2/2015 MAGAZÍN ZE ŽIVOTA OBCE HVOZDNÁ

Transkript

1 2/2015 MAGAZÍN ZE ŽIVOTA OBCE HVOZDNÁ Osvobození Hvozdné před 70 lety VZPOMÍNKY NA KONEC VÁLKY OBDOBÍ VÁLKY OČIMA KRONIKÁŘE JIŽ 40 LET V KNĚŽSKÉ SLUŽBĚ SDH HVOZDNÁ V SOUČASNOSTI

2 2úvodník Mistr Jan Hus Mistr Jan Hus byl významný teolog, kazatel a středověký církevní reformátor. Jeho učení, myšlenky a dramatické okolnosti soudu a jeho smrti daly vzniknout husitskému hnutí a započaly reformu tehdejší církve. Hus se narodil v Husinci okolo roku Studoval na pražské univerzitě, v roce 1393 zde obdržel titul bakaláře a o tři roky později mu byl propůjčen titul mistr svobodných umění. V roce 1401 byl zvolen děkanem filozofické fakulty a později rektorem univerzity, kde prosazoval větší podíl Čechů na vedení univerzity. Mimo rámec svého teologického učení měl Hus výraznou zásluhu na zjednodušení českého pravopisu. Jeho reforma odstranila spřežky a zavedla do české abecedy diakritiku. Byl vysvěcen na kněze a kázal v kostele sv. Michala. Od 14. března roku1402 začal kázat v Betlémské kapli prostým lidem a ti jej za jeho názory milovali. Mnohé myšlenky totiž s tímto kazatelem sdíleli, ale doposud se báli je vyslovit. Z tohoto hlediska šlo zejména o kritiku odpustků, celé řady povinných poplatků církvi, bohatství a zhýralosti církevních hodnostářů. Přebíral některé z myšlenek anglického teologa Johna Wickliffa, který je spolu s Husem považován za jednoho z prvních reformátorů církve. Oba kritizovali například křížové výpravy a vyzývali k následování Bible. Hus se mimo jiné snaží ukázat ve svém nejvýznamnějším spisu O církvi, že hlavou církve je Ježíš Kristus a křesťané nemusejí poslouchat papeže, pokud jsou jeho nařízení v rozporu s Biblí. Hus tak napadá právo papeže být hlavou církve. Proto Hus setrvával po staletí v nemilosti katolíků. Jeho názory je však třeba vnímat z dobového hlediska. Jak nedávno upozornil český katolický teolog a kněz Tomáš Halík, chápeme-li Husovu kritiku papežství jako kritiku konkrétní podoby papežství jeho doby (a ne jako dogmatické vyjádření o papežském úřadu vůbec), dáme mu vzhledem k tehdejší době plně zapravdu. Chápeme-li polemický zápal kritických kázání o stavu církve, pak zjistíme, že mnozí světci mluvili na adresu tehdejších církevních poměrů ještě daleko drsněji... Po své smrti byl Jan Hus uctíván jako mučedník. Symbolem husitského hnutí se stal kalich, který symbolizoval jeden z požadavků, kterým bylo přijímání podobojí coby výrazu rovnosti duchovních a prostého lidu. Den jeho umučení 6. července se stal českým státním svátkem. Stanislava Bergerová Vzpomínky, které nikdo nevymaže Sestaveno ze vzpomínek přímé účastnice konce války, Olgy Ševčíkové, rozené Holeňákové, toho času třináctileté. Ve větších hospodářstvích po obci byli nastěhováni příslušníci německé a maďarské armády. Využívali zásob sedláků, kteří je živili. A také využívali možnost obživy a ustájení svých koní. Jejich počet ve Hvozdné odhaduji i kolem stovky mužů a délku pobytu na jeden až dva týdny. Je dobré také zmínit, že i když se tito vojáci chovali naprosto normálně a slušně, přesto byli bráni jako narušitelé a okupanti. Když jim například dosloužili koně, bylo běžné, že si brali od sedláků bez jakýchkoliv náhrad jiné. Konec války jsme prožívali z bezpečnostních důvodů ve sklepě u Juříků (č. p. 120), u mé, v té době už vdané sestry. Důvod je nasnadě. My jsme doma žádný pořádný sklep neměli, proto naši rodiče volili tuto variantu. Přitom tam nebyla jen naše rodina. Útočiště tam měli například také Sokolovi, Hefkovi a další lidé. Vycházeli jsme zřídka, rodiče o nás měli strach. Ještě před koncem války byla střelba na denním pořádku. Ven jsme se dostávali, tedy spíše moje starší sestry, pouze zajistit krmi a nápoj pro dobytek, který zůstal doma ve chlévě. Jakékoliv jejich neplánované opoždění při návratu z pokludu neslo Vzpomínky na konec války velkou nervozitu a nejistotu mojí maminky. Vzpomínky na konec války se točí také kolem zvuku hvízdajících kulek zbytků německé armády, která ustupovala směrem od Veselé a Ostraty ke Štípě. A stříleli také z Boří, lesíku nad spodním koncem obce, odkud měli výborný rozhled. Jako památka z této střelby mi v paměti utkvěly díry ve fasádě domu Machalíčkových vedle školy, později u Hrazdirů. Vědělo se také, že si Němci na Větřáku vybudovali základnu pro odrážení postupující Rudé armády. Samotný pátý květen si pamatuji takto. Ráno jsme měli jít do kostela, ale protože už probleskovaly zprávy o postupujících Rusech, tak jsme nechtěli přijít o možnost přivítat je ve Hvozdné. Všichni jsme je brali jako hrdiny osvoboditele. Maminka začala křičet: Rusáci už idú!. Hned jsme utíkali ven na hlavní cestu, kudy procházeli. Do bočních uliček totiž nešli vůbec. Už tam před námi byla také starší děvčata, která jsem znala. Některá se s vlajkami v rukou vezla na jejich koních a vozech. Před očima mám také zbědované pěšáky v dlouhých kabátech a koňské povozy. Na některých vozech se pár vojáků také vezlo. Pár koní také táhlo děla. Vojáci nepochodovali ve spořádaném vojenském tvaru, spíš šli volně po větších skupinách. Celkově možná i kolem dvou set vojáků. Lidi je vítali, dávali jim potraviny, vojáci se zastavovali a rozmlouvali s místními. Kopec vzpomínek mám ovšem přes osobu svého pozdějšího manžela Jozefa, košického rodáka. Ani ne jako osmnáctiletý byl povolán do maďarské armády, která bojovala po boku wehrmachtu. Se svou jednotkou se dostal v roce 1944 do Hvozdné, odkud byli ovšem po nějaké době odveleni do okolí Luhačovic. Tam mu tajně vozili zásoby jídla můj bratr Franta a švagr Eda Hrabal. Protože ve vzduchu už visela porážka Němců i jejich spojenců, ale konec války v nedohlednu, byly dezerce či pokusy o ně častým 2 3 paměti

3 paměti jevem. Velitelé toto nemohli tolerovat, proto byli dva vojáci přinuceni vykopat sami sobě hroby, u kterých je nakonec jejich vlastní lidé popravili. Na výstrahu, před zraky ostatních jednotek. Nakonec až v lednu 1945 se mému pozdějšímu manželovi a jeho kamarádovi podařilo definitivně ze stráže utéct. Dostali se až do Polska, kde ovšem jako dezertéři v nepřátelské uniformě padli do ruského zajetí a byli internováni v lágru. Ke konci války byli všichni zajatci, kteří přežili tento pobyt odvedeni na nucené práce do Sovětského Svazu. Můj Jožka se tak ocitl v cukrovaru, kde byl držený k práci až do října 1945! Takže ještě celého půl roku po skončení války byl vězněný! Díky nelidskému zacházení, nemocem a minimálnímu přídělu nekvalitních potravin běžně vedle něj umírali lidé s podobnými osudy. Po propuštění a navrácení do Hvozdné se jeho váha ocitla na údaji 48 kg. Při útrapách, které zažil v ruském zajetí, se nelze divit jeho doživotní hořkosti ve spojení se vším sovětským a hlavně tedy s komunismem. Vzpomínky měl zřejmě trýznivé, protože potom jen málokdy byl ochotný vypravovat o útrapách, které zažil během války i těsně po ní. Moje vzpomínání na konec války ve Hvozdné a její prožívání jsou určitě ovlivněné tím, že jsem ještě byla v podstatě malé děcko, takže jsem nemohla být u všeho podstatného dění. Ale co jsem popsala, jsou moje skutečné vzpomínky, které mi nikdo z hlavy nevymaže. Sousedce za vzpomínky a také jejímu synovi Alešovi za postřehy k tématu, které zná z vyprávění svého otce, děkuje Jaromír Javora. Totální nasazení Válka můj život poznamenala těžkou zkušeností v podobě totálního nasazení. V roce 1943 jsem byla vyzvána, abych se dostavila na úřad práce ve Zlíně, kde jsem obdržela předvolání k totálnímu nasazení, tzv. konskripci. To znamená, že byly odvedeny nařízením místní státní správy celé ročníky na práci pro říši. Neuposlechnutí bylo trestáno. Toho roku vyšel v novinách článek, že tehdejší ministr školství a kultury Emanuel Moravec dal ročník 1924 Adolfu Hitlerovi k narozeninám. Pro mě a mnoho dalších se tento dárek stal krutou skutečností. Do Brna Líšně jsem odjela Tady probíhalo po dobu šesti týdnů pracovní zaškolení na obráběcích strojích a příprava nástupu na nucené práce. Následoval transport vlakem na práci do Vídně. Pracovali jsme denně 12 hodin na obráběcích strojích až do konce války. Doklad o totálním nasazení paní Ludmily Záhořákové, a fotografie z té doby Ubytovaní jsme byli v lágru, který byl rozdělen na oddělení pro muže a ženy. Baráky byly dřevěné, v každém bylo deset cimer vybavených dřevěnými palandami pro 12 osob. Hygienické podmínky byly velmi mizerné. Strava na příděl, jen ta nejnutnější k životu. Jídlo koupit nešlo, protože jsme neměli potravinové lístky. Mohli jsme si ale psát s rodiči, a pokud to bylo možné, snažili se nám rodiče a příbuzní posílat balíčky s jídlem. V lágru se sešli lidé ročníku 1924 různých národností. My Moraváci jsme ale hodně drželi pospolu. Snažili jsme se navzájem podporovat a pomáhat si a nucený pobyt si co nejvíce usnadnit. Z naší vesnice tam byl také Josef Křivánek, Josef Vrla a Alois Berger. Po práci jsme se mohli volně pohybovat po městě. Místní lidé se k nám chovali celkem hezky, protože Vídeň je vlastně napůl české město. Hudba a tanec byly za války vesměs zakázané. Mohli jsme ale chodit třeba do kina a hodně jsme chodívali do Prátru. Hned po skončení války jsem se vrátila zpět do Hvozdné a jsem nastoupila do zaměstnání v závodě Svit. Ze vzpomínek paní Záhořákové zapsala Stanislava Bergerová V sobotu 13. června se v areálu na hřišti na Osmeku konal již pátý ročník obecní zábavy Hvozdenské setkávání. Jedná se o akci pořádanou zastupitelstvem obce, která je určena všem věkovým kategoriím. Novinkou letošního ročníku bylo spojení Hvozdenského setkávání s dětským dnem, což se ukázalo jako dobré rozhodnutí. A tak se po vystoupení Klaunů z Balónkova a ukázkové akci hvozdenských hasičů ujal mikrofonu Martin Motýl s Erikou a zábava mohla pokračovat. Jako každoročně byla připravena bohatá tombola, na které se podílela obec, podnikatelé ze Hvozdné a okolí i jednotliví občané. Díky dvaceti sponzorům bylo do tomboly připraveno sto cen všech možných kategorií, na své si mohly přijít děti, milovníci letních vodních Ukliďme Česko I naše obec se připojila k akci Ukliďme Česko. Když jsem si poprvé přečetl v novinách výzvu Ukliďme Česko spolu s připomínkami oslovených respondentů, nabyl jsem dojmu, že lidé mají opravdu zájem o naši přírodu, sídliště či vesnice. Reakce na tuto informaci byla v naší obci promptní a věc jsme ihned projednali na radě obce. Nápad se setkal s bleskovým pochopením a následovala Hvozdenské setkávání hrátek, lyžaři, gurmáni, zahrádkáři, ale samozřejmě i znalci dobrých a kvalitních moků. Je potěšitelné, že se i v dnešní době najdou lidé, kteří jsou ochotni ze svého přispět a udělat tak radost někomu jinému. Za to patří všem sponzorům velké poděkování. Akce probíhala v příjemné a přátelské atmosféře, pití a jídla bylo dostatek, zájemci o sport se dokonce mohli vyřádit na umělce. Bohužel kolem desáté hodiny všechny překvapila nečekaná a prudká bouřka, takže akce byla ukončena o trochu dříve, než bylo plánováno. Že jste tam nebyli? No tak to je velká škoda, protože jsme se na Vás těšili. Za rok si to snad zopakujeme, tak určitě přijďte! Jaromír Štach, místostarosta příprava, akce se měla konat v sobotu Po konzultaci se zúčastněnými spolky v obci jsme akci protáhli i do dalšího týdne. Musím pochválit všechny spolky, že se aktivně zapojily, zvláště pak děti z turisťáku, se kterými jsem strávil část dopoledne při úklidu kolem cesty Vrchová. Děti společně se svými vedoucími odvedli opravdu kus doslova mravenčí práce sbírali odhozené odpadky, papír a plasty v porostu kolem cesty i v lesních houštinách, které lemují Vrchovou cestu až k Vranovým. Byl jsem mile překvapen v sobotu ráno, když se do akce zapojilo obec 4 5

4 obec i několik místních maminek, které s kočárky přijely k úřadu a braly si pytle na odpad s tím, že pohozený odpad budou sbírat na svých vycházkách a přispějí tak k čistotě obce. Poděkování z mé strany patří všem účastníkům a také pracovníkům obce, kteří následně uklidili odpad kolem cest, nasbíraný brigádníky do igelitových pytlů. Myslím, že tato akce nás opět utvrdila v tom, že k prioritám našich občanů patří uklizená obec i katastr. V tisku se objevila zpráva, že v Česku se akce aktivně zúčastnilo více než dobrovolníků, kteří pomohli vyčistit spoustu nepěkných zákoutí. Jsem rád, že mezi nimi nechyběli naši občané. Moc děkuji všem. Miroslav Válek, starosta Ve štípské škole se děje pořád něco zajímavého, významného i ojedinělého. Počtvrté obhájený titul Ekoškola V letošním školním roce se síly všech vyučujících, zaměstnanců, žáků a ekotýmu upřely k tomu, abychom obhájili titul Ekoškola. V předmětu ekologický seminář proběhlo zpracování dotazníků k analýze školy, eko- Radosti v ZŠ Štípa li, se setkala s velkým ohlasem u návštěvníků, kterých přišlo kolem V rozsáhlém areálu školního hřiště a zahrady čekal na příchozí opravdu bohatý program, hry a soutěže škola Krizový plán obce Stejně jako každá obec v ČR, má i Hvozdná zpracovaný Plán činnosti orgánů obce Hvozdná při vzniku mimořádné události (ORP Zlín) nebo také Krizový pláne (KP). Jedná se o dokument, jehož smyslem je připravit obec na mimořádné události a krizové situace, které ji mohou postihnout. Krizové situace jsou buď přírodního charakteru (povodně, rozsáhlé požáry, sesuvy půdy, vichřice, tornádo, epizootie), nebo vznikají činností člověka (provozní havárie, závažné znečištění vody a ovzduší, narušení dodávek plynu nebo elektrické energie). Na každou z těchto situací je vypracován přesný postup řešení. Přehled možných ohrožení v obci Hvozdná je trvale zveřejněn na webových stránkách obce. KP byl schválen radou i zastupitelstvem obce Hvozdná. Starosta si pro řešení krizových situací jako svůj pracovní orgán zřizuje krizový štáb (dále KŠ); v naší obci jsou členy KŠ radní. Dokument je neveřejný, protože obsahuje osobní data a kontakty na členy krizového štábu a další osoby důležité při řešení mimořádných událostí. Vše je zpracováno v tištěné, ale také v elektronické podobě a průběžně aktualizováno. Několikrát do roka probíhá kontrola dosažitelnosti a organizované svolání KŠ. Dále jsou organizována školení jak členů krizového řízení jednotlivě, tak i školení celého štábu. Takové školení proběhlo ve středu i v naší obci a bylo zaměřeno na povodňovou komisi. Školiteli byli dr. Prudil (RRA VM), pan Halenčák (Satturn Holešov), pan Konečný (Envipartner) a Ing. Novosad a Ing. Hanák (MMZL). Základem koordinace je elektronická internetová verze krizového plánu a nakonec i digitálního povodňového plánu, které jsou přístupné všem orgánům krizového řízení. Tento plán je uložen u starosty obce na určeném místě a je k dispozici členům krizového štábu, veliteli zásahu, členům rady a zastupitelům obce a dalším pověřeným a oprávněným osobám na vyžádání. Přestože jsou Krizové plány velmi dobře zpracovány, nezbývá než si přát, aby se naší obci mimořádné události obloukem vyhýbaly. Martina Zicháčková a Miroslav Válek, starosta Oslava znovu získaného titulu Ekoškola tým poté zpracoval plán činností vycházející z analýzy. Žáci i učitelé vytvořili nový ekokodex. Zanedlouho po odchodu auditorů ze sdružení Tereza, které zastřešuje tento projekt v celé České republice, jsme se dověděli, že se nám tento prestižní mezinárodní titul jako jediné základní škole ve Zlínském kraji podařilo obhájit. Radost byla samozřejmě veliká a oslava obhájeného titulu proběhla v březnu 2015 na Magistrátě města Zlína. Titul bude slavnostně předán v červnu v Senátě České republiky. Zkušenosti si však nenecháváme jen pro sebe, ale vyměňujeme si je i s dalšími školami v rámci setkávání ekotýmů. Pálení čarodějnic 2. ročník V noci z 30. dubna na 1. května se lidé scházejí u ohňů zapálených na ochranu před čarodějnicemi (původně před zlými duchy). Filipojakubská noc proběhla i ve Štípě. Tato akce, jejíž tradici jsme v loňském roce založi- pro děti, tvořivé dílničky, občerstvení, hudba a tanec. Na akci se podíleli zaměstnanci školy, dobrovolní hasiči ze Štípy a Kostelce, Český svaz žen Štípa, žáci a rodiče ZŠ a MŠ ze Štípy, Kostelce, Hvozdné, Ostraty a Lukova. Akce byla zároveň nápaditou přehlídkou kostýmů. Mgr. Eva Chmelová 6 7

5 historická ohlédnutí Období války očima kronikáře V květnu tohoto roku jsme si připomenuli 70. výročí od konce 2. světové války, přesněji řečeno od konce 2. světové války v Evropě. Oním připomínaným datem je 8. květen, kdy v roce 1945 vstoupila v platnost bezpodmínečná kapitulace německých ozbrojených sil. Válka však ještě několik měsíců pokračovala v Asii a definitivně byla ukončena až 2. září 1945, kdy byla podepsána kapitulace Japonska. Šestiletý konflikt si vyžádal zhruba 60 miliónů obětí, přesné číslo však není známo. Historikové vidí příčinu rozpoutání tohoto konfliktu v nespokojenosti s výsledkem 1. světové války, kdy nejen poražené Německo, ale i Itálie a Japonsko, které stály na straně vítězů, se cítily neuspokojeni ve svých mocenských ambicích. Přidejme k tomu světovou hospodářskou krizi, rozmach totalitních režimů a jsme jen krůček od okamžiku, kdy zbídačený národ podlehne slibům a nechá se vtáhnout do dalšího válečného běsnění. A přestože všechny tři zmíněné státy začaly porušovat poválečné smlouvy a dohody, anektovaly cizí území a zvyšovaly početní stavy armády, protistrana (Francie a Velká Británie) přes své znepokojení nepodnikla žádné protiakce. A pak už bylo pozdě Není účelem, abych v tomto článku popisoval průběh války, ale jako obvykle se podíváme do hvozdenské kroniky, jak je zmíněné šestileté období popsáno z pohledu tehdejších obyvatel naší obce. Z velmi obsáhlých zápisů jsem vybral skutečně jen pár střípků informací. 1938: V Mnichově se sešla rada čtyř mocností, které rozřešily politické napětí obětováním pohraničních krajů Československa. Byla sice před tím v prvé polovině září provedena všeobecná mobilisace, ale k obraně nedošlo. Sami jsme podstoupili těžkou oběť, abychom zachránili svět od hrůz válečných. Později se ukázalo, že jsme nezradili, ale sami byli zrazeni. Těžkou chvíli prožívala obec v den všeobecné mobilisace. V 6 hodin ráno obecní radní s bubeníkem ohlašovali tuto zprávu. Nepřekvapila, byla očekávána. 1939: Začala osobní persekuce komunistů, důstojníků a do úřadů dosazováni Němci, do škol pak povinná němčina a to hned od 1. šk. roku. Hned po zabrání území bylo nařízeno jezditi na silnicích vpravo. Dne pochodoval vojenský útvar něm. vojáků také naší obcí. Pro větší efekt pochodovali v plynových maskách. 1940: Na území okresu pracovala ilegální organizace Obrana národa, která měla za úkol nejen špionážně zpravodajskou práci, ale po vzoru vojenském počala organizovati hlavně z bývalých vojáků a důstojníků zálohové jednotky pro případný ozbrojený odpor. Organizátorem v místě byl Václav Molák, řídící učitel, který měl hodnost majora ruských legií. Hlavním organizátorem na okrese zlínském byl architekt Lorenc ze Zlína. Už 30. května 1939 navštívil V. Moláka a projednával podrobnost organizace. Nějak se prozradil a unikl zatčení útěkem a ukrýval se na různých místech. V té době byl V. Molák velmi neklidný a často opakoval pisateli těchto řádků: Kdyby se něco stalo, však víte, co máte dělat. Dne 14. listopadu byl německou policií zvanou gestapo zatčen a odvezen do Brna. Za týden byli zatčeni jeho přímí spolupracovníci Vladimír Bednařík, stolař ve Hvozdné č. 162, František Julina, dělník ve Hvozdné č. 30 a František Krušina, učitel To vzbudilo v obci veliký rozruch a obavy. Nejhůře na tom byla rodina Vl. Bednaříka, která zůstala úplně bez prostředků. A třebaže bylo přísně zakázáno pomáhat rodinám zatčených, přece lidskost zvítězila před kázní 1941: Koncem října 1941 vyšlo nařízení o dvojjazyčném označení úřadů, škol, firem Tak se na domě starosty obce objevila tabulka Gemeindevorsteher starosta, na škole Volkschule, na zbrojnici Feuerwehrgerätehaus, na obchodech Bäckerei, Gemischtwarenhandlung, u řemeslníků Tischlerei, Schneiderei, Fleischerei und Selcherei atd. Na orientační tabuli místo dřívějšího názvu Hvozdná se objevil nápis Gemeinde Tiefenwald 1942: Dne byly odebrány kostelní zvony. Jeden o váze 32 kg, vysoký 30 cm a průměru 38 cm, pořízený nákladem Frant. Krajče a druhý o váze 150 kg průměr 65 cm a výška 56 cm s nápisem Zdrávas Maria. Zvony byly odvezeny do Lípy a tam hlídány až do přesunu na jiné místo 1943: V obci a jejím okolí se zatím partyzáni neobjevili, ale na silnici u Hrobic se objevily výstražné tabulky Achtung Banditengefahr pozor nebezpečí banditů, tak totiž Němci partyzánům říkali. 1944: K leteckému boji nad obcí a okolím došlo 22. srpna Ve výšinách se ozývala mohutná střelba, stihací stroje se míhaly v oblacích. Viděli jsme také následek zásahu jednoho bombardovacího letounu, který se velikou rychlostí řítilo k zemi, zanechávaje za sebou černý sloupec dýmu. Všichni pozorující občané předpokládali, že letadlo spadne někde na Osmeku nebo nejdále někde v Ostratě a proto mnoho lidí běželo tím směrem. Ale letadlo dopadlo na zem až na katastru obce Kašavy. Na ostratském katastru byly nalezeny jen pásy kulometného střeliva. Padlí letci byli pak pohřbeni v Kašavě. 1945: Boje většinou ručními zbraněmi odehrávali se v ostratském údolí směrem na Osmek, podél cesty k Veselé, od Machalíčkových pasek směrem k obci, pak v Háji, pak podél hranice lůžkovsko hvozdenské k Jurému, v Jurém podél vrchové cesty Občané, kteří noc trávili většinou ve sklepích, byli přece jenom zvědaví, co se děje. Občan Jan Hefka nahlédl pootevřenými dveřmi domku č. 140, ale právě kolemjdoucí voják použil zbraně a střela, která napřed prorazila dveře, způsobila mu průstřel pod klíční kostí. Vyléčil se, ale ruka mu zůstala trvale ochrnuta Vše se soustřeďuje k naší vesnici. V odpoledních hodinách se kruh zužuje tak, že zbloudilé kulky pískají nad hlavami přímo v obci. Rány z děl na Osmeku umlkají, ale kulometná palba houstne. Z Hájků sršely jako ohnivé jiskry střely kulometů, jako kapky z kropicí konve Ráno 6. května na Osmeku již vlál čsl. prapor a první občané se srdečně zdravili s našimi osvoboditeli. A pak se počaly směrem od Želechovic, Ostraty a Slušovic hrnouti proudy ruského vojska v autech i koňských povozech. Proud se valil nepřetržitě celý den, v noci pak nastalo uvolnění a pak znovu celý den. Silnice od Osmeku ke Štípě nestačila třem spojovaným proudům, proto se na této silnici řadily dva proudy vedle sebe V době bojů ve vesnici nešel elektrický proud, nebylo styku s okolními obcemi, zprávy byly kusé a nedostatečné. Ale velice brzy se vše napravilo a začal běžný život obce se svými dobrými i stinnými stránkami. Někteří občané velmi brzy zapomněli na všechna předsevzetí. Často jsme slýchali: Bože, třeba bych ztratil celý majetek, jen kdyby holý život mi zůstal. A nakonec celý život zůstal, celý majetek zůstal, ale zůstalo také sobectví člověka. Nechť zde zůstane zapsáno, že někteří lidé zapomněli na lásku člověka k člověku a hnáni sobectvím, odpírali pomoc jiným spoluobčanům a hlavně dětem. To byla temná skvrna do dní radosti a dlouho se na ni vzpomínalo. Jaromír Štach (foto ilustrační) historická ohlédnutí 28 39

6 divadlo Pozvání do divadladla Již 40 let v kněžské službě farnost Hvozdenské léto se nezadržitelně blíží, a tak je čas vám přiblížit, co se nového událo v našem divadle a na co dalšího se můžete těšit. Je za námi již 15. ročník Hvozdenského měšce plného pohádek, který hostil sedm souborů a osm představení. Vítězství zůstalo na domácí scéně s novou pohádkou Včelí medvídci, kterou mladší divadelníci představili poprvé 15. května. Režie se ujala již zkušená pohádková režisérka Tereza Řeháčková a touto cestou vás zve na další reprízy. První se uskuteční v divadle v neděli 21. června, další si můžete vychutnat na venkovní scéně taktéž v neděli 2. srpna. A jak rozhodla dětská porota pod vedením Mgr. Věry Krajíčkové? HLAVNÍ CENA za nejlepší inscenaci, Jaroslav Vidlař, Tereza Řeháčková: Včelí medvídci, Kroužek divadelních ochotníků Hvozdná CENA ZA II. MÍSTO Zdeněk Svěrák: Lotrando a Zubejda, Spolek ochotníků Lukoveček CENA ZA III. MÍSTO Zdeněk Troška, Vratislav Marek: Pohádka ze mlejna, Ochotnický soubor TJ SOKOL Lípa V rámci přehlídky jsme se rozloučili s dětským představením Šmoulí pohádka, které pod vedením Aleny Herman hráli ti nejmenší od května Šmoulíci již vyrostli, a tak se pro ně hledají další neméně povedené role. Další letošní premiérou je hra pro dospělé, tentokrát s detektivní zápletkou. Uvádíme ji pod názvem Dům u dvou vražd. Odehrává se v anglickém prostředí na konci 60. let v jednom starém domě, ve kterém má soukromý detektiv spoustu práce s vypátráním vraha. Kdo jím byl jste se mohli dovědět na premiéře, která se uskutečnila v neděli 14. června. Toto dílo je režijním debutem hostujícího Jana Janči, který je několikaletým hercem Malé scény, nyní Divadla Scéna. S naším divadlem spolupracuje poprvé. Pokud jste nestihli premiéru, můžete detektivku zhlédnout 23. srpna nebo 19. září. Již poslední červnový víkend zahájíme letní divadelní sezónu. Sobota 27. června bude patřit oblíbenému muzikálovému pásmu The Best Of s písničkami a tanci z několika muzikálů. Hned v neděli bude venkovní areál Lovka patřit čertům a čerticím z pohádky Taneček přes dvě pekla. 18. července do Hvozdné zavítá hudebník Jiří Březík, který na Lovku přiveze spoustu pražských hostů. První srpnový víkend začne opět muzikálově s The Best Of a v neděli s již zmíněnými Včelími medvídky. Aby nezahálela i budova divadla, budeme se v létě pohybovat také zde. Začneme hostujícím představením Divadla Klauniky z Brna s jejich představením Don Quijote de la Ancha. Klasické drama je obohaceno nadsázkou, fantazií a humorem. Režie se v roce 1988 ujal Bolek Polívka a představení bylo odehráno již více jak 4000krát. U nás v divadle je můžete zhlédnout 14. srpna. I v sále divadla se představí Jiří Březík se svou komornější verzí koncertu 22. srpna a den na to proběhne repríza nové detektivky Dům u dvou vražd. Těšíme se na vaši návštěvu ať už v prostorách divadla nebo ve venkovním areálu Lovka u hvozdenského rybníka! Veronika Závadová V letošním roce slaví nynější hvozdenský římskokatolický duchovní správce, otec František Sedláček, významné jubileum: 40. výročí od svého vysvěcení na kněze. Otče Františku, čím je pro Vás oslava výročí kněžství a čím by měla být pro farnost? Cílem života je být s Kristem, který si mne vybral za služebníka v církvi jako kněze farnost má být společenství věřících, které žije s Kristem a kráčí vstříc Božímu království. Byla Vaše cesta ke kněžství jasně danou perspektivou? Kde jste studoval? Během středoškolského studia člověk hledá, kterou cestou se dát, poznal jsem, že mne Bůh volá k zasvěcenému životu. Měl jsem na to pět let v semináři, abych řekl svobodné ano Bohu pro život jako kněz. Po tříletém studiu na SVVŠ ve Strážnici jsem byl přijat v Olomouci do kněžského semináře. Při přijímacím pohovoru nám však bylo řečeno, že musíme udělat ještě jednou přijímací řízení, a to v Litoměřicích. Vládnoucí strana zkrátka nedovolila, aby studium pokračovalo v Olomouci. Byl pouze jeden centrální seminář pro všechny diecéze, a ten byl v Litoměřicích. Tam jsem tedy nastoupil v roce 1970 a studium jsem zakončil v roce prosince 1974 jsem byl vysvěcen v Litoměřicích na jáhna, světitelem byl arcibiskup pražský František Tomášek, pozdější kardinál. Jáhenskou praxi nám nebylo dovoleno vykonávat ve farnosti. Kněžské svěcení jsem potom přijal 28. června 1975 už v Olomouci. Studoval jste za dob tuhé normalizace neříkal jste si, zda Vaše volba byla správná? Žádný takový moment nebyl. Doba studia to byl nejlepší život, protože člověk žil ve společenství lidí stejně smýšlejících a kráčejících ke stejnému cíli, takže člověk ani moc nepociťoval vliv světa, který byl sekularizovaný. Kam jste se dostal po studiu? Prvním místem mého kněžského působení byl Přerov, ale jen krátce protože jsem se znelíbil okresnímu církevnímu tajemníkovi, musel jsem se do 24 hodin přestěhovat do pohraničí, kde byla těžká situace. Na faře nebyla ani voda, chlévy byly polorozbořené, mokrá fara a suchý záchod. Když jsem zapojil elektřinu a začala téct voda, dostal jsem zase dekret na nové působiště do Moravské Třebové a okolí. V Sudetech jsem pobyl celých 14 let. Až po sametové revoluci jsem tam uvolnil místo františkánům, kterým patřil kostel i klášter právě v Moravské Třebové. Primiční mše sv ve Veselí n. Moravou V čem vidíte zásadní rozdíl mezi kněžstvím a tzv. běžným občanským povoláním? Kněžství je odpověď na Boží volání, a proto se nedá srovnávat s jinými zaměstnáními. Budete mít se svým ročníkem nějaké speciální výroční setkání? Ve čtvrtek, tj. 11. června, jsme měli setkání v Olomouci, bylo nás kolem 40 jubilantů, ale z našeho ročníku jen dva. Dále budeme mít společné setkání v Praze. Slavit budeme v pražské katedrále slavnou bohoslužbu, které bude předsedat kardinál Dominik Duka, koncelebrovat budou biskupové Herbst a Paďour a samozřejmě všichni přítomní spolužáci. Nocovat budeme v kapucínském klášteře, kde bude též i pohoštění a bratrské sdílení. Přeji Vám hodně elánu do dalších kněžských let a ať se vše plánované vydaří. Za rozhovor děkuje Jaromír Javora 10 11

7 cestování Šalom Jeruzaléme Pokračování rozhovoru se studentem UTB Filipem Javorou (24) o jeho pobytu v Izraeli. Co nějaké místní anomálie? Izrael je opravdu jiný kraj. A obzvlášť Jeruzalém je místem plným jedinečností. Podle toho, kudy se vydáte, můžete vidět Jeruzalém jako moderní velkoměsto, ortodoxní židovskou osadu, historický klenot plný poutníků nebo chudé arabské osídlení. Všechno obloženo jedním typem kamene a protnuto jedinou tramvajovou linkou v celé zemi. Hlavní anomálií je však jeruzalémské Staré město a jeho význam pro lidi. Je to město ve městě obehnané hradbami, svaté a posvátné jak pro Židy, tak křesťany, ale i muslimy. Najdete v něm Kristův hrob, pro Židy posvátnou Zeď nářků i muslimský Skalní dóm na místě, odkud Mohamed vystupoval do nebe. To vše od sebe vzdáleno ani ne pět minut chůze úzkými uličkami plnými poutníků, turistů a smlouvajících stánkařů. Podívanou se mi tak častěji než posvátná místa stával všechen ten humbuk okolo a množství naprosto odlišných lidí všech možných vyznání a národností. Místo posvátného ticha svatého místa spíš dostanete všudypřítomný chaos a tlak masy věřících, kdy si každý chce uloupnout trochu toho svého svatého. S tím spojený nepořádek a historická zanedbanost ulic a staveb z nepřetržitého užívání. Vznikne vám tak neopakovatelný zážitek stále živoucího svatého a prastarého města. Zaujal tě nějaký zvyk, slavení svátku? Židé mají mnoho svátků, které rádi slaví a které nezapadnou ani v dnešní moderní době. Nejbizarnější mi přišel Purim. Je to historický svátek, u kterého se vzpomíná na příběh odvážné Ester a krále Achašveroše z dob židovského vyhnanství. V praxi se jedná o dvoudenní celonárodní maškarní bál. Tradičně se lidé převlékají za historické postavy z příběhu, dnešní židé ale berou Purim spíše jako záminku k párty v kostýmech. Za bílého dne tak na ulici potkáváte kdekoho. Malé princezny a astronauti čekají na přechodu, kolem vás projede gorila na kole a vedle si Spiderman kupuje švarmu (něco jako gyros). V noci se ulice na mnoha místech rozezvučí hudbou a zaplní mladými lidmi v převlecích. Spontánní mejdany začínají i kolem rozezvučené popelnice. Slaví se až do rána. Podobný chaos vládne i v ortodoxních čtvrtích, jen kostýmy a hudba je tradičnějšího rázu. Na Purim má správný žid přímo nařízeno slavit a opít se tak, aby nerozeznal mezi přítelem a nepřítelem. Všeobecné veselí a hloučky rodin a známých tak občas vrávorají a mají potíže s chůzí. To vše sledují děti, které před domem vybírají peníze od kolemjdoucích a po čas Purimu mají dovoleno i kouřit. Vše je postaveno na hlavu a celé město žije Purimem. Zeď z palestinské strany je plná graffiti Jak patrná byla na místě opatření týkající se izraelsko-palestinského konfliktu? O Jeruzalém a celé území Izraele se od nepaměti a donedávna bojovalo a přelo. Dnes se zdá, že jde o stav, kdy se situace na chvíli ustálila a všichni si jsou ochotni navzájem do jisté míry ustoupit. Ne však příliš. Opatrnost Izraelců je znát už před příjezdem. Jestli chcete přiletět izraelskou linkou, čekejte, že si vás nejprve podrobně proberou. Zeptají na všechno možné a asi i prošmejdí zavazadla. Vše v zájmu bezpečnosti. Další viditelná opatření jsou všudypřítomné vojenské jednotky. Izrael je na válku neustále připraven, a tak jsou všichni včetně žen povinni projít vojenským výcvikem. Jediný, kdo na vojnu nemusí, jsou ortodoxní Židé. Po celém Jeruzalémě tak vídáte mladé tváře se samopaly. V uniformě, ale i v civilu. Je to docela divný pocit, když v tramvaji sedíte vedle kulometčíka, ale zvyknete si. S nošením zbraní souvisí i opatření proti četným dřívějším teroristickým útokům. Při vstupu do každé větší budovy projdete detektorem kovu s ochrankou. To znamená letiště, banky, nákupní střediska, nádražní budovy, ale i univerzita a koleje. Máte sice pocit bezpečí, ale jen do té doby, kdy třetím dnem nad všemi studenty bezpečnostní rám zvoní jako život a nikomu to zjevně nevadí. Mezi Izraelci a Palestinci je situace neustále napjatá a nikdo neví, kdy vypukne v něco horšího. Hlavním znakem tohoto konfliktu je izraelská bezpečnostní bariéra a situace kolem ní. Jedná se o osmimetrovou betonovou zeď rozdělující území Palestiny a Izraele se strážnými věžemi a kontrolovanými branami. Je to extrémní řešení pro rozdělení území a o jejím vzniku a směru se stále vedou spory. Nejde si jí nevšimnout a je na ni vždy smutný pohled, i když si Izraelci pochvalují její účinnost. Pro Izraelce je vstup za bránu nebezpečný a snad i nelegální. Pro Palestince je průchod velmi omezený, což ovlivňuje jejich hospodářství i rodinné vztahy. Až právě z palestinské strany v Betlémě jsem viděl její hrůznost a aktivní snahu se jí zbavit. Je pokrytá malbami vyzývajícími k míru a svědectvími o brutalitě izraelských vojsk. Když jsem šel podél velké stěny a prošel si kontrolním bodem zpět, přišlo mi to celé padlé na hlavu. Vzájemná nesnášelivost bohatých Izraelců a chudých Palestinců nešla přímo vidět, ale šlo ji dobře cítit. Viděl jsem to jako situaci, kdy jedni obviňují druhé - zatímco jedni sílí a dělají jakoby nic, druzí naříkají a volají o pomoc. Je snadné přidat se na stranu utlačovaných Palestinců. Brzy po tom, co jsem odjel, ale začaly z Pásma Gazy létat palestinské rakety na Izrael. Situace je tak vždycky složitější, než se zdá a v právu není asi nikdo. A jsme u konce. Nějak jsme zapomněli na tvou studijní parťačku Elišku... Eliška byla Izraelem natolik unešená, že se rozhodla zmeškat zpáteční let a pobýt si tam ještě pár měsíců navíc. Vůbec se jí nedivím, ta země má své kouzlo. Obzvlášť když si tam najdete švarného Izraelce jako Eliška. Rozhodně tam nebyla naposledy. Asi je zbytečné ptát se, co ti pobyt přinesl a podobně. Je ale nějaký důvod, proč bys příště volil jinou studijní destinaci? Pobyt přinesl vydatnou zkušenost do života. Ztratil jsem asi jen peníze, Izrael totiž není nejlevnější záležitost. Kdybych se ale vrátil v čase a měl se rozhodovat znovu, udělal bych úplně to samé. A pokud bych jel na další studijní pobyt, jel bych už jinam jen pro to, že Izrael jsem jaksi zažil a chtěl bych poznat víc stejně zajímavých míst. Připravil Jaromír Javora cestování 12 13