ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Transkript

1 58 Ad 17/ ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, rozhodl samosoudkyní Mgr. Karolínou Tylovou, LL.M. v právní věci žalobkyně Ing. R.K., bytem XX, zastoupené obecným zmocněncem P. K., bytem N. Ch. 28E, V. 1, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne , č. j. MPSV-UM/4162/15/9S-LBK, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne , č. j. MPSV-UM/4162/15/9S-LBK, se pro vady řízení zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám obecného zmocněnce P. K., bytem N. Ch. 28E, V. 1, náhradu nákladů řízení ve výši 404 Kč, ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Žaloba Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně domáhala zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo změněno rozhodnutí Úřadu práce ČR, krajské pobočky v Liberci (dále jen,,úřad práce ) ze dne , č. j. MPSV-UP/44358/15/LB. Tímto prvostupňovým rozhodnutím bylo rozhodnuto nepřiznat žalobkyni dávku doplatek na bydlení podle zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi (dále jen zákon o pomoci v hmotné nouzi ). Žalovaný do výroku rozhodnutí doplnil za slova nepřiznat dávku doplatek na bydlení slova na základě žádosti podané dne , ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Žalobkyně nejprve namítala, že z rozhodnutí úřadu práce není zřejmé, za jaký měsíc nebyl doplatek na bydlení přiznán. Dle žalobkyně musí být u dávky poskytované měsíčně již ve výrokové části prvostupňového rozhodnutí uveden měsíc, kterého se dávka týká. Neúplný

2 Pokračování 2 58 Ad 17/2015 výrok prvostupňového rozhodnutí zbytečně zatěžuje účastníky řízení, kteří sami musí dovozovat, proti čemu směřovat své odvolání. Žalobkyně žádá krajský soud, aby vyložil, zda neúplný výrok prvostupňového rozhodnutí nemá být důvodem pro zrušení takového rozhodnutí. Stěžejní žalobní námitka se pak týkala nezohlednění doplatku za elektrickou energii ve výši Kč v měsíci říjnu Žalobkyně nesouhlasila s tím, že správní orgány doplatek zohlednily pouze do výše 1 186, 81 Kč, odvolávala se přitom na rozsudek zdejšího soudu ze dne , č. j. 60 Ad 15/ Žalovaný odůvodnil nemožnost zohlednit fakturační období až tím, že žalobkyně podala novou žádost o doplatek na bydlení dne , a je proto třeba vycházet z aktuálního kalendářního měsíce podání žádosti, tj. v daném případě měsíce října Žalobkyně je však přesvědčena, že pokud by krajský soud přihlédnutí k předchozímu fakturačnímu období podmiňoval nepřerušením poskytování doplatku na bydlení, formuloval by svůj právní názor jinak. Žalobkyně dále konstatovala, že platila zálohu na dodávku elektrické energie ve výši Kč měsíčně, měsíční limit na spotřebu elektrické energie činí 2 696, 81 Kč a žalobkyně tak mohla spotřebovávat měsíčně o 1 186, 81 Kč více. Právě částka 1 186, 81 Kč spolu s částkou Kč byla žalobkyni v měsíci říjnu 2012 započítána. V měsících leden 2012 až duben 2012, za které byl žalobkyni doplatek na bydlení přiznán, však byla žalobkyni započítána pouze částka Kč měsíčně. Žalobkyně také tvrdila, že správní orgán nevysvětlil, na základě jakého podkladu byla jako měsíční limit pro spotřebu elektrické energie určena částka 2 696, 81 Kč. Žalovaný uvedl, že tuto částku nemohou pracovnice úřadu práce nijak ovlivnit ani pozměnit, je pevně zadaná v aplikačním programu ve spolupráci s Energetickým regulačním úřadem a dodavateli energií. To však podle názoru žalobkyně neznamená, že by neměla právo vědět, jak byla stanovena právě uvedená částka. Žalobkyně navrhovala zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného a vrácení věci k dalšímu řízení a požadovala náhradu nákladů řízení. II. Vyjádření žalovaného K žalobě se žalovaný písemně vyjádřil. Uvedl, že pro nárok na dávku byla žalobkyně posuzována jako jednotlivec, byla studentkou vysoké školy a bydlela sama v nájemním bytě o velikosti 34 m 2, ve kterém uhradila skutečné náklady na bydlení v říjnu 2012 ve výši Kč (nájemné ve výši Kč, služby ve výši 400 Kč, poplatek za odvoz komunálního odpadu ve výši 41 Kč, měsíční záloha na odběr elektřiny ve výši Kč a doplatek elektřiny ve výši Kč). Nájemné bylo žalobkyni započítáno ve výši Kč, služby ve výši 400 Kč, poplatek za odvoz komunálního odpadu ve výši 41 Kč, měsíční záloha na elektřinu ve výši Kč a doplatek za odběr elektřiny ve výši 1 186, 81 Kč. Odůvodněné náklady na bydlení tak byly správní orgánem stanoveny částkou 5 285, 25 Kč. Příjmem žalobkyně bylo výživné od rodičů ve výši Kč měsíčně vyplácené na základě dohody mezi rodiči a žalobkyní ze dne a přídavky na děti ve výši 700 Kč. Ze systému hmotné nouze pobírala žalobkyně příspěvek na živobytí ve výši Kč a ze systému státní sociální podpory příspěvek na bydlení ve výši Kč. K nedoplatku za elektřinu žalovaný konstatoval, že vznikl za období před měsícem podání žádosti, a proto tento nedoplatek nelze rozpočítat zpětně. Tento způsob by bylo možné uplatnit pouze v případě, že by osoba pobírala dávku nepřetržitě, a v období pobírání dávky by nedoplatek za energie vznikl. V případě žalobkyně tudíž nelze zohlednit období předcházejících měsíců (leden 2012 až duben 2012).

3 Pokračování 3 58 Ad 17/2015 V období od prosince 2011 do září 2012 nelze pro výpočet započteného nedoplatku z vyúčtování elektrické energie vycházet z úhrady měsíčních rozdílů mezi měsíční průměrnou cenou za dodávku energie pro bytovou jednotku určité velikosti podle sdělení příslušných dodavatelů energie a uhrazenými zálohami. Nedoplatek za energie ve výši Kč se započítává maximálně do výše úhrady měsíčního rozdílu mezi měsíční průměrnou cenou za dodávkou energie pro bytovou jednotku určité velikosti podle sdělení příslušných dodavatelů energie, která činí 2 696, 81 Kč, a uhrazenou zálohou v měsíci říjnu 2012 ve výši Kč. Výpočet nedoplatku: maximální zápočet energií - měsíční záloha za energie = doplatek za energie, tj , 81 Kč Kč = 1 186, 81 Kč. Žalovaný zdůraznil, že se spisovou dokumentací i způsobem výpočtu odůvodněných nákladů na bydlení, zejména s postupem započítání doplatku za odběr elektřiny byl zmocněnec žalobkyně seznámen při ústním jednání dne Žalovaný navrhoval žalobu jako nedůvodnou zamítnout. III. Zjištění ze správních spisů Z předloženého správního spisu soud zjistil, že žalobkyně podala žádost o poskytnutí dávky pomoci v hmotné nouzi, a to doplatku na bydlení. Předložila informace o bytu, podle kterých sama obývá nájemní byt č. 6 o velikosti 34 m 2. Doložila smlouvu o nájmu ze dne , podle které má byt v nájmu do Nájemné činí Kč, dále platí 400 Kč jako měsíční úhrady za služby, 41 Kč za odvoz odpadků, záloha na elektřinu je Kč. Také doložila, že dne zaplatila částku Kč jako doplatek elektřiny za období od do Příjem prokazovala dohodou o výživném, podle které dostávala výživné Kč měsíčně, a přiložila potvrzení o studiu. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalobkyně pobírala přídavek na děti ve výši 700 Kč měsíčně, příspěvek na živobytí ve výši Kč měsíčně a příspěvek na bydlení ve výši Kč měsíčně. Rozhodnutím úřadu práce ze dne , č. j. MPSV-UP/ /13/HMN, úřad práce žalobkyni dávku doplatek na bydlení nepřiznal. Žalovaný rozhodnutím ze dne , č. j. MPSV-UM/4462/13/4S - LBK, rozhodnutí úřadu práce potvrdil. Krajský soud následně rozsudkem ze dne , č. j. 60 Ad 15/ , rozhodnutí žalovaného ze dne , č. j. MPSV-UM/4462/13/4S - LBK, zrušil jako částečně nepřezkoumatelné, a to ve vztahu k zohlednění jen části doplatku za spotřebovanou elektrickou energii. V dalším řízení žalovaného zavázal přezkoumatelným způsobem vypořádat námitky žalobkyně směřující do zohlednění jen části doplatku za elektrickou energii uhrazenou v říjnu 2012 a uvést důvody a matematický výpočet, případně též ve vztahu k výpočtu maximální výše úhrady za spotřebovanou elektrickou energii ve smyslu 34 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi. Žalovaný rozhodnutím ze dne , č. j. MSPV-UM/3375/14/4S-LBK, rozhodnutí úřadu práce ze dne , č. j. MPSV-UM/ /13/HMN, zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. Rozhodnutím ze dne , č. j. MPSV-UP/4438/15/LB, bylo úřadem práce opětovně rozhodnuto nepřiznat žalobkyni dávku doplatek na bydlení podle 33 a 75 zákona o pomoci v hmotné nouzi. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že doplatek elektřiny uhrazený

4 Pokračování 4 58 Ad 17/2015 dne ve výši Kč byl započten ve výši 1 186, 81. Tato částka je výsledkem výpočtu na základě podkladů dodavatele elektrické energie společnosti ČEZ pro danou sazbu D 45 d, počet a velikost jističů 3 x 20 A, s užitím pro vytápění, ohřev teplé vody, vaření a další spotřeby pro domácnost v oblasti Liberce a pro jednu osobu v bytě do 40 m 2, když maximální zápočet pro nezbytnou spotřebu elektrické energie činí za kalendářní měsíc 2 696, 81 Kč. Jelikož se jedná o novou žádost o doplatek na bydlení podanou dne , je pro výpočet započteného doplatku vycházeno pouze z aktuálního měsíce podání žádosti, tj. října 2012, a nepřihlíží se k fakturačnímu období až V období od prosince 2011 do září 2012 nelze pro výpočet započteného nedoplatku z vyúčtování elektrické energie vycházet z úhrady měsíčních rozdílů mezi měsíční průměrnou cenou za dodávkou energie pro bytovou jednotku určité velikosti podle sdělení příslušných dodavatelů energie a uhrazenými zálohami. Nedoplatek za energie ve výši Kč se započítává maximálně do výše úhrady měsíčního rozdílu mezi měsíční průměrnou cenou za dodávku energie pro bytovou jednotku určité velikosti podle sdělení příslušných dodavatelů energie, která činí 2 696, 81 Kč a uhrazenou zálohou v měsíci říjnu 2012 ve výši Kč. Výše uvedené žalovaný zopakoval v napadeném rozhodnutí. Zdůraznil, že žalobkyně podala novou žádost o doplatek na bydlení dne , a proto se pro výpočet započteného nedoplatku vychází pouze z aktuálního kalendářního měsíce podání žádosti, tj. října 2012, a k fakturačnímu období až se nepřihlíží. Konstatoval, že výše úhrady za elektrickou energii je limitována výší místně obvyklou. K částce 2 696, 81 Kč, která byla použita jako maximální zápočet pro nezbytnou spotřebu elektrické energie za kalendářní měsíc, uvedl, že tuto částku nemohou pracovnice úřadu práce ovlivnit ani pozměnit, je pevně zadaná v aplikačním programu ve spolupráci s Energetickým regulačním úřadem a dodavateli energií. K námitce žalobkyně, že ve výroku prvostupňového rozhodnutí chybí označení měsíce, za který nebyl doplatek na bydlení přiznán, žalovaný uvedl, že toto pochybení lze úřadu práce vytknout, není však důvodem pro zrušení rozhodnutí, neboť nemělo vliv na věcné posouzení žádosti žalobkyně. IV. Posouzení soudem Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení jeho vydání předcházející v řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen,,s. ř. s. ), v rozsahu a mezích uplatněných žalobních bodů, vycházeje přitom ze skutkového a právního stavu v době rozhodování správního orgánu v souladu s 75 odst. 1, odst. 2 s. ř. s. K projednání žaloby soud nařídil ústní jednání, ze kterého se žalovaný omluvil. Žalobkyně setrvala na své argumentaci a odkázala na Normativní instrukci Ministerstva práce a sociálních věcí č. 10/2013, v níž je uvedeno, že nedoplatek za energie se rozpočte zpětně za měsíce, za které je stanoven a za které osoba pobírala doplatek na bydlení. Žalobkyně navrhovala provést důkaz správními spisy vedenými o žádostech žalobkyně o doplatek na bydlení v období od do a listinou, kterou byl určen měsíční limit na spotřebu elektrické energie. Soud se nejprve musel zabývat námitkou, že z rozhodnutí úřadu práce není zřejmé,

5 Pokračování 5 58 Ad 17/2015 za jaký měsíc nebyl doplatek na bydlení přiznán. Jak již konstatoval žalovaný v napadeném rozhodnutí, úřadu práce je třeba vytknout, že ve výroku prvostupňového rozhodnutí neoznačil měsíc, za který nebyl doplatek na bydlení přiznán. Proto také žalovaný do výroku prvostupňového rozhodnutí doplnil slova na základě žádosti podané dne Žalobkyni ale nelze přisvědčit v tom, že již kvůli tomuto pochybení mělo být prvostupňové rozhodnutí úřadu práce žalovaným zrušeno. Skutečnost, že bylo rozhodováno a žádosti žalobkyně ze dne , zcela jasně vyplývá z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí úřadu práce a žalovaný pouze využil možnosti, kterou předpokládá správní řád v ustanovení 90 odst. 1 písm. c) a tento údaj doplnil do výroku rozhodnutí. Pro posouzení důvodnosti stěžejní žalobní námitky je pak relevantní ustanovení 34 zákona o pomoci v hmotné nouzi. Podle odst. 1 písm. b) tohoto ustanovení se do odůvodněných nákladů na bydlení započítává úhrada prokazatelné nezbytné spotřeby energií; úhradou prokazatelné nezbytné spotřeby energií se rozumí úhrada dodávky a spotřeby elektrické energie, plynu, případně výdaje na další druhy paliv, a to ve výši, která je v místě obvyklá. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se výše úhrady za prokazatelnou nezbytnou spotřebu energií stanoví jako průměrná cena za dodávku energií pro bytovou jednotku určité velikosti podle sdělení příslušných dodavatelů těchto energií, nejvýše však ve výši skutečných úhrad. Podobně jako u nájemného je výše úhrady elektrické energie limitována výší místně obvyklou, převyšuje-li ji výše skutečné úhrady. Správní orgány do úhrady za dodávku a spotřebu elektrické energie zahrnuly kromě částky Kč, kterou žalobkyně pravidelně hradila na zálohách, částku 1 186, 81 Kč, což žalovaný odůvodnil tím, že nedoplatek za energie ve výši Kč se započítává maximálně do výše úhrady měsíčního rozdílu mezi měsíční průměrnou cenou za dodávkou energie pro bytovou jednotku určité velikosti podle sdělení příslušných dodavatelů energie, která činí 2 696, 81 Kč, a uhrazenou zálohou v měsíci říjnu 2012 ve výši Kč. Nelze souhlasit s tvrzením žalobkyně, že takový postup nerespektuje právní názor zdejšího soudu vyjádřený v rozsudku ze dne , č. j. 60 Ad 15/ Krajský soud citovaným rozsudkem zrušil předchozí rozhodnutí žalovaného ve věci žádosti žalobkyně o doplatek na bydlení za říjen 2012 jako částečně nepřezkoumatelné, a to právě ve vztahu k zohlednění jen části doplatku za spotřebovanou elektrickou energii. Žalovaného zavázal, aby v této části své rozhodnutí řádně odůvodnil a vypořádal námitky žalobkyně. Z předchozího zrušujícího rozhodnutí zdejšího soudu rozhodně nelze dovodit, že by měl žalovaný započíst do odůvodněných nákladů na bydlení celý doplatek za dodávku elektrické energie a zohlednit tak fakturační období ( až ). Stejně jako žalovaný i zdejší soud zastává právní názor, že pokud bylo rozhodováno o nové žádosti žalobkyně o doplatek na bydlení podané v říjnu 2010 (v bezprostředně předchozích měsících žalobkyně dávku doplatek na bydlení nepobírala) je možné zohlednit úhradu za spotřebu elektrické energie pouze do částky, která představuje maximální zápočet pro nezbytnou spotřebu elektrické energie za kalendářní měsíc. Normativní instrukce Ministerstva spravedlnosti č. 10/2013, které se žalobkyně dovolává, v části 6.1. sice řeší, jak postupovat v případě vzniku nedoplatku za energie, postup zde popsaný se však dle přesvědčení zdejšího soudu vztahuje na případy, kdy osoba pobírá dávku nepřetržitě, a nedoplatek za energie vznikl v období pobírání dávky.

6 Pokračování 6 58 Ad 17/2015 S žalobkyní je však třeba souhlasit v tom, že nejen rozhodnutí úřadu práce a následně ani žalovaného, ale ani obsah předloženého správního spisu nedokládají způsob výpočtu maximálního limitu odůvodněných nákladů na elektrickou energii za kalendářní měsíc (2 696, 81 Kč). Napadené rozhodnutí žalovaného je tak v této části nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ve smyslu 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Ani skutečnost, že uvedená částka je bezpochyby výsledkem povinného užití aplikačního programu pro stanovení výše dávky hmotné nouze, nemůže vést k tomu, že správní orgány, zejména pak žalovaný jako odvolací orgán při přezkumu prvostupňového rozhodnutí, rezignují na řádné odůvodnění toho, jakými úvahami a matematickým výpočtem dospěly k maximální výši úhrady za elektrickou energii, což ostatně konstatoval zdejší soud již ve svém předchozím rozsudku , č. j. 60 Ad 15/ Soud neprováděl důkaz správními spisy vedenými o žádostech žalobkyně o doplatek na bydlení v období od do , protože to pro posouzení důvodnosti žaloby považoval za zcela nadbytečné. Soud nevyhověl ani návrhu žalobkyně na doplnění dokazování listinou, kterou byl určen měsíční limit na spotřebu elektrické energie, neboť takovou listinu nemá k dispozici. V. Závěr a náklady řízení Ze shora uvedených důvodů soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušil jako částečně nepřezkoumatelné pro vady řízení podle 78 odst. 1 ve spojení s 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. V souladu s 78 odst. 4 s. ř. s. soud zároveň vyslovil, že se věc vrací k dalšímu řízení žalovanému. V dalším řízení bude povinností žalovaného uvést matematický výpočet maximální výše úhrady za spotřebovanou elektrickou energii ve smyslu 34 odst. 2 zákona o pomoci v hmotné nouzi. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s 60 odst. 1 věta první s. ř. s., podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne , č. j. 6 As 135/ , nelze procesně nezastoupenému navrhovateli přiznat náhradu nákladů řízení stanovenou paušální částkou dle advokátního tarifu, ale musí se vycházet z nákladů, jejichž vynaložení navrhovatel soudu prokáže. Žalobkyně v daném případě vyúčtovala cestovní výdaje ve výši 731 Kč. Tato částka představuje náklady na dopravu zmocněnce žalobkyně osobním vozidlem z místa bydliště na místo jednání. Dle 30 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, se účastníku hradí skutečné, účelné a hospodárné cestovní výdaje veřejným hromadným dopravním prostředkem. Pokud s předchozím souhlasem soudu použil účastník vlastního motorového vozidla, poskytne se mu náhrada podle zvláštního právního předpisu. V daném případě žalobkyně ani její zmocněnec soud o souhlas s použitím vlastního vozidla zmocněnce nepožádali. Dle zjištění soudu mohl zmocněnec žalobkyně v den jednání, tedy , využít osobní dálkovou přepravu na trase Rybniště, Nová Chřibská - Dolní Podluží - Liberec, jejíž cena je dle přepravních tarifů 295 Kč, a pro zpáteční cestu využít téže

7 Pokračování 7 58 Ad 17/2015 přepravy na trase Liberec - Nový Bor - Česká Kamenice Rybniště, Nová Chřibská, jejíž cena je dle přepravních tarifů 109 Kč. Úspěšné žalobkyni proto soud přiznal náhradu nákladů řízení ve smyslu 57 odst. 1 s. ř. s. v celkové výši 404 Kč. Žalovanému soud uložil, aby náhradu nákladů řízení žalobkyně zaplatil v přiměřené lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám jejího obecného zmocněnce. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: V Liberci dne 22. listopadu 2016 Mgr. Karolína Tylová, LL.M. samosoudkyně