Ke konci roku jsme vyrazili na dva projektové dny. Ten první se vztahoval k výuce dějepisu. Učili jsme se totiž o pravěku, tak jsme vyrazili do Prahy do Národního muzea, kde probíhala výstava právě k pravěku. Od p. učitelky jsme dostali úkoly, od maminek svačiny, jedno úterý jsme sedli do vlaku a vyjeli. Ale to bychom nebyly my, děti, kdybychom všechno jídlo nesnědly hned ve vlaku. A tak první cesta v Praze nevedla do muzea, ale do Mekáče, kde jsme skoro všichni naplnili žaludky a pak...hurá za poznáváním. Výstava byla parádní a mamut obrovský. Koukali jsme, co všechno už náš praprapra...předek dokázal. Najít odpovědi na zadané otázky byla hračka. Expozice byla dokonale popsána. No, a když už jsme byli v muzeu, a protože venku se udělal docela pařák, místo po pražských památkách jsme vyrazili do dalších expozic. Někteří z nás tu byli poprvé a spousta věcí nás ohromila. Třeba kostra plejtváka visící pod stropem v jedné z místností. Ve vlaku na cestě zpět jsme si měli o čem povídat. A naší dějepisářce, která s námi jet nemohla, jsme pak ve škole vyprávěli, co jsme viděli. PDF created with pdffactory Pro trial version www.pdffactory.com
Druhý projektový den nastal 30. 4. 2007. Tentokrát si naše třídní vymyslela, že prozkoumá naši fyzickou zdatnost a prožene nás několika mnoha kilometry kolem Liběchova. Naším cílem byly Čertovy hlavy. Přidala se k nám třída 6. A, taky chtěli vidět, jak vypadají čertí hlavy. Tak jsme zase sedli do vlaku, a protože naši učitelé, znalí terénu, věděli, že nikde pak široko daleko není žádný Mekáč, museli jsme svačiny nechat v baťužcích. Což bylo dobře, protože hlad se dostavil později a cestou jsme opravdu nepotkali téměř nic. Jen jednu maringotku s nanuky na konci cesty. Ale pěkně po pořádku. Vystoupili jsme v Liběchově na nádraží a učili se orientovat v mapě. Někteří z nás jsme to hravě zvládli. Čekalo nás 10 km mezi poli, loukami a lesem, po stopách architekta Levého, který se v místních lesích v 19. století schovával a po roztroušených skalkách a šutrech tesal svá díla. Ten den, kdy jsme tam byli, bylo výročí jeho smrti. Vyrazili jsme po modré a měli hledat rozcestí se žlutou. Náš předek zastavil před pro něj podivném rozcestí. Haha.. Stáli totiž před rozcestím cyklotras a zírali na to. No jo, to je tak, když se někdo jen válí u PC nebo TV a neví, které značky jsou pro turisty a které pro cyklisty. Náš předvoj vyrazil dál, poučen naším smíchem. Letěli jak splašení a přehlédli rozcestí. Pískali jsme na ně, volali, aby běželi zpět. Tak se trochu proběhli. Ještě že tam byla rovinka. Moc je to nezmohlo, ale do čela průvodu jsme šli raději zkušení turisté a hravě jsme dovedli celý dav spolužáků pod Čertovy skály. To byla paráda!! Obrovské dvě skály a každá z nich představovala jednu hlavu. A navíc jsme mohli celý útvar prolézat. A nejen jednou. Naše třídní se obětovala a lezla s námi, aby nás měla pod kontrolou, aby se nám nic nestalo. Jen na jeden přeskok ze skály na skálu nás nepustila, zdálo se jí to nebezpečné. Prý sem máme vytáhnout rodiče a skákat s nimi. Dobrý nápad. Vyblbli jsme se tu, někteří si hráli na vojáky (táhli s sebou pušky s kuličkovými náboji, byli v maskáčích a hledali po lese nepřítele), posílili tělo o řízky, sušenky a jiné dobrůtky. A vyrazili dál. Čekala nás jeskyně Kyčerka. Ta nám vyrazila dech. Ve skalách tu byly v životní velikosti vytesané sochy J. Žižky, J. Holého, J. Husa a nějaké ženy. Taky tu byla kamenná postel a spousta prachu, protože všechny skály jsou z pískovce. Cesta zpět na vlak proběhla rychle, maringotka s nanuky byla chvíli v našem obležení, vlak nás nabral s mírným zpožděním a dovezl spokojené domů. Ve škole nás pak čekal ještě dodatečný úkol. Během výletu jsme měli bedlivě sledovat terén, abychom pak mohli ve výtvarce nakreslit parádní mapu cesty. Ty nejzdařilejší zdobí chodbu našeho patra. PDF created with pdffactory Pro trial version www.pdffactory.com
Několik fotek na závěr... PDF created with pdffactory Pro trial version www.pdffactory.com
Na závěr...všichni zúčastnění PDF created with pdffactory Pro trial version www.pdffactory.com