European Electoral Studies VOLUME: 4

Transkript

1 ISSN Institut pro srovnávací politologický výzkum Institute for Comparative Political Research European Electoral Studies VOLUME: 4 ISSUE: 1 Studie Jakub Kyloušek - Michal Pink Voličská základna sociálnědemokratických stran v bývalém Československu a její prostorové proměny Vlastimil Havlík - Libor Hoskovec Krajské volby v České republice v kontextu konceptu voleb druhého řádu. Analýza vybraných aspektů voleb do krajských zastupitelstev v letech Články Jakub Šedo Návrhy volební reformy a posun ve volebním inženýrství v České republice Václav Brachtl Srovnání proporcionality navrhovaných úprav volebního systému do dolní komory českého parlamentu Jakub Charvát Řecká varianta a reforma sněmovního volebního systému Aneta Valterová Parlamentní volby v Litevské republice Recenze Vít Šimral Tiemann, Guido. Wahlsysteme, Parteiensysteme und politische Repräsentation in Osteuropa Projekt Evropská volební studia byl zpracován v rámci Výzkumného záměru Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky Politické strany a reprezentace zájmů v soudobých evropských demokraciích (kód ).

2 ISSN Institut pro srovnávací politologický výzkum Institute for Comparative Political Research European Electoral Studies VOLUME: 4 ISSUE: 1 Voličská základna sociálnědemokratických stran v bývalém Československu a její prostorové proměny (Electoral base of the social democratic parties in former Czechoslovakia and their spatial changes) Jakub Kyloušek (kylousek@fss.muni.cz) Michal Pink (pink@fss.muni.cz) Abstract: The analysis focuses on distribution of electoral support of social democratic parties in both former Czechoslovakian countries. The main object of research is distribution of electoral support of Czech Social Democratic Party and SMER Social Democracy in 2002 and 2006 Parliamentary election. The geographic stability of vote distribution is compared in 91 Czech counties and 79 Slovak counties. The changes of regional support are expected mainly in case of Slovakian SMER Social Democracy. In the Period of 2002 and 2006 The Party shifted: as a non-ideological centre party at the beginning of party existence, SMER Social democracy became the main left-wing party in Slovak politics. Keywords: Central and Eastern Europe, Parliamentary election, Electoral geography, Czech social democratic party, SMER social democrats. Note: Tento článek byl zpracován v rámci Výzkumného záměru Politické strany a reprezentace zájmů v soudobých evropských demokraciích (kód MSM ). Projekt Evropská volební studia byl zpracován v rámci Výzkumného záměru Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky Politické strany a reprezentace zájmů v soudobých evropských demokraciích (kód ).

3 European Electoral Studies, Vol. 4 (2009), No. 1, pp ÚVOD Sociálnědemokratické politické strany se v prostředí střední a východní Evropy musely vyrovnat s dědictvím období před rokem Po rozdělení Československa došlo postupně ke dvěma odlišným momentům. (1) Česká strana sociálně demokratická navázala na existenci prvorepublikové sociální demokracie a poměrně brzo si vydobyla postavení jednoho ze dvou hlavních pólů. (2) Na území Slovenska se sociálně demokratickým subjektům dlouhou dobu nedařilo stabilizovat svůj elektorát. Teprve později vzniknuvší strana Směr postupně agregovala základní sociálnědemokratické ideje a stala se důležitým článkem stranického systému. Ačkoliv je geneze české a slovenské sociální demokracie odlišná, chtěli bychom tímto textem zodpovědět základní otázku, zda obě strany čerpají z příbuzných geograficky situovaných voličských segmentů. Volební geografie v post-československém prostoru postupně zaujímá své místo v rámci akademického prostředí. První texty pojednávající o rozložení voličské podpory se objevily současně s prvními volbami v roce Jehlička se Sýkorou ve svých závěrech prokázali, že čtyři desetiletí existence nesoutěživých voleb zcela nevymazala pevně zakořeněné vzorce volebního chování a regionálních odlišností (Jehlička Sýkora 1991). V průběhu 90. let se výzkum volební geografie rozšiřuje jak v českém prostředí (Kostelecký 1993, Jehlička Sýkora Kostelecký 1993), tak i na Slovensku (Krivý Feglová Balko 1996, Krivý 1999). První komparativní studie volebního chování v Česku a na Slovensku, zpracovaná na půdě Sociologického ústavu Akademie věd ČR, se pokusila vysvětlit vzájemné odlišnosti na základě geografického rozložení socioekonomických proměnných. Závěrem studie bylo zjištění, že zatímco v českém prostředí je možné v průběhu 90. let interpretovat geograficky odlišnou voličskou podporu skrze rozložení různých proměnných spojených se sociálním statusem, ve slovenském prostředí je takové vysvětlení nemožné a je nutné ho hledat v hlubších kořenech společnosti (Kostelecký 2001). V rámci komparace českého a slovenského prostředí druhé poloviny 90. let poukázaly jednotlivé studie na tři skutečnosti. (1) Historicky vzniklé volební mapy jsou příliš stabilní, aby byly snadno změněny pod vlivem relativně krátkého politického a ekonomického vývoje. (2) V českém prostředí je možné některé rozdíly vysvětlit za pomoci faktorů ekonomické povahy, ale ve slovenském prostředí nikoliv. Svou váhu mají etnické, náboženské a historické charakteristiky jednotlivých regionů. (3) Rozdíly ve volebním chování v závislosti na postupném pronikání politických stran do nižších sfér v českém prostředí směřují spíše ke zmenšování regionálních rozdílů, ve slovenském prostoru je tomu naopak (Kostelecký 2001a). 2

4 Jakub Kyloušek - Michal Pink: Voličská základna sociálnědemokratických stran... Komparativní studie vycházela z výsledků voleb konaných v průběhu 90. let. Závěry této studie tudíž nepostihují proměny stranického systému, ke kterým došlo na Slovensku na začátku 21. století (Kopeček 2007). Zřejmě hlavním momentem geneze slovenského stranictví v posledních letech je zjevný důraz politických stran profilovat se ekonomickými tématy na ose pravice-levice. Česká sociální demokracie je již od poloviny 90. let na levici pevně ukotvena (čemuž odpovídá stabilita jejího elektorátu). Naproti tomu se strana Směr posunula doleva slovenského stranického spektra teprve v rámci parlamentních voleb v roce Hlavní hypotéza předkládané práce vychází z tvrzení, že sociálnědemokratické strany čerpají v bývalém Československu z podobných geograficky rozložených skupin voličů. V případě námi zkoumaných subjektů lze očekávat (1) nárůst volební podpory s rostoucí vzdáleností od politického centra (záměrně takto modifikujeme Kosteleckého zjištění o vyšší podpoře v pohraničních okresech, srov. Kostelecký 2001: 36) a (2) vyšší volební podporu v menších sídlech. Výše uvedené budou zkreslovat další proměnné, jako jsou (3) míra nezaměstnanosti (v regionech s vyšší nezaměstnaností bude růst podpora sociálnědemokratických stran), (4) podíl věřících (s klesající mírou počtu osob hlásících se k některé církvi bude růst podpora sociálnědemokratických stran). V případě Směru se pokusíme rovněž (5) ověřit vazbu regionálního rozložení volební podpory strany na elektorát levicových subjektů, jež úspěšně kandidovaly v parlamentních volbách v průběhu 90. let, Komunistická stran Slovenska (KSS), Strana demokratické levice (SDL). 2. Metodologické zázemí K ověření zmíněných hypotéz použijí autoři v textu několik postupů. Za prvé, identifikujeme oblasti volební podpory dvou sociálnědemokratických stran. Za druhé se pokusíme potvrdit, případně vyvrátit tvrzení, že se jedná o volební podporu územně stabilní. Srovnávány budou jednotlivé volební mapy a ke zjištění stability volební podpory bude použita metoda tzv. území volební podpory. K definování zmíněné oblasti se dojde na základě jednoduchého výpočtu. Volební výsledky konkrétní politické strany jsou seřazeny podle procentních zisků od nejvyššího k nejnižšímu. Následným sčítáním v takto určeném pořadí hledáme polovinu celkového součtu. U takovéto linie rozdělíme zkoumané jednotky na dvě poloviny a získáme tak oblasti, které představují 50% koncentraci volební podpory z celkového počtu hlasů v daných volbách. Území takto vzniklé nazýváme území volební podpory politických stran (Jehlička Sýkora 1991). Za základní jednotku výzkumu budou v následujícím textu považovány okresy. Za jistou výhodu lze považovat zhruba stejný počet okresů v Česku i na Slovensku. Česko je rozděleno na 76 okresů a území hlavního města Prahy, které tvoří dalších 15 obvodů. 3

5 European Electoral Studies, Vol. 4 (2009), No. 1, pp Území Slovenska je rozděleno do 79 okresů. 1 Nevýhodou však je odlišná velikost okresů, a to jak ve srovnání velikosti zvolených územních jednotek v Česku a na Slovensku, tak i uvnitř jednotlivých států. V Česku existuje zřetelný nepoměr mezi okresy nacházejícími se na historickém území Čech a historickém území Moravy a Slezska. Z hlediska počtu obyvatel je poměr zhruba dvě ku třem. 2 Z tohoto hlediska by bylo nepochybně lepší sledovat volební výsledky a vybrané statistické ukazatele například na úrovni tzv. správních obvodů s rozšířenou působností. Tyto jsou velikostně srovnatelné jak v rámci České republiky, tak s okresy na Slovensku. Bohužel základní statistická data jsou na této úrovni pouze složitě dostupná. V případě Slovenska jsme pak donuceni v několika případech (při srovnávání volebních výsledků v letech 1990 až 1994) opustit existující úroveň 79 okresů a srovnávat na úrovni dřívějších 37 okresů. Vzhledem k výraznému zastoupení maďarského obyvatelstva na jihu Slovenska pak budeme ve vybraných případech uvádět výsledky zjištěné za všech 79 okresů a současně za 66 okresů, v nichž je počet obyvatel hlásících se k maďarské menšině nižší než 20 %. 3 Základní datovou bázi tvoří volební výsledky parlamentních voleb v letech 2002 a Mimo uvedené zjišťování stability volební podpory na základě kartografického srovnání se text bude snažit o nalezení odpovědi, proč v uvedených okresech získává sociálnědemokratická strana vyšší volební podporu. Použita budou srovnání a korelace s vybranými proměnnými: charakteristika okresu dle velikosti sídel, míra nezaměstnanosti, podíl věřících, podíl osob samostatně výdělečně činných. Dále pak bude srovnávána volební podpora s vybranými dříve úspěšně kandidujícími subjekty. Ke zjištění vzájemné provázanosti a stability volební podpory bude použito základní statistické metody, Pearsonova korelačního koeficientu 4, který je v českém prostředí pro tyto účely běžně používán. 1 Včetně pěti bratislavských obvodů a čtyř obvodů košických. 2 Podobně si lze všimnout i na Slovensku, že okresy s významným podílem obyvatelstva maďarské národnosti jsou z hlediska počtu obyvatel obecně větší než okresy majoritně slovenské. 3 Více než pětinu obyvatelstva tvoří Maďaři v okresech Dunajská Streda, Galanta, Komárno, Levice, Nové Zámky, Poltár, Revúca, Rimavská Sobota, Rožňava, Senec, Šala, Trebišov a Veĺký Krtíš. 4 Pearsonův korelační koeficient zůstává přes některé své nedostatky nejdůležitější mírou síly vztahu dvou náhodných spojitých proměnných X a Y (Hendl 2006: 243). Nabývá hodnot z intervalu < 1;1>, pokud některé z těchto dvou krajních hodnot dosahuje, pak lze tvrdit, že se jedná o dokonalou závislost, jak v pozitivním, tak negativním smyslu. Nicméně je třeba mít na paměti, že je tento koeficient značně ovlivněn odlehlými hodnotami. 4

6 Jakub Kyloušek - Michal Pink: Voličská základna sociálnědemokratických stran ČSSD a Směr-SD postavení stran v rámci stranického systému Ve srovnání s dalšími postkomunistickými zeměmi střední a východní Evropy můžeme tvrdit, že stranický systém českých zemí se za posledních 16 roků ustálil a je relativně snadno zařaditelný. Naopak ve slovenském prostředí docházelo ve stejném období k různým proměnám. Z tohoto důvodu přistoupí autoři ke zkoumání českého a slovenského prostředí odděleně. 3.1 Česká strana sociálně demokratická ČSSD tvoří jeden ze dvou hlavních pólů českého stranického systému. Druhý pól systému tvoří konzervativně-liberální Občanská demokratická strana (ODS). Stranický systém doplňuje na levici Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM) s velice omezeným potenciálem vstupovat do koalic s dalšími partnery. Prostor mezi ČSSD a ODS na pravolevé ose vyplňují konzervativní Křesťanská a demokratická unie Československá strana lidová (KDU-ČSL) a po volbách v roce 2006 liberální Strana zelených, o které je však zatím předčasné hovořit jako o etablovaném prvku stranického spektra. Tabulka 1. Volební výsledky hlavních politických stran v České republice v letech (v závorce je uveden počet obdržených mandátů) PS 1996 PS 1998 PS 2002 PS 2006 ČSSD 26,4 (61) 32,3 (74) 30,2 (70) 32,3 (74) KDU-ČSL 8,1 (18) 9,0 (20) 14,3 (31) 7,2 (13) KSČM 10,3 (22) 11,0 (24) 18,5 (41) 12,8 (26) ODS 29,6 (68) 27,7 (63) 24,5 (58) 35,4 (81) Celkem 100 (200) 100 (200) 100 (200) 100 (200) Zdroj: Tabulka byla sestavena na základě dat dostupných na volebním serveru Českého statistického úřadu Podle uvedených skutečností by bylo možné zařadit stranický systém českých zemí podle Giovanniho Sartoriho do konceptu umírněného pluralismu (moderate pluralism), typu stranické soustavy, který je vymezován především vůči klasickému bipartismu. Jeho praxí je systém koaličních vlád a vychází z existence nejméně tří nejlépe pěti, popřípadě šesti relevantních politických stran (Sartori 1976). Při bližším pohledu na volební výsledky je možné identifikovat volební podporu ČSSD na celostátní úrovni kolem 30 %, přičemž nejlepšího výsledku dosáhla strana ve volbách v roce Tehdy získala 32,32 % hlasů, které jí zaručily následný zisk 74 mandátů z celkového počtu 200, a dosáhla tak svého maxima v novodobé historii po roce

7 European Electoral Studies, Vol. 4 (2009), No. 1, pp Po volbách v roce 1996 sestával poslanecký klub ČSSD z 61 členů a na základě politické dohody s vítěznou ODS a jejími koaličními partnery 5 zaujala sociální demokracie opoziční roli. Vznik a následnou podporu menšinové vlády ODS a dvou menších stran vyměnila ČSSD za křeslo předsedy Poslanecké sněmovny pro stranického lídra Miloše Zemana. Po předčasných parlamentních volbách v roce 1998 se situace do určité míry obrátila. Vítězná ČSSD sestavila menšinovou jednobarevnou vládu tolerovanou ODS. Došlo tak k první řádné alternaci na pozici vládní strany po roce 1990 (1992) a premiérské křeslo obsadil Miloš Zeman. V následujících parlamentních volbách v roce 2002 ČSSD přes mírný pokles volební podpory znovu zvítězila. Do čela koaliční vlády se dvěma menšími stranami (KDU-ČSL a US-DEU) se postavil Vladimír Špidla. V parlamentních volbách 2006 dosáhli sociální demokraté dosud nejlepšího procentuálního zisku hlasů, ale přesto strana skončila celkově druhá za vítěznou ODS a po osmi letech vládnutí se přesunula do opozice. 3.2 Směr sociální demokracie V roce 1999 odchází z transformované postkomunistické Strany demokratické levice populární poslanec Róbert Fico a zakládá vlastní stranu Směr. Nová politická strana vznikla na bázi apolitického subjektu, který měl vyjít vstříc poptávce veřejnosti znechucené ze stranické politiky. Róbert Fico dával přednost odborníkům profesionálům před starými osvědčenými politiky. Tento styl by se dal charakterizovat pojmem nepolitická politika (Kopeček 2007). V prvních volbách, kterých se strana účastnila, v parlamentních volbách v roce 2002 získal Směr 13,43 % hlasů. Výsledek nenaplnil očekávání a strana zůstala po celé následující volební období v opozici. Tabulka 2. Volební výsledky hlavních politických stran na Slovensku (v závorce je uveden počet obdržených mandátů) NR SR 1998 NR SR 2002 NR SR 2006 HZDS(-ĽS) 27,0 (43) 19,5 8,79 (15) SMK 9,1 (14) 11,16 11,68 (20) SOP 8,0 (12) SDK* 26,3 (42) SDKÚ(-DS)** 15,09 18,35 (31) KDH 8,25 8,31 (14) ANO 8,01 SNS 9,1 (14) 11,73 (20) SDL 14,7 (23) 5 KDU-ČSL a Občanskou demokratickou aliancí. 6

8 Jakub Kyloušek - Michal Pink: Voličská základna sociálnědemokratických stran... NR SR 1998 NR SR 2002 NR SR 2006 KSS 6,32 Směr(-SD) - 13,43 (26) 29,14 (50) Různé 12,0 Celkem 100 (150) 100 (150) 100 (150) )* SDK = Slovenská demokratická koalice )** DS = Demokratická strana Zdroj: Tabulka byla sestavena na základě dat dostupných na serveru Slovenského statistického úřadu V průběhu let 2002 až 2006 dochází k významné proměně Směru, a to jak z hlediska organizačního, tak i ideologického. Směr postupně pohlcuje menší levicové strany Stranu občanského porozumění (SOP), Sociálně-demokratickou stranu Slovenska (SDSS), Sociálně-demokratickou alternativu (SDA) včetně Strany demokratické levice, kterou Róbert Fico kdysi opouštěl. Na pravolevé ose se strana posouvá ze středu doleva. Svůj ideologický příklon k sociálnědemokratickým stranám vyjadřuje změnou názvu na Směr sociální demokracie (Směr-SD). V rámci opoziční role začíná strana úzce spolupracovat s odbory, osvojuje si roli hlavního kritika ekonomických reforem pravicové vlády tvořené Slovenskou demokratickou a křesťanskou unií (SDKÚ), Křesťanským demokratickým hnutím (KDH) a Stranou maďarské koalice (SMK) a část volebního období i Alternativou nového občana (ANO). V parlamentních volbách v roce 2006 získává strana bezmála 30 % hlasů, ve volbách jednoznačně vítězí a sestavuje vládu společně se Slovenskou národní stranou (SNS) a Hnutím za demokratické Slovensko Lidovou stranou (HZDS-ĽS). Směr- SD se tak za dobu své existence od roku 1999 proměnil z původně apolitické formace vycházející z negace klasického stranictví a manažerského podniku do politické strany sociálnědemokratické orientace (Kopeček 2007: ). 4. Voličská podpora v letech 2002 a 2006 z pohledu volební geografie V následující části textu se zaměříme na konkretizaci území volební podpory pro ČSSD a pro Směr(-SD) v letech 2002 a Budeme vycházet z volebních výsledků za jednotlivé okresy. V případě České republiky se jedná o 91 jednotek, v rámci Slovenské republiky je srovnáváno 79 jednotek. 4.1 ČSSD Území volební podpory českých sociálních demokratů v roce 2002, tedy oblast, kde se nacházela většina voličů ČSSD v době, kdy se stal Vladimír Špidla premiérem, tvořilo 7

9 European Electoral Studies, Vol. 4 (2009), No. 1, pp celkem 36 okresů. Mapa území volební podpory tvořila v rámci České republiky souvislé území rozkládající se východozápadním směrem. Na východě se do vyznačeného území zařadily všechny okresy Moravskoslezského kraje, jižní část Olomouckého kraje, celý kraj Vysočina, část jižních Čech a většina okresů středních Čech. Mimo území hlavního města Prahy se ostatní tři velká města, Plzeň, Brno a Ostrava, rovněž začlenila do sledovaného území. Vyšší koncentraci voličů ČSSD sledujeme ještě v některých okresech severozápadních Čech (Sokolov, Chomutov, Most) a na západě v okresu Domažlice. V posledních parlamentních volbách obhajovala ČSSD již svůj druhý vládní mandát. Od prvních voleb, kdy se strana chopila vládní odpovědnosti, se v jejím čele vystřídalo několik hlavních představitelů. Zda se nacházela její hlavní podpora na stále stejném území, a které byly okresy s nejvyššími zisky, nám přiblíží následující tabulky a mapy. Mapa 1. ČSSD 2002 Mapa 2. ČSSD 2006 Zdroj: Vlastní mapy sestavené na základě dat dostupných na serveru Českého statistického úřadu Tabulka 3. Deset nejúspěšnějších okresů ČSSD v parlamentních volbách 2002 (v %) Okres PS PČR 2002 Účast v okrese Karviná 40,22 51,73 Kutná Hora 37,34 60,22 Ostrava-město 37,10 53,28 Frýdek-Místek 35,77 58,41 Jindřichův Hradec 34,77 59,08 Opava 34,29 58,16 Benešov 33,86 60,55 Bruntál 33,83 53,32 Přerov 33,71 57,66 Rakovník 33,60 61,38 ČR 30,20 58,00 Zdroj: Tabulka byla sestavena na základě dat dostupných na volebním serveru Českého statistického úřadu 8

10 Jakub Kyloušek - Michal Pink: Voličská základna sociálnědemokratických stran... Tabulka 4. Deset nejúspěšnějších okresů ČSSD v parlamentních volbách 2006 (v %) Okres PS PČR 2002 Účast v okrese Karviná 47,69 57,77 Frýdek-Místek 40,56 65,09 Ostrava-město 39,64 58,61 Bruntál 39,14 58,47 Vyškov 38,59 65,85 Most 38,20 55,22 Žďár nad Sázavou 38,14 69,15 Chomutov 37,83 53,75 Opava 37,71 63,89 Kutná Hora 37,39 66,14 ČR 32,32 64,47 Zdroj: Tabulka byla sestavena na základě dat dostupných na volebním serveru Českého statistického úřadu Z uvedených výsledků je opět patrná silná podpora ČSSD v okresech Moravskoslezského kraje. Stejně jako v předchozích parlamentních volbách získali sociální demokraté největší podíl hlasů v okrese Karviná, Frýdek-Místek, Ostrava, Bruntál. Mezi tyto moravskoslezské okresy se vklínily jen tři okresy z historického území Čech (okresy Chomutov, Kutná Hora a Most). Srovnáním volebních výsledků je patrný nárůst hlasů u všech okresů v průměru o necelých 5 procentních bodů, mimo okres Kutná Hora, kde volební podpora dosáhla v obou případech těsně nad 37 %. Nejvyšší nárůst podpory je možné zaznamenat v okrese Karviná (o 7,5 procentních bodů). Kde se koncentrovala voličská podpora hlavní vládní strany, představuje mapa 2. Ačkoliv srovnáním území volební podpory ČSSD v letech 2002 a 2006 můžeme pozorovat jistou proměnu (zejména ústup městských okresů na úkor okresů venkovských), mezi desítkou nejúspěšnějších okresů k výrazným změnám v pořadí nedochází. Změny jsou vysvětlitelné vedlejšími faktory. V roce 2002 se mezi deseti nejúspěšnějšími okresy objevují Jindřichův Hradec (z města pochází tehdejší předseda ČSSD Vladimír Špidla) a Rakovník (v okrese měl poslaneckou kancelář tehdy populární ministr vnitra a pozdější premiér Stanislav Gross). Do první desítky se v roce 2006 místo těchto okresů dostávají okresy Chomutov a Vyškov (z okresu pochází tehdejší ministr financí a první místopředseda strany Bohuslav Sobotka). Mapa území volební podpory ČSSD v posledních parlamentních volbách se rozkládá napříč celou Českou republikou. Na Moravě a ve Slezsku se jedná o souvislé území mimo okresy Brno-město, Brno-venkov, Břeclav, Zlín a Vsetín. Všechny ostatní jednotky tvoří 9

11 European Electoral Studies, Vol. 4 (2009), No. 1, pp základ území volební podpory sociálních demokratů. Zmíněné území se dále rozšiřuje na západ pásem okresů Havlíčkův Brod, Kutná Hora, Pelhřimov, Benešov, Příbram a Strakonice. Druhý větší souvislý celek tvoří většina okresů Ústeckého kraje společně s okresem Rakovník a poslední oblastí jsou tři jednotky na západě Čech, okresy Tachov, Domažlice a Karlovy Vary. Celkem se jedná o 41 jednotek, které do velké míry přesahují dříve zmíněnou mapu znázorňující volební podporu v předchozích volbách. Při vzájemném porovnání výsledků ÚVP v letech 2002 a 2006 získáme mapu dlouhodobého území volební podpory, které je znázorněné v mapě 3. Soubor jednotek, které se zařadily do území volební podpory jak v roce 2002, tak 2006, tvoří celkem 25 okresů (jejich seznam je uveden v příloze tabulka 13). Mapa 3. Území volební podpory ČSSD ve volbách do PS PČR v letech 2002 a 2006 Zdroj: Vlastní mapa sestavena z dostupných dat na volebním serveru Českého statistického úřadu Ve velké převaze se na společném území volební podpory nacházejí moravské okresy, především pak okresy střední a severní Moravy a Slezska a kraje Vysočina. Na toto východně položené území navazuje jižní pásmo středočeských okresů Kutná Hora, Benešov, Příbram a sousední Strakonice. Menší území tvoří dále okresy severozápadních Čech, Most, Chomutov a Sokolov. Posledním okresem spadajícím do tohoto souboru je okres Domažlice, který se nachází při západní hranici s Německem. 10

12 Jakub Kyloušek - Michal Pink: Voličská základna sociálnědemokratických stran Směr(-SD) Území volební podpory Směru ve volbách v roce 2002 tvořilo 38 okresů z cekem 79. Jádro ÚVP tvořil Trenčianský kraj (kromě okresu Považská Bystrica) a severní části Bratislavského kraje, Nitranského kraje a převážná většina kraje Trnavského. Na toto kompaktní území navazuje severní část Banskobystrického kraje a přiléhající okresy v kraji Žilinském (např. Liptovský Mikuláš nebo Martin). Zcela oddělené zůstávají okresy Čadca a řídce osídlené okresy na východě Slovenska při hranici s polským a ukrajinským Zakarpatím. Součástí ÚVP tak nejsou kromě maďarských okresů na jihu Slovenska městské okresy (Bratislava, Košice), okresy kolem velkých měst (Prešov, Žilina) a středovýchodní Slovensko. V roce 2006 dochází ve struktuře území volební podpory Směru(-SD) k výraznému posunu na východ. Území volební podpory tvoří de facto tři samostatné celky. (1) Na východě Slovenska, v Košickém a Prešovském kraji se území rozšiřuje do většiny okresů vyjímaje okresy velkých měst (Košice, Poprad, Prešov). (2) Na středním Slovensku zůstává území volební podpory proti roku 2002 relativně neměnné. Jeho součástí již není okres Banská Bystrica. (3) Z původního jádrového území na středozápadě země zcela mizí okresy při hranicích s východní Moravou a Dolním Rakouskem. Ve sledovaném území zůstává jen menší oblast, v jejímž středu se nachází okres Partizánské. I zde platí, že Směr(-SD) v roce 2006 nezískává významnou část volební podpory ve velkých městech. Kromě okresu Nitra již nejsou součástí území volební podpory okresy Trenčín a Trnava. Výše uvedené můžeme srovnat v následujících mapách. Mapa 4. SMĚR 2002 Mapa 5. SMĚR SD 2006 Zdroj: Vlastní mapy sestavené na základě dat dostupných na serveru Slovenského statistického úřadu Tabulka 5. Deset nejúspěšnějších okresů podle výsledků Směru ve volbách do NR SR v roce 2002 (údaje jsou uvedeny v procentech) Okres NR SR 2002 Účast Medzilaborce 20,44 66,87 11

13 European Electoral Studies, Vol. 4 (2009), No. 1, pp Okres NR SR 2002 Účast Hlohovec 18,93 70,35 Martin 18,44 72,11 Trnava 18,26 70,34 Senica 17,69 61,40 Skalica 17,55 58,76 Myjava 17,55 66,17 Topoľčany 17,54 73,55 Bánovce nad Bebravou 17,50 72,16 Snina 17,13 62,89 SR 13,46 70,06 Zdroj: Tabulka byla sestavena na základě dat dostupných na serveru Slovenského statistického úřadu Tabulka 6. Deset nejúspěšnějších okresů podle výsledků Směru ve volbách do NR SR v roce 2006 (údaje jsou uvedeny v procentech) Okres NR SR 2002 Účast Medzilaborce 53,63 53,33 Snina 47,00 45,36 Svidnik 44,42 52,44 Poltár 44,28 57,36 Vranov nad Topľou 42,59 49,10 Sobrance 42,14 53,33 Humenné 42,11 51,73 Čadca 42,02 55,06 Stropkov 40,91 50,39 Topoľčany 40,00 57,33 SR 29,14 54,67 Zdroj: Tabulka byla sestavena na základě dat dostupných na serveru Slovenského statistického úřadu Posun v regionální struktuře volební podpory Směru(-SD) mezi lety 2002 a 2006 prokazuje i srovnání výše uvedených dvou tabulek. Pouze tři slovenské okresy patřily z pohledu volební podpory Směru(-SD) k deseti nejúspěšnějším současně v roce 2002 a Konkrétně se jedná o okres Medzilaborce, kde dosáhl Směr(-SD) v obou volbách nevyšší zisky v rámci celého Slovenska, a dále o východoslovenský okres Snina a západoslovenský okres Topoľčany. Zatímco v roce 2002 jsou v první desítce ve větší míře zastoupeny okresy ze západní části Slovenska (Bánovce nad Bebravou, Hlohovec, Myjava, Senica, Skalica, Topolčany, Trnava), v roce 2006 dominují východoslovenské okresy (Humenné, Medzilaborce, Snina, Sobrance, Stropkov, Svidnik, Vranov nad Topľou). Tabulky 12

14 Jakub Kyloušek - Michal Pink: Voličská základna sociálnědemokratických stran... 5 a 6 poukazují ještě na jednu skutečnost. Mezi lety 2002 a 2006 se zvyšuje regionální rozdílnost podpory Směru(-SD). Pokud podělíme zisk strany v okrese s průměrem na celostátní úrovni, pak pro rok 2002 zjistíme, že se tato míra pohybuje u deseti nejúspěšnějších okresů v rozmezí 1,27 1,52násobku. V roce 2006 je toto rozmezí již 1,37 až 1,84. Při vzájemném porovnání volebních výsledků v letech 2002 a 2006 získáme dlouhodobé území volební podpory, které je znázorněné v mapě 6. Soubor jednotek, které se zařadily do území volební podpory jak v roce 2002, tak 2006, tvoří celkem 22 okresů (jejich seznam je uveden v příloze 8). Výsledné společné území volební podpory Směru(-SD) je spíše souborem jednotlivých ostrůvků. Zatímco v případě ČSSD jsme získali vzájemně propojený celek, nejkompaktnější část společného ÚVP Směru(-SD) tvoří shluk 11 okresů na pomezí středního a západního Slovenska (mezi Nitrou a Martinem). Pak již identifikujeme pouze ostrůvky tvořené jedním až třemi okresy. Konkrétně v jižní části středního Slovenska spolu sousedící okresy Krupina a Zvolen, v západní části Nízkých Tater okresy Brezno a Liptovský Mikuláš. Zbývající okresy se nacházejí na severní hranici s Polskem (Čadca, Medzilaborce, Snina, Stará Lubovňa, Stropkov, Svidnik) a Ukrajinou (Sobrance). Mapa 6. Území volební podpory Směr-(SD) ve volbách do NR SR v letech 2002 a 2006 Zdroj: Vlastní mapa sestavena na základě dat dostupných na serveru Slovenského statistického úřadu 5. Interpretace rozložení volební podpory V předchozích kapitolách jsme identifikovali území volební podpory ČSSD a Směru(-SD) v letech 2002 a Předběžně jsme zjistili, že zatímco jádro územní volební podpory 13

15 European Electoral Studies, Vol. 4 (2009), No. 1, pp ČSSD zůstává podobné, v případě Směru(-SD) dochází k přenesení voličského jádra ze západu na východ v rámci Slovenska. Přitom srovnáním volebních výsledků z let 2002 a 2006 zjistíme, že míra pozitivní závislosti je u ČSSD a Směru(-SD) téměř stejná (0,82, respektive 0,74). V případě České strany sociálně demokratické je přitom zajímavé srovnat volební výsledky strany z roku 2002 a 2006 s volebními výsledky z roku V roce 2002 se volební podpora ČSSD mírně odchýlila (zjištěná míra závislosti na výsledku voleb z roku 1998 byla 0,80) a v roce 2006 se znovu vrátila k původnímu stavu (zjištěná míra závislosti na výsledku voleb z roku 1998 byla 0,93)! Tabulka 7. Stabilita regionálních rozdílů volební podpory ČSSD (Pearsonův korelační koeficient) ČSSD 2006/2002 0,82 ČSSD 2002/1998 0,8 ČSSD 2006/1998 0,93 Zdroj: vlastní výpočty. Pozn.: Korelace je signifikantní od hladiny 0,01. Pro Směr takovéto srovnání nemáme. Můžeme se však pokusit zjistit, zda existuje vazba struktury územní podpory strany na levicové subjekty, které ve slovenském stranickém systému působily dříve. Tabulka 8. Závislost územní struktury volební podpory na územní podpoře vybraných levicových stran v letech 1990 až 1998 na Slovensku SMĚR 2002/2006 0,74 SMĚR 2006/KSČ ,34 SMĚR 2006/SDL ,54 SMĚR 2006/SDL ,54 SMĚR 2002/KSČ ,25 SMĚR 2002/SDL ,51 SMĚR 2002/SDL ,67 Zdroj: vlastní výpočty. Pozn. a): Korelatace je signifikantní od hladiny 0,01. Pozn. b): Pearsonův korelační koeficient byl vypočítán na základě výsledků v hranicích dřívějších 37 okresů. Z tabulky můžeme vyčíst relativní vyrovnanost koeficientu pro výsledky Směru-SD v roce Srovnáním s volebními výsledky Komunistické strany Československa v roce 1990 a Strany demokratické levice v letech 1990 až 1998 získáváme koeficient 0,34, respektive 0,54. Volební výsledky Směru v roce 2002 zřetelněji navazují na územní 14

16 strukturu volební podpory SDL z předcházejících voleb (1998), méně však na výsledky KSČ z roku Jakub Kyloušek - Michal Pink: Voličská základna sociálnědemokratických stran Volební podpora vzhledem k velikostní struktuře sídel Jednou z variant, jak sledovat závislost volební podpory na velikostní struktuře sídel v jednotlivých okresech, může být stupeň urbanizace. Výpočty (jejichž výsledky uvádíme níže) ukazují, že pro ČSSD a pro Směr v roce 2002 nepozorujeme téměř žádnou závislost. Nikoliv však u Směru(-SD) ve volbách v roce Směru(-SD) narůstá podpora v okresech s nižším stupněm urbanizace. Tento ukazatel je významný zejména v situaci, kdy ze zkoumaného vzorku vyřadíme okresy s větší koncentrací maďarského obyvatelstva. Tabulka 9. Závislost volebních zisků ČSSD a Směru(-SD) na míře urbanizace Směr ,06 Směr 2002 bez maďarských okresů -0,12 Směr-SD ,22 Směr-SD 2006 bez maďarských okresů -0,51 ČSSD ,01 ČSSD ,11 Zdroj: vlastní výpočty. Pozn.: Korelace je signifikantní od hladiny 0,01. Samotný ukazatel míry urbanizace se vypočítává v České i Slovenské republice jako podíl počtu obyvatel žijících v obci se statusem města na celkovém počtu obyvatel okresu. Výsledný ukazatel se proto mění více v závislosti na udělení statusu města než na proměně struktury městského a venkovského obyvatelstva. Pokusme se proto sledovat závislost míry volební podpory na velikostní struktuře sídel. Pro jednotlivé okresy jsme zjistili, jaký podíl obyvatel žije v sídlech do dvou tisíc obyvatel, v obcích od dvou do pěti tisíc obyvatel a nad pět tisíc obyvatel. Pro jednotlivé skupiny jsme pak vypočítali míru závislosti volebního výsledku. Tabulka 10. Závislost volebních zisků ČSSD a Směru(-SD) na velikostní struktuře sídel do nad 5000 Směr ,03-0,15 0,06 Směr 2002 bez maď. okresů 0,20-0,11-0,10 Směr-SD ,34-0,11-0,23 Směr-SD 2006 bez maď. okresů 0,59 0,02-0,50 ČSSD ,04-0,12 0,09 ČSSD ,16-0,18 0,20 Zdroj: vlastní výpočty. Pozn.: Korelace je signifikantní od hladiny 0,01. 15

17 European Electoral Studies, Vol. 4 (2009), No. 1, pp Z tabulky je patrné, že v případě Směru v roce 2002 a ČSSD ve stejném roce nemá míra zastoupení konkrétní skupiny obcí v okrese význam. V případě ČSSD v roce 2006 lze tvrdit, že strana disponuje větší podporu v těch okresech, kde lidé žijí v obcích nad 5000 obyvatel. Významný je však zjištěný koeficient pro Směr(-SD) v roce Strana zřetelně získává podporu v těch okresech, kde voliči žijí v menších sídlech. S rostoucí velikostí sídel volební podpora strany zřetelně klesá. Rozložení volebního výsledku Směru(-SD) v roce 2006 potvrzuje naši hypotézu, že sociálnědemokratická strana získává podporu v menších sídlech, volební výsledky ČSSD nikoliv. 5.2 Hospodářská situace míra nezaměstnanosti Další ukazatel, který budeme zjišťovat, je závislost volební podpory sociálnědemokratických stran na hladině míry nezaměstnanosti. Závislost budeme testovat pouze pro volební výsledky v roce Vzhledem k odlišné metodice zjišťování míry nezaměstnanosti by zjištěné koeficienty zůstaly složitě porovnatelné. V následující tabulce si můžeme všimnout, že závislost na míře nezaměstnanosti byla zjištěna vyšší pro ČSSD (0,67). V případě Směru(-SD) se však rovněž jedná o významnou pozitivní závislost (0,49). Tabulka 11. Vztah volebního výsledku a míry nezaměstnanosti ve volbách v roce 2006 Směr-SD ,22 Směr-SD 2006 bez maďarských okresů 0,49 ČSSD ,67 Zdroj: vlastní výpočty. Poznámka: Pro výpočet koeficientu byla použita data o nezaměstnanosti z května 2006 pro Českou republiku a z dubna 2007 pro Slovenskou republiku. Dřívější údaje za Slovensko bohužel nejsou uváděny na úrovni stávajících 79 okresů. 5.3 Podíl věřících V úvodu práce jsme si stanovili dílčí hypotézu, že v okresech s nižší mírou podílu obyvatel hlásících se k některému z náboženství bude růst podpora sociálnědemokratických stran. Porovnali jsme proto výsledky sledovaných stran v jednotlivých okresech s daty ze sčítání lidu, domů a bytů provedených v Česku i na Slovensku v roce

18 Jakub Kyloušek - Michal Pink: Voličská základna sociálnědemokratických stran... Tabulka 12. Závislost volebních zisků ČSSD a Směru(-SD) na podílu věřících Směr ,04 Směr-SD ,41 ČSSD ,25 ČSSD ,33 Zdroj: vlastní výpočty. Zjištěný Pearsonův korelační koeficient v úvodu stanovenou hypotézu vyvrací. Vztah územní struktury volební podpory je u obou sledovaných stran neutrální až mírně pozitivní (pohybuje se v intervalu 0,04 0,41). Jak u ČSSD, tak především u Směru se míra pozitivní závislosti mezi lety 2002 a 2006 dokonce posiluje. 6. Závěr Voličská základna v bývalém Československu není podle zjištěných informací zcela shodná. Její stabilita je daleko vyšší v českém prostředí než na Slovensku, především v porovnání s tendencemi z druhé poloviny 90. let. ČSSD se v současné době může opírat o stabilnější elektorát, především na Moravě, východní části České republiky. Směr, který prošel od svého založení kratší časový úsek než ČSSD, disponoval v posledních dvou parlamentních volbách více nestabilní voličskou základnou, která se přesunula ze západu na východ Slovenské republiky. Cílem bylo potvrdit nebo vyvrátit tvrzení vycházející ze společných charakteristik voličské základny v českém a slovenském prostředí sociálnědemokraticky orientovaných politických stran. První dílčí tvrzení, že podpora sociálnědemokratických subjektů stoupá se vzdáleností od politického centra sledovaného prostoru, se podařilo potvrdit jen částečně. Volební podpora Směru se zvyšuje v okresech s vyšším poměrem obyvatelstva žijícího v menších sídlech, v českém prostředí pro ČSSD však tato závislost v takové míře neplatí. ČSSD na rozdíl od Směru nachází své voliče daleko častěji i ve větších sídlech. Vliv ekonomického faktoru, hladiny nezaměstnanosti, jako základního indikátoru podpory sociálnědemokratických stran se podařilo potvrdit v českém prostředí jako významnější než na Slovensku. Poslední zvolená proměnná, podíl věřících ve společnosti jako negativní vliv na podporu sociálnědemokratických stran, se ukázala velice rozdílná. V České republice můžeme tvrdit, že je tomu naopak. V případě vyššího podílu věřících v jednotlivých okresech stoupá i podpora ČSSD. Na Slovensku však vyšší koncentrace hlasů odevzdaných pro Směr značila v roce 2002 nižší počet věřících, ve volbách se tento poměr změnil a posílila pozitivní korelace těchto dvou proměnných. I přes deklarovanou společnou identitu a mezinárodní spolupráci vychází oba politické subjekty z nestejného rozložení volební podpory. 17

19 European Electoral Studies, Vol. 4 (2009), No. 1, pp Seznam použité literatury a zdrojů Český statistický úřad (SCZO), Hendl, Jan Přehled statistických metod zpracování dat : analýza a metaanalýza dat. Praha, Portál. Jehlička, Petr Sýkora, Luděk Stabilita regionální podpory tradičních politických stran v českých zemích ( ). In: Sborník ČGS 96 (2): Kopeček, Lubomír Politické strany na Slovensku Brno, CDK. Kostelecký, Tomáš Vzestup nebo pád politického regionalismu?. Praha, Sociologický ústav AV ČR, Working papers 2001 (9). Krivý, V. Feglová, V. Balko, D Slovensko a jeho regióny: sociokultúrne súvislosti volebného správania. Bratislava, Médiá, 414 s. Krivý, V Čo prezrádzajú volebné výsledky? Parlamentné voľby Bratislava, Inštitút pre verejné otázky, 131 s. Sartori, Giovanni Parties and Party Systems. A Framework for Analysis, I., Cambridge University Press. Štatistický úrad Slovenskej republiky 18

20 Jakub Kyloušek - Michal Pink: Voličská základna sociálnědemokratických stran... Přílohy: Mapa 7. Administrativní rozdělení České Republiky Tabulka 13. Okresy území volební podpory ČSSD 2002 a Benešov Benešov Blansko Beroun Bruntál Blansko Děčín Brno-město Domažlice Bruntál Frýdek-Místek Domažlice Havlíčkův Brod Frýdek-Místek Hodonín Havlíčkův Brod Chomutov Chomutov Jeseník Jihlava Karviná Jindřichův Hradec Kroměříž Karviná Kutná Hora Kladno Louny Kolín Most Kutná Hora Nový Jičín Mladá Boleslav Olomouc Most Opava Nový Jičín Ostrava-město Nymburk Pelhřimov Olomouc 19

21 European Electoral Studies, Vol. 4 (2009), No. 1, pp Prostějov Přerov Příbram Rakovník Sokolov Strakonice Svitavy Šumperk Tachov Teplice Třebíč Uherské Hradiště Ústí nad Labem Vyškov Znojmo Ždár nad Sázavou Zdroj: /vlastní výpočty. Opava Ostrava Pardubice Pelhřimov Plzeň-město Prostějov Přerov Příbram Rakovník Sokolov Strakonice Šumperk Tábor Třebíč Vyškov Žďár nad Sázavou Mapa 8. Administrativní rozdělení Slovenské republiky Tabulka 14. Okresy území volební podpory SMĚR-SD 2002 a Bánovce nad Bebravou Bánovce nad Bebr. Banská Bystrica Bardejov Banská Štiavnica Brezno 20

22 Jakub Kyloušek - Michal Pink: Voličská základna sociálnědemokratických stran... Brezno Čadca Hlohovec Ilava Košice III Krupina Liptovský Mikuláš Malacky Martin Medzilaborce Myjava Nitra Nové Mesto nad Váhom Partizánske Pezinok Piešťany Prievidza Púchov Senica Skalica Snina Sobrance Stará Ľubovňa Stropkov Svidník Topoľčany Trenčín Trnava Turčianske Teplice Zlaté Moravce Zvolen Čadca Detva Gelnica Hlohovec Humenné Ilava K.N.mesto Krupina Liptovský Mikuláš Martin Mezdilaborce Michalovce Nitra Patizanske Poltár Prievidza Púchov Sabinov Snina Sobrance Stará Ľubovňa Stropkov Svidník Topol čany Turčianské Teplice Vranov nad Topľou Zlaté Moravce Zvolen Žarnovica 21

23 ISSN Institut pro srovnávací politologický výzkum Institute for Comparative Political Research European Electoral Studies VOLUME: 4 ISSUE: 1 Krajské volby v České republice v kontextu konceptu voleb druhého řádu. Analýza vybraných aspektů voleb do krajských zastupitelstev v letech (Regional elections in the Czech Republic in the context of the concept of second-order elections. An analysis of selected aspects of elections to the regional assemblies in the period ) Vlastimil Havlík (havlik@fss.muni.cz) Libor Hoskovec (hoska@mail.muni.cz) Abstract: The article aims to ascertain the level of regional elections importance for the electors of the Czech Republic. As the framework of the analysis, the authors chose Reif and Schmitt s concept of second-order elections and their conclusions became the groundwork for setting the hypotheses that were later on verified by virtue of the election data and results of regional elections. Keywords: Regional elections, concept of second-order elections, voter turnout, Czech Republic, political parties Note: Tento článek byl zpracován v rámci Výzkumného záměru Politické strany a reprezentace zájmů v soudobých evropských demokraciích (kód MSM ). Projekt Evropská volební studia byl zpracován v rámci Výzkumného záměru Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky Politické strany a reprezentace zájmů v soudobých evropských demokraciích (kód ).

24 European Electoral Studies, Vol. 4 (2009), No. 1, pp Koncept druhořadých voleb v dosavadním politologickém výzkumu Vzhledem k dosavadnímu politologickému výzkumu není překvapujícím tvrzením, že k tvorbě politiky (policy-making process) dochází nejenom na úrovni nejvyšší či, lépe řečeno, na úrovni celostátní, nýbrž že politické rozhodování probíhá i na dalších úrovních. Podoba těchto úrovní odpovídá konstrukci a fungování konkrétního politického systému, resp. institucionálnímu (formálně-právnímu) nastavení systému veřejné správy. Zřejmě nejpregnantněji dokázal tuto skutečnost na akademické úrovni reflektovat koncept víceúrovňového vládnutí (multi-level governance), který plasticky zachycuje víceúrovňovou strukturu a fungování politického systému (k dílčím aspektům víceúrovňové perspektivy viz např. Fiala Strmiska /eds./ 2005). Akceptace chápání politického procesu jako děje probíhajícího na více úrovních s sebou přináší i diskusi nad významem jednotlivých úrovní rozhodování. Takto konstruovaná debata se odráží i v komparativním pohledu na volby jakožto základní legitimující prvek rozhodování (a rozhodovacích orgánů/institucí) v rámci každé z úrovní politického procesu. Objevují se tak otázky po významu každého z druhů voleb (prezidentských, celostátních, evropských, regionálních či lokálních), a to jak z hlediska vlivu na finální podobu politiky, tak z hlediska toho, jak volby vnímají (a jak se v nich chovají) samotní voliči a politické strany Koncept nárůstu a poklesu a teorie referenda jako předchůdce konceptu druhořadých voleb Kořeny důkladnějšího badatelského zájmu o vzájemné odlišnosti různých typů voleb lze nalézt ve Spojených státech amerických na počátku 60. let XX. století. V roce 1960 publikoval americký politolog Angus Campbell text, ve kterém reagoval na odlišnosti pozorovatelné v chování voličů v závislosti na typu voleb, jichž se zúčastnili. Výsledkem práce A. Campbella se stal koncept nárůstu a poklesu (surge and decline). Jako empirický podklad konceptu posloužila odlišná úroveň volební účasti a podpory prezidentské politické strany ve volbách do Kongresu v závislosti na datu konání parlamentních voleb. Ve zkratce řečeno, volební účast a podpora prezidentské strany ve volbách, které se konaly zhruba uprostřed prezidentského funkčního období, byly výrazně nižší než v případě voleb konajících se s krátkým časovým odstupem od voleb prezidentských. A. Campbell nalezl vysvětlení odlišných parametrů volebních výsledků v odlišné percepci voleb ze strany voličů. Volby, jež se konaly uprostřed prezidentského funkčního období, byly vnímány některými voliči A. Campbell je označil jako 23

25 Vlastimil Havlík - Libor Hoskovec: Krajské volby v České republice... příležitostné (peripheral) voliče jako méně důležité ve srovnání s volbami, jež se konaly ve stejném roce jako volby prezidentské. Podle A. Campbella nečiní příležitostným voličům problémy se neúčastnit voleb, které vnímají jako méně důležité. Důsledkem takového jednání je nižší volební účast, ale také ztráta prezidentské strany, k jejíž volbě podle A. Campbella příležitostní voliči v roce prezidentských voleb inklinují. Vítězství politické strany v prezidentských volbách, které se konají nedlouho před volbami do Kongresu, vede zároveň k tomu, že voliči, kteří se voleb pravidelně účastní, dají svůj hlas prezidentské (tedy v jejich očích úspěšné) straně, ačkoli jinak je jim bližší jiná politická strana. Ve volbách do Kongresu, které se konají mezi volbami prezidentskými, se vracejí na úkor prezidentské strany ke svému normálnímu volebnímu chování. Chování voličů ve volbách do Kongresu v prezidentském roce je tak v pojetí A. Campbella s jistou mírou nadsázky úchylkou, způsobenou důležitostí těchto voleb, resp. okolnostmi, za nichž se konají (výhodná pozice prezidentské strany). O revizi původního konceptu nárůstu a poklesu se zasloužil v druhé polovině 90. let XX. století jmenovec zakladatele konceptu nárůstu a poklesu a rovněž Američan James Campbell, který jako hlavní příčinu odlišného chování voličů ve volbách do Kongresu, jež se konají mezi prezidentskými volbami, uvádí vícestranný tlak (cross-pressure), vedoucí voliče silněji přimknuté k určité politické straně k rozhodnutí neúčastnit se voleb a méně oddané voliče ke změně preference. Argumentačně poněkud odlišné vysvětlení ztráty volební podpory prezidentské strany v parlamentních volbách mezi volbami prezidentskými nabídl v polovině 70. let XX. století americký politolog Edward Tufte. Hlavní determinantou proměny voličského chování jsou v Tufteho pojetí výsledky, resp. míra úspěšnosti politiky prezidentské administrativy (Tufte se přitom zaměřil na srovnání popularity administrativy a trendů ve vývoji ekonomiky). Jinými slovy, parlamentní volby, které se nekonají v roce voleb prezidentských, představují pro určitou část voličů příležitost projevit vlastní (ne)spokojenost s vládní politikou (čili pojmout volby jako referendum o vládě odtud teorie referenda). Na druhou stranu, pokud popularita prezidentské strany neklesá a kondice ekonomiky je na dobré úrovni, prezidentská strana by neměla ve volbách ztrácet (Marsh 2007: 54 56). V krátkosti představené koncepty byly vytvořeny ve specifickém prostředí amerického politického systému, a přestože třeba A. Campbell byl přesvědčen o aplikovatelnosti vlastního konceptu i v rámci ostatních demokratických systémů, odlišné institucionální nastavení a zejména fungování politického a zejména stranického systému v USA vyžaduje při přenosu konceptů do prostředí politických systémů evropských zemí jistou dávku obezřetnosti. Přesto nelze nevidět vliv konceptu nárůstu a poklesu i teorie referenda (zejména v důrazu na vnímání významu voleb voliči) na koncept druhořadých voleb, který 24

26 European Electoral Studies, Vol. 4 (2009), No. 1, pp se zrodil v prostředí evropské politologie a na rozdíl od konceptů zmíněných amerických autorů vycházel z prostředí evropských politických systémů Koncept druhořadých voleb Kolébkou evropské tradice výzkumu odlišného voličského chování v odlišných typech voleb jsou studie z druhé poloviny 70. let XX. století, zabývající se srovnáním regionálních a celostátních voleb ve Spolkové republice Německo. O komplexnější konceptualizaci samotného termínu druhořadých voleb se zasloužili především němečtí politologové Karlheinz Reif a Hermann Schmitt v textu, který se zabýval vysvětlením vybraných aspektů výsledků prvních přímých voleb do Evropského parlamentu (EP), jež se uskutečnily v roce Jakým způsobem Reif se Schmittem definovali druhořadé volby? Základním kamenem celého konceptu je rozdělení voleb na dvě kategorie prvořadé (first-order elections) a druhořadé (second-order elections) volby. V rámci každého politického systému lze v zásadě identifikovat volby, jejichž výsledky jsou z hlediska fungování tohoto systému považovány za rozhodující či nejdůležitější. Tyto volby nazývají Reif se Schmittem jako prvořadé, přičemž jejich určení je do značné míry závislé na typu politického systému, resp. způsobu dělby moci. V rámci parlamentního systému jsou prvořadými volbami volby do národního parlamentu, zatímco v prezidentském systému je možno považovat za rozhodující (přímou) volbu hlavy státu (Reif Schmitt 1980: 8, srov. Schmitt 2005). Kritériem je tak v prvé řadě dopad výsledků voleb na formování rozhodující složky exekutivy. Nelze proto považovat za příklad prvořadých voleb byť přímou volbu hlavy státu v parlamentním systému, kde má prezident víceméně reprezentativní a symbolickou funkci (Rakousko či Slovensko) a kde je složení vlády závislé nikoli na vůli prezidenta, ale na dohodě politických stran a důvěře či podpoře parlamentu. Stejně tak je nutno v případě asymetrického bikameralismu považovat za prvořadé volby pouze volby do významnější z obou komor parlamentu (důležité je srovnání jednak vztahu obou komor k exekutivě, ale rovněž jejich role v zákonodárném procesu). Vedle prvořadých voleb existují v rámci jednotlivých politických systémů různé druhy voleb druhořadých, počínaje volbami doplňovacími přes volby komunální a 1 Přestože Reif se Schmittem neztotožnili koncept druhořadých voleb výhradně s volbami do Evropského parlamentu, dosavadní výzkum voleb druhého řádu do značné míry splynul s výzkumem evropských voleb, a to i v českém prostředí (viz Fiala 2004, později upraveno ve Fiala 2005 a Fiala 2007, Linek 2004). 25