PROJEKTOVÁNÍ POZEMNÍCH KOMUNIKACÍ

Transkript

1 VYSOKÉ UENÍ TECHNICKÉ V BRN FAKULTA STAVEBNÍ ING. MICHAL RADIMSKÝ PROJEKTOVÁNÍ POZEMNÍCH KOMUNIKACÍ MODUL 3 ODVODNNÍ SILNIC A DÁLNIC STUDIJNÍ OPORY PRO STUDIJNÍ PROGRAMY S KOMBINOVANOU FORMOU STUDIA

2 Projektování pozemních komunikací Modul 3 Ing. Michal Radimský, Brno (21) -

3 Obsah OBSAH 1 Úvod Cíle Požadované znalosti Doba potebná ke studiu Klíová slova Odvodnní silnic a dálnic Psobení vody Povrchová voda Píkopy Rigoly Drenáže (trativody) Odvodovací potrubí Odvodnní zemní plán Systém kanalizace Stokové sít Závr Shrnutí Studijní prameny Seznam použité literatury Seznam doplkové studijní literatury (21) -

4

5 Úvod 1 Úvod 1.1 Cíle Cílem toho modulu je seznámit Vás s problematikou odvodnní pozemních komunikací. Co si vlastn pod pojmem odvodnní pedstavit. Nauíte se, jaké jsou druhy odvodnní a kdy a kde se dají využít. 1.2 Požadované znalosti Projektování pozemních komunikací z pedmtu Pozemní komunikace I. 1.3 Doba potebná ke studiu Doba potebná k nastudování toho modulu se dohaduje na cca 8 hodin. 1.4 Klíová slova Odvodnní, vodní režim v podloží, píkopy, rigoly, trativody, odvodovací potrubí, zemní plá, stoková sí. - 5 (21) -

6

7 Odvodnní silnic a dálnic 2 Odvodnní silnic a dálnic 2.1 Psobení vody Tleso silniní komunikace (zejména aktivní zóna a podloží) a okolní pozemky musí být zabezpeeny proti škodlivému psobení povrchových i podzemních vod. Rychlé odvedení srážkové vody z povrchu komunikace je nutné z dvodu zachování dobrých podmínek pro bezpenou jízdu vozidel a omezení prsaku vody do konstrukních vrstev, zpevnní a na zemní plá. Úinné odvodnní plán musí zabezpeit podkladní vrstvy vozovky a aktivní zónu proti nepíznivým úinkm vody. Povrchová voda z vozovky, která nemže nebo nesmí petékat rozptýlená pes svah násypového tlesa do okolního terénu, se musí zachytit odvodovacím zaízením a odvést mimo tleso silnice a dálnice. K pevedení vody napí tlesem silnice nebo dálnice slouží zejména mosty a propustky. V pásmech ochrany vodních zdroj se zneištná dešová voda zachytí v nepropustných odvod- ovacích zaízeních a vyistí se v istících zaízeních. Povrchová voda pitékající po terénu k záezovým svahm mže zapíinit vznik eroze povrchu svahu, proto se v tchto pípadech užívá tzv. nadzáezový píkop. Pro posouzení funkce silniního tlesa je dležitá veliina nazývaná vodní režim podloží. Jedná se o zatídní podloží podle: hladiny podzemní vody h pv hloubky promrzání h pr kapilární výšky h s Dležitým faktorem pro posuzování je h pv. Porovnává se vzdálenost hladiny podzemní vody a hloubka promrzání. Podle toho rozlišujeme ti typy vodního režimu: difúzní (píznivý) pendulární (nepíznivý) kapilární (velmi nepíznivý) - 7 (21) -

8 Projektování pozemních komunikací Modul 3 Obr : Vodní režim v podloží Jestliže pvodní vodní režim, zejména hladina podzemní vody, nepízniv ovlivuje tleso silnice a dálnice, navrhne se potebné odvodovací zaízení, které vodní režim upraví. Odvodnní tedy chápeme jako odstranní vody z konstrukce, zemního tlesa a z podloží konstrukce. Jedná se o základní pedpoklad bezpené a bezporuchové funkce komunikace. Škodlivé psobení vody je významn spojené se stídáním záporných a kladných teplot. Tento stav je nebezpenjší než konstantní záporná teplota. Pi stídavých cyklech dochází k optovnému rozmrznutí a zmrznutí vody. Dostane-li se tato voda do spár, trhlin pór apod. zane pi zmrznutí zvtšovat svj objem a tím vyvíjet tlak na stny spár, atd. Tlak je natolik velký, že dojde k postupnému rozevírání spár, trhlin, pór, atd. Z hlediska pvodu mžeme rozlišit vodu na povrchovou a podzemní. Ani jeden pípad nesmí být podceován. Vodou povrchovou rozumíme srážky, vodotee, atd. Pod pojmem voda podzemní si mžeme pedstavit vodu prlinovu, puklinovou a kapilární. Provázanost mezi obma typy je zejmá. 2.2 Povrchová voda Jedná se o vodu srážkovou, pípadn vodu ve vodoteích i pirozených a umlých nádržích. Povrchové odvodnní musí zajistit zejména rychlé a plynulé odvedení srážkových vod z povrchu silniního a dálniního tlesa. Odvedením srážkové vody jsme schopni regulovat nepíznivé zvyšování vlhkosti, které mže zapíinit rozmáení krytu, zdvih vlivem mrazu atd. Návrh odvodovacího zaízení musí být vyešen se zetelem na svedení vody do pilehlého terénu, nebo do kanalizaní sít s uvážením všech navazujících vodohospodáských objekt. Pi návrhu je úelné zohledovat ekonomické hledisko jakožto nižší zábor zemdlské pdy, snížené nároky na údržbu atd. Pro odvedení povrchových vod je úelné vhodn upravit píné sklony koruny a zejména pak sklony svah zemního tlesa a okolních pozemk se sklonem k tlesu pozemní komunikace (PK). Prvním pípadem povrchového odvodnní je volba píného a podélného sklonu vozovky jízdních, pídatných a pidružených pruh a nezpevnné krajnice. - 8 (21) -

9 Odvodnní silnic a dálnic Bžn užívanou hodnotou píného sklonu jízdních pás je 2,5% a pro nezpevnné krajnice 8%. Z hlediska podélného sklonu není vhodné používat sklony menší než 0,5% (v odvodnných pípadech 0,3%). Pro odtok z povrchu je urující výsledný sklon, který musí být nejmén 0,5% (v odvodnných pípadech 0,3%). m výsledný sklon [%] p píný sklon [%] s podélný sklon [%] m = s p (1) Je nezbytné dodržet minimální výsledný sklon v kritických místech, pípadn se takovým místm radji vyhnout. Kritickými místy jsou: vrcholové zakružovací oblouky a s tím související sklon sestupnice/vzestupnice údolnicové zakružovací oblouky a s tím související sklon sestupnice/vzestupnice inflexní ešení smrového motivu napojení kižovatkových vtví parkovišt, aj. velké plochy Nezpevnné stední dlící pásy jsou odvodovány samostatn. Návrh konstrukce vozovky má vylouit v návrhovém období nerovnosti, které by bránily odtoku vody z povrchu vozovky. Druhý zpsob povrchového odvodnní zajišují odvodovací zaízení. Podle smru vedení rozlišujeme: podélné odvodovací zaízení píné odvodovací zaízení plošné odvodovací zaízení Podle zpsobu založení: a) otevené píkopy rigoly odvodovací proužky otevené žlaby, odvodovací žlábky a štrbinové žlaby skluzy, kaskády, stupn, prahy a vývary vsakovací jámy a vsakovací prostory uliní vpust a horské vpust b) kryté odvodovací potrubí, kryté žlaby a stoky - 9 (21) -

10 Projektování pozemních komunikací Modul 3 drenáže (pípadn trativody) nebo jejich kombinace 2.3 Píkopy Píkopy se zizují podél okraje silniní koruny, u paty svahu, podél temena záezového svahu a pípadn mimo silniní tleso. Jejich tvar závisí na jejich vlivu na bezpenost silniního provozu, kapacitních požadavcích, sklonech pilehlých svah silniního tlesa a terénu a geotechnických podmínkách území. Základním typem je píkop trojúhelníkový se sklony svah nejvíce 1:2,5. Dno píkopu musí být minimáln 0,20 m pod vyústním zemní plán. Nejmenší dovolená hloubka píkopu je 0,30 m. Dsledkem hloubky a malého sklonu je velká šíka zemního tlesa. Obr : Trojúhelníkový píkop Dalším typem je lichobžníkový píkop se šíkou dna nejmén 0,30 m a sklony svah nejvíce 1:2,5. Píkop se sklonem svah vtším než 1:2,5 se navrhne, jestliže je píkop oddlen od koruny silniního nebo dálniního tlesa (záchytný píkop, píkop za záchytným bezpenostním zaízením) a na úsecích silnic s nejvyšší dovolenou rychlostí do 60 km/h. Obr : Záchytný píkop - 10 (21) -

11 Odvodnní silnic a dálnic Obr : Zpevnný lichobžníkový píkop Píkopy jejichž dno leží nad úrovní plán zemního tlesa, musí být vždy zpevnny a doplnny podélnou drenáží (trativodem). Tím se dosáhne úspory z hlediska šíky tlesa PK a zárove je zajištno odvodnní zemní plán. Pro zajištní toku vody v píkopu musí být minimální podélný sklon vtší nebo alespo roven 0,5 %, u zpevnného dna nejmén 0,3 %. V pípad sklon vtších než 3 % musí být dno píkopu zpevnno a tím zabránno jeho pípadné erozi. Posouzení dna píkopu se tedy provádí v závislosti na podélném sklonu a na hydrotechnických pomrech. 2.4 Rigoly Rigoly patí mezi otevená odvodovací zaízení s nejvtší hloubkou 0,30 m. Nejmenší dovolený podélný sklon je 0,5 %, v obtížných podmínkách 0,3 %. Z rigol jsou vody obvykle odvádny pomocí dešových vpustí do kanalizace, nebo vyústny jednotliv do svahu silniního tlesa a pomocí skluz do podélných píkop. Obdobnou funkci plní pejízdný obrubník (betonový nebo asfaltový), osazený za zpevnnou ástí krajnice, ve kterém jsou vynechány mezery ve vzdálenostech podle výpotu odtokového množství, tak aby voda nezasahovala do pojíždné ásti vozovky. V tchto mezerách navazují na obrubník skluzy, kterými je voda odvádna do podélných píkop. Tento zpsob odvodnní se používá tam, kde se má zabránit vsakování zneištných vod do okolního terénu. Je vhodný pedevším z ekonomického hlediska (úspora kanalizace i dešových vpustí a tam kde je nutno zabránit erozi svahu) a použije se tam, kde je dostatek prostoru pro kapacitní podélný píkop pod svahem silniního tlesa (21) -

12 Projektování pozemních komunikací Modul 3 Obr : Rigol v záezu s podélným trativodem a s odvodovacím potrubím Obr : Krajnice na zemním tlese s odvodnním vozovky monolitickým rigolem Rigoly se navrhují: a) v místech velkých záez, v místech drahých i stísnných pozemk za hranou koruny silniní komunikace v bžných pípadech na úkor nezpevnné ásti krajnice ve stísnných pomrech b) v nezpevnné ásti stedního dlícího pásu podél vnitního vodícího proužku c) na dopravních plochách obslužných dopravních zaízení, které nelze odvodnit píkopy Rigoly jsou vždy doplnny podélnou drenáží. 2.5 Drenáže (trativody) Trativody se umístí v tlese pozemní komunikace tak, aby pi jejich pípadné poruše nebylo nutno odstraovat bezpenostní zaízení a nedocházelo k poško (21) -

13 Odvodnní silnic a dálnic zení jednotlivých vrstev vozovky. Drenáže musí zajišovat odvodnní zemního tlesa i v prbhu výstavby PK. Podélná drenáž se navrhne: v záezu v násypu podél patních píkop (dno píkopu leží nad úrovní zemní plán) v nezpevnné ásti stedního dlícího pásu Umístní drenáže v záezu je koncipováno tak, že musí být zajištno odvodnní i v prbhu úpravy zemní plán a pi zizování jednotlivých vrstev. Trativod je opaten v pravidelných vzdálenostech kontrolními šachtami. Voda z drenáže se odvádí mimo komunikaci nebo do kanalizace. V záezu se trativod umísuje mezi dnem píkopu nebo rigolu a zpevnnou krajnicí nebo bezpenostním zaízením tak, aby jeho poloha umožovala povrchové odvodnní zemního tlesa i v prbhu úpravy zemních plán a pi zizování jednotlivých vrstev vozovky. Jeho poloha a uspoádání musí zárove umožovat prohlídku a údržbu po výstavb pi pípadné poruše, a to bez odstraování bezpenostního zaízení a bez vážnjšího porušování ukonení jednotlivých vrstev vozovky. Pokud se trativod zizuje v násypu, umísuje se podél patních píkop nebo rigol tak, aby vzdálenost os píkopu nebo rigolu a trativodu byla alespo 1,25 m. Dno trativodu musí být nejmén 0,25 m pod úrovní rostlé plán v záezu nebo rostlého podloží (na pat násypového svahu). Pi výmn rostlé zeminy pod plání (zízení upravené plán) se provede dno podélného trativodu tsn (asi 0,1 m) pod úrovní této snížené plán. Obr : Píkop v záezu s trativodem - 13 (21) -

14 Projektování pozemních komunikací Modul 3 Obr : Drenážní šachty DN 800 a DN1000, kótováno v [m] Trativody mžeme rozdlit na: podélné - mlké podélné - hloubkové píné Podélné mlké trativody slouží zejména k odvodnní plošného odvodovacího zaízení (podsypu) a plán. Trativod se navrhuje na základ zhodnocení vodního a teplotního režimu. Trativod je konstrukn uspoádán jako potrubí z trativodek (z drenážních trubek) z pálených cihláských hlín (podle SN ), pop. jako perforované tvárnice z plast obsypané propustnou vrstvou. Materiál této vrstvy musí vyhovovat filtraním kritériím (nestejnozrnitosti). Podmínky pro použití materiálu jsou stejné jako pro materiál pro podsyp. Výplový materiál pro trativody hloubkové má mít ve zhutnném stavu hydraulickou vodivost: k = 1*10 4 m / s (2) Mlké podélné trativody se umísují na okraj vozovky, a to pi stechovitém sklonu po obou jejích stranách, u jednostranném sklonu plán pi její nižší stran. Pro konstrukní uspoádání a rozmry mlkého podélného trativodu platí tyto hodnoty: maximální délka od vyústní 100 m, minimální svtlost drenážních trubek do délky 50 m D = 0,1 m (u trubek perforovaných z plast D = 0,08 m), minimální hloubka pod úrove plán v místech trativodu 0,25 m, minimální podélný sklon je 0,5 % - 14 (21) -

15 Odvodnní silnic a dálnic V každém pípad však musí dno drenáže ležet v nezámrzné hloubce. Zasahuje-li hloubka promrznutí do podloží hloubji než 0,20 m, dlají se do hloubky promrznutí pechodové klíny ve sklonu 1:5 až 1:10 mezi trativodem a podložím. Voda z podélného trativodu se vyvádí (pibližn po 150m) bu pínými trativody do svahových sklon na násypu, nebo do odvodovacího potrubí. V místech odboení píného trativodu nebo ve smrových lomech se zizují revizní šachty. Píné mlké trativody se používají na odvodnní zjištných lokálních pramen pod vozovkou, pop. pod zemním tlesem. O materiálech pro píné trativody platí stejná ustanovení týkající se mlkých trativod podélných. Rozmry píných trativod a jejich konstrukní úprava: hloubka nejmén 0,50 m pod zemní plá, vždy však do nezámrzné hloubky šíka minimáln 0,40 m nebo 2/5 hloubky, svtlý prmr drenážní trubky minimáln D 0,10 m 2.6 Odvodovací potrubí Úelem odvodovacího potrubí je spolehlivé, hospodárné a zdravotn nezávadné odvedení dešových vod, které pitékají do odvodovacího zaízení silnice z vozovky a z pilehlého terénu do stávající kanalizace nebo do recipientu. Materiál potrubí musí být vodotsný a odolný proti mechanickým, chemickým a biologickým vlivm a proti namáhání pi istní stok. Nejvhodnjší je použití trub z kameniny, betonu, železobetonu, plast, sklolaminátu. Výbr potrubí a zpsob uložení se urí statickým posouzením a s ohledem na: zatížení nadložím a nahodilým zatížením povrchu vlastnosti základové pdy vlastnosti podzemní vody nerovnomrnosti sedání vlastnosti území (poddolované, seismické) technologií výstavby Výsledné hodnoty musí odpovídat mezní únosnosti trub ve vrcholovém zatížení, které uvádí výrobce trub. Souástí odvodovacího potrubí jsou objekty, které zajišují správnou funkci a možnost kontroly, ištní a údržby a možnost zachycení zneištní v odtékajících vodách. Nejastjší objekty: šachty a spadišt dešové vpusti odvodovací žlaby odvodovací štrbinové žlaby výústní objekty - 15 (21) -

16 Projektování pozemních komunikací Modul 3 dešové nádrže 2.7 Odvodnní zemní plán Odvodnní zemní plán se zajišuje píným sklonem, který se navrhuje základní hodnotou 3 % a peklápí se ve smrových obloucích souasn s povrchem vozovky. U nkterých konstrukcí (nap. smrov rozdlené komunikace) se upravuje sklon zemní plán, ped zaústním ochranné vrstvy do drenáže, do sklonu 6 %. Touto úpravou je zajištno také odvodnní stedního dlícího pásu, jehož povrch je upraven do tvaru V". Vsakováním se povrchová voda dostává do podélné drenáže, která se zaústí do kanalizaních šachet, nebo je (pes revizní šachtu) vyvedena samostatn drenážní výústí do svahu zemního tlesa a skluzem svedena do podélných píkop. V pípad, že vrchní vrstva podloží vozovky (aktivní zóna) je navržena z propustné zeminy, pod kterou je nepropustná zemina, je nutné podélnou drenáž umístit min. 0,20 m pod spodní ástí vrstvy z propustné zeminy, tzv. paraplání. U skladních záez je nutno plá upravit tzv. pestelením do nezámrzné hloubky, nebo vyrovnat skalní nerovnosti hubeným betonem tak aby voda, která by pípadn pronikla na tuto plá nezstávala ve skalních prohlubních, kde by v mrazovém období vytváela pípadné zdroje ledových oek. 2.8 Systém kanalizace Odpadní vody jsou podle svého pvodu rozdleny na vody: splaškové (obsahující splašky z kuchyní, koupelen, atd.) infekní (odpadní vody z nemocnic a jiných zaízení, které obsahují choroboplodné zárodky takového druhu a množství, že si vyžadují zvláštní zpsob ištní ped jejich vypouštním do veejné stokové sít) prmyslové vody (odpadní vody z nejrznjších technologických proces prmyslu a dále odpadní vody ze zemdlství) vody z povrchových srážek (dešové, snhové) ostatní, které se do stokové sít dostaly v dsledku nepedvídatelných okolností Z uvedeného seznamu je patrné, že pro náš obor dopravních staveb je jednou z hlavích položek práv odvedení povrchových vod. Dešové vody ze zastavného území a z extravilánu jsou rozhodující pro dimenzování stok jednotné soustavy. Dešové vody mají svj pvod z atmosférických srážek. Jejich kvalita je závislá na stupni zneištní ovzduší, objekt a ploch, z nichž je dešová voda odvádna. Množství tchto odpadních vod se mní v závislosti na intenzit dešt q S, ploše povodí S S a souiniteli odtoku závislého na charakteru zástavby. Q prtok dešových vod [l*s -1 ] Q = ψ * q * S (3) S S - 16 (21) -

17 Odvodnní silnic a dálnic Hodnota odtokového souinitele se stanoví individuáln ( =0 až 0,9) Stokové sít Σψ * S ΣS ψ = i i (4) Podle zpsobu odvádní odpadních vod jsou stokové sít rozdleny do dvou základních soustav: jedinou sítí jsou odvádny spolen splaškové vody oddlená stoková soustava (má dvojitou stokovou sí, z nichž jednou jsou odvádny splaškové vody a druhou vody z atmosférických srážek) V souladu se zavedením evropských norem se zvýšily požadavky na efektivn vynaložené náklady a na ochranu životního prostedí i v oblasti vodohospodáství, konkrétn ve výstavb kanalizací. Do této doby využívanou hloubkovou, gravitaní kanalizaci provází vstup tzv. alternativních technologií, jako jsou nap. tlaková, podtlaková, pneumatická kanalizace apod. Základní rozdíl mezi klasickou a alternativní kanalizaní sítí je, že režim proudní je v klasické síti podstatn ovlivnn sklonem potrubí. Pi malých sklonech a malých rychlostech dochází v potrubí k usazování splavenin, pi velkých sklonech a velkých rychlostech mže být porušován trubní materiál a objekty na síti. Rozložení a uspoádání jednotlivých stok závisí na konfiguraci terénu, na urbanistickém ešení zástavby a na vztahu k vodnímu toku. Pedností tlakové (alternativní) kanalizace je možnost uplatnní v odkanalizování od nkolika obcí až po samostatn osídlené nemovitosti, v ochranných pásmech, v oblastech s výskytem spodních vod, v rovinatých i zvlnných lokalitách. Vzhledem k malým prezm potrubí od D 40 mm po D 160 mm se mohou vést od odpadového potrubí nemovitostí až po istírnu odpadních vod (OV). Dá se poítat s napojením na již vybudovanou hloubkovou kanalizaci, s využitím protlak, s vedením potrubí v zelených pásech s možností vyhnutí se pekážkám apod. Pro realizaci tlakové kanalizace je mimo uvedené možnosti dležité, aby OV i již vybudovaná hloubková kanalizace s následnou dopravou splaškových vod nebyly vzdáleny víc než 5 až 6 km od odkanalizovaných lokalit. Charakteristickým rysem tlakové kanalizace je vybudování: uzavené tlakové potrubní sít uložené v nezámrzné hloubce, která není spádová, ale v podstat kopíruje terén, sbrných erpacích jímek (SJ), do kterých je svedena splašková voda z jedné i více nemovitostí, erpacího soustrojí s dezintegrátorem - zdrojem tlaku a automatiky spínání. S ohledem na podmínky klasické kanalizace se vyvinulo nkolik systém stokových sítí: radiální navrhuje se tam, kde odvodované území nemá dostatený sklon k recipientu a je ekonomicky odvodnné odvádt odpadní vody do stedu kotliny, akumulovat je a peerpávat i - 17 (21) -

18 Projektování pozemních komunikací Modul 3 vtevnatý navrhovaný v lenitém terénu s nepravidelnou zástavbou úchytný navrhovaný v plochém íním údolí se sklonem zastavného území k vodnímu toku pásmový uplatovaný pi odvodování rozsáhlejších území s vtšímu výškovými rozdíly Obr : Uspoádání stokových sítí a) radiální, b) vtevnatý, c) úchytný, Dlení stok podle konstrukce: prefabrikované monolitické zdné d) pásmový Materiál pro stoky musí odolávat mechanickým vlivm, má být odolný vi agresivním vlivm látek obsažených v odpadních vodách a má vykazovat dostatenou odolnost. Dlení stok podle použitého materiálu: z cihel (používaní díve, dnes ojedinle) beton železobeton kamenina litinové plasty ocel Kameninové trouby patí z hlediska chemické odolnosti k nejkvalitnjším materiálm pro výstavbu stokové sít. Jsou vyrábny ve svtlosti DN 50 až 600. Pi návrhu stok se pipouští nejmenší svtlost DN 250. Betonové trouby jsou vhodné pro splaškové a odpadní vody nebo pro vody dešové. Pro odvedení dešových vod jsou vyrábny betonové trouby hrdlové válcové, betonové trouby pímé válcové s perem a polodrážkou a s patkou. Litinové trouby se v kanalizaní praxi používají jen výjimen, a to v pípadech, kdy jde o vtší provozní tlaky a rychlost. Dlení dle prezu: vejité (pedevším u monolitických a montovaných stok) - 18 (21) -

19 Odvodnní silnic a dálnic kruhové (pedevším u monolitických a montovaných stok) Stoky velkých rozmr se provádjí pímo ve stavební rýze. Kontrolní otázky Jakými zpsoby odvádíme vodu z pozemní komunikace? Jaké druhy odvodovacího zaízení rozeznáváme? Jakým zpsobem odvodníte povrch vozovky? Pro musíme odvodovat zemní plá? - 19 (21) -

20

21 Závr 3 Závr 3.1 Shrnutí Tento modul se zabývá otázkou odvodnní pozemní komunikace. Dává tenái pedtavu o možných postupech a ešeních pi odvodnní. Voda je dležitým faktorem, která ovlivuje pozemní komunikaci ve fázi návhu, stavby i po dobu užívání komunikace. Nelze ji v žádném pípad podceovat. 3.2 Studijní prameny Seznam použité literatury [1] Jandora J., Stara V., Starý M., Hydraulika a hydrologie. Brno: CERM, 2002 [2] Chochol Š., Lehovec F., Pošvám J., Rondoš L. Cesty a Dialnice I. Projektovanie. Bratislava: ALFA, Seznam doplkové studijní literatury [3] SN Projektování silnic a dálnic [4] Vzorové listy staveb pozemních komunikací, VL 2.2 Odvodnní - 21 (21) -