SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU 1. NÁZEV PŘÍPRAVKU VEROSPIRON 2. SLOŽENÍ KVALITATIVNÍ I KVANTITATIVNÍ Spironolactonum 25 mg v 1 tabletě 3. LÉKOVÁ FORMA Tablety. Popis přípravku: téměř bílé ploché diskovité tablety s vyražením VEROSPIRON na jedné straně a charakteristickým zápachem (po merkaptanu). 4. KLINICKÉ ÚDAJE 4.1 Indikace Spironolakton se používá ke krátkodobému preoperativnímu léčení primárního hyperaldosteronismu, dále k dlouhodobému léčení pacientů s adenomem kůry nadledvin, produkujících aldosteron - pokud pacient nemůže být operován anebo pokud operaci odmítá. Léčení edematózních stavů; léčení edémů provázejících městnavou srdeční chorobu a retenci sodíku u pacientů, kteří nereagují anebo nesnášejí jinou terapii. Léčení edémů při cirhóze jater s edémem a ascitem. Při udržovacím léčení je nutná kombinace s klidem na lůžku a snížením přívodu tekutin a soli. U pacientů s nefrotickým syndromem, jestliže neměla uspokojivý účinek terapie základní choroby, restrikce tekutin a soli ani podávání jiných diuretik. Zde se doporučuje kombinovat spironolakton s dalšími diuretiky. Terapie hypertenze v kombinaci s jinými antihypertenzívy. Terapie hypokalémie. U hypokalemických pacientů, kteří nemohou být léčeni jiným přípravkem. U pacientů léčených digitalisovými glykosidy k prevenci hypokalémie, jestliže jiné metody nedostačují. 4.2 Dávkování a způsob podání Dospělí a mladiství: K preoperační terapii u diagnostikovaného hyperaldosteronismu lze podávat 100-400 mg spironolaktonu denně ve 2-4 dílčích dávkách. Pokud pacienta nelze operovat, je možná dlouhodobá terapie nejnižšími, individuálně účinnými dávkami. V takovém případě se původní dávkování snižuje každých 14 dní až do dosažení minimálně účinné dávky. Při dlouhodobé terapii je vhodné kombinovat spironolakton s dalšími diuretiky. Tak se sníží dávky i nežádoucí účinky. Při edémech (srdeční selhání, cirhóza jater, nefrotický syndrom) je úvodní denní dávka pro dospělé obvykle 100 mg, rozděleně do 2-4 dílčích dávek; může se však pohybovat mezi 25-200 mg denně. Spironolakton se vždy musí kombinovat s jiným diuretikem, nejlépe s látkou působící proximálněji v renálním tubulu. Při podobné kombinaci se diuréza zvýší již první den; v takovém případě zůstanou dávky spironolaktonu nezměněny. 1/5
U hypertenze je úvodní dávka 50-100 mg denně v jedné denní dávce nebo rozděleně do 2-4 dávek a v kombinaci s jinými antihypertenzívy. Terapie spironolaktonem má trvat nejméně 2 týdny, protože dříve nelze očekávat účinek. Další dávkování je individuální. Při hypokalémii vyvolané diuretiky lze podávat spironolakton v dávkách 25-100 mg, jestliže perorální přívod kalia a jiné metody šetřící draslík neměly dostatečný účinek. Spironolakton se může kombinovat s diuretiky a antihypetenzívy. Při podávání spironolaktonu je třeba v pravidelných intervalech sledovat renální funkce a hladinu sérových elektrolytů. Maximální denní dávka činí 400 mg spironolaktonu. Děti: Obvykle se podává celodenní dávka 2-3 mg na 1 kg tělesné hmotnosti dítěte, rozděleně do čtyř jednotlivých dávek. Při edémech se podává 3,3 mg na 1 kg tělesné hmotnosti dítěte, rozděleně do čtyř jednotlivých dávek. To znamená na 15 kg tělesné hmotnosti 2 tablety denně, rozděleno po půl tabletě čtyřikrát denně nejlépe po šesti hodinách. Způsob podání: Přípravek lze užívat dlouhodobě, intervaly mezi dávkami se řídí počtem denních dávek, minimální odstup by neměl být kratší než 5 hodin. Přípravek je určen k vnitřnímu podání bez ohledu na příjem potravy. U mladších dětí se podávají tablety rozdrcené současně s jídlem. 4.3 Kontraindikace Anurie, akutní renální insuficience, zřetelně snížená funkce ledvin, hyperkalémie, hyponatrémie, porfyrie, přecitlivělost na složky přípravku, laktace a 1. trimestr těhotenství. 4.4 Specielní upozornění Spironolakton může vyvolat přechodné zvýšení urey a kreatininu, zejména u pacientů s poruchou ledvin. Někdy také může vyvolat i reverzibilní acidózu. Spironolakton přímo neovlivňuje metabolismus cukrů, ale jeho podávání diabetikům vyžaduje značnou opatrnost. V průběhu terapie spironolaktonem pacient nesmí požívat alkohol. Zbytečnému podávání je třeba se vyhnout; dlouhodobé podávání mnohonásobku lidských terapeutických dávek zvířatům někdy vedlo k vývoji karcinomů a myeloidní leukémie. Podání tablet dětem do 3 let není vhodné pro nepřesnost jejich dělení. 4.5 Interakce Spironolakton potencuje účinky jiných diuretik a antihypertenzív; dávkování těchto látek - zejména ganglioplegik - musí být v kombinaci se spironolaktonem sníženo alespoň o 50 %. Kombinace spironolaktonu s dalšími K + šetřícími diuretiky (amilorid, triamteren), inhibitory ACE nebo s indomethacinem mohou vyvolat těžkou hyperkalémii. Současné podávání chloridu amonného zvyšuje nebezpečí vzniku acidózy. Spironolakton snižuje reaktivitu cév na noradrenalin, což může být důležité při lokální nebo celkové anestézii. Spironolakton může prodloužit biologický poločas digoxinu a zvýšit tak jeho hladinu v séru i jeho toxicitu. Při kombinaci digitalizace se spironolaktonem je třeba pečlivě monitorovat pacienta, aby se kardiotonikum nepředávkovalo anebo nepoddávkovalo. 2/5
Salicyláty mohou inhibovat natriuretický účinek, spironolakton je třeba podávat opatrně. Fludrokortison může v kombinaci vyvolat paradoxní zvýšení exkrece kalia. Spironolakton interferuje s některými laboratorními testy - se stanovením digoxinu v plazmě, kortisolu nebo adrenalinu v séru, stanovením plazmatické aktivity reninu, radioesejemi na deoxykorton, estrogen a progesteron. 4.6 Těhotenství a kojení Spironolakton a jeho metabolity procházejí placentární bariérou. Gravidním ženám se proto spironolakton v 1. trimestru nepodává a v 2. a 3. trimestru se může podávat jen ze závažných důvodů. Kanrenon, metabolit spironolaktonu, přechází do mateřského mléka. Pokud je u kojící ženy podávání spironolaktonu nezbytné, musí přestat kojit. 4.7 Možnost snížení pozornosti při řízení motorových vozidel a při obsluze strojů Spironolakton může zejména v počátečních fázích podávání snížit pozornost a reaktivitu pacienta. Alkohol tuto situaci ještě zhoršuje. Později, po stabilizaci pacienta, je v individuálních případech možné řízení motorového vozidla a obsluha strojů. 4.8 Nežádoucí účinky Při dlouhodobém léčení se nezřídka objeví hyperkalémie, hyponatrémie a gynekomastie. V ojedinělých případech se vyvinula agranulocytóza. Jiné nežádoucí reakce popsané po spironolaktonu jsou: gastrointestinální potíže (křeče v břiše, průjem, krvácení do žaludku, žaludeční a duodenální vředy, gastritida, zvracení), spavost, letargie, bolesti hlavy, makulopapulózní nebo erytematózní kožní erupce, urtikarie, zmatenost, léková horečka, ataxie, neschopnost dosáhnout nebo udržet erekci, nepravidelné menses anebo amenorea, postmenopauzální krvácení, zhrubnutí hlasu. Nežádoucí reakce bývají reverzibilní po přerušení dalšího přívodu léčiva. U pacientek užívajících spironolakton byl popsán i vznik karcinomu prsu, příčinná souvislost však nebyla prokázána. 4.9 Předávkování Předávkování spironolaktonem vyvolá hyperkalémii, hyponatrémii méně často i acidózu. Při předávkování se podává parenterálně glukóza s insulinem, v těžkých případech je nutná dialýza. 5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI 5.1 Farmakodynamické vlastnosti Spironolakton je diuretikum šetřící draslík, antagonista aldosteronu. ATC skupina: C03DA01 Aldosteron je nejsilnější přirozený mineralokortikoid. Jeho receptor je solubilní cytoplazmatický protein, který pravděpodobně existuje v aktivní a v inaktivní alosterické konformaci. Spironolakton se váže na receptor a pravděpodobně zabraňuje vzniku aktivní konformace. Tím zastaví řetězec biochemických pochodů, které vedou k syntéze fyziologicky aktivních transportních bílkovin. Aldosteronové receptory jsou přítomny v četných oddílech nefronu i v řadě dalších tkání včetně slinných žláz a tlustého střeva. Z daného hlediska jsou nejvýznamnější cílové buňky v distálních úsecích distálního tubulu a sběracích kanálků. Konečný účinek aldosteronu je zvýšení reabsorpce Na + a sekrece K +. Na základě svého mechanismu účinku spironolakton působí pouze za přítomnosti endogenního nebo exogenního aldosteronu a mimoto může být jeho účinek snížen nebo zrušen zvýšením koncentrace aldosteronu. Poměr iontů Na + : K +, vylučovaných močí, se za kontrolovaných podmínek příjmu elektrolytů dá použít jako nepřímý ukazatel aktivity aldosteronu. Spironolakton může tento poměr značně zvýšit. Zvyšuje také vylučování Ca ++, a to přímým účinkem na tubulární transport. 3/5
V relativně vysokých koncentracích může spironolakton inhibovat biosyntézu aldosteronu. Teoreticky by takový účinek vyvolal zvýšení diurézy, v terapeutických koncentracích spironolaktonu však tento efekt není pravděpodobný. 5.2 Farmakokinetické vlastnosti Spironolakton se po p.o. podání rychle absorbuje, maximální hladina v plazmě je dosažena do 30-60 minut. V té době je 60 % látky v plazmě přítomno v nezměněné formě, která má eliminační poločas několika hodin. Spironolakton se intenzívně metabolizuje. Hlavní metabolit je kanrenon, který v plazmě rychle dosáhne rovnováhy s kanrenoátem draselným. Plazmatické poločasy terminální fáze eliminace těchto dvou metabolitů jsou cca 17-22 hodin. V moči se obě látky objeví jen v malých množstvích, přednostně se vylučují ve formě dalších metabolitů. Ostatní identifikované metabolity v moči jsou: 6 Beta-hydroxysulfoxid a 7 Alfa-sulfon spironolaktonu, 15 Alfa-hydroxykanrenon, 7 Alfa-sulfoxidy spironolaktonu (dva epimery) a konečně 6 Beta-hydroxy-7 Alfamethylsulfonylový derivát, který představuje hlavní vylučovaný metabolit v prvních hodinách po podání. Přibližně 90% per os podaného spironolaktonu se ve formě metabolitů eliminuje do 6 dnů, cca 53% močí, 36% stolicí. 5.3 Preklinická data ve vztahu k bezpečnosti přípravku Hodnoty LD50 spironolaktonu po p.o. podání myším, krysám a králíkům je vyšší než 1000 mg/kg. V chronických toxikologických studiích měl spironolakton u krys tumorigenní účinky s proliferativními účinky na endokrinní žlázy a na játra. V dávkách používajících 25-250 násobek terapeutické dávky u člověka 2 mg/kg se projevily benigní adenomy thyreoidey a testes ve zřetelné závislosti na podané dávce. U krysích samic se ve středním dávkování objevily maligní tumory mléčné žlázy. Po dávkách 500 mg/kg vznikly hepatocytomegalie a nesignifikantní byl výskyt hepatocelulárního karcinomu. Při 2 roky trvajícím podávání kanrenoátu draselného krysám se objevily myeloidní leukemie a tumory jater, štítné žlázy, testes a mammy. V testech na bakteriích a kvasinkách neměl kanrenoát mutagenní efekty, které se však projevily v řadě in vitro testů na savčích buňkách. 6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 6.1 Seznam všech pomocných látek Mastek, škrob, monohydrát lakosy, koloidní bezvodý oxid křemičitý, magnesium-stearát. 6.2 Inkompatibility Nepopisují se. 6.3 Doba použitelnosti 60 měsíců. 6.4 Uchovávání Uchovávejte při pokojové teplotě (15-25 0 C), chraňte před světlem. 6.5 Druh obalu Foliový blistr, příbalová informace, papírová skládačka (pro velikosti balení 20 a 100 tablet). Polyprolylénová lahvička s polyethylénovým uzávěrem, příbalová informace, papírová skládačka (pro velikost balení 100 tablet).. 6.6 Návod k užití 4/5
K perorálnímu užití. Lze užívat dlouhodobě, intervaly mezi dávkami se řídí počtem denních dávek, minimální odstup by neměl být kratší než 5 hodin. U mladších dětí se podávají tablety rozdrcené současně s jídlem. 7. DRŽITEL REGISTRAČNÍHO ROZHODNUTÍ Gedeon Richter Plc. Gyömröi út 19-21, 1103 Budapešť X., Maďarsko 8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO 50/512/92-S/C 9. DATUM REGISTRACE/DATUM PRODLOUŽENÍ REGISTRACE 08.09.1992/8.4. 2009 10. DATUM POSLEDNÍ REVIZE TEXTU 8.4. 2009 5/5