dobroučské farnosti 52-53/2006 Tady jsem, abych plnil, Bože, tvou vůli neděle 24. prosince neděle adventní Modlitba ze 4.

Transkript

1 dobroučské farnosti neděle 24. prosince neděle adventní 52-53/2006 Modlitba ze 4. neděle adventní Prosíme tě, Bože, vlej nám do duše svou milost, abychom stále hlouběji prožívali tajemství našeho vykoupení. A dej, ať nás všechny, kteří jsme z andělova zvěstování poznali, že se tvůj Syn stal člověkem, jeho umučení a kříž přivede ke k slávě vzkříšení. Tady jsem, abych plnil, Bože, tvou vůli (úvaha nad 2. čtením ze 4. neděle adventní Žid 10, 5 10 ) Skutečně, zvláštní jsou cesty Boží. Začalo to odvěkým rozhodnutím jeho vůle: uvést všechno, co je na zemi i co je ve vesmíru, do jednoty v Kristu jakožto hlavě. Tím začal ve všem, co bylo, je a bude, vnitřní pohyb ke stejnému cíli, k němuž se svým životem ubírám i já. Všechno ze stejné Boží vůle, kterou přišel plnit Ježíš Kristus, když se narodil v Betlémě. Proto jsem řekl: Tady jsem, abych plnil, Bože, tvou vůli, jak je to o mně psáno ve svitku knihy. Podle tohoto rozhodnutí jsme byli posvěceni jednou provždy... Rozhodnutí Boží vůle. Ne, to není takové rozhodnutí, jako když se rozhoduje člověk: zváží všechny okolnosti, pro i proti, a potom se rozhodne. On se rozhodl naplánovat a v průběhu dějin realizovat sjednocení všeho v Kristu. Rozhodl se dát zákon a ustanovit oběti za hříchy podle zákona, rozhodl se zrušit tyto oběti, vstoupit do světa a přinést jako oběť tělo, v němž se stal člověkem. Ne, to není

2 2 rozhodnutí člověka, který se přiklání hned k jednomu, hned k druhému. Pánova pravda zůstává na věky. Stejná Boží vůle, která se projevila v jeho plánu uvést do jednoty v Kristu všechno, co je stvořeno, se projevila i v ustanovení obětí podle zákona i v jejich zrušení i v narození Ježíše Krista, i v Getsemanské zahradě. Je to tatáž Boží vůle, o niž nás učil Ježíš prosit: Otče náš buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi... Vždy a všude tatáž nezměněná Boží vůle, jejíž mocí se uskutečňují dramatické dějiny stvoření až po jejich završení v novém Nebi a v nové Zemi. Jestliže se v nich vystupuje na nové a nové, vždy vyšší roviny bytí a života, jestliže se v nich ruší jedno a uskutečňuje jiné, jestliže nechce a nemá zálibu v celopalech a obětech za hřích, které On ustanovil, pak nejde o proměny jeho vůle, ale o nové stupně realizace jeho plánu, o měnící se terén při výstupu na vrchol, o vždy chápavější srdce člověka, kterému s ohledem na jeho chápavost mohou být zjevována stále nová tajemství. Narozením Ježíše Krista nastává poslední fáze realizace Stvořitelova plánu, poslední fáze celodějinného výstupu k vrcholu života. Převzato z knihy Každý den s Bohem, Jozef Porubčan Slovo života na měsíc prosinec 2006 Blaze člověku, jenž u tebe nalézá pomoc, když se chystá na svatou pouť. (Žalm 83, 6) Básník, který napsal žalm, z něhož je vybráno Slovo života, byl na pouti do jeruzalémského chrámu. Rád by v něm zůstal jako vlaštovky, které si tam staví hnízdo, ale musí se vrátit do své země. Stýská se mu po milém příbytku Hospodina, kde zakusil Boží přítomnost. Rozhodne se tedy, že se vrátí a znovu se vydává na cestu do Jeruzaléma. Bude to svatá pouť, která ho znovu přivede před Boha. Tak jako ve všech kulturách a náboženstvích se cesta stává podobenstvím života. Svatá pouť je symbolem naší cesty k Bohu. Směřujeme k cíli, který nemáme nazývat smrt, ale setkání, protože se nám otevírá nový život, který je trvalým setkáním s Bohem. Všichni jsme k němu Bohem povoláni. Proč tedy nezaložit naši existenci se zřetelem na cíl, který nás čeká? Proč neudělat z jediného života, který máme, cestu, svatou pouť, protože ten, který nás očekává, je Svatý? Ano, všichni jsme povoláni stát se svatými, tak jak to chce Bůh (srov. 1 Sol 4, 3.), který každého z nás miluje nesmírnou láskou a ukazuje nám vhodnou cestu, kterou máme jít, a přesný cíl, kterého máme dosáhnout.

3 3 Blaze člověku, jenž u tebe nalézá pomoc, když se chystá na svatou pouť. Jistě, jsme dětmi současné doby, která je dobou aktivismus, občas přehnaného, s důrazem na výkon. Některé profese jsou dnes vysoko hodnoceny, jiné podceňovány. O některých stránkách života se ze strachu nemluví, jako by je tím bylo možné odstranit... Pod vlivem těchto tendencí se nám možná stává, že zbytečně plýtváme energií. A může se stát, že dny odpočinku považujeme za promarněné, chvíle pro modlitbu za zbytečné a domníváme se, že nemoci a různé potíže, které Bůh využívá pro svůj láskyplný cíl, jsou překážkou pro náš život. Jak se odpovědně vydat nebo znovu vydat na svatou pouť? Není to nijak obtížně: konat ne naši, ale Boží vůli; následovat ji v přítomném okamžiku života s vědomím, že pro každou činnost, kterou tímto způsobem děláme, existuje zvláštní milost, milost pomáhající, která osvětluje rozum a vede k dobrému naše city a naši vůli. I člověk, který nemá konkrétní náboženské přesvědčení, může ze svého života udělat mistrovské dílo tím, že se vydá na cestu upřímného morálního úsilí. Blaze člověku, jenž u tebe nalézá pomoc, když se chystá na svatou pouť. Jestliže život je svatá pouť po trase značené Boží vůlí, vyžaduje naše cesta, abychom v ní každý den pokračovali. Láska nás podněcuje k růstu a zlepšování. Nemůžeme se spokojit s tím, jak jsme žili včera. Musíme si čas od času opakovat: Dnes lépe než včera. A co když se zastavíme? Co když zpomalíme, znovu se dopustíme chyb nebo jsme byli jen líní? Máme opustit tuto cestu, odrazeni svými omyly? Ne, v těchto chvílích heslo zní: začínat znovu. Znovu začínat tím, že svou minulost s jejími omyly a hříchy odevzdáme Božímu milosrdenství. Znovu začínat tím, že vložíme veškerou důvěru v Boží milost, a ne ve své schopnosti. Copak Slovo života neříká, že v Něm najdeme pomoc? Do každého dne vstupujme, jako by to byl ten první. A především kráčejme společně, sjednoceni v lásce, pomáhejme si navzájem. Svatý bude mezi námi a On bude naší Cestou. On nám umožní jasněji pochopit Boží vůli a vloží do nás touhu a schopnost ji uskutečnit. Budeme-li sjednoceni, všechno bude snazší a budeme zakoušet blaženost slíbenou těm, kdo se vydají na svatou pouť. Blaze člověku, jenž u tebe nalézá pomoc, když se chystá na svatou pouť. V této souvislosti si vzpomínám na jednoho přítele. Enzu Fondimu bylo dvaadvacet let, když se v Římě v roce 1951 rozhodl zcela se angažovat pro Boha ve vznikajícím Hnutí fokoláre. Po ukončení medicíny, specializace chirurgie, pracoval jako lékař v nemocnici v Lipsku a vydával i za železnou oponou svědectví o evangelní lásce. Byl vysvěcen na kněze. Odešel do Spojených států, aby tam přinesl totéž poselství. V posledních letech se věnoval v rámci Hnutí mezináboženskému dialogu a to ho přivedlo do různých míst a situací, ale vždy se stejným plánem: následovat Boha v jeho vůli. Dokončil svatou pouť poslední večer roku 2001; našli ho u jeho počítače, při práci, s hlavou opřenou o stůl, s klidnou tváří bez náznaku bolesti. Zdálo se, jako by jen klidně přešel do jiného pokoje.

4 4 Dva týdny před smrtí napsal: Poslední vůle, závěť. Pro mne je poslední Boží vůle ta, kterou On ode mne chce teď. Neexistuje žádná jiná. Moje poslední vůle je zanechat dokonale splněnou poslední Boží vůli, ať je jakákoli. Nevím, jaká ta poslední Boží vůle, kterou v životě vykonám, bude. Jednu věc ale vím: budu mít pomáhající milost - tak jako ji mám pro Boží vůli tohoto okamžiku - která mi pomůže ji splnit podle toho, jak se budu ve využití této milosti cvičit, abych dobře žil přítomnost Chiara Lubichová Milí bratři a milé sestry, přátelé v Dolní Dobrouči a okolí; srdečně vás zdravím prostřednictvím Zpráviček v letošním předvánočním čase ze svého nového působiště v Chotěboři. Právě skrze Zprávičky které sleduji, zůstávám s vámi v určitém spojení. V jednom z posledních čísel se jeden z příspěvků pana Z. Skalického z Liberce dotkl určité charakteristiky duchovních správců působících v Dolní Dobrouči v posledních padesáti letech. Mne trefně a pravdivě označil za faráře cestovatele. Opravdu za celý svůj život jsem nenavštívil tolik zemí a nádherných koutů světa jako za svého pobytu u vás. A jak je vidět, cestovat jsem nepřestal ani v Chotěboři, ale díky vám jsem v říjnu navštívil Řecko a díky jiné skupině věřících z Moravy jsem navštívil v září hrob svatého otce Pia a při zpáteční cestě jsme se zastavili v Manoppello, kde se vystavuje zvláštní rouška s obrazem Kristovy tváře. V předvánoční době kdy přemýšlíme, čím uděláme radost svým drahým a čím je obdarujeme, připravil jsem pro každého z vás malý dárek, který si můžete vzít o vánocích zdarma ve vašem farním kostele. Je to právě pohlednicový obrázek oné Kristovy tváře z roušky vystavené v Manoppello z mé letošní pouti na toto místo. Ještě krásně bylo vyzdobené průčelí kostela, neboť týden před námi 1. září 2006 navštívil toto poutní místo sám papež Benedikt XVI. Radostné a pokojné svátky Kristova narození vám přeje duchovní otec Josef David

5 5 Moje pouť do Fatimy (závěrečná část) Návštěvou Montserratu duchovní program naší pouti končil. Nyní jsme mířili do letoviska Lloret de Mar (u Středozemního moře), kam jsme krátce po poledni za pořádného horka dorazili. Měli jsme zde domluvené ubytování, jídlo i rekreaci. Po ubytování, kdy jsme se rozešli po svých pokojích, žádný oficiální program neexistoval, pouze instrukce v kolik hodin se musíme druhý den sejít u autobusu se zavazadly. Možností k rekreaci bylo spoustu -- od prostého odpočinku (spánku), možnosti koupání v moři či v hotelovém bazénu, nebo večerní procházky po pláži a po městě, což se ale během dne kvůli horku vůbec nedalo (inu Španělé vědí, proč mají odpolední siestu). Zajímavou věcí je, pokud se někdy do Španělska dostanete, že voda z kohoutku není pro našince moc vhodná k pití. Domorodcům nijak neškodí, ale u cizinců to obvykle končí průjmy, což v případě autobusu plném průjmem postižených poutníků jedoucímu po dálnici, není zrovna dvakrát nejlepší situace. Nikdo z nás to ale nezkoušel (nebo pokud ano, tak mu to vůbec neuškodilo) buď jsme si koupili minerálku v obchodě nebo od řidičů. Po posledním noclehu v hotelu a vydatné snídani jsme se ve středu sbalili a zanesli zavazadla do autobusu. Asi v 9:30 hod. jsme vyrazili na cestu domů do ČR. Jelikož jsme byli poměrně blízko španělsko-francouzských hranic (asi 100 km), čekal nás víceméně jen přejezd Francie, SRN a půli ČR. Do Francie jsme dojeli poměrně brzy. Cesta domů probíhala bez nějakých komplikací, šoféři zvládali vše naprosto v pohodě a s přehledem, autobus se nijak neporouchal a nezdržely nás žádné zácpy na dálnicích. Po cestě jsme shlédli druhý díl filmu o otci Piovi a také na uvolnění komedii Přednosta stanice s Vlastou Burianem. Ve čtvrtek kolem jsme 5:00 hod. přejeli hraniční přechod v Rozvadově. Dalšími zastávkami byly Plzeň a Hradec Králové, kde jsme vyložili asi třetinu poutníků. Do předposlední zástavky, kde jsem vystupoval i já, Koclířova, jsme dorazili asi v 11:30 hod. Autobus ještě pokračoval do Brna a nakonec do garáží v Třebíči. My, kteří jsme vystoupili v Koclířově, jsme ještě měli možnost se v tamní restauraci naobědvat. Poté už se každý rozjel směrem do svého domova ať už vlakem, autobusem, či autem. Takže takhle skončilo moje letošní velké mariánské putování. Jsem rád, že jsem se mohl podívat jak do těch velkých a slavných míst, o kterých se tolik píše a mluví, jako jsou Lurdy, Fatima nebo Compostela, tak i do těch menších, méně známých. Je faktem, že spousta věcí, dojmů a zážitků i řízení Boží Prozřetelnosti při této naší pouti se mi ozřejmuje až teď, když to všechno písemně rekapituluji. Věřím, že nás všechny zúčastněné (třebaže jsem byl třetím nejmladším, věkový průměr byl kolem let) tato pouť obohatila. Třebaže jsme na jejím konci byli poněkud tělesně unavení, byli jsme zase na druhé straně duchovně povzbuzení a vzpružení. Její ovoce se teprve ukáže, ale pouť přece není žádným rekreačním zájezdem, a je třeba při ní počítat i s obtížemi. Myslím, že nás všechny Panna Maria určitě s něčím překvapí. Vám ostatním mohu podobnou pouť jenom doporučit a vůbec přitom nemusíte jet až do Lurd nebo Fatimy. Vždyť v

6 6 naší zemi je spousta známých a slavných mariánských poutních míst (Sv. Hora, Sv. Kopeček, Hostýn, Králíky,...) nebo třeba i nedaleká Mariánská hora či Horákova kaple. Na klenbě nad presbytářem našeho farního kostele je nápis: Skrze Marii k Ježíši! Určitě někdo namítne, že to není žádné dogma, a že to určitě jde i bez Panny Marie. Ale ten, kdo si s jejím vedením udělal zkušenost, určitě nikdy nelitoval. Pavel Dušek Řeč 70. let nad jeslemi Ať to s tebou nedopadne jako s tímhle. Narodil se na cestě v nejasných rodinných poměrech. On za to samozřejmě nemůže, není to žádná hanba, ale taky nic, čím by se mohl chlubit. Ale potom ve třiceti neměl ani vzdělání, ani příjem, ani úspory, ani byt, ani osla nebo vůz. A pro manželství se zřejmě taky nehodil, tak co mu zbývalo, než se potulovat z místa na místo, s dlouhými vlasy, špinavý, bosý, s partou fandů kolem sebe, kteří opustili rodinu a zaměstnání. A potom pobuřoval lid dvojznačnými řečmi a nebezpečnými historkami. S těmi u vedení státu a u duchovenstva a vojáků a vůbec u všech, co něco mají, vůbec nepochodil. Tři roky tomu extra-chuligánovi z Betléma, kde se náhodou narodil, nechali volnost, až mu přeskočilo a dopustil se násilí na bankéřích a směnárnících, kteří měli odedávna místo v chrámu. A byl konec, utrum, amen. Zbyl po něm jen kus propoceného plátna, to mu bylo třicet tři. Jako otci, který tehdy dostal místo účetního v drátovně. Teď to víš a nikdo ať neříká, že se bojím říct pravdu i o tomhletom. J. Reding Oznámení Otcové pallotini ze Staré Boleslavi, kteří vydávají časopis Apoštol Božího milosrdenství", se obracejí na všechny, kdo si berou tento časopis z kostela a kteří se ještě nepřihlásili k jeho odběratelům v redakci, že v prosinci tohoto roku bude do kostelů zasláno poslední ukázkové číslo. Od nového roku bude tento časopis zasílán pouze jednotlivým odběratelům, kteří se přihlásili přímo v redakci nebo do těch farností, které si časopis objednají. Otcové pallotini zároveň prosí všechny, kdo poslali svůj příspěvek na časopis převodem z účtu a berou si časopis z kostela, aby kontaktovali redakci a sdělili tam svou adresu, na kterou jim časopis bude pravidelně zasílán Redakce Zpráviček by rád popřála všem svým čtenářům i příznivcům milostiplné prožití vánočních svátků, klidné zakončení roku a požehnaný nejen začátek ale i celý následující rok Ať se Kristus, narozený v srdcích nás všech, stane světlem, které prozáří šero v našem okolí.

7 7 Pořad bohoslužeb v Dolní Dobrouči a okolí ve dnech od do NEDĚLE 24. prosince PONDĚLÍ 25. prosince ÚTERÝ 26. prosince STŘEDA 27. prosince ČTVRTEK 28. prosince PÁTEK 29. prosince NAROZENÍ PÁNĚ sv. Štěpána prvomučedníka sv. Jana apoštola a evangelisty sv. Betlémských dětí Dolní Dobrouč Za rodiny s dětmi Ostrov Hnátnice Za farnost Dolní Dobrouč Za živé a zemřelé zpěváky Horní Dobrouč Dolní Dobrouč Za Stanislava Pecháčka Lanšperk Ostrov Dolní Dobrouč Za zemřelou Vlastu Šislerovou a za živé z rod. Kurešovy a Šislerovy Dolní Dobrouč Vánoční besídka SOBOTA 30. prosince Dolní Dobrouč NEDĚLE 31. prosince SVATÉ RODINY Dolní Dobrouč Za Boží pomoc a ochranu Za Marii a Ladislava Matějíčkovi Dolní Dobrouč a věrné zemřelé Poděkování za 50 let Dolní Dobrouč společného života Dolní Dobrouč DPS Za Annu Maixnerovou, manžela a děti Ostrov Dolní Dobrouč Za farnost Myšlenka na týden: Křesťan říká světu, který s Bohem nepočítá: Dnešek je váš, zítřek je náš. (Mozaika naslouchání, J. Doubrava)

8 8 Pořad bohoslužeb v Dolní Dobrouči a okolí ve dnech od do NEDĚLE 31. prosince PONDĚLÍ 1. ledna SVATÉ RODINY Panny Marie Matky Boží Ostrov Dolní Dobrouč Za farnost Ostrov Dolní Dobrouč Za farnost ÚTERÝ sv. Bazila Velikého Za Františka Havlu, manžela 2. ledna a Řehoře Naziánského Dolní Dobrouč a syna STŘEDA Za manžele Kubíčkovy Dolní Dobrouč 3. ledna a Josefa Hofmana ČTVRTEK Dolní Dobrouč Za živou rodinu a na dobrý úmysl 4. ledna Horní Dobrouč PÁTEK adorace 5. ledna Dolní Dobrouč Ke cti Nejsv. Srdce Ježíšova SOBOTA 6. ledna NEDĚLE 7. ledna Myšlenka na týden: ZJEVENÍ KRISTA KŘEST KRISTA Dolní Dobrouč Za farnost Ostrov Dolní Dobrouč Ke cti Nep. Srdce P. Marie Horní Dobrouč Dolní Dobrouč Za farnost Dolní Dobrouč Mariánská družina Duchovní život potřebuje Boží slovo, svátosti a svědomí. (Mozaika naslouchání, J. Doubrava) Vydává: Římskokatolická farnost Dolní Dobrouč, Dolní Dobrouč 1, , tel , Vychází každou neděli. Uzávěrka vždy předcházející sobotu. Pouze pro potřebu farnosti! Kontaktní osoby: P. Ján Kubis (jan.kubis@post.sk), Mgr. Iva Špinlerová (spinlerova.iva@seznam.cz), Mgr. Pavel Dušek (laredo@centrum.cz) farnostdobrouc@seznam.cz