Využívání ICT ve všeobecně vzdělávacích a odborných předmětech Regionální dějepisně zeměpisný katalog Třeboňska
Zpracováno v rámci projektu " Vzdělávání pro konkurenceschopnost - konkurenceschopnost pro Třeboňsko", registrační číslo CZ.1.07/1.1.10/02.0063
Historie sklářského průmyslu v Suchdole nad Lužnicí (z. š.: 48 54'24.38" S, z. d.: 14 53'4.26" V) Město Suchdol nad Lužnicí Suchdol nad Lužnicí se nachází v Jihočeském kraji v okrese Jindřichův Hradec a počtem obyvatel patří mezi čtyři největší místa tohoto okresu. První písemná zmínka o této obci pochází z roku 1362. V roce 2005 byla obec rozhodnutím Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky povýšena na město. Městem protéká známá řeka Lužnice, která je významným letoviskem a východiskem pro vodácký sport. Pro svou půvabnou krajinu s hlubokými borovými lesy a zpřístupněnými pískovcovými jezery je Suchdol nad Lužnicí vyhledávaným rekreačním centrem. Založení sklárny V roce 1775 vznikla v Suchdole nad Lužnicí sklárna přeměnou z bývalé tavírny, která zpracovávala stříbrnou rudu, kterou později nahradila železná ruda. V době
největší slávy měla sklárna čtyři pece a zaměstnávala až 600 pracovníků. Prostory sklárny později sloužily také textilnímu a dřevozpracujícímu průmyslu. Do začátku 20. století nemáme žádné dostupné historické zmínky o provozu této sklárny. V roce 1907 přešla sklárna do rukou akciové společnosti pro výrobu skla Carl Stölzle a synové. V té době měla sklárna čtyři pece systému Siebert, 37 otevřených kádí, brusírnu se 40 pracovišti, vodní sílu a parní stroj. V rafinérii se provádělo leptání, pískování, gravírování a zlacení. Ve sklárně se vyrábělo křišťálové, barevné a běžné duté sklo. Specialitou se stala výroba sifonových lahví a osvětlovacích těles všeho druhu. Ve sklárně pracuje na 350 dělníků a její součástí je i podniková nemocenská pokladna. Původní skleničky ze sklárny na Huti Období po vypuknutí I. světové války Po vypuknutí I. světové války v roce 1914 byla sklářská výroba v suchdolské sklárně ve všech oblastech redukována kromě provozu pily, který vzkvétal. Po ukončení války a rozpadu Rakouska-Uherska se Suchdol nad Lužnicí stal součástí nově vniklé Československé republiky. Z toho důvodu byla i výroba ve zdejší sklárně zatížena celními a devizovými poplatky. Rovněž uvnitř Stölzlových továrnen v Dolním Rakousku došlo k určité změně a bylo nutno zaměřit se na novou produkci. V létě roku 1919 zemřel majitel Carl Stölzle a do vedení podniku byl ustanoven jeho bratranec Dipl. Ing. Eugen Stölzle, který byl dosavadním vedoucím podniku
v Neu-Nagelbergu. Aby mohl vést sklárnu v Suchdole nad Lužnicí, musel přijmout československé státní občanství. Protože neuměl česky, byl mu přidělen Čech Josef Kolenatý, který dosud řídil rafinerii v Suchdole nad Lužnicí. Ukázka výrobků ze skla Sklárna v roce 1925 V roce 1925 měla sklárna v provozu 4 pece, z nichž jedna slouží k výrobě servisního a osvětlovacího skla, dvě pece pro výrobu sifonových lahví a jednu pec pro výrobu křídového skla. V rafinerii se nacházela brusírna, leptárna, gravírovna a malírna. Ke sklárně rovněž náležela pila se dvěma katry, brusírna dřeva, výrobna dřevité vlny a zemědělské a lesní hospodářství o výměře 50 ha. Zaměstnáno zde bylo 374 dělníků a 16 úředníků. Stavba továrního komína ve sklárně V létě roku 1927 byl ve sklárně postaven nový komín, který měřil 35 m. Byl postaven na betonovou desku čtvercového tvaru o straně 5,2 m. V hlavě byl komín
široký 1,5 m a světlost vrchního otvoru byla 1,1 m. Na tehdejší poměry to byla stavba skutečně veliká. Sklárna na Huti Zrušení sklárny V důsledku světové hospodářské krize došlo k postupnému zániku suchdolské sklárny. Začátkem roku 1932 bylo z práce propuštěno 300 dělníků a 24 úředníků. Poslední pec vyhasla dne 18. ledna 1932. Někteří zvlášť kvalifikovaní skláři nebo ti mladší začali pracovat v Heřmanově Huti u Plzně. Většina nezaměstnaných zůstala nadále v Suchdole nad Lužnicí. Ačkoli představitelé obce se snažili o zachování sklárny, vše bylo marné. Pece i komíny byly zbourány a cihly rozprodány na různé stavby. Zrušením sklárny došlo k vystupňování nezaměstnanosti na nejvyšší míru. Část sklářů začala provozovat podomní obchod, někteří se odstěhovali za prací. Rovněž v sousedním Rakousku je jméno Carl Stölzle neoddělitelně spojeno s obcemi Brand a Alt-Nagelberg, kde firma Carl Stölzle a synové zaměstnávala na konci 19. století přes tisíc osob. Mezi nejoblíbenější a neznámější výrobek tohoto regionu bylo duté sklo z olovnatého křišťálu. Také většina skláren firmy Stölzle
ukončila svou činnost ve zmíněných obcích. Sklářská výroba se omezila na minimum a je oživována původními sklářskými odborníky bývalé sklárny Stölzle. Zdroje: Současné sklárny v Alt - Nagelberg Suchdol nad LuzniciAD. In Wikipedia : the free encyclopedia [online]. St. Petersburg (Florida) : Wikipedia Foundation, [cit. 2011-11-27]. Dostupné z WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/suchdol_nad_lu%c5%benic%c3%ad. HOKR, Vladimír; OESTERREICHER, Jiří; SCHNEIDER, Bernhard. Pamětí Vitorazska. První. [s.l.] : Novohradská občanská společnost, 2003. 110 s. ISBN 80-239-0604-6. WOLFOVÁ, Věra. Z historie suchdolské sklárny. Suchdolský zpravodaj. červen 2010, 6, s. 1 strana. Pamětní kniha obce Suchdola nad Lužnicí, kniha první, 1362-1936 Mapy. In google, [cit. 2012-01-10] Dostupné z WWW: ]http://maps.google.cz/maps?hl=cs&tab=wl