Bude, nebo nebude válka v Koreji? Napsal uživatel Zdeněk Zbořil Pondělí, 18 Prosinec :07 -

Rozměr: px

Začít zobrazení ze stránky:

Download "Bude, nebo nebude válka v Koreji? Napsal uživatel Zdeněk Zbořil Pondělí, 18 Prosinec :07 -"

Milada Tomanová
před 5 lety
Počet zobrazení:

Stačí jedno prohlášení amerického prezidenta Donalda Trumpa o budoucnosti Jeruzaléma jako hlavního města Státu Izrael a všechny hlavní kanály evropské komunikace zapomenou, že ještě včera šířily

1 Stačí jedno prohlášení amerického prezidenta Donalda Trumpa o budoucnosti Jeruzaléma jako hlavního města Státu Izrael a všechny hlavní kanály evropské komunikace zapomenou, že ještě včera šířily strach před nukleárními zbraněmi a mezikontinentálními raketami z arzenálu KLDR. Ty by měly být dnes nebo zítra schopné ohrozit jakékoli místo na světě, zejména však japonské ostrovy a místa na mapě Spojených států, jak údajně tvrdí severokorejská vojensko-politická propaganda. Za prezidenta Obamy, pokud si vzpomeneme, Spojené státy odstoupily od nápadu umístit svůj protiraketový obranný systém ve středočeských Brdech. Ten měl tehdy, před deseti lety, ubránit střední Evropu, nebo snad celou EU, před raketami odpálenými z území Íránu a Korejského poloostrova. Díky nepříliš vzácné kombinaci stupidní agitaci euro-atlantických struktur a prý i vlivovým ruským agenturám, o kterých ještě dnes ví jeden z kandidátů na českého prezidenta Jiří Drahoš, někdo v USA tento plán změnil. Sklady verbálních instrumentů a psycho-ops potřebných k rozpoutání jakékoliv války, zejména kdekoli to bude pro naši euro-atlantickou civilizaci potřebné a výhodné, jsou však stále ještě opatrovány a rozpracovávány s finančně nákladnou naléhavostí. 1 / 6

2 Mise OSN Naštěstí pro dramaticky zpracovávané zpravodajství o Korejském poloostrově na téma Bude válka, nebo nebude? navštívil v minulých dnech KLDR Jeffrey Feltman, náměstek generálního tajemníka OSN, představitel organizace, která je signatářem dohody o zastavení palby a příměří z roku Pokud nezapomínáme, víme, že vojska OSN tehdy stála oproti armádě KLDR, podporované čínskými dobrovolníky. To byly regulérní oddíly čínské armády, o kterých dodnes nevíme, kolik jich bylo a jaké byly jejich ztráty. V Muzeu Korejské války v Soulu se uvádí že z 1,3 mil. (nebo více) bylo padlých nebo raněných tisíc, také bez záruky. Proto čas od času projeví OSN zájem o to, co se děje na Korejském poloostrově, většinou ovšem za nezájmu těch, kteří o osudu země de facto rozhodují. (Na území KLDR dnes působí šest agentur OSN a asi 50 jejich pracovníků, kteří se zabývají mj. i problémy potravinové aj. pomoci občanům KLDR a dohlížejí na dodržování dohod z roku 1953.) O čem Feltman jednal a jak jeho mise dopadla zatím ještě nevíme. Z agenturních zpráv (zejména Reuters) jsme se dozvěděli jen to, že se sešel a jednal s MZV KLDR Ri Jong-hoem, jeho náměstkem Pak Miong-kukem a také delegáty OSN nebo pracovníky jejich přidružených organizací. Severokorejská agentura KCNA napsala, že tato návštěva se konala na základě pozvání vlády KLDR, a že pomohla prohloubit porozumění a dohodu o pravidelné vzájemné komunikaci. Kromě toho prý emisar Feltman projevil zájem a ochotu OSN podílet se na zmírňování napětí na poloostrově. 2 / 6

3 Přeložme si tyto diplomatické fráze buď jako Nic se neděje!, nebo Co je vám do toho! Asi nejblíže budeme realitě, když si řekneme, že OSN za posledních 54 let nedosáhla ničeho jiného než prohlubování vzájemného neporozumění a nepravidelné vzájemné komunikace. Byly doby, kdy většina unavených a na Korejský poloostrov odložených reportérů a zpravodajů každoročně na jaře a na podzim posílala zprávy o incidentech v Koreji a jejím okolí. Jejich posláním bylo udržovat Korejský poloostrov na mapě globálních potenciálních konfliktů a při té příležitosti informovat o vztazích mezi Spojeným státy a SSSR. Později, po úspěchu pingpongové diplomacie Richarda Nixona, ještě také o jejich vztazích se sílícím a atomovými zbraněmi vyzbrojeném třetím hráči strategic game Čínské lidové republice. Neporozumět Koreji Bylo tomu tak i v době, kdy se slovní spojení pavoučí sítě používalo jako metafora, která se zdála být vhodnější než všechny dosud používané pojmy k popisování a analyzování 3 / 6

4 mezinárodních vztahů. V zemích s běžně nesrozumitelnými jazyky a kulturami, jako byly na Dálném východu Japonsko, Čína a Korea, stačilo číst místní noviny a časopisy vydávané v angličtině, které byly ve všech těchto zemích, bez ohledu na jejich sympatie k nějaké formě demokracii, pod kontrolou místních vlád a politických režimů. V případě komplikovanějších sdělení byli najímání místní tlumočníci nebo domácí orientalisté. Jejich problémem bylo, že první, téměř vždy placení jako agenti zpravodajských služeb, byli až příliš loajální vůči svým zaměstnavatelům a o konkrétních událostech říkali to, o čem předpokládali, že jejich patroni chtějí slyšet. Orientalisté chtěli naopak vidět věci v širších souvislostech a dost často neuměli pavoučí sítě popisovat s vojenskou nebo zpravodajskou jednoduchostí. Ještě na konci minulého století bylo v ČLR a na Korejské republice používání PC zakázáno nebo nepovoleno, a o to rychleji rostoucí byl zájem o něj a o jeho využití po zrušení všech možných státem, policií a armádou zavedených pravidel. Dnes jen pod heslem Korea Today (nebo Media of South Korea) může běžný konzument najít miliony informací, statisíce žurnalistických a zpravodajských sdělení a tisíce odkazů na odborné stati, studie, nebo analytické práce korejských v angličtině píšících autorů. Přesto je ale pozoruhodné, že zejména evropští autoři neopisují od svých korejských kolegů, ale jeden od druhého. (Nepřiznávaným, ale na první pohled zřejmým médiem je proto a z ní převzaté překlady z korejštiny angličtina.) Také frekvence jejich zpráv a komentářů nezávisí na tom, co se v které vzdálené zemi nebo oblasti skutečně děje. Záleží zejména na tom, co je v koloniální metropoli hlavní mediální stoky třeba jen dočasně zajímavé. Zřejmě proto není, kromě událostí arabského jara, v Evropě a Trumpových Spojených státech, čas od času nic zajímavějšího než severokorejská diktatura dnes ilustrována strašákem či deterentem (odstrašením) nukleárního arzenálu KLDR. 4 / 6

5 Středem pozornosti na severu Korejského poloostrova je pak diktátor, tyran nebo despota. Dnes Kim čong-ul, před ním Kim Čong-il a ještě dříve Kim Ir-sen. Někdy je představován jako směšná figura, jindy šílený paranoik, nevyzpytatelný autor politických rozhodnutí a vojenských rozkazů. Ale vždy je dehonestován a pomlouván jaké nelidská zrůda, která není partnerem a žádné lidské nebo morální zásady nebrání tomu, aby byl fyzicky likvidován. Stereotypy komunistické diktatury nebo rudého tyrana nám pak brání porozumět tomu, kdo jsou autoři politických a vojenských koncepcí a jak funguje nebo může fungovat na masové mobilizaci založená koncepce řízení národního hospodářství. Navíc, alespoň hypoteticky, předpokládejme, že i reprezentanti severokorejského režimu sledují, co se děje v zahraničí, zejména ve Spojených státech, Ruské federaci a ČLR. Neobávejme se, že jsou tak neinformovaní o vztazích mezi těmito velmocemi, a že je jim neznámý vztah dříve regionálních a dnes už globálních ekonomik Japonska a Korejské republiky. Militarizace na Korejském poloostrově Na Korejském poloostrově jsou historické zkušenosti s několika typy militarizace řízení státu a ekonomky. Nejstarší jsou z doby japonské okupace a válečného budování Asijské sféry společné prosperity. Až donedávna zde bylo populární také Stalinovo budování socialismu v jedné zemi a také proto, stejně jako v ČLR, zde nebyla akceptována myšlenka destalinizace a boje proti kultu osobnosti. Právě naopak. Vnější znaky Stalinovy brutální industrializace a kolektivizace zůstaly, podobně jako v ČLR, zachovány. Staly se vůdčí ideou politiky spoléhání se na vlastní síly a možná že není daleko doba, kdy se z lidové demokracie v severní Koreji stane řízená lidová demokracie tak trochu podobná té v ČLR nebo na jihu 5 / 6

6 poloostrova. Problémem tohoto spoléhání se na vlastní síly tedy zůstává armáda, její vyzbrojování a vojensko-politická doktrína. Kim Čong-ul svými provokacemi neříká nic jiného, než že chce, aby jeho země byla uznána nukleární velmocí. Podobně jako ČLR, Indie, Pákistán v Asii. Jaký je rozdíl mezi podobným snažením představitelů Velké Británie, Francie, Spojených států a snad Izraele? Kde je záruka, že v jejich čele stojí lidé moudří a mírumilovnější než v KLDR? Vždyť víme, že CNN, Washington Post, The Guardian aj. umějí udělat zločinného podezřelého i z řádně zvoleného amerického prezidenta. Nehledejme proto možného původce nové světové války jen na Korejském poloostrově. Ti stejně nebezpeční sedí v strategických pokojích vládců velmocí, kteří jsou pro nás stejně nečitelní jako kterýkoli z Kimů. 6 / 6

Podobné dokumenty

KDY DO NATO VSTOUPILA ČR =? TOTALITA =? NEUTRALITA =? PROPAGANDA =? ŽELEZNÁ OPONA =?

KDY DO NATO VSTOUPILA ČR =? TOTALITA =? NEUTRALITA =? PROPAGANDA =? ŽELEZNÁ OPONA =? STUDENÁ VÁLKA V EVROPĚ STUDENÁ VÁLKA Studená válka = období napětí mezi SSSR a USA, kdy hrozilo vypuknutí třetí světové války (od blokády Berlína do r. 1989). 1949 SSSR vyrobil první atomovou bombu, později