Antologie textů k religionistice. TEXT 1 Starý Přední východ: Epos o Gilgamešovi. I. tabulka

Transkript

1 Antologie textů k religionistice TEXT 1 Starý Přední východ: Epos o Gilgamešovi I. tabulka Ten, jenž hlubinu zřel, (samotné) základy země, [ten, jenž všechno se dozvě]děl (a) pochopil vše, +[Gilgameš, jenž hlu]binu zřel, (samotné) základy země, +[Gilgameš, jenž všechno] se dozvěděl (a) pochopil vše, [prozkoumal] všechny [světové strany,] [veš]kerou moudrost [si osvojil] beze zbytku. 5 [Taj]emné věci uviděl a odhalil skryté, přinesl o tom zvěst, co před potopou se stalo. Dlouhou pouť vykonal a znaven spočinul, všechnu svou strázeň [vyr]yl v (kamennou) stélu. Zbudoval hradbu Uruku hrazeného, 10 posvátné Eanny přečistou pokladnici. Pohleď na onu hradbu, vlys(?) její podoben (napnuté) šňůře, uzři podnoží její, jemuž stejné nestvoří nikdo. Dotkni se prahu, jenž tu je odjakživa, k Eanně přistup, bohyně Ištary sídlu, 15 jemuž král budoucí, žádný to člověk, podobné nevystaví. Vystup na vrchol urucké hradby, projdi se po ní, prozkoumej základ, cihlu si prohlédni! Cožpak to cihla pálená není a fundament onen nekladlo mudrců sedm? 20 [Jeden] sar město, jeden sar zahrady, jeden sar hliniště (a) pozemek Ištařina chrámu, tři sary a (ten) pozemek Uruk zabírá. [Najdi] (tu) měděnou schránku, [uvo]lni bron[zový] zámek, [otevři] tajemství bránu! 25 [Vy]zvedni tabulku z lazuritu (a) čti, [jak] on, Gilgameš, podstoupil všechny strasti! [Vy]niká nad (jiné) krále, velebený, pán postavy (znamenité), hrdina, výhonek Uruku, trkavý býk. Vepředu kráčí, sám jediný, 30 i vzadu kráčí, opora bratří svých. Pevný břeh, záštita vojska svého, zuřivá záplava ničící kamenné hradby. [Potom]ek(?) Lugalbandy, Gilgameš, znamenitý silou, 1

2 [sy]n vznešené kravky Rímat-Ninsuny. 35 [On], Gilgameš, je dokonalý, hlubokou úctu budí, [otvír]á cesty k pohořím, [hlou]bí studny na úpatích hor. [Pře]kročil moře, oceán širý až k slunce východu, [proz]koumal (všechny) světové strany, život když hledal, 40 silou svou [dos]pěl (až) k Utnapištimu vzdálenému, [obn]ovil svatyně zničené potopou. [Kdo] z mnohých lidí [(může) se je]mu vyrovnat v královské moci, [kdo jako] Gilgameš (může) říct:,já jsem král.? 45 [Gil]gamešovo jméno od narození je skvělé, ze dvou třetin bůh, z jedné třetiny člověk, obraz postavy jeho nakreslila bohyně Mach, dokonalým ho obdařila tělem, [bohatým vla]sem i vousem. [ ] nádherné je vzezření jeho. 50 [ ] dokonalý [ ] Ve (všem), co náleží [ ] V urucké ohradě pře[chází,] silný jak býk s hlavou vztyčenou vzhůru, ve zbrani protivníka sobě rovného nemá. (...) XI. tabulka (...) 272 Utnapištim praví Gilgamešovi: Gilgameši, tys přišel sem znaven a vyčerpán, co jsem ti dal, dřív než se do země své vrátíš? 275 Odhalím ti, Gilgameši, slovo skryté, o taje[mství bohů] ti povím. Je (jedna) rostlina, má kořen jak trnitý keř, trn její jak ostružiník [tě do ruky] bodne, jestliže rostliny té se zmocníš, [nalezneš život. ] 280 Když to Gilgameš uslyšel, otevřel prů[duch (v zemi),] [k nohám] si přivázal těžké kameny, stáhly ho do Apsú, [sídla boha Ey.] Zmocnil se rostliny, [(i když) ho do rukou bodla,] odřízl těžké kameny [z nohou,] 285 moře ho vyvrhlo na břeh. 2

3 Gilgameš praví převozníku Uršanabimu: Uršanabi, rostlina ta je (odměnou) za moji svízel, skrze ni člověk dosáhne života. Odnesu ji do Uruku hrazeného, 290 jíst ji dám starci a (sám) rostlinu okusím. Jmenuje se,omládl stařec. Já jísti ji budu a vrátím se do svého mládí. Po dvaceti mílích sousto uždibli, po třiceti mílích si nocleh připravili. 295 Tu spatřil Gilgameš studnu s chladivou vodou, sestoupil k ní, aby se ve vodě umyl. Ucítil had vůni (té) rostliny, [potichu] vylezl ven a rostlinu odnes; (a) když se vracel, svlékl se z kůže. 300 Tehdy Gilgameš usedl a rozplakal se, po tváři slzy mu stékaly, Uršanabiho, převozníka, [za ruce uchopil.] [ Pro] koho, Uršanabi, jsou znaveny mé paže, pro koho se prolévá mého srdce krev? 305 Sobě jsem (nic) dobrého neučinil, (to) zeměplazu jsem dobro prokázal. Nyní na (vzdálenost) dvaceti mil vlna se valí. Když průduch jsem otevřel, (všechnu svou) výbavu upustil jsem. Co (nyní) najít mám, abych se vy[znamen]al? Chtěl bych se vrátit 310 a člun u břehu zanechat! Po dvaceti mí[lích] sousto uždibli, po třiceti mílích si nocleh připravili, až přišli do nitra Uruku hrazeného. Gilgameš praví převozníku Uršanabimu: 315 Vystup, Uršanabi, na vrchol urucké hradby, projdi se po ní, prozkoumej základ, cihlu si prohlédni! Cožpak to cihla pálená není a fundament onen nekladlo mudrců sedm? Jeden sar město, jeden sar zahrady, jeden sar hliniště (a) pozemek Ištařina chrámu, 320 tři sary a (ten) pozemek Uruk zabírá. Kéž bych dnes kouli zanechal v domě truhlářově Jedenáctá tabulka: Ten, jenž hlubinu zř[el; sbírka] Gilgameš TEXT 3 3

4 1 Mojžíš pásl ovce svého tchána Jitra, midjánského kněze. Jednou vedl ovce až za step a přišel k Boží hoře, k Chorébu. 2 Tu se mu ukázal Hospodinův posel v plápolajícím ohni uprostřed trnitého keře. Mojžíš viděl, jak keř v ohni hoří, ale není jím stráven. 3 Řekl si : Zajdu se podívat na ten veliký úkaz, proč keř neshoří. 4 Hospodin viděl, že odbočuje, aby se podíval. I zavolal na něho Bůh zprostředku keře: Mojžíši, Mojžíši! Odpověděl: Tu jsem. 5 Řekl: Nepřibližuj se sem! Zuj si opánky, neboť místo, na kterém stojíš, je půda svatá. 6 A pokračoval: Já jsem Bůh tvého otce, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův. Mojžíš si zakryl tvář, neboť se bál na Boha pohledět. 7 Hospodin dále řekl: Dobře jsem viděl ujařmení svého lidu, který je v Egyptě. Slyšel jsem jeho úpění pro bezohlednost jeho poháněčů. Znám jeho bolesti. 8 Sestoupil jsem, abych jej vysvobodil z moci Egypta a vyvedl jej z oné země do země dobré a prostorné, do země oplývající mlékem a medem, na místo Kenaanců, Chetejců, Emorejců, Perizejců, Chivejců a Jebúsejců. 9 Věru, úpění Izraelců dolehlo nyní ke mně. Viděl jsem také útlak, jak je Egypťané utlačují. 10 Nuže pojď, pošlu tě k faraónovi a vyvedeš můj lid, Izraelce, z Egypta. 11 Ale Mojžíš Bohu namítal: Kdo jsem já, abych šel k faraónovi a vyvedl Izraelce z Egypta? 12 Odpověděl: Já budu s tebou! A toto ti bude znamením, že jsem tě poslal: Až vyvedeš lid z Egypta, budete sloužit Bohu na této hoře. 13 Avšak Mojžíš Bohu namítl: Hle, já přijdu k Izraelcům a řeknu jim: Posílá mě k vám Bůh vašich otců. Až se mě však zeptají, jaké je jeho jméno, co jim odpovím? 14 Bůh řekl Mojžíšovi: JSEM, KTERÝ JSEM. A pokračoval: Řekni Izraelcům toto: JSEM posílá mě k vám. 15 Bůh dále Mojžíšovi poručil: Řekni Izraelcům toto: Posílá mě k vám Hospodin, Bůh vašich otců, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův. To je navěky mé jméno, jím si mě budou připomínat od pokolení do pokolení. 16 Jdi, shromažď izraelské starší a pověz jim:,ukázal se mi Hospodin, Bůh vašich otců, Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův, a řekl: Rozhodl jsem se vás navštívit, vím, jak s vámi v Egyptě nakládají, 17 a prohlásil jsem: Vyvedu vás z egyptského ujařmení do země Kenaanců, Chetejců, Emorejců, Perizejců, Chivejců a Jebúsejců, do země oplývající mlékem a medem. 18 Až tě vyslechnou, půjdeš ty a izraelští starší k egyptskému králi a řeknete mu: Potkal se s námi Hospodin, Bůh Hebrejů. Dovol nám nyní odejít do pouště na vzdálenost tří dnů cesty a přinést oběť Hospodinu, našemu Bohu. 19 Vím, že vám egyptský král nedovolí jít, leda z donucení. 20 Proto vztáhnu ruku a budu bít Egypt všemožnými svými divy, které učiním uprostřed něho. Potom vás propustí. 21 Zjednám tomuto lidu u Egypťanů přízeň. Až budete odcházet, nepůjdete s prázdnou. 22 Každá žena si vyžádá od sousedky a spolubydlící stříbrné a zlaté ozdoby a pláště. Vložíte je na své syny a dcery. Tak vypleníte Egypt. TEXT 4 Nový zákon: Ztracený syn 11 Řekl také: Jeden člověk měl dva syny. 4

5 12 Ten mladší řekl otci: Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá. On jim rozdělil své jmění. 13 Po nemnoha dnech mladší syn všechno zpeněžil, odešel do daleké země a tam rozmařilým životem svůj majetek rozházel. 14 A když už všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal mít nouzi. 15 Šel a uchytil se u jednoho občana té země; ten ho poslal na pole pást vepře. 16 A byl by si chtěl naplnit žaludek slupkami, které žrali vepři, ale ani ty nedostával. 17 Tu šel do sebe a řekl: Jak mnoho nádeníků u mého otce má chleba nazbyt, a já tu hynu hladem! 18 Vstanu, půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. 19 Nejsem už hoden nazývat se tvým synem; přijmi mne jako jednoho ze svých nádeníků. 20 I vstal a šel k svému otci. Když ještě byl daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil. 21 Syn mu řekl: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem. 22 Ale otec rozkázal svým služebníkům: Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho; dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy. 23 Přiveďte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buďme veselí, 24 protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen. A začali se veselit. 25 Starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec. 26 Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to má znamenat. 27 On mu odpověděl: Vrátil se tvůj bratr, a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že ho zase má doma živého a zdravého. 28 I rozhněval se a nechtěl jít dovnitř. Otec vyšel a domlouval mu. 29 Ale on mu odpověděl: Tolik let už ti sloužím a nikdy jsem neporušil žádný tvůj příkaz; a mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli. 30 Ale když přišel tenhle tvůj syn, který s děvkami prohýřil tvé jmění, dal jsi pro něho zabít vykrmené tele. 31 On mu řekl: Synu, ty jsi stále se mnou a všecko, co mám, je tvé. 32 Ale máme proč se veselit a radovat, poněvadž tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen. (Český ekumenický překlad) TEXT 5 Buddhistická alternativa: Buddhovo evangelium Kdysi dávno se vydal syn bohatého statkáře do světa. Jeho otec nashromáždil mnoho majetku, zatímco jeho syn ve světě velice zchudl. Jednoho dne syn přišel do země, do které se přestěhoval i jeho otec. Ten svého syna viděl ve vší bídě a chudobě. Rozhodl se proto, že poručí svým služebníkům, aby syna přivedli domů. Když syn uviděl usedlost, do níž ho vedli, napadlo ho, že určitě rozhněval někoho velice mocného, kdo ho chce uvěznit. Tolik se bál, že utekl, aniž by svého otce uviděl. Potom poslal otec posly, aby ho zatkli a přivedli zpět. Nepomohl ani jeho nářek a prosby. Pak otec nařídil svým poddaným, aby s nově příchozím dobře zacházeli. Vybral pracovníka stejného postavení a vzdělání, jako měl jeho syn, aby ho provedl panstvím a ukázal mu jeho práci. Synovi se život na usedlosti velice líbil. Otec svého syna pozoroval z okna své komnaty a viděl, že syn je upřímný a pracovitý. Proto ho postupně pověřoval stále zodpovědnějšími úkoly. Za čas svolal všechny služebníky, mezi 5

6 nimiž byl i jeho syn, a odhalil jim své tajemství. Syn byl nadšený a velice se radoval ze shledání se svým otcem. TEXT 8 Čtyři pražské artikuly Všem vuobec a každému křesťanu zvláště buď to svědomo i oznámeno, že obec Česká a v naději Boží věrní křesťané stojie a s Boží pomocí státi mienie vším svým statkem i životem i smrtí, jakož nejdéle budú moci, proti každému živému jim v tom odpornému, nic o jiné se neposazujíc a vydávajíc, než o ty kusy čtyři křesťanské a v Novém Zákoně přikázané od Pána Jezu Krista: Najprvé: aby slovo Božie po království Českém svobodně a bez překážky od křesťanských kněží bylo zvěstováno a kázáno, jakož Spasitel náš přikazuje (Mat. 28,19 a Marci 16,15): Jdúc po všem světě, kažte Čtenie všemu stvoření člověckému: nebo podlé svatého Pavla (2. Timothei 2,9) slovo Božie nenie zavázáno, ale die (2. Thess. 3,1): Modlte se, aby slovo Boží běžalo a osvěcovalo se. Také die (1. Cor. 14,18.39): Děkuji Bohu mému, že všech vás jazykem mluvím, a vy jazyky mluviti neroďte zapoviedati, neb die Christus: Což vám pravím ve tmě, pravte na světle, a co v ucho slyšíte, pravte neb kažte nad střechami (Mat. 19,27). Druhé: aby velebná svátost těla a krve Božie pod oběma zpósobama chleba a vína všem věrným křesťanuom, jimž hřiech smrtedlný nepřekážie, svobodně byla dávána, podlé ustavenie a přikázanie Spasitele (Math. 26,26-28; Marci 14,22-24; Lucae 22,17-20), jenž die: Vezměte a jezte, toť jest tělo mé, a Píte z toho všichni, toť jest krev má nového poručenstvie, jenž za mnohé vylita bude; a tu přikazuje apoštolóm řka: To čiňte; a Výklad (Glossa interlinearis) die: "To jest, vezměte a jiným dávejte na mé zpomínanie"; a Joannis 6,53-56 Spasitel všecky křesťany zavazuje ku přijímání této svátosti pod smrtí duše, jenž jest hřiech smrtedlný, takto řka: Amen, amen pravím vám, nebudete-li jiesti těla Syna člověka a píti jeho krve, nebudete mieti života v sobě; kdo jie mé tělo a pije mú krev, má život věčný... nebo tělo mé jest jistě pokrm a krev má jest jistě nápoj; kdož tehda jie tělo mé a pije mú krev, ve mně přebývá a já v něm. Též S. Pavel die (1. Cor. 11,28): Ale zkus sám sebe člověk, a tak z chleba toho jez a z kalicha pij. A žeť miení o posvátném a ustném jedení a pití, i die potom (v. 29): Nebo kdož jie a pije nedóstojně, súd sobě jie a pije. Ej v tom že die "nedóstojně", miení o posvátném jedení a pití; nebo nižádný nemuož nedóstojně jiesti a píti, kdož toliko duší a neposvátně jie a pije. A k témuž jsú práva a řeholy cierkve svaté (de consecr. distinctione II: Compreimus) a kanon sboru Karthaginenského (XXVI, quaest. 6 Is qui), a sv. Řehoř v kázání velikonočním (de consecr. distinctione II, Quid sit), a sv. Augustin (eadem distinctione, Dum frangitur, et capitulo eiusdem: Quia passus); a sv. Jeronym mluvě na Sofoniáše proroka (I. quast. 1: Sacerdotes); a sv. Dionysius (libro de ecclesiastica hierarchia, cap. de Eukaristia); a sv. Cyprian mučedlník (epistola XXXVII de lapsis); a sv. Ambrož (de cons. distinct. II, Hujus sacramenti); a Origenes (XVI omelia super Numeri); a sv. Augustin (libro primo de symbolo, et in sermone quadragesimali, qui incripit: Praedicaturus vobis, jenž tu dává potom znáti Manichejské kacieře, kteříž pravie, že jedúc pod spósobú chlebnú i nechtie krve Božie z kalicha píti); a Fulgentius (libro de divinis officiis); a Remigius (super I. Cor. 10); a sv. Tomáš z Aquinie (super IV sententiarum quaest. XLVIII, et parte III, quaest. LXXVII, et quaest. LXXIII articulo II, et quaest. LXXXII articulo III); a Innocentius papež (libro de sacramentis, et in summa sua cap. XXXIX); a Paschasius (libro de sacramentis cap. X et XVI et XX) a Lyra (super illo Proverb. 9,5: Venite, comedite panem meum), et super I. Cor. 11,28; 6

7 a Gwilhelm de monte Lauduno (in suo sacramentali); a Albert Veliký, Řezenský biskup (in tractatu de officio missae) a mnoho jiných svatých a doktoruov jest na tento kus svědkuov, jichž písmo jest tuto opuštěno pro krátkost. A kdož nevěří, ten je přečti. Třetí, že mnozí kněžie a mnišie světským právem panují nad velikým zbožím tělesným, proti přikázání Kristovu a na přiekazu svému úřadu kněžskému a k veliké škodě pánóm stavu světského: aby takovým kněžím to neřádné panovánie odjato a staveno bylo, a aby podlé Čtenie nám příkladně živi byli a navedeni k stavu Kristovu a apoštolskému. Nebo psáno jest ve Čtení (Mat. 10,9): A zavolav Kristus dvanáct učedníkuov svých... poslal je, přikazuje jim a řka: Neroďte vládnúti střiebrem, ani zlatem, ani penězmi v měšcích vašich; a (Mat. 20,25-27) die: Kniežata pohanská panují jiným, a kdož moc mají nad jinými, jich slovú dobrodějci: ale vy ne tak, ale kdož jest z vás větší, buď jako najmenší, a kdož jest vuodcí, buď jako slúha; a to též die jinde (Marci 10,42-44). K témuž die sv. Petr (I. Petri kap. 5,3): Nepanujíc v žákovstvu, ale z úmysla jsúc příklad stádu; též sv. Pavel Timoteovi biskupu (I. Tim. kap. 6,8) die: Majíc pokrm a to, jímž bychom se odieli, jmějmež na tom dosti; a I. Corinth. 4,16 a 11,1 die: Následovníci moji buďte, bratřie, jako já Kristuov; a (Filipen. 3,17): Následovníci moji buďte a pozorujte těch, kteříž tak chodie, jakož máte zpósob náš. Ale zpósob apoštolský tento bieše, jenž die sv. Petr (Actorum 3,6): Zlato a střiebro nepříslušie ke mně. K témuž jest Písmo (Numeri 18,20): Řekl jest Pán k Aronovi: V zemi jejich ničímž nebudete vládnúti, ani budete mieti dielu mezi nimi, já diel tvój a dědictvie tvé prostřed synuov Israhelských. Totéž psáno jest v Levitici 25,33; Numeri 26,62; Deuteron. 10,9 et 12,12 et 14,27.29 et 18,1; Josuae 13,14; Paralipomenon 6, et Josuae 14,3 et 18,7 et 21; a Ezechielis 44,28 die Pán Buoh: Nebude kněžím dědictvie, já jsem jejich dědictvie, a vladařstvie nedajte jim v Israheli, nebo já jsem jich vladařstvie; a sv. Pavel die (prima Timothei ultimo 6,11): Ale ty, člověče Boží, těchto věcí utiekaj, totiž bohatým býti a požitky časné vybierati; nebo tu die Výklad obecný: "Nic nenie tak ostré ani tak škodlivé, jakožto muž duchovní, a ten najviece, jenž vysoké miesto drží, když jest pilen zbožie tohoto světa, nebo netoliko sám sobě, ale všem jiným škodí", jimž odporný zpósob dává sv. Pavel, řka: toho utiekaj; a k témuž jest sv. Jeronym, Ambrož, Augustin, (jakož jest psáno in canon. XII quaest. I, cap. Clericus, et capitulis sequentibus; et extra libro III, in titulo de vita et honestate clericorum, cap. Fraternitatem); a též die S. Bernhard ku papeži Eugeniovi, a mnoho jiného jest k témuž svědectvie z Písma svatého. Čtvrté, aby všichni hřiechové smrtedlní a zvláště zjevní a jiní neřádové zákonu Božiemu odporní řádem a rozumně od těch, jenž úřad k tomu mají, v každém stavu byli stavováni a kaženi, a zlá a křivá pověst o tejto zemi aby vyčištěna byla, a tak aby se obecné dobré dálo království a jazyku Českému. Nebo kdož ty hřiechy činie, jakož die sv. Pavel (Rom. 1,32), hodni jsú smrti, netoliko jenž je činie, ale i ti, jenž jim k tomu svolují. Jakožto v obecném lidu jsú smilstva, obžerstva, zlodějstvie, vraždy, lži, lsti, křivé přísahy, čáry, řemesla a obchodové lstiví a škodliví, lakomí požitkové, lichvy a jiné zlé jim podobné; ale v žákovstvu, jakož jsú kacieřstva svatokupecká a vymoženie peněz ode křtu, od biřmovanie, od zpovědi, od svátosti těla Božieho a svatého oleje, od oddávanie, a ceny za třidceti mší a jiné mše zádušnie, vigilie, neb jiné modlitby úročnie a zakúpené neb zakázané, za pohřeb, za zpievánie kostelnie, neb zvoněnie, od svěcenie kněží, kosteluov, kapel, oltářuov, hřbitovóv, za odpustky, za biskupstvie, aripřišstvie, probošstvie, děkanstvie, farářstvie, a za každé oltářstvie, za směny, za bully a jiné také listy, a za všeliké obroky a duostojenstvie, a za každé ceny za jiné duchovnie věci a jiné bezčíslné zlosti a kacieřstva, jenž z těchto vycházejí a poškvrňují svatú cierkev; taktéž i jiné nepravosti a hřiechové, jakož sú pýcha, lakomstvie, cizoložstvie, kuběnářstvie a jiné nečistoty, hněvové, závisti, svárové a zlostní póhonové a súdové, platuov, 7

8 ofěr, peněz a jiných statkuov na kostely a staveni pokryté žebránie a falšnými sliby obešlú řečí na lidech sprostných vymoženie a oklamánie; a všecky takové jiné zlosti a hřiechy, kteréžto každý věrný křesťan povinen jest jako ďábla otce jejich nenáviděti a jim se protiviti a je tupiti a kaziti, každý podlé povolanie svého. Pakli by kdo co zlého, bludného, hanebného aneb nečistého o nás psal, nebo pravil a na nás cpal, žádáme a prosíme, aby takému nebylo věřeno, jakožto tomu, jenž z nepřiezni a nelásky křivdu mluví, a jako křivému a falešnému svědku. Nebo to před Pánem Bohem i přede vším světem směle vyznáváme: že dálibuoh v srdci našem jiného úmysla nenie, než vší naší mocí, silú i statkem jest slúžiti a slíbiti se Panu Jezu Kristu, a jeho zákon a přikázanie vésti a plniti, jakož na každého dobrého křesťana slušie, a o tyto čtyři kusy, jenž záležie pod přikázáním Božím, pilně státi, a všemu zlému, protivnému i každému, kdož by nás od toho dobrého nutil a pudil, musíme podlé zákona Božieho a pravdy jeho odporni býti, a podlé našeho povolánie proti takému násilí musíme pravdy i sebe brániti rukú světskú. A jestliže by kakým výtržkem někoho z našeho množstvie co se zlého stalo, vyznáváme, že to nenine naše vuole, nebo dálibuoh stojíme proti každému smrtedlnému hřiechu; a zdáli se, že by komu od nás stala se která škoda, to se stane neb pro převelikú núzi, neb jakožto Božiemu a našemu nepřieteli, kdyžto zákona Božieho a sebe hájiti musíme jeho násilí a ukrutenství. A nade všeckno vyznáváme, že zdáli se komu od nás co zlého, hotovi jsme polepšiti a ve všem zprávu a naučenie z Písma svatého srdečně přijeti. Uveřejnil František Palacký 1844 v Archivu českém III, TEXT 20 Buddhismus: Roztočení kola Dhammy Tak jsem slyšel. Jednou dobou Vznešený v Báránasí prodléval, v Isipataně, v Gazelím háji. Tam Vznešený skupinu pěti bhikkhuů oslovil: "Existují dvě, bhikkhuové, krajnosti, které by tím, kdo odešel do bezdomoví, neměly být praktikovány: Je to oddanost blaženosti plynoucí ze smyslných požitků, jež je nízká, hrubá, prováděná obyčejnými světskými lidmi, neušlechtilá a neprospěšná. Je to oddanost sebeumrtvování, jež je strastná, neušlechtilá a neprospěšná. Těmto, bhikkhuové, oběma krajnostem když se vyhnul, ke střední cestě Tathágata procitnul, jež umožňuje vidění, jež umožňuje poznání, ke klidu, k přímému poznání, k plnému probuzení, k odpoutání vedoucí. A co je, bhikkhuové, ona střední cesta, ke které Tathágata procitl, jež umožňuje vidění, jež umožňuje poznání, ke klidu, k přímému poznání, k plnému probuzení, k odpoutání vedoucí? Je to právě tato ušlechtilá osmičlenná stezka, totiž: správný názor, správné rozmýšlení, správná řeč, správné jednání, správné živobytí, správné úsilí, správné uvědomění, správné soustředění. Toto je, bhikkhuové, ona střední cesta, ke které Tathágata procitl, jež umožňuje vidění, jež umožňuje poznání, ke klidu, k přímému poznání, k plnému probuzení, k odpoutání vedoucí. Toto je, bhikkhuové, o strasti-ušlechtilá pravda: zrození je strast, stárnutí je strast, smrt je strast, trápení, naříkání, bolest, žal a zoufalství je strast, s nemilými věcmi spojení je strast, od milých věcí odloučení je strast, svého přání nedosáhnout - to je také strast, zkrátka pět skupin ulpívání je strast. Toto je, bhikkhuové, o vzniku strasti-ušlechtilá pravda: Je to ono toužení, jež vede k opětovnému bytí, které ve spojení s rozkoší a vášní nachází potěšení zde či jinde, totiž: toužení po smyslných požitcích, toužení po bytí a toužení po nebytí. Toto je, bhikkhuové, o ustání strasti-ušlechtilá pravda: je 8

9 to právě tohoto toužení bezezbytkové vymizení a ustání, opuštění, zanechání, osvobození a neulpívání. Toto je, bhikkhuové, o cestě vedoucí k ustání strasti-ušlechtilá pravda: Je to právě tato ušlechtilá osmičlenná stezka, totiž: správný názor, správné rozmýšlení, správná řeč, správné jednání, správné živobytí, správné úsilí, správné uvědomění, správné soustředění. "Toto je o strasti-ušlechtilá pravda" - tak ve mně, bhikkhuové, o dříve neslyšených věcech, vidění vzniklo, poznání vzniklo, moudrost vznikla, vědění vzniklo, světlo vzniklo. "Tato o strasti-ušlechtilá pravda by měla být plně pochopena" - tak ve mně, bhikkhuové, o dříve neslyšených věcech, vidění vzniklo, poznání vzniklo, moudrost vznikla, vědění vzniklo, světlo vzniklo. "Tato o strasti-ušlechtilá pravda je plně pochopena" - tak ve mně, bhikkhuové, o dříve neslyšených věcech, vidění vzniklo, poznání vzniklo, moudrost vznikla, vědění vzniklo, světlo vzniklo. "Toto je o vzniku strasti-ušlechtilá pravda" - tak ve mně, bhikkhuové, o dříve neslyšených věcech, vidění vzniklo, poznání vzniklo, moudrost vznikla, vědění vzniklo, světlo vzniklo. "Tato o vzniku strasti-ušlechtilá pravda by měla být opuštěna" - tak ve mně, bhikkhuové, o dříve neslyšených věcech, vidění vzniklo, poznání vzniklo, moudrost vznikla, vědění vzniklo, světlo vzniklo. "Tato o vzniku strasti-ušlechtilá pravda je opuštěna" - tak ve mně, bhikkhuové, o dříve neslyšených věcech, vidění vzniklo, poznání vzniklo, moudrost vznikla, vědění vzniklo, světlo vzniklo. "Toto je o ustání strasti-ušlechtilá pravda" - tak ve mně, bhikkhuové, o dříve neslyšených věcech, vidění vzniklo, poznání vzniklo, moudrost vznikla, vědění vzniklo, světlo vzniklo. "Tato o ustání strasti-ušlechtilá pravda by měla být uskutečněna" - tak ve mně, bhikkhuové, o dříve neslyšených věcech, vidění vzniklo, poznání vzniklo, moudrost vznikla, vědění vzniklo, světlo vzniklo. "Tato o ustání strasti-ušlechtilá pravda je uskutečněna" - tak ve mně, bhikkhuové, o dříve neslyšených věcech, vidění vzniklo, poznání vzniklo, moudrost vznikla, vědění vzniklo, světlo vzniklo. "Toto je o cestě vedoucí k ustání strasti-ušlechtilá pravda" - tak ve mně, bhikkhuové, o dříve neslyšených věcech, vidění vzniklo, poznání vzniklo, moudrost vznikla, vědění vzniklo, světlo vzniklo. "Tato o cestě vedoucí k ustání strastiušlechtilá pravda by měla být rozvinuta" - tak ve mně, bhikkhuové, o dříve neslyšených věcech, vidění vzniklo, poznání vzniklo, moudrost vznikla, vědění vzniklo, světlo vzniklo. "Tato o cestě vedoucí k ustání strasti-ušlechtilá pravda je rozvinuta" - tak ve mně, bhikkhuové, o dříve neslyšených věcech, vidění vzniklo, poznání vzniklo, moudrost vznikla, vědění vzniklo, světlo vzniklo. Tak dlouho, dokud ve mně, bhikkhuové, vzhledem k těmto čtyřem ušlechtilým pravdám, v těchto třech okruzích a dvanácti dílech, v souladu se skutečností-poznání-a-vidění nebylo úplně čisté - neprohlašoval jsem, bhikkhuové - s jeho bohy, v tomto světě, s jeho Máry, s jeho Brahmy, s jeho pokolením asketů a bráhmanů, s jeho bohy a lidmi - že k nepřekonatelnému dokonalému probuzení jsem procitnul a sám ho konečně poznal. Ale od té doby, co ve mně, bhikkhuové, vzhledem k těmto čtyřem ušlechtilým pravdám, v těchto třech okruzích a dvanácti dílech, v souladu se skutečností poznání-a-vidění je úplně čisté - prohlašuji, bhikkhuové - s jeho bohy, v tomto světě, s jeho Máry, s jeho Brahmy, s jeho pokolením asketů a bráhmanů, s jeho bohy a lidmi - že k nepřekonatelnému dokonalému probuzení jsem procitnul a sám ho konečně poznal. Poznání, ve mně, a vidění, vzniklo: "neotřesitelné je mé osvobození, toto je mé poslední zrození, nečeká mě již další bytí." Tak pravil Vznešený. Potěšená skupina pěti bhikkhuů se z Vznešeného slov zaradovala. Když tento výklad byl vysloven, v ctihodném Kóndaňňovi jasné a neposkvrněné oko Dhammy vzniklo: "Cokoli je předmětem vzniku, to vše je rovněž předmětem ustání." Když roztočil Vznešený toto kolo Dhammy, Pozemní bohové rozhlásili zvěst: "Tento Vznešený v Báránasí, v Isipataně, v Gazelím háji, nepřekonatelné kolo Dhammy roztočil, které nemůže být zatočeno zpět žádným asketou, bráhmanem, bohem, Márou, Brahmou ani kýmkoli jiným na světě." Pozemních bohů zvěst když vyslechli oblasti 9

10 Čtyř velkých králů bohové, rozhlásili zvěst: Oblasti Čtyř velkých králů bohů zvěst když vyslechli oblasti Třiatřiceti bohové, rozhlásili zvěst: Oblasti Třiatřiceti bohů zvěst když vyslechli oblasti Jáma bohové, rozhlásili zvěst Oblasti Jáma bohů zvěst když vyslechli oblasti Tusita bohové, rozhlásili zvěst : Oblasti Tusita bohů zvěst když vyslechli Těšící se tvořením bohové, rozhlásili zvěst: Těšících se tvořením bohů zvěst když vyslechli Ostatními stvořené ovládající bohové, rozhlásili zvěst: Ostatními stvořené ovládajících bohů zvěst když vyslechli Brahmovy oblasti bohové, rozhlásili zvěst: "Tento Vznešený v Báránasí, v Isipataně, v Gazelím háji, nepřekonatelné kolo Dhammy roztočil, které nemůže být zatočeno zpět žádným asketou, bráhmanem, bohem, Márou, Brahmou ani kýmkoli jiným na světě." Takto se v tom okamžiku a v tom momentě, kam až sahá Brahmův svět, tato zvěst rozšířila. Tehdy se deset tisíc světových prvků zatřáslo, otřáslo a zachvělo. Nezměrná a vznešená záře na světě se objevila, přesahující i bohů božskou velkou moc. Potom Vznešený tato slova proslovil: "Konečně poznal, vskutku, ctěný Kóndaňňa, konečně poznal, vskutku, ctěný Kóndaňňa." Od té doby se ctihodný Kóndaňňa Aňňákóndaňňa proto jmenoval. Konec (Překlad Štěpán Chromovský) TEXT 22 Taoismus: Tao Te Ťing č. 4 Tao - ač prázdné - působí-li, jako by bylo nevyčerpatelné. Je tak propastné! Jako by bylo praotcem všech věcí! Zmírňuje svou ostrost, pořádá svůj chaos, tlumí svou oslnivou zář, ztotožňuje se se svým prachem. Je tak nezměrné! Jako by trvalo od věků! Nevím, koho je synem. Zdá se, že bylo dříve než Nejvyšší. č. 42 Tao plodí jedno, jedno plodí dvě, dvě plodí tři, tři plodí všechny věci. Každá z bytostí nese na svém týle temnotu, ve svém náručí objímá světlo. Proudící životodárný dech je uvádí v soulad. To, čím lidé nejvíce opovrhují, je siroba, opuštěnost, nicotnost; a přeje je králové a velmoži volí za své označení. Neboť tak jako je možné pozbýváním nabývat, 10

11 tak lze i nabýváním pozbývat. Čemu učili druzí, učím i já: vše, co je násilné a zpupné, předčasně hyne. To mi budiž základem v mém učení. č. 63 Jednej bez zasahování, uskutečňuj bez vměšování, chutnej bez vychutnávání. Nahlížej v malém velké, v nepočetném mnohé. Odplácej křivdu ctností. Připravuj obtížné, dokud je snadné, prováděj velké, dokud je nepatrné. Obtížné věci světa je nutno konat od snadných; velké věci světa je nutno konat od nepatrných. Proto moudrý tím, že nikdy neusiluje o velikost, může svou velikost dovršovat. Kdo lehce přitakává, nutně pozbývá důvěry. Kdo mnohé bere lehkovážně, nutně má četné obtíže. Proto moudrý tím, že pokládá vše za závažné, nikdy se neocitá v obtížích. TEXT 25 Falun Gong Kultivace charakteru Všichni praktikující Falun Gongu musí považovat zušlechťování charakteru za svoji nejvyšší prioritu a charakter musí považovat za klíč k vyvinutí kultivační energie. Toto je princip kultivace na vysokých úrovních. Přesněji řečeno, síla kultivační energie, která určuje úroveň člověka, se nevyvine cvičeními, ale kultivací charakteru. O zlepšování charakteru se lépe mluví, než se uskutečňuje. Kultivující musí být schopni vynaložit mimořádné úsilí, opustit řadu věcí, zlepšit svoji kvalitu osvícení, snášet utrpení za utrpením, vydržet téměř nesnesitelné a tak dále. Proč kultivační energie některých lidí nenarostla, přestože cvičili mnoho let? Základní příčiny jsou tyto: za prvé, nevěnovali pozornost charakteru; za druhé, neznají spravedlivou cestu vysokých úrovní. Tento bod musí být objasněn. Mnoho mistrů, kteří učí kultivaci, mluví o charakteru ti učí opravdové věci. Ti, kteří vyučují pouze pohyby a techniky bez jakékoli diskuse o charakteru, učí ve skutečnosti zlou kultivaci. Praktikující proto musí vynaložit velké úsilí ke zlepšení svého charakteru předtím, než mohou začít kultivaci na vysokých úrovních. 1. Význam charakteru Charakter, o kterém se mluví ve Falun Gongu, nemůže být úplně shrnut pouze do slova ctnost. Obsahuje mnohem více než ctnost. Zahrnuje v sobě mnoho různých stránek, včetně těch, které se vztahují ke ctnosti. Ctnost je pouze jedním z projevů charakteru člověka, takže použít k pochopení významu charakteru pouze ctnost je nedostatečné. Charakter zahrnuje to, jak se vypořádáme se ziskem a se ztrátou. Zisk je získání souladu s vlastnostmi 11

12 vesmíru. Povahové vlastnosti, které tvoří vesmír, jsou Pravdivost, Soucit a Snášenlivost. Stupeň souladu kultivujícího s vlastnostmi vesmíru se odráží v tom, jakou míru ctnosti má. Ztráta je vzdání se záporných myšlenek a chování, jako je chtivost, usilování o bohatství, smyslnost, touha, zabíjení, bojování, krádež, loupež, podvod, závist atd. Má-li se člověk kultivovat k vysokým úrovním, je třeba se také oprostit od honby za žádostmi, tedy něčeho, co je lidským bytostem vrozeno. Jinými slovy, máte se vzdát všech připoutání a máte brát na lehkou váhu veškerý osobní prospěch a slávu. Úplná lidská bytost se skládá z těla a temperamentu. To samé platí o vesmíru, jenž má své hmotné látky a současně i své povahové vlastnosti Pravdivost, Soucit a Snášenlivost. Každá částečka vzduchu tyto vlastnosti obsahuje. V lidské společnosti se tyto vlastnosti odrážejí ve skutečnosti, že se dobré skutky setkávají s odměnami a špatné s tresty. Na vyšších úrovních se tyto povahové vlastnosti projevují jako nadpřirozené schopnosti. Lidé, kteří se postaví do jedné řady s těmito vlastnostmi, jsou dobří lidé; ti, kteří se od nich odchylují, jsou špatní. Ti, kteří se jim poddají a přizpůsobí, jsou ti, kteří dosáhnou Taa. K tomu, aby se přizpůsobili těmto vlastnostem, musí mít praktikující mimořádně vyspělý charakter. Pouze touto cestou se člověk může zušlechťovat k vysokým úrovním. Je docela lehké být dobrým člověkem, není však lehké zušlechťovat si charakter kultivující se musí mentálně připravit. K napravení srdce je nevyhnutelným předpokladem upřímnost. Lidé žijí v tomto světě, kde se společnost stala velmi složitou. I když chcete konat dobré skutky, jsou lidé, kteří nechtějí, abyste je dělali; nechcete ublížit jiným, ale jiní by mohli z různých příčin ublížit vám. Některé z těchto věcí se nepřihodí z obvyklých důvodů. Budete takovým důvodům rozumět? Co máte dělat? Rozpory tohoto světa prověřují váš charakter v každém okamžiku. Když se ocitnete tváří v tvář nepopsatelnému ponížení, když jsou narušeny vaše životně důležité osobní zájmy, když musíte odolávat pokušení v podobě peněz a žádostivosti, když bojujete o moc, když ve sporech vystoupí zlost a závist, když se vyskytnou různé neshody ve společnosti a v rodině a když zakusíte všemožná utrpení, dokážete se stále chovat v souladu s přísným požadavkem na charakter? Samozřejmě, kdybyste dokázali toto všechno zvládnout, už byste byli osvícenou bytostí. Většina praktikujících přece jenom začíná jako běžní lidé a kultivace charakteru je postupná, stoupá vzhůru kousek po kousku. Jsou-li odhodlaní praktikující připraveni snášet velká utrpení a čelit těžkostem s pevnou myslí, nakonec dosáhnou úrovně Pravého dovršení. Doufám, že každý z vás kultivujících si dobře udrží svůj charakter a rychle si zvýší sílu kultivační energie! 2. Ztráta a zisk Qigongová a náboženská společenství mluví o ztrátě a zisku. Někteří lidé chápou jako ztrátu, když se věnují dobročinnosti, konají nějaké dobré skutky nebo podají pomocnou ruku lidem v nouzi; ziskem pak míní získávání kultivační energie. Dokonce i mniši v klášterech říkají, že člověk by se měl věnovat dobročinnosti. Toto chápání zužuje význam ztráty. Ztráta, o které mluvíme my, je však mnohem širší, je to něco v mnohem větším měřítku. Věci, které vyžadujeme, abyste ztratili, jsou připoutání běžných lidí a jejich způsob myšlení, který se těchto připoutání nevzdává. Pokud se můžete vzdát věcí, které považujete za důležité, a věcí, o nichž si myslíte, že se jich vzdát nemůžete, to je ztráta v nejpravějším smyslu slova. Nabízení pomoci a projevy dobročinnosti jsou pouze částí ztráty. Člověk jako světská osoba chce mít požitek z vlastní proslulosti, osobního zisku a lepší životní úrovně, více pohodlí a více peněz. To jsou cíle běžných lidí. My praktikující jsme odlišní, protože to, co získáme, je kultivační energie, a ne ony věci. Je třeba, abychom se méně starali o osobní zisk a brali ho na lehkou váhu, nežádá se však od nás, abychom skutečně ztratili některé materiální statky; zušlechťujeme se v lidské společnosti a potřebujeme žít jako běžní lidé. Podstatné je pro vás vzdát se vašich připoutání nevyžaduje 12

13 se, abyste skutečně něco ztratili. Cokoliv, co vám patří, neztratíte, přičemž věci, které vám nepatří, nemůžete získat. Jestliže už jste je získali, musí být vráceny druhým. Abyste získali, musíte ztratit. Samozřejmě že je nemožné okamžitě všechno velmi dobře zvládnout a není možné stát se osvícenou bytostí přes noc. Avšak zušlechťováním se kousek po kousku a zdokonalováním se krok za krokem je to dosažitelné. Získáte tolik, kolik ztratíte. Otázku osobního prospěchu byste vždy měli brát na lehkou váhu a získat raději méně, abyste si zachovali mír v mysli. Je možné, že utrpíte nějaké ztráty týkající se materiálních statků, získáte však ctnost a kultivační energii. V tomto spočívá pravda. Ctnost a kultivační energii však nemáte získávat záměrně, výměnou za slávu, peníze a osobní zisk. To by mělo být vaší rostoucí kapacitou osvícení pochopeno dále. Jeden člověk, který kultivoval taoistickou praxi vysoké úrovně, jednou řekl: Nechci věci, které chtějí jiní, a nevlastním věci, které jiní vlastní; avšak mám věci, které jiní nemají, a chci věci, které jiní nechtějí. Běžný člověk sotva nalezne chvilku, kdy se cítí spokojen. Takoví lidé chtějí všechno, kromě těch kamenů, které leží na zemi a které nikdo nechce sebrat. Avšak tento kultivující se taoista řekl: Já si tedy ty kameny vezmu. Přísloví pokračuje takto: Vzácnost vytváří něco drahocenného a nedostatek plodí něco jedinečného. Kameny jsou bezcenné zde, ale v jiné dimenzi možná mají největší hodnotu. Toto je princip, kterému běžný člověk nemůže rozumět. Mnoho osvícených mistrů na vysokých úrovních a s obrovskou ctností nemá žádné materiální vlastnictví. Pro ně neexistuje nic, čeho se nelze vzdát. Cesta kultivace je nejsprávnější a praktikující jsou ve skutečnosti nejrozumnější. Věci, o něž bojují běžní lidé, a nepatrný prospěch, který získají, trvají pouze krátkou chvíli. I když jste si bojováním něco vydobyli, něco zdarma najdete nebo získáte malý prospěch, no a co? Běžní lidé mají přísloví: Když se narodíš, nic si s sebou nemůžeš přinést; když zemřeš, nic si s sebou nemůžeš odnést. Vstupujete do světa s ničím a nic si nevezmete, když ho opustíte i vaše kosti budou spáleny na popel. Nezáleží na tom, zda máte hromady peněz nebo vysoké postavení když odejdete, nic si nemůžete vzít s sebou. Avšak kultivační energii si s sebou vzít lze, protože roste na těle vašeho hlavního vědomí. Řeknu vám, že ona kultivační energie je těžce zasloužena. Je tak drahocenná a tak těžko získatelná, že nemůže být vyměněna za žádné množství peněz. Až by vaše kultivační energie dosáhla velmi pokročilé úrovně a vy byste se jednoho dne rozhodli nepokračovat v kultivaci, pokud neuděláte nic špatného, vaše kultivační energie může být přeměněna na jakoukoliv hmotnou věc, kterou chcete budete je moci mít všechny. Nebudete však už mít ty věci, které mají praktikující, a místo toho budete mít pouze věci, které může člověk získat v tomto světě. Vlastní zájem přivede některé lidi k tomu, že si nečestným způsobem vezmou věci, které patří jiným lidem. Tito lidé si myslí, že dělají dobrý obchod. Pravdou je, že vlastní prospěch získávají výměnou za svou ctnost, pouze o tom nevědí. U praktikujícího to bude muset být odečteno z jeho kultivační energie. U nepraktikujícího to bude muset být odečteno z předpokládané délky jeho života či z něčeho jiného. Stručně řečeno, účty budou vyrovnány. Toto je zákon vesmíru. Jsou také lidé, kteří s druhými vždy špatně zacházejí, ubližují jim urážlivými slovy a tak dále. Těmito činy hází odpovídající část své ctnosti té druhé straně, čímž svoji ctnost vyměňují za čin ubližování nebo urážení druhých. Někteří lidé si myslí, že být dobrým člověkem je nevýhodné. Z hlediska světského člověka jsou dobří lidé v nevýhodě. Avšak to, co získají, je něco, co běžní lidé získat nemohou: ctnost, bílá látka, která je nesmírně drahocenná. Bez ctnosti člověk nemůže mít kultivační energii to je absolutní pravda. Proč je to tak, že se mnoho lidí kultivuje, ale jejich kultivační energie se nevyvíjí? Právě proto, že nekultivují ctnost. Mnoho lidí zdůrazňuje ctnost a vyžaduje její kultivaci, ale nedokáže odhalit skutečné principy toho, jak se ctnost vyvine do kultivační energie. Zůstává na jednotlivcích, aby to pochopili. Téměř desetitisícisvazkové Tři košíky a principy, které učil Šákjamuni více než čtyřicet let, mluví o jediné věci: o ctnosti. Všechny 13

14 starodávné knihy o čínské taoistické kultivaci diskutovaly o ctnosti. Kniha o pěti tisících slovech, napsaná Lao-c em 1, Tao-Te-Ťing, také přemítá nad ctností. Někteří lidé to však stále nedokáží pochopit. Mluvme o ztrátě. Když získáte, musíte ztratit. Jestli se chcete opravdu zušlechťovat, střetnete se s nějakými trápeními. Když se projeví ve vašem životě, možná zažijete malé tělesné utrpení nebo se tu a tam budete cítit nepohodlně není to však nemoc. Trápení se mohou projevit i ve společnosti, v rodině nebo na pracovišti cokoliv je možné. Náhle se objeví neshody kvůli osobnímu prospěchu nebo emocionální napětí. Jejich cílem je umožnit vám zlepšení charakteru. Tyto věci se obvykle přihodí velmi náhle a zdají se být nesmírně ožehavé. Pokud se střetnete s něčím, co je velmi ožehavé nebo vás rozzlobí, co vás přivede do rozpaků, co způsobí, že ztratíte svoji tvář, nebo vás to přivede do trapné situace, jak se v takovém okamžiku zachováte? Jestliže zůstanete klidní a nevzrušení jste-li toho schopni váš charakter se utrpením zlepší a vaše kultivační energie se úměrně tomu vyvine. Jestliže můžete dosáhnout mála, málo získáte. Kolik vynaložíte, tolik získáte. Například když jsme uprostřed trápení, nemusíme si tuto skutečnost být schopni uvědomit, musíme se však o to pokusit. Neměli bychom se považovat za běžné lidi. Když se vyskytne spor, měli bychom se držet vyšších měřítek. Protože se zušlechťujeme mezi běžnými lidmi, náš charakter bude mezi nimi utužován. Určitě se dopustíme nějakých chyb, ale něco se z nich naučíme. Není možné, aby se vaše kultivační energie vyvinula, zatímco se cítíte dobře a nesetkáváte se s žádnými problémy. 3. Současná kultivace Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti Naše kultivační cesta zušlechťuje Pravdivost, Soucit a Snášenlivost současně. Pravdivost znamená mluvit pravdu, dělat pravdivé věci, vrátit se ke svému původnímu, pravému já a nakonec se stát pravým člověkem. Soucit znamená vypěstovat si velký soucit, dělat dobré skutky a spasit lidi. Obzvlášť zdůrazňujeme schopnost Snášenlivost. Pouze se Snášenlivostí se může člověk zušlechťovat, aby se stal osobou s velkou ctností. Snášenlivost je velmi silná věc, převyšující Pravdivost a Soucit. Během celého procesu kultivace se od vás požaduje snášet utrpení, věnovat pozornost svému charakteru a uplatňovat sebeovládání. Být schopen snášet utrpení, když člověk čelí problémům, není lehké. Někteří řeknou: Jestliže nevrátíte úder, když jste biti, neodpovídáte, když vás pomlouvají, nebo snesete-li i to, když ztratíte tvář před svou rodinou, příbuznými a dobrými přáteli, nestane se z vás Ah-Q 2?! Řekl bych, že pokud se po všech stránkách chováte normálně a nejste-li méně inteligentní než druzí, a je-li tomu tak, že berete na lehkou váhu pouze záležitosti osobního zisku, nikdo neřekne, že jste hloupý. Být snášenlivým není slabost, ani to neznamená, že člověk je Ah-Q. Je to projevem silné vůle a sebeovládání. V čínské historii byl člověk jménem Han Xin 3, který jednou přetrpěl ponížení proplazit se někomu mezi nohama. To byla velká míra snášenlivosti. Existuje starodávné přísloví: Když je běžný člověk ponižován, tasí meč k boji. Znamená to, že pokud je běžný člověk ponižován, tasí svůj meč k odplatě, spílá druhým a rozdává rány. Příležitost být lidskou bytostí a žít celý život v tomto světě se nedostaví lehce. Někteří lidé žijí pro svoje ego. Vůbec to za to nestojí, a je to i příliš únavné. V Číně mají přísloví: Jedním krokem zpět objevíš bezmezné moře a oblohu. Ustupte o krok, když jste postaveni před problematické věci, a objeví se vám úplně jiná situace. 1 Lao-c (Lao Zi) autor Tao-Te-Ťingu (Dao De Jingu), Kniha o cestě ctnosti, všeobecně považovaný za zakladatele taoismu. Předpokládá se, že žil kolem 4. stol. př. n. l. (Poznámka: Dao De Jing se někdy překládá jako Tao Te Ching.) 2 Ah-Q (A-kjú) hloupá postava z čínského románu; Příběh Ah-Q autora Lu Xuna (Lu Sün). 3 Han Xin (Chan Sin) hlavní generál císaře Liu Banga (Liou Pang) v dynastii Han (206 př. n. l. 23 n. l.). 14

15 Praktikující by měli nejen projevit snášenlivost vůči lidem, s nimiž mají spory a kteří je osobně dostanou do trapné situace, ale také by k nim měli zaujmout šlechetný postoj, a dokonce jim děkovat. Jak byste si mohli zlepšit svůj charakter, kdybyste s nimi neměli obtíže? Jak by se mohla černá látka přeměnit v bílou látku? Jak byste si mohli vypěstovat svou kultivační energii? Je to velmi těžké, jste-li uprostřed trápení, avšak právě v tom okamžiku se musíte cvičit v sebeovládání. Jak se síla vaší kultivační energie zvyšuje, ustavičně se zesilují i trápení. Všechno závisí na tom, zda můžete zlepšit svůj charakter. Na začátku to pro vás může být sužující, může vás to nesnesitelně rozčílit tak rozčílit, že vás bolí břicho nebo játra. Vy však nevybuchnete a jste schopni svůj hněv ovládnout to je dobré. Začali jste to snášet, záměrně snášet. Potom budete postupně a neustále zlepšovat svůj charakter a skutečně brát tyto věci na lehkou váhu; to bude ještě větší pokrok. Běžní lidé berou nepodstatné třenice a menší problémy velmi vážně. Žijí pro své ego a nic nejsou schopni snést. Jsou-li rozčilení až do neúnosné míry, opováží se čehokoliv. Avšak jako praktikující shledáte, že věci, které lidé berou vážně, jsou velmi, velmi malicherné dokonce příliš malicherné protože váš cíl je nesmírně dlouhodobý a má velmi velký dosah. Budete žít tak dlouho jako tento vesmír. Když se tedy znovu nad těmito věcmi zamyslíte, nezáleží na tom, zda je máte, nebo ne. Jestliže o tom uvažujete v širších souvislostech, všechny tyto věci dokážete překonat. 4. Zbavování se závisti Závist je velkou překážkou v kultivaci a je to překážka, která má na praktikující velký vliv. Přímo působí na sílu kultivační energie praktikujícího, ubližuje jeho společníkům v kultivaci a je vážnou překážkou našemu vzestupu v kultivaci. Jako praktikující se jí musíte beze zbytku zbavit. Přestože se někteří lidé kultivovali na určitou úroveň, stále se ještě musí zbavit své závisti. Navíc, čím těžší je ji opustit, tím snáze závist zesílí. Negativní účinky tohoto připoutání činí zdokonalenou část vašeho charakteru zranitelnou. Proč je k diskusi vybrána závist? Protože závist je to nejsilnější a nejnápadnější, co se projevuje mezi Číňany; a i v lidském uvažování má největší váhu. Přesto si to mnoho lidí neuvědomuje. Ať už je nazývána orientální závist či asijská závist, je charakteristická pro Východ. Číňané jsou velmi introvertní, velmi zdrženliví a neprojevují se otevřeně, což vše lehce vede k závisti. Všechno má dvě strany. Taktéž i introvertní osobnost má svoje klady i zápory. Lidé na Západě jsou poměrně extrovertní. Například dítě, které ve škole získalo sto bodů, by mohlo cestou domů šťastně křičet: Dostal jsem sto bodů! Sousedé otevřou své dveře a okna a budou mu blahopřát: Gratulujeme, Tome! Všichni z něho budou mít radost. Kdyby se to stalo v Číně uvažujte nad tím lidé by se cítili znechuceni, jakmile by to slyšeli: Získal sto bodů. No a co? Proč se tak vytahuje? Reakce je úplně jiná, když má člověk závistivý způsob myšlení. Závistiví lidé shlíží na ostatní svrchu a nedovolí druhým, aby je předstihli. Jestliže uvidí někoho, kdo je schopnější než oni, začnou ztrácet rovnováhu, považují to za nesnesitelné a popírají skutečnost. Chtějí zvýšení platu tehdy, kdy je mají ostatní, chtějí mít stejné prémie a mít stejný podíl odpovědnosti, když se něco pokazí. Zblednou závistí, když vidí, jak ostatní vydělávají více peněz. V každém případě, jestliže se druhým daří lépe než jim, bude to pro ně nepřijatelné. Někteří lidé se obávají přijmout zvláštní odměnu, když dosáhnou určitých výsledků ve svém vědeckém výzkumu; obávají se, že jim ostatní budou závidět. Lidé, kterým byla udělena určitá vyznamenání, se to neodváží prozradit, protože se bojí závisti a sarkastických poznámek. Někteří mistři qigongu nemohou snést, když qigong vyučují i jiní mistři, a proto jim dělají nepříjemnosti. Je to problém charakteru. Představte si, že ve skupině, kde společně praktikujete cvičení qigongu, si někteří lidé vyvinuli nadpřirozené schopnosti, přestože začali praktikovat později. Jsou lidé, kteří potom řeknou: Čím se ten člověk chvástá? Já jsem cvičil tolik let a mám obrovskou hromadu osvědčení. Jak si mohl vyvinout nadpřirozené schopnosti dříve než já? A to právě mluví ona závist. Kultivace se soustřeďuje 15

16 dovnitř a kultivující má zušlechťovat sebe a příčiny problémů hledat v sobě. Máte na sobě tvrdě pracovat a pokusit se zlepšit v každé oblasti, ve které jste neudělali dost. Jestliže se usilovně pokoušíte hledat zdroje neshod u druhých, oni kultivaci dokončí a vzestoupí na nebesa, zatímco vy budete jediný, kdo tu zůstane. Nepromarnil jste všechen váš čas? Kultivace je k zušlechťování sama sebe! Závist také ublíží vašim společníkům v kultivaci, například když někdo pomlouvá, jeho pomlouvání zabraňuje ostatním vstoupit do klidu. Má-li takový člověk nadpřirozené schopnosti, mohl by je ze závisti použít k tomu, aby ublížil svým společníkům v kultivaci. Například někdo tu sedí, praktikuje a celkem dobře se zušlechťoval. Protože má kultivační energii, sedí tam jako hora. Pak se poblíž vznášejí dvě bytosti, z nichž jedna bývala mnichem, který kvůli závisti nedosáhl osvícení; i když má určitou sílu kultivační energie, dovršení nedosáhl. Když přijdou do míst, kde onen člověk medituje, jeden řekne: Ten a ten zde medituje. Obejděme ho. Druhý však říká: Já jsem tak silný, že jsem v minulosti odsekl vrchol hory Tai. Potom se pokusí praktikujícího uhodit. Když však zdvihne ruku, nemůže ji dát dolů. Jelikož praktikující kultivuje spravedlivou cestu a má ochranný štít, není ho tato bytost schopna uhodit. On chce ublížit někomu, kdo kultivuje spravedlivou cestu, což je velmi vážnou záležitostí, a proto bude potrestán. Závistiví lidé ublíží stejně tak sobě, jako i ostatním. 5. Vzdávání se připoutání Mít připoutání se vztahuje na neúprosné, horlivé pronásledování určitého předmětu nebo cíle těmi praktikujícími, kteří nejsou schopni se od něj oprostit, nebo jsou příliš tvrdohlaví, aby dbali jakékoliv rady. Někteří lidé usilují o nadpřirozené schopnosti v tomto světě, což určitě bude mít dopad na jejich kultivaci k vysokým úrovním. Čím jsou city silnější, tím je obtížnější se jich vzdát. Jejich mysli se stanou více a více nevyváženější a nestálejší. Později budou tito lidé cítit, že nic nezískali, a dokonce začnou pochybovat o věcech, které se učili. Připoutání pramení z lidských žádostí. Vlastností připoutání je, že jejich cíl je očividně omezený, dost jasný a konkrétní, a často si je člověk ani nemusí uvědomovat. Běžný člověk má mnohá připoutání. Použil by snad jakékoliv prostředky, aby se za něčím hnal a získal to. Připoutání praktikujícího se projevují jinak, například jako usilování o určitou nadpřirozenou schopnost, oddávání se určité vizi, posedlost určitým jevem a tak dále. Bez ohledu na to, o co vy jako praktikující usilujete, je to nesprávné usilování musí být opuštěno. Škola taoismu učí nicotu a škola buddhismu učí prázdnotu a jak vstoupit do brány prázdnoty. My nakonec chceme dosáhnout stavu nicoty a prázdnoty, a to vzdáním se každého připoutání. Cokoliv, čeho se nedokážete vzdát, musí být opuštěno. Například usilování o nadpřirozené schopnosti: jestli o ně usilujete, znamená to, že je chcete použít. To je ve skutečnosti v protikladu k vlastnostem našeho vesmíru. Je to ve skutečnosti stále ještě otázka charakteru. Vy je chcete mít, vy se jimi chcete chlubit a chcete je vystavovat na odiv druhým. Tyto schopnosti nejsou něčím k vystavování do výlohy, aby to mohli vidět jiní. I kdyby účely, pro které je použijete, byly nevinné a vy byste je jen chtěl použít k vykonání nějakých dobrých skutků, tyto dobré skutky, které byste vykonal, nemusí až tak dobře dopadnout. Není nezbytně dobrou myšlenkou vypořádávat se se záležitostmi běžných lidí použitím nadpřirozených prostředků. Poté, co ode mne někteří lidé slyší, že sedmdesát procent třídy mělo otevřené třetí oko, začnou se divit: Proč nic necítím? Jejich pozornost se zaměří na třetí oko, a když se vrátí domů a praktikují, tak je z toho až rozbolí hlava. Nakonec ani tak nic neuvidí. Toto je připoutání. Jedinci se odlišují svými fyzickými dispozicemi a vrozenými vlastnostmi. Není možné, aby se jim všem otevřelo třetí oko současně, a ani jejich třetí oko nemůže být na stejné úrovni. Někteří lidé by zřejmě mohli být schopni vidět, jiní ne. To všechno je normální. Připoutání jsou praktikujícímu schopna úplně zastavit vývoj a síly kultivační energie, anebo se jeho kultivační energie bude vyvíjet nerovnoměrně. Ve vážnějších případech by připoutání 16