Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (pátá sekce) ve věci Hanzelkovi proti České republice (stížnost č /10) ze dne

Transkript

1 (2) Při určení toho, zda napadené usnesení o předběžném opatření bylo nezákonné, vychází odvolací soud ze skutkového a právního stavu v době vydání napadeného usnesení. ČLÁNKY Jiří Grygar ROZHODOVÁNÍ O NEZÁKONNOSTI PŘEDBĚŽNÉHO OPATŘENÍ PODLE 220a OSŘ S účinností od bylo zákonem č. 296/2017 Sb. 1 vloženo do občanského soudního řádu nové ustanovení, označené jako 220a, které stanoví: (1) Odmítne-li odvolací soud odvolání z důvodu, že napadené usnesení o předběžném opatření pozbylo účinků, zaniklo nebo bylo zrušeno podle 77 odst. 2, současně určí, že bylo nezákonné, byl-li by jinak dán důvod pro jeho zrušení. I. DŮVODY PŘIJETÍ NOVÉ ÚPRAVY Dle důvodové zprávy došlo k zavedení této změny v důsledku závěrů rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Hanzelkovi 2 a ve věci Pekárny a cukrárny Klatovy, a. s. 3, založeném na tezi, že pokud předběžné opatření zaniklo nebo bylo soudem, který je původně vydal zrušeno, tak účastník v rámci soudního přezkumu v režimu řádných opravných prostředků nemá účinný prostředek nápravy, pokud předběžné opatření bylo nezákonným rozhodnutím (tj. že nezákonnost vznikla, po určitou dobu trvala, zanikla, ale již neexistuje rozhodnutí, které by bylo možno napadnout odvoláním). Pokud jde o věc Pekárny a cukrárny Klatovy, pak taková argumentace zákonodárce není zcela případná viz poznámka pod čarou. 4 Pokud jde o věc Hanzelkovi, pak její podstatou bylo to, že stěžovatelé se chtěli domáhat po státu náhrady za újmu způsobenou jim nezákonným rozhodnutím (bylo vůči nim vydáno předběžné opatření), které ale v době podání odvolání proti němu již neexistovalo, neboť již bylo zrušeno soudem, 1 Zákon č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony. 2 Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (pátá sekce) ve věci Hanzelkovi proti České republice (stížnost č /10) ze dne Rozsudek Evropského soudu pro lidská práva (pátá sekce) ve věci Pekárny a cukrárny Klatovy, a. s., proti České republice (stížnosti č /07, 40059/07, 36038/09 a 47155/09) ze dne Soud konstatuje, že stěžovatelská společnost zakládá svůj nárok na tvrzení o poškození svého dobrého jména způsobeného nemožností svolávat valnou hromadu. Soud však zjistil pouze částečné porušení článku 6 Úmluvy, neboť předběžná opatření neshledal v rozporu s Úmluvou. Mezi tvrzeným poškozením dobrého jména stěžovatelské společnosti a zjištěným porušením tedy neexistuje příčinná souvislost. 88. S ohledem na zásady spravedlnosti je Soud toho názoru, že výrok o porušení představuje sám o sobě dostatečné zadostiučinění za případnou nemajetkovou újmu, kterou stěžovatelská společnost utrpěla. (46) Obchodní právo 2/2018

2 který je vydal, a odvolací soud proto jejich odvolání jako bezpředmětné odmítl. 5 Evropský soud pro lidská práva zde skutečně konstatoval, že vzhledem ke konstrukci 8 zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem 6 (dále jen ZOŠ ) skutečně stěžovatelé neměli možnost účinného prostředku nápravy a že jim ani nelze klást k tíži, že proto návrh podle uvedeného zákona nepodali. 7 Zákonodárce dospěl k závěru, že není na místě novelizovat ZOŠ, ale příslušný procesní předpis, tedy OSŘ. 8 Důvodová zpráva výslovně uvádí, že změna ZOŠ se nejeví jako nutná a kromě potřeby novelizace OSŘ uvádí i potřebu novelizace zvláštních ustanovení o předběžných opatřeních v zákoně o zvláštních řízeních soudních 9, k čemuž ale Dne 29. října 2007 podal orgán sociálně-právní ochrany dětí Okresnímu soudu v Berouně návrh na zrušení předběžného opatření s tím, že důvody, pro které bylo nařízeno, pominuly, neboť stěžovatelé byli z nemocnice propuštěni. 18. Téhož dne soud návrhu vyhověl a předběžné opatření zrušil s tím, že podle zprávy nemocnice byl stěžovatel z nemocnice propuštěn den předtím, protože z lékařského hlediska již nebylo nutné, aby byl nadále hospitalizován. 19. Stěžovatelka přesto podala proti předběžnému opatření ze dne 26. října 2007 odvolání, protože tímto opatřením byla podle jejího názoru ve vztahu k ní a jejímu synovi porušena jejich práva na svobodu a respektování soukromého a rodinného života, a proto měla v úmyslu požadovat náhradu nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb. Tvrdila, že nebyly splněny právní podmínky pro použití ustanovení 76a občanského soudního řádu, neboť nebylo prokázáno, že by stěžovateli v okamžiku přijetí opatření nebyla poskytována péče nebo byl ohrožen jeho zdravý vývoj. Stěžovatelka soudu vytýkala, že předmětný zásah nepodrobil testu zákonnosti, legitimity a přiměřenosti, neboť se nesnažil prověřit skutečnosti, z nichž vycházel orgán sociálně-právní ochrany dětí, a ve svém usnesení jasně nevyjádřil, jaké konkrétní nebezpečí dítěti hrozilo. Konečně zdůraznila, že žádný zákon nestanoví povinnost, aby novorozenec zůstal po narození určité období v nemocničním zařízení, ani povinnost rodičů s takovou hospitalizací souhlasit. 20. Dne 30. dubna 2008 Krajský soud v Praze odvolání stěžovatelky odmítl jako bezpředmětné, protože předběžné opatření bylo dne 29. října 2007 zrušeno. Za těchto okolností by případný meritorní přezkum předběžného opatření a výsledek odvolacího řízení již na řízení neměly žádný dopad; na tom nic nemůže změnit skutečnost, že rodiče mají v úmyslu požadovat náhradu nemajetkové újmy. 6 Zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). 7 Viz poznámka pod čarou č Důvodová zpráva k tomu uvádí: Podstata obou rozhodnutí ESLP spočívá v požadavku, aby byl odvolací soud oprávněn určit, že napadené usnesení o nařízení předběžného opatření je nezákonné, přestože bylo zrušeno nebo se stalo jinak bezpředmětným. Současně je třeba se ujistit o tom, že rozhodnutí odvolacího soudu může být titulem pro náhradu škody a nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Změna zákona č. 82/1998 Sb. se však nejeví jako nutná, jelikož deklaratorní výrok o nezákonnosti soudního rozhodnutí je již nyní co do svých následků praxí i judikaturou postaven naroveň zrušení rozhodnutí, jež mělo způsobit škodu, pro nezákonnost (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. července 2011 sp. zn. 28 Cdo 4158/2009; nález Ústavního soudu ze dne 23. února 2012 sp. zn. II. ÚS 2159/2011). Ačkoli se navrhovaný způsob implementace uvedených rozsudků může jevit do jisté míry jako nový a pro český civilní proces neobvyklý, není mu zcela neznámý (srov. např. 72 zákona o zvláštních řízeních soudních, kde je připuštěno deklaratorní rozhodnutí civilního soudu v okamžiku, kdy již zásah do práv dané osoby netrvá). 9 Důvodová zpráva k tomu uvádí: Je nutné doplnit, že vzhledem k tomu, že jde o implementaci rozsudků Hanzelkovi a Pekárny a cukrárny, a. s., je třeba, aby byla změněna úprava zvláštního předběžného opatření (tak např. ust. 400 a násl. a 452 a násl. zákona o zvláštních řízeních soudních), jakož i obecného Jiří Grygar ROZHODOVÁNÍ O NEZÁKONNOSTI PŘEDBĚŽNÉHO OPATŘENÍ PODLE 220a OSŘ Obchodní právo 2/2018 (47)

3 zákon nakonec nepřistoupil. Nicméně důvodová zpráva se nezměnila a uvedený záměr v ní zůstal uveden. V této souvislosti lze konstatovat, že věcný záměr nového civilního řádu soudního 10 se v aktuálním znění k dané otázce staví opačně, když u odůvodnění bodu č. 427 uvádí, že: Nestanoví se, že o stížnosti proti nařízení předběžného opatření má být rozhodnuto i v případě, že předběžné opatření bylo zrušeno. To dovodila judikatura za tím účelem, aby odpůrce mohl získat podklad pro případný nárok na náhradu újmy způsobené nesprávným rozhodnutím (stanovisko NS sp. zn. Cpjn 202/2016). Přezkum neexistujícího rozhodnutí je však řešením procesně nesprávným, a musela-li jej judikatura přijmout v důsledku stávající podoby zákona č. 82/1998 Sb., je v budoucnu třeba řešit problém právě v tomto zákoně. Uvidíme tedy v budoucnu, který z uvedených dvou přístupů bude nakonec použit. II. PODMÍNĚNÍ APLIKACE ROZHODNUTÍM VE FORMĚ ODMÍTNUTÍ ODVOLÁNÍ Z komentovaného ustanovení 220a OSŘ se jednoznačně podává, že se uplatní výlučně v případech, kdy o odvolání proti (již neexistujícímu) předběžnému opatření předběžného opatření 74 o. s. ř. Z uvedeného se podává, že se vyžaduje úprava obecných předběžných opatření, která bude mít subsidiární dopad i do předběžných opatření zvláštních Jde o situaci, kdy se odvolání proti určitému rozhodnutí soudu prvního stupně stává tzv. bezpředmětným, v důsledku okolností nastalých po vydání takového rozhodnutí. Výklad podávaný právní teorií i soudní praxí se shoduje v tom, že v takovém případě nejsou předpoklady pro meritorní projednání odvolání. V právní teorii srov. např. Handl, V. Rubeš, J. a kol.: Občanský soudní řád. Komentář. Panorama Praha 1985, II. díl, str. 83, jakož i Bureš, J. Drápal, L. Mazanec, M.: Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání, Praha, C. H. Beck 1997, str. 640, jakož i Bureš, J. Drápal, L. Krčmář, Z. Mazanec, M.: Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 6. vydání, Praha, C. H. Beck 2003, str. 975 a v rozhodovací praxi soudů např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 2004, sp. zn. 29 Odo 55/2004, uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročník 2004, pod číslem 71. Ačkoliv citované zdroje se přihlašují k tomu, že za popsaného stavu má být odvolání jako bezpředmětné odmítnuto podle 218 o. s. ř., obecně se připouští, že dalším zákonu odpovídajícím způsobem řešení této procesní situace je i zastavení odvolacího řízení (ve smyslu 104 odst. 1 o. s. ř.), jelikož v jeho průběhu nastala neodstranitelná překážka spočívající v tom, že účinky odvoláním napadeného (výroku) rozhodnutí v mezidobí pominuly. (48) Obchodní právo 2/2018 odvolací soud rozhodne jeho odmítnutím. Zákonodárce při tvorbě tohoto ustanovení zjevně vycházel z průběhu řízení před obecnými soudy ve věci Hanzelkovi, kdy odvolací soud odvolání odmítl. Zákonodárce nicméně dostatečně nereflektoval ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, vycházející z usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. 29 Odo 611/2002, ze dne , které konstatovalo, že stane-li se odvolání bezpředmětným, odvolací soud je buď podle 218 o. s. ř. odmítne, nebo podle 104 odst. 1 o. s. ř. odvolací řízení zastaví, neboť v jeho průběhu nastala neodstranitelná překážka bránící věcnému projednání odvolání. 11 Shodný závěr lze nalézt též například v usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. 29 Odo 1223/2004, ze dne , sp. zn. 29 Odo 378/2006, ze dne , sp. zn. 20 Cdo 2596/2013, ze dne , sp. zn. 26 Cdo 3291/2014, ze dne Pokud by tedy odvolací soud o odvolání proti již neexistujícímu předběžnému opatření rozhodl nikoli odmítnutím odvolání, ale zastavením odvolacího řízení, tak by se ustanovení 220a OSŘ neuplatnilo. To ale asi nebylo záměrem zákonodárce a z tohoto úhlu pohledu by šlo by o obcházení cíle, o nějž zákonodárce usiloval, ale bohužel pregnantně neformuloval.

4 III. TŘI PŘÍPADY, KDY BY MĚL ODVOLACÍ SOUD ZKOUMAT NEZÁKONNOST JIŽ NEEXISTUJÍCÍHO PŘEDBĚŽNÉHO OPATŘENÍ Účinky předběžného opatření přestávají působit pouze ve dvou případech, obou uvedených v 77 odst. 2 OSŘ, tj. buď že zaniklo v důsledku uplynutí doby, na kterou bylo omezeno, nebo v důsledku zrušení. Naproti tomu o trvání účinků hovoří pouze 76h OSŘ, ale pouze ve vztahu k možnosti doplatku jistoty, a tedy nikoli ohledně existence účinků předběžného opatření. Je tedy zjevné, že v novém ustanovení neměla být obsažena formulace pozbylo účinků, neboť nejde o formu ukončení existence předběžného opatření. Odvolací soud by měl ve svých úvahách postupovat dvoustupňově: 1. Posoudit, zda by byl dán důvod pro zrušení předběžného opatření, pokud by se rozhodovalo o jeho řádném přezkumu (tj. pokud by nezaniklo ani nebylo zrušeno). 2. Pouze v případě, že otázku podle bodu 1 zodpoví kladně, by měl následně činit závěr o jeho případné nezákonnosti. Nicméně nelze si nevšimnout, že 220a OSŘ je formulován tak, jako by odvolací soud měl nezákonnost vyslovovat automaticky vždy, 12 pokud dospěje k tomu, že by jinak bylo namístě předběžné opatření zrušit (tj. teoreticky i v případě, že důvodem zrušení by byl jiný důvod než nezákonnost rozhodnutí). Takový automatismus však zjevně není správný. Ustanovení 220a odst. 1 OSŘ je proto třeba vykládat jako by znělo: Odmítne-li odvolací soud odvolání z důvodu, že napadené usnesení o předběžném opatření zaniklo podle 77 odst. 1 nebo bylo zrušeno podle 77 odst. 2, současně určí, zda bylo nezákonné, byl-li by jinak dán důvod pro jeho zrušení. IV. MERITORNÍ PŘEZKUM JIŽ NEEXISTUJÍCÍHO ROZHODNUTÍ V RÁMCI ODMÍTNUTÍ ODVOLÁNÍ Svým požadavkem na určení nezákonnosti v rámci rozhodnutí o odmítnutí odvolání prolamuje nová úprava dosavadní procesní přístup k rozhodnutí o odmítnutí odvolání. Jak správně uvádí komentář HBT 13 k 218 OSŘ: Při rozhodování o odmítnutí odvolání se odvolací soud nezabývá správností napadeného rozhodnutí. Věcná stránka stejně jako správnost procesního postupu soudu prvního stupně se nepřezkoumává. To se nyní mění, neboť odvolací soud nebude schopen učinit závěr o nezákonnosti usnesení o nařízení předběžného opatření, aniž by se zabýval věcí samou. Taková změna nutně musí vést k prodloužení délky řízení před odvolacím soudem v důsledku ať již případného dokazování nebo náročnosti a rozsahu potřebného odůvodnění. V souladu s 214 odst. 2 písm. a) jednání není třeba nařizovat. Pokud jde o 220a odst. 2, tak soud sice bude při zkoumání otázky (ne)zákonnosti vycházet ze skutkového a právního stavu v době rozhodnutí prvostupňového soudu, nicméně v souladu s 213 odst. 1 odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně. To samozřejmě znamená, že může dojít k vyslovení nezákonnosti v důsledku nesprávně zjištěného skutkového stavu. V. ÚVAHA DE LEGE FERENDA Je otázkou, proč se zákonodárce přiklonil k vytvoření zcela nového paragrafu namísto například doplnění 218 [jako nového písm. d) nebo znovuobnovení písm. a)], tj. ve znění např.: Odvolací soud odmítne odvolání, 12 Srov. formulaci určí, že bylo nezákonné oproti logicky správné textaci určí, zda bylo nezákonné. 13 JIRSA, J., MOTTL, T., VOJTEK, P., BOHUSLAV P. a kol. Občanské soudní řízení soudcovský komentář. Kniha IV., l o. s. ř. Praha: Havlíček Brain Team., 2015, 272 s. Jiří Grygar ROZHODOVÁNÍ O NEZÁKONNOSTI PŘEDBĚŽNÉHO OPATŘENÍ PODLE 220a OSŘ Obchodní právo 2/2018 (49)

5 které: d) směřuje proti usnesení o předběžném opatření, které zaniklo nebo bylo zrušeno podle 77 odst. 2 plus následnou návaznost ohledně zjišťování (ne)zákonnosti. Tím by se vyřešil jednoznačně i výše naznačený judikaturní problém ohledně zastavení odvolacího řízení. VI. MEZE PŘEZKUMU Novela rovněž nedoplnila výčet v druhé větě 212 OSŘ, 14 tj. případy, kdy odvolací soud není vázán mezemi, v nichž se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí. Řešení je dvojí buď by odvolatel měl tvrdit nezákonnost napadeného rozhodnutí coby odvolací důvod a v tomto rozsahu svá tvrzení dokládat, anebo vyložit 220a OSŘ jako specifický odvolací důvod, nevyžadující ze strany odvolatele žádné tvrzení, v extrémní rovině ani uvedení toho, že namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí. Druhý zmiňovaný způsob lépe odpovídá záměru novely, avšak bude věcí judikatury, kterým směrem se přikloní. V důsledku neexistence napadeného rozhodnutí v době rozhodování podle 220a OSŘ se nemůže uplatnit 222a OSŘ, tj. navrhovatel předběžného opatření nemá z povahy věci již co vzít zpět. To ovšem platí jen v případech, kdy došlo k vydání předběžného opatření v režimu 76 OSŘ a nebylo zahájeno řízení hlavní. Pokud by ale šlo o postup podle 102 OSŘ, tak návrh ve věci hlavní může vzít zpět, ale případné odvolání proti již neexistujícímu předběžnému opatření by mělo být v režimu 220a OSŘ projednáno bez ohledu na 222a OSŘ. Ohledně náhrady nákladů řízení v souvislosti s rozhodnutím o náhradě nákladů předběžného opatření obecně podle 145 OSŘ platí, že účastníku, jemuž soud přizná náhradu nákladů řízení, přizná i náhradu nákladů předběžného opatření. O nákladech řízení se tedy nerozhoduje v rozhodnutí o předběžném opatření, ale až v rozhodnutí, jímž se končí celé (meritorní) řízení. Nicméně při rozhodování odvolacího soudu podle 220a OSŘ však v souladu s 224 odst. 1 OSŘ odvolací soud zřejmě bude rozhodovat o nákladech odvolacího řízení, nikoli ale o nákladech řízení u soudu prvního stupně (rozhodnutí prvostupňového soudu ani nepotvrzuje, ani nemění, ani neruší). V souladu s vymezením účastenství v 74 odst. 2 a 201 OSŘ ve spojení s 218 OSŘ je třeba dovodit, že pokud bude odvolání proti již neexistujícímu předběžnému opatření podáno osobou, která nebyla účastníkem řízení, tak odvolací soud odmítne odvolání podle 218 písm. b) OSŘ jako odvolání podané neoprávněnou osobou a nebude postupovat podle 220a OSŘ. Důvodem je to, že případná újma mohla vzniknout pouze osobě, která byla účastníkem řízení a která byla předběžným nařízením dotčena a nikomu jinému. V souvislosti s možností uložení povinnosti předběžným opatřením nejen účastníku, ale i třetí osobě (podle 76 odst. 2 OSŘ), která má právo odvolání proti usnesení o nařízení předběžného opatření v části, v níž jí je ukládána povinnost, se výše uvedené uplatní obdobně. VII. NÁVAZNOST NA 8 ZOŠ Podle 8 odst. 1 ZOŠ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze OSŘ Odvolací soud projedná věc v mezích, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí. Tímto rozsahem není vázán a) v případech, kdy na rozhodnutí o napadeném výroku je závislý výrok, který odvoláním nebyl dotčen, b) v případech, kde jde o taková společná práva nebo povinnosti, že se rozhodnutí musí vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na jedné straně, a kde platí úkony jednoho z nich i pro ostatní ( 91 odst. 2), třebaže odvolání podal jen některý z účastníků, c) jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky. (50) Obchodní právo 2/2018

6 tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle odst. 2 platí, že byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Podle odst. 3 platí, že nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. Jak vyplývá z výše citovaného ustanovení 8 ZOŠ, tak případy nezákonných předběžných opatření dosud spadaly pod úpravu 8 odst. 2. Jak zcela správně uvádí Ištvánek: 15 Výjimku ze zákonné podmínky vzniku nároku na náhradu škody na základě zrušeného nezákonného rozhodnutí coby pravomocného uvádí odst. 2 komentovaného ustanovení. Rozhodnutí, jež jsou vykonatelná bez ohledu na právní moc, mohou zapříčinit vznik škody bez ohledu na konečný pravomocný výsledek řízení. Stejně tak korektně poukazuje na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva: V důsledku rozhodnutí ESLP, která vytýkají České republice, že nemá účinný prostředek nápravy v případě, že je usnesení o nařízení předběžného opatření zrušeno, nikoli ale pro nezákonnost, ale např. pro to, že pominuly důvody, pro které bylo nařízeno, v důsledku 15 IŠTVÁNEK, F., SIMON, P., KORBEL, F. Zákon o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2017; k 8. čehož není poškozeným k dispozici ani kompenzační prostředek právní ochrany, je třeba mít praxi odvolacích soudů, která se neprojeví v případě nezákonně nařízeného předběžného opatření jeho zrušením nebo zamítnutím návrhu za nesprávnou (viz 75c odst. 4 o. s. ř.). Pokud by rozhodovaly výkonem přezkumu zákonnosti prvostupňového rozhodnutí, bylo by teleologickým výkladem zde komentovaného ustanovení možno dovodit, že případně škoda způsobena nezákonným rozhodnutím byla. VIII. SHRNUTÍ Nové ustanovení 220a OSŘ v rámci snahy o vyřešení problému vyplývajícího z judikatury Evropského soudu pro lidská práva přineslo způsobem svého legislativního provedení další výkladové otázky, přičemž některé z nich jsou způsobilé narušit jeho aplikaci. SUMMARY GRYGAR, J.: DECIDING ON THE UNLAWFULNESS OF PRELIMINARY MEASURES PURSUANT TO SECTION 220a OF THE CIVIL PROCEDURE CODE The article focuses on an analysis of the procedural coherences and consequences of the newly adopted provision of Section 220a of the Civil Procedure Code, which concerns the review by an appellate court of an already non-existing preliminary measure. It describes the reason for the adoption of the legal regulation drawing from the case law of the European Court of Human Rights, the interrelationship with the Act on Liability for Damage Incurred in the Course of Exercise of Public Powers through a Decision or Incorrect Administrative Procedure, and it also provides a comparison with the material intent of the Civil Procedure Code. Jiří Grygar ROZHODOVÁNÍ O NEZÁKONNOSTI PŘEDBĚŽNÉHO OPATŘENÍ PODLE 220a OSŘ Obchodní právo 2/2018 (51)