ØÍŠE ORGANISMÙ. P živoèichové P rostliny P protista = jednobunìèné organismy MIKROOGRANISMY. bakterie, sinice, prvoci, øasy, houby

Podobné dokumenty
BAKTERIÁLNÍ BUŇKA MORFOLOGIE A STAVBA

prokaryotní Znaky prokaryoty

STRUKTURA A FUNKCE MIKROBIÁLNÍ BUŇKY

Úvod do mikrobiologie

BUŇKA ZÁKLADNÍ JEDNOTKA ORGANISMŮ

BUNĚČ ORGANISMŮ KLÍČOVÁ SLOVA:

Genetika bakterií. KBI/MIKP Mgr. Zbyněk Houdek

Typy nukleových kyselin. deoxyribonukleová (DNA); ribonukleová (RNA).

Centrální dogma molekulární biologie

2. Z následujících tvrzení, týkajících se prokaryotické buňky, vyberte správné:

Buňky, tkáně, orgány, soustavy

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Nukleové kyseliny. Nukleové kyseliny. Genetická informace. Gen a genom. Složení nukleových kyselin. Centrální dogma molekulární biologie

Molekulární základy dědičnosti. Ústřední dogma molekulární biologie Struktura DNA a RNA

Nepřátelské mikroby ČÁST 1

BAKTERIÁLNÍ GENETIKA. Lekce 12 kurzu GENETIKA Doc. RNDr. Jindřich Bříza, CSc.

19.b - Metabolismus nukleových kyselin a proteosyntéza

pátek, 24. července 15 BUŇKA

Molekulárn. rní. biologie Struktura DNA a RNA

od eukaryotické se liší svou výrazně jednodušší stavbou a velikostí Dosahuje velikosti 1-10 µm. Prokaryotní buňku mají bakterie a sinice skládá se z :

Exprese genetické informace

Exprese genetického kódu Centrální dogma molekulární biologie DNA RNA proteinu transkripce DNA mrna translace proteosyntéza

Stavba prokaryotické buňky

DYNAMICKÁ BIOCHEMIE. Daniel Nechvátal ::

Chemie nukleotidů a nukleových kyselin. Centrální dogma molekulární biologie (existují vyjímky)

Aplikované vědy. Hraniční obory o ţivotě

Nukleové kyseliny. obecný přehled

Biologie buňky. systém schopný udržovat se a rozmnožovat

Nukleové kyseliny. DeoxyriboNucleic li Acid

Eva Vlková č. dveří: 29

Elektronoptický snímek viru mozaikové choroby tabáku. Mozaiková choroba tabáku. Schéma viru mozaikové choroby tabáku

Antibiotika a chemoterapeutika. Karel Holada

Intermediární metabolismus. Vladimíra Kvasnicová

1.Biologie buňky. 1.1.Chemické složení buňky

Základy buněčné biologie

Nejmenší jednotka živého organismu schopná samostatné existence. Výměnu látek Růst Pohyb Rozmnožování Dědičnost

Citlivost a rezistence mikroorganismů na antimikrobiální léčiva

Struktura a funkce biomakromolekul

9. Viry a bakterie. Viry

Současná formulace: Buňka je minimální jednotka, která vykazuje všechny znaky živých soustav

Bu?ka - maturitní otázka z biologie (6)

Rezistence patogenů vůči antimikrobialním látkám. Martin Hruška Jan Dlouhý

Proteiny Genová exprese Doc. MVDr. Eva Bártová, Ph.D.

Hořčík. Příjem, metabolismus, funkce, projevy nedostatku

Projekt SIPVZ č.0636p2006 Buňka interaktivní výuková aplikace

Intermediární metabolismus CYKLUS SYTOST-HLAD. Vladimíra Kvasnicová

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

BIOLOGICKÁ MEMBRÁNA Prokaryontní Eukaryontní KOMPARTMENTŮ

Zkušební okruhy k přijímací zkoušce do magisterského studijního oboru:

Základní učební text: Elektronické zpracování Biologie člověka; přednášky Učebnice B. Otová, R. Mihalová Základy biologie a genetiky člověka,

Nukleové kyseliny příručka pro učitele. Obecné informace:

8. Polysacharidy, glykoproteiny a proteoglykany

Univerzita Karlova v Praze - 1. lékařská fakulta. Buňka. Ústav pro histologii a embryologii

Nukleové kyseliny Replikace Transkripce translace

VÝZNAM FUNKCE PROTEINŮ V MEDICÍNĚ

NUKLEOVÉ KYSELINY. Základ života

Buňka. Buňka (cellula) základní stavební a funkční jednotka organismů, schopná samostatné existence. Cytologie nauka o buňkách

Lipidy a biologické membrány

AMPK AMP) Tomáš Kuc era. Ústav lékar ské chemie a klinické biochemie 2. lékar ská fakulta, Univerzita Karlova v Praze

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE 3. LÉKAŘSKÁ FAKULTA (tématické okruhy požadavků pro přijímací zkoušku)

Inovace studia molekulární a buněčné biologie reg. č. CZ.1.07/2.2.00/

Exprese genetické informace

CZ.1.07/1.5.00/

Bílkoviny a rostlinná buňka

DUM č. 3 v sadě. 37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika

Prokaryotická X eukaryotická buňka. Hlavní rozdíl organizace genetického materiálu (u prokaryot není ohraničen)

1. Téma : Genetika shrnutí Název DUMu : VY_32_INOVACE_29_SPSOA_BIO_1_CHAM 2. Vypracovala : Hana Chamulová 3. Vytvořeno v projektu EU peníze středním

VYSOKÉ UČENÍ TECHNICKÉ V BRNĚ

Cytologie. Přednáška 2010

IMUNOGENETIKA I. Imunologie. nauka o obraných schopnostech organismu. imunitní systém heterogenní populace buněk lymfatické tkáně lymfatické orgány

Nukleové kyseliny Replikace Transkripce, RNA processing Translace

Cukry (Sacharidy) Sacharidy a jejich metabolismus. Co to je?

Gymnázium a Střední odborná škola pedagogická, Čáslav, Masarykova 248

Garant předmětu GEN: prof. Ing. Jindřich Čítek, CSc. Garant předmětu GEN1: prof. Ing. Václav Řehout, CSc.

Buněčné jádro a viry

Inovace studia molekulární a buněčné biologie

Základy molekulární a buněčné biologie. Přípravný kurz Komb.forma studia oboru Všeobecná sestra

- v interfázi dále viditelné - jadérko, jaderný skelet, jaderný obal

Mechanismy hormonální regulace metabolismu. Vladimíra Kvasnicová

Struktura a funkce biomakromolekul

Intermediární metabolismus - SOUHRN - Vladimíra Kvasnicová

Projekt realizovaný na SPŠ Nové Město nad Metují

Metabolismus příručka pro učitele

PROKARYOTICKÁ BUŇKA - příručka pro učitele

Buňka. Autor: Mgr. Jitka Mašková Datum: Gymnázium, Třeboň, Na Sadech 308

Struktura a funkce biomakromolekul

BIOFYZIKA. RNDr. Lucie Koláèná, Ph.D.

Údaj v procentech - celková shoda posluchačů se zadavatelem testu. - p 1

Evropský sociální fond Praha & EU: Investujeme do vaší budoucnosti. Vztah struktury a funkce nukleových kyselin. Replikace, transkripce

(molekulární) biologie buňky

Struktura a funkce biomakromolekul

Transkript:

Buòka morfologie

ØÍŠE ORGANISMÙ P živoèichové P rostliny P protista = jednobunìèné organismy (agregáty stejnocenných bunìk) bakterie, sinice, prvoci, øasy, houby MIKROOGRANISMY

NEBUNÌÈNÉ FORMY ŽIVOTA Viry - obsahují NK, proteiny = bunìèný parazit na úrovni NK Viroidy - pouze NK (kruhová jednovláknová RNA - 300 bazí) = patogen rostlinných bunìk Priony - pouze protein (Creutzfeldt-Jakobova nemoc = spongioformní encefalopatie)

Bakteriální buòka buòky prokaryotické (PK) x buòky eukaryotické (EK)

1. Organizace bunìèného jádra (Jádro není oddìleno od cytoplazmy membránou, tvoøeno cyklickou dvouvláknovou šroubovicí DNA, haploidní genom - nepohlavní rozmnožování) 2. Nepøítomnost bunìèných organel (Chybí Mt, ChP, ER) 3. Charakter ribosomu (Rozdílná RMH rrna, poèet a RMH ribosomálních proteinù)

Další odlišnosti PK a EK Peptidoglykan v bunìèné stìnì PK (x mykoplasmy) Stavba bièíkù - jednodušší než u EK Anaerobióza PK (fakultativní nebo striktní) Schopnost PK vázat N 2 Zásobní látky PK (poly- -hydroxymáselná kyselina) Neexistuje pino-, fago- ani exocytóza u PK Nepøítomnost sterolù v membránì PK (x nìkteré sinice a mykoplasmy) Velikost buòky PK cca 1/10 EK Neschopnost PK diferencovat buòky

Bakteriální buòka MORFOLOGIE VELIKOST ~ ChP, Mt - 1-2 m - velký pomìr povrch:objem vysoká rychlost metabolismu (zdvojení hmotnosti za 0,5 hod.)

TVAR - kulovitý = koky (mono-, diplokoky, tetrády) - øetízky (Streptokoky) - hrozny (Stafylokoky) - lineární = tyèinky (pøímé, zakøivené, spirálnì stoèené) - vlákna SLOŽENÍ - prvky: C-50%, O-20%, N-15%, H-8% P-3%, S-1% = 97% hmotnosti

- malé molekuly: H 2 O-80% hmotnosti, NH + 4, PO 3-4, CO 2 sacharidy (Glc, Rib) AMK, MK, Nt glycerol, pyruvát... - makromolekuly: ± lipidy, proteiny, NK, polysacharidy - supramolekuly: funkèní celky (ribosom = 3 RNA + 55 proteinù

Bakteriální buòka obsahuje 8 x 10 7 molekul v cca 3300 druzích ~ 97% sušiny = makromolekuly + lipidy NUKLEOVÉ K.: bakteriální chromozom (cyklická dvoušroubovice DNA) 20% sušiny E.c. plazmidy (cyklická dvoušroubovice DNA) - 10-100 x < b. chromozom trna, rrna, mrna (koduje více proteinù, velmi krátký T2)

PROTEINY: enzymy (vìtšina), strukturní proteiny, regulaèní faktory [3.10 3 u E. coli x 10 5 druhù u èlovìka ] 60% sušiny E.c. - realizace gen. info. do 3D - genotyp fenotyp POLYSACHARIDY: konstrukèní (peptidoglykan, lipopolysacharid, teichoové kyseliny) 3% sušiny E.c. zásobní (glykogen) - antigenní struktury - adherence na hostitele - souèást b. stìny a glykokalixu

JÁDRO BUÒKY Není oddìleno membránou Zaujímá ~ 15% objemu buòky Bakteriální chromozom (délka 1,4 mm) poskládání DNA do vyšších struktur SUPRAHELICITA (+,-) - funkce topoizomeráz I, II Haploidní g.i. (3500 genù) - 1-4 kopie Plazmidy (cykl. DNA) histone like proteins - 4 druhy (1/200 párù bazí) Katalytické proteiny (replikace, translace) Regulaèní proteiny (represory)

Plazmidy - fakultativnì pøítomné (v jádøe a/nebo cytoplazmì) = endosymbiont na genetické úrovni - cyklická dvoušroubovice DNA - g.i. pro doplòkové fce: - resistence na antibiotika ( napø. -laktamáza) - resistence na tìžké kovy (exportní proteiny) - produkce antibiotik - produkce toxinù (hemolysin E. coli) - degradace uhlovodíkù (Pseudomonas - ropa) - produkce modifikaèních E (oznaèení vlastní DNA) - umožnìní symbiózy (Rhizobium) - autonomní replikace (plazmidové èíslo) - pøechod do dceøiných bunìk ekvipartiènì (øízeno) nebo statisticky (dostatek kopií) - kompatibilita, inkompatibilita (pokud pøíbuzné), kryptické, konjugativní plazmidy

Pøenos plazmidu = horizontální pøenos g.i. Konjugací - pøi spojení bunìk (i rozdílných) - pøedání t.zv. konjugativního plazmidu (rezistence na antibiotika) Transdukcí - pøi infekci buòky fágem (obsahujícím plazmid) Transformací - pøi prùniku bakt. chromozomu nebo samotného plazmidu do kompetentní buòky (1927 Griffith - pøenos virulence pneumokoka)

CYTOPLAZMA ~ gel (viskózní roztok) - struktury: chromosom, ribosomy, granula - enzymy (glykolýza, hydrolázy, enzymy K. cyklu) - NK - trna, mrna - regulaèní molekuly (camp) - produkty ana- a katabolismu - pøijaté živiny... difúze = hlavní transportní mechanismus

RIBOSOM podjednotky 30 S - 16 S RNA 21 proteinù 50 S - 5 S, 23 S RNA 34 proteinù 70 S Poèet: klidový stav - stovky rychlý rùst - desítky tisíc rychlost proteosyntézy - p.ú. poètu ribosomù (800 AMK/min/ribosom)

transkripce mrna - translace protein P jedna mrna koduje v prùmìru 3 proteiny P krátká doba života mrna (jednotky minut) P ribosomy nasedají na nehotovou mrna, translace (úloha chaperonù) vysoká rychlost proteosyntézy 1 AMK = 2 ATP (aktivace AMK) + 1 GTP (vazba aminoacyl-t-rna na ribosom) + 1 GTP (posun mrna)

ZÁSOBNÍ LÁTKY - glykogen (nerozpustný polymer Glc) - polyfosfát, elementární síra - polymer kyseliny -hydroxymáselné H H H O H OH H O H H Nikdy nejsou zásobními látkami lipidy

CYTOPLAZMATICKÁ MEMBRÁNA - jediná vnitøní membrána bakterií = dvojvrstva fosfolipidù: - fosfatidylglycerol - fosfatidylethanolamin (nikdy ne cholesterol) - vyšší podíl nenasycených MK - vyšší tekutost - membránové proteiny (10-20% všech proteinù)

FUNKCE MEMBRÁNY P oddìlení od vnìjšího prostøedí (pøenašeèe) P energetický metabolismus (syntéza ATP) Energie h Slunce oxidace D.Ø. gradient H + ATPáza ATP V P zakotvení bièíku

BUNÌÈNÁ STÌNA = bunìèný skelet (chybí u mykoplasem) - chemická + mechanická ochrana buòky (kompenzace vnitøního tlaku - 500kPa g-, 2500kPa g+) - charakter síta (prostupnost) - odstranìním b. stìny (lysozym, penicilin) protoplast (sféroplast)

Složení b.s. závisí na typu bakterie Peptidoglykan (mukopeptid, murein) spoleèný pro všechyny bakterie = lineární polymer - støídání aminosacharidù: ( -1,4-O-glykosidická vazba) N-acetylglukosamin + N-acetylmuramová kys. CH 2 OH O OH + tetrapeptid (amidicky) HO O H 3 C CH N H 2 COOH Muramová kyselina sí ování - funkce transpeptidáz (g- ménì, g+ èasté propojení)

g+ Bunìèná stìna paralelnì - mnoho vrstev peptidoglykanu, b.s. - 20 nm kolmo - teichoové kyseliny - lineární polymery: glycerol-p a ribitol-p s sacharidy (glykosidicky vázanými) - kovalentní vazba k PG, 10-20 mer - hlavní povrchový antigen g+ neobsahuje lipidy (x mykobakterie, korynebakterie, nokardie - lipidy a vosky esterovì na PG) neobsahuje proteiny (x streptokoky - souvislá vrstva proteinù, polysacharidy, PG)

Bunìèná stìna g+ bakterií

g- Bunìèná stìna tenká vrstva peptidoglykanu, b.s. - 10 nm periplasmatický prostor (metabolity, živiny, hydrolázy) vnìjší membrána - dvojvrstva fosfolipidù s proteiny - Hf kotvena lipoproteiny v PG - vnìjší vrstva obsahuje lipopolysacharidy LPS lipid A + základní + specifický polysacharid polysacharid

Bunìèná stìna g- bakterií

LPS Lipid A - spoleèný pro LPS, Hf kotva - fosforylovaný glukosaminový disacharid esterifikovaný nìkolika MK = endotoxin g- Základní polysacharid - vázán na jeden Glc-NH 2 lipidu A - až 10 monosacharidù (i vìtvení) Specifický polysacharid - lineární, až 100 monosacharidù (nad povrch buòky) - opakování tetra- (penta-) sacharidových jednotek - druhovì i kmenovì specifické - ztráta (poškození) citlivost napø. na detergenty = O-antigen

g- struktura lipopolysacharidu

Adhezní místa - místa, kde se stýká vnìjší a cytoplazmatická membrána (až 400 u E. coli) - vstup DNA bakteriofága - inzerce dalších molekul LPS Proteiny vnìjší membrány - málo proteinù (množství i druhù) x cytoplazmatické membránì Receptory pro fágy - specifické pro nasednutí fága Poriny (trimer) - póry - neselektivní prùnik malých molekul Omp A - transmembránový - kotví vnìjší membránu k peptidoglykanu (vedle lipoproteinù) - receptor pro F-pilus donorové buòky pøi konjugaci

POUZDRO A GLYKOKALIX - nad b.s. u g- i g+ (není nepostradatelné) - tvoøeno polysacharidy (vyjímka Bac. anthracis - poly- D-Glu) Pouzdro - vrstva obklopující jednotlivé bakterie - ochrana pøed bakteriofágy - pøispívá k virulenci a invazivitì Sliz - øídká hmota obalující více bunìk Glykokalix - øídká sí ovina vláken, trèí z buòky - významný pro adhezi bakterií (adheziny) nespecifiky nebo specificky (paraziti, symbióza)

FIMBRIE (PILI) pouze u g- = rigidní dutá proteinová vlákna (køehká), trèí všemi smìry - funkce adhezinù - specifická adheze na hostitelskou buòku (virulenèní faktor, kódováno plazmidem) - sex fimbrie - jedno vlákno kódované plazmidem (výmìna plazmidové DNA pøi konjugaci)

BIÈÍKY = vláknitý útvar, mnohokrát delší než buòka monotrichia - jeden na pólu lophotrichia - svazek na jednom nebo obou pólech peritrichia - po celém povrchu Bièík - vlákno, háèek, bazální èást

vlákno - ~ 20 m, 10-30 nm - flagelin (globulární protein, dutá šroubovice) háèek - flexibilnì spojuje rigidní vlákno a bazální èást bazální èást - kotví bièík do b. stìny a c. membrány - g- 2 páry kruhových destièek - g+1 pár kruhových destièek - bièík rotuje +, - (energie gradientu H + ) pohyb (pozitivní, negativní chemotaxe) informace z chemoreceptorù (na povrchu) reakce na zmìny koncentrace látek v èase

TAXE - cílený pohyb mikroorganismu CHEMOTAXE - stimulem je chemický signál (koncentraèní gradient repelentu, atraktantu) FOTOTAXE - odpovìï na svìtlo u svìtlocitlivých bakterií (bièík, vakuoly) MAGNETOTAXE - orientace vùèi magmetickému poli (magnetosomy s Fe 3 O 4 )

MECHANISMUS CHEMOTAXE P chemický stimul - vazba molekuly na receptor - pøenašeè signálu P pøíjem a pøedání signálu zmìny rotace bièíku P receptory a chemosenzory v cytoplazmatické membránì a periplasmatickém prostoru P cytoplazmatické proteiny signální kaskáda prostøednictvím methylace-demethylace, fosforylace-defosforylace enzymù a regulaèních proteinù

rotace + = pøemety rotace - = pohyb vpøed náhodný smìr pohybu pohyb ve smìru nárùstu gradientu atraktantu

RECEPTORY - Tsr (atrakce Ser) - Tar (atrakce Asp) - Trg (atrakce Glc, Rib, Man) - Tap (atrakce dipeptidy) + methyl-accepting chemotaxis proteins MCP CYTOPLAZMATICKÉ - PROTEINY CheA, CheW, CheY, CheR, CheB, CheZ kinázy, methyltransferázy regulaèní proteiny

excitovaný stav (zaznamenávají koncentraèní gradient MCP rotace bièíku - t.j. pohyb vpøed) methylace demethylace CheR CheB - P (methyltransferáza) (methylesteráza) adaptovaný stav (nejsou schopny rozpoznat konc. gr. Me-MCP 100x snížena citlivost, rotace bièíku + t.j. poskakování, pøemety) iniciace fosforylace CheW CheA - fosforylace CheY a CheB = aktivace (kináza) (kináza) vazba na proteiny vypínaèe motoru bièíku CheY - rotace P- CheY + rotace CheZ defosforyluje

excitovaný stav (zaznamenávají koncentraèní gradient AT - MCP rotace bièíku - t.j. pohyb vpøed) methylace demethylace CheR CheB - P (methyltransferáza) (methylesteráza) adaptovaný stav (nejsou schopny rozpoznat konc. gr. AT - Me-MCP x x 100x snížena citlivost, rotace bièíku + t.j. poskakování, pøemety) iniciace fosforylace CheW CheA - fosforylace CheY a CheB = aktivace (kináza) (kináza) x vazba na proteiny vypínaèe motoru bièíku CheY - rotace P- CheY + rotace CheZ defosforyluje

REPELENTY - aktivace CheA (fosforylace) aktivace CheB (fosforylace) snížení methylace MCP (podobnì jako volný MCP) ATRAKTANTY - vazba atraktantu na receptor - inhibuje fosforylaci CheA pokles P-CheB zpomalení demethylace MCP Receptory s navázaným atraktantem neiniciují fosforylaci CheA blokována demethylace recetorù prostøednictvím CheB methylace receptorù prostøednictvím CheR probíhá pokles citlivosti receptoru pro atraktant pokles vazby atraktantu stimulace CheA adaptace buòky na chemoatraktant