Součást Komunity SOLACE Modlitby matek Zpravodaj pro ČR prosinec 2014 Maria řekla: Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova. (Lukáš 1, 38) 71
Modlitby matek Milé sestry v Kristu, pokoj a radost! Ať už se nacházíme v kterékoliv části roku, ale před Vánocemi zvláště, nenechme si vnutit, co a jak ještě musíme udělat, abychom byly dokonalé. Dokonalá matka reálně neexistuje. Naštěstí dokonalost matky před Bohem se měří jinými mírami než prototyp dokonalé ženy dnešního světa. Dovolme si být něžnými, milujícími a nemoderními ženami. I když se nám může zdát, že na nás dotírají povinnosti ze všech stran. Zkusme se upřímně zamyslet, kolik povinností jsme si naordinovaly samy za účelem spokojenosti někoho a kolik jich je skutečně nutné udělat. Když se upřímně zamyslíte, musíte přiznat, že jde v mnoha případech spíše o naši osobní spokojenost. Je skutečně nutné, aby bylo napečeno tolik druhů cukroví? Je nezbytné vidět 1465. díl dalšího nesmyslu nabízeného v TV? Je potřeba, aby bylo beze zbytku uklizeno nebo zkrátka jen uklizeno? Kolik času zabere přehnané nakupování dárků, výzdoba a jiné nutné nezbytnosti? Největším darem od nás pro naše rodiny je teplo domácího krbu, které sálá, i když není dřevo a venku je zima. Maminky, dobíjejme své baterie tak, abychom byly připraveny dávat především jako ženy a matky. Posilujme naše mateřství a ženství. V čem je naše síla? V důvěře v Boha! Odevzdání je vhodným prostředkem k tomu, aby se z nás staly ženy usměvavé, a ne uštvané, radostné, a ne naštvané, svobodné, a ne svázané a také schopné prvotní lásky, a ne zahořklé. Zkusme v duchu nabídnout dvě tyto ženy našim mužům a dětem. Kterou by si asi vybrali? A co víc, jak je leká a mnohdy i zraňuje ta druhá varianta. Maminky duchovní i fyzické, prožijte s Marií o těchto Vánocích hloubku skutečného odevzdání. Maria řekla tolik známé Jsem služebnice. Být služebnicí není být nesvéprávnou bytostí, které dělá, co může, a stejně to stále není dost. Být služebnicí je svobodné rozhodnutí zralé ženy, která poznala svou cestu. Vy, které máte radost z toho, že z vás Bůh učinil svůj nástroj podle své, nikoliv podle vaší vůle, děkujte mu stále za to, že to víte, že jste poznaly, kde je vaše pravá cesta. Vy, které toto poznání nemáte, jednoduše se modlete, aby vám Duch svatý vnuknul touhu po úplném odevzdání. Veronika nám při setkání v Anglii řekla: Když jsme 100% odevzdané Bohu, Duch svatý v nás způsobí, že obyčejní lidé mohou dělat neobyčejné věci. Bůh si vybírá mezi obyčejnými lidmi, mezi těmi, jejichž srdce je otevřené. Nesnažme se být komplikované, ať nás může Bůh utvářet a měnit. Tak skrze nás změní i to, co jsme pokazily, nedokázaly či neučinily. Může pak změnit ty, o jejichž spásu nám jde především, ale bude měnit i ty, kteří jsou kolem nás 2
Úvod v každodenním kontaktu a s kterými máme třeba nějaký nevyřešený problém. My některé věci neumíme vyřešit. Spravedlnost je v tomto světě těžko dosažitelná, ale budeme-li Bohem proměněni, pak On skrze nás bude proměňovat svět. Bůh nás uschopní pro evangelizaci. A spiritualita odevzdání evangelizační je. Reálná válka ve světě skutečně začíná nepokojem v našich rodinách. Přijměme o těchto Vánocích dar od samotného Boha. Jsem přesvědčena, že bude velmi potěšen. Tím darem je proměna nás samotných. Přijetí daru znamená otevřít svá srdce v prostotě a jednoduchosti. Nic neplánujte, jen se nechte krok za krokem v trpělivosti vést. Chudoba není na překážku, naopak Betlém je toho důkazem. V 1. listě Timoteovi se píše o ženě: Spasena bude jako matka, jestliže setrvá ve víře, lásce, svatosti a střízlivosti. Ať se tak stane i vám! V modlitbě zůstávám Markéta *Na titulní straně je Milostný obraz Panny Marie z roku 1710 v Provodově u Zlína 3
Modlitby matek Bůh na mne myslí, je na cestě ke mně... Bůh na mne myslí. Bůh mě hledá. Bůh je na cestě ke mně Cesta je dlouhá. Bůh vyšel ze svého nedosažitelného světla. Šel k prorokům a vešel do jejich slov Vešel do života vyvoleného národa. Šel do základu lidské přirozenosti a vešel do lůna Panny: stal se člověkem v Ježíši Kristu. Přišel na tento svět. To není obraz. Za tím je dlouhá cesta. Tato celá cesta nebyla jen k lidem, nýbrž ke mně. Proroci, židovský národ, dějiny od pádu Adamova až k plnosti časů - těmi všemi přichází Bůh až ke mně. Na mě hledí Kristus. Přichází za mnou skrze své zjevení, skrze svou činnost, skrze své slovo. A tím to ještě nekončí Pane, nedopusť, abys šel za mnou nekonečnou cestou až z hlubin své nedosažitelnosti, celým stvořením a svatým Písmem. A když už zbývá jen jeden krok, že by tento poslední krok nenastal... Co by mi prospělo, že ses mi otevřel, kdybys ale nedošel? Pro svoji lásku nenech můj život dojít do konce, dokud se toto nestane. (Romano Guardini, Světlo) 4
Slovo kněze Slovo kněze Mama je chlieb, ktorý sa láme pre deti. Milé mamy! Určite vy najlepšie viete, čo to znamená byť lámaná pre svoje deti: cez riziká a nepríjemnosti tehotenstva, bolesti pôrodu, prebdené noci až po bezmocnosť z výberu životných hodnôt vašich dospelých detí a ich detí. Každá s vás by ste dokázali porozprávať príbeh svojho lámania, keď ste sa cítili na dne, bez pochopenia najbližších a s otázkou, kde som urobila chyby a som vôbec dobrou mamou? Pocit, keď už nič nie je jasné a človek stráca pevný bod pod nohami, keď sa cíti celkom zlomený, zranený a bezmocný, vie poriadne zatriasť naším životom. Je prirodzené, že v takomto vnútornom prežívaní by sme najradšej ušli pred sebou a svojimi problémami. Ale kam môže ujsť matka viacerých malých detí? Snáď od vysávača k žehličke, alebo od varenia k praniu... A predsa, práve takéto náročné chvíle lámania môžu byť zlomové. Henri Nouwen kdesi píše, že Kristus robí s každým z nás podobne, ako robil s chlebom: každého z nás berie do svojich rúk, požehnáva nás, každého z nás láme, aby nás po kúštiku rozdával. Skúsme optikou tejto vzácnej myšlienky vnímať ako požehnanie všetky tie momenty, keď sme boli v živote zlomení od svojich detí či najbližších. Celý náš život a život našej rodiny je ukrytý v Božom náručí, z ktorého nemôžeme vypadnúť ani vtedy, keď sme sa zašpinili hriechom alebo sa ocitli v neriešiteľných konfliktoch a vzájomnom odcudzení s najbližšími. Boh v Ježišovi Kristovi nás berie do svojich prebodnutých rúk a chce nás požehnať, ale v znamení svojho kríža. Požehnanie prichádza a dáva sa v znamení kríža. Ježiš sa totiž zjavuje ako Boh práve vo vyliatí krvi a v rozlámanom tele na dreve kríža. Náš Boh nie je len milujúci Boh, ale aj Boh trpiaci. Nie je len Bohom trpiacich, ale Bohom, ktorý sám trpí a stáva sa trpiacou láskou. Láska Ježiša Krista dáva utrpeniu nový zmysel, ktorý nespočíva iba v bolesti a v preliatí krvi. Bolesť sa stáva vyjadrením a komunikovaním lásky, ktorá dokáže premeniť utrpenie z bolestnej a nešťastnej udalosti na dôkaz a zjavenie najväčšej lásky... Takto sa utrpenie v akejkoľvek forme a podobe ocitá v strede všetkého, v najhlbšom jadre významu všetkých vecí. 5
Modlitby matek Milé mamy, nedajte si ukradnúť nádej pri pohľade na svoje deti! Aj keď ste niekedy zlomené, nešťastné, vyčerpané a znechutené, keď nevládzete a neviete, ako ďalej, nedajte si ukradnúť dôveru, že vaše utrpenie prijaté s láskou má svoj zmysel. Majte odvahu stať sa v Božích rukách polámaným chlebom, ktorý láskou sýti svoje deti. Nezabudnite! Láska matiek (každej jednej z vás, takej zlomenej, zranenej, nedokonalej a slabej) premáha svet! V modlitbe vám všetkým vyprosujem veľa odvahy nechať sa lámať pre iných a žehnám vás. otec Marián (duchovní otec MM na Slovensku) 6
Duchovní okénko Duchovní okénko Milé maminky, rády bychom vám v této kapitole postupně přibližovaly témata ze spirituality Modliteb matek. Nechť jsou vám tato slova povzbuzením ve vašich modlitebních společenstvích. Minule jsme psaly o třech zásadách našeho hnutí: Neradíme si, Pán Ježíš ví nejlépe, co která z nás potřebuje. Nepomlouváme se, ale prosíme pána Ježíše, abychom mohly vidět lidi kolem jeho očima. Nevynášíme ze skupinky věci, s kterými se maminky svěřily v modlitbě. Buďme velmi citlivé. Prosby Prosby zařazujeme až na závěr MM, po odevzdání. Právě tady je prostor prosit za ty, kdo nás o modlitbu prosili, ale i za vše ostatní, co nám leží na srdci a ne- bylo vloženo do košíčku při odevzdávání. Již neopakujeme prosby např. za děti nebo za ty, které jsme před chvílí s důvěrou odevzdaly. Také je napíšeme do sešitku k tomu určenému. Celý sešitek pak po odevzdání pozvedneme ke kříži a krátce se pomodlíme o to, o co nás druzí prosili. Nemusíme pak při dalších setkáních vždy všechny prosby ze sešitku číst (postupně jich tam může být velké množství) a jen příležitostně je znovu společně projdeme. Budete překvapeny, až zjistíte, že již mnoho z toho, za co se společně modlíte, je Bohem vyslyšeno, ošetřeno či jinak vyřešeno. Budete číst s vděčností. Zatímco my prosíme často jak na kolovrátku, mnohdy si nestačíme hned povšimnout, že Pán koná a koná velké věci. Maminky, mějte důvěru, že prosby a přímluvné modlitby uvnitř vašich skupinek mají velkou váhu. Nejsou o nic menší či méně důrazné než kterékoliv jiné modlitby. Bůh je slyší stejně. Mohou se však vyskytnout případy modlitby urgentní, např. při autonehodě, úrazech či jiných akutních událostech. Tady nabízíme modlitbu žen v pohotovostní skupině. Kontakty najdete vždy na poslední straně Zpravodaje. Také se může stát, že některé maminky mohou mít problém, který nechtějí před skupinou ventilovat, či potřebují modlitebně povzbudit, protože jim z různých důvodů docházejí síly. V MM máme skupinu žen, sloužících jako přímluvkyně právě pro tyto situace. Není nutné, abychom všechny tyto prosby tiskly ve Zpravodaji. Jednak zdaleka ne všechny maminky mají kapacitu na to, 7
Modlitby matek 8 aby se na těchto modlitebních intencích podílely. A ty, které tuto službu mají ve svém srdci, mohou díky elektronické poště relativně rychle tuto službu plnit. Dalším argumentem, proč již netiskneme přímluvy, je i to, že prosby v době vytištění Zpravodaje mnohdy pozbývaly aktuálnosti. Maminky, uvědomme si, že síla našich modliteb spočívá v tom, že matky celého světa, které jsou zapojeny do našeho hnutí, se modlí za naše děti to by pro nás měla být v těch těžkých chvílích největší posila. Problémy nemusí být ani vysloveny, Pán je zná, je třeba důvěřovat a nechat se posílit společnou modlitbou v mateřské skupince. To by nás mělo vést k tomu, abychom chodily na skupinku pravidelně a nevynechávaly. Modlitba ve skupinkách Maminky, věřte, že MM utváří sám Pán Ježíš. On si vás povolal k mateřství stejně tak jako k této modlitbě. Nedělejte si starosti, jak pravidelně kdo chodí na modlitbu do skupinky, zda-li jsou ostatní maminky ochotné jezdit na další aktivity pořádané MM nebo jak prožívají odevzdání. Která maminka se chce skutečně upřímně modlit za svoje děti, jistě přijde vždy, když bude moci. Bude také ochotná dodržovat všechna doporučená pravidla, která nám dala naše zakladatelka Veronika a které vám zprostředkovává vaše národní koordinátorka. Toto jsou maminky, které jsou srdcem v MM. Potom potkáme i maminky, které se sice v MM modlí, ale MM nejsou jejich prioritou. A pak poznáme i maminky, které skupinou jen prošly. Rozhodně není našim úkolem je násilím udržet ve skupince, tím bychom samy mohly lehce porušit to, co nám Pán nabídl v MM. Setkání má být jednou týdně, ne jednou za dva týdny. Vždy ve stejný den a hodinu. Pokud se nemůžeme všechny sejít, spojme se alespoň duchovně. To, co budeme muset dělat v ten čas, kdy jsou MM, pak můžeme přinést Pánu Ježíši jako oběť. Nic si nenahrazujeme. Setkání trvá obvykle hodinu až hodinu a půl. Nemusíme se nikomu omlouvat a nic zdůvodňovat, buďme svobodné. Za maminku, která není přítomna na MM pak ta, která ten den vede modlitbu, odevzdá hromadně její kolečka do košíčku společně s ní samotnou. Ve vedení modlitby se střídáme. Maminky, pokud vám cokoliv kolem modlitby ve skupince není jasné, obraťte se na nás, rády vám poradíme. Je také možné domluvit si návštěvu koordinátorky. Při setkání společně s vámi povede Modlitbu matek a zodpoví vám vaše otázky. Připomínám, že je dobré přečíst si knihu Veroniky Radost z odevzdání, pokud ji nemáte, napište si o ni, rádi vám ji pošleme. Společně s knihou je možné poslat také DVD, kde Veronika mluví o odevzdání a modlitbě.
Ohlédnutí Ohlédnutí Milé maminky, celý pracovní rok 2014 je již za námi. Nesl se v duchu velké změny spojené s odchodem Růženky ze služby národní koordinátorky. Některé jste však měly štěstí a mohly se s ní ještě osobně setkat na některých z výjezdů. Zvláště tehdy, když není nikdo, kdo by mě doprovodil, stále mi je po boku. Pro ty, kdo by chtěl vědět více, tak snad jen to, že se těší dobrému zdraví a věnuje se vnoučatům. Hned začátkem roku jsme mohly absolvovat duchovní obnovu na Sv. Hostýně s duchovním otcem hnutí. Zájem o toto setkání byl velký a nemohly jsme všechny uspokojit. Zúčastnilo se jí kolem 114 žen. Proto i letos počátkem roku tuto duchovní obnovu znovu pořádáme. Každoroční únorová Hromniční pouť matek ve Šternberku se stala již tradicí. Pro příští rok zřejmě projde tato pouť změnami, jejichž důvodem je především přestavba místního kulturního sálu. Vše se jistě včas dozvíte na stránkách farnosti Šternberk, která je pořadatelem této akce. Poté v březnu následovala rekolekce pořádaná pro Modlitby matek a Modlitby otců v Kroměříži otcem J. Červenkou. Sešlo se zde kolem 150 matek i otců. Měly jsme celkem 7 diecézních setkání, každé jiné a každé požehnané. Konferenci jsme poprvé pořádaly v Praze. V úžasném zázemí Komunitního centra Matky Terezy vhodném pro naši konferenci, jemuž podobné v Brně zatím nenajdeme. Přijelo sem mnoho desítek maminek, které se zúčastnily konference vůbec poprvé, a to nám bylo velkou radostí. V závěru roku jsme pak navštívily Star House v Anglii, kde jsme zažily neopakovatelné chvíle nejen s Veronikou, ale s celým jejím týmem, i mezi sebou navzájem. Vyjely jsme na pracovní setkání koordinátorek do Volfířova, které bylo pro naši službu potřebným povzbuzením. Také proběhlo první setkání organizátorů Dětí víry. Vzniklo mnoho nových skupinek po celé zemi. Roztočené kolo setkání, sdílení, svědectví, modliteb, adorací, odevzdání, agapé, slz bolesti, ale i těch radostných, údiv nad zázraky, které Bůh konal, když jsme mu nestály v cestě zkrátka mnoho pohybu, který stál jistě za to. V závěru roku jsme od Pána dostaly také nové krásné prostory pro kancelář a scházení v Brně. Bohu díky za všechno! 9
Modlitby matek Služba to byla naplněná a vnímám, že i požehnaná, mnoho se za ten rok událo a věřím, že mnoho věci posunulo tam, kam všechno naše snažení spěje - k našemu Otci v nebi. Děkuji vám za modlitby, povzbuzení, finanční podporu, všechny upečené buchty či službu v jakékoliv podobě. Děkuji za to, že jste přišly, když bylo třeba. Děkuji, že pracujete na svém odevzdání, že se měníte a umožňujete tak proměnu vašich dětí, protože o ně jde především. Markéta 10 Setkání českobudějovické diecéze v Písku, 6. 9. 2014 V jihočeském Písku se konalo první diecézní setkání hnutí MM v českobudějovické diecézi. Při přípravách jsme vůbec netušily, kolik maminek přijede. Snažily jsme se především vše odevzdávat v modlitbě a důvěřovat, že Pán nám v tomto konání požehná. Moc děkujeme touto cestou všem, kdo se na přípravě setkání podílely především píseckým ženám, které připravily konírnu a nachystaly dobroty, hudební skupince a všem za modlitby za setkání. Velký dík patří i otci Janu Doležalovi za duchovní podporu a sloužení mše svaté. Sešlo se nás přes 60 maminek z různých koutů diecéze. Těšíme se na další setkání a věříme, že se setkáme nejen se známými tvářemi, ale i s novými... Máme velkou radost z toho, že za poslední měsíc vznikly v naší diecézi tři nové skupinky MM. diecézní ČB koordinátorky Eva a Katka Chvála Kristu, dostalo se mi té cti, že mohu něco napsat o diecézním setkání v Písku. Ráda bych začala tím, co pro mě to, že mohu být ve společenství tak milého hnutí jako jsou Modlitby matek, znamená. Je to něco úžasného. Vždyť jenom naše skupinka, která se schází jednou za týden na faře v Trhových Svinech, je posílená silou Ducha sv., a to jistě každá z vás již pocítila. Můžeme si být jisté, že naše modlitby jsou a budou vyslyšeny, musíme nechat na Pánu Bohu, kdy se tak stane, někdy je to pro nás těžké. Vzpomínám si, že mě velmi potěšila přítomnost tolika maminek z naší českobudějovické diecéze, a zvláště mladých maminek, to je pro mě velká naděje do budoucna. Toto setkání bylo díky našim diecézním koordinátorkám skvěle připravené. Přestože mají obě děvčata malá miminka, zvládla to na jedničku. Díky všem, kdo se zasloužili o krásný průběh tohoto setkání. Písek je moc krásné město, na člověka tam dýchá dobrý duch minulosti. Jsem ráda, že jsem tam byla, myslím, že mohu za obě maminky Marušku a Renču, které byly se mnou, říci Díky Bohu a vám všem, že jste. Věra H.
Ohlédnutí Setkání litoměřické diecéze v Liberci, 20. 9. 2014 V sobotu 20. září se uskutečnilo diecézní setkání hnutí MM v Liberci. Na setkání přijela Markéta s Růženkou a také Klára Hrušovská. Vzhledem k tomu, že náš kraj bývá označován jako misijní oblast, nečekala jsem příliš velkou účast a doufala jsem, že se nás sejde alespoň tolik, abychom daly dohromady jednu skupinku matek. Prvním překvapením byl počet příchozích. Sešlo se nás asi dvacet pět, většina z nás byla místních. Dvě paní přijely ovšem až ze vzdálené Bíliny jejich obětavý pan farář je dovezl do Liberce a po skončení zase vyzvedl a vezl takovou dálku zpět. Atmosféra setkání byla přátelská, svědectví, která jsme slyšely, nás povzbudila a upevnila nás v úmyslu se za své děti vytrvale modlit. Vlastní modlitba na nás svou silou a opravdovostí mocně zapůsobila. Podle slov několika účastnic bylo toto setkání pro ně doslova peckou, podnětem, který je vyburcoval z nečinnosti. Některé šly na setkání jen proto, že slíbily pomoc při organizaci či ze zvědavosti a jejich radost a nadšení po skončení modlitby byly úplně dojemné. Více než dva roky jsme se scházely tak dvě, někdy tři matky, a teď najednou máme dvě tak naplněné skupinky, že se asi budeme muset ještě rozdělit. Prosily jsme Pána Ježíše o dvě či tři maminky a dostaly jsme dvě, tři skupinky Mé díky patří organizátorkám, zúčastněným maminkám, těm, kdo pomáhali a všem, kdo se za naše setkání modlili. Děkuji našemu panu arciděkanovi Radkovi Jurnečkovi za možnost uspořádat setkání na arciděkanství na faře a také otci Ignáci Majvaldovi OFM, který nám sloužil mši svatou. Jsem Pánu Ježíši velmi vděčná, že vše, co nás trápí při výchově dětí, mu můžeme v modlitbě svěřovat do rukou. Děkuji Bohu a také Matce Boží Panně Marii za jejich ochranu a péči o nás a naše rodiny. Prosím všechny, kdo budete tyto řádky číst, o modlitbu za naše nově vzniklé skupinky u nás v Liberci. Jolana Těmínová, Liberec Národní konference MM v Praze, 10. 12. 10. 2014 Dlouho jsme v týmu národní koordinátorky zvažovaly (a modlily se za to), zda uspořádat národní konferenci v Praze. Nakonec jsme se pro to rozhodly a průběh ukázal, že to bylo dobré rozhodnutí. Účast byla, pravda, trochu nižší (asi 240 maminek), než bývá v Brně, ale zase to měly blíž maminky ze západních a severních Čech. Mnohé se s Modlitbami matek teprve seznamovaly a na podobné akci byly poprvé. Bylo dobře takto jim vyjít vstříc. Úvodní mše svatá v pátek večer v Komunitním centru Matky Terezy začala o půl hodiny později (ne náhodou, jak jsme se dozvěděly později od sloužícího otce), 11
Modlitby matek takže i ty, které kvůli volbám nestíhaly, přišly většinou včas. Mši svatou sloužil P. Jan Maria Vianney Dohnal OFM. Z jeho promluvy, která navazovala na evangelium (Lk 11, 15-26), cituji: Když náš vztah k Bohu zvlažní, když v rodinách nestojíme o to, abychom se společně modlili, abychom žili z Božího slova, přenáší se náš chladný vztah k Bohu na manžela, na děti. ( ) Chtějte prožít tyto dny v obnově vztahu k Bohu, k Ježíši, k církvi, k sobě navzájem. 12 Františkáni P. Jan Maria Vianney Dohnal a Pavel Šebestián Smrčina při páteční bohoslužbě
Ohlédnutí Večerní program pak pokračoval sliby diecézních koordinátorek a těch, kdo slouží v týmu národní koordinátorky a kdo se za ni a za hnutí MM modlí. Nejdříve ale promluvil otec Šebestián o službě: Ušetřeme si prohlášení: nebudu sloužit. Tento postoj nebezpečně rychle prosákne do naší mysli, našich postojů a reakcí Jsme stvořeni k tomu, abychom sloužili. Když člověk řekne: já si velím, já jsem pánem svého srdce, Hospodin nás nechá. Skončí to ale tak, že se staneme otroky, protože my neumíme vládnout, nejsme na to vybaveni a když se zřekneme vlády Toho, který je nade vším, který v nás dokáže všechno harmonicky uspořádat, začnou nám vládnout sobectví, lenost, emoce, strach, hněv, zášť, žárlivost Do našeho srdce plíživě vstoupí temné království, které nám maximálně ponechá pocit, že vládneme, ale ve skutečnosti jsme totálními otroky Skutečná služba Bohu je v duchu a v pravdě. Znamená to, že ukázním své srdce, otevřu ho tomu, který je mým pánem, abych sloužil v jeho duchu, jeho láskou, abych projevoval, že nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. Můžeme sloužit obětí, všechny své dobré kříže můžeme nabídnout Bohu jako celopal pro záchranu duší. Místo toho necháváme tuto možnost propadnout do ztracena, vršíme své sebelítosti. Ohromná služba je stávat se obětí úplnou a ustavičnou. Takovou obětí se mohu stát pouze tehdy, když mám v sobě lásku. Bůh po nás nechce, abychom si přidávali další služby, ale chce, abychom to, co žijeme - okolnosti, vztahy -, abychom proměňovali láskou, prosvětlovali Božím postojem. To je pravá Skládání slibů do komunity Solace 13
Modlitby matek služba. Když o toto budeme usilovat, budeme služebníky Nejvyššího a můžeme dál pokračovat v každodenních činnostech tak jako Panna Maria, která všechno uchovávala ve svém srdci. Přeji vám, abyste objevily krásu služby Bohu, protože v té službě si ohromně odpočinete. Za sebe mohu říct, že když na mě dopadá přemíra úkolů a starostí a já přitom dokážu v odevzdanosti říct: Pane, já jsem Tvůj služebník, vládni mi, já se vzdávám práva Ti do toho mluvit, najednou ze mě tíha spadne, mám radost, svěžest a když se ohlédnu, vidím, že události mají logiku. Přeji vám, abyste objevily lehkost služby Duchu svatému. Když začnete sloužit ďáblu, je to dřina. Tak si vyberme dobře. Slavnostními sliby večerní program končil. V sobotu ráno jsme začínaly ranními modlitbami chval. Poté nás v krátkém proslovu pozdravil otec biskup Václav Malý. Na úvod vyjádřil radost z toho, že může pohlédnout do tváře tolika ženám-matkám, které mají účast na stvořitelském díle Božím a které se modlí za své děti. Toho si chceme vážit, to je třeba zdůrazňovat zvláště v dnešní době, kdy role matky je tak nějak upozaděna a chápe se jako nějaké břímě, jako něco, co si člověk naplánuje vedle dalších plánů. Vy vytváříte duši domova Často toho máte na svých bedrech mnoho. Musíte Otec biskup Václav Malý při zahajovacím vstupu leccos rozhodovat, navíc každý partnerský vztah i v manželství může zevšednět, někdy máte pocit, že dobrá snaha o výchovu potomstva se vám vymyká z rukou Tak bych vás chtěl povzbudit, abyste vytrvaly, abyste to nevzdávaly, i když je to každodenní lopota A zároveň abyste vnášely do této doby něhu. Papež František dost často mluví o něze. To se jakoby dnes nepatří. Dnes se cení síla, rozhodnost, svaly, okamžitě to vyřeš, okamžitě najdi cestu A cesta je často temná, člověk nedohlédne, nevidí a stojí rozpačitě A já myslím, že před Pánem Bohem nemusíme nic předstírat, můžeme i toto přijmout. A vy ženy můžete něco, co my, muži, nemůžeme - můžete do této doby vnášet něžnost, něhu Děkuji vám za to, že se modlíte, že se takto scházíte... Vždycky zdůrazňuji, že když se mluví o nových svatořečeních, tak tam chybí ženy-matky, ale také otcové, že pořád převažují tzv. duchovní osoby, ale vy jste také duchovní osoby Měl bych toho na srdci více. Ale, jak jsem řekl, nechci vás ani poučovat, ani nechci vyslovovat nějaké veliké ideály, ale přicházím spíš jako bratr, který vám chce upřímně poděkovat. Chci vám říct, že si obrovsky vážím i toho, že věnujete tento čas, vážím si toho, že jste otevřeny možnosti zázraku života. Buďte hrdé na to, že jste matkami, i když to dnes není společensky příliš uznáváno, je to obrovské vyznamenání. 14
Ohlédnutí Hlavní přednáška sobotního programu byla sestry Veroniky Barátové z komunity Blahoslavenství. Téma tvořilo motto letošní konference: Nepřizpůsobujte se tomuto světu, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste rozsuzovali, co je vůle Boží. Ř 12, 1. Je to závažné téma. Na svůj dotaz dostala sestra Veronika upřesnění z Jer (kap. 11, kde se mluví proti modlářství) a Sír (kap. 34, kde je řeč proti snům, věštbám a podobným záležitostem). Sestra Veronika Barátová z komunity Blahoslavenství Modla je to, co považuji za nejvyšší hodnotu svého života místo Boha Ježíše Krista. Je to dobro, které povýším na nejvyšší dobro a chci, aby i můj Bůh sloužil tomuto mému nejvyššímu dobru. První je nutno vzpomenout zdraví. Jsme ochotni udělat všechno, někdy i za cenu ztráty vlastní duše, jen abychom dosáhli zdraví. Je to modla stejně jako vnitřní harmonie, úspěch, seberealizace. Druhou oblastí jsou lidé kolem mě, mé vztahy. Maminkám se někdy děti mohou stát modlou. Samy se vzdají všeho a všechno dělají pro své děti. Může to tak být i v jiných vztazích, třeba k manželovi. Je pro mě vším a chci, aby i Bůh tomu sloužil. Nabízí se nám spousta seminářů, technik, cest, jak dosáhnout absolutního a plného rozvoje své osobnosti: rozšířené vědomí, vedení duchovními vesmírnými bytostmi Tato mentalita má jeden cíl: aby si člověk uvědomil, že on sám je Bohem a jiného Boha nepotřebuje. Nepotřebuje Ježíše Krista, nepotřebuje odpuštění a už vůbec mu nemá co do života mluvit nějaký kříž. Kříž se musí negovat, všecko se dá zařídit jinak. Když se setkáme s nějakým směrem, který hovoří o vesmírných si- 15
Modlitby matek lách, duchovních silách o kosmickém Kristu, který nemá nic společného s Ježíšem z Nazareta,v takovém případě musíme být velmi opatrní. Nemáme co do činění s Ježíšem ani s Duchem svatým. Sám Ježíš nás varuje. Říká: přijde čas, kdy mnozí povstanou a řeknou tady je Kristus, tam je Pán Ježíš říká: nevěřte jim, budou dělat velká znamení, zázraky, budou uzdravovat, aby podle možností svedli vyvolené, tedy nás, křesťany. My se někdy necháme nachytat na zdánlivě křesťanský slovník. Např. terapie reiki bude stále operovat Kristem, Bohem, odpuštěním, láskou, ale nic z toho neodpovídá křesťanské víře. Právě naopak, protože vám nakonec řeknou, že je jedno, v co věříte, zda v Ježíše, Krišnu, Buddhu Není to jedno! Protože ten, v koho já věřím, ten je cílem mého života a určuje hodnoty mého života. Takže Ježíš nás varuje. Varuje nás i učení církve, např. KKC 675, kde se mluví o náboženském podvodu, který bude lidem přinášet zdánlivé řešení jejich problémů za cenu odpadnutí od pravdy. Takže ďábel dosáhne svého. Jeho taktika je táhnout nás na zlatých nitkách harmonie osobnosti, úspěchu a dotáhnout nás tam, kam chce. Jeho strategie je oddělit nás od Ježíše Krista, cílem je oddělit nás od skutečné spásy. A Pán Ježíš nás varuje: Můžete získat všechno na tomto světě, ale můžete tím ztratit duši. A když chcete všeho dosáhnout na tomto světě, je to jenom díky tomu, že máte strach z kříže. Pán Ježíš říká: Kdo nebere na sebe svůj kříž, nemůže mě následovat. Jako křesťané žijeme v tomto světě, žijeme ve vztazích, jsme povoláni, abychom dávali život, děti patří do našeho života. Bůh ví, co všechno potřebujeme, ví, že zápasíme o život, o živobytí, že potřebujeme světlo, sílu. Pán Ježíš říká: Já jsem přišel, abyste měli život a měli ho v hojnosti (J 10,10). Život v hojnosti chápeme podle mentality světa. Ježíš však mluví o životě v plném smyslu slova, o životě, který začal mým početím a nikdy neskončí. Cíl našeho života je nebe. Svou věčnost si budujeme už teď. Ježíš chce, abychom žili už teď. Přišel, aby nás učil žít, aby nás pozvedal, když padáme, aby nás vytahoval ze všech stínů smrti znovu do života. Abychom netrpěli kvůli svým hříchům, abychom se neobviňovali, neodsuzovali, neodsuzovali druhé, nežili ve výčitkách, sebeobviňování. Častokrát si ubližujeme, protože jsme zraněni a Ježíš přišel, aby se dotkl toho zranění v nás, aby nás postavil do světla, aby nám byl odpuštěním, aby nás uzdravoval Opakovaně nám říká: Já jsem stále s tebou po všechny dny tvého života. Já tě miluji až po tu totální propast, která se zjevila na kříži. Kříž je symbol zatracenců, těch, kteří už ani nebyli považováni za lidi. A Ježíš na sebe vezme tuto podobu, tento úděl. Protože Bůh Otec a Duch svatý viděli, že toto je jediné místo záchrany pro člověka. Co mám dělat, když chci, aby mou nejvyšší autoritou byl Bůh? Pán Ježíš nám říká (Lk 14, 26-27): Kdo přichází ke mně a nemá v nenávisti otce, matku, muže, 16
Ohlédnutí děti, pole, majetek, kariéru, zdraví, i sebe sama, nemůže být mým učedníkem. Kdo jde za mnou a nenese svůj kříž, nemůže být mým učedníkem. Jsou to těžká slova, je třeba jim dobře porozumět, ale pak se nám stanou světlem, velkou pomocí. Nejvyšší lásku máme prožívat ve vztahu k tomu, kdo je nejvyšší, kdo je Láska sama. On je hodný té nejvyšší lásky člověka. Terezie z Lisieux nás učí, že na lásku se dá odpovídat jenom láskou. Když se Bůh v Ježíši Kristu ke mně sklání až na dno propasti mé bídy, mohu mu odpovědět jedině láskou. Ty jsi moje všechno (sv. Ter. z Lis.). Dokážeme to také tak Ježíšovi říct? Neříkáme to spíše dítěti, manželovi? Moje všechno, to je jedině Bůh, protože On je Cesta, Pravda a Život. Všechno pomine, jediné, co nám zůstane, je náš vztah s Bohem. Takže když je Ježíš v mém životě na prvním místě, je to otázka rozhodnutí, modlitby, formování víry na základě učení církve. Obnovte se proměnou své mysli metanoia, to je právě to, co jsme si řekli: dát Ježíše na první místo ve svém životě a ve světle evangelia spolu s Ježíšem žít všechno, co mi život přináší, v dobrých i zlých časech, v hojnosti i v nouzi. Vím, komu jsem uvěřil, kdo je mé první a nejvyšší dobro. Abychom rozsuzovali, co je vůle Boží Vůle Boží je vaše posvěcení (1Sol 4, 3). Boží vůle nemusí být vždycky mé zdraví, dokonalé vztahy Bůh touží žít s námi náš život, ať se nám vede jakkoliv. Víra není světlo, které rozptýlí všechny naše temnoty, ale svítilna, jež vede naše kroky nocí a pro cestu nám to stačí (Lumen fidei). Bůh neposkytuje trpícímu člověku argumenty, které všechno vysvětlí, ale nabízí svou odpověď v podobě své doprovázející přítomnosti. V Kristu Ježíši sám Bůh sdílí s námi naši cestu a nabízí nám na ni svůj pohled. To je ta svítilna. Nejkrásnější modlitba a největší zápas je modlitba za spásu druhého člověka. Máme se modlit za svoji spásu a spásu svých nejbližších. Je to mnohem víc než modly tohoto světa a je s tím spojen zápas, zápas o skutečnou lásku. Po přednášce jsme na výzvu pražské koordinátorky Marušky provedly metanoiu, obrácení o sto osmdesát stupňů. Místo pódia jsme teď měly před sebou liturgický prostor, před kterým se otevřela posuvná stěna. Mši svatou sloužil otec Šebestián. Ve své promluvě, v návaznosti na úryvek z evangelia sv. Lukáše o tom, jak Panna Maria navštívila Alžbětu, nám otec Šebestián řekl: Panna Maria se setkala s Alžbětou. My jsme sem museli nějak doputovat a ona se také vydala na cestu, spěchala. Celý náš život je vlastně takové putování, někdy zapomínáme, že na tomto světě nejsme doma, jsme na cestě. Blaze člověku, který nezapomíná na to, že jsme poutníci, že někam směřujeme, že jsme lid, který je v pohybu. Není naším úkolem si to nějak zařídit a pak si ten život odžít. Ne, my jsme v pohybu, máme putovat, nezabydlet se třeba ve způsobu uvažování, v nějakých životních návycích. Je třeba si zachovat pohotovost, bdělost, tvárnost, 17
Modlitby matek svěžest Kdybyste všichni zůstali doma a řekli si: Já si pak o tom přečtu ve Zpravodaji, dobře, tak byste si přečetli ve Zpravodaji, ale nezažili byste to, co tady možná zažijete. A měl pravdu. Některé zážitky, jako třeba sdílení ve skupinkách a následné svědectví několika maminek, které následovalo po polední pauze, se na papír zachytit nedá. Konferenční kapela 18 Nedělní bohoslužba, celebruje P. Michael Špilar
Ohlédnutí Sobotní program pak pokračoval plynule společnou modlitbou matek a den jsme zakončily agapé. Poslední společně slavenou bohoslužbou byla nedělní mše svatá v kostele sv. Františka z Assisi. Sloužil ji otec Michael Špilar, Ocarm. Promluva se vztahovala k evangelnímu úryvku z této neděle (Mt 22,1-14 pozvěte na svatbu, koho najdete). V evangelním příběhu je dvojí pozvání. Hosté nejprve odmítnou. Král ale není ten, kdo by házel flintu do žita po prvním nezdaru. Král Božího království je poměrně vytrvalý ve svém úsilí dostat na hostinu, koho jen jde. Dalším momentem příběhu je zvláštní lhostejnost, zvláštní nepřátelství pozvaných. Objevuje se jakýsi konkurent králova pozvání, který ohrožuje hostinu. Co to je? Co je protikladem, konkurentem hostiny, na kterou jsem pozvaný já? ( ) Ve svých farnostech jsme někdy tak zabydleni, že si všechno dokážeme ošéfovat. Hrozí nám, že se budeme věnovat svému namísto Božímu. Hrozí nám to jak v církvi, tak v osobním životě. A přitom se budeme tvářit strašně zbožně. Křtem jsme dostali pozvání na hostinu, která začíná už tady. Přichází do toho, co žijeme. Přijměme pozvání a opusťme to, čím si snažíme zajistit vlastní hostinu na vlastní náklady. A přitom na ni nemáme. Na hostinu, která je pořádná, má jenom Pán Bůh. Milé maminky, doufám, že těm z vás, které v Praze nebyly, přiblíží tento výběr z promluv a přednášek atmosféru první pražské konference. Byla to velmi vydařená událost a všem, kdo se na její organizaci podíleli, zejména pražským koordinátorkám a jejich týmu, patří veliký dík. Jana Šv. Přinášíme dvě reflexe z konference Ke konferenci pár slov napsal i otec Petr Bauchner: Osobně jsem na konferenci prožíval pokoj z toho, že organizátoři i zúčastnění na setkání vše vložili do Božích rukou. Vnímal jsem, jak celé setkání roste k určitému vrcholu, který jsem prožil ve chvíli, kdy maminky odevzdávaly na lístečcích své rodiny do Boží lásky. Naplňovalo mě to velkou úctou k poslání, které ženy v mateřství dostávají, co všechno je to stojí, jak tím zrcadlí Boží lásku. Bylo to pro mě jako muže hodně silné, nové, připomnělo mi to moji již nežijící maminku Míša se zamýšlí nad osobní svátostí smíření, k nim bylo během soboty mnoho prostoru Snad nejvíc na mě zapůsobila slova otce Šebestiána o svátosti smíření. O tom, jak je to s člověkem vážné, pokud si myslí, že nemá žádné závažné hříchy, samozřejmě kromě těžkých hříchů podle desatera a zpovídá se takovým tím dětským způsobem podle zpovědního zrcadla nebo horko těžko stvoří 19
Modlitby matek 20 nějaké věty vlastními slovy, které ani moc nedávají smysl. A potom pokud někdo upadne, ale dokáže se s upřímnou lítostí vyznat ze svých provinění - jak je najednou prozářený sluncem a plný Božího pokoje. Říkala jsem si v duchu, to jsem já (ta první varianta), ale bohužel nevím, co s tím a snad se mi podaří něco víc na konferenci k tomu načerpat. Byla jsem v tomto směru štědře obdarovaná. Děkuji tímto Bohu za světlo, otci Šebestiánovi za zprostředkování Boží blízkosti, lásky a pokoje. Děkuji koordinátorce Markétě i jejímu týmu za přípravu konference. Děkuji pražským koordinátorkám Marii a Janě. Marii za moderování konference, všechny krátké vstupy. Dokázala říci pár slovy vše potřebné (jedna z věcí, kterou obdivuji a snažím se k ní také propracovat). Janě, se kterou jsem mohla být v průběhu konference v užším kontaktu, za organizaci, zvládání nestandardních situací, ochotu přerušit činnost, naslouchat a poradit. Děkuji vedoucí naší skupinky za svědectví z Tišnova, za upozornění na Novénu k Panně Marii rozvazující uzly. Byl to první krok ještě před svátostí smíření, kdy ty nejhorší uzly Panna Maria rozvázala. maminka Michaela z Prahy Setkání koordinátorek s Veronikou ve Star House, 5. 9. 11. 2014 V listopadu se několik diecézních koordinátorek a také některé členky týmu národní koordinátorky zúčastnily setkání s Veronikou ve Star House v Anglii. Celý čas byl vyplněn srdečnými rozhovory, modlitbou a nasloucháním naší zakladatelce. Během setkání jsme s Veronikou nesly náročnou situaci, protože jí hned po našem příjezdu zemřel bratr Peter. (Touto cestou vkládám do vašich modliteb i jeho duši). Veronika přesto, že byla velmi vyčerpaná, se nám věnovala s láskou a obětavostí. Celý dům s jeho obyvateli byl otevřen pohostinství naší návštěvě. My jsme pak mohly prožít tyto dny v duchovním odpočinku a radovat se ze společného sdílení. Během rozhovorů s Veronikou jsme vnímaly, jak velmi jí záleží na zachování spirituality MM. Znovu opakovala slova o tom, že modlitby v brožurce, ze které se modlíme, nejsou její (i když je napsala), nýbrž jsou dílem Ducha svatého. Proto jsou tak jednoduché, proto se je mohou modlit matky na celém světě, přestože jsou to ženy různého intelektu a vyznání. Veronika říká: Bůh je moudrý, ví, že skrze srdce matky může změnit svět. Matka to kvůli svému dítěti udělá Matka je ochotná se kvůli svému dítěti změnit a my musíme dovolit Bohu, aby nás přetvořil. Dále Veronika mluvila o odevzdání Do většiny věcí Boha pouštíme, ale někde ho vpustit nechceme. Bůh nás ale chce navštívit všude i tam, kde není uklizeno. 100% odevzdání znamená pustit Boha všude. Bůh nás miluje a miluje nás vášnivě. Pokud to tak necítíte, proste Ducha svatého, aby vám to dal poznat. Odevzdání je