Orlické hory a Podorlicko 19: (2012) 2013 MGOH Rychnov n. Kn., ISSN , ISBN

Transkript

1 Orlické hory a Podorlicko 19: (2012) 2013 MGOH Rychnov n. Kn., ISSN , ISBN Mikroregion ve víru kulturních vlivů raného novověku (Orlické hory a Podorlicko a jejich začlenění do sítě gymnázií, knihoven a lékáren v českých zemích v letech ) Václav Bartůšek Národní archiv, Archivní 4/2257, Praha 4 Chodovec, bartusek.vaclav@seznam.cz Slovo latinského a později i anglického původu region znamená oblast v obecném smyslu. Nejvíce se však používá ve smyslu jako administrativní jednotka, která může vzniknout přirozeně, jako kulturní, či národnostní nebo náboženský celek, případně na základě vztahů jako funkční region. Z různých hledisek tak existují mnohé regiony, jež se často překrývají. Některé regiony mohou vznikat nově, povědomí o jiných se může dokonce i ztratit. Je třeba si uvědomit, že určité povědomí o regionu vznikalo u humanitně zaměřených vlastivědných badatelů spíše až od konce 19. století, avšak příznaky spojené se specifikem života určité oblasti se pochopitelně projevovaly i v době, kdy povědomí o regionech neexistovalo. V současné i poměrně nedávné době dochází k historickému výzkumu úžeji vymezených mikroregionů nebo euroregionů, které se začaly utvářet v souvislosti s novým historickým vývojem i vnímání historického povědomí v oblasti čerpající z určitých historických tradic, což v podstatě umožňuje zkoumat, jak intenzivně probíhaly historické procesy např. v oblasti dějin kultury v určitém mikroregionu a zda tento (mikro)region nestál v určité vývojové etapě stranou některé stránky historického vývoje. Rovněž tato stať si pokládá otázku, do jaké míry mohly kulturní procesy v období mezi bitvou na Bílé Hoře (1620) a uvedením školských reforem panovnice Marie Terezie do praxe v roce 1778 ovlivnit život v oblasti Orlických hor a vlastně také i dnešního euroregionu Kladska, zejména pokud se to týkalo vzdělání, dostupnosti literatury a lékárenské péče. 1/ Informace pro tento průzkum je možné získat na základě studia pramenů a částečně také dosud publikované literatury. Relativně nejvíce se zatím pracovalo s prameny a literaturou k dějinám školství. Zde bude především třeba na základě pramenů k dějinám řádů, seznamů členů řádu, řádových kronik, diárií jezuitských kolejí, matrik studentů apod., 2/ z jednotlivých míst z centrálních i okresních archivů, podrobněji zhodnotit působení elementárních škol na panstvích, jejichž vrchnostmi 1/. srv. též orlickehory.webz.cz/obec/mikroregion.htm 2/. Literaturu, která odkazuje i na prameny uvádí Bartůšek, V.: Několik postřehů k vývoji a možnostem naší monasteriologické historiografie. In.: České církevní dějiny ve druhé polovině 20. století Sborník příspěvků ze sekce církevních dějin na VIII. sjezdu českých historiků v Hradci Králové ve dnech září 1999, Jan, L. (ed.), Centrum pro studium demokracie a kultury Brno, 2000, s Srv. ještě Hladíková, Z.: České církevní dějiny středověku od r In.: České církevní dějiny, s ; Bastl, O. Hanuš, J. Vévoda, R.: Česká a moravská církev od josefinismu k modernismu. In.: České církevní dějiny, s

2 Orlické hory a Podorlicko 19: (2012) byly sami církevní řády provozující vzdělávání, školy ve městech, kde působila různá řádová gymnázia a i interní řádová učiliště různých klášterů. 3/ Z oblasti školství, kde vyučovali světští laičtí učitelé, by si zasloužily zvýšenou pozornost především městské školy, k jejichž osudu je možno čerpat např. i z mnohých pramenů archivu pražského arcibiskupství deponovaného v Národním archivu. 4/ Se školní výukou často souvisela také dostupnost knih v klášterních, farních, zámeckých nebo občas také v měšťanských knihovnách tedy v době před Josefínskými reformami, kdy vlastně ještě nedošlo s výjimkou knihoven jezuitských kolejí k osudovým přesunům knihovních fondů zejména v klášterních knihovnách. 5/ Informace o lékárnách, kvůli srovnání s předcházejícími rezorty, bylo pak možné čerpat z výkazů a přehledů lékáren na území Čech, které většinou pocházely z přelomu 18. a 19. století. 6/ Pedagogická činnost církevních řádů v oblasti středního i elementárního školství je ale zatím poměrně málo prozkoumaná, podobně jako změny a lokalizace sítí jiných kulturních institucí od dob bitvy na Bílé Hoře přes reformy Marie Terezie a císaře Josefa II. až do revolučního roku Nejvíce informací i vědeckých výzkumů se zatím týkalo školní výuky jezuitů a piaristů. Jednou z nejtěžších úloh při jakékoliv vzdělávací aktivitě a tedy také i v tehdejších řeholních institucích bylo její zabezpečení studijním materiálem a pomůckami tedy především učebnicemi v případě základních a středních škol. 7/ Nejmarkantněji bylo patrné zaměření na výuku v knihovnách 3/. Státní ústřední archiv v Praze Průvodce po archivních fondech a sbírkách, Díl I. sv. 3, s , zejména č. 144 Jezuitica, 151 Piaristé provincialát a koleje, Praha, 152 Premonstráti klášter Strahov, Praha. Z literatury viz. nejnověji BARTŮŠEK, V.: Školy a jejich knihovny v českých zemích. In: Manu propria, Sborník příspěvků k životnímu jubileu PhDr. Aleny Richterové, CSc., Praha Národní knihovna ČR, 2012, s Jsou zde uvedeny také pokusy o zakládání gymnázií, ale z obsahu je vidět, že zatím tato kapitola výzkumů není ještě uzavřena. Srv. ještě Bartůšek, V.: Prameny a literatura pro poznávání života členů řádu piaristů a přepoklady pro vznik náhodných mystifikací v jejich biografii pro období 17. a 18. století ve střední Evropě. In: Metodické problémy moderní biografistiky. Praha 2010, s ; Bartůšek, V.: Výuka přírodních věd v piaristických školách Paginae historiae (dále PH), 2008/16, s /. Zde bych z pramenů doporučil z fondu Archiv pražského arcibiskupství deponovaného v Národním archivu (dále NA) farářské relace z let 1677, 1700 a duchovní tabely z roku 1713; z dalších, zejména okresních archivů dokumenty příslušných měst a obcí, kde se mohou vyskytnout např. i zprávy o pokusu povolat do určitých míst (spíše měst) některý z církevních řádů. Viz Státní ústřední archiv v Praze Průvodce po archivních fondech a sbírkách, Díl I. sv. 3, s. 27. Z literatury doporučuji zejména tyto práce J. Hanzal: Nižší školy v Čechách a na Moravě v 17. a 18. století. MVP X, 1972, č. 3 4, s. 158; Týž: Příspěvek k dějinám školství a jeho správy v Čechách v letech SAP 26, 1976/2, s ; Týž: Ferdinand Kindermann von Schulstein Karmelitánské nakladatelství kostelní Vydří, 1998, 91 s; BARTŮŠEK, V.: Elementární školství církevních řádů v českých zemích v době baroka. Documenta Pragensia. Barokní Praha Barokní Čechie (dále DPBPBČ), s /. BARTŮŠEK, V.: Školy a jejich knihovny v českých zemích. In: Manu propria, Praha Národní knihovna ČR, 2012, s Srv. ještě Týž, V: Knihovníci piaristické koleje v Praze v letech PH, 12/2004, s. 5 46; Bartůšek, V.: Úloha knihovny v řádové každodennosti v baroku. Sborník prací pedagogické fakulty Masarykovy univerzity. Řada společenských věd 24/1 2010, s (dále Úloha ). 6/. Národní archiv (dále NA), České gubernium dále ČG Publ. Viz. pozn /. Srv. např. Bartůšek, V.: Učebnice a školní jazykové knihy a příručky z doby baroka a klasicismu v knihovně bývalých pražských piaristů. In: Problematika historických a vzácných knižních fondů Sborník z 18. odborné konference, Sdružení knihoven České republiky (ISBN

3 Bartůšek V.: Mikroregion ve víru kulturních vlivů raného novověku... piaristů a jezuitů, což se projevilo také rozdělením knihoven těchto řeholních institucí na knihovny pro vyučující (později vlastně profesorské knihovny) a knihovny pro žáky, odkud mohly být půjčovány např. učebnice i žákům a studentům ze slabších sociálních vrstev. Je třeba ovšem si připomenout také další druhy knihoven duchovních i světských institucí a změny v knihovních sítích vůbec, na které měly nepřímý vliv již uvedené reformy a pak i historický vývoj v době počátků národního obrození. Podobný vývoj můžeme pozorovat v oboru lékárenství u vývoje sítě většinou původně klášterních lékáren, které se postupně dostávaly v jednotlivých regionech do rukou soukromých vlastníků. Ti se pak též stávali důležitou složkou kulturního života ve společnosti, zejména v městských lokalitách. To se projevovalo nejen na vývoji jednotlivých českých, moravských i slezských regionů, sem můžeme zařadit např. také Hradecký kraj nebo i později vytvořené části z těchto území (Orlické hory a Podorlicko), ale rovněž i mikroregionů, kam bychom možná mohli zařadit také i zde prezentovanou oblast území údolí horního toku Divoké Orlice, na kterou lze (možná je i nutno) v rámci dějin raného novověku pohlédnout z hlediska správního rozdělení a sítě církevních, zejména řeholních, institucí i tehdejších šlechtických panství a statků, případně i zde počínajících majetkových vztahů jiného charakteru. To vše se tedy v českých zemích i na území zdejšího mikroregionu a jinde projevovalo na celkovém vývoji jednotlivých zkoumaných oblastí, který byl stejně jako ostatní části na působení impulzů z jednotlivých oborů dějin kultury závislý. 8/ Zkusme alespoň přibližně zjistit, o jaké instituce a o jakých oborech se nejčastěji jednalo, které z nich byly námi sledovanému mikroregionu území údolí horního toku Divoké Orlice nejblíže? Po správní stránce (s přihlédnutím na rozdělení do krajů po roce 1751) sem spadala nejen místa v Hradeckém a Chrudimském, případně také vzdálenější v Bydžovském, a dokonce i na Moravě v Olomouckém kraji. Severně pak není možné opomenout Kladsko, které bylo až do roku 1762 součástí českého státu. Pokud se týká rozdělení do jednotlivých diecézí, pak se samotný region nacházel v hradecké diecézi a také z poměrně velké části v arcidiecézi pražské, zejména i v Kladsku. Místa jeho ovlivnění pak můžeme hledat v hradecké diecézi, v pražské a olomoucké arcidiecézích. Vzhledem k velkému množství lokalit uvedu v tomto stručném přehledu pouze ty, o nichž se domnívám, že je možno je považovat za známější, zejména pokud mohly nějakým způsobem do vývoje oblasti Orlických hor a Podorlicka i oblasti území údolí horního toku Divoké Orlice zasahovat. Vzhledem k tomu, že farní školy byly totožné se sítí far a docházka na ně byla od školního roku 1778/17779 povinná, je proto z oblasti školství třeba si všimnout zejména středního školství, které vychovávalo většinou střední vrstvy tehdejší inteligence a z těchto škol odcházela také určitá část absolventů studovat na školy vysoké a vyšší, případně se vzdělávat ve specifických velmi specializovaných oborech. Jednalo ), Vědecká knihovna v Olomouci (ISBN ), Brno, Olomouc 2010, s /. Nejnověji se vývojem regionálního členění v oblasti východních Čech zabývala kniha Felcman O. a kol.: Území východních Čech od středověku po raný novověk. Kapitoly k územně správním dějinám regionu. Nakladatelství Lidové Noviny, Praha, Filozofická fakulta Univerzity Hradec Králové 2011, 213 s., ISBN

4 Orlické hory a Podorlicko 19: (2012) se o tzv. gymnázia nazývaná též latinské školy. Činnost těchto škol souvisela zejména s působením tzv. školních řádů jezuitů, piaristů a premonstrátů. V pravém slova smyslu byli však školním řádem pouze piaristé, kteří měli vyučování mládeže jako své jediné poslání a věnovali se také vyučování nejen na středních a vyšších, ale i na základních školách, 9/ zatímco jezuité, kteří preferovali možnosti výuky na středních a vysokých školách, 10/ k tomu přibírali i jiné možnosti misijního i osvětového působení na širší veřejnost, a premonstráti např. ještě ve větší míře závazky spojené s působením v církevní správě. 11/ Jiné řády, např. benediktini, které rovněž někde občas vyučovaly, spíše přiřazovaly výuku na základních školách i na gymnáziích ke svým hlavním povinnostem v duchu příslušné řádové spirituality. 12/ Je nutné vzít také v úvahu, že se církevní řády podílely v této době i na vysokoškolské výuce. Jezuité ji měli programově zachycenou ve své hlavní činnosti. 13/ Veřejnou výuku na úrovni vyššího školství provozovali piaristé ve filozofických učilištích např. v Litomyšli, nebo ve výuce podvojného účetnictví, zejména od roku 1766 v Praze. 14/ Premonstráti se kromě základní a gymnaziální výuky podíleli na výuce kněží v seminářích. 15/ Ve všech řádech působila ve vybraných kolejích jejich soukromá učiliště noviciáty, řeholní studia filologie, filozofie, teologie i kanonického práva. 16/ Během 18. století se škola postupně stávala politikem a po reformách Marie Terezie došlo k rapidní redukci sítě gymnázií a středních škol vůbec v Českých zemích. V roce 1773 bylo v Čechách, na Moravě a v české části Slezska nejméně 83 míst, kde probíhala výuka gymnaziálního charakteru více než jeden rok. Přibližně v 67 místech můžeme v této době hovořit o gymnáziích. V určitých oblastech, obzvláště chudších, bylo i v součinnosti městské rady a představených provincie řádu poměrně obtížné založit. Proto v mnohých lokalitách byla otevřena gymnázia nižší, která měla místo 9/. BARTŮŠEK, V.: Školy a jejich knihovny v českých zemích. In: Manu propria, Praha Národní knihovna ČR, 2012, s , zvl. s ; MATĚJEK, M.: Charisma zakladatele piaristů. Sborník vlastivědných prací z Podblanicka (dále SVPP), 2010, 50/1, s ISSN srv. ještě Buben, Milan, M.: Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích. III. díl/3: Řeholní klerikové /Jezuité/. Praha: Libri, 2008, 534 s., piaristé jsou na s ISBN (dále BUBEN, Jezuité ).. 10/. Buben, M.: Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích. III. díl/4: Řeholní klerikové /Jezuité/. Praha: Libri, 2012, 534 s., ISBN /. Buben, M.: Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích. II. díl/2: Řeholní kanovníci. Praha: Libri, 2003., s. ISBN /. Buben, M.: Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích. II. díl/2: Mnišské řády Praha: Libri, 2000, s. ISBN X. 13/. Buben, M.: Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích. III. díl/3, srv. pozn /. Bartůšek, V.: Výuka teologie v piaristickém řádu v době baroka a příprava na ni s přihlédnutím k českým zemím. In omnibus caritas Katolické teologické fakulty (dále SKTF), sv. IV., Karolinum, Praha 2001, ISBN , s ; BARTŮŠEK, V.: Der Unterricht der doppelten Buchhaltung in mitteleuropäischen Piaristenschulen in der 2. Hälfte des 18. Jahrhunderts. In.: Piaristen und Schulwesen, Wissenschaft, Kunst in Mitteleuropa im Jahrhundert. Konferenzbericht. (Svätý Jur ), Bratislava 2012, s ISBN , s /. KUCHAŘOVÁ, H.: Premonstrátská kolej Norbertinum v Praze. Alternativy univerzitního vzdělání v 17. a 18. století. Casablanca. Praha 2011, 281 s. ISBN /. BARTŮŠEK, V.: Školy a jejich knihovny v českých zemích. In: Manu propria, Praha Národní knihovna ČR, 2012, s , kde je uvedena i další literatura 42

5 Bartůšek V.: Mikroregion ve víru kulturních vlivů raného novověku... plných šesti tříd pouze třídy čtyři, takže docházku do posledních dvou tříd si studenti musili zajistit na gymnáziu vyšším a odtud pak odejít většinou na příslušnou filozofickou přípravku v univerzitních městech (Praha, Olomouc, Vídeň) nebo při jiném, většinou soukromém řádovém učilišti, např. v Litomyšli nebo přímo v církevním řádu. 17/ Případně odcházeli i do vyšších církevních učilišť, jako např. do arcibiskupského semináře. 18/ Některá obzvláště nižší gymnázia s menším počtem studentů nemusila mít vždy právo veřejnosti. Rovněž, jak ukazují výzkumy prováděné soustavně od konce 19. století, nemusí být počet těchto škol konečný. 19/ Jezuitům patřilo 24 gymnázií, piaristům 22 gymnázií. 20/ V 17. století měli celkem jezuité tato gymnázia latinské školy v Praze (Staré Město Klementinum zal. 1556, Nové Město zal. 1628, Malá Strana zal. 1625) a po jednom v Brně (zal. 1572), v Březnici (zal. 1650), v Českém Krumlově (zal. 1584), v Hradci Králové (zal. 1629), v Chebu (zal. 1650), v Chomutově (zal.1591), v Jičíně (zal.1623), v Jihlavě (zal. 1624), v Jindřichově Hradci (zal. 1594), v Klatovech (zal. 1630), v Kutné Hoře (zal. 1626), v Litoměřicích (zal. 1630), v Olomouci (1566), v Opavě (zal ), v Telči (zal. 1651), v Uherském Hradišti (zal. 1644,1645) a ve Znojmě (zal.1636). V 18. století přibyla pouze čtyři nová gymnázia v Bohosudově (vzniklo u rezidence 1724), na Svaté Hoře u Příbrami (1732, nižší gymnázium), v Poděbradech (kol nižší gymnázium) 21/ a v Doupově (zal. 1756, v roce 1775 gymnázium převzato piaristy), jinak žádný přírůstek oproti roku 1700 nezaznamenali. Piaristé od svého příchodu v roce 1631 do Mikulova, kde vznikla v roce 1634 řádová provincie Germania, odkud se řád šířil dále do střední Evropy, provozovali gymnázia při svých 10 kolejích v Kosmonosech u Mladé Boleslavi (zal. 1688), v Kroměříži (zal. 1687), v Lipníku nad Bečvou (zal. 1634), v Litomyšli (zal. 1640), v Mikulově (zal. 1631), v Moravském Krumlově ( zal. 1637, 1638 pouze náznak činnosti do roku 1647), 22/ v Ostrově u Karlových Varů (zal. 1666), v Příboře (zal. 1694), ve Slaném (zal. 1658), ve Staré Vodě (zal. 1690) a ve Strážnici (zal. 1633). Počet piaristických kolejí a gymnázií velmi rychle vzrostl v letech Jejich růst pokračoval také během celého 18. století. Kromě deseti již dříve uvedených kolejí se usadili piaristé v Benešově u Prahy (zal. 1703, 1704), v Bílé Vodě (zal. 1724), v Bruntále (zal.1731), 17/. Srv. Bartůšek, V.: Výuka teologie v piaristickém řádu v době baroka a příprava na ni s přihlédnutím k českým zemím. SKTF s /. KUCHAŘOVÁ, H.: Premonstrátská kolej Norbertinum v Praze 19/. Srv. např. Šafránek, J.: Školy české. Obraz jejich vývoje a osudů. I. Praha: Matice česká, 1913 s. 153; Cach, J. a kol.: Výchova a vzdělání v českých dějinách II. K problematice podílu školských institucí a názorů na výchovu a vzdělání na stavu kultury a vzdělanosti. Feudální společnost (počínaje životem a dílem J. A. Komenského). Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 265 s. mapové a obr. příl. v textu zejména kap. II. Rýdl, K.: Výchova, vzdělání a školství v českých zemích v letech s ; BARTŮŠEK, V.: Školy a jejich knihovny v českých zemích. In: Manu propria, Praha Národní knihovna ČR, 2012, s , zvl. údaje uvedené v tab. č. 1. na s /. BARTŮŠEK, V.: Školy a jejich knihovny v českých zemích. In: Manu propria., Praha Národní knihovna ČR, 2012, s , zvl. údaje uvedené v tab. č. 1. na s /. šmilauerová, E.: Poděbrady v proměnách staletí. 1. Díl (do roku 1850). SCRIPTORIUM, Praha 2001,s ISBN /. Není do počtu zahrnut. 43

6 Orlické hory a Podorlicko 19: (2012) v Brandýse nad Labem (zal. 1759), v Českých Budějovicích (zal. 1762), v Hustopečích u Brna (zal. 1757), v Kyjově (zal. 1760), v Moravské Třebové (zal. 1765), v Mostě (zal. 1768), v Novém Boru (zal. 1762), v Praze (zal. 1752), v Rychnově nad Kněžnou (zal. 1714). Tím získali stejný počet gymnázií jako jezuité. Nižších gymnázií však měli více než jezuité. 23/ Premonstráti měli v 17. století asi 4 latinské školy v Louce u Znojma (?), v Milevsku (?), v Teplé a v Želivě. Do tohoto počtu jsem nezahrnul tzv. Norbertinum, kde zcela jistě také působilo gymnázium krátký čas alespoň po založení této koleje v 17. století. 24/ Po jedné latinské škole provozovali obutí augustiniáni v České Lípě (zal. 1627), pavlíni Moravském Krumlově (příchod 1657, nižší gymnázium obnoveno 1658) a benediktini v Broumově (zal. 1624). Z městských škol odpovídalo nejméně 5 svou úrovní nižšímu městskému gymnáziu. Šlo nejspíše o školy v Žatci, 25/ v Lounech, Horním Slavkově 26/, v Plzni (navazuje na předchozí tradici, příp ) a v Českých Budějovicích. 27/ Vzhledem k tomu, že nebyl přesněji prozkoumán zánik městských humanistických škol v českých zemích, se však dá předpokládat, že takovýchto škol na úrovni nižších gymnázií se ve větších městech nacházelo asi ještě více. V 18. století přibyla premonstrátům správa gymnázia v Žatci (zhruba od roku 1711). Obutí augustiniáni provozovali v 18. století celkem tři gymnázia. V 18. století přibylo nejspíše nižší gymnázium v Bělé pod Bezdězem (zal. 1712). Po jedné latinské škole provozovali bosí augustiniáni v Německém (dnes Havlíčkově) Brodě (zal. 1735), benediktini (Broumov), pavlíni (po piaristech v Moravském Krumlově), minoriti v Pardubicích (zal. 1728) a cisterciáci ve Žďáru nad Sázavou (asi 1. pol. 18. stol.). Vznikla také dvě gymnázia se světskými knězi (většinou kaplany z děkanství) jako učiteli, v Pelhřimově (zal. 1763) a v Chrudimi (zal. 1762). Z městských škol je známo nejméně 5 lokalit, které odpovídaly svou úrovní spíše nižšímu gymnáziu. Jednalo se o školy v Poděbradech, kde vyučovali externě jezuité (od roku 1740), v Lounech, v Rakovníku a v Plzni, kde bylo občasné městské gymnaziální školství zreformováno v roce Do počtů jsem nezahrnul jezuitská gymnázia v Kladsku a v Polském Těšíně, která čerpala žáky z našich zemí. Počet gymnázií dalších provozovatelů nelze zatím úplně přesně stanovit. Někdy docházelo i k přesahům působnosti jednotlivých škol do jiných a někdy i příhraničních regionů. 23/. Nejnověji podává přehled piaristických škol v zaalpské oblasti BARTŮŠEK, V.: Die Piaristen und ihre Ordenshäser in Mitteleuropa. In.: Piaristen und Schulwesen, Wissenschaft, Kunst in Mitteleuropa im , s /. Buben, M.: c.d. II. / I. svazek, řeholní kanovníci. Praha: Libri, Data založení premonstrátských gymnázií neuvádí. Norbertinum s. 87 srv. nejnověji o problému KUCHAŘOVÁ, H.: Premonstrátská kolej Norbertinum v Praze, zejména s /. Holodňák, P., Ebelová, I. aj.: Žatec., Praha: Lidové noviny, Na s. 255 se uvádí, že na žatecké škole, i když její význam oproti 16. století poklesl učilo stále několik učitelů. Faru zde po roce 1620 spravovali premonstráti. 26/. Kulminace rozkvětu škol v Horním Slavkově mohla nastat již počátkem 17. století. 27/. O Plzni nejnověji Martinovský, I. aj. Dějiny Plzně v datech., Praha: Lidové noviny 2004, s. 80. Srv. Hejnic, J. Latinská škola v Plzni a její postavení v Čechách. Rozpravy ČSAV, ř. spol. v. 1979/89, seš. 2. O Českých Budějovicích srv. Bartůšek, V.: Cesty pelhřimovských studentů za vzděláním v 17. a 18. století. Jihočeský sborník historický L/1981, hl. na s

7 Bartůšek V.: Mikroregion ve víru kulturních vlivů raného novověku... Celkově byla gymnázia před reformami Marie Terezie na území českých zemí rozložena poměrně rovnoměrně, avšak lze přesto vidět, že největší síť latinských škol se nacházela severně od Prahy a také východně od Prahy i od Hradce Králové a poměrně hustá síť gymnázií byla také na Moravě. 28/ Jedno z nejstarších gymnázií s přesahem do mikroregionu údolí Divoké Orlice působilo v klášteře řádu benediktinů v Broumově. Z jezuitských gymnázií působilo asi nejdříve gymnázium při koleji těchto řeholních kleriků v Kladsku (zal. 1597). Pak vzniklo vzdálenější gymnázium v Jičíně, kde byla kolej založena roku 1623 a pro kraj velmi důležité jezuitské gymnázium v Hradci Králové bylo založeno v koleji Nanebevzetí Panny Marie v roce 1629 šlechticem Bedřichem z Oppersdorfu. Po jeho smrti se jezuité ujali svého majetku. 29/ Brzy se také v okolí tohoto regionu začalo rozvíjet i piaristické školství, které přes určité odlišnosti bylo s jezuitským školstvím v gymnaziálním vzdělání kompatibilní, takže studenti mohli přecházet ze škol při kolejích jezuitů do podobných gymnázií při piaristických kolejích. Největší a nejlepší škola v tomto směru vznikla v Chrudimském kraji v Litomyšli za nepříznivých podmínek třicetileté války v Litomyšli již v roce 1640 a její zakladatelkou byla ještě známá šlechtična Frebonie z Pernštejna, v jejímž kulturně prospěšném díle pak pokračoval šlechtický rod Trautmansdorfu. 30/ Jednalo se o první kolej tohoto řádu v Čechách. Řádové sídlo piaristů bylo v Mikulově na Moravě a spolu se školami v Kroměříži patřilo litomyšlské gymnázium mezi tři nejlepší školy tohoto řádu v oblasti českých zemí. 31/ V letech působilo dokonce při piaristickém gymnáziu v Litomyšli filozofické učiliště, které přijímalo ke studiu vedle budoucích členů piaristického řádu i světské studenty. 32/ Řádové studium filozofie 28/. Nejlépe je vývoj na mapách zachycen v práci Bartůšek, V. Snahy o založení piaristické koleje v Praze v 17. a 18. století. PH, 10/2000 zvláštní otisk, 32 s., 4 s. mapových příloh, kde jsou uvedeny všechny další prameny i literatura k tomuto tématu, dále (Snahy) viz. také Bartůšek, V. a kol.: Piaristé, tradice benešovské vzdělanosti a kultury. Galerie výtvarného umění Benešov, 1995, 115 s., mapa za s. 86 a ještě Bartůšek, V. Lˇ enseignement du français dans les pays de Bohéme (1620 début XIX e siécle ). Archivum Scholarum Piarum (dále ASP 28), 1990, s Mapky jsou výsledkem výzkumu z devadesátých let 20. století, nové poznatky je třeba doplnit ze zde již citované práce BARTŮŠEK, V., Školy a jejich knihovny v českých zemích. In: Manu propria., Praha Národní knihovna ČR, 2012, s , zvl. údaje uvedené v tab. č. 1. na s /. Viz BARTŮŠEK, V.: Školy a jejich knihovny v českých zemích. In: Manu propria., Praha Národní knihovna ČR, 2012, s , zvl. údaje uvedené v tab. č. 1. na s ; Čornejová, I. Organizace jezuitského školství před rokem Z Českého ráje a Podkrkonoší supplementum 5, Minulost, současnost a budoucnost gymnaziálního vzdělávání. Sborník referátů z konference konané ve dnech června 1999 v Jičíně, Semily 2000, s 9 14.; Buben, M.: Encyklopedie řádů a kongregací v českých zemích. III. díl/4: Řeholní klerikové /Jezuité/, s. 375, 376; Čornejová, I. Fechtnerová, A.: Životopisný slovník pražské univerzity. Filozofická a teologická fakulta , Praha 1986., s /. Bartůšek, V.: Šíření piaristických kolejí a škol v Čechách, na Moravě a ve Slezsku v 17. a 18. století. PH, 11/ 2003, s (dále Šíření), srv. též Bartůšek, V.: Frebonie z Pernštejna ve světle římské piaristické historiografie. Pernštejnové v českých dějinách. Sborník příspěvků z konference, konané v Pardubicích , Pardubice 1995, s /. Bartůšek, V.: Kolej piaristů v Kroměříži a její postavení v řádu v letech Východní Morava, dějiny lidé krajina. 2012/2, s /. NA, fond řád Piaristů (dále ŘPi), provincie, Seznam členů řádu (Liber provinciae Germaniae pro familiis inscribendis ) , č. kn. 27, podle informací uvedených k příslušnému roku. 45

8 Orlické hory a Podorlicko 19: (2012) zde existovalo pochopitelně déle. 33/ Piaristy si oblíbil také majitel rychnovského panství hrabě Norbert Leopold z Kolovrat, který byl zakladatelem a fundátorem koleje piaristů v Rychnově nad Kněžnou v roce / Po jeho předčasné smrti pokračovali v díle jeho synové, avšak kvůli špatné finanční situaci mohla působit v koleji dlouhou dobu pouze velmi malá řádová komunita tří až pěti řeholníků, která zde vyučovala na nižším čtyřtřídním gymnáziu. Ze vzdálenějších piaristických kolejí by bylo snad možné ještě připomenout kolej na úpatí Jeseníků v Bílé Vodě, zal. 1724, která vnikla v tehdy kvetoucím poddanském městě. Šlo tedy o poměrně velký počet lokalit. Z tohoto důvodu je možné si situaci v jednotlivých místech přiblížit spíše jen stručně na základě jednotlivých příkladů získaných z pramenů i z literatury, které by snad pro příslušnou lokalitu mohly být do jisté míry typické a příznačné. Pro nejdéle v kraji působící gymnázium v Broumově se k jeho dějinám dochovaly zajímavé studie ředitele školy botanika a jejího historika benediktina Vincence Maiwalda z 1. poloviny 20. století, z nichž jsem použil zejména jeho studii o uplatnění žáků benediktinského gymnázia v Broumově v dalším životě. 35/ Základní informace o škole dnes poskytují internetové stránky. 36/ Založení klášterní latinské školy inicioval roku 1624 opat Johann Benno Flaccus von Falkenberg. Od roku 1624 do roku 1670 zde působilo nižší gymnázium a potom dále vyšší. Mezi nejvýznamnější žáky patřil Ferdinand Sobek z Bilenbergu (* 1618 Rajhrad, 1675 Praha), královéhradecký biskup a od roku 1668 pražský arcibiskup. 37/ V letech zde studoval jezuita historik a spisovatel Bohuslav Balbín (* Hradec Králové, Praha). 38/ Dalším významným žákem byl Johann Georg Adalbert Hesselius ( ), významný broumovský vzdělanec, královský úředník a měšťan (primas), známý autor slavného urbáře a kroniky selského povstání v roce / Aemilián David Bittner ( ) je autorem kroniky kláštera Chronicon Braunense. většina žáků rekrutovala z Broumova a okolí, zejména z Police nad Metují, kde byl filiální klášter benediktinů. Na školu přicházeli nejenom studenti z Čech, ale ze Slezka a z Kladského hrabství, z Moravy a z Rakouska. Z míst z Čech můžeme připomenout kromě Broumova, odkud jich pocházela zřejmě většina, také studenty z Dobrušky, Náchoda, Nového Města nad Metují, Opočna, z Hradce Králové, Chrudimi, Libňatova, Trutnova, Rumburka, Pardubic, České Skalice, Jaroměře, Chlumce 33/. Ibid. 34/. Bartůšek, V.: První superior piaristické koleje v Rychnově nad Kněžnou P. Tobias Thomas Jelínek a S. Elia ( ). Orlické hory a Podorlicko, (dále OHAP), 17/2010, s , zl. s. 130 a 131; Bartůšek, V.: Piaristické školství a jeho rychnovská tradice. In.: František Martin Pelcl. Sborník příspěvků z odborného semináře. Rychnov nad Kněžnou 1994, s ; Bartůšek, V.: Úloha piaristického řádu v mládí F. M. Pelcla. František Martin Pelcl. Sborník přípěvků z odborného semináře, Rychnov nad Kněžnou, únor 2001, s /. Maiwald, V.: Verzeichnisse von Schülern, die vor dem Jahre 1775 in Braunau studieren. Sonderdruck aus dem Jahresberichte des öffentl. Softe Obergymnasiums der Benediktiner zu Braunau i. B. am Schlusse des Schuljahres Braunau 1911, s, 5 74 (dále Maiwald, V., s.). 36/. 37/. Maiwald, V.:, s /. Maiwald, V.:, s /. 46

9 Bartůšek V.: Mikroregion ve víru kulturních vlivů raného novověku... nad Cidlinou, Horního Adersbachu, Letohradu, Litomyšle, Hostinného (Arnau), Nového Bydžova, Mladé (?) Boleslavi, Hořic, Holic nebo Vrchlabí (Hohenelbe Albipolis). 40/ Z náchodských rodáků byl např. významný kněz Jiří Vilém Jedlička, který byl např. farářem v Přelouči nebo Bohdanči, rektorem arcibiskupského semináře v Praze a od roku 1679 děkanem a vikářem v Litomyšli. 41/ Z kladského hrabství se uvádějí zejména studenti z Kladska, z Lilienthalu (Libná), Merkelsdorfu (Zdoňov), Schlottendorfu, Neurode (Nowa Ruda). Studenti ze Slezska přicházeli např. z Gottesbergu (Boguszów Gorce) nebo z Niedersteine, z Moravy jsem našel Šumperk a Polnou. Setkáme se zde s rodinami, jejichž příslušníci studovali i na jiných gymnáziích, jako např. byla rodina chrudimských kantorů, správců školy a měšťanů Sebastiánů z Častolovic, s jejímiž příslušníky se můžeme např. setkat na gymnáziích v Litomyšli, v Jihlavě nebo v Kutné Hoře. 42/ Můžeme se zde také setkat v roce 1707 s gymnaziálním studiem lékaře Jana Jiřího Küntzela z Police nad Metují, který byl promován na pražské lékařské fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity / V matrice studentů se v 1. polovině 18. století uvádí Jan Michael Weitz, který se stal ranhojičem, avšak v Praze asi nestudoval. 44/ Kromě benediktinů, kteří působili i v jiných místech, např. v Rajhradě, v Kladrubech nebo v Sázavě, a jezuitů zde najdeme také příslušníky jiných řádů zejména dominikánů, minoritů, augustiniánů, františkánů, karmelitánů nebo cisterciáků. 45/ Najdeme zde také hudebníky, nejznámější z nich byl např Alois Emanuel Förster (* Niedersteine, Vídeň), který se znal s V. A. Mozartem, Ludwigem van Beethovenem, Josefem Haydnem a dalšími, zejména vídeňskými skladateli. 46/ Významným skladatelem byl také Augustin Šenkýř ( , Dobruška, Praha), který v roce 1764 vstoupil do benediktinského řádu a působil v Praze v Emauzích. 47/ Můžeme se setkat také s vojáky, z nichž mnozí také občas jako důstojníci i v bojích padli. Nejznámější z nich byl asi Antonín Majer (* Broumov, 1834 Hradec Králové), který se stal generálmajorem c.k. 4. dělostřeleckého pluku. 48/ Z gymnázií v Hradci Králové a Kladska, která provozovali jezuité, jsem zatím tak podrobné informace k dispozici neměl. Přesto lze některé důležité informace doplnit na základě srovnání údajů z internetu i s použitím další interpretace faktů známých 40/. Maiwald, V.: s. Města jsem z uvedeného materiálu pouze vypsal bez ohledu na frekvenci výskytu, tu mají větší např. místa z Náchoda, Dobrušky a později i Hradce Králové. Na otázku by mohl podrobně odpovědět pouze výzkum na základě pramenů. To pak platí i pro místa z Kladska a zejména ze Slezska a Moravy. Některá místa, jako např. Petrovice jsou určitelná i za pomoci kontroly na internetu jen těžko. 41/. Maiwald, V.:, s /. Maiwald, V.: s. 15. Zde studoval Jan Sebastiani, učitel a městský radní z Chrudimi. 43/. Maiwald, V.: s. 35; Matricula facultatis medicinae universitatis Pragensia (ed. Karel Kučera, Miroslav Truc), Universita Karlova Praha, 1968, s. 15.(dále Matricula ). 44/. Maiwald, V.: s /. Maiwald, V.: s. 14, 15 a /. Maiwald, V.: s. 62; Wurtzbach; srv. též na internetu en.wikipedia.org/wiki/emanuel_aloys_förster. 47/. Mach, Jiří: Augustin Šenkýř. In.: Významné osobnosti okresu Rychnov nad Kněžnou. Státní okresní archiv Rychnov nad Kněžnou, Okresní úřad Rychnov nad Kněžnou 1994 (dále Významné osobnosti okresu Rychnov nad Kněžnou, s /. Maiwald, V.: s. 65 a

10 Orlické hory a Podorlicko 19: (2012) odjinud na základě srovnávací metody. U jezuitského gymnázia a koleje v Hradci Králové to bylo dáno tím, že jezuité otevřeli v Hradci celé tedy vyšší šestitřídní gymnázium. To znamenalo, že jeho poslední ročníky mohli navštěvovat zejména ti studenti, kteří studovali nižší gymnázium někde jinde v regionu. V 17. století, hlavně do roku 1670, mohla mít tato událost klíčový význam např. také pro studenty ze spádové oblasti benediktinského gymnázia v Broumově. Podobně tomu bylo asi i v době vzniku a působení nižšího piaristického gymnázia v Rychnově nad Kněžnou, které v letech působilo jako nižší gymnázium. Odtud ovšem asi chodilo více žáků i na piaristické gymnázium v Litomyšli, ale pro širší měšťanskou a úřední kulturní veřejnost nehrál rozdíl mezi jezuity a piaristy, případně i dalšími provozovateli škol zas asi tak závažnou roli, aby mohl být pro běžného studenta překážkou ve vzdělání. 49/ Z počátků piaristického gymnázia v Rychnově nad Kněžnou je pak ještě známa epizoda, kdy studenti nedůvěřovali novému řádu a dávali přednost osvědčeným jezuitům v koleji v Hradci Králové. 50/ Studenti z Hradce Králové asi též chodili i na jiná gymnázia, kde studovali třeba jen několik let. Podobná praxe jakou tedy můžeme vidět na reciprocitě mezi gymnaziálními učilišti v Hradci Králové a v Broumově platila tehdy i mezi dalšími školami. 51/ O něco starší než hradecké gymnázium byla jezuitská kolej a školy v Kladsku, kde fungovalo rovněž šestitřídní vyšší gymnázium. Šance na migraci mezi gymnázii byly tedy podobné jako v Hradci Králové nebo později v Broumově případně i v piaristickém gymnáziu v Litomyšli, které bylo rovněž vyšší, případně i v jezuitském gymnáziu v Jičíně a později také na piaristickém gymnáziu v Kosmonosech. Z gymnázia v Kladsku je doloženo několik zajímavých osobností původem z Čech. Je např. známé, že zde vyučoval významný historik a jezuita Bohuslav Balbín, který působil také na jiných místech východních Čech, např. přechodně i v Kostelci nad Orlicí, kde se jezuité pokoušeli zřídit latinské školy a založit rezidenci na panství, které přechodně vlastnili, jehož správcem byl vynikající ekonom Fischer. Z kladských významných osobností se pak jednalo zejména o Josefa Františka Hurdálka (* Náchod Praha), který byl 9. litoměřickým biskupem v letech a pro svůj nevyhraněný přístup k bolzanistům se tohoto postu musil předčasně vzdát. Na jezuitském gymnáziu v Kladsku studoval v šedesátých letech 18. století. Filozofii studoval u jezuitů na Novém Městě pražském ( ). Svůj kladný vztah k latině a k celkovému klasickému vzdělání doplnil ještě zájmem o matematiku; oblíbil si též starořímské klasiky. Po ukončení filozofie dosáhl bakalářské hodnosti a brzy se stal i mistrem svobodných umění. Pro své vzdělání a pedagogické vlohy byl 29. června 1771 ve věku 24 let jmenován hlavním prefektem v královéhradeckém kněžském semináři. Na kněze byl vysvěcen 21. září 1771 v Praze a primici slavil v rodném Náchodě. 52/ 49/. O těchto vztazích viz nejnověji Bartůšek, V.: Jezuité a piaristé sourozenci. Acta universitatis Carolinae Historia Universitatis Carolinae Pragensis 2010, Tomus I., Fasc. I., s /. Srv. Březina, K.: Dějiny rychnovského gymnázia. Rychnov nad Kněžnou 1924, s. 7,8. 51/. Maiwald, V.: Největší frekvenci zápisů o studentech z Hradce Králové můžeme pro 18. století najít v Broumově. 52/. 48

11 Bartůšek V.: Mikroregion ve víru kulturních vlivů raného novověku... Poměrně malý rozsah mělo piaristické gymnázium v Rychnově nad Kněžnou. Hrabě Norbert Leopold Libštejnský z Kolovrat pojal původně nový projekt vskutku velkoryse. V nové koleji mělo bydlit 15 řeholních kleriků (podle řádových stanov byl počet nutný ke zřízení nové koleje 12 členů řádu), měla k ní patřit inkorporovaná fara, což u piaristů bývalo pouze velmi zřídka, hlavně v místech, kde chtěli zřídit řádové učiliště teologie (např. piaristé v Kosmonosech u Mladé Boleslavi působili na faře v Michalovicích). Právě tato podmínka působila mnohé nesnáze při vyjednávání o charakteru nové fundace. Finanční požadavky pro plánované založení měly být zajištěny z výnosu hospodaření alodiálního panství Vamberk. Duchovní správy se měli ujmout po úmrtí rychnovského faráře zdarma bez požívání štoly. Vedle výuky, která měla mít rozsah piaristické elementární školy a gymnázia až do syntaxe (tedy nižšího gymnázia čtyřtřídního), místo něhož by hrabě Norbert Leopold raději viděl gymnázium vyšší s dalšími dvěma třídami (poetikou a rétorikou), měli piaristé za povinnost obstarávat kázání a bohoslužby ve všech kaplích ve městě a jeho farnosti. Prvním představeným (superiorem) se stal P. Tobias Thomas Jelínek a S. Elia ( ), 53/ významný řádový spisovatel a filozof a po něm nastoupil P. Augustinus Odrobina a S. Monica, který dosáhl o něco později postu sekretáře provinciála a rektora piaristické koleje v jihomoravské Strážnici. 54/ Vzhledem k velikosti původně nižšího piaristického gymnázia v Rychnově nad Kněžnou i k pozdější době jeho založení byl menší rovněž také okruh jeho lokální působnosti. Často se zde až do padesátých let 18. století totiž neotevírala ani jeho čtvrtá třída a na jiné školy, případně i do učení specializovaných oborů, bývali často mladí studenti (zhruba ve věku let) nuceni odejít již ze třetí třídy, zvané gramatika. Informace o studentech z matrik piaristických škol studentů nejsou jako celek k dispozici. O roku 1749 do roku 1814 jsou dochovány informace o prospěchu žáků a studentů nižšího gymnázia v tzv. liber calculorum, kam se však bydliště zapisovalo pouze zřídka. 55/ Vzhledem k tomu, že se do této knihy zapisovalo bydliště žáků a studentů alespoň v letech si určitou prvotní představu o teritoriální působnosti nižšího gymnázia v Rychnově nad Kněžnou utvořit můžeme podobně jako u gymnázia v Broumově. Větší část studentstva pocházela ze samotného Rychnova nad Kněžnou, zejména v nižších třídách. 56/ Z cizích zemí jsem nikoho nenašel, podobně jako z Moravy (s výjimkou Kralic, Kolešova u Zábřehu a Vyškova), ze Slezska i Uher (kromě Komárna). Uváděni byli zejména studenti z blízkých poddanských měst nebo větších vesnic. Z konkrétních lokalit mohu uvést zejména bližší Rokytnice v Orlických Horách, Náchod, Kunčice, Bartošovice v Orlických Horách, Černíkovice, Dobruška, Kostelec nad Orlicí, Borohrádek, Kunvald, Kvasiny, Solnice, Krchleby, 53/. Bartůšek, V.: První superior piaristické koleje v Rychnově nad Kněžnou P. Tobias Thomas Jelínek a S. Elia ( ). OHAP, 17/2010, s /. Bartůšek, V.: Druhý superior piaristické koleje v Rychnově nad Kněžnou P. Augustinus Odrobina a S. Monica ( ). OHAP, 18, 2011, s /. SOA Zámrsk, SOkA Rychnov, fond Gymnázium Rychnov. Calculi gymnasii Richnoviensis Nefol., (dále CGR). 56/. CGR uvádí z Rychnova ve školním roce 1749/1750 a též 1750/51 celou nižší parvu, tedy nejnižší třídu, která byla dělena na oddělení vyšší a nižší. 49

12 Orlické hory a Podorlicko 19: (2012) Doudleby nad Orlicí a Častolovice, východočeské Ledce, Hradec Králové, Kunčice, Lanškroun, Zámrsk, Brandýs nad Orlicí, Žamberk, Králíky, Mladkov (Wichstadel), Luže (přiřazená chybně k Moravě), Letohrad, Jaroměř a Dvůr Králové nad Labem nebo také vzdálenou Prahu, Hořice, Smečno (okres Kladno?), Kutnou Horu a Mělník. 57/ Zda zasahovala oblast působnosti rychnovských piaristických škol o něco více do Kladska, se však bohužel již asi nedovíme. K nejslavnějším absolventům gymnázia v Rychnově nad Kněžnou byl historik a profesor Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze František Martin Pelcl, jehož mládí v Rychnově je v literatuře zachyceno poměrně velmi podrobně. 58/ Z dalších osobností je zejména nutno připomenout piaristy, kteří pocházeli z Rychnova nebo ze sousedních měst, zejména P. Šimona Kalouse a S. Venceslao (* Solnice, Rychnov nad Kněžnou), významného pedagoga a hudebního skladatele, 59/ který zde po dlouhé roky zastával funkci vicerektora. P. Joanna Damascena Kapouna a B. V. Maria (* Rychnov nad Kněžnou, Litomyšl), který možná pocházel z významné rychnovské výtvarnické rodiny a studoval zřejmě i na zdejším gymnáziu. 60/ Vynikl při výuce v soukromých řádových učilištích jako řádový filozof i teolog. Kromě dlouhého působení v piaristické residenci v Berouně byl rektorem piaristických kolejí v Rychnově nad Kněžnou, v Litomyšli, v Praze a v Českých Budějovicích. Z piaristických učitelů, kteří nebyli přímo žáky gymnázia v Rychnově nad Kněžnou je ještě nutné připomenout alespoň dva z rektorů zdejší piaristické koleje P. Francisca Xaveria Frieseho a S. Gerardo (* Litomyšl, Rychnov n. Kn.) 61/ a P. Eustachia Frubina a S. Anna (* Janovice, Rychnov nad Kněžnou), který přišel do Rychnova v roce 1798 znovu po čtyřleté absenci piaristů a připravoval zahájení výuky v koleji, což se mu podařilo v roce 1801, když přišli ještě další dva piaristé a on se stal rektorem a ředitelem normální školy. 62/ Někteří z učitelů nebo dalších piaristů, zejména i rektorů, v Rychnově působili, přesto zde zanechali významnou stopu, jako např. významný řádový astronom a matematik P. Leopold Čabák a S. Alexio, který dokonce konstruoval i astronomické přístroje. Působil ještě jako vychovatel rodinách Bradů a Trautmansdorfů. Kromě Rychnova byl ještě rektorem ve Slaném, v Litomyšli a v Bruntále. Superiorem piaristické koleje v Rychnově nad Kněžnou byl v letech Za něho se tedy v Rychnově začala vést Liber calculorum o žá- 57/. Protože CGR není foliována je třeba se orientovat podle studentů ročníků nebo mít, což jde ovšem poměrně dosti snadno. 58/. V CGR je František Pelcl zapsán mezi čtyřmi dalšími studenty syntaxe ve školním roce 1749/1750, srv. též. Bartůšek, V.: Úloha piaristického řádu v mládí F. M. Pelcla. 59/. Bartůšek, V.:. Šimon Kalous. Významné osobnosti okresu Rychnov nad Kněžnou. Státní okresní archiv Rychnov nad Kněžnou, Okresní úřad Rychnov nad Kněžnou, s. 143 a /. Bartůšek, V.: Eustachius Frubin. Významné osobnosti okresu Rychnov nad Kněžnou. Významné osobnosti okresu Rychnov nad Kněžnou, s Srv. též Tříška, J.: Kázání a rétorika litomyšlských piaristů. Litomyšl, duchovní tvář českého města, Litomyšl 1994, s /. Bartůšek, V.: Významný rychnovský piarista řádový provinciál P. František Friese a S. Gerardo. OHP 14 (2007), s , 62/. Bartůšek, V.: Kapoun Jan Damascenus. Významné osobnosti okresu Rychnov nad Kněžnou. Významné osobnosti okresu Rychnov nad Kněžnou, s

13 Bartůšek V.: Mikroregion ve víru kulturních vlivů raného novověku... cích gymnázia. 63/ Mnohé rodiny např. také i Kolovratové využívaly služeb piaristů, kteří působili buď jako vychovatelé nebo jako kaplani. 64/ Z Rychnova nad Kněžnou pocházelo také několik osob, které se zabývali lékařstvím. Byli to např. lékař Josef Peltzel, který byl imatrikulován , 65/ student chirurgie Vácalav Hubálek, který byl imatrikulován v roce 1751, 66/ filozofii v Praze a lékařství ve Vídni studoval také Jan Pešina z Čechorodu (* Kostelec nad Orlicí, Vídeň), promován byl ve Vídni v roce / Lékařem byl promován v roce 1747 také Karel Paschal z Dobrušky, který byl ve své disertaci uveden jako Jan Karel, o němž zatím nelze zjistit, kde přesně studoval. 68/ Nejspíše se dá usuzovat na gymnázium v Broumově, případně i na nižší gymnázium v Rychnově. Pro porovnání a upřesnění a završení závěrů uvedených u těchto učilišť, zejména gymnázií v Broumově, Kladsku a Rychnově nad Kněžnou, považuji za vhodné provést ještě srovnání s působností s piaristickým gymnáziem a elementárními školami v Litomyšli, které bylo vlastně nejstarším gymnáziem v kraji a leželo téměř na protilehlé východní hranici zkoumaného regionu, podobně jako latinské školy broumovských benediktinů na západě. Jednalo se o první piaristickou školu v Čechách založenou Frebonií z Pernštejna a provozovanou rodem hrabat z Trautmansdorfu. Jednalo se vlastně nejen o nejlepší, ale také o největší školy tohoto druhu v Čechách, jejichž akční rádius byl velký a zasahoval pak také dále zejména na Moravu. 69/ Informace o zdejších studentech se dochovaly v matrikách studentů zdejšího gymnázia a v liber Caolculorum, když ani řada dokumentů tohoto druhu zde není v případě litomyšlských piaristických zcela bez přerušení. Matriky se dochovaly pro léta a / Liber calculorum byla vedena prefekty piaristických škol v letech , takže prospěchové údaje gymnazistů známe pro naše zkoumané období z let / Vzhledem k velkému množství posluchačů lze také podobně jako v předešlých případech provést jakési namátkové sledovaní s využitím konkrétních příkladů. Většina studentů tohoto poměrně velkého gymnázia, počet žáků gymnázia se pohyboval kolem 150 a elementárních škol zhruba také, tedy celkový počet žáků 63/. Bartůšek, V.: Čabák Leopold. Významné osobnosti okresu Rychnov nad Kněžnou. Významné osobnosti okresu Rychnov nad Kněžnou, s /. Bombera, J.: Piaristé jako učitelé a vychovatelé ve službách šlechty. Jižní Morava 1995, s , který uvádí i jmenný seznam piaristů v panských službách jako vychovatelé nebo zpovědníci. 65/. Matricula s /. Matricula s /. JUZA, Josef: Pešina, Ignác Josef z Čechorodu. Významné osobnosti okresu Rychnov nad Kněžnou. Významné osobnosti okresu Rychnov nad Kněžnou, s /. Matricula s. 23. Studovat medicinu začal v roce 1742, ibis. s /. Srv. Štěpánek, J.: Dějiny vyššího gymnasia v Litomyšli., Litomyšl: Vladimír Augusta, 1894, s. SOkA Svitavy se sídlem v Litomyšli, Gymnázium Litomyšl I. do r. 1873, prohloubený inventář vypracoval Skřivánek, M.: Litomyšl /. SOA Zámrsk, SOkA Svitavy se sídlem v Litomyšli, Gymnázium Litomyšl I., Matrika posluchačů Matricula insinuae et studiosae iuventutis gymnasii Litomysliensis , č. kn. 106; Matrika posluchačů Catalogus discipulorum Scholarum Piarum , č. kn. 107; Matrika posluchačů Catalogus č. kn. 108; č. kn /. SOA Zámrsk, SOkA Svitavy se sídlem v Litomyšli. Gymnázium Litomyšl I., Třídní výkazy Calculi discipulorum Scholas Pias Litomisslii frequentantium , č. kn

14 Orlické hory a Podorlicko 19: (2012) a studentů býval ve školách kolem 300, pocházela z Litomyšle, ale mohli bychom najít kromě studentů z Moravy i studenty z dalších zemí habsburské monarchie, zejména ze Slezska, Rakouska nebo Uher, případně i jiné studenty ze zahraničí. Nejvíce se o průběhu migrace mezi jednotlivými školami i propadání a opakování tříd můžeme dozvědět při sledování průběhu studia v nejvyšších ročnících škol na gymnáziu v rétorice (6. třídě gymnázia), kde jako v jediné dvoutřídně (ještě s předcházející rétorikou) gymnázia vyučoval profesor. Na základní škole to bylo ve vyšší aritmetice, která i když sem byla zařazena nebo mohla být také provozována formou zvýšené individuální péče o vzdělání některých studentů aritmetické třídy, obzvláště pokud se zde vyskytl jako vyučující profesor aritmetiky, případně později i v kurzech podvojného účetnictví, z nichž se seznamy studentů nezachovaly. 72/ Ze školních záznamů se zde ovšem všimneme hlavně těch, které ukazují příklady návštěvy studentů z jednotlivých lokalit, zejména z regionu Orlických hor, Kladska a jejich blízkého okolí s přesahy do ostatních částí Čech, na Moravu, případně do Slezska. Je si třeba uvědomit, že kromě začátku školního roku 1. listopadu, tedy na svátek Všech Svatých mohlo docházet k výměně žáků mezi školami také v pololetí, které se zhruba krylo s Velikonocemi, nebo o něco později o Letnicích. Zatímco během školního roku se stěhovali mezi školami spíše jen studenti, nejhojnější stěhování nastávalo na podzim. Nejčastěji v říjnu nastupovali novici do noviciátů, pak přecházeli kněží mezi kolejemi, kláštery a dalšími řeholními institucemi, což se týkalo velmi často kleriků, kteří přecházeli na různé (většinou vyšší) stupně klášterních učilišť, které se většinou končily studiem kanonického práva ve vyšších učilištích. Světští studenti cestovali také mezi jednotlivými univerzitami, zejména v monarchii, podobně jako zejména později (hlavně v 19. století), i jejich profesoři postupovali po jednotlivých univerzitách na služebně vyšší místa zakončená zpravidla u těch nejschopnějších trvalou nebo přechodnou profesurou na univerzitě ve Vídni. Někdy ani nemusilo záležet na tom, zda se jednalo o osobu světskou nebo duchovní. 73/ Vidíme tady, že vzhledem k dopravní síti pošt byla migrační frekvence kulturních vrstev obyvatelstva daleko větší, než bychom předpokládali, přestože se mezi jednotlivými místy chodilo většinou pěšky, jak to vzhledem k řádové chudobě doporučovala i pravidla některých církevních řádů. 74/ Konkrétní a někdy i dosti zajímavé údaje zjistíme již při letmém čtení matrik studentů škol, zejména některých poznámek, jež zde jejich vyučující zanechali. Podíl místních litomyšlských studentů a žáků na školách byl daleko větší než tomu bylo v Rychnově, i když někteří byli též ze vzdálených krajů. Např. ve školním roce 1687/88 72/. Matricula s /. Kromě zde např. uvedených Hurdálka je takovým příkladem piaristický provinciál P. Joachimus Bartsch a S. Adalberto (* Mezilesí, Mikulov, provinciál provincie Germania ). 74/. Sousedík S.: Valerián Magni, kapitola z kulturních dějin Čech 17. století. Praha 1983, 189 s.; srv. též Bartůšek V.: The importance of the biographies of piarists for the knowledge of the circulation of musicians in the Czec lands in the 17th and 18th centuries. Acta universitatis Palackianae Olomucensis, Facultas Philosophica. Philosophica Aesthetica 17, 1998, Musica Olomucensia IV, Olomouc 1998, s