Z Oken se vydáte po zelené turistické značce tzv. Lučinatým údolím do Ždírce. ŽDÍREC (SIRTSCH) (slov. Žděrec - od ždáření lesů při zakládání vsi) se připomíná již v 11. století, když v roce 1052 daroval kníže Břetislav I. místního muže jménem Obid staroboleslavskému kostelu. V roce 1412 se v pramenech uvádí informace o Ulrichovi ze Ždírce, náležejícího k panství Houska. V roce 1532 prodal Petr Týn z Týna ves Václavu Hrzánovi z Harasova. Od roku 1850 používá ves současný název. V roce 1861 zde byla postavena kaple svatého Jana. V této vsi najdeme hned několik zajímavostí. Cyklotrasa 0015 Ždírec sice míjí, ale pro ty, kdož mají rádi zajímavosti, můžeme vřele malou odbočku do vsi jen doporučit. Nejen že zde naleznete nově opravenou kapličku, ale také místní náves je částečně vydlážděna neplatnými mincemi! Ze Ždírce pokračujete dále po žluté do vsi BOŘEJOV. Zde doporučujeme zhlédnou kostel sv. Jakuba, připomínaný již ve 14. století. Kostel je také pozoruhodný tím, že má jako jediný v okolí dochovaný kočárový vjezd. Za zmínku stojí i soubor památek lidové architektury a fara z let 1725 1727. Žlutá značka dále vede kolem kostela Z OKEN NA HOUSKU A ZPĚT 15 km a klesá do údolí na rozcestí Pod Bořejovem. Zde narazíme na modrou značku a po ní dojdeme až na HOUS- KU. Tento tajuplný hrad přestavěný na renesanční zámek stojí určitě za návštěvu. Víte, že Houska má pojmenování původní české odvozené od tvaru skály, na níž stojí. Je zajímavé, že nikde není zaznamenaný její německý ekvivalent! A těch záhad a tajemství je mnohem více. Pociťoval je i Karel Hynek Okna - Ždírec po zelené značce, Ždírec - Bořejov po žluté značce, rozcestí Pod Bořejovem - Houska po modré značce; zpět do Doks po červené značce Mácha, který Housku navštívil na své první cestě do Podbezdězí v srpnu 1832 a pak ještě o rok později. Z Housky do Doks půjdete po červené turistické značce, která vede po místní silnici přes vesnickou památkovou rezervaci KRUH a ŽĎÁR. Ve Žďáru vás červená turistická značka povede kolem kaple Nejsvětější Trojice mezi skály do Dolního Žďáru, kde uvidíte domky doslova vtesané Ždírec, náves bořejov hrad houska
do skály. V místě, kde cesta ústí na silnici, se vám otevře jedinečné panorama na oba Bezdězy. 0pustíte červenou značku a odbočíte na silnici vlevo, po níž dojdete až do Oken, kde je vlakové nádraží. Ti zdatnější mohou dojít až do Doks (cca 5 km) po značené cyklostezce č. 0014. Z MÁCHOVA DENÍKU 2. srpna 1832. Nevyspalí kráčeli jsme nadmíru krásným oudolím k Housce. Pískové skalíska sem tam jedlemi, smrky a jiným jehličím porostlé stály nám po pravé ruce, po levé vzhůru do kopce černé lesy, prostředkem hučel jarý potok, sem tam vesnička. V oudolí tom již od Kokořína panuje německá řeč, než sem tam ještě slyšeti jazyk český, jak by se vzpouzel vytisknutí z tak krásného dolu. Tak jsme šli vzhůru proti potoku, až kde si hluboko skalinou promlel průchod; tam jsme, obrátivše se okolo rohu vpravo, v nové, předešlému zcela podobné, vešli oudolí. Brzy však nás vlevo vzhůru vesnicí vedla příkrá stezka na Housku. Tak jsme lezli as 1/4 hodiny. Ještě vysoko nad námi ležela Houska; HOUSKA - kresba K. H. Máchy, 1832
Trasa vede jedinečnými skalními partiemi Kokořínského dolu. Ze Mšena se vydáte po červené turistické značce směr Sedlec. V Sedleci ji opustíte a napojíte se na zelenou turistickou značku, která vás Podhradskou cestou dovede do Kokořínského údolí. Podhradská cesta je 1,5kilometrový úsek stezky ve skalách. Působivá vyhlídka na hrad Kokořín, do Kokořínského dolu a do okolních divokých roklí. Po prohlídce hradu Kokořína se vrátíte zpět do údolí a půjdete po červené značce podél říčky Pšovky na rozcestí pod Pokličkami. Pokličky jsou nejznámější útvary selektivního zvětrávání pískovců. Jejich vznik je podmíněn výskytem tvrdých železitých pískovců až slepenců, které v horní vrstvě silné až ZE MŠENA NA KOKOŘÍN 10 km 1 km tvoří poklice, jež kryjí spodní části měkčího pískovce. Vystoupáte po strmých dřevěných Mšeno - Sedlec červená, Sedlec - Kokořín zelená, Kokořín - Pokličky červená, Pokličky - Mšeno modrá schodech na Pokličky a pokračujete dále po modré značce tzv. Droužkovskou cestou zpět do Mšena. KOUPALIŠTĚ MŠENO SKALNÍ ÚTVAR POKLIČKY HRAD KOKOŘÍN
Z MÁCHOVA DENÍKU Asi šest set kroků vzdál od vchodu kde malý potok hustými olšinami zastíněný v malém vodospádu hlučněji hovoří s rodnou jemu krajinou - rozstoupí se oudolí po levé straně v jiný, širší sice, ale krátký jenom dol. Uprostřed něho stojí vysoká hustě porostlá skála, korunovaná zřiceninami starého hradu; mnohem však vyšší ji obklíčující skalnaté stěny dolu toho, takže ani vysoká jednotlivá věž zřiceného hradu nepřenikne vrcholky jedlí broubících po hoře ohromné tyto zdě. Stavba hradu toho, a obzvláště kulaté věže, jest zcela přiměřena rozmnožiti tichou hrůznost krajiny. Bleděžlutá, jako skála, základ její, zdá se z jediného kusu pozůstávati. Zeď její náramné je tlouštky a až ku špičaté, taktéž přižloutlé kamenné střeše ani jediného okénka nemá. Zcela jest neproměnná, hladká a drobné ozdoby, jako hříčky na krku velikána, pod přístřeším jejím umístěné, činí, že hrůzná její síla tím strašněji doléhá na zbloudilého, zadiveného poutníka. Na něco širším přístřeší se chvěje mladá bříza, ba přiléhajíc k špičaté nevysoké střeše, ba od ní na dol se kloníc, co jednotlivé péro za kloboukem loupežníka. K. H. Mácha, Cikáni, 1. kapitola
Na trasu se v Turnově vydáte od železniční zastávky Turnov-město, kde se napojíte na červenou turistickou značku. Ta vás povede na hrad Valdštejn po tzv. Zlaté stezce Českého ráje. Pod Hlavaticí se můžete podívat na pískovcovou přírodní rozhlednu. Cesta na vrchol je udržována a zajištěna pomocí zábradlí. Naučná tabule podél stezky vás upozorní na pseudokrasové závrty, které jsou ojedinělým přírodním úkazem. Zanedlouho se proti nebi začne rýsovat silueta hradu Valdštejn, který doporučujeme navštívit. Další putování v Máchových stopách vás zavede z Valdštejna na zámek Hrubá Skála. Po červené značce projdete Skalním Hruboskalským městem s několika nádhernými vyhlídkami. Za všechny bychom rádi jmenovali vyhlídku U Lvíčka a Na Kapelu. Další možnou odbočkou je prohlídka arboreta Bukovina (místo se zajímavými či vzácnými stromy). Pokud budete mít chuť, můžete také navštívit přírodní galerii u tzv. Kopicova statku. (Statek není přístupný veřejnosti.) Ze zámku Hrubá Skála pokračujeme po zelené turistické značce tzv. Myší dírou do Sedmihorek. Ta nás zavede Z TURNOVA DO SEDMIHOREK 12 km Trasa je vedena po červené turistické značce tzv. Zlaté stezce Českého ráje. Z Hrubé Skály po zelené do Sedmihorek ZÁMEK HRUBÁ SKÁLA ZÁMEK VALDŠTEJN
do oblasti nazvané Dračí skály, které se staly scenérií pro mnoho našich filmových pohádek (Princ Bajaja, S čerty nejsou žerty atp.). Na konci vás čeká vyhlášené lázeňské místo Sedmihorky. Z MÁCHOVA DENÍKU Myslím, že jsem všem pěkně zavařil, když jsem se nedal za svého života portrétovat. Vše je u mě zahaleno tajemstvím. A především má podoba. Ani Lori nemůžete věřit, když prohlásila, že jedině Quastův portrét je mi nejvíce podobný. A přeci to nejsem já. Velice jsem se bavil, když malíř Josef Uman v roce 1858 namaloval mou hlavu podle Maškova obrazu Jana Křtitele s tím, že tvář Jana Křtitele v kapli na Valdštejně u Turnova je mojí podobiznou. Že prý jsem mu seděl modelem. Já a model. To byste mne opravdu urazili. Já jsem přeci já, jakýpak model. Co lidská tvář? Jen zdání. V svět jsem vstoupil, doufaje, že dnové moji vzejdou zlatý jako máj; jaký mladosti mně slibovali snové... hledám lidi, mém jak ve snu žili, bez srdce však najdu larvy jen! Básník má mít mnoho tváří. A já jich mám nepočítaně, i v tom mám navrch. Kdo všechno mě maloval? A jak mou tvář doba měnila! Až jsem žasl, kdo všechno jsem prý já! Usedlá podoba od Farského, temný bouřlivák Švabinského, snílek Zrzavého nebo unylý poeta Myslbekův? Trochu jsem znejistěl, když mne začal modelovat Knobloch podle antropologického výzkumu mé lebky, který provedl prof. Vlček. Ta busta je mi dost podobná, ale nikdo nemá odvahu říci, to je Mácha. Tak mi ponechte mé tajemství a já vám za to dovolím nahlédnout do mého nitra. Třeba zrovna v Máji. Nynějsí ale čas jinošství mého - je, co tato báseň, máj. Večerní jako máj ve lůně pustých skal; na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal. Tak někdy zase příště.
Z DOKS DO PROVODÍNA 12 km Z Doks do Starých Splavů po červené značce Ze Starých Splavů do Hraničního dolu po modré značce Hraničním dolem pod Dlouhý vrch po zelené značce Z Dlouhého vrchu do Provodína k nádraží ČD po zelené značce Z Doks se vydáte po červené značce tzv. Jarmilinou stezkou vedoucí po západním břehu Máchova jezera do Starých Splavů. Projdete obcí a po modré značce ve směru Provodín dojdete k oplocení Valdštejnské obory. Jdete stále úzkou asfaltovou silničkou podél oplocení obory až narazíte na zelenou značku na počátku Hraničního dolu. Pokračujete dále obklopeni z obou stran bizarními skalními útvary. U prvního a jediného domku, který na této cestě potkáte, odbočíte vlevo. Zelená značka vás vede po asfaltové silničce pod Dlouhý vrch. Dlouhý vrch je táhlé návrší nad Provodínem se zachovalými příkopy a valy opevnění z konce 18. století. Povšimněte si po levé straně chráněné douglasky tisolisté. Douglaska tisolistá byla vyhlášena památným stromem v roce 1998, je vysoká 25 m a stará 120 let. Zde se vám otevře impozantní výhled na vrchy Ronov, Vlhošť na západě a tzv. Spící pannu na severu. Spící panna (Lysá skála) je čedičový dominantní vrch (419 m) Provodínských kamenů, přírodní památky vyhlášené v roce 1956. Název dostala podle toho, že se podobá hlavě ležící dívky. Vypráví se místní pověst o dívce, která raději zkameněla, než by se provdala za nemilovaného muže. Po zelené značce sejdete k vlakovému nádraží Jestřebí-Provodín. MÁCHOVO JEZERO STARÉ SPLAVY DOUGLASKA
Z MÁCHOVA DENÍKU Doputujete-li až ke zřícenině hradu Jestřebí, zpovzdálí na ni pohledíte, dáte jistě za pravdu K. H. Máchovi, který ji přirovnal k mořskému korábu. Samozřejmě některé názvy jsou poplatné 30. létům 19. století. Dnes byste na mapě marně hledali Hirschberg, ale určitě najdete jeho český ekvivalent Doksy. Rovněž tak Máchovo Jestřabí je Jestřebí se zříceninou hradu, který je dnes z bezpečnostních důvodů nepřístupný. Nad Hirschbergem hustý se dmul kouř, až pojednou rozevřev vyhlížel co obruba temná jasněkrásného obrazu; neb za rozpuklinou jeho stál zřicený hrad Jestřabí, co loď mořská, v pestrých barvách oblé důhy jako za barevným závojem. K. H. Mácha: Večer na Bezdězu pohled ze spící panny
Tento výlet vede nejkrásnějšími partiemi Dubska. Na výlet nastupujete v Dubé, kde se z náměstí vydáte po červené značce po silnici do Rozprechtic. V Rozprechticích se napojíte na žlutou značku, která vás povede Pramenným dolem do Dražejova. Dražejov - ves na okraji pískovcové plošiny ve výšce 400 m n. m. První zmínky o vsi pocházejí z roku 1402, požáru ves podlehla v roce 1832. V současné době vesnice slouží především k rekreaci. Za povšimnutí stojí roubená fara se stodolou, kaple sv. Jana Nepomuckého z roku 1767. U čp. 13 se nachází památná lípa malolistá s obvodem kmene kolem 4 m. Před Dražejovem vás čeká prudký výstup těžším lesnatým terénem. Vaše námaha však bude odměněna úžasným výhledem z vrchu Nedvězí. Nedvězí je rekreační osada s pískovcovými výchozy. Více je však známý stejnojmenný vrch - trachytový suk (458 m) s dokonalým kruhovým rozhledem. Ze vzdálenějšího okolí jsou vidět Krušné hory, České středohoří, Lužické hory, Jizerské hory a Krkonoše. Příjezdová cesta do osady je místy tesaná ve skále. Z Nedvězí sejdete po žluté značce na Panenský hřeben. Zde narazíte Z DUBÉ DO DUBÉ 15 km Dubá - Rozprechtice po červené značce Rozprechtice Dražejov - Nedvězí - Panenský hřeben po žluté značce Panenský hřeben - Mokřady Horní Liběchovky po zelené značce zpět do Dubé po červené značce na zelenou značku a tu budete sledovat zpět do Rozprechtic. Cesta vás povede přírodní rezervací Mokřady Horní Liběchovky. Prosíme, abyste nevstupovali mimo značenou cestu! Liběchovka - potok pramenící pod Novým Berštejnem u Dubé mající délku 24,5 km. Od Deštné k Liběchovu tvoří široké údolí s pískovcovými skalami. V údolí jsou zachována luční společenstva a porosty. Mokřady Horní Liběchovky - území o rozloze 78 ha bylo vyhlášeno přírodní rezervací v r. 1996 k ochraně pramenišť, slatin, ostřicových mokřa- Náměstí v dubé socha sv. prokopa u rozprechtic výhled z nedvězí
dů, rákosin a mokřadních olšin. Ty jsou domovem vzácných a ohrožených rostlin a živočichů, zejména unikátních druhů plžů. Sejdete zpět do Rozprechtic a zajdete po červené značce ke kopii sochy sv. Prokopa ve Sviňském dole. Tato socha je úzce spjata s K. H. Máchou, proto ji nemůžeme opomenout. Je z roku l761 a v roce l774 byla svědkem otcovraždy, která se stala epickým základem Máchova Máje. Originál sochy se nachází v Doksech před Památníkem K. H. Máchy. Z MÁCHOVA DENÍKU Ta vražda v Dubé v květnu 1774 mne opravdu dostala. V májové přírodě, kdy se všechno chystá k novému životu, a najednou vražda, smrt... a ještě tak nechtěně, ze zoufalství. Jak symbolické - vraždil můj jmenovec Hynek, tehdy jednadvacetiletý... jaká náhoda, až mne mrazí. Když mi starý hospodský ve vinném šenku u Velkého rybníka tuto hrůznou historku o otcovraždě vyprávěl, byl jsem celý bez sebe. Dlouho jsem chodil temnou nocí po jezerním břehu, ani lůna neprobleskla temným mračnem. A pak jsem stanul na skále nad jezerem, a tady jsem ji uviděl, dívku, anjela padlého, lílii uvadlou, kvůli které se to všechno stalo - a krajina kolem šepce: Jarmilo! v hlubinách vody: Jarmilo! Jarmilo!! Někdy příště...
Z KRAVAŘ DO ZAHRÁDEK 17 km Kravaře - Ronov - Stvolínky - Holany - po červené značce Holany - Zahrádky po modré. Středně náročná trasa s ostrým výstupem na Ronov vedoucí ve druhé části kolem soustavy holanských rybníků. Z Kravař jdete po zelené značce na Ronov, výrazný čedičový kužel vysoký 553 m. Na vrcholu se nachází zřícenina stejnojmenného hradu založeného Berky z Dubé na konci 14. stol. Odsud jsou nádherné výhledy daleko do kraje. V roce 1995 byl vrchol s hradní zříceninou vyhlášen za přírodní památku. Z Ronova scházíte po červené značce do Stvolínek. Stvolínky mají své kořeny už ve 12. stol. Na místě renesanční tvrze se nachází barokní zámek (1664), který dnes slouží jako depozitář českolipského archivu. V obvodu obce je několik barokních soch umělců z Braunovy sochařské školy. Po levé straně v blízkosti Koňského rybníka se nachází pískovcová vyhlídková skála Smrtka. Po červené značce jdete romantickou krajinou holanských rybníků. Soustava holanských rybníků byla vybudována za císaře Karla IV. Jsou situovány na Bobřím potoce a mají důmyslný systém napájení a odtoku, který je často tesaný do pískovce. V blízkosti Hrázského rybníka si prohlédnete vodopád a jeskyni, kde si dáte pozor na kluzké okraje. U Milčanského rybníka mezi chatkami si všimněte odbočky na zříceninu hrádku Vítkovec. Vítkovec byl postaven v roce 1455 Vartenberky. Dnes je zde zachováno nárožní zdivo asi 7 m vysoké. Kolem Holanského rybníka dojdete do Holan. Holany byly založeny kolem roku 1200, od r. 1405 byly městečkem s hrdelním právem. Ve vsi upoutá pozdně barokní kostel sv. Maří Magdalény z r. 1789. Před kostelem je sloup se soškou Panny Marie z r. 1882, na jehož podstavci je vypsána stručná historie obce. Z Holan pokračujete po zelené značce do Valdštejnské aleje tvořené 300 let vísecká rychta Pohled na Ronov stvolínky