Třetí seminář: Přechod rizika u jednotlivých smluvních typů

Třetí seminář: Přechod rizika u jednotlivých smluvních typů Přechod rizika u kupní smlouvy Rozdělení okamžiku uzavření smlouvy a okamžiku přechodu vlastnictví. Z Paulova textu se dovídáme, že okamžikem plného uzavření smlouvy (tzv. perfekce) přechází riziko zničení nebo poškození předané věci z prodávajícího na kupujícího. Dig. 18.6.8pr. Paulus 33 ad ed. Necessario sciendum est, quando perfecta sit emptio: tunc enim sciemus, cuius periculum sit: nam perfecta emptione periculum ad emptorem respiciet. et si id quod venierit appareat quid quale quantum sit, sit et pretium, et pure venit, perfecta est emptio: quod si sub condicione res venierit, si quidem defecerit condicio, nulla est emptio, sicuti nec stipulatio: quod si exstiterit, proculus et octavenus emptoris esse periculum aiunt: idem pomponius libro nono probat. quod si pendente condicione emptor vel venditor decesserit, constat, si exstiterit condicio, heredes quoque obligatos esse quasi iam contracta emptione in praeteritum. quod si pendente condicione res tradita sit, emptor non poterit eam usucapere pro emptore. et quod pretii solutum est repetetur et fructus medii temporis venditoris sunt ( sicuti stipulationes et legata condicionalia peremuntur), si pendente condicione res exstincta fuerit: sane si exstet res, licet deterior effecta, potest dici esse damnum emptoris. Je nezbytně třeba vědět, kdy je smlouva perfektní. Neboť tehdy víme, která strana nese nebezpečí [nahodilé zkázy]: neboť okamžikem perfekce smlouvy přechází nebezpečí na kupce. A jestliže i v případě toho, co je prodáváno, je zřejmé mezi stranami, co a kolik má být prodáno, a je dohodnuta i cena, a ke smlouvě není připojena odkládací podmínka, je smlouva perfektní. Neboť jestliže by byla ke smlouvě připojena podmínka, jestliže podmínka odpadne, koupě je neplatná, stejně jako je (v takovém případě) neplatná stipulace. Ale jestliže se podmínka splní, Proculus a Octavenus říkají, že nebezpečí náleží kupci. Také Pomponius v deváté knize má zato, že jestliže v době, kdy není jasné, že podmínka bude splněna zemře kupec nebo prodávající, tvrdí Pomponius, že pokud se později podmínka splní, budou z kupní smlouvy zavázáni dědicové, jako by byla již uzavřena v minulosti. A věru také, jestliže je v době, kdy není jasné, že podmínka bude splněna, dojde k předání věci, nebude moci kupec tuto věc pro sebe získat vydržením. A jestliže byla i zaplacena cena, tato cena bude navrácena kupci a plody, které v tom čase věc vydala, jestliže věc zanikla dříve, než se splnila podmínka, se navracejí kupci: je zřejmé, že pokud bude existovat věc, třebaže v horším stavu, je možno říci, že tato škoda náleží kupci. Pokud byla smlouva uzavřena bezpodmínečně, okamžikem uzavření smlouvy přechází riziko z prodávajícího na kupujícího. Navíc kupující nesl riziko zkázy věci, kterou nedržel. Riziko se nevztahovalo pouze na případy vyšší moci, např. zatopení gruntu. Pokud vznikla zkáza nedbalostí prodávajícího, byl kupující zproštěn závazku platit kupní cenu. 1

Dig. 18.6.3 Paulus 5 ad sab. Custodiam autem venditor talem praestare debet, quam praestant hi quibus res commodata est, ut diligentiam praestet exactiorem, quam in suis rebus adhiberet. Prodávající má povinnost toliko poskytnout kustodii, stejnou, jaká se poskytuje tehdy,kdy byla dána věc do výpůjčky, a musí poskytnout takovou péči, kterou poskytuje ve svých vlastních věcech. Justinián zachoval tuto myšlenku a vytvořil po staletí formulované pravidlo periculum est emptoris - nebezpečí je na straně kupce. I.3.23. Cum autem emptio et venditio contracta sit (quod effici diximus, simulatque de pretio convenerit, cum sine scriptura res agitur), periculum rei venditae statim ad emptorem pertinet, tametsi adhuc ea res emptori tradita non sit. itaque si homo mortuus sit vel aliqua parte corporis laesus fuerit, aut aedes totae aut aliqua ex parte incendio consumptae fuerint, aut fundus vi fluminis totus vel aliqua ex parte ablatus sit, sive etiam inundatione aquae aut arboribus turbine deiectis longe minor aut deterior esse coeperit, emptoris damnum est, cui necesse est, licet rem non fuerit nactus, pretium solvere. quidquid enim sine dolo et culpa venditoris accidit, in eo venditor securus est. sed et si post emptionem fundo aliquid per alluvionem accessit, ad emptoris commodum pertinet: nam et commodum eius esse debet cuius periculum est. Quodsi fugerit homo qui veniit, aut subreptus fuerit, ita ut neque dolus neque culpa venditoris interveniat animadvertendum erit an custodiam eius usque ad traditionem venditor susceperit. Když ovšem je je sjednána empti- venditio (což se stane, jak bylo řečeno výše, pokud je záležitost sjednávána bez písemného záznamu, hned jak se strany dohodnou na ceně), nebezpečí zániku věci, která byla prodána hned náleží kupci, a to přesto, že tato věc nebyla předána kupci. A tak pokud by byl otrok zemřel nebo byl poškozen na některé části svého těla nebo by některá část budovy nebo budova byla pozřena ohněm nebo byl pozemek buď celý nebo jeho část byl celý smeten silou řeky nebo se stal méně hodnotným záplavou nebo vyvrácením stromů vichřicí, nebezpečí náleží kupci a musí zaplatit hodnotu věci, třebaže mu tato věc nebyla předána. A je tomu tak, protože prodávající nenese vinu na ničem co se nestalo z jeho zlého úmyslu nebo z nedbalosti. Ale jestliže něco k pozemku přibylo po uzavření koupě (např. pomocí naplavení), to co bylo získáno (výhoda - lat. commodum) náleží kupci. Protože ten, kdo nese nebezpečí, ten má mít i užitky z věci. Jestliže by byl uprchl otrok, anebo byl ukraden, Toto pravidlo ve středověku vyvolalo rozpory o jeho smyslu. Právníci přirozenoprávní školy kladli důraz na rozpor tohoto pravidla s zásadou casus sentit dominus. Naopak byla tato nauka byla přijata R.J. Pothierem, podle pandektistiky přechází věc okamžikem uzavření smlouvy do vlastnictví kupujícího, a tedy není důležitý okamžik předání držby. Tvůrci BGB kritizovali tuto zásadu, protože odporuje synallagmatickému charakteru kupní smlouvy. Ve francouzském právu tato zásada konvenuje s představou, že nebezpečí na věci 2

přechází společně s uzavřením smlouvy, protože spolu s uzavřením smlouvy přechází i vlastnictví. Francouzské právo 1583 Code Civil Elle est parfaite entre les parties, et la propriété est acquise de droit à l'acheteur à l'égard du vendeur, dès qu'on est convenu de la chose et du prix, quoique la chose n'ait pas encore été livrée ni le prix payé. 1 a překlad do angličtiny 2 Art. 1583 It is complete between the parties, and ownership is acquired as of right by the buyer with respect to the seller, as soon as the thing and the price have been agreed upon, although the thing has not yet been delivered or the price paid. Podle římského a francouzského práva platí zásada "periculum est emptoris" a tuto zásadu spojil francouzský právník Jean Domat 3 (1625-1696) se zásadou přirozenoprávní "casus sentit dominus". Toto ustanovení CC je výsledkem spojení těcto zásad, a kupec se tedy stává vlastníkem věci již okamžikem uzavření kupní smlouvy. Tímto se francouzské právo zcela odklonilo od práva římského. Římské právo je příznivější prdávajícímu a hledí více na zájmy venkova, francouzské právo chrání kupce a hledí na zájmy městské. 4 Německé právo BGB 446 Gefahr- und Lastenübergang Mit der Übergabe der verkauften Sache geht die Gefahr des zufälligen Untergangs und der zufälligen Verschlechterung auf den Käufer über. Von der Übergabe an gebühren dem Käufer die Nutzungen und trägt er die Lasten der Sache. Der Übergabe steht es gleich, wenn der Käufer im Verzug der Annahme ist. Přechod nebezpečí a nákladů Spolu s předáním zakoupené věci přechází nebezpečí zániku věci a náhodného zhoršení věci na kupujícího. Od okamžiku předání náleží kupci užitky věci a nese náklady na věc. Předání věci se děje hned, když je kupec v prodlení s přijetím věci. 1 text dostupný na www.legifrance.gouv.fr/affichcode.do;jsessionid=672464479011c6ed968a517469c 2334E.tpdjo17v_1?idSectionTA=LEGISCTA000006136377&cidTexte=LEGITEXT00000607 0721&dateTexte=20090903 2 text dostupný na http://www.legifrance.gouv.fr/html/codes_traduits/code_civil_texta.htm#chap TER I - OF THE NATURE AND FORM OF SALES 3 Jean Domat: Le droit public, suite des lois civiles dans leur ordre naturel 4 J. Sedláček, Obligační právo II. Speciální ustanovení o jednotlivých typech smluvních, Brno 1926, str. 72-73. 3

Polské právo 548 KC okamžikem předání věci přecházejí právo na užitky a břemena povinností, a také nebezpečí nahodilé zkázy na věci. Rakouské právo Nebezpečí prodané věci zásadně stíhá prodatele až do okamžiku předání věci. České právo a) podle ABGB 1048-1051 zásadně stíhá nebezpečí zániku věci prodatele až do předání věci, a to jak nebezpečí zániku, tak i nebezpečí zhoršení. Předání věci - okamžik, kdy kupitel uveden byl do takového stavu, kdy je s to věci prodané hospodářsky využívat. V této definici předání věci se odráží (jak říká Sedláček) "stará zásada legislativní moudrosti" cuius periculum, eius commodum. 5 Nelze směšovat přechod nebezpečí a přechod vlastnictví. U výhrady vlastnictví nese kupec nebezpečí okamžikem předání věci, ačkoliv se jejím vlastníkem stává až okamžikem zaplacení kupní ceny. Opačně je tomu v právu anglickém. Strany si mohou sjednat, že nebezpečí přejde v jiný okamžik, než kdy byla věc předána - např. pevné datum přechodu a užitků. Mohou si také smluvit, že věc byla k určitému datu předána, ačkoliv k fyzickému odevzdání a převzetí vůbec nedošlo. b) občanský zákoník z roku 1964 590 Není-li dohodnuto jinak, přechází nebezpečí včetně plodů a užitků společně s nabytím vlastnictví. Jestliže nabude kupec vlastnictví dříve než dojde k odevzdání věci, pak má prodávající povinnosti schovatele. - účastníci se mohou dohodnout, že vlastnické právo přechází již uzavřením smlouvy. Předmět koupě pak bude mít v držbě nevlastník (zřejmě se myslí detence). Z komentáře dále vyplývá, že se musí jednat o věc, která je individuálně určena. 601 Výhrada vlastnictví lex specialis - je-li sjednána výhrada vlastnictví, potom nebezpečí nahodilé zkázy přechází již okamžikem předání věci, a ne okamžikem úplného zaplacení kupní ceny, třebaže se až tímto okamžikem stává kupující vlastníkem. c) obchodní zákoník 513/1991 Sb. Viz vynikající pojednání o kupní smlouvě v Bejček a kol., Kurs obchodního práva. Obchodní závazky, C.H. Beck 2007, str. 243-257. 455-461 Nebezpečí nahodilé zkázy přechází okamžikem, kdy kupující zboží převezme nebo prodávající umožnil nakládat se zbožím kupujícímu, ale ten si zboží nepřevzal. Toto ustanovení je dispozitivní, ale může být měněno pouze v případě, že bylo dostatečně individualizováno. Platba za zboží pro případ ztráty, poškození nebo zničení. Pokud došlo před přechodem nebezpečí na kupujícího a pokud má být zaplaceno při dodání, pak jestliže nemůže 5 tamtéž. 4

prodávající zboží dodat, nemá právo požadovat kupní cenu. Pokud škoda nastala až po předání věci, musí kupující zaplatit plnou kupní cenu, jako by ke škodě nebývalo došlo. Této povinnosti je kupující zbaven tehdy - prodávající zavinil zničení zboží (no bodejť, pak už to není periculum - pozn. P.D.); - kupující odstoupil od smlouvy (jsou-li splněny podmínky sjednané ve smlouvě); - může požadovat dodání náhradního zboží z titulu záruky za jakkost nebo z odpovědnosti za vady (to znamená, že zboží musí bát vadné ještě před zničením - pozn. P.D.); 25 Cdo 1232/2001 Pozn. převod vlastnického práva ( 131 OZ); mohou se dohodnout, že kupující se stane vlastníkem věci dříve než bude odezdána, pak je vlastníkem od okamžiku uzavření smlouvy nebo okamžikem, který si strany sjednají ve smlouvě. Je možno prodat i věc, kterou má ve výpůjčce třetí osoba. - výhrada VLASTNICTVÍ - traditio brevi manu Přechod rizika u zápůjčky Dlužník je vlastníkem vypůjčených věcí a proto nese nebezpečí nahodilé zkázy - casum sentit dominus. Problém tzv. mohatry - dám do zápůjčky individuáně určenou věc, tu prodám a místo ní vrátím peníze. V právu klasickém - mohatra je uzavřena pouze od okamžiku získání peněz. Jestliže bylo jediným cílem přikázání věci za účelem získání peněz a jejich zapůjčení, děje se předání věci ve prospěch dlužníka, a proto nese dlužník od okamžiku předání věci nebezpečí jejího nahodilého zhoršení nebo zkázy. Dig. 12.1.11pr. Ulpianus 26 ad ed. Rogasti me, ut tibi pecuniam crederem: ego cum non haberem, lancem tibi dedi vel massam auri, ut eam venderes et nummis utereris. si vendideris, puto mutuam pecuniam factam. quod si lancem vel massam sine tua culpa perdideris prius quam venderes, utrum mihi an tibi perierit, quaestionis est. mihi videtur nervae distinctio verissima existimantis multum interesse, venalem habui hanc lancem vel massam nec ne, ut, si venalem habui, mihi perierit, quemadmodum si alii dedissem vendendam: quod si non fui proposito hoc ut venderem, sed haec causa fuit vendendi, ut tu utereris, tibi eam perisse, et maxime si sine usuris credidi. Požádal jsi mě, abych ti zapůjčil peníze. když jsem ale žádné neměl, dal jsem tobě mísu nebo hroudu zlata, aby jsi ji prodal a peníze utržené použil pro sebe. Jestliže věc prodáš, mám zato, že byla učiněna zápůjčka peněz. Otázkou ale je, co jestliže ty mísu nebo hroudu zlata bez své viny zničíš dříve než ji stihneš prodat, zda já nebo ty ponesu riziko. Mám zato, že právník Nerva správně říká, že mnoho záleží na tom, zda jsem měl tuto mísu na prodej nebo ne, a pokud jsem ji měl za účelem prodeje, mě náleží riziko zničení, jako bych komukoli jinému dal k prodeji: ale jestliže nebylo navrženo, abych věc prodal, ale bylo 5

prodáno z toho důvodu, abys ty užíval [plody prodeje - rozumí se za účelem půjčky], tobě náleží riziko nebezpečí, a to tím spíše, pokud jsi zapůjčil bezúročně. Příklad: Decimus v úmyslu pokytnout půjčku předá Quintovi věc, aby ji prodal a peníze, které za ni získá, aby použil podle sebe a potom aby Decimovi tuto věc vrátil. Mísa ale byla zničena ještě před tím, než ji Quintus stihl prodat. Je Quintus povinen Decimovi nahradit hodnotu mísy? Nerva říká, a Ulpián s ním souhlasí, že záleží na pohnutce prodávajícího. Pokud měl v úmyslu věc prodat tedy za účelem zisku, potom nese riziko nahodilé ztráty věřitel až od okamžiku, kdy věřitel předal věc dlužníkovi až do okamžiku uzavření prodeje věci dlužníkem - pak se dlužník stává vlastníkem peněz, které získal prodejem věci a kupec se stává vlastníkem věci koupené. Pokud ovšem pohnutka k poskytnutí věci byla na straně Otázky: 1. Kdo je vlastníkem věci do okamžiku jejího prodeje? 2. Kdo je vlastníkem peněz od okamžiku prodeje věci do okamžiku, kdy Quintus předá peníze Decimovi? Na konci třetího století se ale mělo zato, že již přikázání věci za účelem jejího prodeje za účelem zapůjčených peněz způsobuje uzavření kontraktu, a proto působí při předání věci přechod vlastnického práva. A proto dlužník jako vlastník věci nese i riziko. CJ.4.2.8: Imperatores Diocletianus, Maximianus Si pro mutua pecunia, quam a creditore poscebas, argentum vel iumenta vel alias species utriusque consensu aestimatas accepisti, dato auro pignori, licet ultra unam centesimam usuras stipulanti spopondisti, tamen sors, quae aestimatione partium placito definita est, et usurarum titulo legitima tantum recte petitur. nec quicquam tibi prodesse potest, quod minoris esse pretii pignus quod dedisti proponis, quominus huius quantitatis solutioni pareas. * diocl. et maxim. aa. et cc. proculo. * <a 293 s. xvii k. ian. aa. conss.> Přechod rizika u výpůjčky 25 Cdo 691/2006 vis maior (krádež u výpůjčky), srovnání s nájemní smlouvou (tam za odcizení neodpovídá). ŘP (podle Dajczaka): vypůjčitel byl pouze detentorem, ale v nauce klasických juristů se objevuje zásada, že má vrátit předmět v nezhoršeném stavu. Z toho vyrůstá odpovědnost za škodu vzniklou z viny vypůjčitele nebo pomocí vis minor, když byla věc ukradena. Měl tedy detentor povinnost střežit věc (custodia). Pokud užíval věc řádně a v souladu s účelem, potom Přechod rizika u smlouvy o převodu vlastnictví státu k některým věcem, jež měly ve vlastnictví organizace 25 Cdo 426/2000 možno použít i u bezdůvodného obohacení Přechod rizika u nájemní smlouvy 683 odst. 2 OZ, r. NS čj. 25 Cdo 852/2000 Sb.NS 7-8/2002 str. 481 6

632 odst 4 Otázky: 1. Kdy se rozhoduje podle občanského a obchodního práva? 2. Co je to vis maior? 3. Otázka prekluzivní lhůty; rozdíl mezi prekluzí a promlčením. Znění zákona: 683 odst. 2 OZ (od 1.1. 1992) 408 odst. 1 OZ z roku 1950; 231, 391, 431, 235, 408,427 a násl zák. z roku 1950 Přechod rizika u smlouvy o dílo 640 ale nejsou k tomu judikáty 7