Juniorfest podruhé v Horšovském Týně

Juniorfest podruhé v Horšovském Týně Říká se, že u nás v Horšovském Týně se měří čas do Anenské pouti, jinak též Annafest, která se koná uprostřed léta, a čas po pouti. Ti, kteří se zajímají o kulturní dění ve městě, k tomu ještě přidávají vánoční jarmark spojený s Živým betlémem v zimě a Kosafest v Horšově na jaře. Ambici stát se kulturním symbolem podzimu má mezinárodní filmový festival Juniorfest, který do Horšovského Týna zavítá již podruhé. Malí i odrostlejší diváci měli vloni možnost ocenit některé přednosti tohoto festivalu. Tou hlavní je jeho široký záběr jak do filmového světa, tak do divácké obce. Z široké nabídky našich i zahraničních filmů si mohou vybrat všechny věkové kategorie mládeže od předškoláků až po studenty středních škol. V projekci jsou však i filmy, kterým se říká rodinné. Při výběru vždy rozhoduje kvalita snímku. Je zajímavé, že v poslední době se kvalitní filmovou produkcí pro děti a mládež mohou pochlubit především skandinávské země a Nizozemí. Je trochu škoda, že jim vyklízí pozice kdysi ve světě tak uznávaná naše filmová produkce. Juniorfest, to nejsou jen filmy. Pořadatelé nabízejí i řadu doprovodných programů, soutěží a především setkávání s tvůrci : producenty, režiséry, scénáristy a hlavně populárními herci. Nehodí se v úvodníku prozrazovat jejich jména, ostatně najdete je v programu festivalu. Věřte, že není vůbec snadné tyto osobnosti do Horšovského Týna dostat. Jejich čas je drahý a dát je na jeden termín dohromady vyžaduje značné organizátorské úsilí. Největší odměnou všem, kteří se na přípravě festivalu podílejí, jsou samozřejmě rozzářené dětské obličeje v hledišti. Přejeme si, aby jich bylo v letošním ročníku co nejvíce a vám, divákům, přejeme příjemnou zábavu a spoustu prožitků při dobrých filmech a při setkání se zajímavými osobnostmi. Krkonošské pohádky ožily v Erbovním sále V neděli 8.11. v 15 hodin proběhlo setkání s tvůrci Krkonošských pohádek s názvem Anče, Kubo, Krakonoši. Hlavním bodem 1. festivalového dne bylo představení dětského ochotnického souboru pod vedením pana Lahody, který sehrál natáčení jednoho z dílů Krkonošských pohádek. Pro všechny pozvané hosty to do poslední chvíle bylo tajné. Slavnostního uvedení Krkonošských pohádek se zúčastnili : paní režisérka Věra Jordánová, pan Jaroslav Satoranský, paní Jana Prachařová a pan David Prachař. Škoda, že nemohla přijet představitelka Anče paní Hana Maciuchová. Panu kastelánovi Rosendorfskému se ale podařilo nemožnéspojil se s ní telefonicky a rozhovor zprostředkoval i návštěvníkům Erbovního sálu horšovskotýnského hradu a zámku. Výkony dětských ochotníků byly obdivuhodné a perfektní. Simulace natáčení se jim velmi povedla, což ocenili i skuteční tvůrci nejoblíbenějšího českého večerníčku. Po vystoupení souboru následovala beseda s představiteli Krkonošských pohádek. Krakonoše ztvárnil kdysi pan František Peterka. byl samozřejmě také pozvaný, ale pro nemoc se nemohl dostavit. Po skončení úvodní scénky byly ještě vyhodnoceny nejlepší výtvarné práce ke Krkonošským pohádkám. Soutěž vyhlásila Městská knihovna v Horšovském Týně a proběhla ve čtyřech kategoriích. Všechny práce měly vysokou úroveň. Martina Vachtlová

Věra Táborská moderuje Z tiskové besedy s hosty Hosté sledují dětské ochotníky Režisérka Věra Jordánová Scénka z Krkonošských pohádek Anče, Kuba a hajný Pan Satoranský při scénce Předávání cen vyhodnocení výtvarné soutěže

Beseda s tvůrci Kronošských pohádek Jana Prachařová pochází ze slavné herecké rodiny Želenských. Vystudovala loutkařskou katedru na DAMU a více než třicet let působila ve skupině loutkoherců československé televize. Hrála však i ve filmech. V Krkonošských pohádkách si zahrála i se svým manželem Ilijou Prachařem. On v roli škodolibého Trautemberka, ona v roli Krakonošovy pomocnice sojky, tedy vodila a namluvila loutku sojky. Rozhovor s Janou Prachařovou Jakou loutku, se kterou jste pracovala, máte nejraději a proč? Mám pořád oblíbené loutky a jsou to Jůheláci. Cestovala jste se souborem loutkoherců po světě? Kam nejdále jste se podívali? Ano, cestujeme. Nejdále jsme se dostali do Anglie. V rodinných hereckých šlépějích pokračují i váš syn David a vnuk Jakub. Chodíte na jejich představení? Chodím. A velmi ráda. Kdybyste nebyla loutkohereckou, jaká by byla vaše profese? Já jsem o tom nikdy nepřemýšlela. Já jsem si loutkové divadlo vybrala, protože se mi to velmi líbilo. A líbí se mi hlavně proto, že si člověk stále hraje a to je strašně hezké. Natálie Foltýnová Věra Jordánová česká režisérka a scénáristka, tvůrkyně celé řady televizních inscenací (Jana Eyrová, Táto, už je čas, Věra Lukášová, Začínáme žít...) a pořqdů pro děti (Krkonošské pohádky). Rozhovor s paní režisérkou Věrou Jordánovou 1. Jaký žánr filmů máte nejraději?,,nemám jeden určitý oblíbený žánr, může to být od veselohry po tragédii, ale jde o to, jaká je základní myšlenka filmu. 2. Čím byste byla, kdybyste nebyla režisérkou?,,to ví pán Bůh nebeskej a ne já. 3. Máte nějakého domácího mazlíčka?,,měli jsme postupně 3 kočičky, já jsem taková kočičí máma, ale bohužel už odešly do kočičího nebe. 4. Co se Vám líbí na městě Horšovský Týn?,,Ve svém mládí jsem byla nedaleko v blízké vesnici Horšově na zemědělské brigádě. Líbil se mi H. Týn, je to krásné renesanční město s krásným zámkem a nyní vidím, jak je vše nově opravené, že žijete ve velice hezkém prostředí. 5. Když jste byla malá, jakou pohádku jste měla nejraději?,, Dříve nebyla televize, hodně jsem četla knihy, byla jsem takový knihomol. 6. Jak vzpomínáte na Krkonošské pohádky?,,na Krkonošské pohádky vzpomínám jen v nejlepším, byla to velice krásná etapa mého života. Olga Třeštíková, Radka Škopková

Jaroslav Satoranský (* 17. prosince 1939 v Praze) je český herec, dlouholetý člen hereckého souboru pražského Divadla na Vinohradech. Po studiích na DAMU, která ukončil v roce 1961 hrál nejprve v kladenském divadle Jaroslava Průchy, posléze přešel do pražského vinohradského divadla. Pana Jaroslava Satoranského jsme se zeptali, jak se mu spolupracovalo s paní Maciuchovou. Říkal, že výborně. Prý je to zodpovědná a milá kolegyně. Zahrál si s ní ještě například ve filmu Dvě Cecilky. Připomněli jsme mu ještě seriál Inženýrská odysea. I na tuto roli vzpomíná rád. David Prachař (15. ledna 1959) je český herec, syn českého herce Ilji Prachaře a otec herce Jakuba Prachaře. V roce 1982 vystudoval herectví na pražské DAMU a dostal angažmá v divadle S.K. Neumanna (dnešní Divadlo pod Palmovkou). Postupně hrál v divadle E.F. Buriana, Činoherním klubu, divadle Komedie a roku 2002 se stal členem činohry Národního divadla. Získal ceny Alfréda Radoka - v roce 1994 za roli Hamleta a roku 2001 za roli Fausta. V roce 2000 získal cenu Františka Filipovského za dabing filmu Život je krásný. V roce 2007 získal cenu Thálie za mimořádný mužský herecký výkon roku 2006 a to za roli v monodramatu Novecento (Magické piáno), které uvádí pražské Divadlo Viola. V nynější době ho můžeme vídat v Národním divadle, v Divadle Viola, v Divadle v Dlouhé a v divadle Palace. V roce 2006 vystupoval v seriálu Ordinace v růžové zahradě. Davida Prachaře, který ztvárnil hlavní roli v novém českém filmu AŤ ŽIJÍ RYTÍŘI!,jsem ze zeptal: Čím byste chtěl být, kdybyste se nestal hercem? Asi bych byl řezbářem a jako malý jsem si přál být fotbalistou.,,jaký rozdíl je hrát v divadle a seriálu, pohádce??,,skoro žádný, ale v divadle se to nemůže sestříhat tak jako ve filmu. David Prachař nás překvapil odpovědí na otázku, jak prožíval dětství v herecké rodině. Říkal, že byl nejšťastnější, když byl doma sám a s rodinou si dopisovali. Trautenberku prý na něj děti nepokřikovaly.

Slavnostní zahájení Slavnostní zahájení probíhalo od půl sedmé večer. Nejdříve paní moderátorka Petra Jarošová s dětmi malými kouzelníky představily sponzory a vzácné hosty. Našeho festivalu se zúčastnili: paní senátorka J. Rippelová, pan senátor M. Nenutil, pan radní za Plzeňský kraj V. Koubík, pan poslanec V. Vilímec a dokonce současný děkan právnické fakulty v Plzni JUDr. J. Pospíšil. Přímo na pódiu horšovskotýnského kina mohla moderátorka přivítat také loňského držitele řádu nejvyššího stupně pro,,mistra v zahradě dětství pana režiséra Václava Vorlíčka a dále pana kastelána Jana Rosendorfského a samozřejmě pana starostu Horšovského Týna Josefa Holečka. Poté byl promítán velmi povedený film pana režiséra Janáka,,Ať žijí rytíři!,ve kterém si zahráli právě hosté letošního Juniorfestu. Po skončení filmu a krátké besedě s jeho představiteli následoval ohňostroj. Ten si lidé nenechali ujít a neodradil je ani déšť. Lenka Remešová Slavnostní zahájení Petry Jarošové Pan režisér Václav Vorlíček Malí kouzelníci Petra Jarošová a kastelán pan Rosendorfský

Rozhovor s paní Marcelou Pittermannovou 1.,,Jak se vám líbí Juniorfest v tomto roce?,,no já jsem přijela v poledne.říkala jsem si že se pujdu podívat na uvedení Krkonošských pohádek.myslím si,že to bylo skvěle připravený, zahraný,prostě že to bylo opravdu báječný a že jsem se tak dlouho nepotěšila. Jak to děti baví a dospělé to baví,je to bezvadné.ty pohádky jsou už značně letitý,že jo?a pořád jsou živé a pořád to lidí zajímá a myslím si,že to taky byl od organizátorů výborný nápad to tady uvést. Ten začátek je opravdu znamenitej,přeju si,aby to pokračovalo tak dál. 2.,,Vy tu budete po celou dobu Juniorfestu?,,Ano, já tu budu,protože jsem tenhle rok neměla zrovna šťastnej.byla jsem nemocná,kouslo mě klíště,měla jsem boreliózu,a tak jsem se léčila a musela jsem být doma.byla jsem už z toho taková celá ušmouraná,a tak jsem si řekla, že se musím potěšit,protože tady je to vždycky tak fajn!setkám se tu s dávnými přáteli a poznám nové přátele a mám velikou radost,že tady je daleko lepší atmosféra,než třeba v Praze.Tady jsou lidi daleko nápaditější a aktivnější a nejsou tak uspěchaní.už jsem tu byla loni a moc se mi tu líbilo,a tak jsem přijela znova. 3.,,Spousta filmů,na kterých jste spolupracovala,je neuvěřitelná.přesto-je nějaký,který jste si oblíbila nebo na ktérém vás nejvíce bavilo spolupracovat?,,no, já jsem spolupracovala opravdu na desítkách dětských filmů a vždycky mě bavilo spolupracovat po desetiletí s řadou režisérů jako třeba s Věrou Plívovou-Šimkovou,s režiséry Kachyňou,s Vorlíčkem,Polákem.., dělala jsem na seriálu Pan Tau a filmech Páni kluci,tři oříšky pro Popelku a Šest medvědů s Cibulkou-a prostě bylo jich hodně.já na ty filmy vzpomínám ráda a vždy o Vánocích se dívám do televizního programu a počítám: tohle je náš film a tamto je náš film a i když jsou mnohdy hodně staré,jsem ráda,že jsou pořád živé a že je pořád dávají a jsem ráda,že jsem u toho takový léta mohla bejt. 4.,,Jak se cítíte,když se díváte na filmy,na kterých jste spolupracovala?,,když se ten film dělá (a já jsem byla dramaturg a dramaturg musí ten film sledovat od začátku až do konce takže to vidí xkrát)u řady filmů mám svý oblíbený místa a na to se vždycky těším.pak si to užiju!když se ten film nepovedl,tak hrozně trpím.ale většinou se povedl a moc se mi líbí a jsem ráda,že je pořád dávají. 5.,,Jak vyplňujete svůj volný čas?,,no, já už jsem v důchodu a ještě spolupracuju na některých filmech jako dramaturg.a se studenty,které to zajímá si ráda povídám o tom jak to dříve bylo. Taky mám doma kočičku a taky vnuky,takže se rozhodně nenudím. Ondřej Mothejzík Rozhovor s dětmi po návštěvě tohoto filmu Jak se jmenuješ? Jak se ti líbila pohádka? Byla pohádka strašidelná? Byla pohádka srandovní? Martin Leroch. Byla moc hezká. Moc ne. Ano, byla. Jak se jmenuješ? Jak se ti líbila pohádka? Byla trochu strašidelná? Byla pohádka srandovní? Šárka. Jo, líbila. Trochu jo. Jo byla hodně. Natálie Foltýnová a Magdaléna Krausová Skřítkové a Trolové: Tajemná komnata

Redakce: N. Foltýnová, A. Leroch, V. Korunka, M. Krausová, O. Mothejzík, M. Steiner, R. Škopková, L. Remešová, D. Říha, V. Tomanová, O. Třeštíková, J. Horáčková, P. Straka