UPOZORNĚNÍ. listopad 2009 SUCHDOLSKÝ ZPRAVODAJ 1. Hasiči Tušť, před rokem Hasiči Tušť, 1929

Transkript

1 listopad 2009 SUCHDOLSKÝ ZPRAVODAJ 1 listopad 2009 Cena 6,00 Kč Hasiči Tušť, před rokem 1920 Hasiči Tušť, 1929 Františkov, 1947 Šulcův mlýn UPOZORNĚNÍ!!! Odbor kultury a cestovního ruchu městského úřadu upozorňuje pořadatele kulturních, sportovních a dalších akcí, na které vyvěšují plakáty po území Města Suchdol n. L. na to, že podle obecně závazné vyhlášky č. 1/2006 Města Suchdol n. L. lze tato oznámení vyvěšovat pouze po označení razítkem městského úřadu a na určené plakátovací plochy, jejichž seznam je přílohou této vyhlášky. Dále odbor upozorňuje na povinnosti pořadatelů veřejných hudebních produkcí podle vyhlášky č. 3/2008 Města Suchdol n. L., a to ohlašovat tyto produkce městskému úřadu nejpozději 5 dnů před jejich konáním a podávat přiznání k poplatku ze vstupného podle vyhlášky města č. 5/2003. Příslušné formuláře jsou k dispozici v odboru kultury a městské knihovně. Jiný postup je porušením těchto vyhlášek a je postihován v přestupkovém řízení. Vyhlášky jsou k nahlédnutí na městském úřadu nebo na Pavel Hrbek, Odbor kultury a CR UPOZORNĚNÍ Městský úřad upozorňuje ubytovatele na splatnost místního poplatku z ubytovací kapacity a místního poplatku za rekreační a lázeňský pobyt. U provozovatelů, kteří poskytují ubytování celoročně, je splatnost těchto poplatků dle vyhlášky č. 8/2003 o místním poplatku z ubytovací kapacity a vyhlášky č. 7/2003 o místním poplatku za rekreační nebo lázeňský pobyt vždy za každé pololetí,nejpozději však do 15 dnů po uplynutí každého pololetí tj., a U sezónního ubytování je splatnost těchto místních poplatků dle výše uvedených vyhlášek stanovena nejpozději do 15. dne následujícího po uplynutí měsíce, v němž byla ubytovací činnost ukončena. Nebudou-li poplatky odvedeny včas a ve správné výši, vyměří městský úřad poplatky platebním výměrem a takové může zvýšit až na trojnásobek. H. Kreníková

2 2 SUCHDOLSKÝ ZPRAVODAJ listopad výročí pádu Železné opony oslava Halámky 3. října 2009 sobota V samém závěru letošní úspěšné cykloturistické sezony jsme se zúčastnili na rakouském hraničním přechodu v Nagelbergu oslav 20. výročí Pádu Železné opony. Myslím, že dnes už i mladá generace ví, co to byla železná opona a pokud ne, už nikdy bych jí nepřál ji zažít. Pro nezasvěcené připomenu, že to bylo nepřístupné území okolo celé naší západní hranice, oddělené ploty s ostnatým drátem a nabité elektřinou. Navíc přísně střežené Pohraniční stráží se psy, po níž zůstala podél státní hranice opuštěná kasárna. Jen několik z nich získalo nový význam, mnoho jich na svůj osud ještě čeká. I tyto objekty můžeme v naší oblasti vidět, a dokonce okolo nich projíždět na kole. Protože cesty, které podél hranice byly vybudovány pro Pohraniční stráž, dnes slouží pro nás, cyklisty, jako cyklostezky a které nám cykloturisté ze zahraničí závidí. Železná opona nebyla však jen kolem našich českých hranic. Začínala již u Baltského moře v Trawemünde v bývalé NDR a procházela celou východoněmeckou hranicí až k nám a rozdělovala Německo na východní a západní. Pak pokračovala podél slovenských a maďarských hranic až do dnešního Slovinska, kde skončila u Jadranu u Krajnske Gory. Samostatnou kapitolou pak byla Berlínská zeď, která rozdělovala Berlín na východní a západní. Výše popsanou trasu podél celé železné opony čítající km projeli za necelý měsíc dva naši kamarádi na kole. A ty jsme oba na slavnost pádu železné opony do Nagelbergu na hraniční přechod doprovodili. Na své putování vyjeli v sobotu 15. srpna letošního roku a 13. září hlásili návrat. Cestovali natěžko, to znamená, že každý vezl na svém kole minimálně 30 kg zátěže v brašnách upevněných na nosičích vepředu i vzadu. Celou trasu projeli bez jediného defektu a zdravotních potíží. Jejich denní porce kilometrů byla Touto svojí cestou chtěli ukázat, jak byla železná opona nesmyslná, protože ať projížděli kterýmkoliv státem, všude je vítali obyčejní lidé jako přátele a kamarády, nikde nemuseli vypisovat výjezdní doložky a bát se celních kontrol. Tak to ve svém poděkování vyjádřil František Šesták, mluvčí cestovatelské dvojice. Oběma se na hraničním přechodu dostalo vřelého přijetí od všech zúčastněných, ať již Čechů nebo Rakušanů, kterých se na slavnosti sešel nebývalý počet. Možná to bylo i tím, že jsme si trochu zopakovali socialistické časy, protože zde bylo vše zadarmo, díky našim i rakouským sponzorům. Pivo teklo proudem, párků a klobás si mohl každý dopřát kolik snědl, stejně tak koblihů, limonády a kávy. K tomu nám hrály tři kapely, dvě rakouské a Třeboňská 12. Hasiči z obou stran předvedli přítomným svoji techniku, včetně staré ruční stříkačky. Největší ovace však sklidili zase oba cyklocestovatelé a to, když jim starosta Nagelbergu a starosta Suchdola předávali upomínkové předměty jako výraz ocenění jejich obrovského výkonu, který ještě umocním tím, když připomenu, že Františku Šestákovi je 68 let a František Hejtmánek je jen o rok mladší. František Šesták žije v Sedlici u Blatné a v posledních letech se věnuje převážně závodní silniční cyklistice veteránů. Protože rád cestuje a poznává, využívá svou fyzickou kondici i jako cykloturista. Ze všech cest se stejně jako jeho kolega František Hejtmánek nejraději vrací domů na jih Čech a na Šumavu. Nejznámější je jejich dvouměsíční putování Z Čech až na konec světa, Svatojakubskou cestou na mys Finistere. Ve své knize se stejnojmenným názvem pak František o jejich cestě vypráví. Sám projel Ameriku po Route 66 z Los Angeles do Chicaga, z Prahy do Francie na šampaňské do oblasti Champagne atd. Za zmínku určitě stojí, když týden před odjezdem na cestu podél železné opony, byl požádán, aby doprovázel čerstvě zvoleného europoslance Edvarda Kožušníka. Ten se v rozhovoru s redaktorem MF Dnes vsadil, bude-li zvolen, pojede na první zasedání europarlamentu do Štrasburku na kole. František souhlasil, a tak spolu s poslancem za necelé dva týdny ujeli 871 km a ten pak zasedl podle sázky do poslanecké lavice v kompletním cyklistickém oblečení. František Hejtmánek bydlí v malé obci Tažovice u Strakonic. Kolo je od dětství jeho velká láska. Do zaměstnání v ČZ Strakonice dojížděl denně 35 km za každého počasí. S cykloturistickými výlety to ročně vydalo na 15 tisíc kilometrů. Podniká samostatné výlety i výlety s CK po celé Evropě. Je skromný, zdatný, vytrvalý a výborný cyklista. Výborně hraje na foukací harmoniku, kterou oběma zpestřuje těžké chvíle při jejich společných cestách. Několikrát se zúčastnil maratonu Král Šumavy. K jeho nejpozoruhodnějším výkonům, kromě již zmiňované cesty Z Čecha až na konec světa, patří, když v roce 1992 před rozpadem federace ujel za 18 dnů okolo tehdejšího Československa 3 tisíce kilometrů. S přibývajícím časem se pomalu začalo schovávat až dosud příjemně hřející podzimní sluníčko, vzduch se začal ochlazovat, a tak přišel čas, abychom se po příjemně stráveném dni rozjeli do svých domovů. Chtěl bych proto poděkovat našim kolegům z Protivína, kteří nás přijeli podpořit a zajet si kousek s námi podzimní krajinou, hlavně pak našim členům Gině s rodinou, Bobovi, Jirkovi Michalovi s manželkou a Petrovi Němcovi s manželkou, kteří také nelitovali času a využili pěkného počasí k příjemné projížďce. Poděkování zaslouží i oba cestovatelé, neboť významnou měrou přispěli k oživení programu. Již dnes mohu říci, že letošní rok se nám vydařil a do nové sezony připravujeme nové akce, aby ten příští rok byl ještě úspěšnější. tiskový mluvčí cykloklubu DRAČICE Františkov u Suchdola nad Lužnicí Bohuslav Šmídl PODĚKOVÁNÍ Ještě jednou se vracíme k setkání na rakouské celnici Alt-Nagelberg v sobotu , na kterém se u příležitosti 20. výročí pádu železné opony sešlo kolem 500 občanů obou států. Město Suchdol nad Lužnicí děkuje za úspěšný průběh této akce sponzorům: Bohemia Regent a.s. (Ferdinand a Václav Staskovi), Pekárně Suchdol n. L. (Josef Soudek) a vzorné obsluze jejich stánků. Foto: J.Šubrt

3 listopad 2009 SUCHDOLSKÝ ZPRAVODAJ 3 Program kina na měsíc listopad 4. středa hod. 114 min. MUŽI V ŘÍJI Komedie. Příběh se odehrává v malé jihomoravské vesnici, v níž končí silnice. Obyvatelé se touží zviditelnit, a tak připravují mistrovství Evropy ve vábení jelenů. Hrají: Pavel Zedníček, Igor Bareš, Jaromír Hanzlík a další. Mládeži přístupno. Vstupné 70 Kč 7. sobota hod. 95 min. HODINU NEVÍŠ Ne tak docela fiktivní příběh člověka, který ve skutečnosti dostal označení heparinový vrah. Co bylo příčinou a co se odehrává v mysli mladíka, který se rozhodne vykonat nejtěžší zločin. Hrají: Václav Jiráček, Ivan Franěk, Jana Krausová a další. Mládeži do 12 let nepřístupno. Vstupné 70 Kč 11. středa hod. 83 min. LIŠTIČKY Drama. Příběh řeší vztah mezi sestrami v Irsku, kde se snaží si vytvořit nový domov. Vytváří se mezi nimi velké napětí, které jim brání dostat se k sobě blíž. Hrají: Reka Derzi, Rita Banczi, Jitka Josková. Česká verze, mládeži přístupno. Vstupné 70 Kč 13. pátek hod. 92 min. MARY A MAX Animovaný film s plastelínovými postavičkami je prostým příběhem o korespondenčním přátelství dvou rozdílných lidí boubelaté osamělé holčičky a obézního židovského muže, který žije v chaotickém New Yorku. České titulky, mládeži do 12 let nepřístupno. Vstupné 70 Kč 18. středa hod. 148 min. HANEBNÝ PANCHARTI Dobrodružné drama. Vítejte ve druhé světové válce podle Quentina Tarantina. Bylo nebylo v nacisty okupované Francii Hrají: Brat Pitt, Diane Kruger, Melánie Laurent. České titulky, mládeži do 15 let nepřístupno. Vstupné 70 Kč Pozvánky za kulturou Město Suchdol nad Lužnicí pořádá v sobotu 21. listopadu 2009 od hodin v Kině v Suchdole nad Lužnicí předvánoční koncert folkové skupiny JEN TAK TAK a TŘEBOŇSKÝCH PIŠTCŮ. Spojení precizního přednesu lidových, klasických, vánočních i moderních skladeb v úpravách Vaška Šimečka v podání souboru fléten nejrůznějších typů s vlídnou poetikou písniček skupiny Jen tak tak vytváří ojedinělou a neopakovatelnou atmosféru. Vstupné 120,- Kč dospělí, 60,- Kč děti do 15 let. Prodej vstupenek v Městské knihovně v Suchdole nad Lužnicí. Město Suchdol nad Lužnicí pořádá v sobotu 28. listopadu 2009 od hodin v Kině v Suchdole nad Lužnicí představení komedie Divadelní společnosti Háta TO BYL TEDA SILVESTR. Hrají : Ivana Andrlová/ Mahulena Bočanová, Zbyšek Pantůček/ Martin Zounar, Adéla Gondíková/ Veronika Jeníková/Olga Želenská, Lucie Zedníčková/Jana Zenáhlíková, Michal Hruška/ Filip Tomsa a další. Vstupné 220,- Kč. Prodej vstupenek v Městské knihovně v Suchdole nad Lužnicí 20. pátek hod. 140 min. JÁNOŠÍK. Pravdivá historie Historický příběh o nejznámějším zbojníkovi na Slovensku. Bohatým bral a chudým dával. Mezi lidmi o něm začínají kolovat legendy. Hrají: Václav Jiráček, Ivan Martinka, Marián Labuda a další. Mládeži přístupno. Vstupné 70,- Kč 25. středa hod. 99 min. STÁHNI MĚ DO PEKLA Horor. Christine má dobrou práci, skvělého přítele a zářnou budoucnost. Jenže za tři dny se dostane do pekla.nevyplatí se naštvat starou cikánskou čarodějnici. Hrají: Jessica Lucas, Justin Long, David Paymer. České titulky, mládeži do 12 let nepřístupno. Vstupné 70 Kč 27. pátek hod. 118 min. G. I. JOE Thriller. Organizace G. I. Joe používá nejvyspělejší technologie, aby bojovala se zlem doslova od pólu k pólu. Hrají: Karolina Kurková, Sienna Miller a další. Česká verze, mládeži přístupno. Vstupné 70 Kč ODPOLEDNÍ PŘEDSTAVENÍ 7. sobota hod. 89 min. G - FORCE Animovaný rodinný film o úžasném dobrodružství. Česká verze, mládeži přístupno. Vstupné 70 Kč INFORMACE V pondělí 30. listopadu 2009 bude v Suchdole nad Lužnicí ZAHÁJEN NOVÝ KURZ K ZÍSKÁNÍ ŘIDIČSKÉHO OPRÁVNĚNÍ Přihlášky v městské knihovně /přístavba místní základní školy/ Nabídka nových knih v místní knihovně: Michal Viewegh Povídky o lásce Louise Bagshawe Sokyně Jackie Collins Ženatí milenci James Patterson Sedmé nebe Dan Brown Anatomie lži Jeffery Deaver Pekelná kuchyně Pavlína Brzáková Květa Fialová štěstí tady a teď Tomáš Koutek Nejkrásnější české rybníky

4 4 SUCHDOLSKÝ ZPRAVODAJ listopad 2009 Akce ČSŽ ČSŽ v Suchdole n. Luž.bude opět pořádat PRODEJNÍ VÝSTAVU a BURZU KNIH. Všichni, kdo máte zájem o knihy - jednak se jich zbavit a nebo pořídit si jinou, popřípadě úplně novou i jako dárek - Vy všichni můžete přijít k nám, a to: 13. listopadu od 16 hod. budeme knihy VYBÍRAT s tím, že přinesete 2krát napsaný seznam knih. 14. listopadu od 9 13 hodin si můžete přijít knihy všeho druhu KOUPIT 14. listopadu od hodin je budeme VRACET VÝSTAVA SE KONÁ V BUDOVĚ BÝVALÉ MATEŘSKÉ ŠKOLKY V SUCHDOLE n. Luž. POPLATEK za prodané knihy je 10 % při vracení knih. Zveme všechny milovníky četby i ty, kteří chtějí udělat blízkým radost. VÁNOCE SE BLÍŽÍ A MY VÁM POMŮŽEME VYBÍRAT DÁRKY A VÝZDOBU ČSŽ pro Vás pořádá VÁNOČNÍ VÝSTAVU tentokrát V RESTAURACI U PÁVKŮ Všichni, kdo se chcete podílet na prodeji vlastních výrobků, i ti, kdo chtějí koupit dáreček či ozdobu, přijďte: 25. listopadu /STŘEDA / od hod. přijímáme věci 26. listopadu /ČTVRTEK / od hod je prodej, ale ti, kdo si chtějí výrobky prodávat sami, jsou v tuto dobu vítáni, s tím, že se nám včas ohlásí na telefonní číslo pro zamluvení stolu. 27. listopadu /PÁTEK /od hod stejné jako listopadu /PÁTEK /od15 16 hod je výdej věcí neprodaných a z prodaných je 10% pro ČSŽ. Někdo umí TO, jiný zase TOHLE, tak se přijďte pochlubit, ať to udělá radost i druhým. Všichni jsou srdečně zváni a na všechny se těšíme. ČSŽ - ZVE VŠECHNY DĚTI I DOSPĚLÉ NA MIKULÁŠSKOU NADÍLKU 5.12.DO HASIČÁRNY OD HODIN MIKULÁŠ, ČERTI, ANDĚL JSOU OBJEDNÁNI DÁREČKY S SEBOU, ROZDÁ JE MIKULÁŠ. HUDBA - SOUTĚŽE - OBČERSTVENÍ - VŠE ZAJIŠTĚNO 19. ZÁŘÍ ČSŽ pořádalo POPRÁZDNINOVOU DISKOTÉKU, i když přišlo méně dětí,určitě se všichni dostatečně vytancovali. i zasoutěžili, potěšila i tombola a DJ p.vrchota hrál jednu hezčí písničku za druhou. Děti byly úžasné a domů se jim ani nechtělo. Chceme poděkovat panu Soudkovi za koblížky, které nesmí chybět při žádné naší dětské akci. Také díky všem, kdo se podíleli na zdárném průběhu akce. My se budeme těšit na další setkání. Věrka Kryšpínová Základní a Mateřská škola v Rapšachu pořádá u příležitosti 85. výročí založení školy TANEČNÍ ZÁBAVU v sobotu 14. listopadu od 19 hodin v Restauraci U Pávků ve 20 hod. vystoupení taneční skupiny Trnky Brnky hraje skupina VITRIOL vstupné 70,- Kč Vstupenky v prodeji od ve škole nebo v Restauraci U Pávků

5 listopad 2009 SUCHDOLSKÝ ZPRAVODAJ 5 Cykloklub DRAČICE Františkov informuje Po velice zdařilých, úspěšných a hojně navštívených květnových akcích jsme neusnuli na vavřínech, ale hned jsme se pustili do přípravy dalších plánovaných výletů. První červencový svátek jsme se vypravili K pramenům Dračice do Kaprounu s cílem označit místo, kde naše známá a krásná říčka pramení a podle které má náš cykloklub jméno. Vezli jsme s sebou proto tabulky s informací o řece a schránku s návštěvní knihou. Z campu U Pavlisů na Františkově nás vyrazilo jedenáct. Po neustálých deštích jsme trochu pozměnili trasu, protože na lesních stezkách hrozila voda a bláto. Volili jsme tedy raději asfaltové cesty. Naše kola nejprve zamířila na Novou Huť, odtud přes rašeliniště Pelé do Staňkova na přechod. Pak jsme pokračovali přes kopečky na Haugschlag a Smrčnou podél golfového hřiště do Nové Bystřice. Odtud to do Kaprounu, kde Dračice vytéká z pěkného rybníka, již nebylo daleko. Protože někteří z nás už zde byli loni, nebyl problém rybník najít. Začátek toku Dračice jsme tedy označili a chvátali na druhou stranu Kaprounu, na zastávku úzkokolejné dráhy. Ta je známá tím, že zde v červnu roku 1900 byl vyhozen z vlaku Jára Cimrmann, když cestoval jako černý pasažér. Místo jsme zdokumentovali, lehce posvačili a za chvilku už nás unášel motoráček k Jindřichovu Hradci. Z něho jsme obdivovali krásnou přírodu podél železnice a asi za hodinu už jsme pokračovali z J.Hradce podél Nežárky směrem k Hornímu Žďáru a Malíkovu, zase na kolech. Trošku nás honila hrozící bouřka, ale ujeli jsme jí. Když jsme přijeli k Peršláku, kde už nám všem silně kručelo v břiše, rozhodli jsme se zde na jídlo nestavit a raději jsme pokračovali na rybičku k Sumečkovi na Staňkov. O tom, že nám jako vždy chutnalo, není třeba pochybovat, a abychom si udělali radost z pocitu dobře vykonané práce, zastavili jsme ještě na pohár horkých malin se zmrzlinou na Medenici. Pak už nám stačilo projet okolo rybníků Medenice a Skalice zpátky na Novou Huť k zámečku a za pár minut už jsme měli natočené pivo v campu U Pavlisů, odkud jsme ráno vyjeli. Ujeli jsme celkem 85 km na kole a 22 km vlakem. Moc krásný výlet, se kterým všichni účastníci vyjádřili spokojenost. Na doplnění bych rád ještě uvedl, že jsme se koncem září vydali do Kaprounu znovu pro návštěvní knihu a zkontrolovat, v jakém stavu jsou informační tabulky. S lítostí jsme zjistili, že tabulky na místě nejsou, jednu jsme našli 50m pod strání u rybníka zlomenou a druhou vůbec, stejně tak dopadla návštěvní kniha včetně schránky. Také po ní ani stopa. I když jsme při osazování počítali i s tou možností, že ne všichni lidé jsou uvědomělí, přesto v duchu jsme si říkali, že turisté a především cykloturisté jsou milovníci přírody a jistě budou vděčni, když jim ukážeme novou přírodní zajímavost. Bohužel jsme se mýlili!! Poškodit je mohl samozřejmě i kdokoliv jiný!!! Druhý červencový svátek v neděli došlo opět na změnu, protože část výletní trasy Okolo třeboňských rybníků byla pod vodou. Vydali jsme se za jistotou, a to Po hraničních stezkách Vitorazska, kde jsme věděli, že pojedeme po asfaltu a velká voda nikde jinde nehrozí. Na startu jsme přivítali cykloturisty z Tábora, Prahy, Pelhřimova, Studené a Nové Bystřice. Celkem nás bylo 16. Vyjeli jsme z campu U Pavlisů na Novou Huť okolo zámečku hraběte Stadiona a dále po signálce směrem k mostu přes Dračici. Prohlédli jsme si jejího patrona, kamenného dráčka, a pokračovali okolo bývalých kasáren PS na Tokáništi, zrušenou vesnicí Kunšach stále po signálce, dříve úderné cestě pohraničníků, k hraničnímu přechodu Halámky. Odtud je krásně vidět na rozsáhlý areál halámské pískovny, který se stále rozšiřuje, téměř až k cyklostezce. Zřejmě těžba opět nabírá vyšší obrátky. Cestou jsme pomohli jednomu nešťastnému cyklistovi, který s sebou nevozí základní výbavu, s opravou jeho kola a s dobrým pocitem nás za chvíli vítala další bývalá kasárna pohraničníků na Krabonoši. Za mostem přes Lužnici uhýbáme prudce doleva a směřujeme k Českým Velenicím. Míjíme obrovskou sluneční elektrárnu ve výstavbě a před velenickou celnicí chválíme firmu, která ve městě opravuje vozovku. Po naší poslední návštěvě v květnu přidala na tempu a dopravní situaci tak pomalu vrací k normálu. My máme však namířeno do Gmündu na zmrzlinu. Jako vždy je výborná, Vinařské stezky 2009 stejně tak jako ochota obsluhujícího personálu. Pomalu se hlásí hlad, a tak se vracíme do Velenic k Hubertovi. Dáme něco na zub a okolo hřbitova stoupáme na Andělský vrch, abychom se pak dlouhým sjezdem dostali až na Fišerovy Chalupy, také bývalá kasárna. Stále z kopce pokračujeme na Žofinu Huť, za kterou odbočujeme vlevo na cyklostezku vedoucí do Dvorů nad Lužnicí. Zaskočíme k Charvátům na jedno a přes Rapšach se vracíme zpět na Františkov. Ujeli jsme 54 km a nás opět potěšilo, že jsme několik dalších lidí přivedli na to, že zdravý pohyb na zdravém vzduchu přispívá k jejich dobré kondici. Po svátečních dnech jedna skupina členů našeho cykloklubu odjela do Rakouska absolvovat natěžko cyklostezku Okolo Solné komory se začátkem v Salzburgu. Zprávu o této cestě přineseme v některém z příštích čísel. Další skupina se vydala na druhé pokračování Vinařských stezek. Vyjeli jsme 7. července a na cestě jsme byli šest dní. Než jsme však putování zahájili, provázela nás řada potíží. Někteří přihlášení účastníci se těsně před odjezdem začali odhlašovat pro různé důvody, a tak nebylo vůbec jasné, kdo pojede. Nakonec to vypadalo, že zbydeme tři. Nejprve měl zdravotní problémy Bob a při jeho hypochondrických syndromech jsme se pomalu s cestou loučili. Nakonec se dal dohromady a překvapil. Byl zdráv a připraven na cestu. Totálně však zklamal Náčelník. Nejprve říkal, že 100% jede, snad jenom kdyby mu uřízli nohy, bude doma. Dva dny před odjezdem za mnou přijel na chalupu s plným bramborákem pravých hřibů a povídá: Podívej se, jak jsem zpocenej-angina jako prase, zítra si jdu pro antibiotika a budu ležet! No ve snaze ho vyléčit, jsme dali plzeňský, pěkně studený jen v něm zasyčelo, k tomu dal cigáro a šel se léčit. Říkám si, bude scházet, v duchu zase přemítám-kecá, nic mu není. Třeba, kdyby šel na ty houby ještě jednou, tak se vypotí a v den odjezdu bude dobrej. Volám to Bobovi a ten říká: Chudák náčelník, bude bez nohou! Tak jsme nakonec jeli sami dva a nebylo to taky špatný, i když ve větší partě je to lepší. Začali jsme v rakouském Pulkau na stezce Burgunder Weinradweg, která nás vedla vinicemi, cestami plných bláta po nedávných deštích až k větrným mlýnům nad městečkem Retz. Začali jsme poměrně velkými kopci, které nás pak provázely celou první a další etapu. Retz jsme nechali za zády a podél státní hranice jsme signálkou pokračovali okolo Heilige Stein, obětní kámen, na vinici Šobes, rozkládající se v meandru Dyje na vysoké a dlouhé stráni. Přes prudké sjezdy a výstupy jsme se dostali k visuté lávce přes řeku Dyji a přibližovali se k Šobesu. To co jsme sjeli dolů, jsme na druhé straně museli zase vystoupat, ale pěšky, neboť po velkých kamenech, kterými byla cesta vydlážděna, to dost dobře nešlo. Nahoře u stánku firmy Znovín jsme ochutnali každý dvě půl decky bílého, vyfotili se a stejnou útrpnou cestou se vraceli nazpátek. Vylezli jsme po svých kopec na druhé straně a na vrcholu se dali k hraničnímu pokračování na str. 6

6 6 SUCHDOLSKÝ ZPRAVODAJ listopad 2009 Cykloklub DRAČICE... pokračování ze str. 5 přechodu Hnanice a pomalu se vraceli podél řeky Pulkau do cíle. Ujeli jsme jen 46 km, ale v těch kopcích jsme toho měli dost. Pak následovala druhá etapa okolo Novomlýnských nádrží, přes Pouzdřanskou step, Popice, Hustopeče, Starovičky a Velké Pavlovice. Stále mezi vinicemi míříme do Bořetic-recesistické republiky Kraví Hora, kde stoupáme k místní rozhledně na stejnojmenném kopci. Dal nám zabrat, a tak dostáváme chuť na víno z mnoha sklepů, okolo kterých jedeme. Bohužel všechny zavřené a nikde ani živáčka, až na jednoho, který se tam pokoušel pracovat. Ptáme se, kde bychom ochutnali víno a proč je všude zavřeno. Říká: Všichni šplíchajó, jsou ve vinohradech, furt leje, tak aby zahnali tu perenosporu nebo tak nějak se to jmenuje! Poradil nám místní hotel, kde skutečně měli vzorky od všech vinařů z Bořetic. Ještě nás k tomu nechali nakouknout do kanceláře prezidenta republiky i některých ministrů. Když recese, tak se vším všudy. Po degustaci jsme nabrali směr Podivín a Lednice. Navštívili jsme Janův Hrad, Lednický zámek a Minaret. Poté již jedeme pěknou lesní stezkou podél Dyje na Bulhary, Milovice, Pavlov a Dolní Věstonice do Strachotína. Tachometry nám ukazují 83 km. Trochu jsme v závěru zmokli, tak se převlékáme do suchého a přejíždíme do Mutěnic, kde nás čeká start třetí etapy. Přes den nám počasí zatím přeje, ale v noci prší teměř každý den, a tak už se vinicím pomalu začínáme vyhýbat pro bláto a raději volíme cestu po asfaltu okolo nich. Třetí etapu máme v plánu i větrný mlýn u Poddvorova ke kterému vede cesta po hřebeni okolo vinice. Náhle asfaltka skončí a my musíme na polní cestu, která vypadá po nočním dešti naštěstí celkem dobře. Po několika kilometrech bezstarostné jízdy jsem najednoul dostal smyk a už jsem se válel v černém mazlavém blátě, které zde nestačilo zaschnout. V loužích okolo jsem se omyl z největšího a očistu pak dokončil v Čejkovicích v hospodě, kde jsme se stavěli na oběd. Bob se smál ještě za kilometr, měl štěstí, že jel za mnou, jinak jsem se smál asi já. V dalším průběhu cesty nás zastihl déšť a tak jsme zaběhli do hospody v Mistříně, kde jsme se stali středem pozornosti místních štamgastů. Museli jsme vyprávět odkud a kam jedeme, dát si s nima po skleničce a na závěr nás hostinský ještě společně vyfotil. Přidali nám radu, abychom nezapomněli navštívit nedaleký zámek Milotice se zahradou ve francouzském stylu. Skutečně to bylo pěkné. Vzhledem k nepříznivému počasí nás napadlo v nedalekých Skoronicích navštívit kamaráda z vojny, který vlastní vinný sklep. Samozřejmě byl ještě v práci, ale jeho energická žena nechala veškeré práce (zrovna měnili okna) a se slovy: Když je beseda, tak je beseda! Práce neuteče,! naložila do velkého košíku klobásky, uzené, okurky, škvarky a čerstvý chléb, sedla na kolo a už s námi spěchala do sklepa. Nemusím ani dodávát, že se návštěva protáhla, a tak jsme se dočkali i kamaráda. Přibalili nám několik lahví vína na cestu do batůžků a lehce unaveni jsme se vydali na 20-ti kilometrovou zpáteční cestu na ubytovnu. Nakonec nám tachometr ukázal 64 km. V pátek, čtvrtý den našeho putování, jsme jeli přes Dubňanskú horů s cílem navštívit Dubňany, Ratíškovice, Hodonín a okolí. Hned za sklepní uličkou v Dubňanské hoře se nám podařilo zabloudit tak, že jsme se trmáceli hlubokým pískem, který na lesní cestu naplavil noční déšť. Naštěstí jsme v hlubokém lese potkali chlapíka, který nám řekl, že jsme nedaleko Mistřína, čímž nás nepotěšil, protože tam jsme byli den před tím, ale poradil nám alespoň. jak se z té šlamastyky dostaneme. Po výjezdu na silnici jsme se dobrých 6 km vraceli do Dubňan a teprve pak odbočili na Ratíškovice, kde mají šlapací drezíny, které jezdí po zrušené vlečce a je to taková místní atrakce. Za chvíli zase prší, a tak Hodonín necháváme stranou a jedeme přes Vacenovice a Vlkoš schovat se a usušit znovu ke kamarádovi do Skoronic do sklepa. Prší docela dost a nám se od dobrých lidí a dobrého vína nechce. Na chvilku přestalo, tak rychle zvedáme kotvy a upalujeme k Mutěnicím na ubytovnu, protože kolem 18,00 hodin jsme očekáváni u dalšího kamaráda ve sklepě. Náročný den!!! Zase 62 km, rychlá sprcha a za chvíli již plníme společenské povinnosti. Zde si vyslechneme poutavé povídání o víně, přitom musíme ochutnávat vzorky ze všech asi 30 sudů, a než se nadějeme, je půlnoc a únava se pomalu hlásí. Nejen z dnešního podaného výkonu na kole. Loučíme se tedy, protože ráno nás čeká další přejezd na pátou etapu do Strážnice. Je sobota, počasí je konečně solidní a vypadá, že bude krásný den. Startujeme ve Strážnici na náměstí a čeká nás pohodová trasa přes Vnorovy, Veselí nad Moravou, kde najíždíme na pěknou cyklostezku podél řeky Moravy a Baťova kanálu. Projedeme zámeckým parkem a stezka nás vede na Uherský Ostroh, Ostrožskou Novou Ves, Kostelany, Nedakonice, Moravský Písek a Bzenec. Zde se těšíme na jednu z posledních ochutnávek vína, ale zase jsme špatně odbočili a sklepní uličky jsme minuli. Tak si dáme kalíšek až ve Strážnici, kde jsme ještě prohlédli zámek a zámecký park, naložili kola a vydali se do Starého Města, kde nás čekal poslední nocleh naší cesty. Ujeli jsme 57 km po naprosté rovině a v krásné přírodě. Po příjezdu nás čekala teplá sprcha v místní škole, kde jsme byli ubytováni, neboť náš kamarád Jarin, jinak také člen našeho cykloklubu, tam dělá školníka. Večer pro nás přichystal překvapení v podobě velké grilpárty na místním stadionu s živou hudbou. Tak jsme si na závěr i zatancovali a ochutnali místní speciality jak z grilu, tak i ze švestek. Spali jsme jako zabití a ráno to vypadalo, že už se na kola nedonutíme. Tanec v písku nás zmohl víc než jízda na kole, ale nakonec jsme konstatovali, že jsme přijeli na Moravu sportovat a poslední etapu už přežijeme. Jarin připravil nejen dobrou snídani se svatebními koláčky, které zbyly ze svatby jeho syna, ale i zajímavou závěrečnou etapu. Pochopil, že už máme trochu krizi, a tak se rozhodl nás netrápit. Objel s námi asi 20 km trasu do Boršic ke svému švagrovi, který spolu s manželkou patří také do našeho klubu, a tam tradiční moravská pohostinnost pokračovala. Čerstvé buchty, vynikající steaky a další dobroty naše putování zakončily, protože jsme se tak přejedli, že jsme kola naložili na auto raději hned tam a po vytrávení se vypravili k domovu. Závěrem jsme se shodli na tom, že jsme si šestidenní výlet užili, počasí sice trochu zlobilo, ale jinak to šlo a že příště kvůli našim přibývajícím letům budeme vybírat trasy s méně kopci a také takové, kde nemáme tolik známých, abychom nemuseli absolvovat tolik koštovaček, i když byly samozřejmě příjemné a těšili jsme se na ně. Tak jsme hned po příjezdu domů vymysleli na příští rok čtrnáctidenní putování od pramenů Vltavy na Kvildě Vltavskou cyklostezkou až do Mělníka k soutoku s Labem. Známí po cestě nebudou, sklepy snad až v Mělníku, ale kopcům se nevyhnem. Stejně se už ale na ně těšíme, abychom si stále dokazovali jací jsme mladíci. Chcete-li také omládnout, dejte se přes zimu do tréninku a pojeďte s námi. Už dnes vás zveme nejen na tuto akci, ale i na ostatní, které budeme v tradičních termínech pořádat. V dalších číslech vás s nimi seznámíme. Do konce prázdnin zbýval více jak měsíc a členové našeho cykloklubu postupně najížděli do campu U Pavlisů na Františkově na dovolenou. To je další příležitost, jak utužovat kolektiv nejen mezi námi, ale i s rakouskými kolegy z Gmündu z klubu Pedall Ritters Rytíři pedálů, s kterými jsme navázali kontakt při květnových akcích. Začali jsme návštěvou Pivovarských slavností v Třeboni, další víkend jsme měli v campu příjemnou grilovačku spojenou s výletem do Gmündu na cyklistické závody. Samozřejmě, že jsme nezapomněli na tradiční trať Okolo třeboňských rybníků a několik dní nato za námi do campu přijeli rakouští kolegové na kolech s kytarami, spolu s námi si pochutnali na grilovaných specialitách a k tomu nám pěkně zahráli a zazpívali. Domů se jim asi jelo trochu těžko, ale všichni to zvládli bez nehody. Druhý víkend v srpnu se vydáváme přes Horní Stropnici a Šejby do rakouských lázní Harbach. Počasí nám přálo a až na jeden defekt to byl příjemně strávený den. Hned další den si dáváme sraz v Petříkově v hospodě, protože Bob slaví narozeniny. Než se tam však všichni sejdeme, máme každý v nohách minimálně 50 km. Popřejeme mu a po krátké oslavě se zase vydáváme každý ke svému domovu. Naše skupina najela 75 km. 31. srpna projíždí Vitorazskem dva naši kamarádi František Šesták a František Hejtmánek, kteří se vydali na dlouhou cestu podél Železné opony a v campu U Pavlisů nocovali. Jedeme jim s kamarády do Nakolic naproti a pak je přes České Velenice, Halámky a London doprovázíme na Františkov. Chvilku s nimi besedujeme a ráno po snídani se s nimi opět loučíme, protože je čekají další kilometry podél státní hranice. pokračování na str. 7