Masarykova univerzita. Filozofická fakulta. Ústav hudební vědy

Transkript

1 Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Sdružená uměnovědná studia Dagmar Vránová Bakalářská diplomová práce Zaniklé objekty Lednicko-valtického areálu Vedoucí práce: PhDr. Tomáš Jeřábek 2013

2 Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.....

3 Děkuji panu doktorovi Jeřábkovi za vedení práce, dále paní Ladě Rakovské, panu inženýrovi Krejčiříkovi a Danielu Lyčkovi za poskytnutí informací, podstatných pro vznik této práce.

4 Obsah Úvod 1 1. Uvedení do krajinářské tvorby Uvedení do prostředí Lednicko-valtického areálu Podoba lednické zahrady za jednotlivých knížat Karel z Liechtensteina ( ) Maxmilián z Liechtensteina ( ) Karel Eusebius z Liechtensteina ( ) Johann Adam z Liechtensteina ( ) Antonín Florián z Liechtensteina ( ) Josef Johann z Liechtensteina ( ) Josef Václav z Liechtensteina ( ) František Josef z Liechtensteina ( ) Osvícenský park Alois I. z Liechtensteina ( ) Johann I. Josef z Liechtensteina ( ) Alois II. z Liechtensteina ( ).50 Závěr.53 Resumé Summary Seznam vyobrazení Seznam pramenů a literatury

5

6 Úvod Valtický zámek byl od počátku působení Liechtensteinů na Moravě rodovou rezidencí, a to v časech, kdy ležel na rakouské straně i v době, od které byly Valtice připojeny k našemu území, bývalé ČSR. Od tohoto města se počala v minulosti odvíjet krajinářská tvorba na území, jenž vzniklo skrze spojení s Bořím lesem a Lednicí. Na počátku 17. století byl tak vytvořen unikátní celek, jenž zasahuje k Dolnímu Rakousku, k Břeclavi a Podivínu. Téměř každý z příslušníků rodu, nastupující jako kníže si kladl do popředí stavebního programu práci na valtickém zámku. Úpravami se ze zámku v Lednici a přilehlého okolí podařilo vybudovat nevídané reprezentativní prostředí, kdy nejen budova zámku, ale i park se širokým okolím je součástí sdělení, uloženého v krajině. Stavební dějiny Lednice jsou provázány s událostmi, probíhajícími na valtické rezidenci Liechtensteinů. Valtický zámek si ponechával funkci rezidenční a zámek v Lednici dotvářel až pokračoval funkcí letohrádkovou a voluptuární. Práce architekta, projektanta, sochaře, místního řemeslníka a dělníka na stavbách či přestavbách zámků zanechávala v úpravách lednického a valtického zámeckého parku své stopy. Budování a inovace reprezentačního krajinářského parku kolem sídel se stalo v důsledku postavení šlechtického rodu samozřejmostí. Lednická zahrada tvořila duchovní jádro rodu, jejímu přetváření se věnovala téměř každá generace, sídlící ve Valticích a budovala tak svůj Eden. Po velkých a nákladných úpravách byl vytvořen přijatelný terén, jenž umožňoval modelaci krajiny, kterou měl na starosti architekt. Mezníkem ve vývoji lednicko valtické ferme orné či ornamental farm můžeme označit etapu, ve které se střetává osobnost s filozofií knížete, činností architekta a uměleckých cechů na obou panstvích s počátky budování reprezentačního sídla v Lednici, coby rodového Edenu s rozmachem v krajinářské tvorbě a zahradní architektuře; období, kdy do upravené krajiny, sloužící k hospodářským účelům je poprvé vnášena estetická funkce je téma podkapitoly věnované Karlovi Eusebiovi. Druhou oblastí je krajinářská a architektonická činnost Aloise I., kde jsou počátky spolupráce Liechtensteinů s architektem Josefem Hardtmuthem a třetí oblastí je období za knížete Johann I. Josefa z Liechtensteina. Zahradní úprava a voluptuární výstavba vrcholila právě za jejich působení. Práce je zakončena působením Aloise Josefa II. z Liechtensteina ( ). Tato práce má za cíl vybádat a popsat stavby zahradní architektury, jenž se nedochovaly nebo se dochovaly pouze zčásti a nalézt informace o jejich stavební historii a podniknout 1

7 jejich reflexi. Má být tak vytvořen obraz zahrady v proměnách za jednotlivých knížat, která se menší či větší měrou orientovala na budování krajinářského parku. První zmínkou o stavebním dění v lednickém parku zaznamenáváme v časopise Patriotisches Tageblatt z roku 1804, kde se poprvé dovídáme o Hvězdném chrámu v Dolním lese. Dále se nám o stavbách v Lednici dochoval jeden z nejstarších dobových popisů Description des principaux parcs et jardins de l'europe: avec des remarques sur le jardinage et les plantations/ Bildliche und beschreibende Darstellung der vorzüglichsten Natgrub in Mahren. Wur und Kunstgärten in Europa: mit Bemerkungen über Gartenkunst und Anpflanzungen, z let Tento spis popisuje významné krajinářské parky Evropy a otiskuje i zaniklé stavby lednické zahrady. Mimo to je v něm uložena rytina Park von Eisgrub z roku 1807 od neznámého autora. Fusswardenung von Wien und über Pirawat und Nikolsburg nach Eisgrub und Feldsperg od Adalberta Josepha Krickela z roku 1829 poskytuje informace o některých zaniklých stavbách. Michael Witzany se v Die Marktgemeinde Eisgrub věnuje pro tuto práci podstatnou částí, a to zahradním stavbám v dobovém kontextu lednického a valtického panství. Gustav Wilhelm dále otevírá veřejnosti dávné návrhy staveb a dobovou korespondenci mezi architektem Hardtmuthem a knížetem v knize Architekt und Erfinder z roku

8 1 Uvedení do krajinářské tvorby Slovo park vzniklo z perského názvu pardes 1 pro park či oboru, je znám skrze řeckého spisovatele Xenofóna ( př. Kr.), který jej použil v podobě paradeisos s odkazem na rajskou zahradu Eden ze Starého zákona 2. Uchopení pozice zahradní tvorby v hranicích umění a řemesla byla vždy proměnlivá v čase. V dialogu Platóna a Sokrata se hovoří o specifických zákonech, vzniklých z tradic, jenž jsou pouze zahradní profesi vlastní. Sama Marie Terezie k přídavnému jménu zahradní řadila slovo umění, ne řemeslo. Současně byla tvorba zahrad řazena v rámci řemeslných cechů. I dnes je patrná nejistá hranice, pokud chceme tuto činnost oborově vyhranit 3. Právě i v lednicko-valtickém areálu se na tvorbě parků a úpravě krajiny soustavně podílela síť oborů, jenž společnými silami utvořila dílo v krajině. Práce architekta, projektanta, sochaře, místního řemeslníka či dělníka na stavbě zámku nacházela v úpravách lednického a valtického zámeckého parku svůj ekvivalent. Ondřej Schweigl dokonce zastával názor, že obraz o umění doby nemůže být kompletní bez uchopení oblasti zahradní architektury a krajinářských úprav. Právě zde se prolíná umění architektů, kreslířů a sochařů v nových podmínkách 4, aby tak naplňovalo nebo i přesahovalo Gesamtkunstwerk 5. Hans Sedlmayr potom označuje jako vrcholné dílo vznik krajinářského parku, jenž zastřešuje pojmem Übergesamtkunstwerk 6. Tento výklad tak může odkazovat nejen na pasivní souhrn dokonaných děl, ale předvídá i aktivní vývoj, kdy dílo žije svým vlastním životem. 1 Slovo Ráj (hebrejsky:, Pardes) je používáno jako synonymum k Edenské (rajské) zahradě, kterou popisuje kniha Genesis jako místo, do kterého byli Hospodinem stvořeni Adam a Eva, a ve kterém žili až do svého vyhnání. Eden bývá označován jako království, v němž je vše řízeno Bohem. Kromě významu zahrada má Pardes také další P: pshat prostý, Remez - náznak, alegorie, Deresh - homiletický význam, Sod - mystický význam. Tyto body jsou také čtyřmi principy, dle kterých lze vykládat Toru. 2 PACÁKOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ, Božena. Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 2. vyd. Praha: Libri, 2004, 526 s., [32] s. barev. obr. příl. ISBN s Ibid., s KROUPA, Jiří. Alchymie štěstí: pozdní osvícenství a moravská společnost , rozš. a upr. vyd. Brno: ERA, 2006, 328 s. ISBN s Pojmem Gesamtkunstwerk je označováno dílo či umělecký projekt, jenž ve svém rozměru zahrnuje všechna umělecká odvětví, která jsou součinná v naplňování konečného účinku, jenž plánoval autor; po této stránce byl Gesamtkunstwerk ideálem secese. V pojetí R. Wagnera hudební drama jako vrcholné umění sjednocující poezii, hudbu, výtvarné umění, drama a tanec. 6 Sedlmayr vybízí k tomu, aby výsledkem práce zahradníků bylo v případě tvorby krajinářského parku vrcholné souborné umělecké dílo, tedy Übergesamtkunstwerk. SEDLMAYR, Hans. Verlust der Mitte: die bildende Kunst des 19. und 20. Jahrhunderts als Symptom und Symbol der Zeit. 17. vyd. Frankfurt: Ullstein, 1991, 264 s. ISBN s

9 Záměr objednavatele s růstem jeho společenského postavení přirozeně směřoval k tomu, aby park měl kromě funkce užitkové, také funkci estetickou a společenskou, ty nejlépe vystihuje termín Libosad (Lustgarten zahrada touhy), tedy prostor pro trávení volných chvil k aktivitě i spočinutí. Příkladem jsou hudební produkce a divadelní představení, jehož scény se odehrávaly u zvláštních zastavení (staveb, soch, přírodních zajímavostí, apod.). Prostřednictvím všech odvětví umění ožívá park a vznikají tak neustále nové interpretace, které by měly vést k poznání či osvícenosti ducha v omezené či volnější přírodě. Kultivace krajiny patřila mezi hospodářskou nutnost, její organizace byla prvotně čistě praktická, později estetická. V kontextu s politickou mocí byly vytvářeny reprezentační komplexy, které byly uměleckým dílem samy o sobě a také vystavovaly další umění. Stávaly se tak soustavně aktualizovaným tvůrčím prostorem pro pokrok, reprezentaci a rekreaci. Zahrada vždycky nebyla součástí šlechtických domů, teprve v 16. století se ustálila jako pokračování domu, tak jako měl na mysli L. B. Alberti 7. Zahradu s palácem označuje Ema Pospíšilová Tekelyová jako ideální pozadí pro dvorský život. Zámeckou zahradu tvoří většinou soubor různých staveb, které se dělí na voluptuární a nevoluptuární. Voluptuární (voluptoir) je soubor účelových staveb pro potřeby šlechty, pro osobní pohodlí, doslova znamená radostník 8 (míčovna, hřiště, jízdárna, divadlo, grotta, letohrádek (lusthaus), templ, chrámek, oranžérie, skleník pro pěstování určitého druhu rostlin, voliéry, stanice pro konkrétní chov zvířat kačenárna, bobrovna; rybníky, obory, ). Obecně zahrady bývaly rozděleny podle zaměření na okrasnou (libosad nebo Lustgarten), kuchyňskou, bylinkovou, ovocnou 9, dětskou, dámskou, apod. Idea rajské či rozkošné zahrady vychází z představ 16. století o podobě Pliniových zahrad, jejichž popis začala od 16. století nejvíce naplňovat právě lednická zahrada 10. Neomezovala se jen na bezprostřední okolí zámku, ale propojovala oba zámecké parky valtický a lednický, dále parky, nacházející se v těsném okolí jednotlivých salletů či celé obory (Thiergarten 11 ). Celý areál se rozléhá od města Lednice k hranicím v 7 ALBERTI, Leon Battista. Deset knih o stavitelství. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1956, 451 s Uměle zformovaná část krajiny s romantickými stavbami a zámečky pro občasný pobyt (francouzsky maison de plaisance ). Stavební komunita. Stavební slovník. [online] [cit. 20. ledna 2013]. Dostupné z < 9 Jako ovocná zahrada byla označována zahrada na zámku ve Valticích, protože kvůli kopcovitému terénu bylo vhodnější ji osázet stromy. 10 NOVÁK, Zdeněk. Zámecká zahrada. In KORDIOVSKÝ, Emil (ed.). Městečko Lednice. V Brně: Muzejní a vlastivědná společnost, 2004, 598 s. ISBN s Thiergarten je označení pro zvěř či zvěřinec, zvěrník někdy překládáno jako zoologická zahrada s chovem exotických či divokých zvířat. Jednalo se o ohraničenou část lesa, v níž se chovala i lovila 4

10 Dolním Rakousku a Moravy, kde ji také přesahuje, na sever končí u Podivína, jižním směrem dosahuje Valtic a na jihovýchod k Břeclavi. Od zámku či vily z dob Plinia pokračoval tzv. hipodrom, úsek zdobený ornamenty z květin, sochami a vysázenými stromy. Objevuje se zde i modelace krajiny, kdy ve středu přísně zdobené zahrady se nachází volný prostor, jenž evokuje neřízenou přírodu tzv. ruris imitatio Uvedení do prostředí Lednicko-valtického areálu Před rokem 1249 daroval český král Přemysl Otakar II. panství Mikulov a dodatečně část vsi Lednice Jindřichovi I. z Liechtensteina ( ) za věrné služby, moravská šlechta se tak rozšířila o rod Liechtensteinů, jehož majetek sahal později až do Čech, Slezska i Uher. Roku 1391 k majetku Liechtensteinů byla Janem I. z Liechtensteina přikoupena část vsi Valtice a Boří les. Rod Liechtensteinů se majetkově rozrostl a statky byly přerozdělovány. Valtický zámek a město obdržel Hartmann I. ( ), vznikla tak větev valtická (dále mikulovská, rakouská). Pány ve Valticích byli dále Hartmann II. ( ), Jan Septimus ( ), Karel I. z Liechtensteina ( ), Karel Eusebius ( ), Jan Adam Ondřej ( ), Antonín Florián ( ), Josef Jan Adam ( ), Jan Nepomuk Karel ( ), Josef Václav Vavřín ( ), František Josef ( ), Alois I. Josef ( ), Jan I. Josef ( ), Alois II. Josef ( ), Jan II. ( ), František I. 13 Rodovou tradicí bylo dáno, aby senior rodu udržel majetek na jižní Moravě, z důvodu plynulé návaznosti jednotlivých panství. Hartmann II. z Liechtensteina ( ) rozšířil obvykle vysoká a spárkatá zvěř. Byla tak v mapě označena obora Hvězda v lednickém parku a v Bořím lese, tedy obory určené pro honitbu. Mezi významné obory označované pojmem Thiegarten patřily Prater ve Vídni (od 16. století císařská lovecká obora) či Chambord ( ), jeden z největších zámků na Loiře ve Francii, jehož obora sloužila k císařskému lovu. 12 Ibid., s Tzn. má napodobovat venkovskou zahradu. V 19. století bylo založeno sdružení Arts and Crafts Movement, propagující venkovskou zahradu, stálo v opozici k formálnímu pojetí zahrady, odmítalo především přísně řezané formy úprav. 13 FINTAJSL, Jakub. Valtice a okolí: Jejich minulost a přítomnost: turistika. Valtice: Výbor pro oslavu l0. výročí připojení k ČSR, s. 3. 5

11 přes hranice svůj dolnorakouský majetek, který s Lednicí vytvořil vysoce funkční areál po hospodářské stránce a postupně byl doveden i do vysoce esteticky hodnotné podoby 14. Ačkoliv bylo město Valtice centrem celého liechtensteinského panství na jižní Moravě a tvořilo středový bod, od něhož se také odvíjela krajinářská tvorba a nastavení alejí, zámek nedisponoval tak rozsáhlou zahradou s takovým množstvím voluptuárních staveb a krajinářských úprav jako v lednickém parku. Valtická zahrada disponuje rozlohou 20 hektarů a lednická 200 hektary. Rezidence rodu Liechtensteinů (obr. 1) již od středověku stojí na původně ostrožně před kopcem zvaným Homole (Rajstna) a předznamenává tak možnosti zahradní tvořivosti. V rámci středověké tvrze s nejvyšší pravděpodobností existovala užitková zahrada, která měla zajistit přísun ovoce, zeleniny, bylin, doplněná o vinohrad a chmelnici. Rozprostírala se na místě dnešních tenisových kurtů. Lze připustit existenci tzv. zahrady paní, tj. zákoutí k oddychu uvnitř hradeb, vybavené sedátkem z drnů, dřevěným loubím s růžemi a kašnou. Z doby před barokem nenajdeme vyobrazení či písemnou zmínku o existenci okrasné zahrady, jak se domníval Zdeněk Novák 15. Zahrada k užitku vznikala v nejbližším okolí hradu (obr. 2), který procházel neustálými přestavbami. Je nepravděpodobné, že se okrasné zahrady nacházely na místech, které sloužily spíše jako manipulační prostor při přestavbách zámku 16. V Lednici byly obhospodařovány dvě zahrady, které odděleně fungovaly až do konce 19. století. Zde byl s menšími přestávkami budován Libosad, jenž tvoří jádro parkových úprav areálu. V Bořím lese byly tvořeny soustavy alejí, jenž spojovaly významné body hospodářského (obory, háje, dvory, ) i estetického (sallety, gloriety, hájenky ) rázu. Renesanční (manýristická) zahrada V myslitelském prostředí se započal proces, jehož cílem je ovládnutí přírody člověkem. Francis Bacon doporučuje poslouchat zákony přírody, nalezené vědou. Vyzývá k nalezení správného přístupu k myšlení a bádání. V nauce o idolech se přetavuje Platónovo podobenství o jeskyni, na individuální omyly člověka, pramenících v konkrétním založení bytosti či 14 KROUPA, Jiří. Lednický zámek doby barokní a klasicistní. In KORDIOVSKÝ, Emil (ed.). Městečko Lednice. V Brně: Muzejní a vlastivědná společnost, 2004, 598 s. ISBN s NOVÁK, Zdeněk. Zámecká zahrada. In KORDIOVSKÝ, Emil (ed.). Město Valtice. Břeclav: Moraviapress, ISBN s DOHNAL, Jiří. Virtuální rekonstrukce vývojové fáze zámeckého parku ve Valticích. Mendelova univerzita v Brně: Zahradnická fakulta v Lednici, Diplomová práce. s

12 z výchovného prostředí. Starověk v mysli Bacona nepožívá neomezenou úctu, ale je součástí základu, od kterého jsou odvozeny současné vyzrálé zkušenosti. Bacon hledá správnou vědeckou metodu. Snímá předsudky a podporuje vizi Nové Atlantidy, z jejíhož centra je svět řízen učenci 17. I liechtensteinské prostředí jižní Moravy bylo centrem hospodářství, vědy a kultury. Jako elysium můžeme chápat uspořádání zámků v Lednici a ve Valticích včetně jejich přilehlého okolí, jehož úprava byla prvotně obrácená čistě k výzkumným, hospodářským, ale převážně vnitřním estetickým potřebám šlechty. Jednalo se o oblast, kde jsou soustředěni vladaři, politici, válečníci, hospodáři, hybatelé pokroku podobně jako v Baconově Bensalemu, jejichž sídlo je patřičně reprezentativně modulováno. Ze střední Itálie vychází popud, kdy jsou zaváděny výjevy z krajiny do obrazů a reliéfů. Principem renesanční zahrady bylo umístění mimo sídlo a městské hradby. Striktně se oddělovala od okolí a tvořila svébytnou entitu. Typicky je zahrada členěna na čtvercové moduly a poprvé je včleněna štěpnice do rámce zahrady. Moduly byly dále ohraničeny nízkými plůtky ze zimostrázu, levandule, rozmarýnu, apod. Kompozice je organizována dílčími prostory. V našem prostředí jsou zahrady budovány jako kompromis mezi italskými a středoevropskými prvky. Ještě v 16. století je silně zakořeněno středověké pojetí zahrady. Zahrady se budovaly pro pohled z jednoho místa (balkonu, terasy, apod.) a pracovalo se s využitím světla a stínu. Později byly zahrady obohaceny o stromořadí listnatých nebo jehličnatých stromů. Roku 1534 byla u letohrádku královny Anny (Belveder) založena Královská zahrada. Ovšem k realizaci botanické a bylinkářské zahrady na přání Ferdinanda I. nedošlo. O sedm let později byla uvnitř založena okrasná zahrádka (giardinetto). Tato severoitalská inspirace pro renesanční zahradu za císaře Rudolfa II. obsahovala prvky umělé jeskyně, skrytý prostor pro hudebníky, klece pro dravou zvěř, apod. Kolem roku 1580, kdy byla zahrada dokončena, Hartmann II. rozšířil za hranice svůj majetek a vzniklo tak ucelené území, které bylo základem pro lednicko valtický areál. V Lednici v té době existovala zahrada, která postupně přerostla v rozsáhlé dílo. V Brandýse nad Labem vznikla zahrada se čtvercovým členěním, v jehož středu se nacházela fontána. Vodní zámeček Kratochvíle u Netolic z let našel inspiraci v krajinách Lombardie, zde došlo ke spojení zahrady s malířskou a sochařskou výzdobou společně s prvky vodního umění. Pozdní renesanční italské zahrady se promítly v zahradě v Lysicích. Zahradní tvorba vyvrcholila před rokem 1622, kdy byla dokončena zahrada vévody Julia Jindřicha v Ostrově nad Ohří. V tomto 17 STÖRIG, Hans Joachim. Malé dějiny fiozofie. Kostelní Vydří: Karmeitánské nakladatelství, s

13 období byly zahrady organizovány do samostatných celků, které spíše odkazovaly na postupný vývoj budování daného prostoru. Nejrozšířenějším vzorníkem té doby byly návrhy vlámského zahradního teoretika Vredemana de Vries. Jeho dílo Horturum viridariumque muti-aplices formae sloužilo jako univerzální vzorník zahradních ornamentů Karel z Liechtensteina ( ) Hartmannův syn Karel z Liechtensteina v závislosti na hospodářském a politickém vzestupu zveleboval oba zámky. Od vlády Karlova otce je známa rozsáhlá zahrada z roku Byl členem finančního konsorcia, které zapříčinilo znehodnocení české mince, razili tzv. dlouhou minci, za ni potom levně nakupovali zkonfiskovaný majetek po bitvě na Bílé hoře. Karel z Liechtensteina byl také povolán k potrestání stavovských povstalců v roce Z písemné zmínky Zdeněk Novák dokládá počátky obory, oddělené příkopem od okolí 19. V 16. století není obora zmiňována, avšak již musela existovat. V roce 1608 byl Karel I. povýšen do knížecího stavu. Na ostrožně, na které byl vystavěn valtický hrad nebylo možné vybudovat reprezentativní zahradu, jejíž voluptuár by svědčil o společenském postavení. Od počátku 17. století se kníže nejprve soustředil na úpravu valtické rezidence, současně probíhaly práce na okrasné zahradě v Lednici, která již plnila funkci Libosadu (Lustgartenu 20 ) či vily suburbany. Kníže v roce 1611 zadal objednávku na vodní dílo (Wasserwerk) v Linci u Antona Pruntzlera. O šest let později přichází z Brna budoucí knížecí architekt Giovanni Maria Filippi 21 (po kol. 1630), který již pro Liechtensteiny projektoval chrám s rodovou hrobkou ve Vranově, měl za sebou působení na dvoře Rudolfa II. a organizoval přestavbu zámku v Linci. Společným výchozím městem argumentuje Jiří Kroupa případný dřívější lednický pobyt Filippiho, jehož tvorbu zařazuje do přechodné doby od manýrismu k baroku. 18 Zahrady a parky Čech a Moravy: [průvodce expozicí]. Praha: Zemědělské muzeum, Zámek Lednice na Moravě, 1971, s NOVÁK, Zdeněk. Zámecká zahrada. In KORDIOVSKÝ, Emil (ed.). Městečko Lednice. V Brně: Muzejní a vlastivědná společnost, 2004, 598 s. ISBN s Libosad či Lustgarten bylo označení používané pro zahradu k soukromému využití, ke kratochvílím a odpočinku (např. letohrádek Kratochvíle, Květná zahrada v Kroměříži, atd.). 21 Giovanni Maria Filippi (po kol. 1630) byl dvorním stavitelem císaře Rudolfa II., jeho tvorbu lze charakterizovat jako manýristickou, místy raně barokní. Je autorem kaple svatého Rocha v areálu Strahovského kláštera, Španělského sálu a Nové konírny na Pražském hradě nebo zámku Brandýs nad Labem, a dalších staveb. 8

14 Spolupracovníky mu byli Marco de Marco (March či Bre) a Giovanni Battista Carlone (? 1645) 22. V Lednici byly obhospodařovány dvě zahrady, které odděleně fungovaly až do konce 19. století. V jihovýchodním cípu ve tvaru čtverce se nacházela užitková zahrada, která byla separována od pozdějšího zámeckého komplexu ulicí. Propojení s ostatními zahradami proběhlo ke konci 19. století. Zahrada okrasná je od počátku realizována na svahu směrem k řece. Byla rozdělena na sedm čtvercových polí a k řece Dyji se svažovala terasovitě, zakončena byla terasou do půlkruhu. Terasa byla tehdy zdobená květinami, sochami od Lorenze Murmana a kašnami od Antonína Puntzlera 23. Zahrada byla spojena na pravém břehu řeky s oborou, již v této době. Až později v roce 1692 za knížete Jana Adama Ondřeje z Liechtensteina je dokládána na plánech jako Hvězda (Sterngarten) s pavilonem uprostřed (obr. 5). Mezi stavby určené ke kratochvíli patřila míčovna, divadlo, grotta, oranžérie, apod Maxmilián z Liechtensteina ( ) Roku 1627 byl poručníkem Karlova syna. Jeho pozornost se nejprve upínala také na rozvoj rezidence ve Valticích, od roku 1632 probíhala výstavba novostaveb v Lednici. Povolaným byl architekt Giovanni Giacomo Tencalla 25 ( ) s jeho družinou, jenž byl v knížecích službách v letech V tomto roce byla zadána objednávka na šest kašen podle zvláštních modelů a o rok později byly zhotoveny kamenné balustrády. V roce 1635 byly vytvořeny jedna osmiboká kašna, dvě fontány a byla zahájena stavba lusthausu. 22 KROUPA, Jiří. Lednický zámek doby barokní a klasicistní. In KORDIOVSKÝ, Emil (ed.). Městečko Lednice. V Brně: Muzejní a vlastivědná společnost, 2004, 598 s. ISBN s Giovanni Battista Carlone (? 1645 Vídeň) byl italský architekt, který byl od roku 1614 ve službách Karla I. z Liechtensteina, byl ve službách císaře Ferdinanda II., podílel se na přestavbě Hofburgu ve Vídni a hradu v Bratislavě. 23 Ibid. s NOVÁK, Zdeněk. Zámecká zahrada. In KORDIOVSKÝ, Emil (ed.). Městečko Lednice. V Brně: Muzejní a vlastivědná společnost, 2004, 598 s. ISBN s Giovanni Giacomo Tencalla je doložen roku 1629 v Polsku jako stavitel. Roku 1630 vstoupil do služeb knížete Maxmiliána z Lichtenštejnu ( ) a vyprojektoval pro něho řadu staveb (např. zámek v dolnorakouském Rabensburgu, farní kostel ve Valticích, přestavba zámku v Lednici, přestavba zámku v Bučovicích aj.). Poté, co se v roce 1638 ve Valticích zřítila kopule kostela, byl však z lichtenštejnských služeb bez milosti propuštěn. Získal však zakázky jinde - od příslušníků jiného mocného moravského šlechtického rodu, Ditrichštejnů (kaple sv. Anny v Mikulově, Ditrichštejnský palác v Brně). 9

15 2.1.3 Karel Eusebius z Liechtensteina ( ) Karel Eusebius budoval v Lednici rodový Eden, Ztracený ráj, který si můžeme představit po pročtení Miltonova ( ) eposu, jenž líčí panensky nedotčenou přírodu s detailními popisy rostlin, vábících smysly, která na počátku 18. století inspirovala zahradní architekty. Neoplatónské představy mají své pokračování v již zmíněném filozofickém prostředí. Častou představu o ideálu zahrady, jenž by pojímala formální i čistě přírodní principy naplňoval filozof Francis Bacon ve svých Esejích. V eseji o zahradách se pokoušel esteticky zapůsobit na Angličany a doporučoval stříhané stromy a živé ploty, které mají koexistovat vedle hrubých neupravených částí, které mají představovat vzorky divoké přírody 26. Kníže první desetiletí strávil na vídeňském dvoře a v oblibě měl spíše šlechtické zájmy než politické. Většina jeho života spadala do prostředí pozdní renesance. Narodil se ve vídeňském paláci, který byl výkvětem tehdejší architektury. Skrze svého poručníka přišel do styku s architekturou bučovického zámku. Kritizoval stavby svého poručníka a vyzdvihoval vlastnoručně navržené úpravy, které realizoval. Karel Eusebius se cítil být architektem a myšlenkově se snažil pokračovat v odkazu renesančních mistrů, u nichž se inspiroval pro rozdělení krajiny do systému alejí, které jsou v areálu funkční do dnešní doby. Vzor Karel Eusebius našel ve Vignolovi 27. Pokud bychom přistoupili k bližší analýze zámků ve Valticích, v Plumlově a především lednické i valtické zahrady, našli bychom Vignolova doporučení ohledně stavební i zahradní architektury uvedené do praxe Karlem Eusebiem, která shrnul ve svém spise Werk von architektur. Spis kníže vydal mezi léty , těsně před svým skonáním. V těchto letech působil kníže jako dozor v liechtensteinském stavitelství, intenzivně řešil problematiku stavby plumlovského zámku. Kolem roku 1675 se skrze francouzského akademické prostředí šířily rozdílné pohledy na uchopení architektury. Jednalo 26 ZATLOUKAL, Ondřej. Et in Arcadia ego: = Historické zahrady Kroměříže = Historical gardens at Kroměříž: [výstava: Národní památkový ústav - Územní odborné pracoviště v Brně, Státní zámek - Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži, , Muzeum umění Olomouc, ]. 1. vyd. Olomouc: Muzeum umění, 2004, 127 s. ISBN s Zejména jeho obdiv patřil architektu jménem Giacomo (Jacopo) Barozzimu (Barocchio) da Vignola ( ). Karel Eusebius se s velkou pravděpodobností inspiroval právě Vignolovou architekturou při fasádách na zámku a kostele ve Valticích, uplatňoval pět řádů, jak je známe z Vignolovy rytiny z díla Regola delle cinque ordini d architettura. Vignola byl autorem zahrady villy Lante (Bagnaia v Itálii), renesanční terasovité zahrady, v jejímž jádru se nachází hlavní osa s prvky vodního umění. V zahradě byly taktéž symetricky rozmístěny letohrádky, takto vystavěný parter byl propojen s oborou. 10

16 se o souboj starých a moderních pohledů. Staří mistři viděli trvalou hodnotu pouze v architektuře základních typů. Nový pohled zase nabízel flexibilitu a neutuchající vývoj, tezi, kdy se architektura mění pořád. Karel Eusebius se řadil mezi zastánce starého, současně viděl i nutnou proměnlivost architektury. Podle knížete neexistuje žádná jiná architektura, než ta, jenž se zakládá na řádech, každá to musí splňovat. V této době byl stavěn letohrádek se zahradou (obr. 3) na návrh architekta G. G. Tencally. Tencallův okruh dodával modely pro práci kameníků. Z roku 1632 se dochovala objednávka na šest kusů kašen, jenž měly být vytvořeny podle modelů. O tři léta později byl požadavek na voskový model osmiboké kašny a na dvě fontány. V roce 1635 byla zhotovena kašna dle návrhu C. G. Tencally kameníkem Pietrem Madernou 28 (obr. 4). V zahradě pracoval Tencallův okruh řemeslníků. V roce 1645 zde byly vytvořeny další dvě kašny. V roce 1653 byl do Lednice povolán zahradník z Itálie, jehož jméno se nedochovalo 29. Kníže započal s úpravami okolí. Na severní straně, kde byly po sto let bažiny a husté porosty rákosí, po odstranění založil kníže zahradu ve francouzském stylu. Nechal zde zřídit zavlažovací zařízení k údržbě okrasné zahrady. Osobní lékař císaře Leopolda a císaře Josefa I., mikulovský rodák J. F. Hertodt, který mnohokrát Lednici navštívil, popisoval v historickém spisu Tartaro mastix moraviae z roku 1669 krásu lednické zahrady. Zmínil její řádné členění, obdivoval exotické květiny, oranžerii, kašnu, okrasné vázy, umělé jeskyně a cizokrajné dřeviny. Takový obdiv vyjádřil i historik Vessina v roce 1670 v knize Die Schönheit des Eisgruber Schlosgartens. Kromě založení rybníků bylo prvním zásahem do širšího okolí obou měst zřízení alejí a hvězdicových průseků. Michael Witzany založení alejí připisuje knížeti Antonínu Floriánovi 30. Víme ovšem, že již Karel Eusebius položil základ této myšlence. Ve spisu Werk von der Architektur upozorňuje na smrky pro jejich rovný vzrůst a označuje je tak za nejvhodnější strom k vytvoření alejí 31, poněvadž mu připomínaly antické sloupy. Smrky byly 28 Pietro Maderna (či Matterna, ) pocházel z rodiny architektů, sochařů a kameníků. Byl císařským dvorním kameníkem. Pro Maxmiliána von Liechtensteina vytvořil Bakchovu kašnu na zámku v Bučovicích. V Lednici měl za úkol vytvořit benátskou kašnu se čtyřmi úrovněmi tryskání vody, opravit starou kašnu, pracoval celkem na asi dvaceti kašnách, navržených Tencallou, dále měl vytvořit další dvě kašny o výšce 5, 4 m a bazén. Kašna na konci 18. století byla součástí barokní zahrady a dochovala se jako jediná. Dnes je součástí zahrady historizujícího stylu z 19. století. 29 Ibid., s WITZANY, Michal. Der Marktgemeinde Eisgrub. Bd. 2. Eisgrub, s NOVÁK, Zdeněk. Lednicko-valtický areál jako významný doklad krajinářské tvorby ve střední Evropě. In Zprávy památkové péče, 1993, roč. 53, č. 1, ISSN s

17 prvotně dováženy z Rudy na Moravě, Zábřehu a dalších moravských panství. Pro vytvoření Bořího lesa byly dovážené také jedle, výsadbu započal Karel Eusebius od roku Závěrem tedy započal s výsadbou Karel Eusebius, doprovázel ji však velký úhyn stromů. Pokračovatelem ve výsadbě a tvorbě alejí byl jeho syn kníže Antonín Florián. Karel Eusebius jako první vložil do krajiny výtvarné cítění a aleje aplikoval v rámci celého panství (aleje byly dosud používány jen v zahradách, bažantnicích nebo oborách a úpravy areálu se týkaly jen hospodářských potřeb). Letohrádek v Lednici postavený na parteru ( Puxpaum ) byl stavěný dle nejlepších aktuálních náčrtů s povoláním nejlepších řemeslníků a umělců. Knížecí instrukce zněla, aby parter vypadal krásně a příjemně. Má tam být krásný a velký široký chodník určený k vycházkám, dále Karel Eusebius kladl důraz na rozlehlost parku. Největší potěchou má být kráčení v meziprostoru a užívat si rozlehlosti parku. Od nejlepších stavitelů a waserkunstlerů té doby si nechal k ozdobení lednického parku vytvořit studně, umělá jezírka, jeskyně a pavilony. Ke slávě Karla Eusebia přispělo právě množství exotických stromů a keřů. V roce 1669 je na zobrazení parku tzv. exotická flora, oranžerie, fontány, apod. Ke stavbě oranžérie si vyžádal salzburského knížecího biskupa Parise von Lodrona, kterého proslavila tato zahrada k letohrádku. Zejména tehdejším trendem byl pomerančovník, pro jehož stavbu a provoz poslal biskup zkušeného zahradníka. Středobodem před zámkem bylo waserkunst 33, které poskytovalo širokou škálu využití. Rozlišovalo se mezi stojící (kanály, rybníky, vodní kaskády) a tryskající vodou před zámkem stála tzv. springbrunnen fontána, která hrála barvami. Mistry vodních děl byli Francouzi, proto Karel Eusebius povolal nejlepší mistry Francie, kteří tvořili krásnější waserkunst než v samotné Itálii. Francouzští zahradníci předčili i německé zahrady. Výstavba a výtvarné ztvárnění lednického vodního díla zaměstnávalo knížete po celou dobu jeho vlády. V 17. století se využívalo v zahradách protikladu živlů vody a ohně. Cílem bylo překonání tohoto protikladu, ve kterém panovala v zahradním umění velká konkurence. Jednalo se o nejlepší zpracování protiváhy vodního a ohňostrojového umění v komplexu zahrad. Karel Eusebius vyzdvihoval význam a fungování vodní hry. Má být prožívána 32 Moravský zemský archiv (MZA), F 94 Velkostatek Valtice. Krajiny velkostatku, jeho charakter a správa. s. II. 33 Waserkunst je užíváno pro tzv. vodní díla (kašny, vodotrysky, studny, akvadukty, apod.), prvky jenž obohacují zahradu o vodní živel. Autor takového vodního díla je označován jako waserkunstler. 12

18 radost z hlasů a barev vody, takové umění pro obdiv a potěšení pro oči. Tryskající voda připomínala rakety, ty vydávaly při vytrysknutí zvuky jako feuwerk (ohňové dílo, ohňostroj) 34. Barokní zahradní architektura vytvářela umělé vysázené rostliny, stromy, které tvořily aleje, přímo les, v němž byly vytvářeny obory a systém kanálů. Na jedné straně má být park vychvalován jako důstojné a hrdé místo a na druhé straně má poskytovat loveckou zábavu, tedy k procházkám i k lovu. Za péči a výsadbu byl zodpovědný knížecí italský zahradník Comino Nannini. Úspěchy z pěstování potom panství využívalo k obchodování s exotickými cibulovinami a květinami různých druhů ve Vídni, také dováželi z Holandska. V květinových záhonech ještě dominovaly hyacinty, jenž byly oblíbenými květinami 17. století ve všech barevných variacích. Jejich silný voňavý olej byl oblíbená přísada do parfémů. Tulipány a narcisy sloužily k základní výbavě k vytváření barevných ornamentů květinových záhonů. Byly tak vytvářeny okrasné záhony v nejkrásnější barokní formě tzv. rabata, tj. dlouhé květinové záhony pravidelného tvaru 35. Karel Eusebius se vyznačoval estetickým cítěním, uplatněným v krajinné tvorbě. Aleje se na jeho pokyn prodlužovaly daleko za hranici parků a obor, spojovaly tak celá města a vesnice dle doporučení starých mistrů. Kníže dal v roce 1656 příkaz vysadit alej mezi Lednicí a Valticemi. Kníže považoval za krásné, když se hmota budovy s představěnými sloupy a pilíři mísila s volným prostorem 36. Vysázené přímé smrky, evokující sloupy měly poskytnout iluzi dalších řad sloupů. Podle doporučení knížete se měly záhony a tvarované rostliny nacházet v těsné blízkosti obydlí a s rostoucí vzdáleností by měl vliv člověka v krajině postupně odeznívat. Na nejníže položené terase byl situovaný pavilon, jak je zaznamenán na mapě z roku Stal se předmětem sporu mezi knížetem a Tencallou, jenž vyústil v rozchod. Kníže si stěžoval, že stavba, zakončující záhony, viditelná v příloze (obr. 3 a 8) brání ve výhledu na 34 HAUPT, Herbert. Fürst Karl Eusebius von Liechtenstein : Erbe und Bewahrer in schwerer Zeit. München :Prestel, c2007. ISBN (váz.). s Protipól k vodímu prvku zastupovalo tzv. feuwerk (ohňové dílo, ohňostroj). 35 Ibid., s Dle Vignolových doporučení. Svou představu Karel Eusebius popsal ve svém již zmiňovaném spisu o architektuře. 13

19 průsek porostem, od kterého vede alej k Valticím, jejíž osa prochází zámkem 37. Tato dosud neznámá stavba se objevuje na mapách do roku Na starší okrasnou zahradu z počátku 17. století navazoval koncept rozšířené zahrady, doplněné o belvedery otevřenými do volné krajiny. Podobu lednického zámku s vyobrazením zahrady (obr. 5) zachycuje až v době Antonína Floriána kreslíř a grafik Adam Delsenbach 38 ( ) na rytině, jenž vznikala mezi léty Z roku 1713 se také dochovala rytina téhož autora s vyobrazením markraběcího zámku a úpravy zahrady v Christian Erlangu v Bavorsku (obr. 5a) podle plánů Antonia della Porta a Jacques Bourdina de la Fond z roku , na které můžeme spatřit podobné základní schéma uspořádání zámku a přilehlých staveb, oddělení vzdálenější části zahrady nebo použití belvedérů jako v Lednici. Horní část zahrady s balustrádami Jiří Kroupa datuje do roku 1635 a autorem byl Giovanni Giacomo Tencalla. Právě Tencallovi si Karel Eusebius stěžoval na výhled, ve kterém mu brání pravděpodobně i tyto stavby. Jiří Kroupa usuzuje, že pravděpodobně byly postaveny dříve a kníže jejich výstavbu již nemohl ovlivnit. Fasáda zámku byla tvarována v duchu manýrismu. V prostoru před zámkem byl zahradní amfiteátr stupňovitě rozdělený. Po stranách byly budovy, každá se sedmiosou fasádou, dvěma štíty kulisovitého rázu a postranními vchody. Jedním se dalo projít do prostor kolem ústřední části zámku a druhým se vcházelo do míčovny a další neznámé budovy. Na ose od pozdějšího minaretu, procházející zámkem, za hranicí amfiteátru, stávala uprostřed děleného obdélníkového záhonu vysoká kašna. Obdobu tohoto uspořádání také s kašnou vidíme přes kulisovitou architekturu v části směrem k Dyji. Zde se jednalo o výzdobu pomerančovníky. Tentokrát je každá strana od záhonů s pomerančovníky obklopena amfiteátry (obr. 6). Jiří Kroupa dedukuje, že tato jižnější část zahrady, vzdálená od zámku měla svá pokračování v ose od západu na východ a vybavená byla obdobně včetně dalších 37 NOVÁK, Zdeněk. Zámecká zahrada. In KORDIOVSKÝ, Emil (ed.). Městečko Lednice. V Brně: Muzejní a vlastivědná společnost, 2004, 598 s. ISBN s Johann Adam Delsenbach ( ) byl kreslířem a grafikem německé školy v Norimberku. Ve Vídni pobýval v době působení císařského dvorního architekta Johanna Bernharda Fischera z Erlachu ( ). Roku 1718 byl jmenován vídeňským dvorním rytcem knížete Antonína Floriána z Liechensteina. Ve službách Liechtensteinů zakresloval stavby v jejich vlastnictví včetně zahrad. Po smrti knížete odešel zpět do Norimberku. Zajímavou Delsenbachovou rytinou z roku 1713 je pohled na knížecí zámek a zahradu v bývalém Christian Erlangu bavorkého království, protože zde nalézáme podobnost se stavem zámku a zahrady v Lednici v době Karla Eusebia. 39 KROUPA, Jiří. Lednický zámek doby barokní a klasicistní. In KORDIOVSKÝ, Emil (ed.). Městečko Lednice. V Brně: Muzejní a vlastivědná společnost, 2004, 598 s. ISBN s

20 kašen. Oba partery byly od sebe odděleny dekorativní zdí. Ve zdi byly otevřené průhledy, edikuly a niky lemované lizénami pro sochy. Tyto architektonické prvky se vyskytovaly poblíž vodních děl, přecházely dále v nároží s otevřenými belvedéry 40. Úprava zámku v 60. letech 17. století byla ztotožněna s drobnými stavbami v dolní části zahrady Ondřeje Erny 41 (? 1650). Giovanni Tencalla se podílel ještě na druhé zahradě, která byla na půdorysu čtverce na jižní straně lednického zámku. Zčásti byla užitkovou zčásti okrasnou, pro svého objednavatele poskytovala magický prostor. Dodnes je zachována kašna s erby Liechtensteinů ze let 17. století 42. Začátkem 40. let byly položeny základy pro pomerančovníky, nejvíce stála výstavba vodního díla vodotrysky, víceposchoďové kaskády zdobily zahradu a císařský stückgießer 43 Leonard Löw zřídil po dohodě s Ernou více jak dvacetimetrovou vodní věž Wasserthurm později Maurskou vodárnu (Wingelmüller, 1846), jenž sloužila k rozvádění vody k zavlažování parku. V posledních letech života byl Karel Eusebius zanícený pro alchymii, v níž spatřoval zázračné dílo přírody, dar boha, jeho rodina tento zájem však sledovala s obavami. Cílem jeho snahy bylo získání kamene mudrců, chtěl přeměňovat nevzácné kovy na vzácné. Liechtensteinové vždy měli stát v čele pokroku a nejnovějších poznatků v co nejvíce oblastech, osobnost Karla Eusebia 44 tak rozšířila pole působení rodu i na léčitelství. Stalo se tak při bádání jeho chemické laboratoře tzv. garderoby, kterou provozoval se svobodným pánem ze Schellenbergu údajně ve věži valtického hradu, jejímiž produkty byly tinktury a tablety proti bolesti a oddalující stáří 45. Karel Eusebius užíval pečeť (uložená v archivu Liechtensteinů ve Vaduzu), na které je Šalamounova hvězda znak alchymistů 46. Tento 40 Ibid., s Ondřej Erna (? Itálie 1650 Brno) byl stavitel, zednický a kamenický mistr, který působil na Moravě a především v Brně. Převzal zakázku na dokončovací práce na valtickém zámku a na farním kostele Nanebevzetí Panny Marie ve Valticích, po tom, co se v roce 1641 zřítila kupole pod vedením architekta G. G. Tencally, který následně odešel z liechtensteinských služeb. Dále je autorem poutního kostela Narození Panny Marie ve Vranově u Brna, kde se nachází rodová hrobka Liechtensteinů a kostela svaté Máří Magdalény v Brně. V Lednici pracoval se svým synem Janem Křtitelem Ernou. 42 Ibid., s Stückgießer = štukatér 44 Karel Eusebius založil společně se svou manželkou Johannou Beatrix z Dietrichsteinu v roce 1662 nemocnici Milosrdných bratří ve Valticích. 45 Na podzim roku 1678 se připojil ke Collegiu Philadelphicum, byla to tajná společnost blízká Červenému kříži. Znakem tohoto společenství byl kříž. Karel Eusebius přijal jméno Amato Magnus Princeps a na přelomu roku 1678/9 obdržel z rukou herma Magnuse ve Vídni členský prsten. Na základě závazků se společenstvím nemohl záhy používat svou vlastní tinkturu. HAUPT, Herbert. Fürst Karl Eusebius von Liechtenstein : Erbe und Bewahrer in schwerer Zeit. München : Prestel, c2007. ISBN (váz.). s Věže lednického zámku a hradeb odkazují na Jeruzalém, odsud odvozují svůj původ i zednáři. 15

21 hexagram s kroužkem uprostřed byl používán v zahradním umění od doby Karla Eusebia. Do tohoto či obdobného tvaru byly vytvářeny obory i záhony. Předlohou pro užití hvězdicovitého tvaru tedy mohl být hexagram z pečeti, tak i tvar hvězdicovité lovecké obory při zámku Chambord ve Francii, která byla evropským vzorem. Kníže ještě od architekta koupil knihy, věnující se architektuře. Největší vliv měly knihy od Giacoma Barozzia da Vignoly, Petra Paula Rubense Palazzi antichi di Genova, raccolti e designati (poprvé vyd , kníže zakoupil vydání z roku ), dále zakoupil vzorníky od Sebastiana Serlia Extraordinario libro, zaměřující se na okna, portály, apod. Dále knihu o letohrádcích Architektua civilis od Josepha Furtenbacha a knihu o knížecím stavitelství Paula Deckera Fürstliche Baumeister. Vliv nejen na liechtensteinskou architekturu měly také architektonické traktáty, zejména teze tzv. Vitruviovy sekty (Alberti, Barbane, Palladio, Scamozzi, a dal.), která nekompromisně zastávala stanovisko, že základem architektury jsou řády. Ve svých pokynech pro stavitelství na liechtensteinských panstvích často odkazuje na Rubense, Vignolu a Wolfganga W. Praemera, který zakreslil nejrůznější stavby, postavené před závěrem 17. století. Ve svém teoretickém díle kníže vysvětloval svým nástupcům proč se má šlechtic zajímat o architekturu a co a jak má být stavěno. Kníže zastával názor, že fasády mají být dlouhé a vysoké, právě z důvodu, aby stavba pojmula všechny řády. Stavby nemají být pouhým odkazem potomkům. Do díla má být vložena informace o tom, co nás jako lidstvo přesahuje, co si zaslouží patřičnou úctu, chválu a slávu a co zůstane nesmrtelně skryto, neboť toto je jedinou a nejvyšší příčinou vznešených a krásných budov ono nesmrtelné jméno 47. Architektura má působit jako živoucí a viditelná historie lebendig und sichtbar. Veškeré skutky dle Karla Eusebia je možné rozdělit na viditelné, které pominou s posledním vydechnutím člověka a neviditelné, které mají být trvalé. Architektura má poskytovat zázračná díla, která mají nutit moudré lidi, aby o díle dále uvažovali a nevzdělaní jsou odkázáni ve svém stavu pouze žasnout bez hledání bližších otázek. Dobrými budovami jsou pouze ty, které obsahují všech pět řádů, s příslušnými hlavicemi, pilíři, podstavci, jen tak se rodí největší krásy. Zajímavým postojem, který se odrazil i při tvorbě lednické a valtické zahrady bylo kladení důrazu na důležitost privátních paláců oproti dvorským. Bylo to z důvodu ochrany rodového tajemství a také součást určité duchovní očisty, která se měla 47 Přednáška prof. PhDr. Jiřího Kroupy, CSc. a Mgr. Vladimíra Maňase, Ph.D. - "Kníže Karel Eusebius z Lichtenštejna - Dílo o architektuře. Život na knížecím dvoře pozdního 17. století, 13. prosince 2013, Moravská galerie, Brno. 16

22 odehrávat skrytě před zraky nevzdělané veřejnosti. V lednickém parku pozornost poutá zahrada alchymická (či zednářská). Symboliku nalezneme také v propojení staveb areálu, jenž vytvoří onen rodový zářící kámen liechten stein (lucelapis). Z rodového sídla vycházejí cesty k různým stavbám a místům, stejně jako paprsky diamantu z dědičného prstenu vládnoucích knížat (obr. 71). Je pravděpodobné, že i rozvíjení tohoto konceptu v zahradě byl nepsanou instrukcí Karla Eusebia pro budoucí pokolení (roku 1799 byl do zahrady v Lednici přidán tvar kosočtverce, který je symbolem pro rodový prsten). Inspirací té doby byla zahrada Medicejů L ambrogiana (Montelupo Fiorentino, , obr. 3a). Ve spise Werk von Architektur Karel Eusebius značně a opakovaně zdůrazňuje nutnost, aby si rodová šlechta utvářela reprezentační sídlo, zajišťující podle egyptských a antických vzorů rodu nesmrtelnost a věčnou slávu, unsterblichste Gedechtnus nach ihnen aller Posteritet zu hinterlasen zu einem unsterblichen Lob und ebigen Nahmen, Monumentem, který klade kníže za vzor je např. bazilika svatého Petra v Římě 48. Zde je možné hledat pramen, proč kníže trval na vystavění kopule při kostele Nanebevzetí Panny Marie ve Valticích. Vizí Karla Eusebia bylo také postavení kostela, který by byl o pěti patrech, přičemž každé patro by obsahovalo jeden z řádů a tak by bylo vytvořeno naprosto dokonalé dílo. Dochovala se i smlouva knížete a architekta Tencally, dle které má architekt tvořit především nejrůznější hlavice sloupů určených pro kostel. O důležitosti vypovídá také umístění jména knížete na průčelí kostela, byla to jediná stavba, kterou nedokončil. Věčnou slávu a jméno rodu má být zachováno skrze umění, vyvěrající z křesťanské tradice. Z tohoto důvodu upozorňuje kníže kromě Itálie, také na stavitelské umění Francie a Německa 49. Kulturní život na valtickém a lednickém zámku Karel Eusebius, kterého si můžeme představit jako typického barokního šlechtice položil základ divadelní tradici na valtickém zámku. Dvůr císaře Leopolda I. přál divadelníkům a byl vzorem pro kulturní život šlechticů včetně Karla Eusebia. Ten na svém zámku hostil kromě stavitelů, úředníků, výtvarných umělců, alchymistů také herce, z čehož mu plynuly nemalé 48 FLEISCHER, Victor. Fürst Karl Eusebius von Liechtenstein als Bauherr und Kunstsammler ( ). Wien; Leipzig: C.W. Stern, s Ibid., s

23 dluhy, jenž přešly až na jeho syna Johanna Adama Ondřeje ( ) 50. V tomto čase se zakořenila tradice podzimních honů, k nimž patřilo divadlo a další radovánky, proto byla nutná přestavba zámku, aby pojmul nároky dvorské šlechty v duchu dvora rudolfinské doby Johann Adam Ondřej z Liechtensteina ( ) Panství valticko-lednické bylo v jeho držení od roku V habsburské monarchii patřil k nejvýznamnějším mecenášům umění. Zasloužil se o zámek koní, jak jej nazval Hans Sedlmayr. V architektonickém působení na všechna svá panství se snažil důsledně dodržovat instrukce svého otce Karla Eusebia, např. v případě zámku v Plumlově, kde v korespondenci byla často probírána tématika sloupů a parkové možnosti zámků v Plumlově srovnávány s valtickými. Od roku 1690 opustil estetické instrukce svého otce a svůj mecenát směroval do tvorby vrcholně barokních italských akademikům. V roce 1692 byl na severovýchodě od koníren vybudován bosket (obr. 7) tzv. Stern = hvězda (též uváděný jako hvězdicový bosket, Sterngarten 52 ) v Dolním lese. Byl oktogonálního tvaru a jeho střed byl křížením stromových alejí. Je možné, že už i v tomto roce zde stála drobnější stavba, možná na půdorysu centrály pentagonu). V tomto případě se Jiří Kroupa domnívá, že by bylo možné stavbu a koncept úpravy lesa přisoudit Domenicovi Martinellimu ( ) 53. Uprostřed byla ponechána volná lesní mýtina. O sto let později byl v něm vystavěn lusthaus. Později takový typ letohrádku je parafrázován francouzskými a německými zámečky uprostřed lesa tzv. Jagdstern 54. Obecně ke konci 17. století v 50 Johann Adam Ondřej musel při občasných císařských návštěvách zorganizovat divadelní představení, např. roku PÖMERL, Jan. Liechtensteinská divadla ve Valticích a Lednici. In Cour d honneur; č ISSN s Mezi významné obory označované pojmem Thiegarten patřili Prater, Chambord, a další. Historicky první oborou zahradního umění vystavěnou na kompozici lesních průseků (os) o hvězdicovém půdorysu (důležitý prvek francouzské krajinné architektury) byla obora při zámku Chambord, ta se stala vzorem pro zakládání dalších obor, zahrad a krajinných úprav. 53 Domenico Martinelli ( ) byl italský architekt a kněz. Mezi jeho stavby patří liechtensteinský majorátní palác ve Vídni, liechtensteinský palác v Roßau ve Vídni, zámek ve Slavkově u Brna, kostel sv. Máří Magdalény v Rousínově, kolodějský zámek, stavby ve Valticích či Bzenci a další. 54 Ibid. s Jagdstern coby lovecká hvězda volně vykládaná jako lovecký zámeček, je centrem systému ve tvaru hvězdy, tvořenou s využitím os a koridorů. Tento prvek je zahrnut v barokní zahradě. Uspořádání do tvaru hvězdy sloužilo k organizaci a rozvoji honitby. Příkladem jsou německé lovecké zámečky Clemenswerth v Emslandu nebo Stern (Hvězda) v Potsdamu, jehož fasáda je dokonce i zdobena ornamenty ve tvaru hvězdy. 18