 242 b/ to raise funds and to collect and receive monies and property, by contributions, subscriptions, gifts, legacies and grants, for the objects of the Corporation or for any special purpose it may determine or as may be directed by donors consistent with its aforesaid objects. c/ for the object aforesaid to carry on printing and publishing and distributing information bulletin periodicals, pamphlets and other literature and information on the work of the Corporation. The title od the Information Bulletin for the members of the Corporation shall be K-231." Dokument podepsali: E. Ottová, L. Salivar, F. Otta, Z. Otruba, J. Kůstka. 236 Internet: www.svu2000.org. Organizace existuje od roku 1958, každé dva roky pořádá kongresy, v roce 2002 bude v Plzni již 21. v pořadí. Současným předsedou SVU je Dr. Miloslav Rechcígl Jr. Vydává čtvrtletník Zprávy SVU a má i pobočky v ČR. 237 Salivar, Lumír: Časopis pro nás všechny. K-231 1, č. 1 z června 1985, s. 3-5. 238 Schůze krajanských spolků 16.7. 1985. K-231 1, č. 2 ze srpna 1985, s. 16. 239 Mj. Dopis J. Corna. K-231 1, č. 2 ze srpna 1985, s. 4-5; Povolný, Mojmír: Dopis RSČ. K-231 1, č. 2 ze srpna 1985, s. 5; Dopis Betky Papánkové (Národní rada žen svobodného Československa). K-231 1, č. 3 z října 1985, s. 3; Dopis Vladimíra Krajiny (ČSNS). Tamtéž. 240 Normalizovaní. Mukl 2, č. 6(12) z kvétna-června 1985, s. 8; Hrubý, Karel: Odpověď Josefu Hermanovi. Mukl 3, č. 2(14) ze září-října 1985, s. 5-7. Trucorganizace" byla nazvána normalizovanými", podle Karla Hrubého volili formu puče obdobnou té v roce 1948...", provedený několika lidmi a komparsem, jako měl třeba Hitler. 241 Hoffmann, Eugen: Complementum. Mukl 3, č. 3(15) z listopadu-prosince 1985, s. 2-6. Jde o stanovisko výboru Sdružení ve Švýcarsku ze dne 1.11.1985, jím podepsané. Výbor švýcarského Sdružení cítí se být za současného stavu okolností nucen upustit od svého původně zamýšleného stanoviska vyčkávací neutrality". Název K-231 je naprosto nepřijatelný, je mystifikující, podobný s organizací, jejíž pole působnosti spočívalo, mimo jiné, na dvou nám - v naší současné specifické situaci - naprosto nepřijatelných aspektech, a to: dosažení občanských rehabilitací osob", podle platných zákonů, a pak činnost ukončit. Jenže oni jsou a odmítají rehabilitace, navíc podle zákonů parlamentu, který nebyl svobodně zvolen. Dále operují Nigňnovým přáním, tlumočeným do zahraničí, aby nebyl používán název K-231. Přiznává netaktní příspěvky, dotýkající se smýšlení politických vězňů. To může ublížit politických vězňů v Československu, z nichž jsou někteří uváděni plným jménem (Rotrekl, Pecka). Pecka ale nebyl za vydání Štěpení u 68' Publishers, již roku 1974, nijak postižen. 242 Výbor Sdružení bývalých československých politických vězňů v exilu (Kanada): Prohlášení ze dne 2.6.1985. Mukl 2, č. 6(12) z kvétna-června 1985, s. 2; Prohlášení bývalého politického vězně Miloslava Malečka. Mukl 2, č. 6(12) z kvétna-června 1985, s. 7-8; Dopis J. Krninského. Mukl 3, č. 1(13) z července-srpna 1985, s. 15; Reiniš, Stanislav: Anexe. Respekt 1, č. 30 ze dne 3.10.1990, s. 3. Na schůzi dne 1.6.1985 byl se S. Dokoupilem pouhým" svědkem. Sešli se, jelikož se nesmí dopustit, aby v Ellwangenu došlo k vytvoření nějaké exilové reprezentace". Brání před tamními útoky Svetový kongres Slovákov a Československou federální radu (Jiří Včelař Kotas, 47

Kritizovali, že nevybírají příspěvky, a že mezi sebou nestrpí žádného, ani bývalého komunistu. Každý spolek na světě, pokud není financován z tajných zdrojů, potřebuje pro svou činnost příspěvky svých členů." 243 Kanadské Sdružení nakonec svolalo výroční schůzi na 13.7.1985. Činnost výboru od minulé schůze dne 23.6.1984 byla schválena a v souladu se zvláštní doložkou ho pověřili výkonem funkce do 8.5.1987. V usnesení je pod bodem 6: Přítomní nemohou než odsoudit snahy mizivého počtu bývalých politických vězňů, jež hlásají doma smír s KSČ, a tak napomáhají v dokončování normalizační politiky prováděné komunistickým režimem v Československu, zahrnující i bývalé vězně a s politováním konstatují, že podobné snahy jsou přenášeny dopisy a hlavně návštěvami do exilu a zde uskutečňovány některými funkcionáři nově založeného Klubu bývalých vězňů ať již z důvodů, že jsou povinování komunistickému režimu nebo blízce spřízněni s příslušníky KSČ." A dále se usnesli pod bodem 8, že návštěvy bývalých politických vězňů nebo jejich manželek (do ČSSR) nejsou slučitelný se členstvím v našem Sdružení a odsuzují je jako nepřijatelné a neslučitelné se zásadami, pro něž stovky životů bylo obětováno na popravištích a jež jsou výsměchem těm, kteří toužíce po svobodě, s rizikem ztráty života utíkají z komunistického ráje." 244 Výbor se měl podílet na práci v ČSU, 245 ke které se v rozhodlo připojit i Sdružení ve Švýcarsku. Velmi detailně se časopis Mukl věnoval rozboru článků prvního čísla časopisu K-231. 246 Kritizovali, že nepíší články proti komunismu, dopouštějí se dezinterpretací a stále napadají mukly, kteří jediní z čs. exilu v Kanadě se proti komunismu staví dále Čsfr), Komínka a Chromce. Nakonec se od schůze distancoval ( politický puč"). Také Josef Kminský z Illinois, USA, zaslal plnou moc na schůzi K-231 z neznalosti poměrů". 243 K-231 - Rozbor článků. Mukl 3, č. 1 (13) z července-srpna 1985, s. 11. 244 Otrubová, Hana: Návštěva. K-231 3, č. 4(16) z ledna 1988, s. 13-14; E-mail Milana Havlína ze 17.5.2001. H. Otrubová ale navštívila ČSSR v roce 1984 jako kanadská občanka. Na šíření pomluv o své osobě reagovala článkem, líčícím průběh její návštěvy. 245 Pozvánka. Mukl 2, č. 6(12) z května-června 1985, s. 10; Usnesení. Mukl 3, č. 1(13) z července-srpna 1985, s. 2-3; Otruba, Zdeněk: Odkaz 28. října. K-231 1, č. 3 z října 1985, s. 1-2; Otevřený dopis Dr. Rudolfa V. Krempla Zdeňku Otruboví. Mukl 3, č. 2(14) ze září-října 1985, vložené 2 s.; Hrubý, Karel V.: Tečka za Klubem". Mukl 3, č. 4(16) z ledna-února 1986, s. 3-7; Pejskař, Jožka: Poslední pocta 4. Památník na zemřelé československé exulanty vletech 1948-1994. Baltimore, vl. n. 1994, s. 91-92. Krempl kritizuje Otrubův článek, že ČSU je výrazem českého separatismu. Světová reprezentace Československého exilu byla založena v roce 1976 a z ní ČSU vzešla. Její český charakter je důsledkem polarizace českého a slovenského národa ve svobodném světě." A přechází do útoku: Svou rehabilitací (a vysokým odškodným) se Otruba zaprodal." Jeho manželku (ač nejmenuje) kritizuje a nepřímo ji obviňuje ze zrádcovstvl. R. Krempl (1913-1991) pracoval jako učitel jazyků u nás i v USA. V roce 1967 získal titul M. A., 1974 PhDr. (Ukrajinská univerzita Mnichov). Publicista (jako V.P., Václav Portáš), generální tajemník Komenského Světové rady a ČSU, člen SVU, Orla, křesťanské demokracie. Sdružení československých politických vězňů v exilu - organizace ve Švýcarsku: K-231 - Rozbor článků. Mukl 3, č. 1(13) z července-srpna 1985, s. 8-12; Sdružení československých politických vězňů v exilu - organizace ve Švýcarsku a v Kanadě: Nekonečný proces tříbení ducha. Další rozbor článků z 1. čísla K-231. Mukl 3, č. 2(14) ze září-října 1985, s. 8-10. Kvůli nesprávnostem a nepravdám. Rozsahem se rozbor skoro vyrovnal rozsahu rozebíraného K-231. 48

a tím jsou komunistům nepohodlní". Napadení Rudým právem bylo podle Komínka objednané, neboť každý ví, že kdyby Rudé právo chtělo napadnout mukly v exilu, pak by napadlo náš časopis, který je protikomunistický a ne K-231, který je pacifistický" ve směru doleva." Rudé právo tak chce rehabilitovat reputaci 94.7 potápějícího se klubu" Upozorňoval, že skutečná činnost" K-231 vyjde najevo. 248 Kruh přátel K-231 a společenské akce klubu K-231 Kruh přátel byl důležitou součástí K-231 a měl výrazný podíl na jeho činnosti. Měl původně v Kanadě 39 členů (v současnosti jich ještě 32 žije). 249 E. Ottová zhodnotila činnost Kruhu přátel K-231 koncem roku 1990 za celou dobu existence takto: uspořádal 11 fundraising parties, pět Barborských zábav a tři Jarní veselice. Šlo o myšlenku Z. Otruby, realizovanou záhy po vzniku K-231. 250 Kruh přátel K-231 byl neoficiální spolek manželek, příbuzných a přátel našich členů a jak název napovídá, také našich přátel". 251 Členem mohl být každý přítel či příznivec politických vězňů, který je často různým způsobem podporoval: finančně i morálně. Členové Kruhu přátel měli veškerá práva členů K-231, kromě práva hlasovacího, členství jim bylo potvrzeno diplomem. Měl velkou zásluhu na vydávání časopisu, poskytování sociální pomoci i postavení Památníku. Získal na tyto formy činnosti organizace finanční prostředky, jednotlivé akce pomáhal také zabezpečit organizačně. Tuto činnost prováděli obětavě, po zaměstnání, často na úkor svých vlastních rodin či vlastních 247 Výbor Sdružení a redakce: Válka s mloky?" Mukl 4, č. 2(20) ze září-října 1986, s. 2. 248 Všem členům Sdruženi československých politických vězňů v exilu a všem Čechům a Slovákům žijícím mimo svoji vlast. Mukl 3, č. 1(13) z července-srpna 1985, s. 7 (Podepsali předseda Kelbich a tajemník Hoffmann); Dokumenty příště. Mukl 3, č. 3(15) z listopadu-prosince 1985, s. 3. "Pakliže někdo v otázkách, jež se nás úzce dotýkají, jedná -jako by nás nebylo - krutě se mýlí. Páni mluvčí za K-231, my si uchováme všechny ty vaše články ze všech časopisů a ví Bůh, že ten čas přijde, kdy se vás zeptáme, jak a proč toto všechno bylo, a vy nám to povíte - na to můžete vzít jed. I malé dítě dnes vidí, že toto již není jen osobní neláska, ale organizovaná a nařízená, jakož i řízená akce... Vadí jim snad náš program a naše práce, že usiluji tak zběsile o narušení naší finanční základny a spolupráce se švýcarským Sdružením?" Žádné dokumenty slibované obsáhlé dokumentární publikace" ale podle všeho nikdy zveřejněny nebyly. 249 Rozhovor autora s Karlem Pinkem. Praha, dne 6.6.2001. 250 Ottová, Eda: Zpráva předsedkyně. K-231 5, č. 7(31) z prosince 1990, s. 4-5. 251 Jarošová-Ottová, Eda: Slovo předsedkyně. Podtitulek: Zpráva téměř výroční. K-231 1, č. 6 z dubna 1986, s. 1-2. 252 Kruh přátel K-231. K-231 1, č. 1 z června 1985, s. 9. 49

zálib. Čas, úsilí a námaha, věnovaná dobrému účelu se většinou vyplácí. Nám se vrátila v důvěře stovek nových přátel." Fundraising parties Myšlenka pořádat fundraising parties 254 vznikla z potřeby získání peněz pro cíle a činnost K-231. Bylo jich nakonec 11 a každá měla jiný ráz. Společné pro všechny kromě získávání peněz byly radost ze setkávání, dobrá organizace hostitelů a většinou početná návštěva. Účelem bylo setkání přátel, bližší poznání nových, vzpomínání (manželky politických vězňů poznamenávají, že ti,jejich chlapi pořád fárali" 255 ), ale i vyprávění o současnosti. Když s těmito akcemi začínali, nechybělo posměváčků a nepřejícníků, kteří se ušklíbali, že stále jen plaveme", místo abychom osvobozovali vlast." To přestalo, neboť jde o akce, které přinesou určitou sumu peněz, díky štědrosti dárců a obětavosti hostitelů. 256 První proběhla v sobotu 6.7.1985 u Hany a Zdeňka Otrubových ve Scarborough. Sešlo se 41 lidí, z toho 21 hostů, výtěžek byl 706 CDN a 20 USD. 257 V neděli 21.7.1985 se 32 lidí sešlo u Drahoslavy a Zdeňka Slavíkových ve Whitby. Na konto K-231 přibylo 550 CDN. 258 O víkendu, ve dnech 3.-4.8.1985, zavítalo na Marmoru (Crow Lake) 53 Čechů a Slováků (pořádali Věra a Zdeněk Píškovi, Eva a Václav Novákovi a Helena a Jiří Bláhovi). Vybralo se 580 CDN. 259 V sobotu 14.9.1985 proběhla Barn party" u Jarmily a Jiřího Tálských u Lindsay. Mezi 48 účastníky akce se sebrali 640 CDN. 260 V sobotu 2.8.1986 byli hostiteli asi 30 lidí Dagmar a Jindřich Stračovských na chatě u Mindenu (Canning Lake v oblasti Haliburtonských jezer). Výnos byl 633 CDN. 261 Další akci uspořádali ve dnech 29.-30.8.1986 Josefa Zuzana Veselých na své farmě. O víkendu, ve dnech 27.-28.6.1987, proběhl na chatě u Apoleny a Otakara Rambouskových (za pomoci manželů Coufalíkových) v Pennsylvánii v USA, jak psal 253 Ottová, Eda: Slovo předsedkyně. K-231 3, č. 6(18) z května 1988, s. 1-2. 254 (-IT-): Naše finance. K-231 1, č. 2 ze srpna 1985, s. 13. Na vysvětlenou našim členům a přátelům, aby se snad nedomnívali, že si z darů pořádáme pitky a orgie - každá party, kterou K-231 pořádá, je tzv. fundraising party". To znamená, že všechny náklady kromě cestovného hradí hostitel. Od účastníků se pak mlčky očekává, že ve prospěch spolku sáhnou do kapsy. Na našich party to však není podmínkou. Jsme rádi, když se sejdeme a je nám společně dobře. Ve spotřebě všech základních potravin jako ginu, whisky či cognacu, není nikdo omezován ani kontrolován." 255 Rozhovor autora s Karlem a Martou Pinkeovými a Hanou Otrubovou. Praha, dne 6.6.2001. 256 (-ok-): Kruh přátel oznamuje. K-231 4, č. 3(21) z listopadu 1988, s. 15. 257 Ottová, Eda: Slovo předsedkyně. K-231 1, č. 2 ze srpna 1985, s. 2-3. Fotografie z party u Otrubu, viz Přílohy, Barevná příloha, s. I. 258 Kruh přátel K-231 oznamuje. K-231 1, č. 2 ze srpna 1985, s. 11-12. 259 Kruh přátel K-231 oznamuje. K-231 1, č. 3 z října 1985, s. 11. 260 Otta, František: Kruh přátel K-231 oznamuje. K-231 1, č. 4 z prosince 1985, s. 14. 261 Maruš: Kruh přátel K-231 oznamuje. Č. 8, s. 19. K-231 2, č. 2(8) ze srpna 1986, s. 19. 262 Drahomíra: Klub přátel K-231 oznamuje. K-231 2, č. 3(9) ze října 1986, s. 13. 50

hostitel v pozvánce, první americký slet bývalých potrestaných". Přijelo 19 lidí, z toho 9 z Kanady (kvůli vzdálenosti). 264 Ve dnech 28.-29.8.1987 se sešlo 48 lidí na chatě u Miroslavy a Jana Kůstkových na Muskoce u Clear Lake (asi 200 km od Toronta). Navštívili i blízkou chatu manželů Cornových. Na stejném místě se potkali i o víkendu 30.-31.7.1988. Přijeli i Jan adrusilla Trávníčkovi, opět navštívili Jiřího G. a Jaroslavu Cornových. 266 Vybralo se skoro 900 CDN. 267 První víkend v září, ve dnech 3.-4.9.1988, proběhla další party vhavelocku u Marmory u Lenky a Vladimíra Divišových. Na jejich nové 22ha farmě se sešlo 56 hostů, včetně jedné z ČSSR. Zisk z této akce: 1016 CDN. 268 O víkendu, ve dnech 8.-9.7.1989, je pozvali opět Dagmar a Jindřich Stračovští na svou chatu u Mindenu. 269 Přijelo 38 lidí, včetně dvou z USA, tří ze Švýcarska, dvou z ČSSR a jednoho z Francie. Do pokladny přibylo 1100 CDN. 270 263 Barborská zábava Barborku, patronku horníků a kanonýrů, si muklové vlastně přivlastnili. Barborskou zábavu ale pořádají proto, že sál byl již na Mikulášskou zábavu pronajat, a toto byl první volný termín. První Barborská zábava se konala v sobotu 30.11.1985 a za nižší účast (70 lidí) mohlo počasí, 272 druhá proběhla v sobotu 22.11.1986. Sál byl velmi brzy zaplněn a byla dobrá atmosféra. Vynesla o 800 CDN více, než minulá. 273 V sobotu 21.11.1987 proběhla třetí Barborská zábava. 274 Čtvrtá Barborská zábava se konala v sobotu 19.11.1988. Prodávali i trička s emblémem K-231". Byl plný sál, čistý výnos 980.63 CDN, navíc dary 263 Ze života K-231. K-231 2, č. 6(12) z května 1987, s. 12. 264 Otta, František: Kruh přátel K-231 oznamuje. K 231 3, č. 1(13) z července 1987, s. 10; Ze života K-231. Tamtéž, s. 11-12. 265 Ze života K-231. K-231 3, č. 1(13) z července 1987, s. 11-12; Ottová, Eda: Kruh přátel K- 231 oznamuje. K 231 3, č. 2(14) ze září 1987, s. 12. 266 Ivanov, Miroslav: Čech v Kanadě. Praha,.Faun 1994; www.ethnocultural.ca (za ČSSK je členkou Blanka Rohnová). J. Corn (1920-1996), politik, auditor, žijící od roku 1949 v exilu. V Kanadě se angažoval v řadě krajanských organizaci i na poli národnostních menšin. Je jeho zásluhou, že byl dne 12.7.1988 v kanadském parlamentu schválen multikulturální zákon. Po roce 1989 často jezdil předávat své zkušenosti do své rodné vlasti. Mj. byl vletech 1971-1975 a 1979-1987 předsedou ČSSK, v letech. 1986-1988 předsedou Canadian Ethnocultural Council (CEC), organizace Kanaďanů jiného původu než anglického či francouzského (těch je asi 35%). Nositel řady ocenění (mj. Masarykova cena 1989) a vyznamenání (mj. Řádu Kanady 1987 a Řád TGM in memoriam (1996, IV. třída). 267 Fráňa, Antonín: Zpráva o Grand Party u Kůstku neboli u Bucků. K-231 4, č. 2(20) ze září 1988, s. 15. Bucek je přezdívka Jana Kůstky. 268 (-ok-): Kruh přátel oznamuje. K-231 4, č. 3(21) z listopadu 1988, s. 15. 269 Kruh přátel oznamuje. K-231 4, č. 6(24) z května 1989, s. 15. 270 Otta, František: Setkání u Stračovských v Mindenu. K-231 5, č. 2(26) ze záři 1989, s. 14. 271 (-ok-): Chvála Barborky. K-231 4, č. 4(22) z ledna 1989, s. 16. 272 Ottová, Eda: Kruh přátel K-231 oznamuje. K 231 1, č. 6 z dubna 1986, s. 7. 273 Otrubová, Hana: Kruh přátel K-231 oznamuje. K-231 2, č. 4(10) z ledna 1987, s. 15-16. 274 Pozvánka. K-231 3, č. 3(15) z listopadu 1987, s. 12; Dopis E. Ottové Janu Čutkovi do Prahy ze dne 1.2.1988. Stroj., 1 s. USD, K-231, k. 2. Barborka byla pěkná. Méně lidí, ale zato se více pobavili a lépe zatancovali." 51

658 CDN. 275 A konečně, na 5. barborské taneční zábavě v sobotu 18.11.1989 se v tombole prodalo na 900 lístků. Kruh přátel získal na sociální fond 1119 CDN. Přes 90 lidí zde ale také se zájmem sledovali televizní zprávy o dění v Československu. 276 Jarní veselice První Jarní veselice v sobotu 7.6.1986 vynesla 633CDN. Druhá Jarní taneční zábava proběhla v sobotu 2.5.1987. Na vstupném se vybralo přes tisíc dolarů, neboť sál byl plný, že nezbyl ani stůl, na kterém by L. Salivar prodával knihy z nakladatelství 68' Publishers. 277 Výtěžek třetí Jarní veselice v sobotu 7.5.1988 se Kruh rozhodl dát na Památník, ne přímo K-231 278 Příprava akcí Akce byly připravovány vždy s předstihem několika týdnů členy Kruhu přátel K-231, kteří se sešli zpravidla na schůzi výboru, aby společně projednali organizační záležitosti a rozdělili si úkoly. Na těchto schůzkách několik žen sestavovalo jídelní lístek, nakoupily suroviny a navařily a napekly část, zbytek dodělaly v den akce na místě. Rozeslaly pozvánky a v den akce od brzkého rána do hluboké noci vařily, připravovaly sál a při akci prodávaly cukrovinky a lístky do tomboly (pomáhali i někteří muži). Společenské akce K-231 ( Barborky" i Veselice") probíhaly v restauraci Praha 280 na Masaryktownu ve Scarborough, v prostorách patřících MMI, 281 který jim je zadarmo zapůjčil. Začínaly v 19-20 hodin, často byly spojeny s členskými 275 Dopis E. Ottové Janě Kučerové do Brna ze dne 22.10. 1988. Stroj., 1 s. USD, K-231, k. 1; (-ok-): Chvála Barborky. K-231 4, č. 4(22) z ledna 1989, s. 16....dva týdny před tím se peče, týden před tím balí cukroví - akce zatím vždy zaplnila pokladnu". Foto trička K-231", které nabízeli za 12 CDN. 276 Ottová, Eda: Barborka. K-231 5, č. 4(28) z le.dna 1990, s. 18. 277 Divišová, Lenka: Kruh přátel K-231 oznamuje. K-231 2, č. 6(12) z května 1987, s. 11. 278 Dary na Monument. K-231 3, č. 6(18) z května 1988, s 6-7; Kruh přátel K-231 oznamuje. K-231 3, č. 6(18) z května 1988, s 16. Výnos byl 518 CDN. 279 (-ok-): Chvála Barborky. K-231 4, č. 4(22) z ledna 1989, s. 16. 280 Internet: www.praquerestaurant.com/index.html. Fotografie restaurace viz Přílohy, Barevná příloha, s. II. Otruba, Zdeněk: A přece bude... Pomník na Masaryktownu. K-231 4, č. 3(21) z listopadu 1988, s. 3-4; Novotná, Julie - Rollerová, Věra M.: Masaryktown. 50 let českého a slovenského národního parku v Kanadě. Toronto, MMI Inc. 1998. Masaryk Memorial Institute Inc. (MMI), do roku 1960 Masaryk Memorial Hall Inc., byla založená roku 1945, v létě 1948 zakoupila zanedbanou farmu ve Scarborough, což byla tehdy torontská periferie. Dobrovolnou, neplacenou prací svých členů přeměnili Masaryktown v pravý klenot naší československého obce". Středem parku o rozloze 20 ha protéká říčka, kde je mimo hlavní budovy s restaurací ještě sportovní stadion a sokolské cvičiště, bazén, přírodní kaplička, chatky pro dětský tábor, knihovna, kanceláře a rovněž pomník, věnovaný třem velikánům našeho státu, Masarykovi, Štefánikovi a Benešovi" (od roku 1950). Pořádají se tu tábory pro děti a hlavní akci, Československý den. Ten od roku 1948 navštívila řada známých osobností (1949 Vojta Beneš, 1955 Alice Masarykova, dále Petr Zenkl, Rudolf Fraštacký a dlouhá řada dalších, včetně kanadských politiků, umělců a vědců. 52

schůzemi. V průběhu obou akcí, kterých se neúčastnili jen členové K-231 a Kruhu přátel z Toronta a okolí, ale i zbytku" Kanady a USA a někdy i z Evropy; nechyběli ani hosté nemající co do činění s těmito dvěma organizacemi, hrála česká hudba a podávala se česká kuchyně (vstup byl 6-8 CDN). Kromě vstupného 9&9 vydělávali i prodejem cukrovinek a lístků do tomboly. Ostatní akce V pondělí 15.6.1987 se setkání Kruhu přátel K-231 v Torontu s Jožkou Pejskařem 283 zúčastnilo 31 lidí. Hovořilo se o jeho práci vrfe, hlavně o pořadu My to víme", ve kterém informoval o zločinech komunismu. 284 Dne 2.4.1988 měl na Masaryktownu koncert Karel Kryl. Z výtěžku svých vystoupení nazvaných Otvírání studánek" věnoval 10% na Památník (šlo o částku ve výši několika set dolarů). 285 Sál byl přeplněn a koncert končil po třech hodinách i 9 Srí obrovskými ovacemi, dne 9.5.1988 se proto konal druhý, neméně úspěšný. Dne 13.7.1988 uspořádali koncert Bohdanu Mikuláškovi ze Švýcarska. Kecánky Kruh přátel K-231 připravil ve spolupráci s MMI, ČSSK a torontskou odbočkou SVU cyklus povídání, přednášek a diskusí pod názvem úterní Kecánky", každé druhé úterý v měsíci", vždy od 20 hodin v restauraci Praha na Masaryktownu. 282 Kruh přátel K-231 oznamuje. K-231 3, č. 6(18) z května 1988, s 16; (-ok-): Chvála Barborky. K-231 4, č. 4(22) z ledna 1989, s. 16. Jednalo se o tyto firmy: Prague Meat Market: Pichlíkovi, Restaurace Slávia Ottawa: Radka a Lubor Havlovi, Art Light Hamilton: manželé Synkovi, 68' Publishers Corp., Peel TV HI-FI Antonína Bartůňka, Nordquist Travel Agency Inc.: Pittermanovi. Veselý Insurance a Flora Florist paní Štýrské a Crhákové. A jako vždy, řada soukromých dárců. 283 J. Pejskař (1912-1999), novinář a publicista, dlouholetý spolupracovník RFE. V roce 1995 obdržel od prezidenta V. Havla medaili Za zásluhy (I. stupeň). Autor řady knih, mj. Poslední pocta l-iv (biografie zemřelých exulantů), Útěky železnou oponou, Pronásledovaní vlastenci, Pražský primátor (o Petru Zenklovi). 284 Ze života K-231. K-231 3, č. 1(13) z července 1987, s. 11-12. 285 (-OE-): Jede k nám Karel. K-231 3, č. 5(17) z března 1988, s. 16; Foto. Nový domov 39, č. 7 ze dne 7.4.1988, s. 1; Dary na Monument. K-231 3, č. 6(18) z května 1988, s 6-7. K. Kryl (1944-1994), básník, textař a zpěvák, spolupracovník RFE. Jeho deska Bratříčku, zavírej vrátka" patří k nejvýznamnějším u nás, mnohé jeho písně zlidověly. Po roce 1989 prožil v Československu velký comeback. Nositel Medaile Za zásluhy in memoriam (II. stupeň, 1995). 286 (-Bob-): Historie se opakuje aneb Karel zase v Torontě. K-231 3, č. 6(18) z května 1988, s 15-16. 287 (abe): Dva a půl koncertu Bohdana Mikoláška. Nový domov 39, č. 16 ze dne 28.7.1988, s. 4; www.mikolasek.cz. Dne 13.7.1988 koncertoval B. Mikolášek (1948) v Torontu a o dva dny později v Kitcheneru. Spolupořádaly K-231 a Nový Domov. 288 Pozvánky. ÚSD, K-231, k. 1. Pozvánky byly otiskované průběžně v časopise K-231 i Novém domově. Vstupné $3.00, nově příchozí dobrovolné. Večer je pořádán pod záštitou K 231 - SVU - ČSK". Na plakátu byl vždy text skantorkovou kresbou. Pavel Kantorek (1943), jeden z nejznámějších kreslířů 60. let, vystudoval v Československu fyziku, po své emigraci se stal profesorem fyziky na torontské univerzitě. 53

Autorovi myšlenky Antonínu Bartůňkovi nedávali mnozí naději nazdar jeho myšlenky (Masaryktown je z centra daleko), přesto bylo osm setkání realizováno. 289 Poprvé se zájemci sešli dne 12.9.1989 s Vladimírem Škutinou ( Jak se dělá smích"). 290 Čistý výtěžek Škutinova večera byl věnován na finanční pomoc uprchlíkům. Dne 10.10.1989 hovořil na téma Komunismus v Americe" J. Hásek, promítal se jeho dokument Seductive Illusion" o zrodu a vývoji komunistické revoluce od roku 1917 do dneška". 292 Dne 14.11.1989 vystoupil známý autor, býv. agent CIA a politický vězeň Mr. Ota Rambousek - O věcech nedovolených"." Tentokráte byla řeč o letech 1945-1948, o roku 1948 i o skupině bratří Mašinu, o kterých napsal knihu Jenom ne strach. 293 Dne 12.12.1989 V. M. Fic přednášel na téma Bolševismus a československé legie", o legiích v Rusku. 294 Dne 9.1.1990 na téma Útěky z kriminálů" hovořili Dr. útěkových věd Jan Dohnálek a plukovník hornictva v. v. Zdeněk Písek". Přednáška prof. PhDr. Josefa Škvoreckého na téma Co je krásná čeština" v úterý 13.2.1990 od 20 hodin neproběhla, neboť pořadatelé 45 minut před zahájením zjistili, že Skvorecký je nachlazen. Nakonec tam náhodou byly dvě členky OF z Prahy, načež se mluvilo o událostech na přelomu let 1989-1990 v Československu. Na podporu studentů v Pardubicích se vybralo 200 CDN. 296 289 Kruh přátel oznamuje. K-231 5, č. 6(30) z května 1990, s. 18. 290 Nový pořad Kruhu přátel K-231. K-231 5, č. 2(26) ze září 1989, s. 15. 291 Foto. Nový domov 40, č. 20 ze dne 28.9.1989, s. 2; Škutina v Torontu. K-231 5, č. 3(27) z listopadu 1989, s. 11. Zde bylo vstupné 5 CDN. V. Škutina (1931-1995) navštívil během září 1989 11 míst Kanady a USA. Tento český spisovatel, publicista, humorista, scenárista, dramaturg a dramatik, je absolventem studia psychologie (FF UK 1960). Vletech 1953-1968 a opět po roce 1990 pracoval pro ČST (podílel se i na vysílání během okupace), nejznámější je série pořadů Co tomu říkáte, pane Werichu (1968, knižně 1990). Za urážku presidenta Antonína Novotného byl v letech 1962-1963 vězněn 10 měsíců (napsal p tom knihu Presidentův vězeň, 1969), vletech 1969-1974 opět (Prezidentův vězeň na hradě plném bláznů, 1979). Další perzekuci po podpisu Charty 77 se vyhnul emigrací do Švýcarska v roce 1978, kde působil i jako vydavatel (časopis Reportér, knihy, mj. vlastní o Martině Navrátilové a Františku Schwarzenbergovi). Škutina se stal prvním nositelem Ceny Marka Twaina, kterou mu udělila organizace World Humor and Irony Membership roku 1987 a v roce 1990 získal Cenu míru amerických universit za esej Co s humorem, když máme svobodu. 292 (-ok-): Jan Hásek: Svůdné iluze. K-231 5, č. 3(27) z listopadu 1989, s. 11; Pozvánka. ÚSD, K-231, k. 1. Poznámka: 19 lidí - vybralo se $59". 293 Kruh přátel K-231 oznamuje. K-231 5, č. 4(28) z ledna 1990, s. 19; Otruba, Zdeněk: O agentu Rambouskovi. Nový domov 40, č. 23 ze dne 9.11.1989, s. 7; Pozvánka. ÚSD, K-231, k. 1. Poznámka: Přišlo 41 lidí", vybralo se 150 kan. dol.". 294 Kruh přátel K-231 oznamuje. K-231 5, č. 4(28) z ledna 1990, s. 19; Pozvánka. ÚSD, K-231, k. 1. Poznámka: Na Fiče přišlo 15 lidí", vybralo se 49 dol. (sníh a špatné počasí)". 295 Kruh přátel K-231 oznamuje. K-231 5, č. 4(28) z ledna 1990, s. 19; Pozvánka. ÚSD, K-231, k. 1. Přišpendlena poznámka: + návštěva ze Slovenska". $84, 23 lidí- lilo". 296 Poděkování KC OF za finanční dar. K-231 5, č. 5(29) z března 1990, s. 18. 54

Stanislav Reiniš si úterý 13.3.1990 od 20 hodin vybral téma Darwin v přírodě aneb nemusíme jen pořád mluvit o politice". 297 V dubnu (výjimečně v pátek, 13.) přednášel Ota Ulč z New Yorku (který o sobě říká, zeje vědec, cestovatel, spisovatel a jediný čínský mandarin z Plzně") na téma Převlékání kabátů a broušení nožů". 298 Finanční záležitosti K-231 Pokladníkem byl po celou dobu existence Klubu František Otta. Ten v časopise členy i příznivce pravidelně informoval. Zároveň zveřejňoval seznam dárců (jmenovitě, iniciály těch, kteří si to nepřáli), s uvedením výše částky a účelu: sociální pomoc, na činnost, na časopis; vždy v určitém časovém období. Kdokoli mel právo kdykoli nahlédnout do účetnictví. Příspěvky byly zasílány na adresu: Club K-231, P.O. Box 2323, Postal Station B", Scarborough, Ontario, MIN 2E9 CANADA", K-231, Scarborough". 299 Otevřeli si dvě konta, jedno pro CDN, druhé pro USD. 300 Sociální činnost K-231 Účel sociální pomoci, jedné z hlavních činností K-231, vystihla v časopisu K-231 před Vánoemci 1987 E. Ottová. Vzpomínala na průběh těchto svátků ve věznicích a lágrech, na jejich atmosféru, předávání dárečků a vzpomínky. Dnes - s odstupem času - snad už necítím tehdejší pronikavou bolest nad ztrátou svobody a odloučení od drahých lidí. Po celý život zůstal však se mnou pocit hrůzy, co člověk může udělat. Zavřít, zabít, umučit, zlomit. A současně vědomí silných, čistých vztahů, které se vytvořily jako protiváha násilí, jemuž lidské bytosti byly vystaveny..." Podpora politických vězňů v Československu, většinou velmi starých, nemocných a opuštěných (až na výjimky nad 70 let), s malými penzemi, se dařila díky exilové veřejnosti, členům K-231 a Kruhu přátel, kteří nezištně přispívali. Nejprve finanční pomoc posílali hlavně politickým vězeňkyním, na které měla kontakt E. Ottová (popř. F. Otta či ostatní členové), později i osobám, na které dostali spojení (hlavně od obdarovaných; stoupl podíl mužů). Podporovali i několik politických vězňů 297 Pravidelné úterní Kecánky. Pozvánka. K-231 5, č. 5(29) z března 1990, s. 20. S. Reiniš (1931) je prof, molekulární biopsychologie na University of Waterloo, spisovatel (Sázka na kulhavého koně, Znuděné jeptišky; 1999) a publicista. 298 Kruh přátel oznamuje. K-231 5, č. 6(30) z května 1990, s. 18. Prof. JUDr. O. Ulč (1930) je mj. spisovatel a publicista, autor řady cestopisů. 299 Otta, František: Sestry a bratři. K-231 1, č. 1 z června 1985, s. 10. 300 (-fo-j: Cenné zprávy z pokladny K-231. K-231 1, č. 3 z října 1985, s. 13-14. Následuje seznam dárců s uvedením částky a měny, totožně vypadaly i příspěvky v dalších číslech Kačka". 301 Ottová-Jarošová, Eda: Vánoční slovo předsedkyně. Společné prohlášení. K-231 3, č. 3(15) z listopadu 1987, s. 1-2. Šlo o myšlenku Antonína Uhlíře, realizovanou hlavně díky E. Ottové. Byla hlavně pro ty, kteří v zahraničí neměli příbuzné či známé, kteří by je podporovali. 55

normalizačního režimu (resp. jejich rodiny). 302 Částky byly zasílány průběžně během celého roku, v rozmezí 20-100 CDN. 303 Uvažovalo se o posílání balíčků, v omezeném množství posílali léky. 305 Podpora měla spíše psychologický dopad. Adresáti vyjadřovali největší radost z toho, že na ně někdo myslí". 306 Na kritiku této činnosti ze strany švýcarského Sdružení E. Ottová na setkání s jeho členy vcurychu dne 10.7.1986, že nic neděláme tajně", ani v případě sociální pomoci. Všechny peníze, které K-231 posílá starým a nemocným politickým vězňům v Československu, jdou tam přísně legální cestou a s dodržením všech československých devizových předpisů." Možnému postihu adresátů se snažili vyhnout, a tak posílali peníze takovým způsobem, aby to nemělo žádnou spojitost s Klubem 231. Vloni jsme to provedli sérií osobních darů sestry inn -5QQ Ottové." Po napadení ze strany oficiální československé propagandy posílali od roku 1986 příspěvky jiným způsobem. 309 302 Ottová-Jarošová, Eda: Zpráva předsedkyně o činnosti K-231 za rok 1986-87, předložená členské schůzi dne 2.5.1987 - Masaryktown - Kanada. K-231 2, č. 6(12) z května 1987, s. 1-2. Po doporučení londýnského člena, ing. Aleše Macháčka, podpořili i rodiny zatčených v Jazzové sekci a peníze poslali i na jednu další adresu. Jmenná evidence adresátů pomoci a částek pro ně za jednotlivé roky. Tisk, nestránkováno. ÚSD, K-231, k. 2. 304 Dopis Jany Kučerové z Brna E. Ottové ze dne 26.1.1988. Stroj., 1 s. ÚSD, K-231, k. 1. Edulko, jak se ptáš kolem těch balíčků, tak to bylo děvčaty jako nechtěné, každá již má nějakou dietu apod., asi by to neuspělo tak jak přicházejí vhod ty valuty. Má-li to být opravdu výpomoc!" 305 Dopis J. Čutky E. Ottové ze dne 18.4.1986. Rkp., 1 s.; Pohled Marie Lakomé z Prahy E. Ottové ze dne 9.12.1985. ÚSD, K-231, k. 2; Otta, František: Zprávy z pokladny. K-231 4, č. 5(23) z března 1989, s. 16. Část peněz (300 Sfr.) převedli na naše konto ve Švýcarsku. Používáme ho na zaopatřování léků pro přátele doma." 306 (-ok-): Vánoční štafeta solidarity. K-231 1, č. 2 ze srpna 1985, s. 13. Bylo možné poslat šek na K-231 (Solidarita)". Výzva byla uveřejněna s dodatkem: Samozřejmě, že jméno naší organizace tam nebude a vůbec všechno bude přísně legální. Nechceme nikomu přivolat malér s estébáky." Řada z obdarovaných děkovala za dárek". Z korespondence je cítit, jaký význam tato pomoc měla. Některé ohlasy byly zveřejněny i v časopise K-231. Částečně to napomohlo i větší komunikaci a častějšímu styku, hlavně mezi muklyněmi, i když bylo K-231 vytýkáno, že je mohou ohrozit (šlo o projev tradiční české vlastnosti - závidění úspěšné akce). 307 Dopis E. Ottové Ludmile Bulínové ze dne 4.2.1988. Stroj., 1 s. ÚSD, K-231, k. 2. "...uveďte na správnou míru fakt, že toto není jenom ode mne. Začala jsem to - to ano, aleje přímo dojemné, kolik cizích lidí na vás doma myslí a posílají nám pro vás. Třeba $5 s omluvou, že nemůže víc, zeje taky penzista, anebo větší částky - většinou od těch, kteří si prošli podobným osudem. A pak ty naše tancovačky vždy něco přinesou. Platírríe jenom muzikanty a maso. Vše ostatní (práci, moučníky atd.) dáváme sami. Sál platíme, ale pak to dostaneme zpět, jako příspěvek pro vás. Já chci vědět, zda věci došly kvůli pořádku, ne díkům. Zasloužily byste zasadit do zlata, těch pár grošů moc nepomůže.... Jsem ráda, že jste se vyjádřily k těm balíčkům. Už jsem udělala pár kopií z té části Janina dopisu a poslala. Snad už teď bude pokoj! Já vím, že balíčky jsou nesmysl! A ta částka - mám na mysli valuty, které posíláme vám -je tak nepatrná ve srovnání, co peněz jde tam obchodně." 308 Kojzar, Jaroslav: O trhání nohou. Rudé právo 66, č. 190 ze dne 14.8.1986, s. 3. Viz přílohy, Dokument č. 4, s. VIII-IX. Prý tito svědci barbarství" se zaměří na sociální práci spočívající v podpůrných akcích ve prospěch bývalých politických vězňů, kteří žijí v Československu v bídě, jsou nemocní či opuštění ve stáří", na politickou práci jednak v exilových organizacích a jednak varující svět před komunistickým nebezpečím". 309 Otruba, Zdeněk: Co děláme tajně. K-231 2, č. 4(10) z ledna 1987, s. 2-3. Peníze posílali přes firmu Nordquist International Inc. ze Scarborough, patřící manželům Pittermanovým. 56

Mnozí adresáti posílali děkovné dopisy na adresu firmy Nordquist International Celkový souhrn sociální pomoci: Rok Odeslaná částka v CDN Počet adresátů 1985 510.00 21 1986 1030.00 43 1987 2060.00 59 1988 1850.00 57 1989 2140.00 69 1990 2000.00 ^311 Celkem 7590.00 249 +? Reakce obdarovaných Psaly (šlo vesměs o ženy) E. Ottové hlavně o svém zdravotním stavu, jaké mají životní podmínky, zaměstnání, rodinný život (mnohdy šlo o vdovy), s kým jsou v kontaktu, které muklyně již zemřely. Také, jako povětšinou praktikující křesťanky, posílaly modlitby, zmiňovaly se o svém duchovním životě i o těch, kterým by se dalo pomoci. A o tom, jak ony někomu pomáhají. Také vzpomínaly ji -y na společně prožitá léta, opravdová a hluboká přátelství", přály zdraví E. Ottové, rodině i všem přátelům. Často již ani nevěřily, že se ještě potkají. Psaly i svých setkáních. L. Bulínová organizovala koncem června 1985 setkání v Brně (za účasti asi 50 žen 313 ), které se u všech setkalo s velkým ohlasem, a tak v nich v dalších letech pokračovaly. 314 Čtenář z Prahy: Dopis. K-231 4, č. 6(24) z května 1989, s. 16. Psal o možnostech směny šeků a valut v ČSSR. Oproti dřívějšku byla zavedena změna, a to zvýšení o 75%. To znamená, že dříve propláceli za kanadský dolar 4.70 bonů, dnes to je 7.50. Úměrně se ovšem zvýšily i ceny v Tuzexu, takže nula od nuly pošla. Snad kalkulovali s tím, že turisti budou vyměňovat víc valut, což dělají - jenže u veksláků, kde kurs německé marky stoupl od počátku roku z 20 Kč na 25. Úměrně v přepočtu se platí za dolar. Navíc teď před sezónou cestování socialistický občan valuty nemění, pokud je má, a tak panuje zatím trochu zmatek. V Praze se platí za tuzexový bon 4 Kč, jinde se to zdá mnoho. Postupně se ovšem poměry budou stabilizovat. Jestliže oficiálně proplácejí za 1 DM tuzexových bonů 5.05, stačí na přepočet kupecké počty." 310 Pohled Lidy Černé ze dne 28.11.1987. ÚSD, K-231, k. 1. With greetings and thanks I ack nowledye your voucher yes 39829 (20D) and 19089 (10D)". 311 Sociální pomoc. Podpory pro ČSFR. K-231 5, č. 7(31) z prosince 1990, s. 7. Zčástky, vybrané v roce 1990 bylo KPVČ předáno 1900 CDN pro nejpotřebnější případy, 100 CDN odeslal K-231 přímo. 312 Dopis Růženy Musilové z Karlových Varů E. Ottové ze dne 5.11.1985. Rkp., 4 s. A5. ÚSD, K-231, k. 2. 313 Dopis Dagmar Skálové z Prahy E. Ottové ze dne 17.6.1985 s téměř 30 podpisy. Stroj., 1 s. ÚSD, K-231, k. 2; Dopis Marie Lakomé z Prahy E. Ottové ze dne 9.12.1985. Tamtéž. 314 Dopis J. Kučerové z Brna E. Ottové ze dne 3.9.1988. Stroj., 2 s. ÚSD, K-231, k. 1. V Horních Věstonicích bylo asi 20 muklyň. Dopis Hildy Hojerové-Čihákové ze Stuttgartu E. Ottové dne 10.10.1987. Rkp., 3s. A5. ÚSD, K-231, k. 1. Psala o srazu muklyň v Praze (32 účastnic) i o fotkách z nich. Dopis R. Musilové E. Ottové ze dne 28.5.1986. Rkp., 4 s. A5. Stroj., 1 s. ÚSD, K-231, k. 2.; Dopis Františky Holkové a J. Kučerové dne 24.1.1987. Tamtéž. Dne 17.5.1986 měly sraz v Praze 57

Z celé řady ohlasů obdarovaných na sociální pomoc snad jen několik ukázek:...když jsem uviděla v rohu obálky tvé jméno, vlítly mi slzy do očí. Ještě větší překvapení pro mne bylo, když jsem otevřela dopis a to jsem se neudržela a já starý pirát se rozbrečela......a protože si myslím, že je to opravdu veliký dar, rozhodla jsem se, že polovinu pošlu J. Však j sme se kdysi spolu na švadlárně dělily o práci, tak ať ještě někdo další má radost... "...je to veliká posila pro můj těžký život, že ještě někdo, další nezapomíná a pomáhá... " Mám před sebou milý, potěšující papírek, který mne ujišťuje, přátelé, kdysi získaní, i po tolika letech odloučení na mne nezapomínají. I když nás od sebe dělí tisíce kilometrů, není to překážkou a vzpomínky jsou věčné... Slova jsou slabá a já marně hledám ta pravá, kterými bych Vám všem, kdož se na mé radosti podílejí, vyjádřil svůj upřímný dík. Velmi jste mne všichni překvapili a potěšili. Upřímně děkuji a při té mé příležitosti současně ještě jednou děkuji i za dříve zaslané léky. Na sklonku života taková radost dvojnásob potěší. Bůh ať žehná Vašemu dílu. "...dík za pochopení, kterým nás o každých svátcích obdarováváte. Letos v listopadu mi bylo 77 let, zdraví ubývá, ale síla k životu podle víry, a naplněnou radostí, že žijí bytosti, byť, hodně vzdálené od nás, s námi soucítí, je takovým impulsem, že se to slovy těžko vyjadřuje. " Bol by to veru veľmi dlhý dopis, aký Ti skladám v duchu za celé tie mesiace, čo si ma tak nečakane svojím vzácným pozdravom a úprimnými slovami sesterskej lásky dojala k slzám radostného prekvapenia a krásnych spomienok. Bolo to krásne vedomie našej spolupatričnosti a lásky, ktorá neprestáva. Pravda, táto veľká radosť zastihla ma v čase zhoršeného môjho zdravotného stavu a pripadalo mi, že by som ani nedokázala napísať Ti pekný list, aký by si Tvoj krásný pozdrav zasluhoval. Škoda, že tie Duchové Listy", jako mi 315 napísala moja priateľka, pošta nedoručuje. " První rok činnosti K-231 (1985-1986) Společně s legionáři 316 se zúčastnili hlavní akce ČSSK, Československého dne na Masaryktownu (dne 23.6.1985), 317 demonstrace k výročí 21. srpnu, 318 28.10.1985 v hale sv. Václava v Torontu. 319 oslav dne (setkalo se 80 lidí). Další srazy byly mj. v Brně dne 9.5.1987, nebo dne 28.1.1988 na pohřbu S. M. Antonie Vojtěchy Hasmandové (1914-1988),- vězněné vletech 1952-1960, jedné ztzv. hammarskjöldek, žen, které roku 1956 napsaly z pardubické věznice generálnímu tajemníkovi OSN Dagu Hammarskjöldovi (1905-1961) dopis, ve kterém si stěžovaly na porušování lidských práv, perzekuci a páchání zločinů proti lidskosti komunistickým režimem. Vletech 1970-1988 byla generální představenou Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského ve Znojmě-Hradišti. 315 Ze života a činnosti K-231. Vánoční akce. K-231 1, č. 5 (únor 1986), s. 11; Z naší korespondence. K-231 2, č. 4(10) z ledna 1987, s. 13-14; Dopis Jiřiny a Vojtěcha Kudélkových z Rožnova pod Radhoštěm E. Ottové ze dne 8.12.1986. Rkp., 1 s. ÚSD, K-231, k. 1; Dopis Františky Holkové z Brna E. Ottové z Vánoc 1986. Rkp., 1 s. Tamtéž; Dopis Márie Poloncové z Košťan nad Turcom E. Ottové ze dne 31.10.1986. Rkp., 2 s. A5. Tamtéž. 316 Pejskař, Poslední pocta 4..., s. 34-35. Předsedou ČSOL v Kanadě byl plk. Vladimír (Walter) Dufek (1923-1994), za války ve Svobodově armádě, po roce 1948 propuštěn, odešel do exilu 58

K 21. srpnu zaslal K-231 děkovný dopis rakouskému prezidentovi Rudolfu Kirschlägerovi za poskytnutou pomoc československým uprchlíkům v roce 1968. 321 V dopise prezidentu USA Ronaldu Reaganovi intervenovali za Jaroslava Javorského, který byl nakonec propuštěn. 322 Členská schůze švýcarského Sdružení bývalých československých politických vězňů dne 5.10.1985 v Curychu mohla být obratem ve vztahu Sdružení ke K-231, se kterým neměli od svého vzniku žádný spor. Náš spor byl - a zůstává - svedením Sdružení kanadského, které považujeme za nehodné reprezentovat politické vězně v severní Americe. V tomto bodě - a o tom prosím nechť není žádná mýlka - nehodláme ustoupit ani o píď. 323 Antonín Fráňa, 324 který byl v Kanadě na návštěvě, se stal prostředníkem mezi oběma organizacemi, čehož výsledkem byly dopisy předsedy švýcarského Sdružení Jaroslava Kelbicha (který je pozval na setkání muklů v rámci curyšského sletu) a E. Ottové. 325 Dne 30.11.1985 proběhla na Masaryktownu 2. členská schůze. E. Ottová hovořila o činnosti během prvního půl roku existence, J. Kůstka zprávu komise pro přípravu Stanov K-231 a F. Otta o stavu financí. 326 Zástupci K-231 (Eda a František Ottovi, Miroslava a Jan Kůstkovi, Hana a Zdeněk Otruboví a Pavel Král, předseda torontské odbočky ČSSK) se zúčastnili banketu Kanadského výboru pro porobené evropské země (Canadian Committee (po 3 letech ve Velké Británii žil v Kanadě). Pracoval v několika spolcích (ČSOL, jejímž byl předsedou, ČSSK, Sokol). 317 Ottová, Eda: Slovo předsedkyně. K-231 1, č. 2 ze srpna 1985, s. 2-3. 318 Jarošová-Ottová, Eda: Slovo předsedkyně. K-231 1, č. 3 z října 1985, s. 2-3. Před torontskou radnicí se 20.8.1985 sešlo asi 200 účastníků (Češi, Slováci, Poláci, Maďaři, Afghánci i Kanaďané), kteří připomněli sovětskou nadvládu v jejich zemích. 319 Šlo o pravidelné akce, kterých se zúčastňovali každý rok. 320 R. Kirschläger (1915-2000), právník, politik, mj. vletech 1967-1970 velvyslanec v Praze, v letech 1974-1986 prezident Rakouské republiky. Nositel Řádu TGM (1996, I. třída). 321 Dopis K-231 rakouskému prezidentovi Kirschlägerovi. K-231 1, č. 3 z října 1985, s. 5. 322 Dopis E. Ottové a M. Frýborta R. Reaganovi ze dne 29.8.1985. Stroj., 1 s. ÚSD, K-231, k. 1; K-231 1, č. 3 z října 1985, s. 6; Mukl 3, č. 14 ze září-října 1985, s. 6. Píše se vněm, že K-231 zastupuje 70% bývalých politických vězňů. Na to reagoval časopis Mukl č. 14, o obsahu článku svědčí jeho název: Tiskařský šotek?" Další dopisy byly R. Reaganovi poslány E. Ottovou dne 2.12.1987 a E. Ottovou ze Scarborough a M. Frýbortem dne 14.3.1988 z Toronta. Stroj., 1 s. (v obou případech). R. Reagan (1911), herec a politik, v letech 1981-1988 americký prezident. Mj. nositel Řádu Bílého Iva (1999, občanská skupina, I. třída). 323 Jarošová-Ottová, Eda: Slovo předsedkyně. Podtitulek: Obrat k lepšímu? K-231 1, č. 4 z prosince 1985, s. 1-2. Pejskař, Poslední pocta 4..., s. 42; Stručně. Věrni zůstaneme 2, č. 5 z května 1992, s. 20. A. Fráňa (1911-1992), redaktor Melantricha, vězněn vletech 1948-1960, člen K 231, koncem roku 1968 odešel do exilu. Spoluzakladatel Sdružení ve Švýcarsku, od roku 1990 člen KPVČ. 325 Jarošová-Ottová, Eda: Slovo předsedkyně. Podtitulek: Obrat k lepšímu... K-231 1, č. 5 z února 1986, s. 1-2. Dopis J. Kelbicha ze dne 3.12.1985 a odpověď E. Ottové ze dne 8.1.1986. 326 Pozvánka na 2. členskou schůzi. K-231 1, č. 3 z října 1985, s. 13. Schůze K-231 měly prakticky totožný průběh. Po modlitbě a vzpomínce na mezitím zemřelé schválili zápis z minulé schůze a poté přednesli členové výboru své zprávy (předsedkyně, pokladník, jednatel, tiskový referent, sociální referent, revizor účtů), popř. vystoupili další, např. s informacemi k nějaké akci. Nakonec proběhly volby (po zvolení volební komise), byli přijati noví členové a proběhla diskuse. 59

for Captive European Nations; pod kontrolou SSSR) na počest federálního ministra sportu a multikulturalismu Otto Jelínka 327 dne 16.12.1985 v Latvian Centre v Torontu. Mezi 500 hosty bylo asi 70 původem z ČSSR, včetně předsedy Ústřední rady ČSSK Jiřího Corna s manželkou, předsedy MMI Jana Trávnička s manželkou a dalších osobností československého exilu. 328 Členové K-231 se objevili koncem roku 1985 i v médiích (krajanské TV v Kitcheneru a na Hlasu Ameriky). 329 Dne 7.6.1986 proběhla 2. výroční schůze v zasedací místnosti Lions Club lín ve Scarborough. Byly jednomyslně schváleny Stanovy. 21 členů se dostavilo osobně, 36 poslalo plní moci. Předsedkyní byla aklamací zvolena opět E. Ottová, členy výboru se (po volbě lístky) stali: jednatelem M. Frýbort, místopředsedy Z. Otruba a K. Pinke, pokladníkem F. Otta, sociálním referentem K. Palat, tiskovým referentem L. Salivar, členy výboru J. Bláha, V. Helmich, Věra Huťková, Fr. Johanovský, O. Rambousek, Z. Slavík. Byla zvolena i smírčí komise (S. Bondyová, Jaroslava Trešlová, Jan Dohnálek, Vladimír Diviš, J. Kůstka). Na Frýbortův návrh bylo rozhodnuto, že každá schůze výboru bude přístupná všem členům. 331 VI. slet Čs. sokolstva v zahraničí, Curych 3.-7.7.1986 Místo seznamovacího večírku Sdružení šli na zahájení Sletu dne 3.7.1986, kde byli zástupci několika desítek exilových organizací; obě Sdružení nikoli). Dne Rodina O. Jelínka (1940)odešla záhy po únoru 1948 do Kanady. Již jako kanadský občan se svou sestrou Marií stal mistrem světa v krasobruslení roku 1962 v Praze v kategorii sportovních dvojic a poté přešli k profesionálům. Poté se stal podnikatelem a od roku 1972 poslancem za konzervativce. Od roku 1984 byl postupně ministrem sportu a multikulturalismu a financí. Počátkem 90. let se zúčastnil navazování česko-kanadských podnikatelských vztahů a od roku 1994 žije opět v Praze jako podnikatel. 328 K-231 s ministrem Jelínkem. K-231 1, č. 5 z února 1986, s. 11-12. 329 Otta, František: Kruh přátel K-231 oznamuje. K-231 1, č. 4 z prosince 1985, s. 14; K-231 v kitchenerské televizi. K-231 1, č. 5 z února 1986, s. 12; K-231 v Hlasu Ameriky. Tamtéž. M. Chládek z kitchenerské televize (pro krajany v západním Ontariu) natočil dne 14.9.1985 na fundraising party u Tálských rozhovory se členy K-231. Rambousek hovořil o K-231 v Československu, Slavík o Organizaci politických vězňů, Pinke o zákonu č. 231/1948 Sb. Ottová a Otruba o cílech a činnosti K-231. V sobotu 21.12.1985 vysílal Hlas Ameriky vánoční interview Aleše Březiny s E. Ottovou a Z. Otrubou (o K 231 i K-231, vánocích ve vězení, pozdrav muklům do Československa). 330 Ze života K-231. K-231 2, č. 5(11) z března 1987, vložená příloha, 6 s. A5; Viz Přílohy, Dokument č. 1, s. III-V. 331 Jarošová-Ottová, Eda: Zpráva o schůzi. K-231 2, č. 1(7) z června 1986, s. 2-3; Usnesení. Tamtéž, s. 3-4; Ze života K-231. K-231 2, č. 2(8) ze srpna 1986, s. 20; Ze života K-231. K-231 2, č. 4(10) z ledna 1987, s. 17-18; Ze života K-231. Tamtéž, s. 17-18. Každou druhou středu v měsíci se sešlo asi 20 lidí, kteří zhodnotili absolvované akce a připravovali se na ty nadcházející (schůze byly pokaždé jinde, na různých místech, aby to měli všichni přibližně stejně daleko). Rozhovor autora s Hanou Otrubovou a Martou Pinkeovou. Praha, dne 6.6.2001. Myšlenku, pořádat schůze v soukromí, nebo veřejně, ale v obou případech s pohoštěním, realizovala Milada Reinišová v ČSNS v exilu. Měly pak lepší, vlídnější atmosféru, vyšší účast a i pozitivní vliv na činnost. 60

5.7.1986 setkání politických vězňů, kterého se pro bod programu (diskuse o ČSU) nezúčastnili (z rozhodnutí členské schůze). 332 Schůzka se švýcarským Sdružením proběhla nakonec dne 10.7.1986. Hájili zde právo svolat schůzi (1.6.1985), stanovám Sdružení ve Švýcarsku to vyhovovalo, kanadské se objevily až později. E. Vondráček navrhl svou rezignaci ve prospěch E. Ottové, což odmítla. Naznačila, že se současným vedením se neshodnou. 333 Na námitku, že rozbili jednotu, Salivar odpověděl, že politické vězně v Kanadě a Americe už přestalo bavit, aby za ně a jejich jménem hovořili lidé, jejichž chování je v rozporu s obecnou mravností a kteří využívají organizace politických vězňů ke svým pochybným cílům" ( komunista či člověk odsouzený kanadským soudem pro podvod", myšleni E. Vondráček a M. Komínek). Bylo jejich chybou, že jim umožnili naši pasivitou uchvátit kanadský spolek", někteří členové švýcarského výboru Sdružení argumentovali, zeje měli na příští schůzi odvolit". 334 Sochor se vyjadřuje ke kontaktům politických vězňů v průběhu sletu. Panuje zmatek, nedorozumění, rozkol a nenávist." Za něj i přes rozdílné názory, charakter a povahy byla situace jiná. Situace nebyla, i díky nevhodnému jednání o ČSU, urovnána. 335 Mukl (Toronto) 2, č. (6)12 z května-června 1985, s. 12. IV. kongres Světové representace československého exilu v Ellwangenu bude milnfkovým kamanem na cestě k ozdravěni exilu". Při sletu 1987 bude ustavena Vrcholná světová demokratická representace, výrazem jednoty demokratického exilu a počátkem účinného organizovaného boje za osvobození našich národů". Chromec, Mojmír: Říjnové zamyšlení. Mukl (Toronto) 3, č. 14 ze září-října 1985, s. 2-4; Vězeň 1, č. 1 z července 1987, s. 11. Dne 6.7.1985 v německém Ellwangenu sice nebyl zvolen předseda (nenašla se dostatečně reprezentativní osobnost), ale úřadujícím předsedou se stal M. Chromec, generálním tajemníkem Jaroslav Čapek ( Kotasova" Čsfr) a předsedou zastupitelstva E. Hoffmann. 90% Slováků se hlásí k organizaci SKS, proto má ČSU smysl. Je ne chybou, ale vinou exilových organizací, že nedosáhly vytčených cílů, ale připustili demoralizaci exilu..." Hoffmann ale na svou funkci roku 1987 rezignoval. Č. 18 torontské edice Mukla bylo zároveň č. 0 časopisu Unie, orgánu ČSU. 333 Jarošová-Ottová, Eda: Slovo předsedkyně. K-231 2, č. 2(8) ze srpna 1986, s. 1-2. 334 Salivar, Lumír: Malá zpráva o velké cestě. K-231 2, č. 2(8) ze srpna 1986, s. 3-5. Lambert, Jaroslav: Aby bylo jasno... Bumerang se vrací. Mukl 4, č. 2(20) ze září-října 1986, s. 8-12. Lambert reagoval na články Ottové a Salivara o cestě do Švýcarska. Kritizuje je, že se vyhýbali během pobytu ve Švýcarsku společnému jednaní. Nechvalně se vyjadřuje k činnosti K-231 (včetně názvu) i časopisu (tisknutí autorů z ČSSR je podlost). Obviňuje Salivara, že spolupracoval s StB. Odsuzuje ty z vedení K 231, co odešli do exilu, i když se prý - podle kurýra, co vyřizoval Nigrinuv vzkaz o neužívání názvu K 231 Františku Bímovi - zavázali, že za každou cenu zůstanou ve své vlasti. Tím K-231 "Vrazil domovu nůž do zad. A už jenom pro tuto cynickou věrolomnost musí být K-231 odsouzen." Dopis Dagmar Skálové ze dne 29.5.1987 z rakouského Vorau. Rkp, 2 s. ÚSD, K-231, k. 1; Rozhovor autora s Otakarem Rambouskem. Praha, dne 5.6.2001. Nigrin snad byl zpočátku proti vytvoření K-231 v exilu z důvodu, abychom nebyli nějak postiženi my v ČSSR. Myslím si, že to už dávno padlo. Chodili s Růženkou k nám velmi často a nic podobného jsem neslyšela." K Nigrin měl podle O. Rambouska na mysli bezprostřední aktivity J. Brodského po okupaci. 335 Sochor, Jiří: Úvaha. K-231 2, č. 4(10) z ledna 1987, s. 3-4. 61

Druhý rok činnosti K-231 (1986-1987) Kromě tradičních akcí se zúčastnili dne 23.8.1986 demonstrace v rámci Black Ribbon Day, 336 Dne černých stuh, protestu vůči oběma totalitám 20. století, nacistické a komunistické, za dodržování lidských práv ve světě. V Torontu byl, za organizace Jana Háska, hlavním řečníkem J. Skvorecký, na demonstraci v Kitcheneru E. Ottová. Její projev, ve kterém vzpomínala na zkušenosti rodičů s nacistickým i vlastní zkušenosti s komunistickým režimem a porovnávala je, citovaly díky agentuře Canadian Press hlavní kanadské noviny. 339 Dopis E. Ottové a M. Frýborta kanadskému ministerskému předsedovi Brianu Mulroneyovi ze dne 15.9.1986, odpověď ze dne 23.9.1986. Ohledně hospodářských sankcí proti JAR (je i Afghánistán... ) 340 336 Tisková zpráva. Věstník ČSSK 14, č. 3 z května-června 1986, s. 4; Rollerová, Věra: Den smutku. K-231 2, č. 2(8) ze srpna 1986, s. 5-6. Dne 23.8.1939 byl ratifikován tzv. Molotov- Ribbentropův pakt, mírová smlouva mezi SSSR a Německem, šlo více či méně rozdělení sfér vlivu v Evropě, projevující se v expanzi obou zemí ve svých" částech Evropy. Organizace Black Ribbon Committee tuto akci od tohoto roku pořádala pravidelně pod mottem Peace with Freedom". Inspirátorem hnutí byl Markus Hess, inženýr estonského původu. V mezinárodním, kanadském i v místních výborech se angažovali hlavně národy porobené SSSR, včetně Čechů a Slováků (členové ČSSK i K-231, hlavně J. Hásek a V. Rollerová). Demonstrace probíhaly v několika desítkách měst Kanady, USA, Austrálie a Evropy. SSSR sice protestoval, ale B. Mulroney toto hnutí podpořil. 337 (ana): Novinář John (Jan) Hašek měl výročí smrti. Nový domov 50, č. 2 ze 16.1.1999, s. 3. Rodina J. Háska (1937-1994) záhy po únoru emigrovala do Kanady. Hásek 22 let sloužil v kanadské armádě: Ghana, Kypr a Vietnam. Po návratu se začal politicky angažovat a odešel z ní. Pracoval na organizaci Black Ribbon Day, byl generálním tajemníkem ČSSK. V roce 1987 mu vyšla kniha Odzbrojení Kanady (The Disarming of Canada), ve které kritizoval mírové" kampaně Západu. Po roce 1989 se přičinil o zdar akce Education for Demokracy" (při své první návštěvě rodné země poznal potřebnost výuky angličtiny). Jako novinař byl při konfliktu v Jugoslávii těžce zraněn a zemřel ve střešovické nemocnici dne 1.1.1994 (podle Mladé fronty Dnes z 2.1.1999 najel půl roku předtím na minu.). 338 (-zun-): Kanadská literární cena pro Josefa Škvoreckého. K-231 1, č. 1 z června 1985, s. 10; Skvorecký, Josef: Jak jsem se nestal muklem. K-231 1, č. 2 ze srpna 1985, s. 14-16; Machová, Anna: S Josefem Škyoreckým o současném Československu. Věstník ČSSK 18, č. 4 z července 1990, s. 1-2. Josef Skvorecký (1924) je jedním z nejvýznamnějších českých spisovatelů, esejistu a překladatelů 20. století, řada jeho děl byla zfilmována, zdramatizována či uvedena v rozhlase. Po roce 1968 emigroval s manželkou do Kanady, kde přednášel na univerzitě. Za rok 1984 obdržel Kanadskou literární cenu (Governal General Award), hlavní cenu za prózu (Příběh inženýra lidských duší, 1977). Bylo to poprvé za dílo, které nebylo původně napsáno ani anglicky, ani francouzsky. Manželé J. a Z. Škvorečtí obdrželi vletech 1988 a 1989 od ČSSK Masarykovu cenu, v dubnu 1990 Řád Bílého Iva (nejvyšší vyznamenání, které je udělováno cizincům - československého občanství byli normalizačním režimem roku 1976 zbaveni). V ČR existuje Společnost J. Š. a jeho jméno má ve svém názvu dokonce soukromá VŠ. Zpráva Dokumentační komise. Mukl - organizační bulletin z prosince 1972, s. 3; www.cibulka.cz/vonn/nepl/zpra/k231.htm: Dopis Miloslava Komínka autorovi ze dne 8.5.2001, s. 5. Napsal vynikající doslov do Zprávy dokumentační, komise K 231 (2000 výtisků, za 4 CDN, čistý zisk šel na sociální pomoc obou Sdružení). Byl prvním podporovatelem K 231, když po schůzi na Žofíně dne 31.3.1968 daroval této organizaci 5000 Kč. Že jej nechali" napsat předmluvu i jeho spolupráci s K-231 skupinka ultrapravicových radikálů z řad politických vězňů vždy kritizovala. Rollerová, Věra: Black Ribbon Day - Den černých stuh. K 231 3, č. 1(13) z července 1987, s. 3; Black Ribbon Day - Den černých stužek. Věstník ČSSK 15, č. 4 z července-srpna 1987, s. 4; Ottová, Eda: 23. srpen - Den černé stuhy. Projev. K-231 2, č. 2(8) ze srpna 1986, s. 6-7. 340 Z naši korespondence. K-231 2, č. 3(9) z října 1986, s. 10. 62

V listopadu 1986 na Konferenci o bezpečnosti a spolupráci v Evropě (KBSE) ve Vídni předložilo 18 exilových organizací z iniciativy ČSNRA a RSČ sekretariátu Konference petici s požadavky jménem československého lidu, aby prosadila u vlád ČSSR a SSSR udělení oficiální status a právní ochranu Chartě 77, uvedení československého zákonodárství, správní i soudní praxe do souladu s lidskými právy a základními svobodami a stažení sovětských jednotek a nukleárních zbraní z československého území. Petici podepsali dne 28.10.1986, jménem K-231 E. Ottová. 341 Na kritiku Sdružení ke spolupráci a podpoře Charty 77 a VONS reagoval K. Palat. Nevím, oč se jedná extrémní pravici v našem exilu, když odsuzuje Chartu 77. Kde vzali tito lidé právo soudit osmnáct hlavních exilových organizací, které chartisty podpořily nedávnou Vídeňskou peticí? Zastrašovaní a vyhrožování novou diktaturou nemá cenu, zejména, nestojí-li za nimi žádná výkonná moc." 342 Dne 14.1.1987 se schůze konala u Helmichů za účasti 25 členů a 5členného štábu BBC, kteří natočili většinu schůze. Dne 11.2.1987 se 15 lidí sešlo u Otrubu. Ottová hovořila o natáčení v Kitcheneru (Bláha a Ottová odpovídali na otázky Věry Rollerové 343 a při té příležitosti přijali pozvání doguelphu na květen 1987 na podobný program. 344 Obě TV stanice vysílaly i rozhovor Rollerové s Ottovou o jejím pardubickém věznění. 345 Dne 8.3.1987 pronesl Slavík na shromáždění členů MMI projev u příležitosti 137. narození Tomáše Garrigue Masaryka. Druhý den ho zkráceně vysílal Hlas Ameriky. 346 Na 3. schůzi dne 2.5.1987 kromě jiného hovořil A. Březina o situaci dnešních politických vězňů v ČSSR. Ve volbách (17 volilo osobně, 38 zaslalo plnou moc): byli aklamací zvolena E. Ottová i 14členný výbor (z toho 10 z Kanady; členy: J.Bláha, M. Frýbort, V. Helmich, F. Johanovský, F. Otta, Z. Otruba, K. Palat, 341 Žalujeme! Mukl 4, č. 3(21) z listopadu-prosince 1986, s. 11; Společné prohlášení československých organizaci ve svobodném světě (Joint Statement by Czechoslovak Organizations in the Free World) Soviet reconstruction - opportunities and dangers (Sovětská reforma - příležitosti a nebezpečí) ze dne 28.10.1986. K-231 2, č. 5(11) z března 1987. Vloženo, 1 s. K-231 spolupracoval s RSČ na tvorbě petice, koordinátor této akce V. Chalupa (ČSNRA) je požádal o účast ve Vídni. Petice dále předložili velvyslanci Zimmermanovi, vedoucímu delegace USA. Podle Sdružení šlo o pokus zrady na vlastním národě". 342 Palat, Karel: Proč jsem pro Chartu 77? K-231 3, č. 4(16) z ledna 1988, s. 5. Obě organizace nutí pražský režim, aby dodržoval svoje vlastní zákony a helsinské dohody." Na svobodu mají naše národy právo a bojovat za ni se vyplatí a je to nutné podporovat. 343 Kamera: Milada Reinišová, otázky E. Ottov.é, J. Bláhovi, Z. Otruboví a L Salivarovi kladla V. Rollerové, Socioložka, od roku 1980 v Kanadě, nejprve ve Vancouveru, pak v Torontu, sekretářka ČSSK, redaktorka Nového domova. 344 Kamera: Pavel Hartl, otázky Z. Otruboví a L. Salivarovi kladla Karla Hartlová; o historii a současnosti K-231 i o časopisu. 345 Ottová, Eda: Zpráva předsedkyně. K-231 5, č. 7(31) z prosince 1990, s. 4-5. 346 Ze života K-231. K-231 2, č. 6(12) z května 1987, s. 12. 63

K. Pinke, L. Salivar a Z. Slavík, ze zahraničních A. Fráňa, Ilja Pittner, 347 O. Rambousek a J. Sochor). F. Otta navrhl vybudovat památník obětem komunismu, výbor byl pověřen myšlenku rozpracovat do příští schůze. Poté se diskutovalo o časopisu K-231 a bylo rozhodnuto vydávat ho dál a snažit se to dělat úsporně. 348 Znemožnění dvojího členství Sdružením ve Švýcarsku Na výroční členské schůzi švýcarského Sdružení dne 29.11.1986, byl místo Ing. Jaroslava Kelbicha zvolen novým předsedou JUDr. Ing. Jaroslav Anděl (1905), a organizace přejmenována na Světové sdružení bývalých čs. politických vězňů v exilu. 349 Jednali také o časopisu Mukl a rozhodli, že převezmou jeho vydávání. 350 Jeho vydavatel, M. Komínek, si založil časopis Vězeň (1987-1989), a v příspěvku Jak to vlastně bylo" si s mnohými vyřídil účty". 351 347 Pejskař, Poslední pocta 4..., s. 134; Věrni zůstaneme 2, č. 5 z května 1992, s. 20. /. Pittner (1922-1991), po válce žil v Karlových Varech, byl souzen stzv. Karlovarskou skupinou Václava Justa (roku 1949 odsouzen na 14 let, amnestován v roce 1960). Zemřel ve švýcarském Winterthuru, kde žil od svého odchodu do exilu roku 1969. Byl členem řady exilových organizací (RSČ, ČSNS, Sdružení i K-231). 348 Usnesení. K-231 2, č. 6(12) z května 1987, s. 3-4; Ottová-Jarošová, Eda: Slovo předsedkyně. Tamtéž, s. 1; Ze života K-231. Tamtéž, s. 12. 349 Nový výbor. Mukl 4, č. 3(21) z listopadu-prosince 1986, s. 2; Zápis z valné hromady Sdružení bývalých politických vězňů v exilu, organizace ve Švýcarsku, konané v Curychu dne 29.11.86. K-231 2, č. 5(11) z března 1987, s. 10-11. Na Kukalův návrh, podle neuskutečněného usnesení z roku 1970, na "Světové sdružení bývalých čs. politických vězňů v exilu". Br. Lambert žádá o hlasovaní ve věci současného členství členů K-231 ve Sdružení, neboť vtom vidí reálný návrat k minulému stavu. Br. Anděl vznáší dotaz, zda současné členství ve Sdružení a K-231 a v Klubu přátel K-231 je slučitelné. Nikdo nehlasoval pro, absolutní počet hlasů proti." 350 Neměli na něj smlouvu. Ročně na něj dopláceli 800 Sfr. (příspěvky činily 1000 Sfr, stál je 1800 Sfr.), nebyli spokojeni s úrovní. Anděl kritizoval útoky na ČSNS v něm. Redakční rada K-231: Náš komentář. K-231 3, č. 1(13) z července 1987, s. 8-9. Mukl se v žebříčku nejodpornějších exilových časopisů řadil na pochybné čestné třetí místo, hned za Komínkovy Hlasy a Hlasatele R. W. Peče. Dojde-li k jeho plánovanému obnovení ve Švýcarsku, přejeme si vroucně, aby to nebyla stejná studna jedu, pomluv a špíny." 51 Komínek, Miloslav: Jak to vlastně bylo (pro budoucí historiky). Vězeň 1, č. 1 z července 1987, s. 4-9. Píše o pacifikaci muklů a útokům levice proti výboru Sdružení. Vzpomíná na své zásluhy" s vydáváním tisku, psaním dopisů (manželka po čtyři roky podepisovala jméno Kalenda a já podepisoval Vondráček a nebo Chromec") i pořádáním akcí, což ho stojí peníze. Uveřejňuje dokumenty z doby registrace Sdružení. Útoky na něj považoval za pomluvy, takže pro něj bylo šokem, když dne 7.6.1986 odstoupil E. Vondráček z funkce předsedy, neboť on byl tím členem KSČ v jeho řadách (do roku 1954), ale zůstal členem výboru. Předsedou se bez schůze stal M. Chromec, jehož přirovnává k Napoleonovi (stal se předsedou ČSU pro Kanadu (bez volby) i v ústředí (to bylo prohlášeno za zmateční). Na závěr zmiňuje valnou hromadu Sdružení ze dne 20.6.1987, kde nebyly uznány plné moci. Zpochybnil ještě, je-li Anděl vůbec politickým vězněm. Jestliže Mukl byl kritizován za svoji úroveň, byl Vězeň kvalitativně ještě daleko horší. Grafomanské spisování, plné invektív a zášti, obalené do antikomunismu primitivního balení. (-rr-): Vězeň, Mukl a Kačko. K-231 4, č. 1(19) z července 1988, s. 15. L Salivar píše, že tři časopisy politických vězňů v exilu pro přibližně tisícovku z nich jsou důkazem nejednoty (i na lágrech vznikaly různé vlády, natož v exilu). 64

Švýcarské sdružení kromě toho rozhodlo, že členy K-231 nebude považovat za členy Sdružení, proti čemuž protestoval J. Sochor 352 (i když měl ke K-231 zpočátku kritické výhrady ). Dne 14.1.1987 k tomuto zaujal výbor K-231 stanovisko na své schůzi v Mississauga. V oficiálních stycích", které se s výborem švýcarského Sdružení nedařily, se rozhodl po zákazu dvojího členství výbor K-231 nepokračovat, soukromým se nebrání. Dále se přestali řídit dosud uznávanou praxí o územním rozdělení působnosti. Tato dohoda" o teritoriálním rozdělení práce, která fungovala po uplynulých dvacet let, omezovala pole působnosti švýcarského Sdružení na území Evropy, příp. Jižní Afriky. V důsledku tohoto rozhodnutí usnáší se výbor K-231, že Klub 231 se necítí povinen odmítat přihlášky politických vězňů, kteří bydlí mimo území amerického kontinentu. Uvítáme v K-231 každého politického vězně, ať bydlí v Africe, Austrálii či Evropě, bez ohledu na to, zda je členem jiné organizace politických vězňů. Odmítneme pouze ty, kdo se vážnými vadami charakteru či kriminální činností v exilu sami vyloučili z řad čestných politických vězňů." Výbor doporučil členské schůzi rozšířit výbor o mimoamerické členy. 354 352 Dvojí členství. Mukl 4, č. 3(21) z listopadu-prosince 1986, s. 2. Sochor, Jiří: Dopis Sdružení. K-231 2, č. 5(11) z března 1987, s. 10. Napsal novému předsedovi Andělovi, že to odporuje stanovám. Ten při své návštěvě Kanady řekl, že vylučovat se nebude, ale člen obou organizací bude vyzván, aby si vybral, a případně vyvozeny důsledky. I proto Sochor rezignoval, píší mj. o Pittnerovi a dr. Aleně Benešové. Ale také o A. Fráňovi, který zůstal členem obou organizací. Redakční rada K-231: Náš komentář. K-231 3, č. 1(13) z července 1987, s. 8-9. My v K-231 považujeme zákaz dvojího členství" za krok nešťastný, neprospívající nikomu z politických vězňů." Na květnové schůzi u Frýbortu "byla čtena rezignace bratra ing. Sochora ze švýcarského Sdružení a současně dopis tajemníka Sdružení E. Hoffmanna, adresovaný redakci K-231 s důvody, proč švýcarské Sdružení neuznává členství v obou organizacích se žádostí o otištění." Výbor Sdružení ve Švýcarsku: A už je tady zas... Mukl 1 (5), č. 1(23) z ledna 1988, s. 10-11. Předně odpověď Ing. Sochorovi ze dne 30.3.1987 na jeho neopodstatněné námitky proti neslučitelnosti současného členství v K-231 a ve Sdružení je odpovědí nikoli tajemníka Hoffmanna, ale celého Sdružení, což dokazuje skutečnost, že Hoffmann odpověď za Sdružení jen podepsal. Celý text byl vypracován a schválen celým výborem." 353 Dopis J. Sochora Z. Otruboví ze dne 5.5.1985; Dopis ze dne 29.6.1985. In: Mukl 3, č. 1(13) z července-srpna 1985, s. 13; Sochor, Jiří: Dopis. K-231 1, č. 4 z prosince 1985, s. 2-3. Dlouholetý pracovník Sdružení ve Švýcarsku, který se přestěhoval do Kalifornie. Nabádal, aby upustili od založení K-231, když se tak stalo, byl k této organizaci velmi kritický, ale postupně se jeho názory s ní sbližovaly (když získal také informace o kanadském Sdružení), až byl roku 1987 zvolen do výboru K-231. Byl i nadále členem Sdružení ve Švýcarsku, a tak se ho usnesení jejich valné hromady o nepřípustnosti dvojího členství dotklo. 354 Ze života K-231. K-231 2, č. 5(11) z března 1987, s. 9-10. 65

Kampaň proti K-231 v československých médiích Dne 14.8.1986 vyšel v Rudém právu Kojzarův článek O trhání nohou", 356 který končí: A to je také tečka za takzvaným Klubem 231", podle článku K. Hrubého z Mukla. I formou jsou si podobné. Není naším cílem, aby o nás psali v komunistických plátcích. Naším úkolem je informovat a dokumentovat. Osobně přivítám, když o nás Kojzar s Horou a Bakem přestanou psát. Jednak pořád melou totéž a jednak se nebudeme muset chlubit tím, TCO že jsme populární a zbude nám víc místa na dokumentaci jejich zločinů." Druhý článek, Nezažloutlé stránky roku 1968: K-231". Stahovat kůži zaživa...", vyšel v Rudém právu 21.5.1988 (mimochodem, krátce poté, co v ČSSR V průběhu 70. i 80. let vycházely propagandistické brožury a publikace, vesměs se stejnými argumenty", Např: Rok 1968. Nechť mluví fakta. Pro tisk připravila dr. Růžena Fabiánková. Praha, Ministerstvo školství - SPN 1970; Král, Václav: Od ledna do srpna 1968. Praha, Levá fronta 1970; Černý, Rudolf: Jak se dělá kontrarevoluce. Praha, Svoboda 1970; Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ. Praha, SPN 1972 (schváleno plenárním zasedáním ÚV KSČ dne 11.12.1970, vyšlo v lednu 1971 v Rudém právu jako příloha, i samostatně jako brožura; Fakta nelze zamlčet l-lll. Svědectví lidí a dokumentů. Praha, Knihovna Rudého Práva 1971; Biľak, Vasil: Pravda zostala pravdou. Prejavy a články (október 1967-december 1970). Bratislava - Praha, Pravda - Svoboda 1971 2 ; Zprávy v boji proti kontrarevoluci. Výbor článků z časopisu Zprávy. Praha, Svoboda 1971; Fojtík, Jan a kol.: Operace Československo. Fakta nelze zamlčet. Praha, Knihovna Rudého práva 1972 Matouš, Milan: Fronta bez příměří. Československo v boji proti ideologické diverzi. Praha, Svoboda 1974; Fakta o roce 1968. Praha, Knihovna Rudého práva č. 2/1978; Beneš, Arnošt- Dejmek, Vratislav: Až zvadne tulipán. Z archívů československé kontrarozvědky. Praha, Naše vojsko (Signál) 1986. Přílohové čtení Signálu; Řezáč, Tomáš: Co říkali a co chtěli. Svědectví nejen o roce 1968. Praha, Rudé právo 1988. Knihovna Rudého práva č. 3/1988; Nezažloutlé stránky roku 1968. Praha, Knihovna Rudého práva č. 3/1989; Paměti Vasila Biľaka II. Unikátní svědectví ze zákulisí ÚV KSČ. Praha, Agentury Cesty 1991. 356 Kliment, Alexandr: Kdo komu trhá nohu. Literární listy 1, č. 18 ze dne 27.6.1968, s. 6; Bordský, Jaroslav: Řešení gama. Praha, LN 1990, s. 147. Trhání nohou" bylo kritizováno již v roce 1968 - např. Alois Indra dne 5.6.1968 na stranickém aktivu v Gottwaldově. Již tehdy komunisté lhali a vytrhávali z kontextu ( že každého dobrého komunistu je třeba chytit za nohy a utrhnout mu je", prý řekl Brodský v Plzni dne 16.5.1968). Ve skutečnosti o trhání nohou", jak se dalo zjistit z archivu K 231, hovořil dne 23.4.1968 v Praze 8 v restauraci u Zábranských a dne 3.5.1968 v Litoměřicích v hotelu Labuť. A řekl to jinak a v určité souvislosti. Záznam vystoupení Vasila Biľaka na květnovém zasedání ÚV KSČ dne 30.5.1968. Vondrová - Navrátil, Komunistická..., s. 54. Zdroj: SÚA - A ÚV KSČ, f. 01, a. j. 122, Zasedání ÚV KSČ 29.5-1.6. 1968. Stenografický zápis. - Tisk, s. 35-41; Osm měsíců pražského jara 1968, s. 119. Šlo o často užívaný argument" Vasila Biľaka. Dne 5.6.1968 jej zopakoval na zasedání ÚV KSS v Bratislavě. ÚSD AV ČR, Sb. KV ČSFR pro analýzu událostí let 1967-1970, AK, A (dokumenty získané od občanů) 644, Krajská správa SNB Praha, Informace o činnosti K-231 ze dne 4.1.1970. 30 s.; Kojzar, Jaroslav: O trhání nohou. Taková jsou fakta. Rudé právo 66, č. 190 ze dne 14.8.1986, s. 3 (Viz Přílohy, Dokument č. 4, s. VIII-IX); Pergl, Václav: Věrna svému přesvědčení. Nezažloutlé stránky roku 1968. Rudé právo 68, č. 191 ze dne 15.8.1988, s. 3. Soudružka Marie Šerksová z Litoměřic zapsala Brodského projev a poslala ho stranickým orgánům. KV KSČ Ústí nad Labem ho zveřejnil. Nejen za své zásadové postoje" se stala nositelkou vyznamenání Za vynikající práci. Viz Přílohy, Dokument č. 6, s. XII-XIII. Horák, Karel: Ve službách antikomunismu. Tribuna 19, č. 6 ze dne 10.2. 1988, s. 1 a 3. Z onoho výroku je zde již: Nejlepší komunista je mrtvý komunista." 357 Redakční rada K-231. Povídání o tečkách. K-231 2, č. 3(9) z října 1986, s. 8-9. Na s. 9 kopie Kojzarova článku O trhání nohou" a hlavička Mukla z 1-2/1986. 358 Přetisk části článku Václava Hory. K-231 4, č. 1(19) z července 1988, s. 11; Hora, Václav: Zaujalo nás: obhájci antisocialistických sil. Tribuna 19, č. 20 ze dne 18.5.1988, s. 1. 66

zemřeli na následky vězení Pavel Wonka 359 a Jaromír Šavrda 360 ). Salivar se zamýšlí nad tím, proč zaútočil na organizaci existující krátce, když Sdružení existuje více než 15 let. Míní, zeje to samotná existence. Existence spolku, který se i při svých nevelkých silách úspěšně snaží a bude snažit připomínat a odhalovat zločinnou minulost - a přítomnost - komunistického systému. Slabou útěchou pro Kojzara a soudruhy snad je to, že není v lidských silách odhalit všechny jednotlivé zločiny, který se dopustili. Archivy jsou nedostupné a mrtví nepromluví právě tak, jako nepromluví vrazi. Ale i ten zlomek pravdy, který se našim prostřednictvím dostává na světlo světa, je alarmující a komunisté se brání. Usvědčený vrah hledá pro svůj zločin omluvu a vysvětlení." A vadí jim časopis, který je do Československa úspěšně pašován a ví se o něm z RFE a VoA. 361 Třetí rok činnosti K-231 (1987-1988) Dne 17.6.1987 se schůze výboru konala u Slavíků. Z. Otruba na ní přehrál ze zvukového záznamu podstatnou část soukromé schůzky, která den před tím proběhla mezi dr. Andělem, jím, Vláďou Divišem a Edou Ottovou. Dr. Anděl navrhl, aby se obě organizace (tj. švýcarské Sdružení a K-231) spojily při závažných akcích pod záhlavím bývalých československých politických vězňů (bez jmen organizací), jako jeden celek pro mezinárodní veřejnost. Výbor nemohl zaujmout stanovisko k tomuto návrhu, protože zúčastnění se sešli jako soukromé osoby - vrátil se tedy k usnesení výborové schůze z ledna t. r., které říká, že nezavíráme dveře před dalším jednáním se švýcarským sdružením, i když v současné době nejsou mezi námi formální styky. 362 359 P. Wonka (1953-1988) byl ve Vrchlabí a okolí znám jako advokát chudých", veliký znalec zákonů, který pomáhal lidem v boji s byrokracií a establishmentem. V roce 1986 chtěl kandidovat jako nezávislý do FS (což zákon nezakazoval, neboť se takový úmysl v době jednotné kandidátky NF" nepředpokládal). Byl s bratrem Jiřím zatčen a odsouzeni o rok později na 21 a 12 měsíců. 360 Dr. J. Šavrda (1933-1988), autor knihy Přechodné adresy; roku 1978 dostal coby invalida 2 a půl roku, v roce 1982 2 roky a měsíc. Držitel Řádu TGM in memoriam (IV. třída, 1998). 361 Salivar, Lumír: K-231 na pokračování v Rudém právu. K-231 4, č. 1(19) z července 1988, s. 8-9. Článek Arnošta Baka a Jaroslava Kojzara Stahovat kůži zaživa je uveden v příloze, dokument č. 5, s. XII-XIII; Na vlnách Hlasu Ameriky. K-231 3, č. 3(15) z listopadu 1987, s. 5-6. Přepis plného znění relace. Škvorecký měl každý týden pořady o literatuře. Jeden z nich věnoval časopisu K-231. O některých jeho článcích i o Brodského citátu: Hovořil o Kojzarově článcích O trhání nohou a Spolek zabijáků. "Pokud jde o nepřesnosti, tedy jen jednu jako pars pro toto: Kojzar cituje z projevu bývalého ústředního tajemníka spolku politických vězňů v roce 1968, nebožtíka Jaroslava Brodského, toto: "Já vůbec neměl rád komunisty. Prostě jsem říkal, že tomu dobrému utrhnout nohu a toho špatného s ní utlouct." Jak jste poznali, z tohoto citátu si Kojzar vypůjčil titul svého článku. Já ovšem Jaroslava Brodského náhodou znal, pomáhal jsem mu dokonce, když začínal psát svou vynikající knihu o roce 1968 Řešení Gama, a tu citovanou větu - jak se má jednomu komunistovi utrhnout nohu a druhého s ní ubít - jsem dokonce slyšel z jeho úst. Nepřesnost je v tom, že v Brodského ústech byla ta věta sama citát. Brodský prostě citoval jakéhosi spolumukla, který větu pronesl v jáchymovském koncentráku a pak dodal, že takové pocity jsou u lidí, kteří prošli peklem stalinských lágrů, pochopitelné, ale že jako rozumní tvorové musíme je dnes - tj. v roce 1968 - odmítnout a podat ruku ke smíru bývalým trýznitelům. Mrzí mě, že Kojzar na tenhle dost důležitý kontext citátu Brodského zapomněl." 362 Ze života K-231. K-231 3, č. 1(13) z července 1987, s. 10-12. 67

Druhý Black Ribbon Day dne 23.8.1987 měl upozornit na problém náboženské svobody, pronásledování kněží a věřících nejrůznějších náboženství v SSSR a zemích pod komunistickou nebo jinou totalitní formou vlády. Před Novou radnicí v Torontu se sešlo 6.000 lidí, kteří vypouštěli do vzduchu černé balónky se jmény politických vězňů. Před Vánocemi 1987 vysílala stanice Hlas Ameriky 12minutový pořad o K-231. Redaktor Nového domova a spolupracovník VoA A. Březina zpovídal E. Ottovou a Z. Otrubu. Ti v něm vysvětlili důvody vzniku K 231 i K-231, hovořili o jeho práci a plánech, mj. o Památníku, časopisu a sociálním programu. 364 Hlavně v průběhu roku 1988 si opakovaně, a nejen na stránkách časopisu, připomněli pokus o založení K 231 roku 1968. 365 E. Ottová byla jedním ze čtyř pozvaných řečníků (kromě ní bývalí vězni z Hondurasu, Srí Lanky a JAR) veřejné rozpravy Vězni svědomí" dne 17.3.1988 v auditoriu torontské univerzity, pořádané torontskou pobočkou AI. Po popsání vlastních zkušeností z metod vyšetřovatelů a příslušníků StB informovala o rozsahu perzekuce u nás, která do určité míry přetrvává, byť - na rozdíl od zemí ostatních zástupců - zde (kromě invaze) nebyl žádný ozbrojený konflikt. 366 Na podobné akci, Vzpomínka na mučedníky našeho národa", byla v hale kostela sv. Václava 21.4.1988, na pozvání Dámského odboru ČSSK. V obou případech hovořila o svých zkušenostech z vězení. 367 Dne 4.4.1988 vysílala RFE interview Karla Jezdinského s O. Rambouskem ohledně K 231. O. Rambousek na závěr uvedl, že činnost K-231 je výhradně sociální", s čímž redakce nesouhlasila, neboť činnost organizace je i politická.. 368 Dne 7.5.1988 se konala 4. výroční schůze. E. Ottová byla zvolena aklamací (osobně 22 členy, dále přišlo 36 plných mocí; z toho 2 z ČSSR, mj. K. Pecka 369 ), 363 Black Ribbon Day 1987. Věstník ČSSK 15, č. 2-3 z dubna-června 1987, s. 4-5; Rollerová, Věra: Black Ribbon Day - Den černých stuh. K 231 3, č. 1(13) z července 1987, s. 3; Ottová- Jarošová, Eda: Slovo předsedkyně. K-231 3, č. 2(14) ze září 1987, s. 2. Demonstrace proběhly i v hlavních městech třech pobaltských republik. 364 -Bob-: K-231 opět na vlnách Hlasu Ameriky. K-231 3, č. 4(16) z ledna 1988, s. 14. 365 Bláha, Jiří: Aby se to neopakovalo. K-231 2, č. 2(8) ze srpna 1986, s. 8-9; Rambousek, Ota: Co že je K-231? K-231 2, č. 3(9) z října 1986, s. 5. 366 Dopis E. Ottové ze Scarborough D. Seidlové ze dne 23.2.1988. Stroj. 1 s. ÚSD, K-231, k. 1; Březina, Aleš: Eda Ottová na Torontské univerzitě. Věstník ČSSK 16, č. 2 z března 1988, s. 3; Týž: Eda Ottová na Torontské univerzitě. Nový domov 39, č. 6 ze dne 24.3.1988, s. 2 Ze života K-231. K-231 3, č. 6(18) z května 1988, s. 14. 367 Pozvánka. Nový domov 39, č. 7 ze dne 7.4.1988, s. 2; Trenzová, Miroslava: Dámský odbor. Nový domov 39, č. 9 ze dne 5.5.1988, s. 2 Ze života K-231. K-231 3, č. 6(18) z května 1988, s. 14. 368 Ota Rambousek na vlnách Svobodné Evropy. K-231 4, č. 1(19) z července 1988, s. 3-4. Z 20minutového rozhovoru publikovali ukázku. 369 Lukeš, Jan: Stalinské spirituály. Praha, Český spisovatel 1995; Týž: Hry doopravdy. Rozhovor s Karlem Peckou. Praha, Paseka 1998; Bartošek, Karel: Český vězeň. Svědectví politických vězeňkyň a vězňů let padesátých, šedesátých a sedmdesátých. Praha, Paseka 2001. Rozhovor s Karlem Peckou je tu vedle jiných, např. s Marií Švermovou. Forma knihy reprezentuje pohled osmašedesátníků" či eurokomunistů na tuto problematiku: řadí na roveň oběti vnitrostranických 68

10 členů výboru tajným hlasováním: K. Pinke místopředsedou pro mimotorontskou oblast, J. Bláha místopředsedou, Z. Otruba jednatelem, F. Otta pokladníkem) K. Palat sociálním referentem, L. Salivar tiskovým referentem a redaktorem časopisu, "270 V. Helmich a Z. Slavík revizory účtů a A. Březina a Norbert Každan členy výboru společně se čtyřmi zahraničními", A. Fráňou, I. Pittnerem, J. Sochorem a Ctiradem Mašínem (USA). 371 Řetězová hladovka roku 1988 Řetězová hladovka byla akcí, koordinovanou pracovní skupinou ČSSR Mezinárodní společností pro lidská práva (IGFM) během celého roku 1988 po celém světě. 372 V listopadu 1988 se k ní připojila, díky koordinaci Edy Ottové, i Kanada (a řada členů K-231, Kruhu přátel K-231 i ČSSK). 373 Navázali svým způsobem na hladovku, kterou držela v roce 1987 skupina přátel a sympatizantů P. Wonky v ČSSR. 374 Programem IGFM 375 je ochrana lidských práv bez použití násilí. Byla založena ve Frankfurtu v roce 1972, ve Švýcarsku existuje od roku 1983. 376 IGFM zakládali emigranti (ze SSSR, východního bloku a třetího světa). Snažili se opět spojovat rodiny, sledovat dodržování lidských práv a být proti jejich porušování. Ve vztahu k ČSSR vydali brožuru o P. Wonkovi. 377 čistek s odpůrci a oběťmi komunismu. O K. Peckoví vznikl i TV dokument Zaniklý svět Karla Pecky (ČT 2000, režie Pavel Štingl). K. Pecka (1928-1997), známý český básník, spisovatel, scénárista, píšící hlavně (ale nejen) o svých zkušenostech z věznění. Nositel Řádu TGM in memoriam (1997; III. třída). 370 Otta, František: Sedmdesátník Norbert. K-231 3, č. 1(7) z června 1986, s. 17. N. Každan se narodil roku 1916. 371 Zpráva o výroční schůzi. K-231 3, č. 6(18) z května 1988, s. 2; Zahajovací zpráva předsedkyně o činnosti K-231 za rok 1987-88, předložená členské schůzi na Masaryktownu dne 7.5.1988. Tamtéž, s. 2-3; Seznam přítomných, plných mocí a nově přijatých členů. Tamtéž, s. 4; Ze života K-231. Tamtéž, s. 14; Otruba, Zdeněk: Výroční členská schůze K-231. Nový domov 39, č. 10 ze dne 19.5.1988, s. 2. 372 Rozhovor autora s Dr. Danou Seidlovou. Praha, dne 5.6.2001; Libri prohibiti, složka Dany Seidlové (dále jen LP-DS). Zde je několik desítek dopisů účastníků a organizátorů řetězové hladovky roku 1988 z celého světa, včetně seznamu účastníků (také z ČSSR). Dopis Dr. Radomíra B. Kadlece z Grenville československé vládě [nedatován]. Stroj., 1 s. A5. LP-DS; Janka, Otto: Otec Bernard. Masarykův lid 7, č. 1/2001, s. 24-26. Známý Otec Bernard (1915), žijící již několik desítek let misionář na karibské Grenadě, se postil dne 7.2.1988. 73 USD, K-231, k. 1. Zde je korespondence mezi E. Ottovou a D. Seidlovou ohledně koordinace akce v Kanadě i E. Ottové s organizacemi i jednotlivci v Kanadě. Dopis E. Ottové M. Šuchmovi ze dne 30.11.1988. Tamtéž členství se většinou proplétá..." (v K-231 a ČSSK). 374 Dne 13.6.1987 vypukla na jejich podporu hladovka, které se zúčastnilo 96 lidí, po potvrzení rozsudku pro P. Wonku začala dne 30.9.1987 druhá a ta měla 151 účastníka (ti žádali o propuštění politických vězňů). 75 Internet: www.igfm.de. e-mail: info(5)iafm.de. Zde můžete získat bližší informace o současné činnosti této organizace (Die Internationale Gesellschaft für Menschenrechte). 376 Ve světě jsou ještě (ze známých organizací, věnujících se lidským právům): AI (Amnesty International) se sídlem v Londýně, FIDH (Federation Internationale des Droits de l'homme) se sídlem v Paříži, jejímž členem je od roku 1979 VONS, vzniklý dne 24.4.1978, a Helsinki Watch (Mezinárodní helsinská federace pro lidská práva, New York). 377 Zpravodaj (Curych) 21, č. 3 z března 1988, s. 18. 69

Ve své Výzvě k jubilejnímu roku zmínili, že v roce 70. výročí vzniku Československa, ale i 40. výročí zániku demokracie a 20. výročí okupace vojsky Varšavského smlouvy jsou v ČSSR političtí vězni, porušována lidská práva, byť je Československo signatářem řady smluv a úmluv, které se jich týkají. Podle nich bylo asi 5000 osob vězněných za projevy svého přesvědčení, ať už politického, nebo náboženského. Máme nejen právo - ne-li přímo morální povinnost - vyjádřit solidaritu s utiskovanými. V jubilejním roce bychom chtěli obrátit pozornost k občanům, stíhaným čs. vládou pro své přesvědčení, a podpořit je symbolickou řetězovou čtyřiadvacetihodinovou hladovkou či půstem". Každý účastník dát svou účast na vědomí Úřadu vlády ČSSR a Kanceláři prezidenta republiky (v dopisech je žádat o všeobecnou amnestii pro politické vězně a zastavit jejich pronásledování) a napsat některému z vězňů, jejichž adresy byly na letáku (účastníci byli vyzváni psát jim i mimo dobu hladovění). 378 V lednu a únoru probíhala akce ve Švýcarsku, 379 v březnu následovalo Rakousko, 380 v dubnu Švédsko, 381 akce probíhala v červenci Velké Británii, 382 v srpnu Polsko, 383 dobře zorganizována byla v Austrálii. 384 Podle plánu 385 v květnu SRN, v červnu Francie, v srpnu Itálie a NDR, v září Nizozemsko, v říjnu Maďarsko a v prosinci USA. 386 V listopadu byla na řadě Kanada. Akce byla zakončena opět 378 Výzva k jubilejnímu roku 1988. Leták Mezinárodni společnosti pro lidská práva - pracovní skupiny ČSSR. Stroj., 2 s. (A4, 3 sloupce textu, včetně kontaktů na politické vězně v Československu a přihlášky). ÚSD, K-231, k. 1; Věstník ČSSK 16, č. 2 z března 1988, s. 2; Výzva k jubilejnímu roku 1988. Nový domov 39, č. 7 ze dne 7.4.1988, s. 3; Zpravodaj (Curych) 21, č. 2 z února 1988, s. 21. \nformace o hladovce se objevovaly v krajanském tisku, a to nejen v zemích, jejíž obyvatelé se připojili. 379 Zúčastnili se mj. mluvčí československé skupiny IGFM Dana Seidlová, Svatopluk Karásek (1942, evangelický farář, signatář Charty 77 a hudebník, žijící vletech 1980-1996 ve Švýcarsku; Internet: music.taxoft.cz/svatopluk karásek). Jan Kristofori, JUDr. Jaroslav Strnad, dlouholetý šéfredaktor měsíčníku Svazu spolků Čechů a Slováků ve Švýcarsku Zpravodaj (1978-1990), nositel Medaile Za zásluhy (1998, I. stupeň). 380 Seznam účastníků. Stroj., 1 s. LP-DS; Vaněčková, Dagmar: Řetězová hladovka za čs. politické vězně Listy 18, č. 2 z dubna 1988, s. 51. V Rakousku byli mezi 20 přihlášenými mj. autorka, Karel Jan Schwarzenberg, chartisté a někdejší političtí vězni František Matula a Jiří Chmel, manželé Ivan a Helena Medkovi; z rodilých Rakušanů mluvčí a členové československého pracovního výboru i rakouské sekce IGFM. 381 Dopis Dagmar Brabencové ze Sollentuna ze dne 5.5.1988. Rkp., 2 s. LP-DS. Zde měla hladovka 57 účastníků. 382 Dopis Ziny Freundové z Londýna D. Seidlové ze dne 30.5.1988. Rkp., 4 s. LP-DS. 383 Seznam účastníků. Stroj., 1 s. LP-DS. Podle tohoto seznamu jich bylo v Polsku dvacet. 384 Dopis Tomáše Novotného z Brisbane ze dne 12.8.1988. Stroj., 1 s.; Dopis Ivy a Milana Švábových ze Sydney ze dne 30.8.1988. Stroj., 1 s. LP-DS. Ve dnech 18.7.-5.8.1988 proběhla v Brisbane. V Sydney probíhala ve dnech 3.-28.8.1988, pak přešla do Melbourne. 385 Vaněčková, ed., s. 51. 386 Dopis D. Seidlové E. Ottové ze dne 20.10.1988. Rkp., 2 s. ÚSD, K-231, k. 1; LP-DS. K dispozici jsou jen dopisy jednotlivců či malých skupinek účastníků. 70

ve Švýcarsku. Od května 1988 se k ní připojovali i účastníci z ČSSR (nešlo jen o členy tzv. nezávislých iniciativ). Vzhledem k případu P. Wonky (který zemřel v dubnu ve vězení, na následky zranění při výslechu) byly podnikány i mnohé další kroky, zaměřené na vyřešení jeho případu. Určitý ohlas měla i v ČSSR, kde o ní informovala Charta 77 (zpráva tehdejších mluvčích Stanislava Devátého, Miloše Hájka a Bohumíra Janáta). 388 Organizace akce v Kanadě začala již počátkem roku 1988. Dana Seidlová se obrátila mj. na Josefa Škvoreckého, který jí dal kontakty na exulanty v Kanadě, 389 mj. na Miloše Šuchmu, 390 a Jiřího Nehněvajsu, tehdejšího předsedu SVU. 391 Díky bývalému politickému vězni Oskaru Krausemu, žijícímu ve Švýcarsku, získala D. Seidlová přihlášku E. Ottové do hladovky 392 a i příslib koordinace akce v Kanadě. 393 S akcí tak byli v březnovém čísle časopisu K-231 seznámeni jeho čtenáři. Není jisté, zda se to setká s výsledkem, ale za pokus to stojí (pod nátlakem ze zahraničí byl propuštěn Jan Dus a Petr Pospíchal). Čím více lidí se této hladovky zúčastní, tím je větší naděje na úspěch." 394 E. Ottová navrhla D. Seidlové v dopise ze dne 22.5.1988, aby se udělal seznam hladovějících, a poslal s jedním průvodním dopisem oficiálním místům ( by se tím trochu ulomil hrot té nechuti psát na oficiální místa"). 395 387 Dopisy účastníků in: LP-DS. Mj. v červenci z různých míst v Čechách, po celý srpen na Moravě, hlavně v Brně, ve dnech 1.-19.9.1988 z Olomouce a okolí, ve dnech 20.-30.9.1988 členové Jazzové sekce, ve dnech 1.-26.12.1988 aktivisté Společnosti přátel USA (SPUSA). 388 INFOCH 11, č. 22/1988 ze dne 25.4.1988. Libri prohibiti, složka Charty 77 (dále jen LP-CH77; Charta 77 (1977-1989). Uspořádal Vilém Prečan. Acta creationis, sv. 6. Scheinfeld-Schwarzenberg - Praha - Bratislava, Čs. středisko nezávislé literatury - ÚSD ČSAV - Archa 1990, s. 446. Oceněni mezinárodní hladovky za osvobození čs. vězňů přesvědčení a svědomí, kterou organizuje od 1. ledna 1988 Mezinárodní společnost pro lidská práva (IGFM); prohlášení (47 ř.)". Devátý, Stanislav - Hájek, Miloš - Janát, Bohumír: K mezinárodní hladovce. Nový domov 39, č. 10 ze dne 19.5.1988, s. 3. S. Devátý (1952), M. Hájek (1921) a B. Janát (1949) byli mluvčími Charty 77 pro rok 1988. 389 Dopis J. Škvoreckého z Toronta D. Seidlové ze dne 30.1.1988. Stroj., 1 s. ÚSD, K-231, k. 1. 390 M. Šuchma (1940), v roce 1968 člen KAN; členem této organizace od roku 1977, byl na jejím 39. kongresu ve dnech 15.-17.5.1987 zvolen jejím předsedou. 391 Dopis J. Nehněvajsy z Pittsburghu D. Seidlové ze dne 23.3.1988. Stroj., 1 s. ÚSD, K-231, k. 1. SVU se jako celek nezúčastnilo: Kolegové všeobecně myslí, že bez významné publicity na Západě a též bez významné účasti osobností západního světa jde především jen o gesto symbolické, které však má skoro mizející možnost, aby ovlivnilo pražské úřady jakkoliv." 3 fe Dopis D. Seidlové z Curychu E. Ottové ze dne 17.2.1988. Stroj., 1 s. ÚSD, K-231, k. 1. 393 Dopis E. Ottové ze Scarborough D. Seidlové ze dne 23.2.1988. Stroj., 1 s. ÚSD, K-231, k. 1. 394 Výzva pracovní skupiny ČSSR Mezinárodní organizace pro lidská práva. K-231 3, č. 5(17) z března 1988, s. 9. 395 Dopis E. Ottové D. Seidlové ze dne 22.5.1988. Stroj., 1 s. ÚSD, K-231, k. 1; Dopis Jiřího Sochora z Fallbrooku E. Ottové ze dne 20.6.1988. Stroj., 1 s. Tamtéž. Upřímně řečeno si však od toho moc neslibuji, neboť zde se jedná o přímý kontakt s československými úředními místy a na to jsou zdejší lidé opatrní. Oni nechápou ten rozdíl mezi samozvanými darebáky a mezi oficielními vládními kruhy (tak jak to chápeme my z Evropy, kteří to všechno prožili na vlastní kůži)." Dopis E. Ottové M. Šuchmovi ze dne 22.8.1988. Stroj., 1 s. ÚSD, K-231, k. 1. Zatím jsem zjistila, že 48tníci toto odmítají, protože neuznávají komunistickou vládu. Příchozí z r. 68 tuto výhradu nemají a zatím, kdo se na tuto akci přihlásil, jsou právě lidé z tohoto roku" (namítali proti tomu, poslat do ČSSR prezidentovi a vládě oznámení o svém úmyslu). 71

E. Ottová se dopisem obrátila na M. Šuchmu, jestli se bude na akci ČSSK spolupodílet, nebo alespoň hladovět, 396 ten jí dne 28.8.1988 přislíbil podporu své osoby i ČSSK. 397 E. Ottová rozeslala kvůli této akci desítky dopisů (exilovým organizacím a spolkům, zájemcům o účast), neboť tuto akci v Kanadě koordinovala. 398 Mezitím již byly známy první výsledky akce: Holanďanů se sešlo 50 a Angličanů 90, zato Maďarsko nevyšlo - Slovensko taky ne - poslala jsem tam asi 65 dopisů, ale asi skoro všechno pochytala censura, zprvu dopisy docházely dobře, ale teď si na to asi nasadili kompjútr... Inu, nešť, práce je s tím sice jako na kostele, ale přeci jen to - za pomoci různých kanálů - doma zabralo a už to do konce roku dostrkáme." 399 Akce se v Kanadě zdařila, byl obsazen celý měsíc, hovořilo a psalo se o ní v médiích (mj. CBC, Nový domov). 400 Jak informovala E. Ottová dne 22.11.1988 D. Seidlovou, když jí posílala seznam účastníků, byly s tím trochu propletence, ale vcelku vše klaplo a klape. Jsou tu sice časové rozdíly, max. 3 hod., ale s tím se nedá nic dělat. To první - mezi Flígrem a Švestkou v Britské Columbii jsme překryli, ale pak ten zpáteční skok - Šuchma - se mi nepodařilo. Ale jinak je vše v pořádku. Pan Obdržálek chtěl datum na 5.11.1988. Nikdy se už neozval, tak ho doplnila naše Mia (dcerka), aby tam náhodou nezůstala nezaviněná díra. Všichni psali do Prahy." 401 Jedním z těch, co se obrátili na československá oficiální místa dopisem, byl i Pavel Stanislav, 402 učinila tak i E. Ottová. 403 396 Dopis E. OttovéM. Šuchmovi ze dne 22.8.1988. Stroj., 1 s. ÚSD, K-231, k. 1. 397 Dopis M. Šuchmy z Ottawy E. Ottové ze dne 28.8.1988. Stroj., 1 s; Dopis E. Ottové M. Šuchmovi ze dne 20.9.1988. Stroj., 1 s. ÚSD, K-231, k. 1. Šuchma ten den odeslal dopis i všem předsedům odboček Československého sdružení v Kanadě, kde je o akci informoval a požádal 0 účast (korespondovat s úřady by podle něj bylo vhodné pohlednicemi, které vydali k výročí 20 let od srpna 1968). E. Ottová mu za pomoc i účast na hladovce poděkovala dopisem. 398 Kromě účastníkům z řad politických vězňů z Toronta a okolí mj. Pavlu a Lídě Stanislavovým dne 14.8.1988 (Stroj., 1 s.) a dne 29.9.1988 (Stroj., 1 s.); Miroslavovi a Renátě Mokroluským dne 20.9.1987 (Stroj., 1 s.); Josefu Švestkoví dné 29.9. 1988 (Stroj., 1 s.); Dagmar Javůrkové (Cleveland, Ohio, USA) dne 30.9.1988 (Stroj., 1 s.); Dr. Josefu Čermákovi dne 2.10.1988 (Stroj., 1 s.); Stanislavu Jakubínskému dne 6.10.1988 (Stroj., 2 s.); Jiřině a Augustinovi Řehákovým dne 6.10.1988 (Stroj., 1 s.). ÚSD, K-231, k. 1. 399 Dopis D. Seidlové E. Ottové ze dne 20.10.1988. Rkp., 2 s. ÚSD, K-231, k. 1. 400 Dopis E. Ottové D. Seidlové ze dne 31.10.1988. Rkp., 1 s. ÚSD, K-231, k. 1. 401 Dopis E. Ottové D. Seidlové ze dne 22.11.1988. Příloha: Hladovka v Kanadě". Stroj., 1 s. ÚSD, K-231, k. 1. Viz Přílohy, dokument č. 3, s. VI. 402 Dopis P. Stanislava ze dne 23.11.1988 z Calgary československým orgánům ze dne 23.11.1988. Stroj., 1 s. ÚSD, K-231, k. 1. Vážení pánové, dne 18. listopadu jsem se zapojil do celosvětové řetězové hladovky, kdy jsem se postil 24 hodin. Moje žena Ludmila se zúčastnila 21. listopadu. Důvodem našeho protestu je trvalé pronásledování lidí jiných politických a občanských zaměření v Československu. Přestože naše bývalá země podepsala všelijaké mezinárodní smlouvy a prohlášení o lidských a občanských právech, z nichž některé jsou zaručeny ústavou, dochází neustále k hrubému porušování těchto závazků. Československo se tak řadí ke skupině zemí, jež se nepočítají mezi civilizované. Respekt lidem nevtlučete. Už dávno, pokud jste to kdy věděli, jste zapomněli, proč vládnete. Žádáme amnestii pro všechny nespravedlivě vězněné." 403 Dopis E. Ottové Kanceláři prezidenta republiky ze dne 10.10.1988. Stroj., 1 s. ÚSD, K-231, k. 1. Oznamuje vněm, že se ve dnech 3. a 27.11.1988 zúčastní hladovky. Tím podporuji spravedlivý požadavek o všeobecnou amnestii pro politické vězně v Československu a zastavení 72

O výsledcích akce v Kanadě informovala E. Ottová v dopise ze dne 30.11.1988 M. Šuchmu. 404 V časopise K-231 poděkovala účastníkům v Kanadě, ať už jsou to bývalí političtí vězni padesátých let, kteří nikdy nemohou zapomenout na léta svého věznění, či nově příchozí s čerstvými vzpomínkami na režim v Československu, nebo starousedlíci - všichni svým gestem jednodenního hladovění prokázali nejen solidaritu s vězni doma, ale hlavně a především to, že národní cítění a vůle pomoci se nezmenšilo časem, prožitým mimo území naší vlasti." 405 Poslední týden, o Vánocích, proběhlo čestné kolo". 406 Zúčastnili se ho organizátoři a známé osobnosti, např. D. Seidlová se postila na Štědrý den od večera, jak psala prezidentovi Gustavu Husákovi i předsedovi vlády Ladislavu Adamcovi, 407 dne 28.12.1988 se postil Václav Malý, 408 E. Ottová dne 30.12.1988. Poslední den držely půst Hana Jiiptnerová a Anna Hrudková, iniciátorky první hladovky z Vrchlabí. 409 V Polsku se ve dnech 25.-31.12.1988 připojilo 25 účastníků (byli pro propuštění politických vězňů v ČSSR i v Polsku. 410 Počátkem roku 1989 poděkovala Charta 77 IGFM za uspořádání této akce. 411 Památník obětem komunismu - od myšlenky k vítěznému návrhu Uprostřed Masaryktownu, centra českého a slovenského krajanského života v Torontě a okolí, stojí od 2.7.1989 Památník obětem komunismu. Socha Josefa jejich pronásledování tak, jak bylo obsaženo v žádosti Mezinárodní společnosti pro lidská práva (pracovní skupina ČSSR - sekce Švýcary), která vám byla zaslána." [podpis, plná adresa] 04 Dopis E. Ottové M. Šuchmovi ze dne 30.11.1988. ÚSD, K-231, k. 1. Chci Ti tímto poděkovat za Tvou pomoc. Nejen, že ses sám hladovky zúčastnil, ale svým dopisem jsi dal podnět k účasti dalších. Z celé akce mám dobrý pocit solidarity s domovem všech emigračních vln. Původní účel hladovky - totiž vynutit amnestii politickým vězňům doma, zůstává zatím nesplněn, ale situace kolem nich se znovu rozvířila nejen v tisku exilovém, ale i v tisku adoptovaných vlastí. Situace doma je v současné době velmi svízelná, ale doufejme, že toto přituhnutf poměrů bude brzy vystřídáno uvolněním, které si národ vynutí." 405 Ottová, Eda: Informace o řetězové hladovce. K-231 4, č. 3(21) z listopadu 1988, s. 13. 406 Dopis D. Seidlové E. Ottové ze dne 22.11.1988. Rkp., 1 s. ÚSD, K-231, k. 1. Posledních 10 dní je těch slavnostních". Prosím Tě, napiš presidentovi a vládě pomocí otevřeného dopisu, ten dopis rozmnož a pošli, kam se prostě dá. Bylo by dobré, kdybys ten dopis (do redakcí, do Československa a pod.) koncipovala dřív, třeba hned a do záhlaví napsala EMBARGO do 30. prosince", protože někde jim to děsně dlouho trvá, než něco otisknou..." 407 Dopisy D. Seidlové G. Husákovi a L. Adamcovi ze dne 24.12.1988. Stroj., 1 s. LP-DS. 408 Dopis V. Malého D. Seidlové ze dne 21.12.1988. Rkp., 1 s. LP-DS. 409 Dopis Hany Juptnerové a Anny Hrudkové G. Husákovi a L. Adamcovi a Dany Seidlové G. Husákovi. Nový domov 40, č. 5 ze dne 9.3.1989, s. 10. Oba jsou nedatované (jsou ze dne 31.12.1988). 410 Seidlová, Dana: Celosvětová řetězová hladovka. Zpravodaj (Curych) 22, č. 1 z ledna 1989, s. 9. 411 INFOCH 12, č. 7/1989 ze dne 20.1.1989. LP-CH77; Charta 77 (1977-1989), c. d., s. 452. Mezinárodní společnosti pro lidská práva (IGFM) vcurychu, Vídni a Frankfurtu nad M. - Poděkování za organizaci mezinárodní řetězové hladovky s cílem dosáhnout amnestie čs. politických vězňů; dopis (podepsaný opět pouze T Hradílkem). (28 ř.)". Tomáš Hradílek (1946) byl mluvčím Charty 77 pro rok 1989. 73

Randy Znovuukřižovaný je svou myšlenkou 412 i provedením velmi důstojným ztvárněním účelu, pro který byla díky členům K-231, Kruhu přátel K-231 i přispěvatelů z celého světa realizována. Mít místo, kde bude projevována úcta těm, kteří pro své přesvědčení byli perzekvovaní, vězněni, mučeni a zabíjeni. Návrh F. Otty postavit pomník popraveným a umučeným politickým vězňům schválila členská schůze K-231 dne 2.5.1987. Měl být dokončen roku 1988, na který připadalo hned několik smutných výročí našich dějin. My, bývalí političtí vězni komunistického režimu, kteří jsme měli to životní štěstí, že jsme přežili útrapy komunistických vězení a lágrů - nechceme, nemůžeme a nesmíme zapomenout na ty, kteří v boji za svobodu a demokracii položili své životy... NA VRH FRANTIŠKA OTTY. SCARBOROUGH Chceme - jako první na světě - vztyčit trvalou obžalobu komunistické hrůzovlády a teroru, na věky zachovat svědka smrti těch, kteří obětovali své životy za svobodu a demokracii. Za svobodu všech, tedy i těch, kteří měli to štěstí, že se nestali našimi bratry či sestrami ve vězeních." Podle prvotního úmyslu měl být pomník prostým žulovým balvanem se dvěma vybroušenými a vyleštěnými plochami pro krátký český a anglický text". Pokud chtěl někdo přispět, mohl tak učinit na adresu K-231, K-231 - Monument". 413 Dne 23.9.1987 byla na schůzi ustanovena <n. šestičlenná komise pro výstavbu památníku. 9 Členy byli za K-231 V. Rollerová, Z. Slavík a F. Otta, za Kruh přátel K-231 D. Slavíková, A. Bartůněk a J. Talský. 414 O jejím postupu, zasílaných návrzích a o výši darů byli pravidelně členové K-231, Kruhu přátel K-231 i příznivci pravidelně informováni od č. 15 (listopad 1987) v časopise K-231 (rubrika Monument"). 415 412 Dopis E. Ottové D. Seidlové ze dne 22.11.1988. Stroj, 1 s. ÚSD, K-231, k. 1. Je to silně protikomunistické a to je dobře - Srp a kladivo je ztvárněné do kříže a na něm visí mužská postava s prominentně napjatými svaly, jak se snaží vymanit ze smrti pod srpem a kladivem." 41 Otta, František: Pomník popraveným a umučeným politických vězňů - obětem komunismu v Československu. K-231 3, č. 2(14) ze září 1987, s. 3. 414 Ze života K-231. K-231 3, č. 3(15) z listopadu 1987, s. 11. 415 Monument. Zpráva Výboru pro vybudování Památníku. K-231 3, č. 5(17) z března 1988, s. 6-7. Návrhy na s. 6 (J. Kristofori, Norsko), na s. 8 (M. Havlín, Michal Marek, Guelph), na s. 9 (F. Otta), na s. 12 (Stanislav Novák, Lausanne, Švýcarsko) a na s. 14 (J. Kristofori, Norsko). 74

Výbor připravil a rozeslal žádosti o patronát i tiskové zprávy exilovému a krajanskému tisku, k účasti vyzval i Sdružení ve Švýcarsku. Nechal otevřít kanadské i americké konto pro tento účel, a snažil se získat kanadský Charity Number" (na daňový odpis pro kanadské občany). 416 Dne 21.10.1987 byla v Torontu vydána tisková informace Výboru pro vybudování Památníku. Informuje o tom, proč má organizace v názvu číslovku 231", o vzniku K 231 roku 1968 i K-231 v roce 1985, činnosti a cílech této organizace a jak získávají peníze (dary, akce). Dále o podobě a umístění Památníku v prostorách Masaryktownu (Toronto, Kanada), národním středisku Čechů, Slováků a Podkarpatských Rusínů." 417 NÁVRH JANA KHISTOFORIHO. NOMKO Tisková zpráva vzbudila velký ohlas. Na žádost o morální záštitu z oslovených organizací kladně odpověděly MMI, Č S SK a 68' Publishers Corp. Toronto. Dopisy dále záměr podpořila řada exilových organizací a spolků z celého světa., včetně švýcarského Sdružení, jak napsal J. Anděl. 418 Exilová veřejnost měla možnost vyjádřit se k podobě Památníku. Jiří Tálský v dopise výboru mj. napsal: Chceme jím vyjádřit tu hroznou brutalitu vlastních lidí, kteří klesli pod úroveň divoké zvěře. Chceme vzpomenout jejich obětí, které odpočívají před nebo za zdmi hřbitovů, pokud nebyli zahrabáni v neznámých jámách a zavaleni kameny. Těch, kterým mech na balvanech, co zavalily jejich jámy, musí stačit jako kytička vzpomínek." 419 Reagovali i Věra a Milan Havlínovi: kromě návrhu M. Havlín nabídl udělat zahradní 416 Monument. Zpráva Výboru pro vybudováni Památníku. K-231 3, č. 3(15) z listopadu 1987, s. 2. 417 Kopie tiskové informace ze dne 21.10.1987. K-231 3, č. 3(15) z listopadu 1987, s. 2. 418 Památník popraveným a umučeným komunistickým režimem. Věstník ČSSK 15, č. 5 ze zářířijna 1987, s. 6; Monument. Zpráva Výboru pro vybudováni Památníku. K-231 3, č. 4(16) z ledna 1988, s. 3-4. Hoffmann, Eugen: Valná hromada Sdružení. Mukl 1(5), č. 3-4(25-26) ze září-prosince 1988, s 23. Týž: Oznámení. Tamtéž, s. 24. Na své valné hromadě dne 21.5.1988 ale dalo výpověď spolupráce na budování Monumentu" organizací K-231, protože Památník" všem obětem komunismu v Československu byl již postaven v těsné blízkosti hranic a ve vhodné době čtyřicátého výročí únorového komunistického puče... Dalším důvodem zmíněné výpovědi bylo odmítnutí námitek Světového sdružení Klubem 231, týkajících se nevhodnosti umístění Monumentu" v Masaryktownu a odmítnutí žádosti o přizvání k účasti sesterské organizace Světového sdružení v Kanadě, kteří by zastupovali v příslušném výboru i organizaci švýcarskou." 419 Monument. Zpráva Výboru pro vybudování Památníku. K-231 3, č. 4(16) z ledna 1988, s. 3-4. 75

úpravu kolem pomníku. J. Kristofori 420 ho navrhl realizaci svého návrhu jen za cenu materiálu. 421 Památníku se týkala i členská schůze dne 7.5.1988. Jedním z referujících byl i zástupce Výboru pro vybudování Památníku, jenž informoval o postupu jejich práce od října 1987. Členské schůzi předložil dva návrhy: původní Ottův kámen a Kristoforiho kříž (měl mít 10m), a informoval o výši darů ke dni schůze: 12538.47 CDN. 422 MMI souhlasila s umístěním pomníku na svém pozemku na Masaryktownu ve Scarborough, na jeho nejvyšším místě blízko kaple sv. Antonína pro letní bohoslužby. 423 Vyskytl se ale problém, který nakonec realizaci Památníku zpomalil. MMI chtěla na Masaryktownu vystavět bytový komplex 424 a k tomu potřebovala překlasifikování parkové oblasti na rezidenční. Stavět základy pro Památník se mohlo až po jeho obdržení, jednalo se proto o alternativním umístění (Ottawa), byť Výbor pro vybudování Památníku ukončil činnost, a nerozhodlo se o vítězném návrhu. 425 V květnu 1987 dodal podrobné projektové plány pro základy kříže arch. Václav Kuchař (zdarma, jako dar). K návrhům uvést na památník jména popravených a zavražděných a zahrnout sem i oběti z období po Mnichovu nebylo možné realizovat pro nemožnost doplnění jmen a dat a pro záměr věnovat ho obětem komunistického režimu. 426 Mezitím došel návrh sochaře Josefa Randy, postava ukřižovaného na srpu s kladivem. Většina těch, kteří fotografii viděli, se shoduje v názoru, že toto 420 Sochař, výtvarník, grafik a ilustrátor J. Kristofori (1931) byl odsouzen na doživotí. Po roce 1968 odešel do exilu, žil v Norsku a ve Švýcarsku, po roce 1989 i v ČR. Na počátku 90. let o něm vznikl TV dokument Honza K. 421 Monument. Zpráva Výboru pro vybudování Památníku. K-231 3, č. 4(16) z ledna 1988, s. 3-4. 422 Otta, František: Monument-tisková informace. K-231 3, č. 6(18) z května 1988, s 4. 423 Otruba, Zdeněk: A přece bude... Pomník na Masaryktownu. K-231 4, č. 3(21) z listopadu 1988, s. 3-4. 424 (abe): Slavnostní položení základního kamene na Masaryktownu. Nový domov 40, č. 10 ze dne 18.5.1989, s. 1. Chaviva Milada Hoškova se dne 5.5.1989 zúčastnila zahájeni výstavby 112 bytových jednotek na Masaryktownu, včetně domova pro přestárlé krajany". Navíc měly být přestavěny dosavadní budovy MMI. Po dokončeni akce bude prakticky veškerý krajanský život soustředěn na Masaryktown. Výstavbu prováděla společnost Masaryktown Non-Profit Residences Inc., v čele s místopředsedou MMI ing. Hubertem Obrem. 425 Otta, František: Monument - tisková informace. K-231 3, č. 6(18) z května 1988, s 4; Fotografie Randova návrhu. Tamtéž. 426 Monument. K-231 4, č. 1(19) z července 1988, s. 4-6. 427 (-Bob-): Podrobnosti o autoru vítězného návrhu na památník umučeným a zavražděným komunismem. K-231 4, č. 4(22) z ledna 1989, s. 5. Josef Randa (1933), vletech 1948-1952 studoval keramickou školu, ale na Akademii byl pro sociální původ odmítnut. Pracoval jako návrhář, sochař-štukatér a restaurátor. Na základě svého díla byl přijat do SVU, neboť od roku 1968 žije v Kanadě, kde pracoval jako návrhář a svobodný výtvarník. Zúčastnil se mnoha soutěží, je autorem řady děl, nejen ve Winnipegu (kde, jakož i v Clevelandu, je jeho plastika Jana Palacha Hořící pochodeň), nejen v profánních, ale i sakrálních prostorech. Na této myšlence pracoval asi 10 let, výchozím bodem byla Palachová socha z Clevelandu. Návrh zaslal na radu K. Kryla, který měl ve Winnipegu koncert v rámci svého zaoceánského turné. Slavík, Zdeněk: Jan Palach - a ti druzí. Mukl 1, č. 4 z ledna-února 1984, s. 2-3. Fotka sochy J. Palacha od Josefa Randy z Winnipegu. 76

vyjádření nejlépe vystihuje utrpení našeho národa pod rudým terorem." Bylo s ním proto předběžně jednáno, uvažovalo se o kombinaci sochy a kamene. 428 Na schůzi výboru K-231 u Slavíků ve Whitby dne 10.8.1988 byl výbor rozšířen o další členy, aby - až bude vydáno stavební povolení - mohly začít pracovat pracovní skupiny (finanční, tisková, stavební a další); vše bude řídit Ottová." 429 Na své schůzi v září 1988 ředitelská rada MMI stavbu Památníku jednohlasně schválila. Překlasifikování pozemku zamítlo město Scarborough poměrem 9:8, výsledek odvolání již stavba Památníku nenaruší. Výbor pro vybudování Památníku byl rozšířen z členů K-231 i z Kruhu přátel a ti se budou podílet na splnění jednotlivých úkolů v několika pracovních skupinách (technická, propagační, finanční, pořadatelská, ubytovací atd.). Základy budou vyhotoveny na jaře 1989 a se stavbou se začne v květnu, o čemž byli Randa i Kristofori informováni. 430 Randa daroval K-231 originál sochy Znovuukřižovaného muže". Z Winnipegu přivezl 70cm sošku V. Helmich. Uvažovalo se, že v budoucnosti bude umístěna ve vestibulu společenského domu na Masaryktownu. Dne 14.9. a 12.10.1988 proběhly schůze výboru K-231 u Ottů a týkaly se organizačních věcí ohledně Památníku. Aby měli informace ke všem třem návrhům, sháněli Bláha, Kůstka a Otta podklady (ceny materiálů...), Slavíkovi a Bartůňkovi obstarají informace ohledne kamene. Předsedkyně kulturně-plánovacího oddělení při komisi hlavního města Ottawy (National Capital Commission) Judy Larkinová v dopise K-231 sdělila, že nebylo zatím dosaženo dohody, týkající se naší žádosti vybudovat Památník v Ottawě. Doufá, že rozhodnutí bude učiněno začátkem příštího roku." 431 Mimořádná členská schůze v sobotu 19.11.1988 proběhla na Masaryktownu za přítomnosti 22 členů (dále došlo 48 mocí). Otta přítomné seznámil s finančním stavem sbírky, Jaroslava Bartůňková o nákladech na návrh kámen", Kůstka náklady na kříž, Otruba o cenách a dopisech se sochařem Randou." Z devítidošlých návrhů na Památník byly nejprve ke konečnému výběru postoupeny tři návrhy: Kámen, návrh Fr. Otty, Kříž, návrh Jana Kristoforiho, Znovuukřižovaný", návrh Josefa Randy." Každý obdržel tiskovou složku s náklady na každý ze tří návrhů. Náklady na kříž 7500 CDN, žulový kámen (10 m 3, koupí se v lomu) podle druhu 5900-12000 CDN, mramorové obložení podstavce a přírodní kámen 5650 CDN, Znovuukřižovaný" 12800 CDN. Všeobecné výdaje byly stanoveny na 10000 CDN. Po několikahodinovém jednání zvítězil v tajném hlasování Randův návrh. Socha představuje mužskou postavu, ukřižovanou na srpu a kladivu, stylizovaném (na rozdíl 428 Otta, František: Z historie Monumentu. K-231 5, č. 1(25) z července 1989, s. 8-12. 429 Ze života K-231. K-231 4, č. 2(20) ze září 1988, s. 15-16. 430 Otta, František: Monument. K-231 4, č. 3(21) z listopadu 1988, s. 2-3. 431 Ottová-Jarošová, Eda - Otruba, Zdeněk: Ze života K-231. K-231 4, č. 3(21) z listopadu 1988, s. 13. 77

od nechvalně známého komunistického znaku) do tvaru kříže." Výška Památníku byla stanovena na 4 m, postavy cca 2,2m, z bronzu litého za studena (životnost materiálu podle odhadu výzkumných ústavů 220 let). Materiál pro nosné kladivo a srp bude zhotoven z nerezové oceli, což zvýšilo náklady o 3400 CDN (a tak se jiné položky musely eliminovat). Od konce října 1987 do 19.11.1988 sbírka vynesla skoro 21000 CDN, z toho bylo na poštovné vynaloženo 1200 CDN. Jelikož asi 4000 CDN chyběly, byla opět oslovena krajanská veřejnost. Bylo uznáno, že Randova socha vystihuje účel a poslání Památníku natolik, že stojí za to, sbírku obnovit. Předběžný rozpočet na Památník: Materiál na ukřižovanou postavu, odlití $12000.00 Nosná část (kladivo a srp) - bude zhotovena v Torontu $1500.00 4jJ Dovoz sochy a cestovné $300.00 Úprava areálu kolem Masaryktownu max. $2000.00 2 bronzové desky s českým a anglickým textem $1000.00 Pamětní spis $1000.00 Pozdější údržba Památníku a okolí $2000.00 Nepředvídané údaje $2000.00 Základy (vyhloubení, bednění, armatura, beton) $2000.00 Předpokládané náklady $23800.00 Čtvrtý rok činnosti (1988-1989) Na schůzi výboru u Slavíků ve Whitby dne 10.8.1988 natočil redaktor CBC Richard Handler interview se členy K-231 a Kruhu přátel K-231 (E. Ottová, H. a Z. Otruboví, ale i L. Salivar, F. Otta a Z. Slavík) ke 20. výročí invaze, který byl vysílán v neděli 14.8.1988. 434 Vydali Provolání K-231 k srpnu 1968: 20 let od okupace - byly mrtví, věznění, vyhození, řada odešla do exilu (političtí vězni často prchali před možným uvězněním, neboť jich řada měla podmínku). 435 Roku 1988 se konala akce Black Ribbon Day potřetí, v 38 městech, a připomněla i 20 let od okupace ČSSR. Hlavním řečníkem v Torontu, kam přišlo i přes déšť 2000 Mimořádná členská schůze. K-231 4, č. 4(22) z ledna 1989, s. 6-7; Otruba, Zdeněk - Otta, František: Vítězný návrh. Tisková zpráva ze 24.11.1988. Tamtéž, s. 3-4; Tíž: Památník obětem komunistického teroru. Nový domov 40, č. 1 ze dne 12.1.1989, s. 2. 433 Otta, František: Z historie Monumentu. K-231 5, č. 1(25) z července 1989, s. 9. Nakonec 6800 CDN. Navíc bylo vyčleněno 2000 CDN na poštovné. 434 Ze života K-231. K-231 4, č. 2(20) ze září 1988, s. 15-16. 435 Ottová, Eda - Otruba, Zdeněk: Provolání K-231 k Srpnu 1968. K-231 4, č. 1(19) z července 1988, s. 1. 78

lidí, byl ministr O. Jelínek. Hovořil i o demonstracích v samotném socialistickém bloku (mj. Praha, Moskva). 436 Dne 28.10.1988 proběhly v Torontu mohutné vzpomínkové slavnosti" 70. výročí vzniku Československa. Celou zimu a jaro se členové K-231 i Kruhu přátel soustředily na výstavbu Památníku (viz následující kapitola). Dne 13.5.1989 se konala 5. výroční schůze, 23 členů se dostavilo osobně, dalších 46 poslalo plnou moc. E. Ottová zvolena aklamací, mimokanadskými členy výboru byli zvoleni A. Fráňa, I. Pittner a J. Sochor kanadskými: místopředsedové K. Pinke a Z. Slavík, tajemníkem J. Bláha, pokladníkem F. Otta, sociálním referentem K. Palat, tiskovým referentem Zdeněk Otruba, revizorem účtů Z. Slavík a členy F. Johanovský, N. Každan, Jindřich Kraus, L. Salivar. Březina na ní hovořil o současné situaci v Československu, F. Otta o postupu prací na Památníku. Z. Otruba přítomné informoval o problému s vydáváním časopisu. Prague Typesetting ho bude i nadále sázet, ale ne již tisknout. Podstatně se tak zvýší výdaje, neboť jim dávali cenu". Navrhl proto zakoupit počítač (Mcintosh Plus), což bylo schváleno. Nakonec schválili stanovisko K-231 k Manifestu Hnutí za občanskou svobodu (HOS). Realizace projektu Památníku obětem komunismu Na lednové schůzi výboru dne 11.1.1989 u Otrubu byly vytvořeny pracovní skupiny s konkrétní náplní činnosti. 439 Randa přijel projednat podrobnosti koncem ledna do Toronta. Sešel se s předsedou MMI J. Trávníčkem, architektem V. Kuchařem, J.Bláhou (předseda Masaryktown Committee) a zástupci K-231. Společně na Masaryktownu vybrali jiné místo, ve středu východně skloněného svahu, uzavírajícího západní konec úžlabiny, přibližně 10 m jižně od jihozápadního rohu růžové zahrady, na prodloužené dlouhé ose sportovního areálu. Toto místo nebude nijak zasaženo nadcházející výstavbou a je jedním z dominantních bodů prostoru, kde se odbývá většina slavností." 440 (abe): Black Ribbon Day. Nový domov 39, č. 18 ze dne 1.9.1988, s. 1; Rollerová, Věra: Black Ribbon Day - 1988. K-231 4, č. 2(20) ze září 1988, s. 8. 437 Dopis E. Ottové Janě Kučerové ze dne 22.10.1988. Stroj., 1 s. ÚSD, K-231, k. 1. 438 Zpráva z 5. výroční schůze K-231. K-231 4, č. 6(24) z května 1989, s. 6; Výroční schůze K-231. Stanovisko K-231 k situaci ve vlasti. Nový domov 40, č. 10 ze dne 18.5.1989, s. 5; Stanovisko K-231 k současným událostem a politickému vývoji ve vlasti ze dne 13.5.1989 (autoři: Vladimír Valenta a Jiří Krupička). K-231 4, č. 6(24) z května 1989, s. 2-3. Reakce na Manifest Hnutí za občanskou svobodu (HOS) ze dne 15.10.1988. 439 Ottová, Eda: Ze života K-231. K-231 4, č. 4(22) z ledna 1989, s. 15. 440 Monument. K-231 4, č. 5(23) z března 1989, s. 2. Místo schválila členská schůze MMI dne 12.3.1989. 79

Koncem února 1989 podepsal K-231 s Randou smlouvu: 6000 CDN za sochu a 3000 CDN za nosnou konstrukci zaplatili při podepsání smlouvy, zbytek (6000 CDN za sochu a 3800 CDN za konstrukci) při odhalení Památníku. 441 Na výroční schůzi K-231 dne 13.5.1989 byl změněn text nápisu, a to na: Obětem komunismu" v prvním řádku a Jménem československého exilu K-231" v řádku druhém. Pod tím datum odhalení a jméno autora návrhu, J. Randy. Vytiskli 1850 pozvánek a rozeslali je v časopise a poštou. Jednu z nich - s osobním dopisem - dostal i B. Mulroney, další členové federální a ontarijské vlády a obou parlamentů, stejně jako zástupce Scarborough. Základy a vybetonování postavce proběhne v květnu. Socha byla dovezena až koncem června (Randa nejprve udělal nosnou část, od dubna pracoval v pronajatém ateliéru na vlastní soše), kdy už měl M. Havlín projekt okolní úpravy hotový. Ke dni 5.5.1989 bylo na kontě asi 28500 CDN, z toho bylo vynaloženo 1380 CDN na poštovné a administrativu: chybělo 600 CDN. 442 Červnová schůze výboru proběhla u Rollerové, v Etobicoke na západním okraji Toronta. J. Bláha zde navrhl, aby během slavnosti stáli u Památníku dva političtí v v -v 443 vezni cestnou straž. Průběh prací zaznamenávali na video. Vydali Pamětního číslo 444 a pohlednici. 445 Organizační zabezpečení dne odhalení se připravovalo již od února. 446 Odhalení předcházela úprava okolí, podstavce a instalace sochy. Základy se začaly kopat v polovině června 1989. Při dokončovacích pracích, prováděných Otta, František: Z historie Monumentu. K-231 5, č. 1(25) z července 1989, s. 8-12. 442 Otta, František: Monument. K-231 4, č. 6(24) z května 1989, s. 4. 443 Ze života K-231. K-231 5, č. 2(26) ze září 1989, s. 15. 444 K-231 5, č. 1(25) z července 1989. 20 s. Na s. 18-20 je seznam dárců (sbírky, dary organizací a jednotlivců ze 14 zemí pěti kontinentů včetně ČSSR). Ottová, Eda: Zpráva předsedkyně o činnosti K-231 v roce 1989-1990. K-231 5, č. 6(30) z května 1990, s. 4. Pamětní číslo vyšlo v nákladu 1100 ks. 445 Pohlednice Památníku. K-231 5, č. 2(26) ze září 1989, s. 9; Foto pohlednice. Nový domov 40, č. 19 ze dne 14.9.1989, s. 1; Ottová, Eda: Zpráva předsedkyně o činnosti K-231 v roce 1989-1990. K-231 5, č. 6(30) z května 1990, s. 4. Kombinace tří fotografií: jedna zabírá celý areál, druhá detail sochy a třetí pamětní desku. Bylo jich vytištěno asi 6000 a téměř všechny byly prodány (po listopadu 1989 také část poslali do Československa). Viz Přílohy, Barevná příloha, s. I. 446 Monument. K-231 4, č. 5(23) z března 1989, s. 2; Poděkování. K-231 5, č. 1(25) z července 1989, s. 3. Zde poděkovali všem, kteří se podíleli na realizaci projektu. Kromě lidí zmíněných v poznámce č. 32 šlo o členy Výboru pro vybudování Památníku, exilové organizace i jednotlivým přispěvatelům. Nový domov 39, č. 15-16 ze dne 13.7.1989, s. 1. Společnosti Braun Nursery Ltd., jejíž president Fr. Braun (českého původu) věnoval lípu a 3 borovice, včetně dovezení a usazení jeřábem - zdarma. Společnosti MST Bronze Ltd., jejíž president (ukrajinského původu) Myroslav Trutiak vyhotovil bronzovou desku v rekordním čase 1 týdne. Společnosti Les Entreprises Arseneault et Freres Inc. (majitel Kanaďan) za dlažební kameny a schodové obrubníky věnované zdarma. Společnosti Pepiniere Cramer Inc. (majitel jugoslávského původu) za rostliny a květiny, věnované na Památník. Společnosti Leon's Ltd., která dovolila L. Helmichovi bezplatně dopravit sochu z Winnipegu do Toronta." E-mail M. Havlína autorovi ze dne 17.5.2001. Materiál ve výši 7000 CDN poskytly firmy Les Entreprises Arseneault et Freres Inc. a Pepiniere Cramer Inc. a Irrigation Gerald Perron Inc., Havlínovi obchodní partneři z Montrealu. 80

hlavně F. Ottou, M. Havlínem a jejich pomocníky je provázely problémy s počasím i technikou, a tak byla socha instalována až v předvečer odhalení, kdy skončily v í, 447 všechny prace. Dne 1.7.1989 proběhl u Ottů Open House". Cílem bylo vytvořit zázemí hostům, kteří přijedou na odhalení. Za pomoci členů zk-231 i Kruhu přátel zařídila E. Ottová občerstvení. Během dne, přišlo 110 lidí z Kanady, USA, Švýcarska, Francie, SRN i ČSSR. Večer od 20 hodin se v Estonian House v Torontu konala taneční zábava (pořádal MMI). Dne 2.7.1989 proběhla od 9 hodin generální zkouška sokolského cvičení, od 11:30 mše v přírodní kapli sv. Antonína (Dp. František Blažek, kostel sv. Václava; Rev. Joza Novák, Czechoslovak Evangelical Mission). Po odhalení Památník začal od 14 hodin Československý den (proslovy u pomníku Tomáše Garrigue Masaryka, sokolské cvičení a průvod). 448 VÝBOR PRO VYBUDOVANÍ MEMORIAL COMMITTEE IMriuft N n*a K-UI P O Hoi 2J2J. PottaJ nation B. PAMÁTNÍKU Sctrtmrou h. Oni. M 1 V ľe9, Cin»d» P.O. Bot UU. Poattl Marion B, Ťm4 + mtaa Scarbnroufft. Out. MIN ltt, Ctnada MONUMENT rt unit ill«kom» of I«" prn«ic( i ih* nnxiling oř ih* Vál i** na llavnttttnf odhalanf d.knmd»wll-i MONUMENT PAMÁTNÍKU D«Mkf MM * hirh U dedicated ro all of the rtettm omitni konwiaatkk*««tidmi of Ihf comaaunim rtfim«1989 t C nkoala vtluku futmiw In Ctr«liMJo*sk)* 1 Cb'ft.*«The ttfmcmj will lakl pu<t o«sundar. Julj I..1 l.m PM MASARYKTOWN * nadm da«1. (arvritci o }aodhfrt srr JŠÄ. ^ 4» ScMboro«h Golf Club Road On ***> * of MM commtttm Scarborough, Ontario Jaiim if bora Fraatbkfe On* JWf Btáka Canada FnalaMi On«l#i BMha Průběh slavnostního odhalení 449 V neděli 2.7.1989 se v rámci Československého dne na Masaryktown dostavilo před 13:00 asi 1500 hostů, mezi nimi byla řada osobností exilu. Ceremoniár Jiří 447 Otta, František: Z historie Monumentu. K-231 5, č. 1(25) z července 1989, s. 8-12. Autoři detailně popisují realizaci Památníku od vzniku idey, přes sbírku a výběr návrhu, až po jeho instalaci a odhalení. Havlín, Milan B.: 10. výročí odhalení Památníku obětem komunismus na Masaryktownu. Nový domov 50, č. 12 ze dne 5.6.1999, s. 1 a 6. Těch, kterých pomáhali s dokončovacími pracemi, bylo devatenáct: F. a E. Ottovi, M. Havlín, H. a Z. Otruboví, J. Flígr ze Švýcarska, K. Palat, V. Rollerová, A. Bartůněk, J. Bláha, A. Březina, V. Diviš, V. Helmich, P. Král, J. Kůstka, M. Maleček, J. Malysák, Z. Slavík a M. Stehlík. Havlín popsal i symboliku parkové úpravy: Ty tři schůdky symbolizují poslední kroky odsouzeného politického vězně na plošinu, na které byla postavena šibenice, která udělala tečku za jeho životem... každý z těch pyramidálních jalovců představuje členy rodiny, které odsouzený musel opustit, často bez rozloučení, povídám jim o té borovici, která od severu k jihu odolává nepřízni počasí, větrům a bouřím a zůstává stále pevně zakotvena v zemi, mluvím o smutečních stromech, po jejichž větvích stékají slzy trpících, aby zalévaly ty okolní květiny, které jsou symbolem krásy a bohatosti myšlenek, které popravení nosili ve svých srdcích, květin, které vyrostly na jejich neošetřovaných hrobech." Dům otevřených dveří u Ottů. K-231 5, č. 2(26) ze září 1989, s. 11; Informace o ostatních akcích v Torontu. K-231 4, č. 6(24) z května 1989, s. 5. 449 Otta, František: Z historie Monumentu. K-231 5, č. 1(25) z července 1989, s. 8-12; Nový domov 40, č. 15-16 ze dne 13.7.1989, s. 1, 3 a 6-7; Kruh přátel oznamuje. K-231 5, č. 2(26) ze září 1989, s. 14. Bartůněk prodával hodinový videozáznam z odhalení Památníku ve formátu NTSC. 81

Tálský uvítal anglicky a česky hosty a řečníky a požádal Františka Kopeckého, 450 kazatele Československé církve evangelické a bývalého politického vězně, který byl v Kanadě na návštěvě z Československa, aby zahájil slavnostní modlitbu." Následovalo čtení dopisů a pozdravných poselství B. Mulroneyho, vůdce liberální strany Johna Turnéra, vůdce Nové demokratické strany Edwarda Broadbenta a předsedy ontarijské Konzervativní strany Andrew Brandta. O. Jelínek pozdravil přítomné jménem federální vlády dopisů, hovořila i ministryně stavebnictví Ch. M. Hoškova, původem z Československa (Chomutov), a to i jménem premiéra státu Ontario Petersona. Promluvil i poslanec ontarijského parlamentu za Scarborough-Ellesmere Frank Faubert. 451 Následovaly krátké projevy zástupců sponzorujících organizací, jménem MMI J. Trávníček, za RSČ M. Povolný, za ČSSK jeho generální tajemník J. Hásek, za Krajanské sdružení v Clevelandu Václav Hesoun, 452 předseda Svazu českých katolíků v USA Václav Hyvnar, za ČSOL v zahraničí W. Dufek, předseda torontské skupiny SVU Ctirad Vrána přečetl dopis předsedy SVU prof. Igora Nábělka, místopředsedy Stanley Maršíka a generálního tajemníka Miloše Kučery, za Ústředí čs. sokolstva v zahraničí starosta Sokola Kanada K. Pinke, za Dámský odbor ČSSK jménem předsedkyně Blanky Rohnové Božena Matanovičová, jednatelka Národní rady žen svobodného Československa Libuše Drobílková a J. Škvorecký za 68' Publishers. 453 E. Ottová ve svém závěrečném slavnostním projevu poděkovala těm, co pomohli, a vzpomenula na zemřelé. 454 Po kanadské, americké a československé hymně byl Památník obětem komunismu odhalen a položeny věnce (Z. Slavík a V. Kohoutová) a květiny. Během minuty ticha k uctění obětí komunismu, zazněla z nedalekého návrší pomalá vojenská večerka, troubená osamělým trubačem". 455 M. Havlín si při představování čestných hostů během slavnosti nešel pro potlesk a seděl někde v ústraní". Ocenil přínos E. a F. Ottových pro Památník od prvotního nápadu až k odhalení. 456 450 F. Kopecký (1923-1999), po roce 1989 starosta v Řitce a předseda Klubu Dr. Milady Horákové. 451 Čermák, Josef: Odhalení památníku K-231. Tváře hrdinství. Nový domov 40, č. 13-14 ze dne 29.6.1989, s. 3; Otta, František: Monument. Zpravodaj (Curych) 22, č. 7-8/1989, s. 35-36; Zdravice kanadských politických představitelů. K-231 5, č. 1(25) z července 1989, s. 7. Zde jsou jména a funkce jednotlivých představitelů stran, federální vlády a parlamentu, ontarijského parlamentu a města Scarborough. 452 V. Hesoun se narodil v obci Kluky na Písecku a zemřel v roce 1995 v 74 letech v americkém Clevelandu. 453 (-ok-): Slavnostní odhalení památníku obětem komunismu na Masaryktownu 2. července 1989. K-231 5, č. 1(25) z července 1989, s. 4-7; Památník. Zpravodaj (Curych) 22, č. 6/1989, s. 29. 454 Slavnostní projev předsedkyně K-231 Edy Ottové. K-231 5, č. 1(25) z července 1989, s. 2. 455 (-ok-): Slavnostní odhalení památníku obětem komunismu na Masaryktownu 2. července 1989. K-231 5, č. 1(25) z července 1989, s. 4-7. 456 Otruba, Zdeněk: Střípky ze stavby. K-231 5, č. 1(25) z července 1989, s. 14-15. 82

Odhalení Památníku mělo velký ohlas, nejen v krajanském tisku (např. i ve známém kanadském deníku Toronto Star). 457 Díky štvavým vysílačkám" byli informováni i posluchači v Československu. 458 Výbor pro vybudování Památníku poděkoval za morální, politickou a hmotnou podporu" následujícím organizacím: ČSOL v zahraničí, Kanada; ČSSK, jeho Dámský odbor v Torontu, Krajanský výbor Cleveland, odbočka ČSNRA, MMI, Menšinové radě české a slovenské větve v Rakousku, Národní radě žen svobodného Československa, RSČ, 68' Publishers, SVU, Ústředí čsl. demokratických organizací v Austrálii a na Novém Zélandě a Ústředí československého sokolstva v zahraničí. 459 Statistická čísla v souvislosti s Památníkem Administrativní práce asi 3000 hodin, bylo napsáno a odesláno asi 2000 dopisů, přispělo cca 600 dárců (ve výši 3-2100 460 CDN) ze 14 států. Památník měří 450 cm, váží 600 kg, betonový základ a podstavec 10 tun. Na úpravě areálu bylo odpracováno 514 hodin 19 lidmi, bylo použito 225 tun štěrku, písku a kamene, 40 tun zeminy, položeno 360 rolí trávníku (jedna role měla přibližně Im x Im), zasadili 190 rostlin. Za materiál a placené práce bylo vynaloženo 26000 CDN, neplacená práce přišla na 35400 CDN (administrativa 30000, úprava 5400). Ke dni 2.7.1989 bylo na kontě 31975 CDN a vydáno 25804 CDN. Odhalení se zúčastnilo asi 1200 lidí, z toho 49 politických vězňů, kteří ve vězení strávili 474 roků z 878, na které byli odsouzeni. 461 K 10.7.1989 bylo na kontě 31886.57 CDN a 110.25 USD (po převodu USD na CDN byl výnos od 1.10.1987 do 10.7.1989 32018.57 CDN). 462 4b ' (-ok-): Překlad článku z Toronto Star. K-231 5, č. 1(25) z července 1989, s. 13. In: Dutton, Don: Memorial unveiled to Czechs who died in fight for freedom. Toronto Star 3.7.1989. 458 USD, K-231, k. 1. Dne 14.7.1989 psala Hilda Hojerová-Čiháková z Prahy E. Ottové, že jsem Tě zase až do půlnoci poslouchala a Tvého drahého chotě též". V odpovědi ze dne 18.9. 1989 E. Ottová píše mj.: Jsem ráda a děkuji Ti za Tvá vlídná slova k našemu červenci. Byla to fuška a kus nervů tam zůstalo. S velikým potěšením zjišťujeme, že se ten malý kousek země stává poutním místem. Každou chvíli se tam někdo z cizinců staví a tak půl účelu je splněno." V závěru dodává:...kdyby nebylo děvčat doma, tak - věř mi - bych se tak nehonila. A těch dědoušků - mládenců." Reportáže vysílaly RFE (interview K. Jezdinského sm. Havlínem, F. Ottou a J. Randou), VoA (A. Březina) i RCI. 459 K-231 5, č. 1 (25) z července 1989, s. 1. 460 Věstník ČSSK 16, č. 2 z března 1988, s. 3; Otta, František: Monument. K-231 4, č. 6(24) z května 1989, s. 4. R. Fraštacký (1912-1988),, účastník odboje za války, po ní do roku 1948 poslancem za DS, místopředsedou Sboru pověřenou; od března 1948 v exilu, předsedou zastupitelstva RSČ, představitel Demokratických Slováků, významný člen ČSSK, který se stal i vlivným finančníkem. Fedor Fraštacký věnoval k uctění památky svého otce Rudolfa V. Fraštackého 2100 CDN. 461 Čísla kolem Monumentu. K-231 5, č. 1(25) z července 1989, s. 16. 462 Postupné zvyšování stavu konta: začátek 1.10.1987. V průběhu sbírky došlo několikrát ke konverzi USD na CDN. 83

Vyúčtování Památníku: Věc Rozpočet Vydání Zůstatek Socha 12000.00 12000.00 0.00 Srp, kladivo 6800.00 6800.00 0.00 Základ 2000.00 38.82 1961.18 Úprava 2000.00 2639.59-639.59 Deska 1000.00 1000.00 0.00 Spis 1000.00 1000.00 0.00 Poštovné 2000.00 1063.46 936.54 Nepředvídané 2000.00 2802.80-802.80 Doprava 300.00 284.56 15.44 Údržba 2000.00 0.00 2000.00 Celkem 31100.00 27629.23 3470.77 Příjem 32018.57 +918.57 +918.57 4389.34 Na údržbu v budoucnosti zbylo: 4389.34 CDN. Na členské schůzi dne 12.5.1990 byla schválena smlouva smmi ohledně Památníku, včetně podmínky, že nesmí být přesunut. František Otta byl zvolen předsedou Výboru pro Památník, za spolupracovníky si vybral Hanu Otrubovou, E. Ottovou, V. Diviše, A. Bartůňka a Josefa Flígra. Po odsouhlasení ředitelskou radou MMI byla dne 1.7.1990 podepsána dohoda 464 a Památník oficiálně předán MMI. Dne 22.10.1990 předali i udržovací fond, s 5.289.69 CDN (šeky musí podepisovat vždy jeden člen Výboru pro Památník a jeden člen MMI). 465 J. Talský a F. Otta ještě před dokončením Památníku požádali sochaře J. Randu o zhotovení miniatury, 466 pro možné použití v Československu. Miniaturu dostal Datum CDN USD Datum CDN USD 20.10.1987 220.00 50.00 03.10.1988 11093.32 7626.87 15.12.1987 1920.00 995.00 03.12.1988 12160.85 7820.51 15.02.1988 3030.83 1780.00 15.02.1989 20225.77 2850.51 09.061988 7670.47 5286.00 10.05.1989 24434.70 3425.25 20.06.1988 9267.93 6923.00 02.07.1989 31975.00 08.08.1988 10503.19 7403.00 Dále byl veden Udržovací fond. Zdroj: časopis K -231, různá čísla. 4W Otta, František: Monument. K-231 5, č. 2(26) ze září 1989, s. 12. Ve 3. a 8. řádku 3. sloupce se zde vyskytují chyby: 1981.18, -880.00, 464 Přílohy, Dokument č. 3, s. VII. 465 Otta, František: Monument - Udržovací fond. K-231 4, č. 6(24) z května 1989, s. 17; K-231 5, č. 3(27) z listopadu 1989, s. 14; č. 5(29) z března 1990, s. 17; č. 6(30) z května 1990, s. 5. Na kontě Udržovacího fondu bylo k 12.10.1989 4457.34 CDN a 2248.25 USD, k20.12.1989 4472.77 CDN a 336.98 USD. Ke dni 12.10.1989 bylo na kontě 4457.34 CDN a 248.25 USD. Ke dni 28.2.1990 bylo na kontě 4572.77 CDN a 436.98 USD. Monument - Udržovací fond: ke dni 30.4.1990 na něm bylo 4542.77 CDN a 436.98 USD. 466 Miniatura Monumentu. K-231 5, č. 5(29) z března 1990, s. 16. Miniatura byla 25 cm vysoká bronzová soška, 1.5 kg, usazená na čtvercovém mramorovém podstavci, v ceně 300 CDN (omezený počet, číslovaná série). 84

během své návštěvy Toronta dne 19.2.1990 V. Havel, kopii díla sochař J. Randy z Masaryktownu v Kanadě darovali kanadští krajané Muzeu třetího odboje v Příbrami. 467 V průběhu let byl Památník udržován (úpravy terénu, likvidace plevele, sázení květin), na desku byl připevněn kousek ostnatého drátu z československých hranic a schránka s prstí z hřbitova v Praze-Ďáblicích. K Památníku od té doby často přicházejí hosté, většinou soukromě. Během Československého (Českého a slovenského) dne zde věnec položí velvyslanec ČR. Český a slovenský den Kanady, spojený s 10. výročím odhalení Památníku, proběhl dne 20.6.1999 na Masaryktownu. 468 Z. Otruba obdržel v průběhu 51. kongresu Českého a slovenského sdružení v Kanadě jednu ze šesti Masarykových cen pro rok 1999. 469 Památník Sdružení v Nagelbergu Ideou Památníku obětem komunismu se inspirovali členové švýcarského Sdružení. K pravidelně pořádanému Rekviem tak přibyla další akce švýcarských politických vězňů. V Nagelbergu u Gmündu v Rakousku byl dne 27.2.1988 vztyčen u tamního kostela hliníkový, 4m vysoký, kříž s korunou z ostnatého drátu (autorem byl Miloslav Sýkora z Curychu), a to za účasti delegace Sdružení v čele s Andělem, sokolovu, skautů, představitelů Communio Nova Bohemica (Dr. Felix Uhl) 470 a dalších exilových organizací. Mši sv. sloužil Dr. Josef Valerián, projev přednesli i S. Karásek a Antonín Kratochvil. O události informovala ORF. 471 Později byl instalován žulový kámen s pamětní deskou. Mezi zúčastněnými stranami se vede spor o to, kdo má větší zásluhy" na jeho realizaci. 472 Téměř každý rok od té doby pořádá švýcarské Sdružení v Nagelbergu pietni akce (za spolupráce se SBPV). 467 Foto sochy Znovuukřižovaný. Věrni zůstali 2, 9 z října 1992, s. 1. 468 Pozvánka na Český a slovenský den Kanady a jeho program. Nový domov 50, č. 12 ze dne 5.6.1999, s. '\. Je zde popsán průběh tradiční krajanské akce. 469 (jč): 51. kongres Českého a slovenského sdružení v Kanadě. Nový domov 50, č. 12 ze dne 5.6.1999, s. 6 a 9. 470 Jediný investor této akce. F. Uhl byl zatčen dne 23.2.1948 (předseda Klubu lidových akademiků), odsouzen dne 30.9.1948 na 20 let. Nikdy nebyl členem organizace politických vězňů v exilu, až Západoevropské pobočky KPV ČR. předseda Švýcarského helsinského sdružení. 471 (no): Exil k 40. výročí komunistického převratu. Nový domov 39, č. 6 ze dne 24.3.1988, s. 3; (hf): Manifestace k 40. výročí únorového puče v ČSR. Mukl 1(5), č. 2(24) z dubna 1988, s. 3; Nyck: Památníky obětem komunofašistického teroru. Tamtéž, s. 13; (-rr-): První památník obětem komunismu. K-231 3, č. 6(18) z května 1988, s. 7; Uhl, Felix: Pomník obětem komunistického teroru v Československu. Mukl 1(5), č. 3-4(25-26) ze září-prosince 1988, s. 8-9. 472 Hoffmannová, Božena: Historie památníku obětem komunismu v rakouském Nagelbergu. Mukl 6(10), č. 20 ze září 1993, s. 15-16; Uhl, Felix: Dopis. Zpravodaj KPV ČR 1, č. 6/1994, s. 6. 85

Činnost K-231 od odhalení Památníku po vstup do KPVČ Zúčastnili se demonstrací k výročí 21. srpna 473 i v rámci Black Ribbon Day. 474 Na schůzi dne 6.9.1989 u Slavíků se připojili k petici Několik vět. 475 Eda Ottová hovořila dne 28.10.1989 na setkání odbočky ČSSK vhamiltonu a o několik dnů později na akci AI v Niagara on the Lake o československých vězeních v 50. letech. 476 Během listopadu se zúčastnili obou. torontských demonstrací i symbolické podpory generální stávky. 477 Již záhy po 17.11.1989 se političtí vězni (50. let i normalizace) rozhodli navázat na K 231 a rozhodli se ustavit KPVČ. Podporovali OF, V. Havla i vyšetření událostí ze dne 17.11.1989. V časopise byla otištěna i zakládací listina organizace. Politickými změnami v Evropě i Československu, jakožto i budoucností K-231, se zaobíraly na svých schůzích na přelomu let 1989-1990. 478 Prakticky ihned po 17.11.1989 se mezi krajany začaly pořádat sbírky. Peníze byly většinou poslány nově vznikajícím strukturám (OF, NTS) na techniku pro letáky a bulletiny. V časopise se s prosbou o finanční pomoc pro vlast obrátil na čtenáře F. Otta. Peníze poskytnou, kam bude třeba, tisk, Občanské forum, studenti, Masarykova společnost, političtí vězni a další, bez ohledu na politickou stranu". Kdo chtěl přispět do sbírky, pořádané K-231, mohl poslat šek pro K-231 - Československo", nebo jiné organizaci. 479 Sbírky probíhaly kromě Toronta a Edmontonu (Fond 17. listopadu) také v Calgary. 480 Politická činnost v době, kdy Československo směřovalo k demokracii, končí. Spolky a organizace buď skončí, nebo se obnoví či spojí v republice, mnohé změní 3 Nový domov 40, č. 18 ze dne 31.8.1989, s. 1. Demonstrace proběhla od 18:30 v Ottawě před velvyslanectvím ČSSR. 474 (abe): Black Ribbon Day. Nový domov 40, č. 18 ze dne 31.8.1989, s. 5. V Torontu proběhla od 19 hodin a projevy měli J. Corn, předsedkyně Slovenské národné rady paní Dvorská. 475 Ze života K-231. K-231 5, č. 3(27) z listopadu 1989, s. 12. 476 Ottová, Eda: Ze života K-231. K-231 5, č. 4(28) z ledna 1990, s. 18. 477 Ottová, Eda: Zpráva předsedkyně o činnosti K-231 v roce 1989-1990. K-231 5, č. 6(30) z května 1990, s. 4. 478 Stanovisko přípravného výboru Konfederace politických vězňů Československa ze dne 12.12.1989. Političtí spolu. K-231 5, č. 4(28) z ledna 1990, s. 3; Konfederace politických vězňů Československa. Zakládací listina. Tamtéž, s. 6; Ottová, Eda: Ze života K-231. Tamtéž, s. 18. 479 Otta, František: Vážený čtenáři. K-231 5, č. 4(28) z ledna 1990, s. 8; Volání o pomoc. Tamtéž, s. 8. Výzva NTS ze dne 18.11.1989. 480 Poděkování KC OF za finanční dar. K-231 5, č. 5(29) z března 1990, s. 19. In: Fórum č. 1/1990, s. 9; Otta, František: Sbírka: 17. listopad 1989. K-231 5, č. 5(29) z března 1990, s. 17; Týž: Zprávy z pokladny. K-231 5, č. 6(30) z května 1990, s. 5; Týž: Zprávy z pokladny. K-231 5, č. 7(31) z prosince 1990, s. 7. Při sbírce K-231 zpočátku vybrali 2814.98 CDN (na Československo 1423.98 CDN a na politické vězně 1391 CDN), v Edmontonu 4795 CDN a v Calgary 846 CDN. Z celkem 8455.98 CDN bylo předáno v lednu 1990 OF 4100 CDN, 2100 CDN pro KPVČ (pro ni dále v únoru 250 CDN a v dubnu 500 CDN) a. 500 CDN v únoru 1990 pro NTS a 250 CDN studentům. Na podzim obdrželi po 300 CDN: v září 1990 na tisk NTS, v říjnu KPVČ Klatovy na památník, v listopadu KPVČ Plzeň na desky pro věznici Plzeň-Bory a KPVČ Brno na psací zařízení. Za 2100 CDN si KPVČ pořídila koncem dubna ve Vídni, kde byly peníze deponovány, počítač s tiskárnou pro ústředí. 86

náplň své činnosti a stanou se krajanskými. I K-231, Klubu bývalých československých politických vězňů v exilu, nyní skončil jeho mandát, být mluvčím politických vězňů. Předají ho nějaké organizaci doma, ale má ještě i co činit." Jelikož se část exulantů vrátí domů, členů K-231 a Kruhu přátel nevyjímaje, navrhoval Z. Otruba organizaci buď přeměnit na nepolitický spolek, nebo se s nějakou spojit (nejlépe ČSSK, MMI). 481 Členů i tak bude ubývat a aktivity těch zbývajících s věkem slábnout. Nemuseli by vydávat časopis (publikovali by v jejich tiskovinách), vydávali by maximálně Almanach K-231 (l-2x ročně, rozsah do 100 stran), který by měl hlavně dokumentární a literární charakter". 482 Na jeho článek přišlo 25-30 ohlasů, dost protichůdných. Čím dále od Toronta, tím spíše si nepřejí, aby činnost ukončili", a Otruba vzpomíná, že tomu bývalo před pěti lety naopak. Když jsme před pěti lety s Káčkem začínali, bylo nás necelých třicet, vesměs z Toronta či okolí. Mezi námi vládl pocit soudržnosti, solidarity a odhodlání, skoro jako v dávných dobách na lágru. Zato pár mílí od Toronta už byla situace jiná: tam jsme platili za sektáře, rozbíječe muklovské jednoty, v dobrém případě za popletence a snílky. Za velkou louží, v Evropě - raději nemluvit: tam jsme byli spiklenci, zaprodanci, upravenci řízení z Prahy, prodloužená ruka státní bezpečnosti a kdoví co ještě. Postupně se situace měnila: získávali jsme půdu nejen v Kanadě a ve Státech, ale všeobecně ve světě. Rozhodný obrat nastal stavbou Památníku obětem komunismu. Dne je K-231 známá a ve světě uznávaná organizace. Zato doma, v naší torontské základně, se situace změnila v náš neprospěch. Rada lidí se prostě unavila a nechala práce. Další důležité pracovníky nám ukradly" jiné organizace, když vešlo ve známost, že v Kačku je dost schopných a pracovitých lidí." Více ohlasů navhrlo včlenit K-231 do KPVČ a ponechat časopis, než bude obdobný v Československu. 483 Prezident V. Havel dne 19.2.1990 krátce, před svou cestou do USA, navštívil Kanadu. V Torontu pronesl v Convocation Hall zdejší univerzity projev, symbolicky určený všem krajanům. 484 F. Otta aj. Randa mu předali miniaturu Zno vuukřižo váného. Na dubnové schůzi výboru u V. Rollerové již měli část formulářů s ohlasy k dispozici. S různými návrhy, úvahami o spojení se švýcarským Sdružením, což by Proto vložili do č. 29 z března 1990 formulář, kde se členové mohli vyjádřit, jestli mají: a. pokračovat dále jako dosud, b. přeorientovat se do Výboru pro Památník K-231 v rámci MMI." 482 Otruba, Zdeněk: Perspektivy K-231. K-231 5, č. 4(28) z ledna 1990, s. 4-5. 483 Otruba, Zdeněk: Zamlžené perspektivy. K-231 5, č. 5(29) z března 1990, s. 14-15. 484 Projev prezidenta ČSSR Václava Havla k českým a slovenským krajanům dne 19.2.1990 v Torontu. Internet: www.hrad.cz/prezidenti/speeches/. Zde pronesl projev pro všechny krajany českého a slovenského původu, kterým poděkoval za to, co dělali, a omluvil se jim za příkoří minulého režimu. Vyjádřil přesvědčení, že brzy bude jejich občansko-právnl statut odpovídat jejich tužbám (vyberou si občanství, případně i dvojí). 87

vyřešilo začlenění obou organizací do KPVČ, kde je podle dopisu předsedy KPVČ Rudolfa Pernického, který mínil, že by neměli svou činnost ukončit. 485 Z. Otruba měl dne 26.4.1990 na večeru Milady Horákové, pořádaný Dámským odborem ČSSK, proslov o Miladě Horákové. V dubnu v Montrealu mluvila E. Ottová na pozvání dr. Nebeského, předsedy tamější pobočky ČSSK, o nezákonnostech 50. let". 486 Dne 12.5.1990 proběhla na Masaryktownu 6. výroční schůze. 16 členů se dostavilo osobně, 35 zaslalo plnou moc. Kromě Památníku a jeho předání MMI se hovořilo hlavně o událostech v Československu, E. Ottová přečetla dopis R. Pernického a Z. Otruba část ze zákona o rehabilitaci, kterým jim Pernický zaslal. Diskuse ohledně další činnosti K-231 nebyly jednoznačné: pokračovat, nebo ve Výboru pro Památník K-231. Rambousek navrhl, aby byl mandát výboru prodloužen do konce listopadu, kdy bude jasnější situace v Československu. Až poté vyjde nový časopis, který by podle Otruby měl mít spíše dokumentární než informativní charakter. 487 Mimořádná členská schůze proběhla dne 17.11. 1990 za účasti 20 členů all hostů, nejen z Kruhu přátel (36 členů poslalo plnou moc). E. Ottová informovala o činnosti za uplynulé období (Pinke byl v červenci 1990 v Paříži na setkání s mukly ze západní Evropy, kde bylo dohodnuto vytvořit Západoevropskou pobočku KPVČ 488 ). Řada členů K-231 navštívila Československo, setkali se s vedením KPVČ a položili květiny na Palachův hrob, v Lánech a v Ďáblicích. Závěrečnou finanční zprávu přečetl a o Památníku hovořil F. Otta, revizi účtů provedla H. Otrubová, Z. Otruba hovořil o významu časopisu (mělo se přejít na Almanach). Jednomyslně přešli do KPV ČR jako odbočka K-231 v zahraničí. Zvolili si čtyřčlenný výbor: J. Kůstka se stal předsedou KPVČ K-231 Kanada, M. Frýbort tajemníkem aj. Bláha pokladníkem, E. Ottová byla členkou výboru. 489 485 Ottová-Jarošová, Eda: Slovo předsedkyně. K-231 5, č. 5(29) z března 1990, s. 2; Otta, František: Ruda Pernický. Tamtéž, s. 6; Dopis Rudolfa Pernického, předsedy Konfederace politických vězňů. K-231 5, č. 6(30) z května 1990, s. 7; Šolc, Jiří: A zpívali jsme Tipperary. Výcvik československých parašutistu ve Velké Británii. Praha, Merkur 1993. Genmjr. v. v. Ing. Rudolf Pernický (1.7.1915 Krnova), působil za války v zahraničních jednotkách, koncem roku 1944 byl vysazen v rámci paradesantu Tungsten na Českomoravskou vrchovinu. Po válce absolvoval Vysokou školu válečnou, vletech 1948-1960 byl vězněn (odsouzen na 20 let, prošel Pankrác, Bory, Opavu, tábor XII, Nikolaj, Leopoldov a Bytlz). První předseda KPVČ, poté čestný předseda Konfederace. Nositel Řádu M. R. Štefánika (1991). 486 Otruba, Zdeněk: Naše paní Milada. K-231 5, č. 6(30) z května 1990, s. 11; Ze života K-231. Tamtéž, s. 18. 487 Zpráva ze členské schůze K-231 ze dne 12. května 1990. K-231 5, č. 6(30) z května 1990, s. 3. 488 Leiner, Zdeněk: Domov a my. K-231 5, č. 7(31) z prosince 1990, s. 8-9. Vzešel odsud návrh, aby obě organizace, švýcarské Sdružení i K-231, přešly do KPVČ. Švýcarské Sdruženi se k němu ale nikdy nepřipojilo, více spolupracovalo se SBPV. 489 Jarošová-Ottová, Eda: Slovo na rozloučenou. K-231 5, č. 7(31) z prosince 1990, s. 2; Ottová, Eda - Rollerová, Věra: Záznam ze 7. členské schůze K-231. Tamtéž, s. 6. 88

Časopis K-231 - nejen pojítko exilu s domovem Časopis K-231, Klubu bývalých politických vězňů v exilu K-231, vycházel ve Scarborough každé dva měsíce (ročník začíná v červenci a končí v květnu následujícího roku) mezi červnem 1985 a prosincem 1990, po celou dobu existence organizace. Celkem vyšlo 31 číslo. 490 Členy redakční rady byli Lumír Salivar (redaktor do roku 1989), Zdeněk Otruba (redaktor v letech 1989-1990), Eda Ottová, František Otta, Zdeněk Slavík. Od č. 24 měl redaktor Zdeněk Otruba redakční radu. 491 Časopis sázela, graficky upravovala a tiskla firma Zdeny Salivarové- Škvorecké 492 Prague Typesetting, Inc., Toronto (do č. 23). Jelikož zrušila tiskárnu, a proto si ho od č. 24 na Mclntoshi s tiskárnou sázeli a tiskli sami (Škvorečtí jim vycházeli cenově vstříc", a tak by to jinde bylo daleko dražší, navíc zvlášť cenu za sazbu a za tisk - všichni ostatní to dělali ve volném čase zcela zdarma). Z místa redaktora odešel (z více důvodů) Lumír Salivar (oficiálně od č. 25). 493 Časopis byl v nákladu kolem 500 ks posílán zdarma členům, příznivcům i politickým vězňům, a to i do Československa, 494 díky finanční podpoře členů a příznivců, Kruhu přátel K-231. 495 490 U č. 1-3/1985 podnázev Časopis Klubu bývalých politických vězňů v exilu, č. 31 jako "Časopis Konfederace politických vězňů Československa, odbočka K-231 v zahraničí" (oznámení, že dále bude vydáván Almanach, k jehož realizaci ale nedošlo). V č. 1 jako dvouměsíčník K-231 v exilu, Zpravodaj Klubu bývalých československých politických vězňů v exilu". V č. 2 redakční rada řídí: E. Ottová, Z. Otruba, L. Salivar, Z. Slavík. Od č. 4 Časopis Klubu bývalých československých vězňů v exilu". Od č. 7 Časopis Klubu bývalých československých politických vězňů v exilu". V č. 8 redakční rada řídí: E. Ottová, Z. Otruba, L. Salivar. V tiráži uvedeno: Časopis Klubu bývalých politických vězňů v exilu" (do č. 30). Vč. 10 redigoval Z. Otruba; odtud do č. 14 a od č. 19 napsáno, že všechny příspěvky autorů žijících v Československu jsou otištěny bez jejich vědomí a souhlasu". Rambousek, Ota: K-231 a jeho odznak. K-231 1, č. 2 ze srpna 1985, s. 13-14. Autor zde popisuje původ loga časopisu. 491 Stálí spolupracovníci: Jiří Bláha, Jan Drahota (JAR), Antonín Fráňa (Švýcarsko), Jan Kristofori (Norsko), Jiří Krupička, Josef Lněnička (USA), Hana Otrubová, František Otta, Karel Palat, Otakar Rambousek (USAl Věra Rollerová, Antonín Roubík (USA), Zdeněk Slavík, Jiří Sochor (USA), Vladimír Škutina (Švýcarsko), Otakar Štorch (Švédsko), Jaroslav Švestka, Vladimír Valenta, Emil Vidra (Rakousko). V č. 27 je uvedena i Eda Ottová, v č. 29 i Zdeněk Francois Leiner (Francie). Ti, u kterých není uvedena země, žili v Kanadě. Sazbu a grafickou úpravu časopisu dělala H. Otrubová. 492 Z. Salivarová (1933), zpěvačka (Státního souboru písní a tanců), herečka, spisovatelka a nakladatelka. Zdila: Pánská jízda (1968), Honzlová (1972), Nebe, peklo, ráj (1976), Osočení (1993), Hnůj země (1994). 493 Redakční poznámka. K-231 5, č. 2(26) ze září 1989, s. 16. 494 Otruba, Zdeněk: Skoro na rozloučenou. K-231 5, č. 6(30) z května 1990, s. 17. První čísla časopisu K-231 tajně převážel, ze svých občasných cest do zahraničí, František Melichar. To ale byla jen jedna z možností. 4ás Některá zajímavá čísla kolem K-231 a kolem časopisu. K-231 5, č. 6(30) z května 1990, s. 5. Do té doby vydaných 29 čísel (č. 1-29) znamenalo 15725 výtisků, 474 stránek, asi 3000 hodin 89

Jádro časopisu kromě stálých rubrik předsedkyně E. Ottové, pokladníka F. Otty a Kruhu přátel (v období sbírky na Památník i rubrika Monument") víceméně k chodu K-231 tvořila historicko-dokumentační část, která měla velký ohlas nejen v řadách bývalých spoluvězňů. 496 Články Karla Palata První popravy na Cejlu" a Zdeňka Slavíka Vzpoura" byly otištěny v tiskovém přehledu RFE. Rambouskův seznam popravených donutil mnohé k reakci, svůj význam měla i mapa věznic. 497 Publikovali vzpomínkové články na dobu věznění i spoluvězně, 498 na K 231 roku 1968 499 i současnou" publicistiku (politická situace v Československu a její události a aktéři, porušování lidských práv KSČ, o Chartě 77, 500 ale i o politických ambicích exilu, mj. o sestavování československých vlád v exilu ČSU. 501 Své místo dobrovolné práce po zaměstnání. Za tisk bylo vydáno 15612.24 CDN, za poštovné 6649.50 CDN a za 17000 obálek 1249.18 CDN: celkově tedy 23510.92 CDN za 29 čísel časopisu. Otruba, Zdeněk: Skoro na rozloučenou. K-231 5, č. 6(30) z května 1990, s. 17. Poslední dvě čísla měla spíše pomoci rozjezdu KPVČ, která si teprve budovala počítačovou evidenci a technické a lidské zázemí pro vydávání vlastního časopisu. 496 V ediční linii L Salivara, časopis politických vězňů, pro ně a dělaný v co nejvyšší míře jimi, pokračoval i Z. Otruba. Přesto si získali okruh čtenářů a přispěvatelů i mimo organizaci politických vězňů. Na vlnách Hlasu Ameriky. K-231 3, č. 3(15) z listopadu 1987, s. 5-6. Přepis plného znění relace. Časopis K-231 není pouhý spolkový věstník, jaký na svobodném Západě vydávají spousty organizací. Vytkl si za cíl přispět svými jistě omezenými prostředky k dokumentaci toho, co čeští historikové v Československu, zaměstnáni jinými, nepochybně naléhavějšími úkoly, dokumentovat nemohou: k dokumentaci tzv. "porušování socialistické spravedlnosti" v padesátých letech. Protože na tu se zapomenout nesmí.... K-231 není tedy časopis, který by zajímal jen členy Klubu K-231. Je to důležitá tiskovina, která se snaží o to, aby se pro budoucí české historiky uchovalo povědomí o věcech, na něž by mnozí rádi zapomněli.... Bylo by hezké, kdyby takový časopis začal vycházet i v Praze. A kdyby byl nejméně tak zajímavý jako je torontské Kačko." 497 Jarošová-Ottová, Eda: Slovo předsedkyně.podtitulek: Zpráva téměř výroční'. K-231 1, č. 6 dubna 1986, s. 1-2. Mj. První popravy na Cejlu a Objev hromadného hrobu popravených v brněnském krematoriu Karla Palata vč. 3, článek Zdeňka Slavíka o vzpouře roku 1955 vč. 3, seznam popravených O. Rambouska vč. 4 a mapa lágrů a věznic v č. 6. Některé články převzaly RFE či VoA. 498 Mj. Útěk Jiřího Krupičky v č. 3-7, Otruba o vraždě Ing. Petra Konečného (1915-1948) záhy po únoru 1948 v č. 7, Pravoslav Raichl, Bedřich Hostička a Alois Hlavatý o útěku z Leopoldova (vč. 31 jsou otištěny poslední dopisy Štěpána Gavendy), několik pokračování úsměvných historek Z muklovského humoru, vzpomínky E. a F. Ottových na útěk přes hranice roku 1966 vč. 9, o životě ve vazbě, vězení, na lágru i po propuštění, amnestii, o známých" politických vězních (M. Horáková, J. Beran, J. Brodský, P. Drtina, V. Hejl, N. Každan, Z. Mráz). Kromě výše zmíněného, hlavné v pozn. č. 129, také: Bláha, Jiří: Aby se to neopakovalo. K-231 2, č. 2 ze srpna 1986, s. 8-9; Rambousek, Ota: Co že je K-231? K-231 2, č. 3(9) z října 1986, s. 5; Otruba, Zdeněk: K-231 na Slovensku. K-231 3, č. 5(17) z března 1988, s. 4-5; Roubík, Antonín P.: Návraty a návraty. K-231 3, č. 6(18) z května 1988, s. 10-11; Otruba, Zdeněk: K-231 na Slovensku - jak to doopravdy bylo? K-231 4, č. 1(19) z července 1988, s. 10-11. A. Roubík, vězněný v letech 1949-1964 většinou v Leopoldově, byl členem dokumentační komise K 231. 500 Kratochvíl, Josef: Charta ANO - angažovaní komunističtí renegáti NE. K-231 4, č. 2(20) ze září 1988, s. 9-10; Salivar, Lumír: Redakční poznámka. Tamtéž, s. 10; Držmíšková, Věra (Salivarová, Zdena): Charta 77 a polemika. Tamtéž, s. 10-11. Š01 Palat, Karel: Československé vlády v exilu. K-231 2, č. 5(11) z března 1987, s. 5. O současné perzekuci v ČSSR, mj. o Milanu Jančovi, vězněném ve Valdiclch vč. 15, op. Wonkovi aj. Šavrdovi v č. 18-19, oo událostech v lednu 1989 a o V. Havlovi v č. 23, o společenských změnách po roce 1989 v posledních číslech. 90

v něm měly i básně a povídky 502 Kristoforiho kresby i Kantorkovy vtipy. Veřejně z ČSSR publikovali Alois Hlavatý, 503 K. Pecka, Zdeněk Rotrekl 504 a Viktor Trnavský (prohlášení, že se tak děje bez jejich vědomí, bylo v jejich případě formální). 505 V posledních dvou ročnících se vedly diskuse o česko-slovenských vztatích 506 a o budoucnosti organizace. Ve více ročnících se objevily úvahy o časopisu, o jeho c ("1*7 SOS tvorbě, nebo smyslu. Většina reakcí redakci byla: časopis nerušit, je důležitý, poměrně kvalirní a smysl má. 509 5 Většinou z knih, vydaných u 68' Publishers, mj. Jana Zahradníčka, Václava Renče, Jana Anastáze Opaska), čik. Kryla. Vyšlo vněm i několik prací K. Peckový a vč. 21 několik příspěvků k jeho 60. narozeninám (jeho Štěpení bylo první knihou autora z ČSSR, vyšlou u 68' Publishers), několik ukázek z Rotreklovy knihy Skrytá tvář české literatury nejenom krásné. 503 Internet: www.muiweb.cz/www/osliada/. A. Hlavatý (1906), účastník 2. i 3. odboje, roku 1950 odsouzen na doživotí (původním návrhem byl trest smrti), vězněn do roku 1960. Autor několik několika sbírek básní, vydal i vzpomínky Z bláta do louže (Hradec Králové, Vann 1996). Jeho verše byly zveřejňovány v časopise K-231, kde se jeho první příspěvek objevil vč. 6 jako dopis čtenáře z republiky". 504 Zdeněk Rotrekl (1920) je významným českým básníkem katolické orientace, dramatikem, kritikem a publicistou. Roku 1948 byl vyloučen z FF MU (roku 1968 se mu podařilo dostudovat). V letech 1949-1962 byl vězněn (původě odsouzen k trestu smrti), částečně rehabilitován roku 1968 (kdy byl členem Jihomoravského výboru K 231), úplně v roce 1990, kdy mohlo začít vycházet jeho dílo. Autor řady básnických sbírek a knih, např. Skrytá tvář literatury... Držitel Ceny americké nadace Jana Zahradníčka (1991), Ceny křepelek (1992), Řádu sv. Cyrila a Matoděje (1993), Řádu TG M (1995, III. třída). 505 Otruba, Zdeněk: Skoro na rozloučenou. K-231 5, č. 6(30) z května 1990, s. 17. 506 Vidra, Emil: Riešiť československé vztahy. K-231 4, č. 6(24) z května 1989, s. 14; Valenta, Vladimír: A co federace? K-231 5, č. 2(26) ze září 1989, s. 4; Rambousek, Otakar: Oprava. Tamtéž, s. 5; Roubíková, Viera: Riešiť československé vzťahy. Tamtéž, s. 5; Ještě jednou Emil Vidra. Tamtéž, s. 5; Vidra, Emil: Riešiť československé vzťahy (2). K-231 5, č. 3(27) z listopadu 1989, s. 2; Otruba, Zdeněk: Demokracie je kompromis. Tamtéž, s. 2; Vidra, Emil: Riešiť československé vzťahy (3). K-231 5, č. 4(28) z ledna 1990, s. 10; Reiniš, Stanislav: Proč by měla diskuse skončit? K-231 5, č. 4(28) z ledna 1990,,s. 10; Každan, Norbert MUDr.: Česko-slovenské vztahy. Tamtéž, s. 11; Švestka, Jaroslav: Nejde o něco jiného? Tamtéž, s. 11. 507 Salivar, Lumír: Do třetího roku. K-231 3, č. 1(13) z července 1987, s. 10-11. Časopis se stal neodmyslitelnou součástí exilového dění a hovoří se o něm i v ČSSR (a píše v oficiálním tisku), a to se nečekalo. Nedělali ho (v amatérských podmínkách) s velkými ambicemi. K naší spokojenosti stačí, že je to časopis, na který se čtenáři těší. Že je to časopis, který dělá Kojzarům vrásky na čele." Salivar, Lumír: Jak se dělá Kačko. K-231 2, č. 5(11) z března 1987, s. 7-8; Ottová-Jarošová, Eda: Slovo předsedkyně. K-231 4, č. 6(24) z května 1989, s. 1-2. Expedice časopisu se odbývala u Otrubu. V lednu 1989 např. za účasti 10 lidí, protože časopis byl těžší, a tak do zámoří šlo to číslo v igelitových obalech, které sletoval Otta. Před tím do nich vložili předtištěné poštovné a adresy (Salivar). Takto ušetřili vždy několik desítek dolarů. Přijaté texty se pročtou, redakční rada je schválí a připraví k sazbě a poté se provede korektura a udělá layout. Pak se tiskne a expeduje. 50é Otruba, Zdeněk: Zrušme Kačko. K-231 2, č. 4(10) z ledna 1987, s. 6-7; Otta, František: Zrušme Kačko??? K-231 2, č. 5(11) z března 1987, s. 5. První číslo (12 stran, 350 výtisků) stálo 400 CDN i s poštovným. Od té doby mají až 20 stran, téměř trojnásobný náklad, stouply i náklady (poštovné, cena papíru). Číslo 9 stálo více než 700 CDN (posílají ho více do Evropy, kam 1 výtisk přijde jen na poštovném 1.05 CDN). Roku 1987 se zdražovalo poštovné, atak náklady dosáhly skoro 1000 CDN na číslo. Výdaje na časopis převyšovaly podle Otruby takřka třikrát objem sociální pomoci. Na druhé straně, vyšly by některé články v jiných periodicích? Navíc jim časopis pomohl kromě kontaktu s domovem k získání známosti a prestiže. Přesto navrhoval vydávat Věstník či Zpravodaj, 4-8 stran čistě k činnosti K-231, jako to třeba dělají ČSSK, RSČ či ČSNRA. Stál by 100-200 CDN a zbytek by vynaložili jinak, třeba na sociální pomoc. 91

Spolupráce s manžely Škvoreckými a 68' Publishers Corp. 510 Z. Salivarová i J. Skvorecký se velkou měrou zasloužili o českou literaturu svou činností v nakladatelství 68' Publishers (svůj podíl na jeho významu měl i L. Salivar, počínaje šířením rukopisů z Československa do Kanady a prací v nakladatelství po své práci v Kanadě konče. Škvorečtí dávali z každé knihy, prodané přes K-231, 30% pro K-231. 511 V časopise se průběžně objevovaly informace o novinkách z nakladatelství i ukázky z jím vydaných knih (ale i jiných exilových nakladatelství, mj. Cramerius a Reportér ve Švýcarsku). 512 Zhodnocení činnosti K-231 K-231 se z původních 24 členů rozrostl na téměř 120 (těch, co se zúčastnili členských schůzí, nebo na ně poslali plnou moc, bylo 114 - bez čtyřech odstoupivších; řada členů ale v průběhu existence organizace zemřela), čímž byl nejpočetnější muklovskou organizací v exilu. Organizace si po celou dobu udržovala solidní finanční základnu, a to díky Kruhu přátel K-231 (uspořádal 11 parties, pět Barborek a tři Jarní veselice), členům a sympatizantům. Nepotřebovala proto členské příspěvky, ani předplatné za časopis. Ten mohla vydávat a posílat ho na asi 500 adres do zahraničí včetně Československa (a udržovat tak kontakt mezi politickými vězni celého světa), navíc několik desítek krajanů zařadila do sociální pomoci. Přínos měl příjem z prodeje knih nakladatelství 68' Publishers i další spolupráce se Z. Salivarovou a J. Škvoreckým při výrobě časopisu. Spolupracovala s celou řadou exilových spolků a organizací (hlavně ČSSK, ČSOL, MMI, RSČ) na mnoha Otta nesouhlasil, i když jeden výtisk přijde na 1.76 CDN (a do Evropy ještě více). Na časopis si ale vydělali, během půl roku např. z 5400 CDN bylo 2400 CDN od "nemuklů", k čemuž podle Otty přispěl hlavně časopis. I kdyby ale bylo prodělečné, vyplácelo by se: jako pojítko s domovem i exilovou veřejností. 509 Problémem většiny exilových i krajanských tiskovin je nedostatek přispěvatelů, takže jsou jejich články doplňovány přetiskem z jiných tiskovin, ať již krajanských, ze své staré i nové vlasti. Tento problém časopis K-231 nepostihl, jediným přetištěným článkem (kromě příspěvků věnovaných kampani vůči K-231 ze strany Rudého práva, Tribuny, Mukla, Našich hlasů a Vězně) je: Berenika: Spoluodsouzeni, spoluodsouzené. K-231 1, č. 2 ze srpna 1985, s. 9-10 (přetištěno z Práva lidu 1980). 510 Salivarová, Zdena - Škvorecký, Josef: Samožerbuch. Toronto, 68' Publishers 1977(50. kniha); Sixty-Eight Publishers Corp. (katalog výstavy). Praha, Památník národního písemnictví 1990; Hvízdala, Karel: Benefice. Rozhovor přes oceán. Toronto, 68' Publishers 1990 (200. kniha). Nakladatelství, myšlenka Zdeny Salivarové, existovalo vletech 1971-1994 a vydalo přes 200 knih. Kompletní produkci darovali při své návštěvě na jaře 1990 prezidentu Václavu Havlovi (i za cenu, že darovali některé výtisky své či svých známých). 511 Spolupráce s 68' Publishers. K-231 1, č. 2 ze srpna 1985, s. 3; Ze života K-231. K-231 2, č. 2(8) ze srpna 1986, s. 20. Komise za prodej knih 68' Publishers a grafiky vynesla $140.00." 512 Salivar, Lumír: Malá zpověď dítěte svého věku. Č. 2, s. 16-18. O nakladatelství 68' Publishers a jeho produkci, hlavně o produkci bývalých politických vězňů, např. Jan Beneš, Prokop Drtina, Václav Havel, Vilém Hejl, Zdeněk Kalista, Karel Pecka, Otakar Rambousek, Zdeněk Rotrekl, Dagmar Šimková, Jan Zahradníček aj. 9'2

akcích (oslavy narozenin Tomáše Garrigue Masaryka, připomínky 21. srpna a 28. října, Československé dny, Black Ribbon Day). Vztahy se švýcarským Sdružením nebyly vztahy zcela vyjasněny, hlavně s vedením" (řada jeho členů byla sympatizanty i členy K-231). Poskytovali rozhovory médiím, při nejrůznějších akcích veřejně vystupovali (mítinky, besedy). Nejvýznamnějším počinem K-231 byla realizace Památníku obětem komunismu, na který se z celého světa sešlo přes 30 tisíc dolarů. 513 Zbytek peněz byl podle F. Otty předán nově utvořené odbočce KPVČ, K-231 v zahraničí. 514 Čísla ohledně časopisu K-231 (1.1.1986-30.4.1990y 13 Příjem od: Vydání: účel záznamů suma účel záznamů suma členů K-231 302 13989.88 sociální pomoc 22 7105.95 muklů, nečlenů 68 2066.13 tisk 20 14407.85 Kruhu přátel 122 6687.30 poštovné za časopis 16 5655.16 ostatních j ednotlivců 156 8238.37 poplatky 9 205.94 ostatních přátel 26 6211.99 vence 10 703.94 různá vydání 28 7187.58 ztráty v poště 3 253.00 Vznik KPVČ a situace po roce 1989 KPVČ vznikala na přelomu let 1989-1990 a časopis K-231 o tom podrobně informoval. 516 Dne 18.2.1990 se 5000 lidí účastnil ustavující schůze ( všemuklovský sjezd"). Předsedou byl zvolen R. Pernický, 517 od roku 1991 jím je 513 Ottová, Eda: Zpráva předsedkyně. K-231 5, č. 7(31) z prosince 1990, s. 4-5. 514 Otta, František: Zprávy z pokladny. K-231 5, č. 7(31) z prosince 1990, s. 7. 515 Některá zajímavá čísla kolem K-231 a kolem časopisu. K-231 5, č. 6(30) z května 1990, s. 5. 516 Struska, Vladimír: Založení KPVČ v Praze. Zpravodaj KPV ČR 1, č. 6/1994, s. 2. O setkání v salónku hospody U kotvy dne 30.11.1989 psal jeden z 30 přítomných, Vladimír Struska. Zpočátku to vypadalo, že by šlo o organizaci spojující vězně padesátých let" i normalizace, k čemuž ale nedošlo, byť někteří vězni z doby reálného socialismu" jsou členy Konfederace.. 517 Ottová-Jarošová, Eda: Slovo předsedkyně. K-231 5, č. 5(29) z března 1990, s. 2; Otta, František: Ruda Pernický. Tamtéž, s. 6; Šolc, Jiří: A zpívali jsme Tipperary. Výcvik československých parašutistu ve Velké Británii. Praha, Merkur 1993. Genmjr. v. v. Ing. Rudolf Pernický (1.7.1915 Krbová), působil za války v zahraničních jednotkách, koncem roku 1944 byl vysazen v rámci paradesantu Tungsten na Českomoravskou vrchovinu. Po válce absolvoval Vysokou školu válečnou, vletech 1948-1960 byl vězněn (odsouzen na 20 let, prošel Pankrác, Bory, Opavu, tábor XII, Nikolaj, Leopoldov a Bytíz). První předseda KPVČ, poté čestný předseda Konfederace. Nositel Řádu M. R. Štefánika (1991). 93

íl Q v CIO S. Drobný/ 10 KPVC dostala jako první organizace ocenění Key to the Bastille". O počátcích činnosti KPVČ informoval K-231 R. Pernický dopisem. 520 Odznakem Konfederace je zlatý s černými písmeny KPV a malým letopočtem 48-89 ve spodním trojúhelníčku. V pravém horním rohu je bílo-červeno-modrá trikolóra se zlatými čísly 231." Na setkání politických vězňů dne 20.1.1990 v Olomouci se objevily letáky pomlouvající K-231. 522 Dne 12.5.1990 pořádali v Praze na Václavském náměstí manifestaci všech muklů z celého světa", předvolební akce KPVČ, PTP, KAN, HOS, studentů a části OF se zúčastnilo 50000 lidí. 523 518 Zpravodaj KPV ČR 6, č. 4 ze srpna 1999, s. 7. S. Drobný (1923), absolvent PF MU roku 1948, odsouzen za velezradu na 13 let, které si vletech 1949-1962 odseděl. Roku 1990 byl předsedou KPV Brno, od roku 1991 předsedou celé Konfederace. Nositel Řádu TGM (1998, III. třída). 519 Proslov Čeňka Sováka. K-231 5, č. 6(30) z května 1990, s. 15. č Sovák byl tiskovým referentem KPVČ. Zlacenou repliku klíče, kterou generál Lafayette věnoval Georgi Washinghtonovi po vítězství francouzské revoluce, inspirované americkou (a americká Deklarace nezávislosti francouzskou Deklaraci práv člověka), které se v Louisianě zúčastnil jako poručík s francouzskou jednotkou. Od roku 1977 ji udělují američtí diplomaté působící v totalitních státech bojovníkům za svobodu (Společnost pro rozvoj styků, Washinghton). Organizace usiluje o řešení konfliktů dialogem a bojuje za lidská práva všude na světě, kde ještě existují totalitní režimy. 520 Dopis Rudolfa Pernického, předsedy Konfederace politických vězňů. K-231 5, č. 6(30) z května 1990, s. 7. Práce na přijetí zákona č. 119/1990 Sb. byla maratónem, navíc onemocněl JUDr. Karel Macháček." Jeho kvalitnější podobě pomohli Věroslav Sláma, poslanec za OF (mukl), S. Drobný, Z. Kessler, dále JUDr. Jaroslav Bohanes, J. Porubský a Nádaždy. V ČNR prosadili prohlášení za třetí odboj, ve FS to v plénu neprošlo. Měli ještě řadu dalších jednání ohledně rehabilitace. MUDr. Miloš Adámek bude provádět důkladné prohlídky všech, co byli na uranu. Jedná se o zlepšení zdravotní péče a zvýšení příděl lázní." Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století. Praha, Agentura Kdo je kdo 2000, s. 266. Z. Kessler (1926), absolvent PF MU v Brně roku 1949, odsouzen na 17 let, vězněn vletech 1949-1960. Vletech 1990-1991 byl poslancem SL FS (OF-ODS), roku 1992 byl soudcem Ústavního soudu ČSFR, poté poradcem předsedy Nejvyššího soudu ČR a ode dne 15.7.1993 je předsedou Ústavního soudu ČR (sídlí v Brně). Radosta, Petr: Vyprávění vězeňského lékaře. Lidová demokracie 49, č. 267 ze dne 17.11. 1993, s. 4. M. Adámek (1920) byl odsouzen na 15 let za velezradu a špionáž ( vyzradil, kde a jak v Československu vyrábí penicilín..."). Během věznění působil i v klinické laboratoři při vězeňské nemocnici v Ostrově, kde zjistili, že nejnebezpečnější je záření v plynném stavu", radon. Tělo je schopno vytvářet obranné protilátky 7 let. Po roce 1989 léčil politické vězně i horníky z příbramských uranových dolů. 521 Odznak Konfederace. K-231 5, č. 7(31) z prosince 1990, s. 16. 522 Zpráva z Brna. K-231 5, č. 5(29) z března 1990, s. 16; Ottová-Jarošová, Eda: Slovo předsedkyně. Tamtéž, s. 2. Reakce na ně: "Nedopusťme, aby do naší vznikající Konfederace politických vězňů někdo od jejího zrodu zanášel nesváry a pomluvy, budeme-li jednotní, budeme i silní!!" Hovořilo se o nich na schůzi výboru u Otrubu dne 14.2.1990. Autory jsou zřejmě naši známí "ochranitelé čistoty exilu" a samozvaní soudci politické integrity K-231 a jeho členů. Bylo rozhodnuto tuto špinavou akci ignorovat, jako jsme nebrali na vědomí žádnou z předcházejících. Buď nám naši přátelé doma věří a nad letákem mávnou rukou, anebo věřit nechtějí a s tím se nedá nic dělat. Za nás mluví kus poctivé práce a za pisatele? Hádky, rozbroje..." 523 Co tomu říkáte? K-231 5, č. 6(30) z května 1990, s. 7; Z naší korespondence. Tamtéž, s. 19-20; Drobný, Stanislav: Zemřel náš první tajemník. Zpravodaj KPV ČR 8, č. 2 z 2001, s. 10. V. Struska (1925-2000), absolvent FF UK (historie-sociologie), byl roku 1949 odsouzen k trestu smrti (změněno na doživotí). Mim o své funkce jednatele KPVČ byl i tajemníkem Panevropské unie Čech a Moravy. 94

Činnost KPV se zaměřila hlavně na rehabilitaci, za odčinění alespoň části majetkových křivd a restituce svého majetku, za pojmenování, zmapování a vyšetření zločinů komunismu", uznání třetího, protikomunistického odboje, dokumentační činnost, práci zemědělské komise ohledně restitucí, asistence svým členům v nejrůznějších oblastech jejich života (např. právní). 524 Centrála Konfederace pořádá, ve spolupráci se svými pobočkami, na jejichž bedrech organizace akcí stojí, řadu vzpomínkových a pamětních akcí. Nejvýznamnějšími jsou Jáchymovské peklo (od roku 1990), pouť v Teplé v červenci (od roku 1992 společně s PTP-VTNP) a v září na Hostýn (od roku 1993), ale i do Nagelbergu v Rakousku; na hřbitovy v Praze-Ďáblicích (od roku 1994) a Motole (od roku 2000), u příležitosti odhalení pomníků, památníků a pamětních desek obětem komunistického režimu nebo jednotlivým politických vězňů na desítkách míst v celé ČR (i SR) -r- unikátní je Památník obětem zla v Plzni- Doudlevcích (známý i jako Hrušková meditační zahrada - podle svého tvůrce), 526 včetně věznic (Plzeň-Bory, Brno-Cejl, Leopoldov). Od konce roku 1993 vydává ústředí Zpravodaj, od léta 1991 vychází časopis pražské pobočky č. 15 Věrni zůstaneme (do č. 2/1996 Věrni zůstali; jelikož si tento název zaregistrovalo SBPV 527 ), některé větší pobočky si vydávají své zpravodaje (bulletiny). KP V ČR je členem Mezinárodní asociace bývalých politických vězňů a obětí komunismu (IAFPP), sdružující 14 národních svazů bývalých politických vězňů komunismu. Jejím posláním je zastupovat zájmy politických vězňů u mezinárodních demokratických struktur (OSN, EU, NATO, Evropský parlament ve Štrasburgu). V předsednictvu KPV CR zastupuje Ing. Jiří Blatný. Podařilo se získat kvalitnější lékařskou a lázeňskou péči pro politické vězně a upravit výši jejich důchodů, získání odškodnění, náhrady alespoň části movitého majetku a volné jízdné. 524 Redakční rada: Konfederace politických vězňů. Zpravodaj KPV ČR 2, č. 4/1995, s. 1-6. 525 Pozvánka na celostátní pouť politických vězňů v klášteře Teplá 15. července 1995. Zpravodaj KPV ČR 2, č. 3/1995, s. 10. Vzhledem ke svému osudu je zakladatel zdejšího premonstrátského kláštera, bl. Hroznatá (+1217), patronem nespravedlivě pronásledovaných. Tradice poutí politických vězňů zde byla již po roce 1945, pod patronací kardinála Josefa Berana. Kastnerová, Irena: Luboš Hruška a zahrada jeho duše. Plzeň, vl. n. 1998; Pek, c. d., s. 216-221. Luboš Hruška (1928), plk. v. v., vězněn vletech 1948-1960, vybudoval vplzni-doudlevcích meditační zahradu s křížovou cestou vletech 1986-1991, v 1. polovině 90. let zde vznikla ještě kaple sv. Maximiliána Kolbeho. Držitelel řady ocenění, mj. Řád TGM (1997, V. třída). 52 Sdružení bývalých politických vězňů ČR 1948-1989 vzniklo koncem roku 1994, odchodem části členstva Konfederace politických vězňů České republiky. Předsedou je bývalý předseda pražské organizace Stanislav Stránský (28.3.1922), vězněn 2-7/1948 a 1949-1960 (trest smrti mu byl změněn na 14 let). Nositel Medaile Za zásluhy (2000, II. stupeň). Zpravodaj KPV ČR 6, č. 5 z listopadu 1999, s. 2. Sdružuje země bývalého sovětského bloku. Vlil. kongres Mezinárodní asociace bývalých politických vězňů a obětí komunismu (IAFPP). Založena koncem roku 1991. 95

Vcelku úspěšní byli v dokumentační činnosti (vlastní Dokumentační středisko v Praze 5, Muzeum třetího odboje v Příbrami, s pobočkami v Jáchymově a Teplé, snaha o vznik skanzenu Vojna 550 ). Došlo ke spolupráci s historickou obcí na regionálni úrovni, jejímž výsledkem jsou dokumentace mapující politické - 531 vezne. Za kulturní památku se podařilo prohlásit tzv. Věž smrti, budovu v táboře L" (likvidační) ve Vykmanově, kde byla zpracovávána radioaktivní ruda a odsud odvážena do SSSR (dnes v areálu podniku Škoda a. s.), již několik let se vyvíjejí snahy za vytvoření tzv. památníku Vojna. Hornický spolek Barbora v Jáchymově přichystal turistickou stezku, v jejímž rámci návštěvníci projdou částí smutně proslulého území naší republiky. 532 Řada věcí se zdařila více, řada méně. Problémy se zbytkovými tresty (asi 25000 533 ) v soudních rehabilitacích i s rehabilitacemi mimosoudními. K uznání protikomunistického odboje v podobě zákona došlo až v létě 1993. Částečně se podařilo splnit cíle organizace v případě lustrací či zveřejnění svazků bývalé StB. 534 Řada problémů zůstává nevyřešena - hlavně v oblasti dořešení restitucí (zejména pro krajany), vyrovnání se s minulostí (pouze několik soudně projednávaných případů, oproti počtu podáním číslo takřka nepatrné; pouhá deklarativnost zákonů a absence snahy státu stíhat zločiny proti lidskosti). Nebylo to zdaleka vždy jen pro odpor KSČ(M) - kterou opakovaně neúspěšně navrhovali zakázat - a jiných J. Blatný (1929), za velezradu a špionáž odsouzen na 13 let, vězněn 9 let. Pobočka Brno, vletech 1994-1997 předseda ÚRK, od roku 1997 hospodář KPV ČR. 530 Majer, Jiří: Koncentrační tábor Vojna na Příbramsku, budocí památník komunistické represe? Právní praxe 46, č. 5/1998, s. 326-329; Týž: Koncentrační tábor Vojna (Příbram) a Muzeum české státnosti 20. století (Praha) - příští památníky boje za demokracii. Podbrdsko 6, 1999, s. 225-231. 531 Kromě těch vyjmenovaných v pozn. č. 73: Juza, Josef - Voborníková, Eva: Svědectví politických vězňů okresu Rychnov nad Kněžnou 1948-1989. 1. díl. Nezákonnost doby 1948-1989 v lidských osudech. SOkA Rychnov nad Kněžnou - OÚ Rychnov nad Kněžnou - KPV ČR, pobočka Rychnov nad Kněžnou 1995; Dušek, Radim - Macková, Marie: Osudy politických vězňů 1948-1989 okresu Ústí nad Orlicí. Díl 1. Ústí nad Orlicí, SOkA 1996; Konfederace politických vězňů. Almanach. Okres Hradec Králové 1989-1999. Hradec Králové, KPV ČR 1999; Růžička, Miloslav: Osudy politických vězňů Havlíčkobrodska. Havlíčkův Brod, Konfederace polit.vězňů 1999; Svědectví doby. Písek, KPV 1999; Svědectví o zločinech komunismu a o III. protikomunistickém odboji v Československu a na okrese Mělník. KPV Mělník-Kralupy-Neratovice - Muzeum III. odboje Příbram 2000; Vlčková, Věra: Horizonty (ne)svobody. Političtí vězni okresu Náchod v letech 1948-1989. Náchod, KPV Náchod 2000; Holcman, Jindřich: Protikomunistický odboj v okrese Nový Jičín v letech 1948-1989. Nový Jičín, KPV Nový Jičín 2000. 532 Internet: www.sweb.cz/barbora-iachvmov, e-mail: barbora-jachvmov(a>seznam.cz, adresa: Mathesiova 120, 362 51 Jáchymov, tel.: 0164/911881. Záměr vybudování naučné historické stezky Jáchymovské peklo" 1948-1999. Jáchymov, Hornický spolek Barbora Jáchymov 1999. 4 s. Zveřejněno na intemetové stránce KPV Mělník protikomunisticke.misto.cz. 533 Drobný, Stanislav: Zpráva předsedy KPV (na valné hromadě v Jihlavě dne 20.10.1993). Zpravodaj KPV ČR 1, č. 1/1993, s. 5-6. První ročník byl vydáván od konce roku 1993 (říjenlistopad) do konce roku 1994 a měl 8 čísel. 534 Salivar, Lumír: Trochu o jednom zákoně, aneb Zač je v Pardubicích perník. Nový domov 50, č. 1 ze dne 2.1.1999, s. 6. Ač MV navrhovalo kopírování pro politické vězně zdarma, platili několik let 50 Kč za stránku. Navíc jim byla řada údajů začerněna (data, jména), včetně těch jejich! 96

levicových stran včetně ČSSD (řada z nich byla bývalými komunisty - nejde jen o tzv. osmašedesátníky"), ale celkovým přístupem politické scény (mj. zklamání z prezidenta Havla) i veřejnosti. Na vině je i nejednota mezi politickými vězni (stejně jako v exilu nebyla jedna organizace), ať z důvodů osobních či politických ambicí, a své udělal i stále klesající počet politických vězňů a tím i jejich energie, aktivita a vliv. Ve dnech 5-6.10. 1991 se uskutečnila I. mezinárodní konference o zločinech komunismu v Praze na Dlabačově. 535 O událostech v letech 1967-1970 proběhla ve dnech 2.-6.11.1991 mezinárodní konference v Liblicích. Ve dnech 7-8.11.1992 se konala II. mezinárodní konference o zločinech komunismu. 536 KPV ČR si v březnu 1998 připomněla 30. výročí existence K 231. Havel zde řekl, že jsou varovným zrcadlem společnosti. Omluvil se jim, že nebyl na jejich akci na Pražském hradě dne 24.2.1998 (lékaři mu to nedoporučili), vzpomínal na věznění svého otce a strýce, na to, jak byl na Žofíně -jako pozorovatel - před 30 lety. Na přílišnou sametovost převzetí moci, která přispěla k nedostatečnému vyrovnání se s komunistickou minulostí. 537 Že společnost mnohé politickým vězňům dluží (a vše jim nikdy nevrátí) a je to i tím, jak se většina naší společnosti snažili proklouznout dějinami". Hovořil zde i jeden z mála žijících členů tehdejšího předsednictva K 231, Radoslav Procházka (ten přečetl i vzpomínku Otakara Rambouska). 538 Velká akce Komunismu bylo již dost!" proběhla i dne 11.11.1998 na Žofíně. Tamtéž se konala i akce na památku 50 let od popravy JUDr. Milady Horákové, dne 27.6.2000. Bývalí političtí vězni se po roce 1989 zapojili do všech sfér činnosti naší společnosti včetně politické (mnozí byli poslanci a senátory, v regionální politice, v nejrůznějších politických stranách a organizacích společenských, kulturních i sportovních). Podařilo se jim to s větším či menším úsilím. KPV nebyla tak razantní (závislost na dotacích ze státního rozpočtu, politická a ideová spřízněnost se stranami vládní koalice po roce 1992 - do té doby nemožnost prosadit více u Čalfových a Pithartových vlád, tvořených mnoha exkomunisty). Roku 1994 o ní napsal Zdeněk Otruba: Bezradnost vedení KPV, neschopnost se politicky prosadit, vnitřní hádky, 535 Dokument o ní vytvořila soukromá televize NTV 1991. 536 Stálá mezinárodní konference o zločinech komunismu. Sborník, 5.-6.10. 1991 Praha- Dlabačov; Janáček, František: Pozoruhodná konference kroku 1968. Historie a vojenství 41, č. 3/1992, s. 168-172. 537 ČT 1, Klekánice 29.5.2001. Nikdo z 9 odsouzených (ze 47 podání) nenastoupil trest odnětí svobody. Ve dnech 10.-15.6.2001 proběhl soud s JUDr. Karlem Vašem (1915), který má Píku na svědomí", a byl obžalován z vraždy (a odsouzen na 7 let; rozsudek ale ještě nenabyl právní moci). Tématem se zaobírala i série Ztráta paměti 1.-5. (ČT 2000, režie Milan Maryška). 97

vzájemné obviňování uvnitř a velkohubý antikomunismus navenek, to všechno mohou být jen příznaky hlubokého, neodvratitelného rozkladu hnutí politických vězňů. S přistupující ztrátou morálního kreditu v očích národa se stávají političtí vězni trochu komickým spolkem hádavých staříků, kterým ostatní naslouchají na půl ucha a s chatrně zakrývanou netrpělivostí. A to je osud, který jsme si opravdu nezasloužili," 539 Náprava perzekucí cestou zákona Předně je třeba zdůraznit, že nebyla odmítnuta kontinuita komunistického práva. Zákonodárství posledních 10 let je ve své podstatě většinou deklaratorní, nemá sankce, což je nejmarkantnější u zákona č. 198/1993 Sb. o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu. Soudy jednají liknavě a ne vždy využívají svých možností, co se týče aplikace některých norem (viz kapitola Zločiny proti lidskosti). Byla přijata řada mezinárodních úmluv, hlavně na poli lidských práv, 540 a přijata Listina základních lidských práv a svobod, čehož zneužívali a náhle se na něj odvolávali komunisté. 541 Rehabilitace Zákon č. 119/1990 Sb. ze dne 23.4.1990 542 o soudní rehabilitaci rehabilitoval plošně, ale tzv. zbytkové tresty umožnila odstranit až jeho druhá novela, zákon č. 633/1992 Sb. 543 (první novela, zákon č. 47/1991 Sb. 544 ). Do té doby byli vlastně 538 Třicet let K 231. Zpravodaj KPV ČR 5, č. 3 z června 1998, s. 1-4; Opět Žofín, tentokrát v listopadu 1998. Zpravodaj KPV ČR 5, č. 6 z prosince 1998, s. 1-6. 539 Otruba, Zdeněk: Nový domov 45, 1994. In: Klenovský, Jaromír: Akce Let. Brno, Nezávislé informační a tiskové centrum na podporu demokratických iniciativ 1999, s. 59 Rozhovor autora se Stanislavem Drobným. Brno, dne 8.6.2001. S. Drobný přiznal, že měli tehdy vystoupit na scénu jako strana, ale tento názor se v počátečním vedení KPVČ neprosadil. 540 Příslušným zákonodárstvím ohledné lidskými právy se mj. zabývali: Komárkova, Božena: Původ a význam lidských práv. Praha, SPN 1990; Samalík, František: Právní stát kontra stalinismus. Praha 1991; Jičínský, Zdeněk: Právní myšlení v 60. létech a za normalizace. Praha, Prospektrum 1992; Pavlíček, Václav: Občanská a lidská práva. Praha, Aleko 1992; Listina základních práv a svobod. Ostrava, Aries [b. r.]. Viz i internet: www.lidska-prava.cz. Postoj reálného socialismu" k problematice lidských práv, viz mj.: Grospič, Jiří: Socialismus a lidská práva. Praha, Svoboda 1980; Srnská, Milena: Socialistická koncepce ochrany lidských práv v mezinárodním právu. Praha, Academia 1983. Ústavní zákon č. 23/1991 ze dne 9.1.1991. Listina je nadřazena zákonům. 542 Internet: www.mvcr.cz/policie/udv/zakonv.html (zde je k dispozici většina zákonů, týkajících se tématu práce). Zákon č. 119/1990 Sb. o soudní rehabilitaci ze dne 23.4.1990, a jemu podřízené a následující. Stejně jako ostatní, během let se dočkal řady novelizací, orientace v této problematice by si zasloužila jistě samostatnou studii, jež by zákonodárství zhodnotila. Otruba, Zdeněk: Zákon o soudní rehabilitaci. K-231 5, č. 6(30) z května 1990, s. 8-9; Kolektiv autorů: Soudní rehabilitace. Komentář k zákonu č. 119/1990 Sb. Praha, ÁKA Čejkovo nakladatelství 1990. 543 Zákon č. 633/1992 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, věznění zákona č. 47/1991 Sb ze dne 1.12,1992, účinný ode dne 31.12.1992. 544 Zákon č. 47/1991 Sb., opatření ministerstva financí ČR o úlevách u notářských poplatků souvisejících s vydáním věci podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ze dne 30.1.1991, účinný ode dne 20.6.1991, zrušen dnem 1.1.1993. 98

účastníci protikomunistického odboje svým způsobem perzekvovaní. Mnohým byla o dobu trestu snížena doba nároku na odškodnění; někteří by vlastně měli nastoupit trest, neměli čistý trestní rejstřík (soudy vycházely ze soudních spisů, vesměs z dílny" StB a často nebraly do úvahy míru oprávněnosti kriminalizace politických vězňů, zejména v letech 1948-1967). Mimosoudní rehabilitace Zákon č. 87/1991 Sb. o mimosoudní rehabilitaci 545 odstraňoval mimosoudní perzekuci občanů, např. přikázání" do TNP. Restituce Restituční zákonodárství již bylo u nás zhodnoceno, 546 problémy s restitucemi půdy však přetrvávají. 547 Deklarativníprotiprávnost komunistického režimu Po dlouhých diskusích byl schválen zákon č. 198/1998 Sb. o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu. 548 Nemá ale sankce, takže jde o deklaraci státu, nikoli o snahu komplexně zhodnotit režim z let 1948-1989. Názory politické reprezentace a společnosti na třetí (protikomunistický) odboj (mnohdy míněn jen jako odpor) jsou odlišné a přinášejí problémy s jeho uznáním. 549 Problematičnost a nejednoznačnost vztahu společnosti k tomuto problému nejlépe vystihuje případ skupiny bratří Mašinu, 550 který stále čeká na rozřešení. Internet: www. ps p. cz/docs/laws/f s/87. htm I: obcan.iuristic.cz. Zákon č. 87/1991 Sb. ze dne 21.2.1991 o mimosoudních rehabilitacích, s účinností ode dne 1.4.1991. Bičovský, Jaroslav: Zákon o mimosoudních rehabilitacích. Praha, Panorama 1991. 546 Příslušným zákonodárstvím se zabývali např.: Pekárek, Milan: Komentář k novele zákona o půdě z. č. 183/1993 Sb. Brno, MU 1993; Kindl, Milan: Restituce v soudní praxi. Praha, C. H. Beck 1997; Pokorný, Milan: Zákony o zmírnění majetkových a jiných křivd v období od 25.2. 1948 do 1.1. 1990. Praha, C. H. Beck 1999; Restituce podle zákona o půdě. Sborník příspěvků z konference (ed. Ivana Průchová). Brno, MU 1999. 547 Rozhovor s Ing. Antonínem Duškem. Rozpravy o minulosti a přítomnosti českého národa 2, č. 3-4 z června 2000, s. 20-23. A. Dušek, předseda občanského hnutí Sdružení občanské sebeobrany (SOS), jehož členy jsou hlavně ti, co mají nárok na restituce, ale majetek nedostali (včetně exulantů). Navázal na Svaz a Sdružení vlastníků půdy (SVP), které byly podle Duška řízeny ODS a KDU-ČSL, a tak ti z tohoto zklamaní založili Klub oklamaných sametem (KOS) a roku 1996 přejmenovali na SOS. Ke dni 1.1.2000 mělo 367 řádných členů. Podle Duška se podle zákona č. 119/90 Sb. domáhá svého majetku 45000 těch, co byli odsouzeni. 548 Internet: kpv.kozakov.cz. Zákon č. 198/1993 Sb. o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu ze dne 9.7.1993, s účinností ode dne 1.8.1993, a podrazené předpisy. Pecka, Karel: Nepotrestané zločiny vybízejí k opakování. Listy 23, č. 2/1993; Zákon o třetím odboji. Listy 23, č. 2/1993; Cuhra - Veber, c. d.; Žáček, c. d. O tomto zákonu se vedla dlouhá a rozsáhlá diskuse. Byly a jsou činěny snahy o jeho zrušení. 549 David, Roman: Spravedlnost vs. Legalita. Nad stanoviskem Ústavního soudu k návrhu zrušení zákona o protiprávnosti komunistického režimu. Politologický časopis 4, č. 3/1997, s. 271-279; Týž: Zákon o protiprávnosti komunistického režimu nebo právní zásady uznávané civilizovanými národy? Bulletin Občanského institutu č. 99, 1999. 550 Vrbecký, František: Mrtví nemluví. Praha, Naše vojsko 1985; Rambousek, Otakar: Jenom ne strach. Praha, NTS 1990; Rambousek, Otakar: S prstem na spoušti. Praha, Primus 1997; Němeček, Jan: Mašinové. Zpráva o dvou generacích. Praha, Torst 1998; Rambousek, Otakar: Paměti lichoběžníka. Paměti agenta-chodce. Praha, Primus 1999. Bylo s nimi natočeno několik rozhovorů (mj. roku 1995 v pořadu TV NOVA Na vlastní oči), vznikly i dokumenty na toto téma: Země bez hrdinů, země bez legend (ČT 1996, režie Martin Vadas) či Proti komunismu se zbraní 99

Na otázku při diskusi, byly-li nutná obrana proti komunistům odpověděl v jedné besedě v ČT v září 1995 Jan Anastáz Opasek: 551 Proti násilí je třeba se bránit i železem. Nebránit se zlu je nemravné, protože tím podporujeme násilí." 552 Jeho C O partner v diskusi, Ivan Medek, označil činnost skupiny bratří Mašinu za zločinnou a kriminální. Odškodnění Jednorázová náhrada byla vyplacena roku 1997, 554 plošné odškodnění účastníků III. odboje, v souvislosti s jeho uskutečněním u účastníků odboje protinacistického, bylo dne 25.5.2001 schváleno zatím jen" v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČRjím byly vlastně poprvé oba odboje dány na roveň. 555 Zločiny proti lidskosti 556 Pro Norimberský proces (1945-1946) s hlavními nacistickými válečnými zločinci byly definovány zločiny proti lidskosti. Byla přijeta Všeobecná deklarace lidských práv. 557 Dne 26.11.1968 byla v New Yorku přijata Úmluva o nepromlčitelnosti válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Českoslovemsko ji podepsalo dne 21.5.1969, prezident Svoboda ji rafitikoval a dne 13.8.1970 byla uložena u generálního tajemníka OSN. Vstoupila v platnost (podle článku VIII Úmluvy) dnem 11.11.1970, v ruce (ČT 1999, režie Martin Vadas). Roku 2000 se objevily opět iniciativy ukončit tuto causu. Viz jedna z peticí: www.bratri-masinove.cz/masinovi/. kde jsou zveřejněny i některé dokumenty. 551 Internet: www.brevnov.cz: Elšíková, Monika: Dobré dílo Anastáze Opaska. Praha, Monika Vadasová-Elšíková 1999. J. A. Opasek (1913-1999), kněz, člen řádu benediktinů (OSB), od roku 1947 opat, vletech 1949-1960 věznění. Roku 1968 získal státní souhlas a vroce 1969 byl rehabilitován, ale záhy poté se uchýlil do bavorského Rohru (sem přišli benediktini po vyhnáni roku 1945 z Broumova). Zde přispěl k oživení českého křesťanského života, vedl laické sdružení Opus bonům, vydával sbírky svých veršů, spolupracoval s RFE a pořádal ve Frankenu sympozia (např. Únor 1948 očima vítězů i poražených o '30 let později. Kolín nad Rýnem, Index 1979.). Po roce 1989 se, spolu s dalšími benediktiny, vrátil do Břevnova), od roku 1993 byl arciopatem. Držitel Řádu TGM (1991, II. třída). Byl o něm natočen mj. dokument v rámci projektu GEN (ČT 1993, režie Věra Chytilová). š52 Akce Let, s. 68. 553 /. Medek (1925), muzikolog, vídeňský zpravodaj Hlasu Ameriky a vletech 1993-1998 ředitel odboru vnitřní politiky a kancléř prezidenta Havla. 554 Předsednictvo KPV ČR: Informace, které byste neměli přehlédnout. Zpravodaj KPV ČR 4, č. 4/1997, s. 12-13. Nařízení vlády č. 165/1997 Sb. ze dne 25.6.1997 o vyplacení jednorázové náhrady některých křivd způsobených komunistickým režimem, účinné ode dne 1.1.1998 (625 Kč za měsíc, pro ty, co byli perzekvovaní déle než 1 rok). 555 Beseda účastníků XII. Jáchymovského pekla s představiteli politických stran dne 26.5.2001 v Kulturním domě Jáchymov. Hlavním řečníkem byl navrhovatel úpravy, poslanec Marek Benda (ODS). Senát i prezident by ho podepsat měli během léta 2001. Spurný, Jaroslav: Nebyl jen Norimberský proces. Respekt 2, č. 30 ze dne 29.7.1991, s. 8; Courtois Stephane a kol.: Černá kniha komunismu l-ll. Zločiny, teror, represe. Praha, Paseka 1999. Bystrov, Vladimír: Z Prahy do GULAGu aneb Překáželi. Praha 1999. Člověk a lidská práva. Dokumenty OSN k lidským právům. Praha, Horizont 1969; Člověk a lidská práva. Sbírka úmluv a deklarací. Praha, Spektrum 1990. Dne 10.12.1948, Valným shromážděním OSN. 100

a to i v ČSSR. 558 Totalitní režim řadu trestních činů nestíhal, neboť byly činěny v jeho prospěch. 559 KPVČ publikovala dne 15.4.1992 rozbor, kde se zabývala zločiny proti lidskosti a poukazovala na platná ustanovení trestního zákoníku". Ohlas nebyl jak na FMV, ministerstvu spravedlnosti ČR, federální i české generální prokuratuře, ústavněprávních výborech FS i ČNR, tak i v tisku skoro žádný. 560 J. Plocek z DS KPV ČR upozorňuje na (ne)aplikaci zločinů proti lidskosti v právu. Deformace v právu i díky lpění na kontinuitě dřívějšího práva ( přetrvávání komunisticky koncipovaného a pojímaného práva") pokračují, i když jsou ony zákony platné a mezinárodní normy, jim nadřazené, závazné. Místo toho utíkáme se k aplikaci 158 trestního zákona, tj. zneužití pravomoci veřejného činitele, na zločiny daleko vážnější, jako je např. mučení, těžké ublížení na zdraví, někdy i vražda." I přes ustanovení zákona č. 198/1993 Sb. o protiprávnosti komunistického režimu a odporu Vyhláška ministra zahraničních vécí č. 53/1974 Sb. ze dne 5.3.1974, částka 8, s. 162-163. České znění Úmluvy je uvedeno pod vyhláškou, podepsanou Ing. Chňoupkem; Hubingerová, Klára - Stehlík, Oto: Po II. světové válce a dnes, ještě jednou k zločinům proti lidskosti. Věrni zůstaneme 7, č. 6 z června 1997, s. 9-12. Jak se píše v preambuli, Úmluva navazovala na rezoluce VS OSN 3(1) ze dne 13.2.1946 a 170(11) ze dne 31.10.1947 o vydávání a trestáni válečných zločinců, rezoluce 95(1) ze dne 11.12.1946 potvrzující zásady mezinárodního práva uznané Statutem Norimberského mezinárodního vojenského soudního dvora a jeho rozsudkem a rezolucí 2184(XXI) ze dne 12.12.1966 a 2202(XXI) ze dne 16.12.1966, které výslovně odsoudily jako zločiny proti lidskosti porušení hospodářských a politických práv domorodého obyvatelstva na jedné straně a politiku apartheidu na druhé straně, dovolávajíce se rezoluci Hospodářské a sociální rady OSN 1074 DfXXXIX) ze dne 28.7.1965 a 1158(XLI) ze dne 5.8.1966 o trestání válečných zločinců a osob, které spáchaly zločin proti lidskosti, připomínajíce, že žádná ze slavnostních deklarací, aktů či úmluv týkajících se stíhání a trestání válečných zločinců a zločinů proti lidskosti neobsahuje ustanovení o promlčecí lhůtě, soudíce, že válečné zločiny a zločiny proti lidskosti patří mezi nejzávažnější zločiny v mezinárodním právu. V článku I se promlčení nebude vztahovat na následující zločiny, bez ohledu na dobu jejich spáchání": a) válečné zločiny a,,b) zločiny proti lidskosti, ať byly spáchány v době války nebo míru" (jsou definovány ve Statutu Norimberského mezinárodního vojenského soudního dvora ze dne 8.8.1945 a potvrzeny rezolucemi 3(1) a 95(1), vyhnání obyvatelstva z půdy, kterou má v držbě, způsobené ozbrojeným útokem nebo okupací, nelidské činy, které jsou důsledkem politiky apartheidu, a zločin genocidia, jak je definován v Úmluvě o zabránění a trestání zločinu genocidia z roku 1948, a to i v případě, že tyto činy nejsou porušením vnitřního práva země, v níž byly spáchány". Ustanovení z článku I se vztahují v článku II na představitele státní moci i soukromé osoby, které se na nich podílejí nebo je i tolerují. V článku IV se píše o nepromlčitelnosti a jejím zrušení tam, kde je. Viz i 259a trestního zákona (v jeho desáté hlavě): mučení a jiné nelidské a kruté zacházení". 559 Dne 30.1.1998 proběhlo na PF UK v Praze kolokvium na téma "Vybrané otázky odpovědnosti za trestné činy, které nebyly totalitním státem stíhány z politických důvodů", z iniciativy ministryně spravedlnosti Vlasty Parkánové. Zúčastnili se ho mj. Pithart, Kessler, Motejl a bylo mu věnováno vydání časopisu Právní praxe, ročník 46, č. 1/1998. 5 K promlčení zločinů proti lidskosti. Z Prohlášení právní komise KPVČ. Věrni zůstali 2, č. 6 z června 1992, s. 11; Pospíšil, Jan - Slabák, Miloš: Jak je to s promlčením zločinů proti lidskosti. Zpravodaj KPV ČR 3, č. 2/1996, s. 5-6. Nesouhlasili s promlčitelností, jak mínila Generální prokuratura" a dokládají to citací důvodové zprávy k 67a trestního zákoníku (vylučuje z promlčení následující trestné činy: teroru, obecného ohrožení, vraždy, ublížení na zdraví, omezovaní osobní svobody, zbavení osobní svobody, zavlečení do ciziny, porušování domovní svobody; ke každému doplnili příklady) - zákon č. 148/1969, účinný ode dne 1.1.1970. Odpovídá Úmluvě z roku 1968. Rozsudky podle ní snad jsou platné..., kdyby měli ti, co nesouhlasí s touto aplikací pravdu, patrně by tomu tak nebylo. 101

proti němu, že šlo o režim zločinný, nemáme vlastně žádného zločince z té doby, neboť z nedostatku politické vůle jsme tlustou čarou a tečkou za uvedenou minulostí se chtěli s touto minulostí vypořádat." Podle DS KPV ČR je otázkou, mají-li uzavřené mezinárodní dohody a úmluvy, áťjsou publikovány ve Sbírce zákonů jako zákony, vyhlášky, sdělení apod., které jsme přijali a publikovali, platnost jako zákony vyšší právní síly než obyčejné zákony a mají právní sílu podobnou ústavním zákonům či nikoli? Jsou nepromlčitelné trestné činy proti lidskosti a trestné činy Desáté hlavy trestního zákona nepromlčitelné ex tunc, tj. ode dne spáchání trestného činu, nebo ex nunc, tj. nejprve ode dne publikace právního ustanovení ve Sbírce zákonů? Uznáváme platnost a závaznost mezinárodních úmluv, které jsme podepsali a publikovali?" Proč neužíváme princip retroaktivity, když ho příslušné - a námi ratifikované - úmluvy u zločinů proti lidskosti připouštějí? Proč jsou v tomto případě zákony deklaratorní? Proč se u nás právo nenalézá? Proč se neužívá 259a trestního zákona, ale stále jen 158 trestního zákona? Deformace práva proto u nás doposud přetrvává a vlastně i nadále postihuje postižené a chrání provinivší se." 561 Podobně totiž postupovala KSČ, která zločiny proti lidskosti schvalovala a trpěla (mnohdy i iniciovala). Jen, když se jim míra těchto zločinů zdála neúnosná, zakročila (finanční postih, přeřazení či propuštění dotyčného, maximálně byl souzen pro trestní čin podle 158 tz. z., kde jsou daleko nižší sazby a hlavně promlčitelnost, kdežto u 259a (mučení a jiné nelidské a kruté zacházení) nikoliv. Jakkoliv oba zákony platily i za režimu, v jehož jméně byly zločiny proti lidskosti páchány, a porušovaly i tehdy platný řád, nejsou dnešní justicí aspektovány. 562 Vztah státu k politickým vězňů m a vyrovnání se s minulostí Společnost po roce 1989 do určité míry politické vězně ocenila. Byli rehabilitováni (byť s problémy a někdy zdlouhavě), byla jim vrácena občanská práva, jsou i mezi nositeli státních vyznamenání. 563 Václav Havel prohlásil roku 1990: Mnoho našich občanů zahynulo v padesátých letech ve věznicích, mnozí byli popraveni, tisíce lidských životů bylo zničeno, statisíce talentovaných lidí bylo vy puzeno do zahraničí. Pronásledováni byli ti, kteří za války zachraňovali čest našich národů, ti, kteří se vzepřeli totalitní Plocek, Josef JUDr., CSc: Trvající deformace v právu. Právní praxe 46, č. 8/1998, s. 520-523. Přetištěno in: Věrni zůstaneme 8, č. 8 z října 1998, s. 2-4; dále mj. Plocek, Josef: Některé zločiny jsou nepromlčitelné. Svobodné slovo 87, č. 9 ze dne 11.1.1995, s. 7. Dne 10.12.1984 byla v New Yorku ujednána Úmluva proti mučení a jinému krutému nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání", kterou ratifikovalo i Československo (zákon č. 143/1988 Sb., účinný ode dne 6.8.1988). Dne 21.2.1991 podepsala ČSFR v Madridu Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.). 562 Plocek, Josef: Dopouštěli se příslušníci StB mučení a jiného nelidského a krutého zacházení nebo jen zneužívání pravomoci veřejného činitele? Věrni zůstaneme 8, č. 1/1998, s. 8-9. 563 Internet: www.hrad.cz/kpr/rbl.html: www.hrad.cz/kpr/rtam.html: www.hrad.cz/kpr/mzh.html: www.hrad.cz/kpr/mzz.html. 102

vládě, i ti, kteří dokázali prostě být sami sebou a myslet svobodně. Na nikoho, kdo za naši dnešní svobodu tak či onak zaplatil, by nemělo být zapomenuto. Nezávislé soudy by měly spravedlivě zvážit případnou vinu těch, kdo jsou za to odpovědni, aby vyšla plná pravda o naší nedávné minulosti najevo." 564 A dne 25.2.1990 na Staroměstském náměstí navázal: Nesmíme zapomenout na nikoho z těch, kteří byli utýráni, umučeni, popraveni. Nesmíme zapomenou na nikoho z těch, kdo dokázali totalitě vzdorovat. A nesmíme zapomenout ani na nikoho z těch, kdo ty právě jmenované týrali a zabíjeli. Nebude-li dán průchod historické pravdě a spravedlnosti, dlouhodobě nemocná duše našich národů se neuzdraví. 565 Nakonec to ale byl prezident, u kterého je rozdíl mezi očekávanými nadějemi a splněnou realitou nejvyšší. I řada dalších vysokých představitelů (členové vlád, předsednictev obou komor Parlamentu ať již v období Československa, tak i ČR) byla politickými vězni, a to nejen - zjednodušeně řečeno - padesátých let, ale i normalizace. Jejich vztah byl ovšem obdobný. Např. Jáchymovského pekla se ve větším počtu zúčastňují pouze ve volebních rocích. 566 Političtí vězni se stále dozvídají, že jsou svědomím národa", jakousi morální elitou, byly zmírněny nebo napraveny mnohé křivdy na nich a jejich rodinách spáchané, ovšem jsou také považováni za specifickou skupinu voličů (většinou pravicových), jejíž kvantita se ale přirozeně zmenšuje a někdy se zdá, jako by byla na obtíž... Počátkem 90. let se rozvinula diskuse, udělat-li za minulostí tlustou čáru (prosazována často bývalými komunisty, kteří přirozeně nemohli mít všichni zájem na přehnané pitvání se v minulosti, včetně té jejich). Byly činěny snahy o zakázání KSČ (snaha JUDr. Tomáše Sokola ale s odstupem času vypadá jako účinná reklamní kampaň za zviditelnění a prosazení vlastní osoby), ovšem nikdy k němu nedošlo. Naopak, kromě KSČM 567 existuje KSČ a ultralevicoví radikálové o sobě dávají znát při mnohých příležitostech. Názory, že členstvo a sympatizanti tohoto extrémního směru vymře", se ukázaly jako velmi mylné, a tak si kromě stabilizované členské základny KSČM udržuje i poměrně stálou volební preferenci (včetně několika procent prvovoličů!). 564 Novoroční projev prezidenta ČSSR Václava'Havla dne 1.1.1990 na Pražském hradě. Internet: www.hrad.cz/president/havel/speeches/. 555 Projev prezidenta ČSSR Václava Havla k výročí únorového převratu 1948 dne 24.2.1990 na Staroměstském náměstí. Internet: www.hrad.cz/president/havel/speeches/. Hovořil i o tom, že by se měla říkat pravda o historii, o odpuštění a vyrovnání se s minulostí. 566 Tvrzení autora z vlastní zkušenosti z let 1998-2001, neboť zde byl účasten. 567 Fiala, Petr a kol.: Komunismus v České republice. Brno, MU - MPŮ 1999; Drobný, Tomáš (ed.): Komunismus v nás: cesta do minulosti nebo budoucnosti? Sborník z konference, Senát, Praha 24.6.2000. Brno, Občanský nadační fond 2000. 103

Exil dnes Rozdíl oproti době pře rokem 1989 je v tom, že dnes je snaha hovořit a přemýšlet o exilu, emigrantech, krajanech, také objektivně. Vidět jejich přednosti i slabiny. 568 Mezi exilem 569 (krajany) a domovem" jsou kontakty nejen na politické, ale i kulturní a vědecké úrovni. Řada lidí, co byla v exilu, se vrátila (to je, řekl bych, úděl exulantů, neboť ti nejsou doma tam, kde jsou v exilu), přispěla k tomu řada okolností: věk, zdraví, ekonomická situace, restituce, stesk, ale i snaha zapojit se do politického a občanského života. Rada lidí ale ve svých adoptivních" zemích zůstala, právě pro mnohé z výše zmíněných důvodů, a do ČR jen zajíždí. Diamant, Jiří Jindřich: Psychologické problémy emigrace. Olomouc, Matice cyrilometodějská 1995; Krejčí, Jaroslav: Demokracie, diktatury, exil. Zkušenost jednoho života. Praha, Národohospodářský ústav Josef Hlávky 1997; Hrubý - Brouček, c. d. 569 Hrubý - Brouček, c. d., s. 16. V našem případě již bylo řečeno, že rozlišování mezi pojmem exil a emigrací není jednoznačné. Exulant je osoba, která z politických důvodů opustí svou vlast, ale činí to s pevným úmyslem se jednoho dne vrátit a žije a pracuje pro tento den návratu. Emigrant odchází do ciziny a často emigruje též pod nátlakem politické persekuce. Ale emigrant odchází do ciziny s úmyslem se tam usadit, vytvořit si tam novou existenci a nový život. Prostě emigruje, vystěhuje se." Dochází proto ke stírání rozdílů mezi exilem a emigrací. Podle něj (sám odešel záhy po únoru) se exil stal postupně emigrací. Po okupaci v srpnu 1968 přišla další velká vlna, naděje na brzký návrat již tehdy-jako před dvaceti lety - nebyly. Ale něco z těchto exilových a nikoliv emigrantských charakteristik působilo dál. Jakoby se ten exil bránil té metamorfóze v pouhou emigraci. Tvořily se spolky a asociace, které se snažily udržovat trvalé hodnoty české kultury a které tyto hodnoty promítaly do nového prostředí, kde jsme žili. Vydávaly se skvělé časopisy a knihy a především se pěstovaly vazby k domovu prostřednictvím rádia Svobodné Evropy, vysílání Hlasu Ameriky, BBC a jiných vysílačů. Obdivovali jsme a pokud možno podporovali odvahu a angažovanost disentu. Exil ovšem trpěl i neřestí všech exilů. Rozděloval se a rozkládal se na frakce, skupiny i ideologicky nesmiřitelné hloučky nadšenců, ale v tomto směru se nelišil od dnešního domácího prostředí." Prof. dr. Otto Pick, který patří do exilové vlny po roce 1948, je náměstkem MZVJana Kavana. Corn, Jiří G.: Úkoly v exilu. Úvaha na schůzi ČSNS v St. Catherines v červnu 1987. In: Ivanov, c. d., s. 212. Krajané jsou ti, kteří se rozhodli vdané zemi zůstat a usadili se. S exulanty a emigrancty mají mnoho společného a všichni jsou uprchlíci. Exilové spolky se soustředily hlavně na politickou práci, krajanské hlavně na charitativní, kulturní, společenskou a sportovní. Škvorecký o emigraci. In: Ivanov, c. d., s. 215-216. Emigranti se dělili (byli děleni) podle politické příslušnosti, doby, kdy odešli, ale samozřejmě podle vzdělání, charakteru. Ti po roce 1948 museli - až na výjimky - pracovat zpočátku i přes své vzdělání fyzicky, žili v neutěšených podmínkách (i země, které přijaly velkou řadu emigrantů, jako Kanada, Austrália, JAR, na ně nebyli zařízené". Byli zvyklé maximálně na postupné (rodina přišla třeba po jednom) a kvótami korigované přísuny ekonomických emigrantů, ale na jednorázovou a dosti početnou vlnu emigrantů politických nikoli. Navíc na to nebylo připraveno obyvatelstvo těchto zemí (včetně nedávných ekonomických emigrantů, ale i těch politických a rasových před 2. světovou válkou). Možná proto se Češi na rozdíl od Italů, Řeků, Číňanů, ale i Poláků tolik asimilovali, nežijí tak pohromadě (po roce 1968 jich přišlo do Toronto asi 8.000). Škvorecký píše, že předchozí emigranti nezažili (a usedlíci už vůbec) totalitní systém. Chápali ještě, že když je nesvoboda, musí člověk utéct, ale byly schopni se zeptat, jestli tam od té doby už byl. To říkali, poněvadž je vůbec nenapadlo, že by člověk odjel ze svý země a nesměl tam zpět... To je prostě nenapadne, poněvadž exulant je podle nich ten, kdo sice nežije doma, ale na vánoce se třeba zajede podívat domů, co je tam novýho..." 104

V ČR stále neplatí dvojí občanství, volit bude možné jen na ambasádách (a nikoli korespondenčně). Přitom USA udělili hned roku 1990 našim občanům výjimku, aby přijetím, resp. navrácením, čs. občanství nepřišli o to americké. 570 A. Vondra považoval za úkoly ve vztahu ČR a krajanů otázku voleb v zahraničí, vyplácení důchodového a sociálního pojištění (jeho vyseje žalostná), nedokončená rehabilitace na úseku státního občanství" ä restituce. 571 Většina z toho stále čeká na.572 vyřešeni. Výhledy organizací politických vězňů do budoucna? S propuštěním a s pozdějšími nejrůznějšími osudy došlo k částečnému uvolnění jednoty a solidarity politických vězňů, což mělo nejrůznější příčiny. Po roce 1989 se to, co již existovalo v exilu, dostavilo i tady. I mezi politickými vězni dochází k pomluvám, urážkám, zášti, nepřátelství a politikaření. Obviňování z bomzáctví", spolupráce s StB (většinou podložené). Zde se ukazuje trestuhodná nedbalost při nezamezení skartace StB a kardinální nevýhoda plošného nezveřejnění svazků StB; tzv. Cibulkovy seznamy jsou neúplné, nezaručují bezchybnost a nepoukazují hlavně na způsob získání, dobu, intenzitu a (ne)dobrovolnost spolupráce. Tzv. napíchnutí byly z řad politických vězňů vyloučeni (až na ty, co u smírčích soudů prokázali svou nevinu). Toto zjištění (nebo odhalení) pro mnohé jedince znamenalo smutné završení jejich tragického osudu. K tomu se přidávají zdravotní a osobní problémy, přicházející se stářím, a jisté zklamání z politického vývoje. Organizace politických vězňů jsou časově omezené (průměrný věk přesahuje 75 let), počet členů rapidně klesá a během několika let bude v řádu stovek. Pokud neodjde k rozpuštění organizace, tak zcela jistě k jisté transformaci do organizace, 570 Vondra, Alexandr: Češi doma a v zahraničí - problémy s komunikaci'; Hrubý - Brouček, c. d., s. 197-202. V letech 1990-1992 mohli čeští exulanti a emigranti využít rehabilitačního zákona z roku 1990, který jim na základě žádosti přiznal zpět československé občanství, aniž by se museli vzdát občanství, které získali během svého pobytu na Západě. To se ovšem netýkalo těch našich bývalých spoluobčanů, kteří získali občanství USA po roce 1957, neboť ve vzájemných vztazích platila tzv. Naturalizační úmluva z roku 1928, která vylučovala možnost dvojího občanství. Protože platnost této úmluvy skončila až v roce 1997, a protože od rozdělení ČSFR v roce 1993 byl v ČR v platnosti nový zákon o občanství, který nastolil princip občanské exkluzivity, nemohli tito lidé - na rozdíl od svých kolegů v Kanadě, Francii, Německu nebo jinde - využít plně rehabilitace z roku 1990." Jde o státní zájem i morální dluh, ale je nutná trpělivost. Ve srovnání např. s Polskem či Maďarskem vyl český restituční program zdaleka nejrozsáhlejší, zejména pokud jde o možnost individuální restituce fyzickým osobám. Platí-li však tvrzení, že žádné křivdy nelze napravit úplně, pak může platit i úměra, že čím více křivd napravíme, tím více nespokojených přivoláme." Vondra, Alexandr: Češi doma a v zahraničí - problémy s komunikací; Hrubý - Brouček, c. d., s. 197-202. 572 Rozhovor s JUDr. Ing. Jiřím Karasem. Rozpravy o minulosti a přítomnosti českého národa: 2, č. 3-4 z června 2000, s. 15-17; Závěrečná řeč zástupce 51 poslanců PS Parlamentu ČR, JUDr. Jiřího Karase, před Ústavním soudem ČR. Tamtéž, s. 18-19. Dne 6.10.1999 zamítl Ústavní soud návrh zrušit podmínku občanství v restitučním zákonu. J. Karas, poslanec KDU-ČSL od roku 1990, předseda Podvýboru pro styky se zahraničními krajany PS ČR. 105

pečující o zbývající politické vězně po sociální stránce, a provádějící dokumentační, badatelskou a propagační činnost. Půjde ale o organizaci početně malou. Udržet ve společnosti povědomí o smutnějším období našich dějin ve 2. polovině 20. století bude stále těžší, téměř se. v-574 o tom neuci. Co následovalo po ukončení činnosti K-231? 575 Zatímco K-231 vstoupilo kolektivně do KPVČ (mnozí jsou členy hlavně Západoevropské pobočky se sídlem ve Švýcarsku 576 ), švýcarské Sdružení zůstalo. Na Slovensku vznikla KPVS. V říjnu 1994 se zkpv ČR vydělila část členů a založila SBPV ČR 1948-1989 (na Slovensku se část členů rozhodla pro přejmenování na ZPKO, část členů zůstala členy KPVS - vliv měla politická orientace, současná - i tak ve vztahu se Slovenským státem). Na Slovensku bylo rehabilitováno téměř 70000 osob. 578 Část členů K-231 a Kruhu přátel K-231 v Kanadě zůstala, část se vrátila, řada jich do dnešních dnů zemřela. Mnozí z Kanady jezdí pravidelně do ČR a naopak. Setkání politických vězňů v Kanadě se konají jednou ročně. Dne 16.9.2000 se sešlo asi 40 lidí, 579 jenom z Ontaria, organizuje je M. Frýbort. Příští setkání muklů na Masaryktownu proběhne dne 9.9.2001. 573 Internet: www.cibulka.cz: Žáček, c. d. 574 Přitom, jak může z rozhovorů vedených (a uvedených) nejen v této práci dosvědčit autor, zájem a ochota z jejich strany tu Qeště) jsou. Mezi politickými vězni jsou lidé, schopni absolvovat přednášku ve škole (a zadarmo), problémem je, že o ně většinou není zájem. Jsou také ochotni komunikovat a to i za využití moderních telekomunikačních prostředků (viz autorovy kontakty se zámořskými mukly skrze e-mail). 575 (jsk): Našiv Kanadě. Věrni zůstali 3, č. 2 z února 1993, s. 5. VK-231 v Kanadě je v současné době organizováno 43 politických vězňů z Kanady a USA." Ti si na výroční schůzi zvolili tříčlenný výbor: J. Kůstka (předseda), M. Frýbort (jednatel), J. Bláha (pokladník). V tu dobu existovala i pobočka v Quebeku, kde byl předsedou M. Havlín." (re): Naši političtí vězni v zahraničí. Věrni zůstali 2, č. 8 ze září 1992, s. 17. Západoevropská pobočka má 63 členů, roztroušených po světě a je nejsilnější ze všech čtyř muklovských organizací v zahraničí." 57 Čelko, Vojtech: Konfederácia politických väzňov Slovenska. Masarykův lid 6, č. 4/2000, s. 38-39. 578 579 E-mail Rudolfa Dobiáše autorovi ze dne 12.6.2001. Fotografie. Nový domov 51, č. 19 ze dne 23.9.2000, s. 11. 106

Seznam zkratek Zkratka Význam AF archivní fond AI Amnesty International AMV Archiv ministerstva vnitra Praha ATS zkratka pro rakouský šilink AVCR Akademie věd České republiky BBC British Broadcasting Corporation CBC Canadian Broadcasting Corporation CDN zkratka pro kanadský dolar c. číslo CNR Česká národní rada CR Česká republika CRo Český rozhlas ČSAV Československá akademie věd CSBS Český svaz bojovníků za svobodu ČSFR Česká a Slovenská federatívni republika Csfr Československá federální rada CSL Československá strana lidová CSNRA Československá národní rada americká CSNS Česká strana národně sociální CSOL Československá obec legionářská CSR Česká socialistická republika CSS Československá strana socialistická ČSSD Československá strana sociálně demokratická CSSK Československé sdružení v Kanadě CSSR Československá socialistická republika CSU Česká světová unie CT Česká televize (CST = Československá televize) DM zkratka pro německou marku DS KPV CR Dokumentační středisko Konfederace politických vězňů české republiky ed. edice, editor FS Federální shromáždění HOS Hnutí za občanskou svobodu HZDS Hnutie za demokratické Slovensko IAFPP International Association of former Political Prisoners, Mezinárodní asociace bývalých politických vězňů IGFM Die Internationale Gesellschaft für Menschenrechte, Mezinárodní společnost pro lidská práva INFOCH Informace o Chartě JAR Jihoafrická republika K 231 Klub 231, organizace československých politických vězňů v roce 1968 K-231 Klub K-231 v exilu, organizace politických vězňů se sídlem v Torontu KAN Klub angažovaných nestraníků KBSE Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě KDU-CSL Křesťanská demokratická strana - československá strana lidová KPVC Konfederace politických vězňů Československa KPV CR Konfederace politických vězňů České republiky KPVS Konfederácia politických vezňov Slovenska KSC Komunistická strana Československa KSČM Komunistická strana Cech a Moravy KSS Komunistická strana Slovenska KSSS Komunistická strana Sovětského svazu KV CSFR Komise vlády CSFR pro analýzu událostí let 1967-1970 LM Lidové milice 107

LP Libri prohibiti MMI Masaryk Memorial Institute, Masarykův ústav Mukl muž určený k likvidaci MV Ministerstvo vnitra MZV Ministerstvo zahraničních věcí NATO North Atlantic Treaty Organisation, Severoatlantický pakt NDR Německá demokratická republika NF Národní fronta NS Národní shromáždění NTS Nezávislé tiskové středisko NV národní výbor ODS Občanská demokratická strana OF Občanské fórum OSN Organizace spojených národů ORF Oesterreichischer Rundfunk PCR Parlament České republiky pozn. poznámka PTP(-TP) Pomocné technické prapory(-technické prapory) PUV KSC Předsednictvo Ústředního výboru Komunistické strany Československa RBOSN Rada bezpečnosti Organizace spojených národů Rkp. rukopis, ručně RSC Rada svobodného Československa RCI Radio Canada International RFE Radio Free Europe, Rádio Svobodná Evropa s. stránka $ zkratka pro dolar Sb. Sbírky SBPV Sdružení bývalých politických vězňů CR 1948-1989 Sfr. Zkratka pro švýcarský frank SKS Svetový kongres Slovákov SNS Slovenská národná strana SOkA Státní okresní archiv SONOĽP Slovenská organizácia na ochranu ľudských práv SPB Svaz protifašistických bojovníků SR Slovenská republika SRN Spolková republika Německo SSSR Svaz sovětských socialistických republik StB Státní bezpečnost Stroj. strojopis SUA Státní ústřední archiv Praha SV. svazek svu Československá společnost pro vědy a umění TNP Tábory nucené práce UDV Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu USA United States of America, Spojené státy americké USD Zkratka pro americký dolar USD AV CR Ustav pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky UV KSC Ústřední výbor Komunistické strany Československa VoA Voice of America, Hlas Ameriky VONS Výbor na ochranu nespravedlivě stíhaných VSOSN Valné shromáždění Organizace spojených národů ZPKO Zväz protikomunistického odboja 108