Kurz ekologické floristiky. Den druhý, část druhá: Vrby (Salix), violky (Viola), vrbovky (Epilobium)

Transkript

1 Kurz ekologické floristiky Den druhý, část druhá: Vrby (Salix), violky (Viola), vrbovky (Epilobium)

2 Salix -vrba budeme určovat podle olistěných větví nebudeme se zabývat druhy vzácnými a horskými problémy: 1. podobnost druhů 2. hodně druhů 3. častá hybridizace (ale není zas až tak častá, jak se tvrdí) 4. sterilní výmladky se špatně určují

3 Vrby Stromové vrby S. alba S. fragilis S. pentandra S. caprea (S. silesiaca) Keřové vrby S. repens S. rosmarinifolia (S. pentandra) S. caprea S. aurita S. cinerea S. silesiaca S. purpurea S. triandra S. viminalis

4 Salix alba vrba bílá strom, listy kopinaté, na spodní straně přitiskle hedvábitě chlupaté čepel 7-11 cm dl. a 1,2-1,6 cm šir. (listy užší než u S. fragilis) zejména nížiny a pahorkatiny - měkké luhy velkých řek, ale i náspy, pískovny - hluboké bohaté půdy - snáší záplavy

5 Salix fragilis (vrba křehká) strom, listy kopinaté, 7-10 cm dl., 1,5-2 cm šir. - listy lysé - větévky v uzlinách lámavé - lužní lesy a křoviny, břehy rybníků... - zejména mezo- a oreofytikum - v termofytiku ojediněle

6 Salix triandra (vrba trojmužná) - rozkladitý, hustě větvený keř - listy podobné S. fragilis, avšak alespoň některé listy ve střední části s okraji rovnoběžnými - borka na kmíncích odlupčivá v plátcích nebo šupinkách - pobřeží vod, příkopů, bažiny, bohatší půdy - nížiny až montánní stupeň

7 Salix pentandra (vrba pětimužná) strom nebo keř, listy eliptické až podlouhlé, čepel do 8 cm dl. a 1,8-3 cm šir., na okraji žláznatě pilovitá, tuhá, na lící leskle tmavozelená žlázky při bázi čepele semena se rozlétávají na jaře bažinné louky mokřadní olšiny a vrbiny - acidofyt - zejm. podhůří a hory - zejména ČMV a JČ

8 Salix caprea a příbuzní keře i stromy (S. caprea) listy často šedavé, alespoň na rubu (kadeřavě) chlupaté

9 Salix caprea (vrba jíva) - keř nebo strom - na dřevě 2letých a starších větví podélné lišty chybějí nebo krátké - listy eliptické, až 5 cm šir., mírně svraskalé, na rubu kadeřavě chlupaté

10 Salix aurita (vrba ušatá) - nízký keř kulovitého tvaru - letorosty téměř lysé, červenohnědé - 2leté a starší větve s podélnými lištami na dřevě - čepel výrazně svraskalá, okraj hrubě nepravidelně pilovitý, čepele menší, obvejčité -špička čepele zkroucená - palisty dlouho vytrvávající - rašelinné louky a rašeliniště, mokřadní olšiny a vrbiny, příkopy - silikáty -hlavně M a O, T zřídka

11 Salix cinerea (vrba popelavá) -keř bochníkovitého tvaru -dřevo s podélnými lištami - letorosty a 2leté větve silné, chlupaté - čepele podlouhle obvejčité až obkopinaté, delší než u S. aurita, na líci roztr., na rubu hustě chlupaté -mokřadní vrbiny a olšiny, luhy - živinami bohatší p. - nížiny až podhůří

12 Salix silesiaca (vrba slezská) -keř až menší strom - borka starších větví připomíná lísku - listy eliptické až podlouhle obvejčité, 5-8 cm dl. a 2-4 cm šir., na líci olysalá, na rubu s roztr. chlupy, zejména podél hl. žilky; okraj čepele hrubě pilovitý - rašící listy červenavé - horské lesy, strže, břehy potoků, kary, vysokobylinné hor. nivy, kleč - V Sudety, Karpaty po Jiz. hory a Ještědský hřbet, Žďárské vrchy

13 Salix purpurea (vrba nachová) keř se vzpřímenými větvemi listy většinou střídavé, alespoň některé však vstřícné, čepel obkopinatá, do 1,2 cm šir., lysá, na líci zelená, na rubu sivá štěrkové náplavy, pobřežní křoviny, příkopy, snáší záplavy - listy hořké pastviny - nížiny až nižší hory

14 Salix viminalis (vrba košíkářská) keř s rovnými, metlatými větvemi listy čárkovitě kopinaté, dlouhé, na okraji podvinuté, na rubu stříbřitě hedvábitě chlupaté - křoviny podél vod. toků, příkopy - nížiny až podhůří

15 Salix repens (vrba plazivá) nízký keř (do 2 m) větve vzpřímené listy eliptické až podlouhlé vlhké a rašelinné louky kyselé podklady, ale i černavy Z a SZ Čechy, hojná na Dokesku, zejména mezof.

16 Salix repens

17 Salix rosmarinifolia (vrba rozmarýnolistá) někdy jen jako poddruh S. repens listy úzce kopinaté slatinné, rašelinné louky, březiny - roztr. až vz. - nížiny, podhůří - zejm. mezofytikum

18 Viola (violka) Problémy: 1. podobnost druhů 2. velmi častá hybridizace v některých skupinách bez V. biflora, V. lutea subsp. sudetica, V. kitaibeliana, V. elatior, V. stagnina, V. pumila, V. ambigua, V. alba

19 3 skupiny violek: 1. macešky alespoň část C žlutá, čepele nejsou na bázi srdčité, palisty velké, hluboce členěné nebo hrubě zubaté 2. druhy s olistěnou lodyhou V. rupestris, V. riviniana, V. reichenbachiana, V. canina 3. lodyha se nevytváří (stopky květů z oddenku) V. mirabilis, V. palustris, V. hirta, V. collina, V. odorata, V. suavis

20 Viola tricolor (violka trojbarevná) žláznatý výrůstek při bázi bliznového otvoru, C větší než hor. K lístky koncový úkrojek palistu v hor. části lodyhy nepodobný listu 4 poddruhy (jednoleté i vytrvalé)

21 Viola arvensis (violka rolní) žláznatý výrůstek při bázi blizn. otvoru chybí, C obvykle malá (!), rostliny jednoleté koncový úkrojek palistu v hor. části lodyhy podobný listu

22 Viola rupestris (violka písečná) rostliny do 10 cm vys. čepel drobná, okrouhlá až vejčitě okrouhlá, na bázi mělce srdčitá lodyhy krátce hustě pýřité - výslunné svahy, skály světlé lesy - T roztr., M na vápencích

23 Viola riviniana (violka Rivinova) čepel příz. l. ± stejně dl. jako šir. ostruha C bílá, vykrojená, silná květy světlé K přívěsky velké listnaté lesy, křoviny, lemy -hojně

24 Viola reichenbachiana (violka lesní) čepel příz. l. delší než širší ostruha C fialová, zaokrouhlená, tenká květy tmavší K přívěsky malé listnaté lesy, hlavně bučiny -hojně

25 Viola canina (violka psí) bez přízemních listů čepel na bázi uťatá až mělce srdčitá, ca 2x delší než široká květy sytě fialově modré smilkové trávníky, meze, lemy hojně, zejména na silikátech

26 Viola mirabilis (violka divotvárná) lodyha se nevytváří řapík na kýlu chlupatý palisty vejčité, celokrajné, narůžovělé až rezavě hnědé dubohabřiny, vápnomilné bučiny, suťové lesy - roztr. T a M

27 Viola palustris (violka bahenní) - čepele okrouhle vejčité až okrouhle ledvinité, na bázi srdčité - stopky tobolek vzpřímené -květy světle až bělavě fialové - rašelinné louky, rašeliniště, prameniště, prameništní olšiny se smrkem - zejména M a O

28 Viola ambigua (violka obojetná) bez výběžků čepel mělce srdčitá nebo náhle zúžená, křídlatě sbíhavá na řapík, vroubkovaná stepi a lesostepi Lounské středohoří a J Morava

29 Viola hirta (violka srstnatá) bez výběžků palisty celokrajné nebo krátce třásnitě zubaté, třásně lysé - čepel 1,5-2x delší než šir. listence dole suché stráně, meze, lemy, lesostepi - hojně do nižšího M

30 Viola collina (violka chlumní) bez výběžků palisty dlouze třásnité, i na třásních brvité - čepel nejvýš 1,5x delší než široká - listence v hor. polovině kv. stopky - suché stráně, světlé lesy, lemy - roztr. až hojně do M

31 Viola odorata (violka vonná) výběžky palisty vejčitě kopinaté, na třásních žlázky listence v hor. polovině kv. stopky ostruha fialová, květy sytě modrofialové křoviny, lesy kolem sídel, okraje cest,... hojně

32 Viola suavis (violka křovištní) výběžky podzemní i nadzemní, silné, krátké, kořenující palisty kopinaté, dlouze třásnitě zubaté, třásně nežláznaté, brvité listence v dol. polovině kv. stopky listy v létě dlouze řapíkaté květy světlé modré až modrofialové, v ústí s bílou skrvnou křoviny, okraje cest zejména T (pův. v J Evropě)

33 Epilobium - vrbovka bez Chamerion vrbka, horských a vzácných druhů Problémy: znaky minuciézní habituální podobnost druhů křížení

34 Epilobium členění rodu druhy s 4laločnou bliznou druhy s celistvou bliznou Epilobium hirsutum E. parviflorum E. montanum E. collinum E. palustre E. alpestre E. roseum E. ciliatum E. obscurum E. tetragonum agg.

35 Epilobium hirsutum (vrbovka chlupatá) lodyha až 2 m vys., oblá, odstále chlupatá C až 2 cm dl. mokřady, příkopy minerálně bohatší půdy nížiny až podhůří

36 Epilobium parviflorum (vrbovka malokvětá) lodyha do 0,7 m, oblá, odstále chlupatá C do 1 cm dl. břehy vod, příkopy, obnažená dna... T a M, roztr., asi ubývá

37 Epilobium montanum (vrbovka horská) lodyha přitiskle chlupatá, většinou jednoduchá nebo jen nahoře větvená v květenství žláznatá C 8-11 mm dl. listy do 4 cm šir. s hodně zuby na okraji lesní cesty, lesy, paseky, zdi, skály, ruderální místa téměř všude hojná

38 Epilobium collinum (vrbovka chlumní) lodyha přitiskle chlupatá, odspoda větvená v květenství nežláznatá C do 6 mm dl. listy do 1,5 cm šir. zdi, sutě, skály, kamenolomy, železnice - hojně, vz. na bazických podkladech a v územích beze skal

39 Epilobium palustre (vrbovka bahenní) listy celokrajné, relativně dlouhé, na okraji podvinuté lodyha oblá vlhké, rašelinné a slatinné louky, prameniště, břehy vod - zejm. M a O, T vz.

40 Epilobium alpestre (vrbovka alpská) listy v 3-4četných přeslenech C 8-13 mm dl. horské nivy, břehy potoků, lesní prameniště, stinné sutě vlhké půdy hory od Krušných hor po Karpaty

41 Epilobium roseum (vrbovka růžová) květenství odstále žláznaté listy řapíkaté (řapík 5-15 mm dl.) čepel na bázi klínovitě zúžená žilnatina na rubu l. vyniklá poupata nící C lístky při rozkvětu bělavé semena nerýhovaná břehy potoků, rákosiny, příkopy, strouhy, náplavy, rumiště, často strouhy v intravilánech obcí hojně do podhůří

42 Epilobium ciliatum (vrbovka žláznatá) květenství odstále žláznaté listy řapíkaté (řapík kratší než E. roseum: 2-4 mm dl.) čepel na bázi zaokrouhlené žilnatina na rubu l. nevyniklá poupata přímá C lístky i při rozkvětu nachově růžové semena podélně rýhovaná všude možně invazní, původem ze S Ameriky, nestarší doklad z ČR z roku 1926 hojně

43 Epilobium obscurum (vrbovka tmavá) jen na hypanthiální trubce roztr. žláznatá tobolky do 6 cm dl. čnělka 2-3x delší než blizna listy přisedlé dlouhé olistěné nadzemní výběžky prameniště, příkopy, břehy roztr., zejména M a T

44 Epilobium tetragonum agg. (vrbovka čtyřhranná) hypanthium nežláznaté tobolky 6-9 cm dl. čnělka zdéli blizny listy přisedlé Epilobium tetragonum s. str. l. zelené, lesklé, až 8 cm dl., s okraji rovnoběžnými, hustě a ostře pilovitými, zuby kupředu zahnuté, l. krátce sbíhavé tobolky pýřité, zelené příkopy, rumiště, břehy, úhory roztr. až hojně do nižších hor

45 Epilobium lamyi (vrbovka Lamyova) někdy jako poddruh E. tetragonum l. tmavě, šedavě zelené, matné, do 5 cm dl., s okraji nerovnoběžnými, řídce a drobně pilovitými, zuby rovné, l. krátce řapíkaté, nesbíhavé tobolky hustě pýřité, bělavé až šedavé lesní světliny, paseky, příkopy, náspy roztr. do podhůří