ZPRAVODAJ SBORU CÍRKVE BRATRSKÉ V PRAZE 5 10/07

Transkript

1 ZPRAVODAJ SBORU CÍRKVE BRATRSKÉ V PRAZE 5 10/07 TAJNOSTI film, který zaujal Když se věci správně pojmenují, je jasné, oč jde. A kde se rozjasní, tam je světlo (Ef 5,13n) Pozoruhodný zážitek skýtá film Tajnosti od Alice Nellis. Divák je svědkem manželské krize muže a ženy středního věku v podání Karla Rodena a Ivy Bittové. Krize narůstala několik let, ale to, co proběhne na filmovém plátnu, se odehrává pouze v rozmezí necelých dvaceti čtyř hodin. Všechno začíná neuspokojivým manželským milostným aktem, což je jakoby předehrou všech dalších zklamání, která prožívají hlavní hrdinové jeden ze druhého, ale i sami ze sebe. Krize není ušetřen nikdo. Manžel, manželka, jejich tajní milenci, nejbližší kamarádky, ani náhodný prodejce klavíru, taxikář, realitní agentka či zájemci o nový byt. Ze života svých rodičů je možná nejvíce bezradná dospívající dcera, která nerozumí všem těm skrytým tajnostem otce, matky a neumí jim pomoci i když by chtěla. Divák si z filmu může odnést konstatování: Tak to v životě chodí, nebo Skvěle to Iva Bittová zahrála, či Nejúžasnější byla scéna na střeše, kde dochází k prvnímu odkrývání pravdy anebo rozhovor dospívajících dětí na večírku o rodičích a výkon Marty Issové. Mě ale na celém filmu nejvíce zaujala stará anglická koleda, která se line filmem od prvních scén až do konce. Její melodii a český text známe a při bohoslužbách zpíváme z Evangelického zpěvníku. V první sloce je vyjádřena touhu: Kéž bychom to uměli, zpívat písně chvály, i když se nám nedaří, vše jak jsme si přáli. Kéž bychom svou písničkou mohli bližním říci, že je může potěšit Pán Bůh milující. Smůla je, že není možné vstoupit do světa a dějů postav, které se před námi odehrávají. Není možné jít například za zhroucenou sekretářkou Karla Rodena (hraje Lenka Vlasáková) a přinést jí potěšující evangelium. Není možné jí vysvětlovat, že udržovat poměr s ženatým mužem nemá perspektivu, že je to vlastně šílené zamilovat se do chlapa, který patří jiné, ale že i přes nešťastné zamilování existuje potěšení, které Pán Bůh dává všem, kteří si tak zoufale zkazili a kazí život. Měl jsem po celou dobu filmu nutkání obejít všechny hrdiny, a spolu s apoštolem Pavlem pojmenovat jejich trápení a přinést do jejich situací osvobodivé světlo Boží pravdy. Ale i kdyby to bylo možné, patrně bych neuspěl. Vyprávěla mi jedna nevěřící žena, matka patnáctileté dcery, že po shlédnutí filmu Tajnosti si musela dát panáka. Tak ji to vzalo. Leccos už z vlastní zkušenosti ví o krizi středního věku Ale když jsem jí opatrně pověděl o Kristu, netvářila se, že by zrovna toto potěšení chtěla přijmout. Já jsem zase nechtěl akceptovat její tvrzení, že věřící lidé to mají v životě jednodušší. Připustil jsem však, že tam, kde se věřící probojují a odhodlají k pravdě (tj. k vyznání

2 2 svých vin třeba ve zpovědi), tam skutečně docházejí velké úlevy, protože prožijí Boží odpuštění, které je více než jen psychickou úlevou. Film končí dost typicky, totiž otevřeným koncem. Alespoň tak se mi zdálo. Hlavní hrdinka informuje manžela, že je těhotná s jiným mužem. Divák má sice naději, že její manžel setrvá v laskavém přístupu ke své ženě, ale jistota neexistuje. Film je ale jen filmem a celuloidovým či digitálním hrdinům naději evangelia předat nemůžeme. Stejně tak není možné vstupovat do životů herců a hereček, jejichž osudy bývají dost podobné těm, které hrají. Můžeme však sami sobě a především Pánu Bohu zpívat písně chvály, i když se nám právě nedaří vše, jak jsme si přáli. Můžeme všem našim bližním, které máme kolem sebe a od nichž nás nedělí ani ochranka ani bariera pečlivě střeženého soukromí, přinést potěšení Boží. Minimálně za pokus to stojí. A když budeme odmítnuti, alespoň si ono potěšení nenechejme ničím a nikým za žádných okolností vzít. Bronislav Matulík PŘÍBĚH MARCELY FIŠEROVÉ Asi před šesti lety jsem jela poprvé na English camp, který pořádalo Brněnské Evangelikální společenství Brno spolu se spřáteleným sborem Oakwood community church na Floridě. Na kemp mě pozvala má sestra, která byla na kempu rok předtím a moc se jí tam líbilo. Mně šlo tehdy pouze o angličtinu, netušila jsem, že tam také poznám báječné lidi. Z těchto lidí vyzařovala spokojenost, vyrovnanost, láska. Vůbec jim nevadilo, že já věřící nejsem. Brali mě takovou, jaká jsem a to se mi moc líbilo. Byli moc milí a ochotní se podělit o svá svědectví o Ježíši. Mně to tenkrát nic neříkalo, raději jsem se bavila o něčem jiném. Líbilo se mně, že můžu povídat anglicky. Amíci byli vždy velmi ochotní bavit se o čemkoliv. Věděla jsem, že kempy pořádají křesťané, ale to pro mě tenkrát nebylo důležité. Každý den jsme měli dopoledně výuku (3 x 45 minut) a při poslední hodině jsme si vždycky četli z Bible (anglicky). Pak se diskutovalo, ale já jsem se do těchto diskusí nezapojovala, spíš jsem poslouchala. Bibli jsme dostali s sebou domů a doma jsem si pak v ní občas četla, ale hlavně kvůli angličtině. Další rok jsem na kemp jet nemohla a bylo mně to moc líto. Zůstala jsem však v kontaktu s některými lidmi a stále hledala cestu k Bohu. Chtěla jsem být taky šťastná, vyrovnaná, vědět, že je tady někdo, kdo mě miluje. Další rok jsem na kemp opět jela a seznámila jsem se tam opět se skvělými lidmi. Hodně jsem se tam sblížila s Američankou Brendou, která mě stále povzbuzovala a modlila se za mne. Já jsem moc chtěla uvěřit, ale nešlo to. Loni na podzim jsem se potkala se svojí bývalou spolužačkou Evičku ze střední školy, která uvěřila v Boha když pracovala jako au-pair v Anglii. Pozvala mě na koncert, který pořádalo TCV z Prahy. Já jsem ale na koncert jít nemohla, protože jsem měla domluvený víkend v Brně. S touto kamarádkou jsme se setkaly podruhé asi tři dny před koncertem a tam už jsem cítila, že ke mně Bůh mluví. Cítila jsem, že na ten koncert musím jít. Zrušila jsem tedy víkend v Brně a šla na křesťanský koncert do Prahy. Koncert se mi moc líbil. Hudba byla krásná, veselá a oslavovala Ježíše. Pořád znělo, že Ježíš je jediná cesta, pravda i život. Z těch lidí opět vyzařovalo štěstí, spousta pozitivní energie, radost ze života, z víry. Po koncertě nám pastor vykládal o tom, jak sám uvěřil, a na závěr vyzval ty, kteří v ten den uvěřili, aby šli za ním dopředu. Já jsem sváděla vnitřní boj. Uvnitř jsem věděla, že musím jít dopředu, ale jít jsem tam nechtěla. Nakonec mně pomohla má kamarádka, která mě

3 vzala za ruku a já jsem šla s ní. V ten moment mně spadl kámen ze srdce, hrozně se mně ulevilo a začala jsem štěstím brečet. Nedalo se to zastavit. Brečela jsem jako malá holka asi deset minut. Společně jsme se modlili. Pro mě je tento den nezapomenutelný a beru ho jako druhé narozeniny. Byla jsem toho plná a musela jsem se s někým o tuhle radost podělit, ale neměla jsem s kým. Manžel je nevěřící a já jsem nevěděla, jak se k tomu postaví. Tak trochu jsem se bála. Ale hned v pondělí jsem mohla napsat kamarádce Brendě do Ameriky, co se stalo. Radost byla obrovská a upřímná. Zpráva o mém znovuzrození se šířila velice rychle. Manželovi jsem řekla, že bych chtěla začít chodit do sboru. Divil se a ptal se mě, jestli bych mu k tomu nechtěla něco říct. Musela jsem s pravdou ven. Ale to byla pro mě další úleva, protože to přijal a moji víru respektuje, i když on sám potřebu věřit nemá. Pak jsem jela na víkend do Brna a šla jsem na místní nedělní shromáždění do Evangelikálního společenství. Tento sbor je pro mě nejbližší, ale bohužel příliš daleko. Navštěvuji ho ale pokaždé, když jedu za rodiči do Brna. Požádala jsem je, aby mi pomohli najít sbor v blízkosti Berouna. Nasměrovali mě nejdřív na sbor na Praze 13 a ti mně dali kontakt na sbor přímo v Berouně, kam teď chodím, a jsem za to ráda. V mém životě se od té doby hodně změnilo. Vidím věci jinýma očima, jsem víc vyrovnaná a opravdu šťastná, protože vím, že mě má Bůh rád a že se na něho můžu spolehnout, že mě nikdy neopustí. Marcela Fišerová ENGLISH CAMP 2007 Větší není lepší, alespoň co se tyká velikosti skupiny na English campu. V roce 2005 jsme pořádali tábor pro 90 lidí. Myslela jsem, že musí jenom růst počet lidí na e-camp. Představovala jsem si 120 účastníků letos. Ale, Honza, manžel mi přesvědčil, že menší bude lepší. A stejně už starší generace účastníků nemohla nebo neměla zájem se vrátit na letošní tábor. Takže letos jsme měli z většiny úplně novou sestavu, dohromady 44 lidí. Musím přiznat, že jsem počítala před zahájení campu, že letos opravdu bude poslední berounsky e-camp z různých důvodu nepříjemná zkušenost z dřívější táboru, zahrnující nepříjemné chování od jedné skupiny mladých studentů, nedospělé chování na straně mladých lektorů z Ameriky (je těžké sehnat dobré lektory). Kombinován s tím, že jsem cítila nezájem od členů z našeho sboru ohledně této akce. A navíc ty tábory jsou strašidelně drahé, finančně náročné pro skoro všechny a otázka byla pro mě jestli to stojí za to. Mohu důrazně odpovědět, že ANO. Letos byl krásný. Nezáleželo jenom na téma (které bylo Shanghai surprise Čína, velice zábavné). Ani jsme nepotřebovali krásné počasí hodně pršelo. Areál také 3

4 4 nebyl dokonalý, ačkoli velice pěkný, byli tam cizí lidé a žádné hřiště na fotbal. Záleželo na družstvu všichni byli moc milí. Všichni vycházeli velmi dobře spolu, což nebylo samozřejmé, protože jsme byli smíšená skupina: - Babičky Barbara Shipley(ová) a Nancy McAllister(ová) z Ameriky (74 a 73 let), pracovník z britsko-české charity Alan Bowe (60 let), ER lékař Dave Pierce z Ameriky (57 let), učitelka výtvarné výchovy Mary DeClercq(ová) (38 let), Mike Rimes misionář v Číně (23 let), Stephanie Lippmannová (moje dvojče, 45 let) s jejími dětmi Margeaux (18 let), Alec (16 let), Seth (13 let), plus Honza (47 let) a já s našimi dětmi Pete (15), Dane (12), Jeremy (10). Naši starší synové Tom a Sam se zúčastnili jenom částečně kvůli jejich kapele. To byl tým rodilých mluvčí. Ohledně Čechů z našeho sboru se mohla zúčastnit jenom Marcela Fišerová (32 let). Věk studentů se pohyboval mezi 8 a 18ti let. Největší koncentrace věku byla kolem 15ti let. Dynamika takového tábora asi není pro všechny, ale užili jsme si ho. Mládež působila na mě velice příjemně a upřímně, což tento fakt spojený s volnějším programem umožnilo si užít týden bez obvyklého stresu. Typický den začal snídání v 9 h, vyučování angličtiny v 10 h. První hodinu a půl vyučoval jeden lektor jednu skupinu. Potom lektoři střídali skupinky, aby se všichni mohli lépe poznat. Obědvali jsme v 13 h, potom začal odpolední program, kde si všichni mohli vybrat, co chtějí dělat - buď odpočívat, jít na procházku, hrát plážový volejbal, ping-pong nebo vytvořit nějakou krásnou tvorbu na výtvarce. V 18 h. následovala večeře, hned potom večerní program zpíváním, kázáním a další aktivity. Letos si Honza myslel, že bude vykládat několik Ježíšových podobenství. Byly nádherně provedené. Vím, že z toho co jsme slyšeli, alespoň někteří byli zaujati, protože jsem potom slyšela: Já jsem se rozhodl, že budu věřit, že Bůh existuje, a Chci přijmout Ježíše do mého života, a Ale je to těžké milovat nepřítele. Chápali o co jde.

5 Navíc se musím zmínit o tom, jaká byla nádherná událost, že Mike Rimes strávil spoustu času s dětmi i dlouho do noci a děti vnímaly, co vyprávěl o Ježíši. Mike možná byl nejvíc viditelný ze všech, ale ostatní pomocníci byli nezbytní včetně jejich podpory, modlitby a pokorného přístupu. Slyšeli jsme nádherná milá svědectví poslední večer, také od Alana a Davida. Můžu dodat ohledně zpívání, jak všichni rádi zpívali chvály v angličtině i v češtině. A jak jsme se společně smáli během druhé části večerního programu a jak výlet do zoo Dvůr Králové byl milý. A když tento týden skončil a všichni jsme zpátky doma a probíhá běžný život, myslím na studenty, na jejich elán z English campu a přeji si, aby mohli pokračovat ve víře a nevím jak konkrétně můžou, protože těžce se pořádají shromáždění. Zatím to není velký zvyk v této zemi. Asi je to Boží záměr vypracovat, co je v lidském srdci, abychom pochopili, že shromažďovat se pravidelně s dalšími věřícími je moc důležité. Věřím, že křesťanské anglické tábory hrají docela velkou roli v Čechách na cestě víry. Jsem ráda, že jsem mohla a můžu se zúčastnit. Pokud budete mít zájem si podívat na slide show z English campu, můžete ho najít na adresu: nebo na youtube: Czech English Camp Michele Kliková VZPOMÍNKA NA SESTRU DOBROMILU ONDRUŠKOVOU S milou vzpomínkou píši tyto řádky na sestru mému srdci blízkou moji Dobromilu Ondruškovou, kterou Pán odvolal v neděli 30. září 2007 v jejích 85 letech. Dal mně ji dal poznat už v mé mladosti. V současné době jsem k ní docházela jednou týdně na celé odpoledne a dle potřeby i celodenně. Naše společné chvíle nebyly nikdy nudné pro její veselou i vtipnou povahu. Mnozí z vás jste ji též tak mohli poznat. Vždy připravena s úsměvem každého přijímala za všech okolností. Jako svobodná, plná zájmu o mé děti, prožívala radost a sdílela se mnou i mé starosti. Její celoroční kalendář s poznámkami byl celý zaplněn jmény lidí nejen ze sboru, ale i ostatních přátel a také mé rodiny. Byla zde data narozenin, svateb, úmrtí a každým rokem jej přepisovala a aktualizovala do nového kalendáře. Prožívaly jsme krásné chvíle, zpívaly naše písně tak povzbudivé ve víře. Měly jsme tolik společných přátel z dob mladosti, kteří nás duchovně obohatili a tolik prozářili naše životy. Díky Pánu za vše. Poslední dobou moje Miluška, tak jsme jí říkali, měla už více zdravotních problémů. Potíže srdeční i s krevním tlakem a nejistou chůzi. Díky tomu měla časté úrazy. Tehdy jsem u ní trávila celé dny. Převážně potřebovala moji pomoc a byla vděčná. Vycházela jen v neděli do shromáždění a jednou týdně na nákup a k lékaři. Naše procházky do blízkého lesa i na jiná místa Prahy jsme musely omezit. Uvědomovala jsem si její postupující slabost. Doma říkala, že už se těší do nebeského domova. Poslední naše setkání bylo v úterý 25. září a zpívaly jsme naši starou píseň Zda znáš tu zem tak divukrásnou. Uvedu její úryvek: A ve chvíli té, kdy smrti sen / mně ze rtů sejme poslední sten / a duše má se s tebou vznese / k té krásné vlasti / kde svůj domov mám. Nemohu zapomenout na její vyznání a krásný zpěv. Květa Blechová. CB Žižkov 5

6 6 INZERÁT Sbor CB Benátky n. Jizerou hledá od března 2008 správce budovy. Nabízíme byt 3+kk k užívání se sborovou zahradou a další dle osobní dohody. Předpokladem je ochota sloužit lidem a schopnost manuálně pracovat. Případně lze tuto práci kombinovat s další službou ve sboru či nedaleké misijní stanici v Milovicích dle obdarování. Kontakt: , benatky@cb.cz Petr Dvořáček, kazatel

7 INFORMACE ZE STARŠOVSTVA Volební komise Na setkání staršovstva byla aktivována volební komise, která byla zvolena v únoru členským shromážděním. Její členové jsou: D. Makovička (byl zvolen za předsedu), P. Bartošek, P. Košťák, M. Kolmanová, V. Pánková, T. Chráska, H. Přibová, A. Wichterle. Prodloužení služby br. kaz. Andreje Beni Mokropeské i celosborové staršovstvo požádalo o prodloužení služby br. kaz. Beni o další rok, Rada CB prodloužení schválila. Nabídka vikáře Radou CB Tajemník RCB předložil možnost služby vikáře Pavel Paluchníka v Mokropsech. Ten však nyní nastoupil do Karlových Varů, takže jeho služba v rámci našeho sboru a na samostatné mokropeské stanici padá v úvahu až od roku Koupě pozemku Byla podepsána smlouva o smlouvě budoucí ohledně zakoupení pozemku na Vráži. Nedělní berounské shromáždění v malé kapli Berounské obecenství se přestěhovalo ze Skautovny do Malé kaple povýšení sv. Kříže. Jedná se jen o změnu v rámci areálu berounské farnosti. Vedoucí pracovník pro berounskou stanici Sbor je připraven zajistit pro takového pracovníka bydlení. Nejprve pronájem bytu, v další etapě by bylo možné byt zakoupit. Modlíme se za takového pracovníka a jeho rodinu. Akce: kup si svůj metr čtvereční farního dvora v Berouně (cca 600,- Kč) Staršovstvo rozhodlo přispět Kč. Již šest let se scházíme v pronájmu berounské fary a jsme vděční za laskavé přijetí. Podzim 2007 Staršovstvo připravilo program na letošní podzim, který se uskuteční nejen v sídle sboru, ale i na stanicích. Podzim 2007 bude ukončen sborovým dnem a evangelizací v neděli na Smíchově. Studentský pokoj Od září budou bydlet ve studentském pokoji sestry Petra Eretová a Dana Pavelková. Studentský pokoj je vymalován a opatřen novým nábytkem. Sborová dovolená Staršovstvo se ještě vrátilo k hodnocení sborové dovolené. S velkou vděčností a radostí bylo konstatováno, že se stala pro sbor (128 účastníků) požehnáním a přispěla k upevnění vzájemných vztahů napříč generacemi. Nová členka sboru Po rozhovoru ve staršovstvu byla za plnoprávnou členku přijata sestra Monika Lo Scalzo. Slavnostní přijetí se uskutečnilo v neděli Volba nového předsedy a tajemníka RCB Předseda volební komise poslal dopis staršovstvu, ve kterém starší vyzývá, aby navrhli vždy po jednom jména člověka na post předsedy Rady CB a tajemníka Rady CB. Staršovstvo se za věc modlí a k této závažné otázce se vrátí příště. Besídka Bratr Ondřej Košťák informoval staršovstvo o zahájení nového školního roku v besídce na Smíchově. Podstatně ubylo dětí a věkový průměr se snížil. V besídce nyní učí šest učitelů a novou pomocnicí je V. Kaštánková. Pěvecký sbor Do staršovstva byl pozván bratr Tomáš Najbrt. Informoval o práci pěveckého sboru, o záměru více využívat pěvecký sbor jako liturgický prvek, který je součástí bohoslužby, a ne pouze kulturní vložku. Vděčně konstatoval, že na Smíchově čerpáme z dobrého odkazu práce bratra Blahoslava Košťáka. Ze strany staršovstva je služba pěveckého sboru přijímána s vděčností. Setkání bylo ukončeno společnými a přímluvnými modlitbami za bratra a jeho službu. Daniel Pokorný 7

8 8 NAROZENINY V ŘÍJNU A LISTOPADU O dvě věci tě prosím; neodpírej mi je dříve než umřu: Vzdal ode mne šálení a lživé slovo, nedávej mi chudobu ani bohatství! Opatřuj mě dostatečně chlebem, tak abych nasycen neselhal a neřekl: Kdo je Hospodin? ani abych z chudoby nekradl a nezneuctil jméno svého Boha. Př 30,7-9 PRAVIDELNÁ SHROMÁŽDĚNÍ Smíchov Mokropsy Beroun Hostomice neděle 8 45 modlitební shromáždění chvíle 9 30 shromáždění 9 00 shromáždění každou 3. neděli 9 30 shromáždění v měsíci úterý středa čtvrtek mládež rozhovory nad Biblí (ob týden) biblická hodina biblická hod středa v DPS pátek dorost dorost biblická hodina Vydává: Sbor Církve bratrské v Praze 5, Vrázova 4, ; tel: ; smichov@cb.cz; Obsahová stránka: Bronislav Matulík, Jan Kolman, Ondřej Macek Grafická úprava a technická spolupráce: Adam Wichterle a Ondřej Košťák