Právní úprava počítačových programů

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy Právní úprava počítačových programů Bakalářská práce Autor: Jolana Kühnel Právní administrativa v podnikatelské sféře Vedoucí práce: JUDr. Aleš Rozehnal, Ph.D. Praha Červen, 2013

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Praze dne 20.6.2013 Jolana Kühnel

Ráda bych tímto vyjádřila poděkování JUDr. Aleši Rozehnalovi, Ph.D., za inspirativní a trpělivé vedení mé bakalářské práce.

Anotace Bakalářská práce se zabývá problematikou tvorby a ochrany počítačových programů v současné právní úpravě. Vymezuje terminologii základních technických pojmů a seznamuje se stávajícími právními normami, a to jak v tuzemské, tak i v evropské legislativě. Klíčová slova: počítačový program, software, licence, autorské právo, duševní vlastnictví Annotation This Bachelor thesis deals with the creation and protection of computer programs in the current legislation. It defines terminology of core technical concepts and introduces the existing legal standards and this in both internal and European legislation. Key words: computer program, software, licenses, copyrights, intellectual property

Obsah: Úvod... 6 1 Definice základních pojmů... 7 2 Současná právní úprava počítačových programů... 10 2.1 Duševní vlastnictví... 10 2.2 Mezinárodní smlouvy a úprava duševního vlastnictví... 11 2.3 Autorská práva v tuzemské legislativě... 15 2.3.1 Autorský zákon... 16 2.3.2 Licenční smlouva... 23 3 Tvorba počítačových programů a druhy děl... 29 3.1 Vznik počítačového programu... 29 3.2 Druhy děl... 32 3.2.1 Spoluautorské dílo a dílo souborné... 32 3.2.2 Zaměstnanecké dílo... 33 3.2.3 Školní dílo... 34 4 Právní ochrana počítačových programů v ČR a EU... 35 4.1 Autorskoprávní ochrana počítačových programů v ČR... 35 4.1.1 Právní ochrana počítačového programu podle práva soukromého... 36 4.1.2 Právní ochrana počítačového programu podle práva veřejného... 46 4.2 Autorská práva v legislativě EU... 49 Závěr... 52 Seznam použité literatury... 53 5

Úvod V oblasti informační a komunikační technologie učinilo lidstvo v posledních letech velmi výrazný pokrok. Dnes si již málokterý obyvatel západního civilizačního světa představí běžný život bez osobního počítače a mobilního telefonu. Tato práce je věnována výsledkům tvůrčí činnosti člověka v oblasti informačních technologií, konkrétně počítačovému programu, a právě v oblasti novodobých komunikačních technologií a prostředků lze zaznamenat v současnosti největší pokrok. Na významný rozvoj a vzrůstající význam této oblasti stále více reaguje i právní věda vnitrostátními i mezinárodními předpisy. V současné době dochází k formování zvláštního právního odvětví, práva informačních a komunikačních technologií, zabývajícího se právními vztahy, v nichž hraje určitou roli právě informační a komunikační technologie. Oblastí, která tvoří část tohoto právního odvětví je softwarové právo. Softwarové právo se zaměřuje na právní vztahy, v nichž má software důležité postavení. Toto odvětví práva soustředí svou pozornost zejména na právní ochranu software různými nástroji práva duševního vlastnictví. Řeší otázku tvorby software, dispozici s ním a licenčních vztahů, kterým je software předmětem. Zatímco se právní úprava týkající se informačních a komunikačních technologií, zejména německy a anglicky mluvících zemí, vyvíjí již několik desítek let, české právo se této problematice začalo věnovat poměrně nedávno. Úkolem této práce je zmapovat zejména právní ochranu počítačového programu v českém právním řádu a přiblížit i ochranu práv související s počítačovým programem na mezinárodní úrovni, zvláště pak v EU. 6

1 Definice základních pojmů Úvodem je třeba seznámit se s několika technickými pojmy, které problematiku právní ochrany počítačového programu provázejí. Počítačový program V české právní úpravě nelze dohledat definici software nebo počítačového programu, s pojmem počítačový program však pracuje. Vymezení pojmu počítačový program pocházející z oblasti české právní teorie je následující: soustava příkazů, které jsou schopny řídit činnost počítače za účelem dosažení konkrétního výsledku. 1 Směrnice 2009/24/ES o právní ochraně počítačových programů definuje pojem počítačových programů jako programy v jakékoliv formě, včetně těch, které jsou součástí technického vybavení (hardware). Tento výraz zahrnuje rovněž přípravné koncepční práce vedoucí k vytvoření počítačového programu za podmínky, že povaha těchto prací v pozdější etapě umožní vytvoření počítačového programu. 2 Na rozdíl od české právní úpravy pak pojem počítačový program uvádí slovenská právní úprava ve svém autorském zákoně 5 odst. 17:,,Počítačovým programom je súbor príkazov a inštrukcií použitých priamo alebo nepriamo v počítači. Príkazy a inštrukcie môžu byť napísané alebo vyjadrené v zdrojovom kóde alebo v strojovom kóde. Neoddeliteľnou súčasťou počítačového programu je aj podkladový materiál potrebný na jeho prípravu (...). 3 1 CHALOUPKOVÁ H., SVOBODOVÁ H., HOLÝ P. Zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) a předpisy související. Komentář. 2. vydání. Praha, C.H. Beck, 2004. S. 152 2 MINISTERSTVO KULTURY. 2007 Ministerstvo kultury, Směrnice EP a Rady 2009/24/ES ze dne 23. dubna 2009 o právní ochraně počítačových programů (kodifikované znění směrnice 91/520/EHS) (Official Journal L 111/16, 5/5/2009) Dostupný z: http://www.mkcr.cz/assets/autorske-pravo/evropska-unie-aautorske-pravo/02_s_2009_24_es_pocitacove-programy_cs.pdf 3 SLOVENSKO. Zákon Slovenské Národní Rady č. 383/199 Z. z., Autorský zákon a zákon, ktorým sa mení a doplňa Colný zákon v znení neskorších predpisov, 1997. Dostupný z: http://www.quazell.com/slovensky/patzakony/38397.htm. 7

Pojem počítačový program není možné zaměňovat s pojmem software. Software v sobě zahrnuje nejen počítačový program, ale i dokumentaci, na kterou se vztahuje jiná právní úprava než na program. 4 Počítačový systém je tvořen jeho technickým (hardware) a programovým vybavením (software). 5 Software je programové vybavení počítačového systému, tedy vše, co není jeho technickým vybavením. V informatice je software sada všech počítačových programů používaných v počítači, které provádějí nějakou činnost. Aplikační software umožňuje koncovému uživateli zpracovat jeho konkrétní požadavek. Systémový software zajišťuje vlastní chod počítače, jedná se o programové vybavení, které umožňuje uživateli pracovat s počítačem, např. spouštět aplikace apod. Uživatel se systémovým software přímo nepracuje. Mezi systémový software řadíme operační systém a ostatní systémové programy. Hardware neboli technické vybavení, zahrnuje všechny fyzické součásti počítače. Je tvořeno vlastním počítačem, popř. přídavnými zařízeními, jako je např. klávesnice, tiskárna, myš apod. 6 Open source - Za Open source software se pokládají takové aplikace, které jsou šířeny se zachováním určitých práv a svobod pro jejich koncového uživatele (tedy nabyvatele licence). Jde o práva spouštět program za jakýmkoliv účelem, studovat, jak program pracuje, a přizpůsobit ho svým potřebám (předpokladem k tomu je přístup ke zdrojovému kódu), redistribuovat kopie dle svobodné vůle, program dále vylepšovat a zveřejňovat tato zlepšení. 7 4 KNAPPOVÁ M., ŠVESTKA J., DVOŘÁK J. a kolektiv. Občanské právo hmotné 3. 4. Aktualizované a dopl. vyd. Praha: ASPI Wolters Kluwer, 2007. ISBN 978-80-7357-230-3. S. 240 5 KOLÁŘ, Petr. Operační systémy [online]. Liberec: 2005-02-01, [cit. 2008-09-07]. Dostupné z: http://www.nti.tul.cz/~kolar/os/os-s.pdf 6 Citace. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida): Wikipedia Foundation, 11. 12. 2006, last modified on 29. 5. 2013 [cit. 2013-06-02]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/citace 7 ŠTĚDROŇ, Bohumír. Ochrana a licencování počítačového programu. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, a.s., 2010. ISBN 978-80-7357-555-7. S. 9 8

Zdrojový kód je zápis textu počítačového programu v některém programovacím jazyce, který je uložen v jednom nebo více textových souborech. Zdrojový kód je následně buď přímo prováděn, nebo je z něj nejprve překladačem vytvořen samostatný spustitelný soubor složený ze strojových instrukcí a teprve ten je pak přímo spuštěn. Překladač tedy generuje strojový kód. Strojový kód je posloupnost strojových instrukcí prováděných procesorem počítače, které jsou zapsány pomocí posloupností číselných kódů těchto strojových instrukcí. Dekompilace je zpětné vygenerování zdrojového kódu ze strojového kódu. 8 Data jsou údaje zpracovávané počítačem. Databáze je propracovaný systém pro ukládání dat a jejich následné zpracování. Databáze obsahuje data (informace) uložená na paměťovém médiu. Tato data mezi sebou mají určité vztahy a jsou určitým způsobem členěna. 9 Interoperabilita je schopnost různých systémů vzájemně spolupracovat, poskytovat si služby, dosáhnout vzájemné součinnosti. 10 8 Citace. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida): Wikipedia Foundation, 11. 12. 2006, last modified on 29. 5. 2013 [cit. 2013-06-02]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/citace 9 ADAPTIC. Internetový slovníček. Adaptic.cz [online]. 2005 2013 2008-2011 [cit. 2013-06-06]. Dostupné z: http://www.adaptic.cz/znalosti/slovnicek/databaze/ 10 Citace. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida): Wikipedia Foundation, 11. 12. 2006, last modified on 29. 5. 2013 [cit. 2013-06-02]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/citace 9

2 Současná právní úprava počítačových programů 2.1 Duševní vlastnictví Duševní vlastnictví je soubor práv k výsledkům duševní tvůrčí činnosti člověka, které představují nehmotné statky uplatnitelné na trhu. Přesnou definici duševního vlastnictví však v našich právních předpisech nenalezneme. Lze jej chápat jako právo k nehmotným majetkovým hodnotám (statkům), která jsou objektivně vnímatelné smysly a jsou způsobilé být předmětem právních a ekonomických vztahů. K tomuto je však potřeba jejich hmotné zachycení (na papíře, obrazové vyjádření, zápis na datovém nosiči apod.) nebo jiná objektivní smyslová vnímatelnost (přednáška). Právní teorie od sebe odděluje samotné duševní vlastnictví jako nehmotný statek a hmotné vyjádření lidské tvůrčí. Vychází tak zejména z právní praxe, kdy například předmětem zabrání věci podle trestního zákoníku může být jen hmotný nosič záznamu, na kterém se informace fyzicky nachází. 11 Duševní vlastnictví hraje významnou roli v pokroku a vývoji lidstva, je zastoupeno prakticky ve všech oblastech lidského konání. Jedním ze základních úkolů práv na ochranu duševního vlastnictví je vytvořit podmínky pro zabezpečení tvorby i užití těchto duševních hodnot, stimulovat tvůrce a zabezpečovat pozici uživatelů. 12 S rozvojem globální komunikace prostřednictvím novodobých komunikačních prostředků, jakými je v prvé řadě internet a dále např. bezdrátové či satelitní vysílání, jsou stále patrnější specifika vlastnictví některých produktů lidské tvořivosti. 11 EPRAVO. epravo.cz [online]. epravo.cz, a.s. 1999-2013, ISSN 1213-189X [cit. 2013-06-07]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/dusevni-vlastnictvi-16458.html 12 KNAPPOVÁ M., ŠVESTKA J., DVOŘÁK J. a kolektiv. Občanské právo hmotné 3. 4. Aktualizované a dopl. vyd. Praha: ASPI Wolters Kluwer, 2007. ISBN 978-80-7357-230-3. S. 179 10

Informace a jiné nehmotné statky se vyznačují charakteristickými vlastnostmi, které jsou pro jejich tržní využití a právní úpravu stěžejní. Jednou z těchto vlastností je ubikvita, tj. informace může existovat současně na několika místech zároveň. Další vlastností je nevýlučnost, která činí obtížným znemožnit jiným subjektům užití informace. Významnou vlastností je, že nehmotný statek se nespotřebovává užíváním. Počítačovou hru může hrát nespočet hráčů na internetu, a přesto se neopotřebuje. Mezi uživateli neexistuje rivalita. K jedné informaci může nezávisle na sobě přistupovat libovolné množství osob, aniž by něčí podíl na informaci musel být proto menší. Jak již bylo výše zmíněno, důležité je také odlišit samotnou informaci od jejího nosiče, této vlastnosti nehmotného statku si často uživatel není vědom. Při zakoupení jakéhokoli nosiče, jako je např. počítačová hra na DVD, se uživatel nestává vlastníkem této hry, ale pouze vlastníkem zakoupeného nosiče. Duševní vlastnictví lze členit na dvě základní oblasti, na průmyslové vlastnictví (vynálezy, užitné vzory, průmyslové vzory, označení původu, ochranné známky, topografie polovodičových výrobků atd.) a autorská práva (literární, výtvarná a hudební díla). Počítačový program podle právní teorie řadíme do práva autorského. 2.2 Mezinárodní smlouvy a úprava duševního vlastnictví V našem právním řádu chybí pozitivní právní vymezení pojmu duševní vlastnictví, a proto současný právní výklad vychází z Úmluvy o zřízení Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO) z roku 1967 vyhláška MZV č. 69/1975 Sb., ve znění vyhlášky č. 80/1985 Sb., která stanovila, že duševní vlastnictví zahrnuje práva k literárním, uměleckým a vědeckým dílům, k výkonům výkonných umělců, ke zvukovým záznamům a rozhlasovému vysílání. Dále sem řadí práva k vynálezům ze všech oblastí lidské činnosti, k vědeckým objevům, k průmyslovým vzorům a modelům, k továrním, obchodním známkám a známkám služeb, k obchodním firmám a obchodním názvům, práva na 11

ochranu proti nekalé soutěži, jakož i všechna ostatní práva vztahující se k duševní činnosti v oblasti průmyslové, vědecké, literární a umělecké. 13 Nejdůležitějším dokumentem v oblasti autorského práva na mezinárodní úrovni je Bernská úmluva o ochraně literárních a uměleckých děl z roku 1886, které se Česká republika účastní od roku 1921, pařížským zněním je vázána od 11. dubna 1980. V této revizi úmluvy se objevují principy, jako je ochrana děl bez ohledu na formu a způsob vyjádření nebo trvání ochrany 50 let po autorově smrti. Bernská úmluva v současnosti slouží jako jeden ze základních kamenů českého i mezinárodního práva, co se řešení autorskoprávní problematiky týče. 14 Bernská úmluva Nárok autora na ochranu vzniká již samotným vytvořením díla. Autorovi od počátku přísluší všechna práva ke všem odvozeným dílům. Před vznikem úmluvy měla práva k dílu pouze lokální charakter, státy běžně neuznávaly autorská práva cizích státních příslušníků. Autorovo dílo při publikaci bylo chráněno jen v jeho zemi, v ní měl všechna práva, nemohl však ovlivnit nakládání s jeho dílem za hranicemi, kde mohlo být libovolně přeloženo a vydáváno. Bernská úmluva zavedla pravidlo stejných práv autora ve všech zemích, které úmluvu podepsaly. Celková exkluzívní práva, kterými se úmluva zabývá a jež chrání, pokrývají reprodukci, překlady, uvádění díla na veřejnosti, vysílání, použití v audiovizuální formě a také adaptaci díla. 15 Úmluva také obsahuje výhrady ve prospěch národních úprav pro oblasti, které jsou v ní výslovně uvedeny, jako jsou např. výjimky z výlučného práva autora. Za účelem správy úmluvy vznikla Bureaux for the Protection of Intellectual Property, ze které se později stala Světová Organizace Duševního Vlastnictví (World Intellectual Property Organisation 13 KNAPPOVÁ M., ŠVESTKA J., DVOŘÁK J. a kolektiv. Občanské právo hmotné 3. 4. Aktualizované a dopl. vyd. Praha: ASPI Wolters Kluwer, 2007. ISBN 978-80-7357-230-3. S. 183, 184. 14 Citace. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida): Wikipedia Foundation, 11. 12. 2006, last modified on 29. 5. 2013 [cit. 2013-06-02]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/citace 15 Ministerstvo průmyslu a obchodu. MPO. Ochrana a vynucování práv k duševnímu vlastnictví v ČR, Ostatní mezinárodní dohody v oblasti práv k duševnímu vlastnictví. [online]. 2005 [cit. 2013-05-18]. Dostupné z: http://www.mpo.cz/dokument6205.html 12

WIPO) a přešla pod správu Spojených Národů. 16 Bernská úmluva byla mnohokrát doplněna a upravena: 1908 (Berlín), 1928 (Řím), 1948 (Brusel), 1967 (Stockholm) a 1971 (Paříž). V současné době má Bernská úmluva 164 členských států. 17 Všeobecná úmluva o autorském právu Po Bernské úmluvě následuje uzavření Všeobecné úmluvy o autorském právu v Ženevě 6. září 1952, která nabyla účinnosti dnem 16. září 1955 a náš stát se jí účastní od 6. ledna 1960, pařížským zněním je vázán od 17. ledna 1980. Jejím hlavním významem je zakotvení tzv. copyrightové doložky, prostřednictvím které je autorům z členských států s neformální ochranou zajištěna ochrana i v členských státech, jejichž národní právo je založeno na principu formální ochrany. Pro státy, které se současně účastní Bernské úmluvy, se tato Všeobecná úmluva nepoužije. Mezinárodní úmluva o ochraně výkonných umělců Další mezinárodní smlouvou je Mezinárodní úmluva o ochraně výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a rozhlasových organizací, která byla uzavřena v Římě 26. října 1961 a náš stát se jí účastní od 14. srpna 1964. Tato úmluva upravuje majetková práva výkonných umělců, výrobců zvukových záznamů a rozhlasových a televizních vysílatelů. 18 TRIPS - Dohoda Na konci 20. století v roce 1994 vzniká velmi významná dohoda, známá dnes pod zkratkou TRIPS - Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví (World Trade Organization Agreement on Trade Related Aspects of Intellectual Property Rights). 16 WIPO Treaties General Information [online]. 2008 [cit. 2008-11-04]. Dostupný z: http://www.wipo.int/treaties/en/general/. 17 Citace. In: Wikipedia: the free encyclopedia. List of parties to international copyright treaties [online]. St. Petersburg (Florida): Wikipedia Foundation, 11. 12. 2006, last modified on 29. 5. 2013 [cit. 2013-06-02]. Dostupný z: http://en.wikipedia.org/wiki/list_of_parties_to_international_copyright_treaties. 18 KNAPPOVÁ M., ŠVESTKA J., DVOŘÁK J. a kolektiv. Občanské právo hmotné 3. 4. Aktualizované a dopl. vyd. Praha: ASPI Wolters Kluwer, 2007. ISBN 978-80-7357-230-3. S. 189. 13

Dohodu TRIPS Česká republika uplatňuje od 1. ledna 1996 (sdělení MZV č. 191/1995 Sb.) Navazuje na principy Bernské a Římské úmluvy. Podmínkou pro přístup k Úmluvě TRIPS je předchozí přijetí Bernské Úmluvy. Tato dohoda o obchodních aspektech duševního vlastnictví je pod správou Světové obchodní organizace. Její největší část je věnována úpravě práv majetkových a úpravě obchodování s nimi. Stanovuje požadavky, které musí národní právní úpravy dosáhnout v různorodých oblastech duševního vlastnictví, jakou jsou autorská práva, práva výrobců zvukových záznamů nebo patenty. TRIPS dohoda je významná tím, že mezi chráněná díla zařadila i počítačové programy a databáze. 19 Definuje nové typy ochrany, mezi nimi i využití díla prostřednictvím internetu. Dohoda TRIPS poprvé na mezinárodní úrovni upravuje závazky členských států, které mají přijmout v oblasti vynucování práva v řízení civilním, správním i trestním. Ochrana a vymáhání práv přitom musí přispívat k dalšímu pokroku a inovacím. Práva a povinnosti musí být v rovnováze a musí sloužit výrobcům i uživatelům k jejich oboustrannému prospěchu. Ustanovuje základní pravidla pro trestní postih pachatelů, kteří se dopustí porušení práv duševního vlastnictví. Navrhuje peněžní pokuty, zabavení a zničení předmětů, které sloužily při spáchání trestného činu, navrhuje i tresty odnětí svobody. 20 Dohoda TRIPS se snaží zabránit tomu, aby duševní vlastnictví bylo státy využíváno jako bariéra při vstupu na jejich národní trh. Dohoda TRIPS zavedla duševní vlastnictví do sféry mezinárodního obchodu a zůstává v této oblasti dodnes nejkomplexnější úpravou. Na rozdíl od jiných dohod v oblasti duševního vlastnictví také disponuje silným donucovacím mechanismem. 21 19 JURMANOVÁ VOLEMANOVÁ, Věra. Digitální knihovny z pohledu autorského práva. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Filozofická fakulta, 2005. ISBN 80-210-3646-X S. 8. 20 Světová obchodní organizace (WTO). [online]. [cit. 2008-02-12]. Dostupné z: http://download.mpo.cz/get/28785/30994/330147/priloha001.txt. 21 Intellectual property: protection and enforcement [online]. 2008 [cit. 2008-11-04]. Dostupný z: http://www.wto.org/english/thewto_e/whatis_e/tif_e/agrm7_e.htm. 14

Internetové smlouvy Rok 1996 přinesl významné mezinárodní smlouvy, tzv. internetové smlouvy, které respektují výše uvedené úmluvy a navazující na ně. Smlouva WIPO o autorském právu (WCT World Intellectual Property Organization Copyright Treaty), sdělení MZV č. 33/2002 Sb. m. s. a Smlouvu WIPO o ochraně práv výkonných umělců a výrobců zvukových záznamů (WPPT World Intellectual Property Organization Performances and Phonograms Treaty), sdělení MZV č. 48/2002 Sb. m. s., které upravují autorská práva s ohledem na elektronický přenos dat a informací. Hlavním zaměřením Smlouvy WIPO o autorském právu je využití díla prostřednictvím sítě Internet, technická ochrana děl nebo práva informačního managementu. Ochrana počítačových programů, zakotvená v této smlouvě, odkazuje přímo na čl. 2 Bernské úmluvy. Znovu stanovuje v souladu s Bernskou úmluvou, že počítačový program je literárním dílem a připouští různé formy vyjádření tohoto programu: "Computer programs are protected as literary works within the meaning of Article 2 of the Berne Convention. Such protection applies to computer programs, whatever may be the mode or form of their expression. Počítačové programy jsou chráněny jako literární díla v rámci článku 2 Bernské úmluvy. Tato ochrana přísluší počítačovým programům bez ohledu na způsob jejich vyjádření. 22 2.3 Autorská práva v tuzemské legislativě Základem pro obecnou úpravu autorského práva je občanský zákoník. Občanský zákoník, jako hlavní pramen soukromého práva v ČR uvádí, že právní vztahy, které vznikající z výsledků duševní tvořivé činnosti jsou upraveny zvláštní právními předpisy. 23 Tímto zvláštním zákonem a základním právním předpisem je autorský zákon 22 BURYAN, J.: Ochrana počítačového programu v zahraničí a v EU [online]. 2003 [cit. 2013-11-05]. Dostupný z: http://www.itpravo.cz/index.shtml?x=136835. 23 BUSINESS CENTER.CZ 1998-2012 HAVIT, s.r.o., ISSN 1213-7235. Občanský zákoník. Dostupný z: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/obcanzak/ 15

- zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. V oblasti veřejného práva jsou nejdůležitější úpravy týkající se softwarového pirátství uvedeny v zákoně č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů a ve zvláštních ustanoveních autorského zákona. Při řešení vztahů vzniklých v souvislosti s autorským dílem se použije vždy autorský zákon, pokud tento zákon obsahuje vlastní, přímou právní úpravu těchto vztahů. Pokud tuto úpravu neobsahuje, je třeba zkoumat občanský zákoník a pokud ji neobsahuje ani ten, použije se analogie a to nejprve analogie autorského zákona a poté občanského zákoníku. 24 S autorským zákonem souvisí řada dalších předpisů, např. Ústavu České republiky č. 1/1993 Sb., Základní listina práv a svobod 2/1993 Sb., zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, zákon č. 200/1990 Sb., zákon o přestupcích, zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a změně některých zákonů a další. Pro oblast občanského smluvního práva je typická zásada smluvní volnosti. Z tohoto důvodu platí zákonná úprava teprve tehdy, není-li mezi smluvními stranami ujednáno jinak. 2.3.1 Autorský zákon Hlavním právním pramenem pro ochranu počítačových programů je v českém právním řádu autorský zákon. Autorské dílo 2 odst. 1 obsahuje generální klauzuli, z které vyplývají pojmové znaky autorského díla. Toto kogentní ustanovení musejí splňovat všechna díla, mají-li být předmětem autorského 24 KNAPPOVÁ M., ŠVESTKA J., DVOŘÁK J. a kolektiv. Občanské právo hmotné 3. 4. Aktualizované a dopl. vyd. Praha: ASPI Wolters Kluwer, 2007. ISBN 978-80-7357-230-3. S. 193. 16

práva. Musí se jednat o dílo umělecké nebo vědecké, musí být jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a musí být vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě. Pokud tyto pojmové znaky splňují i díla vzniklá zpracováním jiného díla, jedná se také o autorské dílo. V ustanovení 2 odst. 2, jsou vymezeny výsledky tvůrčí činnosti autora, které jsou také považována za autorské dílo, ačkoli ve smyslu 2 odst. 1 autorskými díly nejsou, avšak podle fikce je za ně zákon považuje. 2 odst. 2 pak jednoznačně vymezuje počítačový program jako autorské dílo, za předpokladu, že je autorovým vlastním duševním výtvorem. 2 odst. 2: Za dílo se považuje též počítačový program, je-li původní v tom smyslu, že je autorovým vlastním duševním výtvorem. Databáze, která je způsobem výběru nebo uspořádáním obsahu autorovým vlastním duševním výtvorem a jejíž součásti jsou systematicky nebo metodicky uspořádány a jednotlivě zpřístupněny elektronicky či jiným způsobem, je dílem souborným. Jiná kritéria pro stanovení způsobilosti počítačového programu a databáze k ochraně se neuplatňují. Fotografie a dílo vyjádřené postupem podobným fotografii, které jsou původní ve smyslu věty první, jsou chráněny jako dílo fotografické. 25 Pro výtvory tvůrčí činnosti tedy platí, že jsou buď autorskými díly ve smyslu generální klauzule 2 odst. 1 anebo jsou za autorské dílo považovány podle fikce 2 odst. 2. Z tohoto vychází dělení počítačových programů z pohledu autorského zákona v komentovaném autorském zákoně autorů Telce a Tůmy. Počítačové programy lze rozdělit do tří druhů: a) Počítačové programy, které splňují pojmové znaky děl podle autorského zákona (zejména kritérium jedinečnosti výsledku tvůrčí činnosti) a které jsou chráněny v totožném rozsahu jako díla literární, aniž by se ve skutečnosti muselo o díla literární jednat. Program tedy nemusí být ve skutečnosti vůbec coby umění objektivně vnímán. b) Počítačové programy, které nejsou autorskými díly, nicméně splňují alespoň požadavek původnosti ve smyslu původního duševního výtvoru. Tyto programy jsou formou smyšlenky 25 BUSINESS CENTER.CZ 1998-2012 HAVIT, s.r.o., ISSN 1213-7235. Autorský zákon. Dostupný z: http://business.center.cz/business/pravo/zakony/autorsky/ 17

(fikce) chráněny jako autorská díla. Žádná další kritéria pro určení, zda počítačový program je původní a může být autorskoprávně chráněn, se nepoužijí. c) Prosté rutinní počítačové programy, které nesplňují pojmové znaky děl, ani kritérium původnosti duševní tvůrčí činnosti a které v důsledku toho nejsou ani předmětem absolutního práva autorského, a tudíž ani předmětem, na nějž se vztahují ustanovení autorského zákona (spadají autorskoprávně do režimu public domaine.). 26 Práva a povinnosti subjektů Podle 65 odst. 1 autorského zákona je počítačový program chráněn stejně jako literární dílo a to bez ohledu na formu jeho vyjádření, včetně přípravných koncepčních materiálů. Předmětem autorského práva podle autorského zákona nejsou díla, která demonstrativně vyjmenovává 2 odst. 6, a to díla, která nejsou způsobilá být autorským dílem, jako je např. námět díla sám o sobě, myšlenka, postup, princip, metoda a dále díla podle 3, která jsou z autorskoprávní ochrany vyloučena ve veřejném zájmu. Chráněny nejsou podle 65 odst. 2 ani myšlenky a principy, na nichž je založen jakýkoli prvek počítačového programu, včetně těch, které jsou podkladem jeho propojení s jiným programem. Podle 10 právo autorské zahrnuje výlučná práva osobnostní a výlučná práva majetková. Mezi osobnostní práva autora patří právo rozhodnout o zveřejnění svého díla a právo osobovat si autorství. Dalším ze základních osobnostních práv autora je jeho právo na nedotknutelnost díla, zejména právo udělit svolení k jakékoli změně nebo jinému zásahu do svého díla, avšak pokud se jedná o počítačové programy, v ustanovení 66 odst. 1 je rozsah práv autora k počítačovému programu omezen, a to proto, že je nezbytné, aby měl oprávněný uživatel dostačující možnost seznámení se s programem. 27 26 TELEC, I., TŮMA, P. Autorský zákon. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2007. ISBN 978-80-7179-608-4. S. 37 27 CHALOUPKOVÁ, H., HOLÝ, P. Zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským (autorský zákon) a předpisy související. Komentář. 3. vydání. Praha: C.H. Beck, 2007. ISBN 978-80-7179-586-5. S. 106. 18

66 odst. 1 autorského zákona: Do práva autorského nezasahuje oprávněný uživatel rozmnoženiny počítačového programu, jestliže: a) rozmnožuje, překládá, zpracovává, upravuje či jinak mění počítačový program, je-li to nezbytné k využití oprávněně nabyté rozmnoženiny počítačového programu, činí-li tak při zavedení a provozu počítačového programu nebo opravuje-li chyby počítačového programu, b) jinak rozmnožuje, překládá, zpracovává, upravuje či jinak mění počítačový program, jeli to nezbytné k využití oprávněně nabyté rozmnoženiny počítačového programu v souladu s jeho určením, není-li dohodnuto jinak, c) zhotoví si záložní rozmnoženinu počítačového programu, je-li nezbytná pro jeho užívání, d) zkoumá, studuje nebo zkouší sám nebo jím pověřená osoba funkčnost počítačového programu za účelem zjištění myšlenek a principů, na nichž je založen kterýkoli prvek počítačového programu, činí-li tak při takovém zavedení, uložení počítačového programu do paměti počítače nebo při jeho zobrazení, provozu či přenosu, k němuž je oprávněn, e) rozmnožuje kód nebo překládá jeho formu při rozmnožování počítačového programu nebo při jeho překladu či jiném zpracování, úpravě či jiné změně, je-li k ní oprávněn, a to samostatně nebo prostřednictvím jím pověřené osoby, jsou-li takové rozmnožování nebo překlad nezbytné k získání informací potřebných k dosažení vzájemného funkčního propojení nezávisle vytvořeného počítačového programu s jinými počítačovými programy, jestliže informace potřebné k dosažení vzájemného funkčního propojení nejsou pro takové osoby dříve jinak snadno a rychle dostupné a tato činnost se omezuje na ty části počítačového programu, které jsou potřebné k dosažení vzájemného funkčního propojení. Toto ustanovení tedy vymezuje taxativně způsoby, kterými může tzv. oprávněný uživatel rozmnoženiny počítačového programu nakládat s touto rozmnoženinou, aniž by tímto zasahoval do autorského práva autora počítačového programu. Autor je tudíž povinen takovéto nakládání strpět. 19

Omezení autorského práva je tedy možno za účelem běžného provozu počítačového programu, pořízení záložní rozmnoženiny počítačového programu anebo dosažení interoperability nezávisle vytvořeného počítačového programu. 28 Mezi majetková práva autora patří, podle 12 odst. 4, právo dílo užít, které zahrnuje právo na rozmnožování díla, rozšiřování, pronájem, půjčování, vystavování originálu nebo rozmnoženiny díla, právo na sdělování díla veřejnosti. Majetkovým právem autora je také udělit oprávnění k výkonu práva dílo užít, např. licenční smlouvou. Avšak poskytnutím tohoto oprávnění právo autorovi nezaniká. Vzniká pouze povinnost strpět zásah do práva dílo užít jinou osobou v rozsahu vyplývajícím ze smlouvy. Více o majetkových a osobnostních právech autora pojednává kapitola 3.1. Rozšiřování a rozmnožování díla Podle 13 odst. 1 se rozmnožováním díla rozumí zhotovování dočasných nebo trvalých, přímých nebo nepřímých rozmnoženin díla nebo jeho části, a to jakýmikoli prostředky a v jakékoli formě. 14 odst. 1 pak říká, že rozšiřováním originálu nebo rozmnoženiny díla se rozumí zpřístupňování díla v hmotné podobě prodejem nebo jiným převodem vlastnického práva k originálu nebo k rozmnoženině díla, včetně jejich nabízení za tímto účelem. Odst. 2 13 konkrétně definuje, že forma elektronická zahrnuje vyjádření analogové i digitální. I když je právo rozmnožovat dílo bezpodmínečně vázáno na zachycení díla na jeho hmotný nosič. 29 Pojmovým předpokladem práva na rozšiřování je zachycení díla do hmotného nosiče (originálu či rozmnoženiny díla), což samo o sobě představuje výkon výlučného majetkového autorského práva rozmnožovat dílo dle 13. Výkonem práva na rozšiřování je tedy pouze a jedině takové zpřístupňování díla, které se uskutečňuje v hmotné podobě (v 28 TELEC, I., TŮMA, P. Autorský zákon. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2007. ISBN 978-80-7179-608-4. S. 628. 29 Tamtéž. S. 179. 20