OBĚTI POLITICKÉ PERZEKUCE 50. LET 20. STOLETÍ NA VYSOČINĚ

OBĚTI POLITICKÉ PERZEKUCE 50. LET 20. STOLETÍ NA VYSOČINĚ Zpracovali žáci osmého ročníku ZŠ Havlíčkův Brod, Nuselská 3240.

SLOVO ÚVODEM Jsme žáci osmého ročníku Základní školy Nuselská v Havlíčkově Brodě. Do projektu Bojovníci proti totalitě pohledem dětí jsme se rozhodli zapojit, neboť jsme se o době, ve které vyrůstali naši prarodiče, chtěli dozvědět něco víc. Chtěli jsme zjistit, jaká byla společnost, ve které naše babičky a dědečkové žili, co o ní ví naši spolužáci a jak na ni nakonec budeme pohlížet i my. A to jsme my. Žáci osmého ročníku. Během získání různých informací, zhlédnutí dokumentárních filmů a setkání s pamětníky jsme si postupně o této době utvořili obrázek. Získali jsme větší přehled o událostech, které se zejména ve 40. a 50. letech 20. století v Československu odehrály a utvořili jsme si bližší obrázek o jednotlivých osobnostech československých dějin. Také jsme se blíže seznámili s regionálními dějinami a jejich osobnostmi. V souvislosti s tímto projektem proběhly také dvě velmi zajímavé besedy s pamětníky J. Gregarem a J. Stojanem. Díky těmto setkáním jsme získali zase o něco větší přehled o životě naší společnosti v 50. letech 20. století. Díky vzpomínkám pana Gregara jsme se dozvěděli i to, co to byly pomocné technické prapory (PTP), kdo do nich byl zařazován a jak to v nich chodilo, co to je Konfederace politických vězňů a co znamená perzekuce a politické procesy. Vzpomínky obou pánů byly velmi zajímavé. 2

Fotografie z besedy s panem J. Stojanem. Obou besed se zúčastnili i žáci 7. a 9. ročníku. 3

ÚVOD Po druhé světové válce (1939 1945) se v Československu dostala do popředí komunistická strana (KSČ). Na jaře 1948 pak došlo ke komunistickému převratu. Československý prezident Edvard Beneš 25. února 1948 ustoupil a jmenoval novou vládu v čele s Klementem Gottwaldem. Komunistická strana se stala rozhodující a neomezeně vládnoucí stranou. Komunisté se začali postupně zbavovat svých oponentů, lidí, kteří si přáli demokracii, svobodné volby atd. Již v roce 1948 docházelo k prvním perzekucím a politickým procesům. Mezi nejznámější patří proces s Miladou Horákovou a spol.. Odehrál se v Praze roku 1950, čtyři z obviněných byli odsouzeni k trestu smrti. Komunisté vedli procesy i proti církvi a vesnickým boháčům tzv. kulakům. V kraji Vysočina (tehdy Jihlavském kraji) docházelo v 50. letech 20. století stejně jako na zbytku území Československé republiky k perzekucím a politickým procesům. Z Jihlavského kraje jsou známy především dva případy: tzv. Číhošťský zázrak a akce Babice. Číhošťský zázrak se měl odehrát v obci Číhošť na přelomu let 1949 a 1950. Zdejší farář Josef Toufar měl sestrojit zařízení, kterým údajně ovládal oltářní křížek. K prvnímu pohybu křížku mělo dojít 11. prosince 1949 a celá akce se měla opakovat ještě dvakrát. Tato událost nezůstala bez odezvy. Do obce začali přijíždět věřící, církevní představitelé a také státní bezpečnost. Farář Josef Toufar byl zatčen. Pohyb křížku byl státní bezpečností (StB) označen za podvod připravený Josefem Toufarem. Tak byl farář obviněn a vězněn neprávem. Akce StB byla namířena proti církvi. Až v roce 1968 vyšlo najevo, že pohyb oltářního křížku byl provokací StB, která chtěla zdiskreditovat církev. Naše společnost nezapomněla na oběť Josefa Toufara. Zjistili jsme, že dne 18.dubna 2009 bude v Číhošti za přítomnosti předsedkyně KPV Naděždy Kavalírové otevřena Klubem českých turistů Stezka Josefa Toufara. Akce Babice byla namířena proti vesnickým boháčům a církvi. Události se odehrály v obci Babice. V červenci 1951 zde byli zavražděni tři funkcionáři místního národního výboru. Soud s první skupinou nazvaný Mytiska a spol. začal v Jihlavě 12. července 1951, bylo zde vyneseno i sedm rozsudků trestu smrti. Mezi popravenými byli i dva duchovní 4

(Václav Drbola a František Pařil). Druhý proces nazvaný Bula a spol. se konal v listopadu 1951 v Třebíči. Duchovní Jan Bula byl odsouzen k trestu smrti. Celkem bylo v případu Babice vyneseno jedenáct trestů smrti, čtyři tresty doživotního žaláře, dvaadvacet osob bylo odsouzeno k dvaceti a více letům vězení, čtyřiatřicet osob k deseti až devatenácti letům vězení a třinácti obviněným byly stanoveny tresty menší než deset let vězení. Ani dnes není tato kauza ještě uzavřena. Pořád je mnoho otázek, na které nejsou přímé odpovědi. Perzekuci, trestnímu stíhání a následnému odsouzení se nevyhnul ani pradědeček jednoho z našich spolužáků. Oldřich Holoubek z Horní Krupé byl Lidovým soudem v Havlíčkově Brodě odsouzen dvakrát. Poprvé byl jako zemědělec odsouzen k šesti měsícům odnětí svobody roku 1956. Podruhé pak roku 1958 k devíti měsícům odnětí svobody. Tehdy byl již pracovníkem JZD, v tomto druhém případu byl obviněn z údajného poškozování provozu. Plně rehabilitován byl Okresním soudem v Havlíčkově Brodě roku 1991. Nyní žije v domově důchodců v Havlíčkově Brodě. Na následující stránce uvádíme příklad novinového článku, který je zaměřen proti zemědělcům. 5

Novinový článek Přísné tresty sabotérům výživy na Dačicku je mimo jiné příkladem toho, jak tisk informoval o trestech uložených zemědělcům. Článek byl otištěn v Jiskře 7. ledna 1950. 6

ANKETA V rámci našeho bádání a hledání odpovědí jsme pro naše spolužáky vytvořili anketní otázky, v nichž jsme se zaměřili na 50. léta 20. století. Anketa byla anonymní a odpovídali na ni žáci 2. stupně (6. 9. ročník). Byli jsme zvědaví, jak se naši spolužáci s jednotlivými otázkami vypořádají. Bohužel se ukázalo, že se jedná o téma, o kterém většina z nich nic neví. Doufáme však, že i díky besedám, jichž se mohli zúčastnit, o ní již ví trochu více. Jejich nejčastější odpovědi uvádíme níže. ANKETA K PROJEKTU BOJOVNÍCI PROTI TOTALITĚ POHLEDEM DĚTÍ Hodící se možnost zakroužkuj: Pohlaví: dívka - chlapec Ročník: šestý sedmý osmý devátý Pozorně si přečti následující otázky a pokus se na ně zodpovědět. 1) Mluvíte někdy doma (s rodiči nebo prarodiči) o době tzv. komunistické totality? Víš, co to znamená? - někdy ano - ne, nemluvíme 2) Vzpomeneš si na to, kdo to byl Klement Gottwald? - československý prezident 3) Víš, co znamená slovo perzekuce? - ne 4) Slyšel/a jsi někdy o politických procesech? Dokázal/a bys napsat, čím se tyto procesy liší od jiných soudních přelíčení? - neslyšela, nevím - ano, slyšel/a, měly politický dopad, lidé byli mláceni a psychicky týráni 7

5) Znáš ze svého okolí někoho, kdo byl v 50. letech 20. století protiprávně (nezákonně) odsouzen? - ne, neznám 6) Říká ti něco jméno Milada Horáková? - ano, byla odsouzena k trestu smrti - ne 7) Víš, co znamená slovo MUKL? - nevím 8) Slyšel/a jsi někdy o Konfederaci politických vězňů? Víš koho tato organizace sdružuje a proč? - ne, nevím - sdružuje lidi, kteří žili v té době a byli odsouzeni 9) Víš, co znamená zkratka PTP (jinak tzv. pétépáci)? - nevím - pomocný technický prapor 10) Slyšel/a jsi někdy o tzv. číhoťském zázraku a o tzv. akci Babice? Dokázal/a bys říct, čeho se tyto záležitosti týkají? - neslyšel/a 8

Úspěšnost 50% 45% 40% 35% 30% 25% 20% 15% 10% 6.A 7.A 7.B 8.A 8.B 9.A 5% 0% 6.A 7.A 7.B 8.A 8.B 9.A Graf zachycující úspěšnost tříd zapojených do ankety. PLUKOVNÍK IMRICH GABLECH Plukovník Imrich Gablech se narodil 4. prosince 1915 v Hrachovišti na Slovensku. Po ukončení studia na gymnáziu v Novom Meste nad Váhom absolvoval letecký výcvik. Dne 1. října 1936 nastoupil na vojenskou základní službu do Piešťan. Za druhé světové války byl vězněn v ruských zajateckých táborech a od roku 1942 rovněž bojoval v řadách RAF. Po válce se stal velitelem na letišti v Havlíčkově Brodě. Protože však za války bojoval po boku Velké Británie, byl zbaven velení a přesunut do zálohy. Ani jemu se tak nevyhnula perzekuce, rehabilitován byl v 90. letech 20. století. 9

Imrich Gablech se svojí uniformou. Návštěva u pana IMRICHA GABLECHA Naše škola začala u školy. Odtud jsme prošli parkem a dostali se na sídliště Žižkov. Bylo horko a my se pomalu blížili k rodinnému domku. Zazvonili jsme na zvonek. Ze dveří vyšel starší pán, který nám přišel otevřít branku. Slušně jsme pozdravili a on nám vstřícně odpověděl. Pak nás pozval dál. Nešli jsme do domku nýbrž na prosluněnou zahradu. Posadili jsme se a on se na nás usmíval. Nejdřív se pochlubil, jak pilně pracuje na zahrádce. Poté nám začal vyprávět svůj životní příběh a my jsme mu kladly otázky. 1) Z jakého důvodu jste se rozhodl stát pilotem? V novinách jsem si přečetl výzvu hledající mladíky, kteří by byli ochotni stát se pilotem. A tak jsem se bez váhání a souhlasu matky rozhodl na výzvu reagovat a zkusit štěstí. To mi nakonec vyšlo. Musel jsem projít několika lékařskými prohlídkami. Před Mnichovem jsem byl umístěn i v Chebu, kde jsem se setkal s tím, jak se Němci chovali k Čechům před válkou. 2) Dne 7. července 1939 jste spolu s dalšími 7 piloty odletěl ze Slovenska do Polska. Mohl byste nám tento váš únik trochu blíže popsat? To jsem zrovna sloužil v Piešťanech. Čtyři jsme se smluvili na útěku. Měli jsme divoký start. Němci se nám snažili v útěku zabránit i střelbou, ale to se jim nakonec nepovedlo a my i přes to všechno nakonec vzlétli a odletěli. Jedno z letadel mělo ale na mále. Mělo vzletět přes takovou zeď. Po odlepení ze země však letadlo spadlo na židovský hřbitov, hrozně jsem 10

se lekl, co se stalo. Chvíli po té bylo letadlo opět ve vzduchu a letělo dál. Celkem odletěla čtyři letadla. 3) Jak jste vnímal situaci v Polsku poté, kdy bylo 1. září 1939 přepadeno německou armádou? V Polsku nastala úplná letecká i civilní dezorganizace. I když jsme měli kolem 1200 aeroplánů, vojensky jsme nebyli na výši a navíc jsme měli zastaralé vybavení. 4) V září 1939 jste byl zatčen sovětskou armádou a internován v zajateckých táborech. Vzpomenete si na některý z táborů, kterým jste prošel a na jeho jméno? Jeden z táborů se jmenuje Horodenka. Je to na Ukrajině. Byl jsem zavřen v okresním vězení v tělocvičně. Tam se stalo několik příhod. Nastoupil k nám nějaký námořník v pěkném oblečení. Protože Němcům se to oblečení líbilo, tak ho nechali vysvléknout jen do spodního prádla. Všimli si, že na ruce má snubní prsten. Chtěli ho od něj, ale námořní kapitán jim ho nechtěl dát, protože to byla jediná vzpomínka na manželku. Proto ho vzali od ostatních pryč. Ozvala se rána. Kvůli jednomu prstenu ho zabili. Také jsem byl uvězněn v tajze. Tam mě dali do takové jámy, kde byla jen lavička. Tam jsem byl něco kolem tří dnů. 5) V roce 1941 jste se dostal do Velké Británie. Jak se vám to podařilo? Přišel 22. červen 1941. Němci napadli SSSR. Z tábora jsme šli asi 120 kilometrů, pak jsme museli nastoupit na vlak a jeli jsme směr Archandělsko. Potkávali jsme zraněné ruské vojáky. Nastoupili jsme na loď a pluli do Anglie, tam jsme dorazili po třech týdnech. Tady už byla polská jednotka. Po dvou týdnech jsem se dostal do Londýna, kde byl český inspektorát. Byl jsem poslán na přezkoušení a lékařské prohlídky, kterými jsem bohužel neprošel. Měl jsem platfus. Byl jsem poslán do důstojnické školy a stal jsem se leteckým kontrolním důstojníkem. Sloužil jsem na největším letišti. Tak jsem válčil až do konce války. 6) Jak jste prožívali konec 2. světové války? Kde vás zpráva o porážce a kapitulaci Německa zastihla? Byl jsem na dovolené v městě Leeds, kam jsem byl pozván bratrem své dívky. Tuto zprávu jsme prožívali bez nadšení, protože jsme nevěděli, co bude dál. My jsme ani nevěřili, že konec války přijde. Pak jsme byli jak zmoklé slepice. Z domova jsem neměl žádné zprávy. 11

7) Byl jste v 90. letech 20. století rehabilitován? V roce 1964 jsem byl rehabilitován částečně a v roce 1990 úplně. 8) Jak vnímáte dobu, kdy bylo ČSR totalitním státem a u moci byli komunisté? Všechno vypadalo slibně, ale 25. února se vše podělalo. Socialismus byl pro nás podvod. 9) Vzpomenete si, jaký byl osud některých vašich kolegů pilotů? Setkáváte se s některými z nich? V dnešní době jich je asi 40, dříve jsem se s nimi setkával, ale teď už ne. Od Imricha Gablecha příjemného, společenského, přátelského, milého, upřímného, veselého, odvážného, statečného a upovídaného pána jsme se dozvěděli spoustu zajímavých věcí z jeho života. Rád si povídá, ale nemá s kým, poněvadž má doma jen dva kocoury, a tak byl rád, že jsme ho navštívili my. V klidu a s úsměvem zodpověděl všechny naše otázky. Své zážitky si do detailů pamatoval a důkladně nám je popisoval. Z vypravování jsme měli smíšené pocity, od veselých až po ty smutné. Jeho povídání se hezky poslouchalo, ale náš čas se už chýlil ke konci. Rozloučili jsme se a odcházeli jsme s velkým nadšením a s příjemnými pocity, že jsme se zase o něco přiblížili k té zajímavé a zároveň smutné době, která nás tolik zajímá. Pokud píšeme o Imrichu Gablechovi, neměli bychom zapomenout ani na Karla Kutlvašra. Patrně nejznámější osobnost zdejšího regionu, která se stala obětí provokace StB a vykontruovaného procesu. Generál Kutlvašr se účastnil bojů již za první světové války, za té druhé se pak mimo jiné zapojil do odbojové organizace Obrana národa a také patřil k hlavním a nepostradatelným aktérům květnového povstání. Po únoru roku 1948 byl z armády propuštěn a následně zatčen. Obviněn byl ze zločinů proti republice a následně ve vykonstruovaném procesu odsouzen. Státní soud v Praze odsoudil Karla Kutlvašra 16. května 1949 na doživotí. V květnu roku 1960 byl na základě amnestie prezidenta republiky propuštěn, 2. října 1961 však umírá. Rehabilitován byl v 90. letech 20. století. 12

Během doby, kdy jsme zpracovávali tento projekt, jsme měli s několika dalšími žáky rovněž možnost zhlédnout dokumentární film o Nicholasu Wintonovi. Pan Winton je důkazem toho, že pokud se člověk rozhodne pomoci, byť jedinému človíčku, může tím přispět k záchraně celého světa. Na závěr tak přikládáme příspěvek žáka sedmého ročníku, který nás zaujal. N I CH O L A S W I N T O N Dne 8.4. 2009 jsem se se svými spolužáky zúčastnil dokumentárního filmu Síla lidskosti. Film trval asi hodinu a poté následovala krátká beseda se Zdeňkem Tulisem. Celým filmem provázel muž, který byl Nicholasem Wintonem zachráněn. A co právě tento muž, Nicholas Winton, udělal? Zachránil 669 českých a slovenských dětí. Proto, aby mohl pomáhat, nasazoval vlastní krk, když falšoval propustky do Velké Británie, kde už na ně děti čekala náhradní rodina. Úřady totiž pracovaly velmi pomalu. Ptáte se, kde vzal odvahu pomoci dětem? Navštívil několik uprchlických táborů, kde bylo plno malých dětí. Ptal se: Co se stane se všemi dětmi, když se o ně nikdo nepostará? Proto se rozhodl, že pomůže dětem sám. ůi přesto, že mu každý říkal, že to nemá cenu, když neexistuje v Praze žádná organizace na pomoc dětem a samotné děti nikdo nikam nepustí, on to zkusil. Za nepříznivých podmínek, protože neměl žádnou kancelář a jeho společníky byla sekretářka a pár dobrovolníků. A přesto to vyšlo. Po návratu do Anglie zkoušel také najít pro děti pěstounský domov. Když měl někdo zájem, dostal spisy s fotkami dětí, aby si vybral. Vypadá to jako obchod s dětmi, ale fungovalo to rychle, což bylo prioritou. Obracel se i na vlády jiných zemí, ale jenom dvě pomohly. Kde na to vzal peníze? Pracoval jako úředník v bance, takže znal mnoho lidí, co mají peníze a pomohou. Navíc každý adoptivní rodič v Anglii musel zaplatit 50 liber. Ale štěstí mu také moc nepřálo. Musel sehnat do druhého dne 1000 liber, aby odjel další vlak. Na začátku září 1939 zorganizoval 13

vůbec největší transport. Na nádraží bylo 251 dětí připravených k odjezdu a v Anglii na Liverpool station na ně čekalo 251 rodin, které se o ně měly postarat, až přijedou. Odjezd byl připravena najednou bylo vše odvoláno. V osudný den 1.září 1939 vypukla válka. Všechny děti uvízly na nádraží, ale co je horší, žádné z těchto dětí válku nepřežilo. A jak to bylo po válce s odvezenými dětmi? Po válce se N.Winton zapojil do práce v mezinárodní organizaci na pomoc uprchlíkům. Považoval to za svůj úkol vrátit uprchlíky zpět do země, odkud byli vyhnáni. O těch, které zachránil z ČSR, však zprávy neměl.svůj čin tajil přede všemi 50 let. Nejspíš bychom o něm ani nevěděli, kdyby jeho žena Greta neuklízela na půdě a nenašla osudný kufřík s knihou výstřižků o transportech. Když to ukázala manželovi, přiznal se. Díky aktivní ženě se dnes kolem tří set zachráněných dětí s mužem, o kterém neměly po 50 let ani tušení, setkává. A jsou s ním v kontaktu, i když žijí v různých státech. Skoro všichni z nich mají nějaký titul a je mezi nimi i známá britská spisovatelka Věra Gissingová. Za svoje činy by si N.Winton zasloužil Nobelovu cenu míru, ale přesto ji nemá a ani by si na to nikdo nevzpomněl, kdyby jeden žák, jenž viděl film, který jsme zhlédli i my, to nenavrhl. Proto se ihned rozjela petice, jež by měla podnítit udělení této ceny člověku, který si to opravdu zaslouží. Podle mě je tento muž hrdina a jsem rád, že jsem viděl film Síla lidskosti a podpořil získání Nobelovy ceny míru podpisem petice, která díky naší třídě kolovala mezi žáky a pracovníky naší školy. Miloslav Hladík, žák 7.A Nicholas Winton. 14

Zpracovali žáci osmého ročníku základní školy: Lenka Smaženková Jana Kondratievová Jana Medová Tomáš Hodboď Tomáš Svoboda Lucie Smejkalová Monika Nováková Aneta Langová Alena Justová 15