le tisk druhé číslo sněz tu žábu / mange ta grenouille festival Francouzského divadla / du théâtre français

Transkript

1 le tisk druhé číslo sněz tu žábu / mange ta grenouille festival Francouzského divadla / du théâtre français

2 DEGUSTUJEME PODRUHÉ, DISKUTUJEME POPRVÉ Druhý den festivalu nabídl OFF program nejprve degustaci, v níž hrál hlavní roli sluch. Francouzská režisérka, scénáristka a herečka Leslie Manahem představila svou rozhlasovou hru nazvanou Ulice. Tuto zvukovou montáž natočila 1. května loňského roku, ve spolupráci s více než dvaceti profesionálními herci. Skrze sluch byli diváci zavedeni na francouzský boulevard, kde se zaposlouchali do nejrůznějších zvuků města a hlasů lidí, kteří v něm žijí své vlastní příběhy. V ztemnělé místnosti, kde poslech probíhal, měli návštěvníci možnost dát prostor své fantazii a na svou francouzskou ulici se na hodinu přenést. Další nedělní degustace se věnovala tvorbě francouzské dramatičky, výtvarnice a režisérky Valérie Mréjen. Diváci zhlédli několik jejích krátkých filmů, které vznikly v posledních patnácti letech. Snímky, které autorka sama vybrala, byly různorodé. Nabídly vzpomínky na její dětství, osobní zpovědi studentů, zamýšlejících se nad existenčními otázkami i videa natočená podle scénáře. Po promítání následovala s Valérií Mréjen diskuse, kde přítomné nejvíce zajímala spolupráce s neherci a autorčina inspirace k jednotlivým projektům. Nejvíce pak ocenili autentičnost, které ve filmech dosahuje. Celý včerejší program byl zakončen diskusí Když mluvit neznamená jednat, které se zúčastnili francouzští dramatici Guillame Cayet (Nehybní), Léonore Confino (Belgická rybka), Aziyadé Baudouin Talec (Život bez spánku) a Aurore Jacob (Perníček a Cukřenka). Ti spolu s českými překladateli, dramaturgy a organizátory festivalu Petrem Christovem, Michalem Zahálkou, Davidem Košťákem, Lindou Duškovou, Janou Bartůňkovou (která diskusi moderovala) a Natálií Preslovou otevřeli otázky týkající se rozdílů a podobností mezi českým a francouzským divadlem z pohledů dramatiků i režisérů. Diskuse přinesla podnětné otázky, jak vnímá český divák francouzské hry a témata, kterých se dotýkají. Pojďme na ně společně hledat odpovědi i další dny! KRISTÝNA MAZÁNKOVÁ

3 NÁDECH: HLASITÝ SMÍCH A TICHÝ PLÁČ Aneb reflexe, která vlastně příliš nereflektuje to, co má Nádech. Dva odlišné životy, které by mohly být jedním. Dva odlišné světy, které se stávají jedním. V tom prvním žije Velká pán muž, který v sobě odmalička nosil holku, jež postupně rostla. Ve snaze být normální se ožení, ale jakmile se jeho manželka dozví, že se převléká za ženu, opustí ho i s jejich ještě nenarozeným synem. Útěchou mu je pouze internet zaplněný pochybnými profily, se kterými se schází, aby od nich získal všechno, co právě postrádá. Ve druhém světě zase žije Malej holka školačka, ovlivněná traumaty, jež jí způsobili neustále se hádající rodiče. Povoláním psychoanalytici se vinou své profesní necitelnosti stávají spouštěčem všech jejích negativních stavů. Ve snaze uniknout prchá holka pod vodu ponoří hlavu do umyvadla, kde ji obklopuje magický, přívětivější svět, v němž se konečně může nadechnout. A pak se tyto dva životy, dva světy, setkají u jezírek v bruselské čtvrti Ixelles, kde celý příběh začíná. Nádech. Tohle vše a mnohem více bychom vysledovali, kdybychom četli hru. Během scénické skici však byla představena pouze část hry (zhruba první polovina, ačkoliv text takto rozdělen není), takže na povrch vyplouvají spíše humornější motivy, které jsou jinak spolehlivým podhoubím pro veškerý a díky úryvku ne zcela objevený přesah textu. Nádech. Již označení postav Velká pán a Malej holka vybízí k využití crossgenderového pojetí. Citlivá režie Ondřeje Mataje do první role obsazuje Terezu Vítů a do role druhé pak skvělého Ladislava Hampla. Třetí roli zastává Pavlína Balner, v podobě Vypravěče, který se záměrně stylizovanou intonací předčítá scénické poznámky a odděluje/narušuje jednotlivé obrazy nádechy. U scénické skici není třeba zdůrazňovat, že to byla hra slov a obličejů, že něco herci znázorňovali akcí, jindy si vystačili se slovem a spoléhali na divákovu fantazii a spoluúčast. Text hry není složitý, vlastně je velmi přímočarý, to až mnohost interpretací mu dává další rozměr. I tak tvůrci leccos naznačují a načrtávají, ačkoli možný přesah textu nemůže být na tak malém prostoru zcela realizován. Sama autorka ve večerní diskusi podotkla, že pro komplexní porozumění je potřeba znát i druhou část hry, čemuž přitakal i překladatel Petr Christov. BELGICKÁ RYBKA Le Poisson belge Leonore Confino (*1981) je herečka a dramatička, působící ve Francii a v Kanadě. Spolu s režisérkou Catherine Schaub založila divadelní soubor Productions du silon, jako herečka spolupracovala například s režisérem Nielsem Arestrupem na jeho inscenacích pro Avignonský festival. Její hra Belgická rybka byla v září 2015 uvedena v pařížském Théâtre de la Pépinière a byla vydána ve francouzském nakladatelství Actes Sud. Režie: Ondřej Mataj Překlad: Petr Christov Hrají: Tereza Vítů, Pavlína Balner a Ladislav Hampl Nádech. Ale nic z toho neznamená, že nám tvůrci nezprostředkovali kvalitní zážitek. Naopak. Světy Malýho holky a Velké pána se postupně prolnou, byt Malýho holky se stane jejich útočištěm, a tak se začnou doplňovat a přebírat své atributy. Nejde však o nějaké napodobování či pitvoření, vše přirozeně vyplývá ze smyslu hry a charakterů postav. Vynikají zde humorné, přisprostlé dialogy, v nichž se postupně odkrývá nejen minulost. Nádech. Tak to jistě může působit. Když spoustu věcí opomineme, včetně až symbolického leitmotivu s rybkou. A teď si ještě představte, že celistvý text pojednává o příběhu muže, který jde na ryby. A tady v sobě, v jakémsi vnitřním monologu, kdy ožívá jeho holčičí alter ego, v sobě tohle dítě zadusí. Nebo je to jen další z možných výkladů?... [Rádi bychom upozornili také na dvojrozhovor s autorkou Léonore Confino a překladatelem hry Petrem Christovem, které naleznete v prvním čísle zpravodaje LE TISK a na stránkách LUKÁŠ KŘÍŽEK

4 DĚSIVÁ VENKOVSKÁ IDYLA Scénická skica Nehybní režisérky Lindy Duškové byla uvedena v rámci dlouholetého projektu Divadla LETÍ 8@8 (tento projekt slaví letos deset let), v němž bylo představeno osm nově vzniklých zahraničních či českých textů. Forma scénických skic, jež je na pomezí mezi čtením a plnohodnotnou inscenací, umožňuje LETÍ nový text bez prodlevy zprostředkovat divákovi. Nehybní, jejichž autorem je Guillaume Cayet, který za tento text získal ocenění na Journées de Lyon des Auteurs de Théâtre, pojednávají o manželském páru Nadie (Anne-Françoise Joseph) a Franckovi (Richard Fiala). Ti se stěhují z hektického města na poklidný venkov, kde si budou moci užívat klidu, pohody, volnosti a samoty. Představy o ideálním domově se začnou rozpadat stejně jako jejich vztah ve chvíli, kdy se jim do života vkrade až příliš milá a ochotná Sousedka a současně paní starostová (Natália Drabiščáková). Sousedka se snaží jejich život plnit návštěvami, paštičkami, pečenými brzlíky a radikálními názory na to, co má dělat, a co ne. Jenže Nadia chce žít svůj život podle sebe, a ne podle druhých. Chce se nejdříve sama rozhodnout, jak budou věci v jejím životě vypadat, a na základě toho se buď stát součástí komunity a jejího zaběhlého řádu, nebo ne. Zde nastává konflikt s manželem, neboť on se naopak nechává pohltit pravidly a sdílí pohled venkovské společnosti, již ztělesňuje postava Sousedky. Nepřizpůsobivou Nadiu drtí drobné ústupky, jež musí dělat: zavřít kočku do kufru auta, protože ve vsi se chovají pouze lovečtí psi, či přebarvit červené okenice na zelenou barvu, aby ladily s okolím. Nátlak na Nadiu (ve vesnici se jí říká Diana podle vesničany uctívané bohyně lovu) vrcholí téměř obřadným aktem. Za zvuku písně opěvující bohyni Dianu Sousedka Nadiu převlékne do hnědého oblečení, aby konečně dokonale splynula s okolím. Píseň opěvující Dianu je jediná, která v Nehybných zazní. Zdůrazňuje se tím pevný řád vesnice a zároveň se poukazuje na soudržnost komunity, která netoleruje nepřizpůsobivost. Obyvatelé vesnice, zastoupené postavami Sousedky a jejího manžela, jsou oblečeni do hnědé a khaki barvy a do podobného oblečení se také obléká Franck. Scéně dominuje velká postel, symbolizující domov Nadie a Francka, postupně zaplňovaný a poskvrňovaný Sousedčinými dárečky. NEHYBNÍ Les Immobiles Guillaume Cayet (*1990) je francouzský autor, absolvent dramaturgie na ENSATT. V roce 2014 vydalo nakladatelství Lansman jeho text Couarail, jeho hra Les Immobiles získala ocenění na Journées des Auteurs de Lyon a v lednu 2015 vyšla v nakladatelství Editions Théâtrales. Režie: Linda Dušková Překlad: Michal Zahálka Dramaturgie: David Košťák Produkce: Divadlo LETÍ Nenaděláš nic. Budou říkat: zrovna přijeli, ty vodjinud. Však uslyšíš. Už votravujou, Sukni nenosí. Venkov, ten já znám. Téma přizpůsobivosti a nepřizpůsobivosti ve scénické skice dominuje skrze ústřední dvojici Nadii a Francka, ale rovněž je doplněno motivy zakonzervovanosti a stereotypu či naopak názorové odlišnosti. Nehybní nabízejí pohled i na možný průběh začleňování do komunity, které je vynuceno psychickým nátlakem zahaleným rouškou pohostinnosti a zdvořilosti. Otázkou zůstává, jak jedinci zareagují. Jedni rezignují a přizpůsobí se a jiní ne, ale životy i osobnosti všech se změní. ELIŠKA SEVELDOVÁ

5 BELGICKÁ RYBKA nehybní OHLASY DIVÁKŮ Petr Christov (Belgická rybka) Já nevím, co na to. Je hezký vidět půlku textu s převrácenými rolemi muž a žena, a že i tak ten text může fungovat, a být zábavný. Rosťa (Belgická rybka) Super nápad, jak se otočily role, co se týče pohlaví. A hrozně mě bavilo, jak se vyvíjel dialog, odkrývání postav, jak se vyvíjely až do toho, kdy se ukázalo, jak jsou obě vyšinutý. Tomáš (Nehybní) Myslím, že je to dobrý překlad, v češtině působil velmi přirozeně. Zaujalo mě, jak se hra věnuje manipulaci jedince společností, která ho chce dotlačit do rohu a podřídit ho svým pravidlům, což bylo režijně dobře zdůrazněné. Natálie Drabiščáková hrála skvěle takovou tu ženu, která se snaží lidi zařadit do jedné linie, takové téma jako Stepfordské paničky nebo podobně. Eliška (Belgická rybka) Líbilo. Hodně. Mirek (Nehybní) Super zážitek! Rádi bychom poděkovali tiskárně TASKalfa 2551ci, která věrně slouží v Divadle Na zábradlí a velmi ochotně nám umožňuje tisk našeho žabího zpravodaje LE TISK. Už jen kvůli ní byste měli zavítat do divadla nebo na stránky Děkujeme!

6 19:00 Lišejman Lichen-man 21:00 Posuny současného komiksu za hranice žánru L avancée de la bd contemporaine hors les mesures du genre Strašnické divadlo Théâtre Strašnice 21:00 Život bez spánku Une vie sans dormir 20:00 IDovská Karkulka Le Petit Chaperon Uf 18:30 Sněz mě Mange moi Experimentální prostor NoD Théâtre NoD Děkujeme všem, kdo nás podpořili prostřednictvím crowdfundingového serveru hithit.com, zejména našim hlavním partnerům Tereze Kovárníkové, Rudolfu Leškovi a Phillipovi a Béatrice Lorinovým. Festival vzniká za finanční podpory Francouzského institutu v Praze, Magistrátu hl. m. Prahy, Ministerstva kultury ČR a Státního fondu kultury ČR. Projekt vznikl za finančního přispění grantu Dilia. Festival vznikl ve spolupráci se spolkem Audabiac v rámci projektu Uměním ke svobodě. FESTIVALOVÝ TÝM: N. PRESLOVÁ, J. BARTŮŇKOVÁ, L. DUŠKOVÁ, D. BUREŠOVÁ, Z. VALEČKOVÁ, T. KOZUBÍKOVÁ, E. ORCÍGROVÁ, P. JOHN, S. EL-MAGHRABI, O. ROUBÍNEK, B. KUNSTOVNÁ GRAFICKÝ DESIGN: P. VOJTÍŠEK ŠÉFREDAKTOR LE TISK: L. KŘÍŽEK CENY VSTUPENEK: KČ. VĚTŠINU LZE ZAKOUPIT NA ČI HODINU PŘED PŘEDSTAVENÍM NA MÍSTĚ. 19:30 Nehybní Les Immobiles 21:00 Když mluvit neznamená jednat Quand parler n est pas agir 18:00 Belgická rybka Le poisson belge Experimentální prostor NoD Théâtre NoD 19:00 Les ve mně La forêt intérieure Experimentální prostor NoD Théâtre NoD