FAKULTA ELEKTROTECHNIKY A KOMUNIKAČNÍCH TECHNOLOGIÍ VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ Projektování v elektroenergetice Garant předmětu: Ing. Petr Baxant, Ph.D. Autoři textu: Ing. Petr Baxant, Ph.D.
Projektování v elektroenergetice 1 1 Obsah OBSAH...1 SEZNAM OBRÁZKŮ...5 SEZNAM TABULEK...6 SEZNAM TABULEK...6 1 ÚVOD...7 2 ZAŘAZENÍ PŘEDMĚTU VE STUDIJNÍM PROGRAMU...8 2.1 PODM ÍNKY PRO UDĚLENÍ ZÁPOČTU...8 2.2 ÚVOD DO PŘEDM ĚTU...8 3 ZÁKLADNÍ POJMY SOUVISEJÍCÍ S PROJEKTOVÁNÍM...9 3.1.1 Zakázka, objednávka...9 3.1.2 Projekt a projektování...9 3.1.3 Dodávka a realizace...10 4 ENERGETIKA A PROJEKTOVÁNÍ...11 4.1 ZÁKON Č. 222/1994 S B....11 4.2 VLIV ZÁKONA Č. 222/1994 SB. (ENERGETICKÉHO ZÁKONA) NA PROJEKTOVÁNÍ ELEKTRICKÝCH ROZVODŮ...12 4.2.1 Dodávka elektřiny práva a povinnosti dodavatele elektřiny...12 4.2.2 Elektrická přípojka, ochranná pásma, přeložky rozvodných zařízení...12 5 LEGISLATIVA V PROJEKTOVÁNÍ...12 5.1 PŘEDPOKLADY PRO VZNIK OPRÁVNĚNÍ...12 5.2 NOR MY OBECNĚ...13 5.2.1 Postavení technických norem...14 5.3 NORMY P RO PROJEKTOVÁNÍ A DOKUMENTACI ELEKTRICKÝCH ZAŘÍZENÍ...14 5.4 ÚPRA VA ČESKÝCH TECHNICKÝCH NOREM...15 5.4.1 Označení norem...16 5.4.2 Údaje o normě...17 5.5 ZÁKONY, VYHLÁŠKY A OSTATNÍ PŘEDPISY SOUVISEJÍCÍ S PROJEKTOVÁNÍM ELEKTRICKÝCH ROZVODŮ...17 5.6 DALŠÍ DŮLEŽITÉ ZÁKONY A VYHLÁŠ KY...18 5.7 BEZPEČNOST PRÁCE A KLASIFIKACE ZPŮSOBILOSTI PRACOVNÍKŮ V ELEKTROTECHNICE 18 VYHLÁŠKA Č. 50/1978 S B.ZÁK...19 6 VÝKAZY VÝMĚR, ROZPOČTY, OCEŇOVÁNÍ PRACÍ A MATERIÁLŮ...22 6.1 PRINCIP Y ROZPOČTOVÁNÍ...23 6.2 SKLAD BA ROZPOČTU (ZVYKLOSTI PŘI JEHO SESTAVOVÁNÍ)...24 6.2.1 Práce podle montážních ceníků...24 6.2.2 Přirážky na montážní ceníky...24 6.2.3 Práce v HZS (práce neobsažené v ceníku)...25 6.2.4 Nosné materiály...25 6.2.5 Přirážky nosných materiálů...25 1
2 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně 6.2.6 Podružný materiál... 25 6.2.7 Dodávky (větší technologické celky)... 27 6.2.8 Přirážky z dodávek... 30 6.2.9 Externí činnosti druhých firem... 30 6.2.10 Přirážky rozpočtů... 30 6.3 REKAPITULA CE... 31 6.4 D AŇ Z PŘIDANÉ HODNOTY - DPH... 31 6.5 KALKULA CE ROZPOČTU (VÝNOSY-NÁKLADY=ZISK)... 32 6.6 ZVÝŠENÍ EFEKTIVITY PR ÁCE... 32 7 ROZDĚLENÍ VLIVŮ PROSTŘEDÍ, KATEGORIE PROSTORŮ... 33 7.1 DR UHY PROSTŘEDÍ PRO ELEKTRICKÁ ZAŘÍZENÍ... 33 8 PROSTŘEDÍ A PŘÍSLUŠNÁ PROVEDENÍ ELEKTRICKÝCH ZAŘÍZENÍ PODLE NOVÝCH NOREM... 36 8.1 SYSTÉM ZNA ČENÍ VLIVŮ... 36 8.1.1 Třídění vlivů... 37 8.1.2 Postup při stanovení vnějších vlivů... 40 8.1.3 Podklady pro určení vnějších vlivů... 41 8.1.4 Sestavení protokolu o určení vnějších vlivů... 42 8.1.5 Označování prostředí v praxi... 42 9 ROZVADĚČE NÍZKÉHO NAPĚTÍ, ZÁKLADNÍ INFORMACE... 42 9.1 ZÁKLADNÍ NORMA PRO ROZVÁDĚČE NN... 42 9.1.1 Předmět a rozsah platnosti ČSN EN 60439-1... 43 9.2 TŘÍDĚNÍ ROZVÁDĚČŮ... 43 9.3 JMENOVITÉ HODNOTY ROZVÁDĚČE... 44 10 ROZDĚLENÍ, SCHÉMATA A OZNAČENÍ SÍTÍ... 44 10.1 STŘÍDAVÉ SÍTĚ NN... 44 10.2 STŘÍDAVÉ SÍTĚ VN... 47 10.3 STEJ NOSMĚRNÉ SÍTĚ... 48 11 PŘEPĚTÍ A PŘEPĚŤOVÉ OCHRANY... 50 11.1.1 Slovník pojmů... 50 11.1.2 Vznik přepětí... 53 11.1.3 Principy ochrany proti pulznímu přepětí... 54 11.1.4 Ochrana před bleskem a přepětím... 55 11.1.5 Blesk jako přírodní jev... 56 11.1.6 Základy výpočtu hromosvodu... 56 11.1.7 Uzemnění... 58 11.1.8 Směrnice elektromagnetické kompatibility... 59 11.1.9 Elektromagnetická kompatibilita a rušení... 60 11.1.10 Prvky a zařízení na ochranu před přepětím ze slaboproudých vedení... 61 12 KONSTRUKČNÍ PRVKY PRO ELEKTRICKÁ VEDENÍ... 62 12.1 KAB ELY A VODIČE... 63 12.1.1 Jádra kabelů a vodičů... 63 12.1.2 Značení kabelů a vodičů... 63 12.1.3 Barevné značení izolovaných vodičů a kabelů... 67 12.1.4 Vodiče pro vinutí... 68 2
Projektování v elektroenergetice 1 3 12.1.5 Silové vodiče a kabely...68 12.1.6 Sdělovací vodiče a kabely...69 12.1.7 Dovolené proudové zatížení vodičů a kabelů...69 12.1.8 Silové vodiče...70 12.1.9 Silové kabely...74 12.2 KAB ELOVÝ SPOJOVACÍ MATERIÁL...75 12.2.1 Kabelové soubory silové...76 12.2.2 Úložný materiál pro vnitřní rozvod nízkého napětí...76 12.2.3 Spojovací materiál pro vnitřní rozvod nízkého napětí...79 12.3 TAVNÉ POJISTKY PRO MALÉ A NÍZKÉ NAPĚTÍ...79 12.3.1 Závitové pojistky pro silnoproudý rozvod...80 13 VENKOVNÍ VEDENÍ VYSOKÉHO NAPĚTÍ...81 13.1.1 Provoz vedení vn...81 13.1.2 Zpracování projektové dokumentace...82 13.2 DRU HY VENKOVNÍCH VEDENÍ VYSOKÉHO NAPĚTÍ...83 13.2.1 Vedení z holých vodičů na dřevěných nebo betonových sloupech...83 13.2.2 Vedení z holých vodičů na příhradových stožárech...83 13.2.3 Vedení z jednoduchých izolovaných vodičů...83 13.2.4 Vedení ze závěsných kabelů...83 13.3 DRU HY PODPĚRNÝCH BODŮ...83 13.3.1 Všeobecně...83 13.3.2 Sloupy betonové...84 13.3.3 Sloupy dřevěné nepatkované...84 13.3.4 Sloupy dřevěné patkované...84 13.3.5 Stožáry ocelové příhradové...85 13.3.6 Ostatní druhy podpěrných bodů...85 13.4 STAVBA VEN KOVNÍCH SILOVÝCH VEDENÍ...85 13.5 MECHANICKÝ VÝPOČET VENKOVNÍHO VEDENÍ...86 13.5.1 Šikmý závěs...87 13.5.2 Námraza...87 14 KABELOVÁ VEDENÍ NN...88 14.1 VŠEOBECNĚ...88 14.2 ZPRACOVÁNÍ PROJEKTOVÉ DOKUMENTACE...88 14.3 OCH RANNÉ PÁSMO KABELOVÝCH VEDENÍ NN...89 14.4 DRU HY VEDENÍ NN...89 14.4.1 Venkovní vedení z holých vodičů...89 14.4.2 Vedení ze závěsných kabelů...90 14.4.3 Venkovní vedení z izolovaných vodičů...90 14.4.4 Kabelové vedení...90 14.5 ZPŮSOB PROVOZOVÁNÍ KABELOVÉHO VEDENÍ NN...90 14.5.1 Vedení paprskové...90 14.5.2 Vedení okružní...90 14.5.3 Kabelové vedení s T-odbočkami...90 14.5.4 Kabelové vedení se smyčkami...90 14.5.5 Uložení kabelů...91 14.5.6 Ochrana kabelů před mechanickým poškozením...91 14.5.7 Souběhy kabelů ve vzduchu...91 14.5.8 Křižování kabelů...91 3
4 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně 14.5.9 Průchody kabelů stěnou... 91 15 ELEKTRICKÉ ROZVODY V BUDOVÁCH... 92 15.1.1 Základní názvosloví pro elektrické rozvody v budovách... 92 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY... 98 4
Projektování v elektroenergetice 1 5 Seznam obrázků OBRÁZEK 8.1: OZNAČENÍ PODMÍNEK PROSTŘEDÍ...41 OBRÁZEK 8.2: PŘÍKLAD OZNAČOVÁNÍ VLIVŮ PROSTŘEDÍ NA VÝKRESECH...42 OBRÁZEK 10.1: SÍŤ TN-C...44 OBRÁZEK 10.2: SÍŤ TN-C-S...45 OBRÁZEK 10.3: SÍŤ TN-S...45 OBRÁZEK 10.4: SÍŤ TT BEZ STŘEDNÍHO VODIČE...46 OBRÁZEK 10.5: SÍŤ TT SE STŘEDNÍM VODIČEM...46 OBRÁZEK 10.6: SÍŤ TT SE STŘEDNÍM I OCHRANNÝM VODIČEM...46 OBRÁZEK 10.7: SÍŤ IT BEZ STŘEDNÍHO VODIČE...46 OBRÁZEK 10.8: SÍŤ IT SE STŘEDNÍM VODIČEM...47 OBRÁZEK 10.9: SÍŤ IT SE STŘEDNÍM I OCHRANNÝM VODIČEM...47 OBRÁZEK 10.10: SÍŤ VN TT...47 OBRÁZEK 10.11: SÍŤ VN IT...48 OBRÁZEK 10.12: SÍŤ VN TN-C...48 OBRÁZEK 10.13: STEJ NOSMĚRNÉ SÍTĚ TN-C...48 OBRÁZEK 10.14: STEJ NOSMĚRNÉ SÍTĚ TN-S (D.C.)...49 OBRÁZEK 10.15: STEJ NOSMĚRNÉ SÍTĚ TT BEZ STŘEDNÍHO VODIČE...49 OBRÁZEK 10.16: STEJ NOSMĚRNÉ SÍTĚ TT S UZEMNĚNÝM STŘEDNÍM VODIČEM...49 OBRÁZEK 10.17: STEJ NOSMĚRNÉ SÍTĚ IT...49 OBRÁZEK 10.18: STEJ NOSMĚRNÁ SÍT IT S IZOLOVANÝMI NEŽIVÝMI ČÁSTMI...49 OBRÁZEK 12.1: ŘEZ IZOLOVANÝM JEDNOŽILOVÝM VODIČEM...62 5
6 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně Seznam tabulek TABULKA 11.1: MEZE ELEKTRICKÉ PEVNOSTI ELEKTRICKÝCH A ELEKTRONICKÝCH MODULŮ... 56 TABULKA 11.2: PARAMETRY HROMOSVODU PODLE TŘÍDY OCHRANY... 58 TABULKA 11.3: PŘIŘAZENÍ HODNOT BLESKU TŘÍDÁM OCHRANY STAVBY... 58 TABULKA 12.1: KONSTRUK CE JÁDRA... 63 TABULKA 12.2: OZNAČENÍ TYPŮ KA BELŮ A VODIČŮ (TŘETÍ PÍSMENO)... 64 TABULKA 12.3: MATER IÁLY IZOLACÍ A PLÁŠŤŮ (DRUHÉ A ČTVRTÉ PÍSMENO)... 64 TABULKA 12.4: ŘAZENÍ PÍSMEN V OZNAČENÍ KABELŮ A VODIČŮ... 64 TABULKA 12.5: J MENOVITÉ NAPĚTÍ... 65 TABULKA 12.6: VÝZNAM PÍSMEN POUŽITÝCH VE DRUHÉ ČÁSTI ZNAČENÍ KABELŮ A VODIČŮ (PŘÍKLAD U NÁS BĚŽNĚ POUŽÍVANÝCH MATERIÁLŮ A KONSTRUKCÍ)... 66 TABULKA 12.7: PŘEVODNÍ TABULKA STARÉHO A NOVÉHO ZNAČENÍ KABELŮ A VODIČŮ (INFORMATIVNÍ)... 67 TABULKA 12.8: OZNAČENÍ KABELŮ PRO JMENOVITÉ NAPĚTÍ PŘES 0,6/1 KV PODLE ČSN 34 7615... 67 TABULKA 12.9: JMENOVITÉ HODN OTY ZÁVITOVÝCH POJISTEK... 81 TABULKA 12.10: BAREVNÉ ZNAČENÍ JMENOVITÝCH PROUDŮ POJISTKOVÝCH VLOŽEK, STYČNÉHO A VYMEZOVACÍHO KROUŽKU... 81 6
Projektování v elektroenergetice 1 7 1 Úvod Všeobecný rozvoj techniky klade stále větší požadavky na technickou dokonalost a preciznost provedení výsledných realizací. Většina problémů tak představuje řešení s nezanedbatelným finančním objemem. Pokud chceme úspěšně a s minimem investic dosahovat uspokojivých výsledků, musíme vždy projít jistou částí příprav a rozvah ať už rázu technického tak i finančního. Vynechání těchto částí většinou končí nadměrnými výdaji jak časovými tak finančními, nehledě mnohdy na nedokonalost výsledného řešení. Moderní technologie, zejména v oblasti výpočetní techniky, vytvářejí vhodnou platformu pro efektivní předrealizační přípravy. Souhrnně tyto práce můžeme nazvat projektováním a to nejen ve spojení s použitím výpočetní techniky. Projektování se stalo v řadě oborů nevyhnutelnou nutností, zvláště tam, kde náklady na realizaci díla výrazně převyšují náklady na projekty. Zvláštního významu pak nabývá v oblastech, kde je kladen velký důraz na bezpečnost a spolehlivost, kde potenciálně hrozí ohrožení lidských životů a kde nelze v žádném případě použít provizorních řešení. Takových oborů dnes existuje celá řada, počínaje relativně jednoduchým stavebnictvím a konče kosmickými projekty cest člověka do vesmíru. Energetika, patřící mezi elektrotechnické obory, je jednou z takových oblastí, kde vynechání projekční části je ve většině případů nemyslitelné a přímo ohrožující majetek a lidské životy. Nevhodně provedené energetické celky, byť podle projektu, mohou rovněž způsobit při poruchách a haváriích nemalé škody až po smrtelná zranění a nestačí tedy vypracovat projekt pouze k uspokojení litery zákona, ale je nutné projekt pojímat jako samostatné dílo, jehož odborné provedení rozhodne o dlouhodobé funkčnosti díla vzniklého na jeho základě. K tomu většinou nestačí pouze kvalitní teoretické znalosti problematiky, ale je nutné se opírat o praktické zkušenosti s citem pro odhalení případných komplikací v kritických částech projektu. Projektant se tak stává osobností, která přímo či nepřímo zodpovídá za řadu následných událostí spojených s výslednou realizací díla. Úkolem kurzu a tohoto učebního textu je seznámit studenty se základními pravidly a problémy projektování. Cílem ale není vytvořit příručku projektanta, ale jednoduchý studijní materiál, který bude srozumitelný a použitelný pro studenty, kteří o danou problematiku projeví prvotní zájem. S projektováním však úzce souvisí i jiné činnosti a pojmy jako například rozpočty, náklady, zisky, oceňování, revize, dodávky, zkušební provoz, objednávky aj. I o nich bude v textu pojednáno a to zejména v návaznosti právě na projektování. Tento učební text je prvním oficiálním vydáním studijního materiálu ke kurzu a není tedy zdaleka dokonalý. Postupné získávání nových a zajímavějších informací se v budoucnu určitě objeví v aktualizovaných vydáních textu. Nyní je nutné jej považovat za studijní pomůcku, kterou budete muset pravděpodobně doplnit jinou odbornou literaturou. Nezbývá než popřát hodně úspěchů při studiu a šťastný výběr otázek při zkoušce. Autor Petr Baxant, 54114-9248, baxant@feec.vutbr.cz 7
8 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně 2 Zařazení předmětu ve studijním programu Kurz je určen pro studenty 3. ročníku bakalářského studijního programu oboru silnoproudá elektrotechnika a elektroenergetika. Nemá vynucenou pevnou vazbu na jiné předměty. Některá témata jsou probírána pouze rámcově, neboť podrobnější obsah je předmětem jiných kurzů, např. Městské a průmyslové sítě. Vyžadovány jsou prakticky všechny všeobecné znalosti z elektrotechniky a energetiky. Jelikož projektování obecně využívá informací z celého spektra teoretických i praktických předmětů, lze očekávat, že některé informace zde budou opakováním z jiných kurzů. Přednášky jsou v rozsahu 2 hodiny týdně jsou doplněny numerickým a popř. počítačovým cvičením v rozsahu dalších 3 hodin týdně. Při úspěšném absolvování předmětu, získání zápočtu a složení zkoušky získává student 6 kreditů do bodového hodnocení studia. 2.1 Podmínky pro udělení zápočtu Zápočet je v tomto předmětu udělován na základě splnění dílčích povinností studenta během cvičení a přednášek. Zde obecně stanovená pravidla mohou být korigována požadavky konkrétního cvičícího či přednášejícího učitele, proto je nelze brát jako definitivní a jednoznačně daná. Student tedy musí znát tyto obecné požadavky ale také sledovat konkrétní požadavky vyučujících. Mezi obecné požadavky pak patří zejména: Vypracování semestrálního projektu pokud bude během cvičení zadán semestrální projekt, je povinností studenta samostatně projekt zpracovat a v papírové podobě (pokud nebude stanoveno jinak) jej i odevzdat. Odevzdání samostatných numerických domácích cvičení pokud budou během numerických cvičení zadány příklady pro samostatné domácí úlohy a bude cvičícím vyžadováno odevzdání, je student povinen tuto úlohu opět samostatně vypracovat v předepsaném rozsahu a odevzdat v předepsaném termínu. Úspěšné složení testu během numerických cvičení je obvykle vypracováván jeden nebo více samostatných testů, které jsou bodovány. Úspěšným složením testu je myšleno, že student získá alespoň 1 bod. 2.2 Úvod do předmětu Kurz Projektování v energetice 1 si klade za cíl seznámit studenty se základními postupy, pojmy, legislativou a normativou v oblasti projektování energetických zařízení a ostatních souvisejících elektrotechnických systémů. Jelikož je problematika projektování poměrně rozsáhlá, byl výběr zúžen na vybrané problémy z projektování, s cílem orientace na elektroenergetiku. V souhrnu se tedy jedná o následující soubor informací a pojmů: legislativa projektování, kvalifikace pracovníků v elektrotechnice, tvorba a použití projektové dokumentace elektrických a energetických zařízení, orientace v technických podkladech, normách a předpisech, kategorizace vlivů a prostředí, oceňování, výměry prací a materiálu, rozpočtování, použití výpočetní techniky při projektování, systémy CAD, CAM, CAE, dimenzování a jištění elektrických sítí, kabelová a volná vedení, ochrana proti nebezpečnému dotyku, ochrana proti přepětí, konstrukční materiály používané v elektrotechnice a 8
Projektování v elektroenergetice 1 9 elektroenergetice a návaznost na projektování, záložní zdroje energie, nouzové systémy, požární a zabezpečovací signalizace, malé elektrárny, kogenerační jednotky, projektování velkých energetických celků, budoucnost energetiky a projektování. 3 Základní pojmy související s projektováním Jak již bylo v úvodu řečeno, projektování je tvůrčí činnost, která vyžaduje kvalifikaci a řadu odborných znalostí. V elektrotechnice jde navíc mnohdy o velice zodpovědnou práci, na které mohou záviset nemalé finanční a majetkové hodnoty či dokonce lidské životy (např. spolehlivost dodávky elektrické energie v kritických aplikacích může být vinou chybného projektu snížena a výpadky mohou znamenat finanční škody, nevhodně navržené zařízení, které způsobí požár např. opomenutí přepěťových ochran, a nebo chybně navržená ochrana proti nebezpečnému dotyku, která způsobí poškození zdraví nebo zaviní smrt člověka). Aby bylo projektování účelné a smysluplné, musí obsahovat a splňovat veškeré náležitosti, které se od této činnosti vyžadují. Hlavním produktem projektanta je obvykle projekt. S projektem ale souvisí řada dalších pojmů a ty jsou stručně popsány v této kapitole. 3.1.1 Zakázka, objednávka Zakázkou rozumíme ucelený soubor prováděcích prací a dodávek materiálů a výrobků v rámci uzavřené investiční akce zpravidla pro jediného zákazníka. Zakázku objednává zákazník u dodavatele prostřednictvím objednávky. Pokud se zákazník a dodavatel na zakázce domluví, mohou ji stvrdit smlouvou, která stanovuje pravidla plnění zakázky ze strany dodavatele. Dodavatel nemusí být jediným subjektem a může do zakázky zapojit jiné dodavatele nebo subdodavatele. Zakázka může mít charakter dílčí práce či dodávky, na kterou může navazovat zakázka jiná nebo může jít o komplexní činnost realizující vizi zákazníka do podoby hotové a funkčně ověřené realizace libovolného charakteru. Součástí zakázky pak bývá zpravidla projekt, který však může tvořit samostatnou dílčí zakázku. Objednávka by měla tvořit nedílnou součást zakázky a na jejím základě je většinou zakázka přijímána ze strany dodavatele. Zákazník si tak formou objednávky volí svého dodavatele. Objednávka může být ve formě písemné nebo ústní. Pokud se jedná o objednávku na dílo většího rozsahu, měla by být vždy vyhotovena v písemné formě se všemi náležitostmi. Pokud se obě strany dohodnou na realizaci objednávky je zpravidla uzavřena mezi objednatelem a zhotovitelem Smlouva o dílo, která by měla obsahovat všechny náležitosti stanovené Zákonem č. 513/1991 Sb., obchodním zákoníkem v rozsahu 536 565. 3.1.2 Projekt a projektování Projekt by měl být součástí každé dodávky, která obsahuje více dílčích prací, materiálů, výrobků či jiných dílů. Projekt tak stanovuje, jakým způsobem se materiál, výrobky, a jiné součásti uplatní v celku který je předmětem projektu a rovněž může stanovovat postupy, které k tomuto spojení vedou. Použití projektu má hned několik důvodů. Mezi nejdůležitější patří dodržení obecně platných či normou daných nebo doporučených postupů, limitů, využití vhodných materiálů, přístrojů, součástek či jiných dílů a jejich vhodné pospojování a propojení za dosažením bezproblémové funkce realizovaného díla. Dalším důvodem je určitá právní ochrana zákazníka při komplikacích či haváriích během provozu díla či jiných souvisejících funkčních celků. Pokud je dílo zrealizováno na základě projektu je zde vždy 9
10 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně větší jistota uplatnění reklamačních či pojistných událostí. S existencí projektu je spjato i zjednodušené dohledávání viníka případných poruch a havárií. Dalším přínosem projektu je dostupnost informací o realizovaném dílu kdykoliv v budoucnosti, při návaznosti jiných realizací, oprav, přestaveb či jiných zásahů do projektovaného díla. Pokud projekt chybí jsou návazné práce vždy složitější, neboť je nutné dohledávat stávající stav a na základě něho vypracovat projekt nový. Často se tato situace řeší formou dodatečného či zpětného projektu, což je vždy pouze provizorní řešení a nesplňuje základní úlohu projektování. Podoba projektu je dána požadavky na vyjádření myšlenek popisujících předmět projektu. Ve většině případů jde o podobu papírových výkresů a dokumentů. V dnešní době tvorby projektů na počítači je možné prakticky celý projekt uchovávat a vytvářet v paměti počítače a uchovávat na patřičných paměťových médiích. Papírová dokumentace je však zatím stále nedílnou součástí projektu, neboť při samotné realizaci je její použití nejsnazší a vždy dostupné. Kvůli replikaci a archivaci je rovněž elektronická podoba velice výhodná. Projektováním se rozumí soubor činností vedoucích k vytvoření hotového projektu. Mezi činnosti projektování pak patří zejména návrh řešení dané realizace tak, aby byla funkční a splňovala požadavky norem a předpisů, návrh pracovních postupů při vlastní realizaci a někdy i při provozu již hotového díla, tvorba výkresové a průvodní dokumentace na základě znalostí problematiky v daném oboru, rozpočtové a nákladové kalkulace, výměry prací, materiálu a dodávek, zjišťování informací o stávajícím stavu a zanesení do projektové dokumentace a jiné práce přímo či nepřímo s činností projektanta související. Při projektování musí být projektant schopen samostatné tvůrčí činnosti s využitím svých znalostí, dostupných informací a pokud možno nejnovějších poznatků o daném problému, který v projektu řeší. Jelikož se jedná vždy o tvůrčí činnost, přebírá projektant i jistý díl zodpovědnosti za budoucí realizaci a fungování díla. Projektová dokumentace je veškerá dokumentace související s projektem, tedy soubor papírově, elektronicky či jinak vyjádřených informací, popisující realizaci projektovaného díla. Součástí projektové dokumentace pak obvykle bývají výkresy, schémata, diagramy, průvodní zprávy a dokumenty, rozpočty, výčetky materiálů, výkazy výměr a jiné dokumenty. Pravidla tvorby výkresové dokumentace vycházejí z norem a doporučení, které stanovují způsob vyjadřování technických informací, tak aby byly pokud možno mezinárodně srozumitelné a jednoznačně určené bez pochybností a nejasností. Dodržování norem zde má význam zejména ve sjednocení terminologie, schematických značek, kreslení schémat, apod. 3.1.3 Dodávka a realizace Na základě navrženého projektu se přistupuje k dodávkám a realizacím projektovaného díla. Dodávka znamená většinou výměnu zboží a služeb mezi dodavatelem a objednatelem, přičemž předmětem výměny jsou části sjednané v zakázce a zachycené v projektové dokumentaci. Realizace znamená sestavení dílčích částí do celku dle projektu a to obvykle až do fáze konečné, kdy sestavené dílo plní očekávanou funkci. V rámci realizace se vlastně projekt stává skutečností a průběh realizace je tak do značné míry na projektu závislý. Chyby v projektu znamenají i chyby v realizaci. Zatímco projektovou chybu lze obvykle jednoduše opravit, chyba v realizaci může mít vážné následky. Čím větší dílo se realizuje a projektuje, tím je pravděpodobnost vzniku chyby větší. V některých případech ani nelze projekt vytvořit tak, aby realizace byla proveditelná najednou. Jedná se zejména o projekty zařízení výzkumného charakteru, kde není předem známo chování realizace, očekává se pouze určitá funkčnost, která však nemusí být naplněna. Další postup a změny projektu závisejí na skutečném chování realizovaného systému. Realizace pak může znamenat celou řadu 10
Projektování v elektroenergetice 1 11 pozměňovacích prací, které by však všechny měly být dělány na základě změn v projektu. Jedině tak lze dodržet návaznost projekt-dodávka-realizace a analyzovat všechny případné provozní komplikace. 4 Energetika a projektování V souvislosti s energetikou obvykle hovoříme o elektrické energii. Jelikož elektrická energie je vůbec nejušlechtilejším zdrojem energie, který zatím známe, je hospodaření s ní nadmíru důležité. Pouze správně navržená zařízení dokáží energii efektivně vyrábět, přenášet i spotřebovávat. Návrh takových zařízení se bez projektu dnes již prakticky neobejde. Důvodem je jednak technická náročnost takových zařízení, ale také důraz na bezpečnost všech elektrických zařízení. Jelikož elektrická energie dokáže vážně poškodit lidský organizmus mnohdy s následkem smrti, je bezpečnost provozu elektrických zařízení na prvním místě. Při poruchách však nemusí dojít nutně ke zranění přímým úrazem elektrickým proudem, ale poruchy mohou vyvolat také požár, explozi, rozsáhlejší havárii nebo únik jedovatých látek do ovzduší či obecně do okolí. Elektrické zařízení musí být konstruováno tak, aby tyto rizika minimalizovala a pokud je to možné, tak zcela vyloučila. Při jakékoliv činnosti v souvislosti s elektrickým zařízením nás pak budou zajímat především následující pojmy: Odborná způsobilost Legislativa Normy a předpisy Zákony Oblasti, kde tyto pojmy v každém případě naleznou své uplatnění jsou: Projekce zařízení nízkého napětí (nn) Projekce zařízení vysokého a velmi vysokého napětí (vn, vvn) Projektování rozsáhlých energetických celků, kde se prolínají oba typy a je kladen zvýšený důraz na bezpečnost a spolehlivost zařízení V souvislosti s projektováním je třeba brát v potaz některé důležité zákony, které se přímo či nepřímo týkají podnikání v oblasti energetiky. V roce 1994 vstoupil v platnost zákon č. 222, který určitým způsobem usměrňuje a stanovuje chování energetických odvětví v prostředí tržní ekonomiky. 4.1 Zákon č. 222/1994 Sb. Zákon č. 222/1994 Sb., o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci, doplněný později zákonem č. 83/1998 Sb, tvoří hlavní zákonnou platformu pro fyzické a právnické osoby podnikající v oblasti energetiky obecně, tedy nikoliv pouze elektroenergetiky. Zákon je společný pro všechna energetická odvětví, tedy pro elektroenergetiku, plynárenství a teplárenství. Předmětem podnikání je výroba a rozvod elektřiny, plynu a tepla. Oblast elektroenergetiky je zákonem řešena v 15 až 22, z nichž kromě jiného vyplývají závazná pravidla vztahů mezi dodavatelem a odběratelem elektrické energie. 11
12 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně Podrobné rozpracování požadavků 15 až 22 zákona č. 222/1994 Sb. řeší vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO) č. 169/1995 Sb. ze dne 27.6.1995 ve znění vyhlášky č. 196/1996 Sb. ze dne 21.6.1996 a vyhlášky č. 191/1998 Sb. ze dne 16.7.1998. Vyhláška stanovuje podrobnosti o podmínkách dodávek elektřiny a o způsobu výpočtu škody vzniklé dodavateli neoprávněným odběrem elektřiny. 4.2 Vliv zákona č. 222/1994 Sb. (energetického zákona) na projektování elektrických rozvodů 4.2.1 Dodávka elektřiny práva a povinnosti dodavatele elektřiny Dodavatel elektřiny je povinen zajistit její dodávku každému odběrateli, který: a) má zřízenou elektrickou přípojku a elektrické zařízení v souladu s technickými normami a právními předpisy na úseku bezpečnosti práce, b) splňuje podmínky týkající se místa, způsobu a termínu připojení stanovené dodavatelem, c) má souhlas vlastníka nemovitosti. Dodavatel nepřipojí elektrickou přípojku či odběrné elektrické zařízení, které neodpovídají technickým normám a právním předpisům na úseku bezpečnosti práce. 4.2.2 Elektrická přípojka, ochranná pásma, přeložky rozvodných zařízení Zákon definuje začátek a konec přípojky, hrazení nákladů na její zřízení i údržbu a zajištění provozuschopného stavu (technickou problematiku řeší ČSN 33 3320 Elektrotechnické předpisy. Elektrické přípojky), dále definuje pojem a rozsah ochranných pásem venkovních i kabelových vedení a elektrických stanic. V 20 řeší majetkoprávní vztahy při vyvolání nároku na přeložku vedení. 5 Legislativa v projektování 5.1 Předpoklady pro vznik oprávnění. Zákon o živnostenském podnikání č. 455/1991 Sb. stanovuje všeobecné podmínky pro vznik a získání živnostenského oprávnění v oboru Projektování elektrických zařízení. Tato činnost spadá do skupiny 205: Elektrické stroje a přístroje náležící do oborů živností vázaných. Zákon požaduje odbornou způsobilost v elektrotechnice podmíněnou úspěšným složením zkoušek 10 vyhlášky č. 50/1978. Poznámka: Citace server www.elektrika.cz (autor Pavel Trhlík trhlik@elektrika.cz 30.9.2002) Další diskutabilní vyhláškou je vyhl. č. 50/1978 Sb., která je v současnosti jediným dokumentem popisujícím požadavky na odbornou způsobilost v elektrotechnice. Oporu v Zák. č. 174/1968 ovšem nemá, neboť MPSV nebylo schopno doposud vydat prováděcí vyhlášku dle 7b zákona. Ze zákona je odborná způsobilost podle vyhl. 50/1978 Sb. vyžadována prakticky pouze Živnostenským zákonem a to jen pro jedinou živnost ohlašovací vázanou "Montáž, údržba a servis telekomunikačních zařízení" uvedenou ve skupině 205: Elektrické stroje a přístroje. Požadována je odborná způsobilost dle 8, vyhl. č. 50/1978 Sb. Pro řemeslné ohlašovací živnosti uvedené ve skupině 105: Elektrické stroje a přístroje - "Výroba, instalace a opravy elektrických strojů a přístrojů" a "Výroba, instalace a opravy elektronických zařízení" se prokázání odborné způsobilosti nepožaduje a ani jiné zákony takovou povinnost neukládají. Dokonce "Výroba rozváděčů nízkého napětí a baterií, kabelů a vodičů" a "Projektování elektrických zařízení" jsou zařazeny mezi živnosti ohlašovací volné bez jakéhokoliv požadavku na odborné 12
Projektování v elektroenergetice 1 13 vzdělání. 10 vyhl. 50/1978 "Pracovníci pro samostatné projektování a pracovníci pro řízení projektování" tak ztrácí smysl a odborná způsobilost podle tohoto paragrafu není ze žádného zákona vynutitelná. Jelikož celá vyhláška nemá oporu v žádném zákoně není možné ani vymáhat povinnosti organizací uvedené v 12. Rovněž platnost osvědčení není nikde ve vyhlášce uvedena, hovoří se zde pouze o povinnosti organizací jednou za tři roky pracovníky přezkušovat z čehož se obecně odvozuje platnost tří let. Povinnost oznamovat termín konání zkoušek IBP, popř. rozvodné závody, nevyplývá ze žádného zákona a není vymahatelná. Podle 14 vyhlášky "Zkoušky a přezkoušení" se vlastně zkoušky už nemohou konat, protože nikde neseženete člena Revolučního odborového hnutí. Z předešlého vyplývá, že legislativní ošetření odborné způsobilosti v elektrotechnice je již zcela nevyhovující. Navíc je třeba vzít v úvahu obrovský rozdíl v úrovni prověřování odborné způsobilosti a vydávání osvědčení podle vyhl. 50/1978, které, jak v praxi zjišťujeme, bývá v mnoha případech více než formální a znalosti některých elektrikářů bývají až neuvěřitelně slabé. V případě, že v souvislosti s projektováním elektrických zařízení je třeba projektovat i budovy a stavby, je nutné obor živnosti rozšířit na Projektovou činnost ve výstavbě (nutná autorizace v příslušném oboru podle zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, v platném znění, nebo splněním podmínek stanovených v 34 téhož zákona) Jako samostatný projektant může působit pouze osoba s příslušným vzděláním (zde elektrotechnického směru) a praxi určenou zvláštními předpisy. Na rozdíl od jiných kvalifikací, se zde neurčuje délka praxe v závislosti na výši vzdělání, to se ponechává na zaměstnavateli a zvláštních předpisech. Pokud je vykonávána projektová činnost jako organizovaná, je nutné, aby byl ustanoven zodpovědný projektant, který splňuje podmínky stanovené zákonem. 5.2 Normy obecně Zákon č. 22/1997 Sb. o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, určuje pravidla pro stanovení technických požadavků na výrobky, aby tyto výrobky byly bezpečné, a dále pak práva a povinnosti k tomu, aby uvedená pravidla byla dodržována. Zákon v prvé řadě uvádí, že technické požadavky na výrobky jsou stanoveny technickými předpisy a normami Prostřednictvím nařízení pak vláda stanoví výrobky, u kterých musí být posouzena shoda s požadavky technických předpisů, technické požadavky na tyto výrobky (pokud již nejsou upraveny zvláštním právním předpisem) a výrobky, které musí být označeny českou či jinou značkou shody. Uvedenými nařízeními vláda rovněž upravuje pro jednotlivé skupiny výrobků postupy při posuzování shody (výrobcem, autorizovanou osobou, posuzování systémem jakosti apod.). U stanovených výrobků je výrobce nebo dovozce před uvedením na trh povinen vydat písemné tzv. prohlášení o shodě (tj. o shodě s technickými předpisy a o dodržení stanoveného postupu posouzení shody). Distributor nesmí stanovené výrobky distribuovat, pokud nemá písemné ujištění o tom, že výrobce nebo dovozce vydal prohlášení o shodě. Zákon vymezuje činnosti, které prokazování shody podporují. Jsou to: - státní zkušebnictví, jehož cílem je u stanovených výrobků zajistit posouzení shody, - certifikace, kterou nezávislá autorizovaná nebo akreditovaná osoba vydáním certifikátu osvědčí, že výrobek (nebo související činnosti) jsou v souladu s technickými požadavky na výrobky, - autorizace, což je pověření právnické osoby k posuzování shody, které uděluje Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví - akreditace, což je postup, na jehož základě právnická osoba pověřená ministerstvem vydává právnické nebo fyzické osobě osvědčení o tom, že je tato osoba způsobilá ve 13
14 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně vymezeném rozsahu provádět zkoušky výrobků, kalibraci měřidel a certifikační nebo jinou odbornou činnost. Podle zákona může Úřad uznávat v některých případech i zahraniční dokumenty (certifikáty, osvědčení apod.) jako dokumenty osvědčující posouzení shody nebo zahraniční značku jako českou značku shody. Tyto skutečnosti uvádějí ve Věstníku Úřadu. Dozor nad tím, zda výrobky odpovídají podmínkám stanoveným v zákoně, provádí Česká obchodní inspekce. Zákon pro uplatnění výrobků na trhu stanovuje tuto hierarchii: - technický předpis, tj. závazný předpis vyhlášený ve Sbírce zákonů ČR, který obsahuje technické a další s nimi související požadavky na výrobky, - norma označená ČSN, tj. dokument (sám o sobě nezávazný) poskytující pravidla, směrnice nebo charakteristiky ve vymezených souvislostech, - harmonizovaná norma, tj. norma určená příslušným úředním úřadem (zatím pouze Úřadem pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví) pro splnění technických požadavků na výrobky vyplývajících z technického předpisu. Seznamy harmonizovaných norem jsou zveřejňovány ve Věstníku Úřadu. 5.2.1 Postavení technických norem Technická norma je uznávaným pravidlem techniky, což platí nejen v našich zemích ale i ve světě. Postavení evropských norem je dáno právními dokumenty Evropské unie. To vyplývá již z Dohody k založení Evropských společenství (Řím 1957). V článku 100 této Dohody se uvádí, že pro přizpůsobení zákonů a předpisů jednotlivých členských zemí Evropských společenství vydává Rada Evropských společenství směrnice, přičemž v technických otázkách jsou směrnice zpracovány s uplatněním a využitím příslušných technických norem. V rámci Evropy se zpracovává komplexní soubor technických norem, jehož cílem je vytvořit podmínky pro obchod mezi evropskými zeměmi tak, aby mu nebránily žádné technické překážky. V ČR je již nyní normativní systém součástí širšího systému evropského, neboť řada norem je harmonizována práva s normami evropskými. Úpravami zákona č. 22/1997 Sb. provedenými zákonem č. 71/2000 a zákonem č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobku se návaznost na evropské normy dále prohloubila a to zejména v otázce shody českých a evropských harmonizovaných norem i uznávání evropské značky shody CE. Významným předělem v tomto smyslu bylo schválení Protokolu o přidružení České republiky k Evropským společenstvím PECA v roce 2001 a především uvedení tohoto Protokolu v platnost (od 1.7.2001). Účelem provedeného protokolu je usnadnit jak České republice, tak zemím Evropských společenství obchod s průmyslovými výrobky. Podle protokolu se vzájemně (na obou stranách) přijímají průmyslové výrobky, které splňují příslušné požadavky, dále se vzájemně uznávají výsledky posuzování shody u průmyslových výrobků, na něž se vztahuje právo Společenství a odpovídající české národní právo. Protokol se vztahuje především na výrobky strojírenské a elektrotechnické včetně zařízení do prostředí s nebezpečím výbuchu. 5.3 Normy pro projektování a dokumentaci elektrických zařízení O důležitosti technických norem svědčí ta skutečnost, že oproti předchozím záměrům evropské normalizace jsou uvedené normy vytvořené původně jako normy IEC převedeny na evropské normy - EN, tj. soubor norem pro značky přešel z ČSN IEC 617 na ČSN EN 60617. 14
Projektování v elektroenergetice 1 15 Obsah norem se v podstatě nemění. Zatím zůstává shodné i zařazení těchto norem v soustavě ČSN pod třídicím znakem 01 3390, i když se předpokládá jejich pozdější zařazení do skupiny norem pod třídicím znakem 01 3710. Důležité je, že v evropských členských státech CENELEC se budou uvedené normy používat. Do skupiny norem 01 37 se mají postupně zařazovat veškeré normy pro elektrotechnickou dokumentaci a označování elektrických předmětů. V roce 1998 byla v této skupině vydána první norma ČSN EN 61346-1 Průmyslové systémy, instalace a zařízení a průmyslové produkty - zásady strukturování a referenční označování. Část 1: Základní pravidla (01 3710), a to namísto ČSN IEC 750 Označování předmětů v elektrotechnice (01 3382). Kromě značení na různých úrovních a z různých aspektů zůstává v příloze normy zachován též písmenný kód podle předchozí normy ČSN IEC 750 (tj. např. F - jisticí a ochranná zařízení, M - motory, K - relé a stykače, Q - spínací zařízení pro silové obvody apod.). V roce 1999 byly vydány další části (2 a 4) souboru norem ČSN EN 61346 (01 3710). Nyní jsou to normy další, a to pro strukturování technické informace, automatické a elektronické konstruování a také sem byly zařazeny normy pro grafické značky na elektrických předmětech - dříve pod třídicím znakem 34 5555. 5.4 Úprava českých technických norem Současná úprava českých technických norem je založena na úpravě evropských a mezinárodních norem, jež se v posledních letech staly základem soustavy ČSN. Pokud je to možné, shoduje se úprava ČSN především s úpravou evropských norem, která se od úpravy mezinárodních norem (IEC a ISO) příliš neliší. Přednostní formát norem je A4 (210 x 297 mm). Pro normy, kterými se přejímají evropské normy, se používá pouze formát A4. V případě, že norma obsahuje překlad mezinárodní nebo evropské normy beze změn, doplňků a úprav, skládá se označení normy ze značky ČSN a značky mezinárodní nebo evropské normy včetně jejího čísla. Obvykle je již namísto čísla ČSN uvedena značka a číslo mezinárodní nebo evropské normy. K jednoznačnému zatřídění takovéto normy do soustavy ČSN slouží třídicí znak uvedený pod označením normy. Tímto znakem je šestimístné číslo, které se tvoří stejným způsobem jako číslo naší národní normy (prvé dvojčíslí označuje třídu norem, druhé jejich skupinu, poslední je pořadové číslo normy - viz též dále). V tomto seznamu je třídicí znak uveden v závorce za označením normy. Pod číslem třídicího znaku je norma rovněž zatříděna mezi ostatními normami i v tomto seznamu. Jestliže je mezinárodní nebo evropská norma zavedena s doplňky nebo s úpravami (s doplňky je možno z evropských norem zavést pouze evropské harmonizační dokumenty - HD), má naše národní norma číslo ČSN a vpravo pod rámečkem je uveden údaj o částečné shodnosti ČSN s mezinárodní nebo evropskou normou. Tento údaj je uveden obvykle zkratkou mod a číslem mezinárodní nebo evropské normy. Zkratka udávající, že znění normy je identické s mezinárodní normou, je idt. Tyto zkratky jsou uváděny též v tomto seznamu. (Dalšími zkratkami používanými pro označení vztahu k mezinárodní normě jsou eqv, neq.) Nad označením normy je uvedeno datum vydání (platnost je měsíc následující po měsíci vydání), u starších norem schválených před rokem 1990 je v dolním rámečku uvedeno datum schválení a datum účinnosti. 15
16 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně Pod anglickým, francouzským a německým překladem názvu normy na titulní straně následují pak podle potřeby údaj o převzetí mezinárodní normy (a pokud je tam ještě údaj o závaznosti normy, tak ten již, vzhledem k tomu, že normy jsou již jenom nezávazné, neplatí) a údaj o nahrazení předchozí normy. Na další straně je vždy uvedena předmluva nebo národní předmluva, která v podstatě obsahuje to, co v dříve schválených normách (formátu A5) obsahuje dodatek (citované a související normy, obdobné mezinárodní normy, změny proti předchozí normě a údaje o vypracování normy atd.). Ve vlastní části normy se používá větvené číslování, tj. články v každé kapitole jsou číslovány od 1, přičemž před číslem článku je uvedeno číslo kapitoly. (Ve starších normách formátu A5 jsou všechny články číslovány pořadově, v ČSN 34 0350:1964 a ČSN 34 1610:1963 jsou namísto článků uváděny ještě paragrafy.) 5.4.1 Označení norem V tomto seznamu jsou uvedeny tyto technické normy pro oblast elektrotechniky: evropské normy zavedené v platných normách ČSN (označené ČSN EN a číslem evropské normy, popř. ČSN EN ISO a číslem normy ISO), mezinárodní normy zavedené v platných normách ČSN (označené ČSN IEC, popř. ČSN ISO a číslem mezinárodní normy ISO), normy národní (označené ČSN a šestimístným číslem normy shodujícím se s číslem třídicího znaku). Normy jsou v seznamu systematicky seřazeny podle šestimístného třídicího znaku (který odpovídá dříve zavedenému číslování národních norem ČSN). Šestimístné číslo značí: XX XXXX třída skupina pořadové číslo normy ve skupině Toto číslo je uvedeno v závorce pod označením normy - v tomto seznamu pak za označením normy (rovněž v závorce) nebo se jedná přímo o číslo naší národní normy (která nezavádí evropskou nebo mezinárodní normu překladem). Seznam tříd důležitých norem (první dvojčíslí označení normy): 01 Obecná třída 03 Třídění vnějšího prostředí 05 Svařování, pájení, řezání kovů a plastů 18 Automatizace 27 Zdvihací zařízení, stroje pro povrchovou těžbu, stroje a zařízení pro zemní, stavební, silniční práce 30 Silniční vozidla 33 až 36 Elektrotechnika 37 Elektrotechnika - Energetika 38 Energetika 73 Navrhování a provádění staveb: 31 Letectví 65 Výrobky chemického průmyslu 83 Pracovní a osobní ochrana, bezpečnost strojního zařízení 87 Telekomunikace 16
Projektování v elektroenergetice 1 17 5.4.2 Údaje o normě V tomto seznamu je u každé normy uvedeno: některé z označení ČSN, ČSN IEC, ČSN ISO, ČSN EN, ČSN EN ISO, číslo normy, třídicí znak v závorce, název; za názvem je uveden údaj o převzetí nebo zapracování mezinárodní nebo evropské normy ( idt - identická, eqv - ekvivalentní, neq - neekvivalentní, mod - modifikovaná). U ČSN EN, které jsou s EN vždy identické, se zkratka idt již neuvádí, datum vydání (označuje se též V ), popř. u norem schválených před 15.5.1991 datum schválení (měsíc, rok), datum účinnosti (měsíc, rok), a to pouze u norem schválených před 15.5.1991, změny označené podle pořadí arabskou číslicí (u norem schválených po 15.5.1991), popř. malým písmenem (u změn schválených do 15.5.1991) nebo písmenem A a pořadovou číslicí změny mezinárodní normy. Přitom značí např.: 3: 6.97 - třetí změnu vydanou v šestém měsíci roku 1997, b 6.75 - druhou změnu, měsíc a rok (tj. červen 1975) uveřejnění změny ve Věstníku pro normalizaci a měření, * a 5.85 - prvou změnu samostatně vydanou, měsíc a rok (tj. květen 1985) Věstníku Úřadu pro normalizaci a měření, v němž bylo vydání změny oznámeno. Před číslem některých změn se vyskytuje ještě písmeno Z (snad proto, že se jedná o změnu vyvolanou změnou jiné normy - ale to není podstatné). Některé normy není účelné překládat do češtiny. U těchto norem je způsob zavedení (převzetím nebo schválením) uveden přímo u normy, nebo je za názvem označení *) nebo **). Normy označené *) přejímají mezinárodní nebo evropské normy převzetím originálu. Normy označené **) přejímají mezinárodní nebo evropské normy schválené k přímému použití jako ČSN. 5.5 Zákony, vyhlášky a ostatní předpisy související s projektováním elektrických rozvodů Při přípravě projektů elektrických rozvodů i při jejich realizaci je nutno vycházet především z těchto zákonů a na ně navazujících vyhlášek a ostatních předpisů: a) zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), v platném znění, - vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 132/1998 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení stavebního zákona, - vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, b) zákon č. 222/1994 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci, - vyhláška Ministerstva průmyslu a obchodu č. 169/1995 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o podmínkách dodávek elektřiny a o způsobu výpočtu škody vzniklé dodavateli neoprávněným odběrem elektřiny, c) zákon č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích, - vyhláška Ústřední správy spojů č. 111/1964 Sb., kterou se provádí zákon o telekomunikacích, - vyhláška č. 130/1997 Sb., o koncovém bodu telekomunikačních sítí, 17
18 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně d) zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, - nařízení vlády č. 168/1997 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na elektrická zařízení nízkého napětí, - nařízení vlády č. 169/1997 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na výrobky z hlediska jejich elektromagnetické kompatibility, - nařízení vlády č. 178/1997 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na stavební výrobky, e) zákon ČNR č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě, ve znění pozdějších předpisů, f) vyhláška ČÚBP a ČBÚ č. 50/1978 Sb., o odborné způsobilosti v elektrotechnice. Požadavky týkající se profese elektro v oblasti projektování stanoví především stavební zákon a na něj navazující vyhlášky. 5.6 Další důležité zákony a vyhlášky Pro projektování jsou dále významné další následující zákony a vyhlášky: - Zákoník práce č. 54/1975 Sb. v platném znění, - Zákon č. 505/1990 Sb., o metrologii (stanoví povinnost organizacím a orgánům státní správy používat měřicí jednotky stanovené státní normou), - Obchodní zákoník č. 513/1991 Sb. v platném znění, - Vyhláška Českého úřadu bezpečnosti práce (ČÚBP) č. 48/1982 Sb., kterou se stanoví základní požadavky na zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení, - Vyhláška ČÚBP a Českého báňského úřadu (ČBÚ) č. 324/1990 Sb., o bezpečnosti práce a technických zařízení při stavebních pracích, - Vyhláška ČÚBP a ČBÚ č. 50/1978 Sb., o odborné způsobilosti v elektrotechnice, - Vyhláška ČÚBP č. 143/1979 Sb., o výběru prototypů strojů a zařízení pro posuzování z hlediska požadavků bezpečnosti práce a technických zařízení, - Vyhláška ČÚBP č. 59/1983 Sb., o povinnostech organizací k zajištění bezpečnosti práce u dovážených technických zařízení, - Vyhláška ČÚBP a ČBÚ č. 20/1979 Sb., kterou se určují vyhrazená elektrická zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti, ve znění vyhlášky č. 555/1990 Sb. 5.7 Bezpečnost práce a klasifikace způsobilosti pracovníků v elektrotechnice Bezpečnost práce je základním a nutným předpokladem při jakékoliv práci a při práci na elektrickém zařízení platí tato slova dvojnásobně. Důvod je prostý. Úrazy elektrickým proudem patří k velice závažným a mohou skončit smrtí, pokud není poskytnuta včasná a odborná lékařská pomoc. Nedodržování zásad bezpečnosti práce proto patří k závažnému porušování pracovní kázně a mělo by být patřičně trestáno. Bezpečnost práce je obvykle definována vyhláškou. V elektrotechnice je to Vyhláška č. 50/1978. 18
Projektování v elektroenergetice 1 19 Způsobilost pracovníků v elektrotechnice Pracovníci v elektrotechnice jsou členěni dle způsobilosti na skupiny, které mají přesně vymezené oblasti dovolených činností a stanoveny požadavky na kvalifikaci. V elektrotechnice rozeznáváme tyto skupiny pracovníků: pracovníci seznámení 3 pracovníci poučení 4 pracovníci znalý 5 pracovníci pro samostatnou činnost (pracovníci znalý s vyšší kvalifikací) 6 pracovníci pro řízení činnosti 7 pracovníci pro řízení činnosti prováděné dodavatelským způsobem a pracovníci pro řízení provozu 8 pracovníci pro provádění revizí 9 pracovníci pro samostatné projektování a pracovníci pro řízení projektování 10 Tyto skupiny pracovníků jsou ve vyhlášce uvedeny pod jednotlivými paragrafy. Splněním předpokladů pro vznik oprávnění a složením zkoušek dle patřičného paragrafu se pracovník zařazuje do příslušné skupiny a může pak provádět paragrafem vymezené činnosti. Platnost oprávnění je časově omezená a pracovník musí zkoušky v pravidelných intervalech opakovat, pokud má kvalifikovanou činnost vykonávat. Projektování a projektantům je věnován 10. Vyhláška č. 50/1978 Sb.zák Českého úřadu bezpečnosti práce a Českého báňského úřadu ze dne 9. května 1978 o odborné způsobilosti v elektrotechnice. Kvalifikace pracovníků 3 Pracovníci seznámení (1) Pracovníci seznámeni jsou ti, kteří byli organizací v rozsahu své činnosti seznámeni s předpisy o zacházení s elektrickým zařízením a upozorněni na možné ohrožení těmito zařízeními. (2) Seznámení a upozornění podle odstavce 1 provede organizací pověřený pracovník s kvalifikací odpovídající charakteru činnosti a pořídí o tom zápis, který podepíše spolu s pracovníky seznámenými. 4 Pracovníci poučení (1) Pracovníci poučeni jsou ti, kteří byli organizací v rozsahu své činnosti seznámeni s předpisy pro činnost na elektrických zařízeních, školeni v této činnosti, upozorněni na možné ohrožení elektrickými zařízeními a seznámeni s poskytováním první pomoci při úrazech elektrickým proudem. (2) Organizace je povinna stanovit obsah seznámení a dobu školení s ohledem na charakter a rozsah činnosti, kterou mají pracovníci uvedení v odstavci 1 vykonávat a zajistit ověřování znalostí těchto pracovníků ve lhůtách, které předem určí. (3) Seznámení, školení, upozornění a ověření znalostí podle odstavců 1 a 2 provede pro obsluhu elektrických zařízení organizací pověřený pracovník s kvalifikací odpovídající charakteru činnosti, a půjde-li o práci na elektrických zařízeních, pracovník s některou z kvalifikací uvedených v 5 až 9 pořídí o tom zápis, který podepíše spolu s pracovníky poučenými. 5 Pracovníci znalí (1) Pracovníci znalí, jsou ti, kteří mají ukončené odborné vzdělání uvedené v příloze 2 a po zaškolení složili zkoušku v rozsahu stanoveném v 14 odst.1. 19
20 Fakulta elektrotechniky a komunikačních technologií VUT v Brně (2) Zaškolení a zkoušku uvedené v odstavci 1 je povinná zajistit organizace. Obsah a délku zaškolení stanoví organizace s ;ohledem na charakter a rozsah činnosti, kterou mají pracovníci vykonávat. Dále je organizace povinná zajistit jednou za tři roky jejich přezkoušení. (3) Zaškolení provede organizací pověřený pracovník s kvalifikací odpovídající charakteru činnosti, kterou mají pracovníci vykonávat. Zkoušení nebo přezkoušení podle odstavce 2 provede organizací pověřený pracovník s některou z kvalifikací uvedených v 6 až 9, pořídí o tom zápis, který podepíše spolu s pracovníky znalými. 6 Pracovníci pro samostatnou_činnost (1) Pracovníci pro samostatnou činnost jsou pracovníci znalí s vyšší kvalifikací, kteří: a) splňují požadavky pro pracovníky uvedené v 5 odst. 1 b) mají alespoň nejkratší požadovanou praxi uvedenou v příloze 1 c) prokázali složením další zkoušky v rozsahu stanoveném v 14 odst.1 znalosti potřebné pro samostatnou činnost (2) Zkoušku uvedenou v odstavci 1 je povinná zajistit organizace. Dále je povinná zajistit nejméně jednou za tři roky přezkoušení pracovníků pro samostatnou činnost (3) Zkoušení nebo přezkoušení provede organizací pověřená tříčlenná zkušební komise, jejíž nejméně jeden člen musí mít některou z kvalifikací uvedených v 7 až 9. Komise o tom pořídí zápis, podepsaný jejími členy 7 Pracovníci pro řízení činnosti (1) Pracovníci pro řízení činnosti jsou pracovníci znalí s vyšší kvalifikací, kteří: a) splňují požadavky pro pracovníky uvedené v 6 odst.1 nebo v 5 odst. 1 b) mají alespoň nejkratší požadovanou praxi uvedenou v příloze 1 c) prokázali složením další zkoušky v rozsahu stanoveném v 14 odst.1 znalosti potřebné pro řízení činnosti (2) Zkoušku uvedenou v odstavci 1 je povinná zajistit organizace. Dále je povinná zajistit nejméně jednou za tři roky přezkoušení pracovníků pro řízení činnosti. (3) Zkoušení nebo přezkoušení provede organizací pověřená tříčlenná zkušební komise, jejíž nejméně jeden člen musí mít kvalifikaci uvedenou v 8 nebo 9. Komise o tom pořídí zápis, podepsaný jejími členy. O termínu a místě konání zkoušek nebo přezkoušení prokazatelně uvědomí organizace příslušný orgán dozoru, alespoň čtyři týdny před jejich konáním. 8 Pracovníci pro řízení činnosti prováděné dodavatelským způsobem a pracovníci pro řízení provozu (1) Pracovníci pro řízení činnosti prováděné dodavatelský způsobem jsou pracovníci znalí s vyšší kvalifikací kteří: a) splňují požadavky pro pracovníky uvedené v 7 odst.1 nebo v 6 odst.1, b) mají alespoň nejkratší požadovanou praxi uvedenou v příloze 1, c) prokázali složením další zkoušky v rozsahu stanoveném v - 1 odst.1 znalosti potřebné pro řízení činností prováděné dodavatelským způsobem. (2) Pracovníci pro řízení provozu jsou pracovníci znalí s vyšší kvalifikací, kteří: a) splňují požadavky pro pracovníky uvedené v 7 odst.1 nebo v ; 6 odst.1 b) mají alespoň nejkratší požadovanou praxi uvedenou v příloze 1 c) prokázali složením další zkoušky v rozsahu stanoveném v 14 odst.1 znalosti potřebné pro řízení provozu (3) Zkoušky uvedené v odstavcích 1 a 2 je povinna zajistit organizace. Dále je povinná zajistit nejméně jednou za tři roky přezkoušení pracovníků pro řízení činnosti prováděné dodavatelským způsobem a pracovníků pro řízení provozu. (4) Zkoušení nebo přezkoušení provede organizací pověřená alespoň tříčlenná zkušební komise, jejíž nejméně dva členové musí mít kvalifikaci uvedenou v odst.1 nebo v 9 Komise pořídí o zkoušení nebo přezkoušení zápis, podepsaný jejími členy. O termínu konání a místě zkoušek nebo přezkoušení prokazatelně uvědomí organizace příslušný orgán dozoru, alespoň čtyři týdny před konáním zkoušky nebo přezkoušení. V této lhůtě uvědomí i příslušnou organizační složku (závod) organizace pro rozvod elektrické energie, půjde-li o pracovníky pro řízení provozu elektrických odběrných zařízení připojených přímo na zařízení veřejného rozvodu el.proudu 9 Pracovníci pro provádění revizí (1) Pracovníci pro provádění revizí elektrických zařízení (dále jen "revizní technici") jsou pracovníci znalí s vyšší kvalifikací, kteří mají ukončené odborné vzdělání uvedené v příloze 1 a 2, praxi uvedenou v příloze 1 a na žádost organizace složili zkoušku před některým z příslušných orgánů dozoru. (2) Pro provádění zkoušek a přezkoušení revizních techniků platí zvláštní předpisy vydané příslušnými orgány dozoru 20