MASARYKOVA UNIVERZITA

Transkript

1 MASARYKOVA UNIVERZITA Pedagogická fakulta Katedra výchovy ke zdraví Pohled rodinných příslušníků na život s alkoholikem Bakalářská práce Brno 2013 Vedoucí bakalářské práce: RNDr. Mgr. Alice Prokopová, Ph.D. Vypracovala: Monika Kubátová

2 PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem závěrečnou bakalářskou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským, o změně některých zákonů a ve znění pozdějších předpisů. V Brně dne Monika Kubátová

3 PODĚKOVÁNÍ Ráda bych touto cestou poděkovala RNDr. Mgr. Alici Prokopové, Ph.D., vedoucí mé bakalářské práce, za cenné připomínky, odborné rady a především za trpělivost při tvorbě práce. Také bych chtěla poděkovat rodinám, které byly ochotné poskytnout mi rozhovory a otevřeně hovořit o svých životech.

4 Obsah ÚVOD... 6 A) TEORETICKÁ ČÁST ) Alkoholismus Závislost Drogová závislost Závislost na alkoholu Psychická a fyzická závislost Vývoj abúzu a závislosti Příčiny užívání a zneužívání alkoholu Kritéria závislosti Akutní a chronické zneužívání alkoholu Akutní zneužívání alkoholu Akutní otrava alkoholem Chronické zneužívání alkoholu Vliv alkoholu na lidský organismus Somatické poškození alkoholem Psychické poruchy jako důsledek užívání alkoholu Účinek teratogenní Léčba závislosti na alkoholu Ambulantní a lůžková léčba Organizace Anonymních alkoholiků Al- Anon ) Rodina Alkohol jako příčina problémů v rodině Partner žijící s alkoholikem Děti z rodin alkoholiků Typické reakce dětí na závislost rodičů Jak rozvod působí na děti... 32

5 8.3. Dospělé děti alkoholiků Poznámky ke genetickým faktorům B) PRAKTICKÁ ČÁST Kvalitativní výzkum Prostředky výzkumu Etnografické interview Případová studie Výzkumné cíle a obsah výzkumu Způsob zpracování dat Seznam okruhů Výběr informantů Výzkumná část Rodina č Rodina č Shrnutí praktické části ZÁVĚR POUŽITÁ LITERATURA SEZNAM PŘÍLOH... 91

6 ÚVOD O problematice závislosti na alkoholu se učí děti již na základní škole. Dostupnost informací o této nemoci je stále snazší a širší. O informacích, týkajících se alkoholu a závislosti na něm, se dočteme v řadě českých i zahraničních publikacích. Mnoho alkoholiků však žije v rodině se svými rodiči, partnery, dětmi a kamarády. Potom alkohol nemá negativní dopad pouze na závislého, ale i na jeho okolí. Z tohoto důvodu je důležité informovat o tom, jaké je žít v rodině se závislým členem, protože taková situace může potkat každého z nás. S tímto problémem se mohou potýkat také naši přátelé, kteří nás budou žádat o pomoc. Dále informovanost učitelů na základních a středních školách o specifických zvláštnostech dětí, které vyrůstají v rodině se závislým rodičem, je v dnešní době velice důležitá. Díky výše uvedeným důvodům jsem si zvolila k sepsání bakalářské práce téma Pohled rodinných příslušníků na život s alkoholikem. Cílem práce je podat informace o tom, jak se cítí rodina v soužití s alkoholikem. Popsat reakce a vnímání této skutečnosti z hlediska rodiny a objektivně zmapovat celý život se závislým jedincem. Od počátku užívání alkoholu až po abstinenci či rozvod. Stěžejním bodem je pohled rodiny na život s alkoholikem. Zaměříme se také na samotného alkoholika. Jakým způsobem on vnímal své rodinné příslušníky v době závislosti, jaký s nimi měl vztah a jak si myslí, že se cítili. Náhledem do této problematiky se blíže zabýváme v praktické části bakalářské práce. Jak se cítí rodinní příslušníci a sám alkoholik, je zprostředkováno zejména formou kvalitativního výzkumu, konkrétně pomocí etnografického interview a případové studie. 6

7 Teoretická část je rozdělena na dvě kapitoly. Kapitola první je věnovaná závislostí na alkoholu, příčinám jeho zneužívání a nejčastějším onemocněním způsobené jeho konzumací. Druhá část je zaměřena na rodinu a alkohol, jako příčiny problémů v rodině. Zabýváme se především pocity partnera a dětí žijících s alkoholikem. V životě jsem se setkala s mnoha rodinami, které museli čelit těmto problémům, řešit situace, které často nemají řešení a hledat správná rozhodnutí. Proto se budu snažit přiblížit tuto problematiku i ostatním. 7

8 A) TEORETICKÁ ČÁST 1) Alkoholismus 1. Závislost 1.1. Drogová závislost V dnešní době existuje spousta druhů drog. Stávají se stále dostupnější a rozšířenější. Za drogu považujeme každou látku, na které může vzniknout závislost. Může se jednat o drogy rostlinného nebo živočišného původu, organizované struktury nebo amorfní. (Drtil, 1978) Drogovou závislost definuje ve své knize Lidé, alkohol, drogy Václav Šedivý a Helena Válková (1988, s. 19) následovně: Jde o specifický vztah závislosti mezi člověkem a farmakologicky účinnou látkou. Psychický a někdy také tělesný stav, vyplívající ze vzájemného působení mezi živým organismem a drogou, charakterizovaný změnami chování a jinými reakcemi, které vždy zahrnují nutkání brát drogu stále nebo pravidelně pro její psychické účinky a někdy také proto, aby se zabránilo nepříjemnostem plynoucím z její nepřítomnosti. Drogy jsou děleny na lehké a tvrdé. Mezi lehké drogy řadíme například alkohol. I z této lehké drogy může vznikat závislost Závislost na alkoholu Alkoholismus je považován za nejzávažnější a nerozšířenější formu návyku. Od roku 1979 je v České republice považován za nemoc. O alkoholismu hovoříme tehdy, dosáhne- li závislost na alkoholu takového stupně, že škodí buď jedinci, společnosti nebo oběma. (Janík, Dušek, 1990, s. 58) 8

9 Josef Kvapilík a Alena Svobodová (1985, s. 13) definují alkohol neboli etylalkohol, chemicky etanol (C2H5OH) jako jednoduchou a malou molekulu, vznikající kvašením cukrů. Etanol řadíme do skupiny hypno-sedativ. Patří mezi látky, které mají vliv zejména na látkovou přeměnu a díky svému psychotropnímu účinku (výrazné změny v chování a prožívání), také na nervový systém. Jestliže se zaměříme na problematiku množství přijímaného alkoholu, je etanol nejslabší psychotropní látkou. Zřetelné účinky se objevují až v dávkách kolem jednoho gramu na jeden kilogram váhy, což je milionkrát vyšší dávka než u halucinogenu LSD. (Kvapilík, Svobodová, 1985) Člověk, který je závislý na alkoholu, se nazývá alkoholik. R. Tabus (1984) označuje alkoholika jako: Osobu, která pitím alkoholických nápojů působí sobě nebo jiným lidem, vědomě či nevědomě hmotné nebo psychické škody a která není sama schopna zanechat pití a změnit způsob svého života." (Hosek, 1998, s. 18) Definicí závislosti se zabývalo doposud mnoho autorů. Za nejznámější je považována definice dle 10. revize Mezinárodní klasifikace nemocí. Tuto definici cituje ve své knize Návykové chování a závislosti Karel Nešpor (2007, s. 10), kde pod pojmem závislost rozumíme: Skupinu fyziologických, behaviorálních a kognitivních fenoménů, v nichž užívání nějaké látky nebo třídy látek má u daného jedince mnohem větší přednost než jiné jednání, kterého si jedinec kdysi cenil více. Centrální popisnou charakteristikou je touha (silná, někdy přemáhající) pít v našem případě alkohol a návrat k užívání látky i po období abstinence, kdy často vede k rychlejšímu znovuobjevení jiných rysů, než je tomu u jedinců, u nichž se závislost nevyskytuje. 9

10 Psychická a fyzická závislost Jak je v předchozích definicích uvedené, závislost může vznikat na každé látce, která postupem času, někdy kratšího, jindy delšího, závislost vytváří. Každá látka však na organismus působí jinak a může vytvářet psychickou či fyzickou závislost. Jiří Drtil (1978) psychickou závislost, popsanou jako stavy drogové závislosti, pokládá za méně závažnou. Jedná se o stav, kdy chybí fyzické potíže v průběhu abstinence. Z tělesných potíží se objevuje například zvracení a svalové křeče. Drogy, které způsobují psychickou závislost, jsou takové, které navozují pocit uspokojení a touhu opakovaně či trvale drogu užívat. Záměrem je, vyvolat příjemnou náladu nebo odstranit tu špatnou. Za fyzickou závislost jsou považovány stavy závažnější. Projevují se při nedodání drogy poruchami tělesných funkcí, které jsou specifické a charakteristické pro každý typ drogové závislosti Vývoj abúzu a závislosti Užívání alkoholu můžeme rozlišovat na úzus a abúzus. Úzus jsou situace, kdy je alkohol přijímán v menším množství a s většími časovými odstupy. Jedná se například o společenské akce či situace, kdy je alkohol užíván jako doplněk stravy. V případě úzusu se závislost na alkoholu nevytváří. Zaměříme-li se na abúzus, závislost je již vytvořena a dochází ke zneužívání alkoholu. Alkohol je konzumován v nevhodnou dobu, například v ranních hodinách a ve větším množství. 10

11 V roce 1969 experti Světové zdravotnické organizace charakterizovali abúzus jako: trvalé nebo řídce se vyskytující nadměrné zneužívání drog, neslučitelné s přijatelnou lékařskou praxí nebo související s ní. (Janík, Dušek, 1990 s. 58) Dodnes je používáno rozlišení vývojových stádií vývoje abúzu podle kanadského alkohologa E. M. Jellinka. Toto rozdělení, mimo jiné, uvádí v knize Člověk a alkohol Josef Kvapilík a Alena Svobodová (1985). Typ alfa První, méně závažný typ, je typ alfa. Je definován jako občasné požívání alkoholu, u kterého není vyvinuta fyzická závislost. Jedinec má stále schopnost kontrolovat se v pití. Alkohol užívá při špatné náladě, úzkosti, ve stresu, k odbourání trémy a také jako prostředek k navázání kontaktu s lidmi. V tomto případě těmto lidem alkohol pomůže více se uvolnit a zapůsobit na druhé. Z typu alfa se může vyvinout typ gama, neboť se dávky alkoholu mohou stále zvyšovat a tím roste i snášenlivost alkoholu. Typ beta Pod typem beta rozumíme příležitostné pití alkoholických nápojů. Jedinec užívá alkohol následkem nedostatku vhodných zájmů ve volném čase, nebo je jednoduše na pití alkoholu již navyklý. I přes to, že se množství alkoholu zvyšuje, stále je zachována kontrola nad konzumací a není zde přítomna fyzická závislost. Od typu beta je možný přechod k typu delta. Typ gama U typu gama je závislost na alkoholu plně vyvinuta. Většinou trvá již určitý časový úsek. Uvádí se pět až patnáct let. 11

12 Charakteristická je porucha kontroly v požívání alkoholických nápojů. Jedinec již není schopen kontrolovat množství přijatého alkoholu a může pokračovat až do intoxikace. Po intoxikaci je jedinec v typu gama schopen nějaký čas abstinovat. Tento stav nazýváme vynucená abstinence. Převládá zde psychická závislost, kdy tolerance ze začátku stoupá a v pozdějším stádiu klesá. Typ delta Typ delta označuje neustálou, pokračující konzumaci alkoholických nápojů. Fyzická závislost je již plně vyvinuta. Objevují se zde rizika poškození zdraví, zejména cirhóza jater nebo delirium tremens. Hladina alkoholu je v krvi neustále udržována. Typ epsílon Typ epsílon představuje epizodický abúzus se změněnou kontrolou, který často doprovází larvovanou afektivní psychózu. (Kvapilík, Svobodová, 1985, s. 34) 2. Příčiny užívání a zneužívání alkoholu Příčiny závislosti Vznik alkoholismu má více příčin. V některých zemích je alkohol užíván jako doplněk stravy a jde o stálý zvyk. Přechod od občasného užívání alkoholu k vytvoření závislosti je ve většině případů pomalý a často okolí nenápadný. Janík a Dušek (1990) rozlišují sociální, společenské a individuální příčiny alkoholismu. 12

13 Mezi společenské příčiny můžeme řadit, mimo jiné, neschopnost lidí i institucí správně využívat volný čas. Volný čas je tráven v hostincích a je doprovázen konzumací alkoholu. Další společenská příčina může být stres. Alkohol bývá užíván k odstranění špatné nálady, úzkosti či stresu. Po užití alkoholu se lidé většinou cítí lépe a do jisté míry zapomenou na své starosti. Alkohol jim svým způsobem pomáhá a zdá se, že nemá žádné nežádoucí účinky. Stává se oporou. Při takové zkušenosti člověk může alkoholem řešit všechny nepříznivé situace a postupem času se stát na alkoholu závislým. Za individuální příčiny považujeme nepříznivý rodinný život, nepříjemné aktuální zážitky, zážitky z dětství či výskyt zneužívání alkoholu u nejbližších rodinných příslušníků. Častěji se setkáváme s konzumací alkoholu u jedinců z rodin alkoholiků. Člověk se alkoholikem nerodí, ale stává se jím. (Janík, Dušek, 1990, s. 69) 2.1. Kritéria závislostí Pro diagnózu závislosti je potřeba, aby byly v posledních dvanácti měsících přítomny tři příznaky z následujícího seznamu: silná touha a nutkání užívat látku, potíže v kontrole užívání látky, užívání látky k odstranění tělesných, odvykacích příznaků, průkaz tolerance (potřeba vyšších dávek drogy k dosažení očekávaného stavu), zanedbávání jiných zájmů a potěšení než užívání drogy, pokračování užívání i přes jasný důkaz škodlivých následků užívání (depresivní stavy, nákaza virovou žloutenkou, cirhóza jater). (Sananin, 2007, str. 19) 13

14 3. Akutní a chronické zneužívání alkoholu Příčinou požívání alkoholických nápojů je etylalkohol, který patří mezi psychotropní látky. Rozlišujeme dvě základní formy působení alkoholu na lidský organismus: akutní a chronickou. (Janík, Dušek, 1990, s. 59) 3.1. Akutní zneužívání alkoholu Pro akutní působení alkoholu je charakteristická prostá opilost. Průběh opilosti záleží na množství alkoholu a na osobní toleranci. Z počátku se objevuje uvolnění s povznesenou a aktivní náladou. V pozdějším průběhu se snižuje kritičnost, jedinec má větší sklony k navazování známosti, k rozhovoru s neznámými lidmi, k vyzrazování intimností z vlastního života. Zvyšuje se sebejistota. (Janík, Dušek, 1990) Akutní otrava alkoholem Jaroslav Skála (1986, s. 9) uvádí, že alkohol má dvoufázový efekt. Při nízkých dávkách požitého alkoholu jsou neuronové systémy labializovány (stádium excitace), při vyšších dávkách tlumeny (stadium inhibice). Motorické poruchy jsou více centrálního než periferního původu: nejcitlivěji reaguje na alkohol mozková kůra, retikulární soustava mozkového kmene a míšní motorické neurony. Podle klinických příznaků lze vymezit alkoholové intoxikace na lehký, střední a těžký stupeň. Lehký stupeň vymezuje hladinu alkoholu v rozmezí 0,5-1,5 promile. Jestliže se zaměříme na chování jednotlivců v tomto stupni, jedná se o zvýšené psychomotorické tempo a mluvu. Jednotlivec ztrácí zábrany, je aktivní a čilý. Všechny tyto aspekty vedou ke zvýšenému sociálnímu kontaktu 14

15 a k snížení sebekontroly. Mohou se objevovat i lehké poruchy chůze. U středního stupně otravy alkoholem hladina dosahuje rozmezí 1,5-2,5 promile. Charakteristický je ambivalentní stav, kdy se může objevit nálada veselá až euforická nebo naopak nálada smutná, agresivní či podrážděná. Orientace je stále zachována, i když je přítomna větší nejistota v psychomotorickém projevu. Opilý člověk často usíná, ale na oslovení, či menší podmět se probouzí. S touto hladinou alkoholu dochází k odbourání zábran, porušování společenských pravidel a zvýšeným sklonům k trestní činnosti. Mezi poslední, těžký stupeň, řadíme hladinu alkoholu vyšší než 2,5 promile. U těžkého stupně se objevují poruchy vědomí, ztráta vztahu k reálné situaci, závratě, nemotivovaná úzkost, podráždění, poruchy rovnováhy, ataxie, dezorientace a poruchy řeči. (Skála, 1986) 3.2. Chronické zneužívání alkoholu Janík a Dušek (1990) rozlišují akutní a chronické formy alkoholismu. Za méně závažnou, označují formu akutní, která je zmíněna v předchozí kapitole. Závažnější je forma chronická, která je opět rozdělena do vývojových stádií podle E. M. Jellinka, které popsal v roce Vývojová stádia se vztahují zejména na abúzus typu alfa a gama. Jsou rozdělena na stádium počáteční, varovné, rozhodné a stádium konečné. Tyto stádia popisují ve své knize například Janík a Dušek (1990), Kvapilík, Svobodová (1985) a Musil (1998) 1. První stádium, počáteční (inciální), má společenský motiv. Jedinec pije alkohol zejména pro jeho chuť a přívod tekutin. 15

16 Alkohol přináší úlevu a dobrou náladu. V počátečním stádiu člověk neustále zvyšuje dávky alkoholu a frekvenci pití. 2. Časem dávka alkoholu postupně stoupá a vzniká další stádium závislosti. E. M. Jellinek označuje druhé stádium jako varovné- prodromální. Psychická závislost je již plně vytvořena a začíná se rozvíjet fyzická závislost. U jedince se objevují první alkoholová okénka. Dotyčný schovává své zásoby, pije tajně, je citlivý na zmínku o alkoholu, protože se bojí, že bude jeho závislost objevena. 3. Stádium rozhodné (kritické) je již plně rozvinutou fyzickou a psychickou závislostí. Po vynechání alkoholu se mohou objevit abstinenční příznaky nebo abstinenční syndrom. U tohoto stádia se alkoholik stává nápadným pro rodinu a okolí. Dochází u něj k zúžení zájmů, vyhýbání se společenským událostem, začínají se objevovat problémy v zaměstnání. Dotyčný dochází do zaměstnání pod vlivem alkoholických látek nebo naopak do zaměstnání nechodí vůbec. Často také vznikají sexuální problémy. Osoba si svůj stav uvědomuje a snaží se pití omezit nebo zcela abstinovat. Pokusy o abstinenci většinou trvají dva až tři týdny. Jedinec si myslí, že když dokázal nepít, není jeho závislost tak zlá a může se tedy ještě napít. Poté dochází k recidivě. 4. Konečné stádium je vnímáno jako chronický alkoholismus. U závislé osoby se objevují psychické problémy, které mohou měnit osobnost jedince. Vzniká deprivace, někdy i psychické poruchy. Vedle psychických problémů je zřejmé poškození zdraví. Autoři se také zmiňují o snížené toleranci k alkoholu a konzumaci technických prostředků obsahujících alkohol (Alpa, Okena). 16

17 4. Vliv alkoholu na lidský organismus Součástí chronického zneužívání alkoholu ve většině případů bývá i řada nemocí, které dlouhodobá závislost může způsobovat. Z počátku příznaky bývají nenápadné. Stejně jako si člověk nedokáže připustit závislost, nepřipouští si ani tělesné příznaky, které začíná pociťovat. Často svůj zdravotní stav zanedbává a ve většině případů sám od sebe doktora nenavštíví. K lékařské péči se dostaví až v kritickém stavu, kdy nemocný lékaře vyhledat musí Somatické poškození alkoholem Nemoci vzniklé dlouhodobým užívání alkoholu mohou být různě závažné a mohou poškozovat různé orgány lidského těla. Pokud se zaměříme na poškození srdce, mluvíme o takzvané alkoholové myokardiopatii neboli kardiomyopatii vznikající v důsledku primární abnormality myokardu. Kardiomyopatie jsou nezávislé nemoci myokardu (srdečního svalu). Ve většině případů je etiologie nejasná. V tomto případě se jedná o přímé působení toxického účinku alkoholu. Uvádí se příjem alkoholu kolem sta gramů denně. Z příznaků se objevují poruchy srdečného rytmu či známky hypertrofie. (Mačák, 2004, s. 167) Alkoholová hypertenze V období odvykacího syndromu vzniká alkoholová hypertenze. Toto onemocnění není příliš vážné, po několika týdnech abstinence se upravuje. Avšak kombinace hypertenze a alkoholu může vést k srdečnímu selhání. 17

18 Akutní gastritida Při velkých dávkách alkoholu a současnému podávání antirevmatik vzniká akutní gastritida neboli zánět žaludku. Z příznaků se objevuje bolest v podbřišku, nevolnost, zvracení, průjem a krvácení. Alkoholová hepatopatie Nejčastěji a nejvíce postiženy bývají zejména játra. Alkoholové poškození jater bývá způsobeno toxickým působením alkoholu. Za další příčinu tohoto onemocnění se dříve považovala špatná výživa, kterou trpí většina chronických alkoholiků. Tuto teorii vyvrátil v roce 1947 Lieber. Znamená to, že k chronickému poškození jater může dojít i při vyvážené stravě. Steatóza jater Dalším častým onemocnění bývá steatóza jater, v překladu ztukovatění jater. Jde o onemocnění, které bývá bez příznaků. Pozitivní nález lze zjistit pouze histologickým vyšetřením jaterní tkáně a zvětšením jater. Jaterní buňka je zachována, proto onemocnění nevyžaduje léčbu. Důležitá je trvalá abstinence alkoholu a adekvátní strava s dostatkem biologicky hodnotných látek a vitamínů. Díky tomu, že onemocnění probíhá bez příznaků, často vede k jaterní cirhóze. (Skála, 1986) Jaterní cirhóza Jaterní cirhóza je chronické, progresivní onemocnění, které je charakterizováno: nekrózami jaterních buněk, novotvořením uzlů, ze zbylých hepatocitů a zvýšenou tvorbou vaziva. (Klener, 2001, ) 18

19 Onemocnění se vyskytuje u pijáků, jejichž denní dávka přesahuje osmdesát gramů denně. Může docházet k poruchám druhotných pohlavních znaků. U mužů se objevuje atrofie varlat a růst prsní žlázy. U žen dochází ke ztrátě menstruace. (Janík, Dušek, 1990) Mezi základní příznaky patří únava, špatné zažívání, plynatost a říhání. Objektivním příznakem jsou zvětšená, tuhá játra. V těžším případě dochází k jaternímu selhání, které je doprovázeno následujícími příznaky: ikterus 1, retence tekutin s ascitem 2, otoky, rozvoj portální hypertenze 3 a encefalopatie 4. (Klener, 2001, ) 4.2. Psychické poruchy jako důsledek užívání alkoholu U chronického alkoholismu nevznikají pouze onemocnění poškozující organismus, ale mohou se objevit i poruchy psychické. Jedno z takových onemocnění nazýváme delirium tremens. Delirium tremens je akutně vzniklé psychické onemocnění, při kterém dochází k poruše vědomí různé intenzity. Je charakteristické pro pijáky destilovaných nápojů nebo podomácku vyráběných lihovin. (Janík Dušek, 1990, s. 65) 1 Ikterus- žloutenka. Žluté zbarvení kůže a sliznic způsobené zvýšeným obsahem žlučového barviva- bilirubinu. (Vokurka, Hugo, 2008, s. 91) 2 Retence moči- zadržování moči, Ascites- přítomnost tekutiny v dutině břišní, (Klener, 2001) 3 Portální hypertenze (vrátnicový přetlak)- trvalé zvýšení tlaku v portální oblasti, (Klener, 2001, s. 163) 4 Encefalopatie obsahuje všechny neurologické a psychické změny, které provázejí jaterní onemocnění. (Klener, 2001, s. 166) 19

20 Mezi nejčastější příznaky tohoto onemocnění řadíme zastřené vědomí, zmatenost, smyslově živé halucinace a iluze, postihující kterýkoli ze smyslů. Při zrakových halucinací postižený vidí malá, černobílá zvířata. Dotyčný se může těchto halucinací bát, proto se chová agresivně, ustrašeně, neklidně, nebo se snaží uprchnout. Ve většině případů se objevuje třes končetin, někdy i celého těla a neustálá aktivita. Obvykle jsou přítomny bludy, agitovanost, nespavost, obrácený spánkový cyklus a zvýšená autonomní činnost. Tento stav trvá několik dní, přičemž se všechny symptomy zhoršují vždy k večeru. Léčba probíhá na jednotce intenzivní péče psychiatrické kliniky. Po skončení delirantního stavu má pacient na celé období amnézii. V některých případech dochází vlivem neklidu ke značnému vyčerpání a delirium může končit smrtí. Alkoholová halucinóza Alkoholovou halucinózu vídáme v konečné fázi alkoholové závislosti. Vzniká důsledkem dlouhodobého zneužívání alkoholických nápojů. Objevují se krátké sluchové halucinace, které bývají tzv. antagonistické 5. Na rozdíl od deliria tremens je zachována orientace a jasnost vědomí. (Janík, Dušek, 1990) Korsakova psychóza Korsakovův syndrom může vznikat v návaznosti na delirium tremens jako důsledek dlouholetého pití alkoholu. Hlavním příznakem je porucha vštípivosti paměti. 5 Antagonistické halucinace znamená, že se o pacientovi samém hovoří ve 3. osobě- pacient se stává posluchačem hádky dvou skupin lidí: první skupina jej chválí a druhá mu vyhrožuje a pomlouvá jej. (Pokorný, 2002, s. 35) 20

21 Jedinec si pamatuje starší informace, ale má problém zapamatovat si nové zážitky. (Musil, 1998). Z tohoto důvodu se objevuje i tzv. konfabulace. 6 Onemocnění často vede až do alkoholové demence. (Pokorný, 2002) Alkoholová demence Alkoholová demence se vyznačuje snížením intelektových funkcí, poklesem paměťových schopností a citů. Dále se může důsledkem dlouhodobého užívání alkoholu objevit alkoholická paranoia či alkoholická žárlivost. (Kolibáš, 2007) 4.3. Účinek teratogenní Fatální alkoholový syndrom. Jestliže se zaměříme na příjímání nadměrného množství alkoholu u žen, může v těhotenství vznikat takzvaný fatální alkoholový syndrom. Alkohol v tomto případě působí na celkový vývoj dítěte. Hlavním příznakem je mentální postižení dítěte. Vedle mentálního postižení jsou zřejmé také zevní tělesné příznaky, jako je mikrocefalie 7, porucha svalového napětí. Ta může vést k výrazné svalové ochablosti a k změnám v oblasti obličeje. (Janík, Dušek, 1990) 6 Konfabulace se objevuje při poruchách vštípivosti. Jedinec doplňuje chybějící vzpomínky vymyšlenými údaji. Vyplňují mezery v paměti, nejedná se o vědomé lži. (Češková, 2012, s. 96) 7 Mikrocefalie je abnormálně symetricky malá hlava, daná primárně zpomaleným a nedostatečným vývinem mozku. [online: lekarske.slovniky.cz] 21

22 5. Léčba závislosti na alkoholu Léčba závislosti na alkoholu může probíhat v různých institucích. Může se jednat o psychiatrickou léčebnu, kde probíhá léčba na lůžkovém oddělení, v ambulancích, nebo formou různých organizací. (AA, ) 5.1 Ambulantní a lůžková léčba Léčba závislosti na alkoholu se rozděluje do čtyř fází, které ve své knize zmiňuje Kolibáš (2007), Nešpor a Csémy, (1996) První fázi nazývá fázi kontaktu. Cílem fáze je zjistit míru závislosti na alkoholu, množství užívaného alkoholu a sociální situaci jedince. Tato fáze může probíhat ambulantně i na lůžkovém oddělení. Časový rozsah je zcela individuální. Další fáze detoxikační probíhá pouze na lůžkovém oddělení tři až čtyři týdny. V průběhu detoxikační fáze se objevuje odvykací syndrom 8. Odvykací fáze probíhá několik měsíců, časové rozmezí je opět individuální. Odvykání se uskutečňuje ambulantně či na lůžkovém oddělení. (Nešpor, Csémy, 1996) Poslední fází je fáze rehabilitační. Jak plyne z názvu, jedná se o rehabilitaci po celkové léčbě. Hlavní náplní je vrátit postiženého zpět do společenského života. Součástí mohou být 8 Odvykací syndrom se vyznačuje třesem, tachykardií, úzkostí, podrážděností, pocením, zvýšením krevního tlaku, nespavostí a neklidem. U pokročilejších forem závislostí hrozí epileptické záchvaty a delirium. (Nešpor, Csémy, 1996, s. 42) 22

23 různé aktivity (sportovní, rekreační, ) Doporučuje se také návštěva organizace anonymních alkoholiků. (Kolibáš, 2007) Po prodělání zmíněných léčebných procedur se alkoholik vrací zpět do své rodiny. Rodina neví, jak má na člena rodiny reagovat. Často se ho bojí, protože si nedokáže představit, že by se dokázal změnit. Všechny vzpomínky na předchozí události bývají příliš silné. Podpora rodiny a znovuobjevení vztahů je v tomto případě pro alkoholika velice důležitá. Bez podpory rodiny alkoholik těžko zůstává střízlivý. (Miššík, 1986) Podle našich zákonů existuje možnost nejen léčby dobrovolné, ale i povinné. Povinná léčba je nařízená zdravotním odborem národního výboru na základě doporučení protialkoholní poradny. (Kvapilík, Svobodová, 1985, s. 55) 5.2. Anonymní alkoholici Organizace Anonymních alkoholiků je v dnešní době známá po celém světě a stále se rozrůstá do dalších států a měst. Mnoho vyléčených alkoholiků, navštěvující tuto organizaci, pokládá právě anonymní alkoholiky za zlom v jejich životě. Až poté, co se setkali s dlouholetou abstinencí, pochopením a podporou, si uvědomili závažnost jejich stavu a fakt, že i oni mohou dokázat abstinovat. Anonymní alkoholici fungují formou sezení. Setkání probíhá jednou, někdy i vícekrát týdně. Členové se schází v prostorách, určených této organizaci. Účastníci si sdělují své zážitky, zkušenosti, názory a dávají si rady. Pracují na principu dvanácti kroků. Členové se také mnohdy zúčastňují celorepublikových srazů anonymních alkoholiků, někteří i celosvětového srazu v USA. Dá se říci, že členové touto organizací žijí. Většinu volného času tráví na sezení nebo s přáteli z této organizace. 23

24 Za zakladatele anonymních alkoholiků je považován Bill Wilson. Bill W. se nechal inspirovat C. G. Jungem a jeho Oxfordskými kroužky, založených na otevřené diskuzi. Bill W. se v těžkých situacích scházel se svým kamarádem (také alkoholikem) Bobem Smithem. Společně dospěli k názoru, že při těchto setkáních pomyšlení a chuť na alkohol mizí. Za vznik organizace je považován rok Celý tento příběh je popsán v základní knize Anonymních alkoholiků (Alcoholics Anonymous), známé pod názvem Modrá kniha, která byla vydaná v roce (Nešpor, 2007) Al-Anon V návaznosti na organizaci anonymních alkoholiků vzniká i organizace Al-Anon. Al-Anon je organizace určená zejména manželkám mužů závislých na alkoholu. Od roku 1939, od prvního vydání Modré knihy AA, začaly vznikat rodinné skupiny. Skupinky složené většinou z rodinných příslušníků alkoholiků. Scházeli se ve větších městech, v domech jednotlivých členů a sdíleli své zkušenosti. Rodinné skupiny byly neformální předchůdci organizace Al-Anon. Na začátku byla Lois Wilson a Anne Smith, manželky obou zakladatelů AA. (How Al-Anon works for families, 1995) 9 9 (Vlastní překlad) 24

25 2) Rodina Hartl, Hartlová (2000) definují rodinu jako společenskou skupinu spojenou manželství, pokrevními vztahy, odpovědností nebo vzájemnou pomocí. K základním funkcím rodiny patří plnění potřeb jejich členů v oblasti fyzického, psychického, sociálního a ekonomického zabezpečení a prospívání, jakož i poskytnutí uspokojivého prostředí pro podporu, vzdělávání a socializaci dětí. Problémová konzumace alkoholu může mít negativní dopad na všechny tyto funkce. (Nešpor, Csémy, 2001, s. 4) 6. Alkohol jako příčina problémů v rodině Ti, co jsou alkoholikovi nejblíže, trpí nejvíce. Rodina je postižena, když známí a rodinní přátelé již déle nedokáží tolerovat důsledky alkoholismu a začnou se alkoholikovi a celé jeho rodině vyhýbat. Rodina je postižena i přímo chováním alkoholika. Není schopna proti tomu nic dělat, není-li ji poskytnuta pomoc; její členové tak uvíznou v důsledcích této nemoci a stávají se sami emočně nemocnými. (Woititzová, 1998, s. 17) Většina problémových pijáků i osob závislých na alkoholu působí problémy nejen sobě, ale i svým partnerům, dětem, rodičům a dalším rodinným příslušníkům. Problémový člen rodiny měl doposud na starosti určité role, úkoly, domácí práce, ale důsledkem závislosti tyto funkce přestává plnit. Proto ve většině případů spadají na jiného člena rodiny. Nejčastěji na manželského partnera, někdy na nejstarší dítě. Nejen, že závislý člověk přestává plnit své povinnosti, ale začíná být nepředvídatelný pro svoji rodinu i pro své okolí. 25

26 Partner se na něj již nemůže v ničem spolehnout. Neví, kdy se vrátí domů, zda vyzvedne děti ze školy, nebo zdali se o děti dokáže postarat. Nepředvídatelné a rušivé chování má dopad i na děti. Děti se bojí zvát domů své přátelé a hledají výmluvy, proč nemohou přijít na návštěvu. Zhoršuje se také společenský život rodiny. Rodina omezuje společenské kontakty, nechodí do společnosti, protože se bojí nevhodného chování. Cítí se trapně a zahanbeně. Stává se postupem času izolována. Odmítá návštěvy, společenské akce a oslavy. Často si pak partner musí vymýšlet výmluvy, proč nemohou na událost dojít, také musí lhát, proč partner nedorazil do zaměstnání. Další narušenou stránkou bývá oblast financí. Závislý člověk utrácí veškerý výdělek, někdy i úspory, za alkohol a nepřispívá na domácnost. Živobytí rodiny tak zůstává pouze na jednom členovi, což bývá v dnešní době velice obtížné. Rodina si již nemůže dovolit dovolenou, chybí finance pro děti na jejich školní výlety, pomůcky do školy a kroužky. Nefunguje také komunikace. Závislý člověk si problém nepřipouští a odmítá s partnerem hovořit. Občas komunikaci odmítá i druhý partner. Zdravý partner by se měl zaměřit na komunikaci s dětmi, mluvit s nimi, vysvětlit jim současnou situaci, popřípadě odpovědět na otázky. (Nešpor, Csémy, 2001) 7. Partner žijící s alkoholikem Život s alkoholikem není těžký pouze pro děti, ale také pro partnera, který sdílí domácnost se závislým jedincem. Významnou roli hraje, zda jsou partneři manželé a zda mají děti. Partner se tak musí starat o děti, ale i o svého závislého partnera. Děti potřebují mnohem větší podporu a více času. 26

27 Nepijící partner často řeší nepředvídatelné události s problémovým pijákem. Čím větší je závislost, tím menší je pravděpodobnost, že osoba bude schopna zastávat rodinné role, vykonávat domácí práce a povinnosti jako manžel/manželka či rodič. Většina lidí, kteří podstupují léčbu, uvádí, že právě alkohol byl důvodem manželského konfliktu či rozvodu. Alkohol často vede k domácímu násilí. Nebývá porušen pouze partnerský vztah, ale v mnoha případech i vztah nepijícího partnera a dětí. Nepijící partner má méně času na děti, všechnu zodpovědnost nese za děti sám. Zmíněný partner je ten, který dětem oznamuje všechny nepříjemnosti a špatné zprávy. Mladší děti, které nechápou hlubší souvislosti, mívají stejný, někdy i větší vztek na nepijícího rodiče. Dochází ke střetu zájmů. Nepijící partner se musí rozhodnout, komu bude věnovat větší pozornost. Ať je rozhodnutí jakékoli, cítí vinu, že zanedbává toho druhého. Zejména ženy mohou pociťovat vinu za závislost partnera. (Nešpor, Csémy, 2001) Maťová (1979, s. 4) uvádí: Ženy reagují na pití svého muže podle své povahy a podle stupně poškození, které jim soužití s dlouhodobě pijícím mužem přineslo. Zaměříme-li se přímo na ženu - manželku a na to, co jí formuje v dlouholetém soužití s alkoholikem. Kvapilík a Svobodová (1985) uvádí zejména nejistotu, úzkost a strach. Ze začátku má žena obavy o bezpečnost partnera, postupem času strach ze společenského sesazení. V poslední řadě jde především o strach ze slovní agrese, z fyzického napadení a obavy o bezpečí dětí a svoje vlastní. V některých případech dochází k zneužívání v oblasti erotiky a sexu. Dochází také k izolaci. Rodina se přestává vídat se svými přáteli a rodinou. 27

28 Jak ženy reagují na popsanou opakující se zátěž, ukazují následující studia: a) Žena si nepřipouští, že se děje něco mimořádného. b) Přiznává si, že jde o abúzus alkoholu, pokouší se situaci řešit, vymýšlí si omezení, taktizuje. Svého partnera stále ještě přemlouvá, aby plnil úkoly, které mu v rodině náleží. c) Uvědomuje si, že její snaha o zvrácení poměrů k normálnímu je marná. Často zjistí, že jí vyhovuje bezvládí nebo role trpitelky, a setrvává tak po dlouhá léta. d) Přebírá manželskou roli v rodině a svému manželovi přenechává jen podružné místo. e) Nakonec zjišťuje, že ani toto řešení není vyhovující, rozhoduje se hledat pomoc mimo rodinu. f) I pak často nevidí jiné východisko, než aby odmítla další soužití, a rozejde se svým manželem. (Kvapilík, Svobodová, 1985, s. 39) Dlouholeté soužití s alkoholikem může vést k rozvodu. Udělat tento krok vyžaduje pro partnera spoustu síly, odhodlání a někdy trvá i několik let. V některých případech k němu nedojde nikdy. Důvodem bývají neustálé sliby, prosby, občas výhružky a vydírání. Důležitou roly zde hrají děti. Jestliže partner dospěje ke stavu závislosti v době, kdy jsou děti již dospělé, jde setrvalý vzájemný postoj do jisté míry tolerovat. Komplikovanější stav nastává, pokud se jedná o děti dospívající, zejména dochází-li mezi rodiči k otevřeným konfliktům. Děti se s daným stavem mnohdy těžce vyrovnávají. Trpí jim, stydí se za postiženého rodiče alkoholika a nepříznivě to poznamenává jejich duševní vývoj. (Hosek, 1998) 28

29 8. Děti z rodin alkoholiků Závislost na alkoholu postihuje v rodině také děti. Soužití dítěte se závislým rodičem ohrožuje jeho vývoj ve všech složkách osobnosti. Nevhodná výchova může vést k nevhodnému utváření primárních sociálních vztahů, neuspokojení potřeby jistoty a nedostatek vhodných identifikačních vzorů. Je ohrožen psychosexuální vývoj těchto jedinců a zproblematizován vývoj jejich rodičovských postojů. Uvádí se také, že děti z rodin alkoholiků jsou častěji hospitalizované v nemocnici, mají dvojnásobný počet úrazů a bývají pětkrát častěji v evidenci dětské psychiatrické služby. (Kvapilík, Svobodová, 1985) Děti jsou častěji umísťovány do týdenních jeslí, mateřských škol, kojeneckých ústavů a dětských domovů. V období povinné školní docházky nevyužívají své inteligence a častěji selhávají. Vykazují více neurotických rysů, jsou méně připraveny pro pracovní i společenské zařazení. (Skála, 1986) Jednou z hlavních rolí v rodině je naplňování vitálních potřeb dítěte a to fyzické, citové, intelektuální a morální. V raném období to bývá ve většině případů matka. Dává dítěti první emoční podněty, ošetřuje ho a stará se o něj. Role otce přichází až v pozdějším věku, jedná se zejména o vzor a autoritu. Nelze přehlížet také význam sourozenců. Těsné soužití všech těchto členů a celková atmosféra rodiny formuje vyvíjející se osobnost dítěte. 29

30 Chybí-li v rodině některý základní člen, dochází snadno k ohrožení dítěte deprivací 10, neboť nelze vždy zastoupit roli, kterou měl tento člen plnit vůči dítěti a vůči celé rodinné jednotce. (Langmeier, Matějíček, 2011, s. 140) Míra postižení dítěte bude mimo jiné záviset i na jeho věku a době, kdy problémy začnou. Děti mladší pěti let bývají náchylnější na tělesnou péči, zatímco starší děti na péči psychickou. Dítě může být zanedbáváno a cítit se opuštěno. Velkou roli zde opět hraje strach a úzkost. Dítě může mít strach, že pijící rodič zemře, nebo že je nepijící rodič opustí. Mohou být svědky hádek, násilí mezi rodiči, někdy i obětí verbální nebo fyzické agrese. U dětí vyrůstajících v rodině s alkoholikem se objevuje zvýšené riziko agresivního chování, delikvence, hyperaktivity a dalších forem porušeného chování. Situace se odráží i v oblasti emocí a psychosomatických problémů. Může se jednat o astma, noční pomočování, negativní přístupy k rodičům, k sobě samým, vysokou úroveň sebeobviňování a deprese. Výzkumy také potvrdily, že se u dětí alkoholiků objevuje vyšší výskyt anorexie a jiných poruch příjmu potravy. Špatný tělesný vývoj, horší jazykové a komunikační dovednosti, častější výskyt nespavosti a nočního neklidu, vyšší výskyt depresivních příznaků, fobií a poruch vázaných na úzkost. Některé děti mohou mít výrazné problémy, které dále přetrvávají a ovlivňují jejich životy v dospělosti. (Nešpor, Csémy, 2001) 10 Psychologická deprivace je psychický stav vzniklý následkem takových životních situací, kdy subjektu není dána příležitost k ukojení některé jeho základní (vitální) psychické potřeby v dostačující míře a po dosti dlouhou dobu. (Langmeier, Matějíček, 2011, s. 26) 30

31 8.1. Typické reakce dětí na závislosti rodičů Wegscheider- Cruse (1989) popsala čtyři typické reakce dětí na závislost jednoho nebo obou rodičů. Prvním typem je takzvaný rodinný hrdina, kterým bývá nejčastěji nejstarší sourozenec. V tomto případě se dítě snaží přebírat veškerou odpovědnost za problémového rodiče. Vzhledem k věku to, ale přesahuje jeho možnosti a v dospělosti může trpět pocity méněcennosti. Takové dítě je důležité směřovat k činnostem odpovídajícím jeho věku a vysvětlit mu, že není odpovědné za problémy dospělých. Typ ztracené dítě je ve větší míře uzavřené a stažené do sebe, málo a obtížně komunikuje, uniká do fantazií a vnitřního světa. Opakem ztraceného dítěte je klaun, který vyvolává veselí a snaží se odvést pozornost od rodinných problémů. Smích slouží jako obrana proti fyzické agresi. Posledním typem je černá ovce. Děti se snaží odvést pozornost od rodinných problémů, upozornit na sebe zlobením a delikvencí. (Nešpor, 2007) Nešpor a Csémy (1996) doporučují dětem, které žijí s alkoholikem následující: 1. Úspěšná léčba závislého rodiče. 2. Roli závislého rodiče může přebrat jiný člen rodiny. 3. Vytvoření pevného řádu a předvídatelného prostředí je pro dítě velice důležité. Je potřeba myslet na všechny věci, které se dítěte týkají. Systém a domluva mezi fungujícími členy, je v tomto případě velice důležitá. 31

32 4. Starší sourozenci mívají tendenci převzít roli nefungujícího rodiče. Dítě by se mělo zaměstnat věcmi, které jsou přiměřené jeho věku. Nenechat ho, aby se zabývalo věcmi dospělých. 5. Jestliže rodič, závislý na alkoholu překročí určitou hranici, je potřeba požádat o pomoc instituce mimo rodinu (zdravotníky, oddělení péče o děti, policii atd.). (Nešpor, Csémy, 1996) 8.2. Jak rozvod působí na děti Jak jsem se již zmínila výše, manželské soužití s alkoholikem často končí rozvodem. Celým procesem si neprochází pouze závislý jedinec a partner, ale postihuje také děti. Teyber (2007) reakce dětí na rozvod rodičů popisuje v jednotlivých vývojových období následovně: Předškolní věk V předškolním období, tedy ve věku tří až šesti let děti na rozvod rodičů reagují různě. V popředí se objevuje hněv a smutek. Chlapci se snaží na sebe upoutat pozornost, jsou více hluční, vzteklí a podráždění. V mateřské škole narušují skupinové aktivity a vyrušují ostatní děti při hře. Dívky mohou reagovat podobně, někdy se objevuje snaha zastat dospělou roli. V mnoha případech se objevuje regrese, tedy návrat do útlého dětství. Děti se opět začnou pomočovat, cucat si prst apod. V tomto věku se objevují noční můry, děsy a strach z odloučení od rodičů. Mladší školní věk Pro děti na prvním stupni, v rozmezí od šesti do osmi let, bývá rozvod obdobím smutku a výrazné plačtivosti. Rozvod 32

33 může v tomto období postihovat více chlapce než dívky. Děti nabývají dojmu, že je odcházející rodič odmítl. Starší školní věk Vztek a hněv se objevuje ve starším školním věku. Děti jsou naštvané na oba dva rodiče, více však na toho, který o rozvod požádal či odloučení způsobil. Negativní emoce mohou dětem působit potíže ve školním prospěchu. Dospívání Reakce dospívajících bývají velice ambivalentní. Na jedné straně se s rozvodem vyrovnávají lépe než mladší děti. Jiní berou rozpad rodiny za zradu. Přestávají s rodiči komunikovat a omezují čas trávený doma. Jiní mohou trpět depresí, přestat fungovat v rámci rodiny nebo ztratit plány a ambice do budoucna. (Teyber, 2007) 8.3. Dospělé děti alkoholiků Dospělými dětmi alkoholiků označujeme takové děti, které v mládí žily s alkoholikem a již přesáhly věk osmnáct let. Děti, které žily v dětství s alkoholikem, mají často v dospělosti potíže ve více oblastech. Janet. C. Woititzová (1998) zmiňuje ve své knize těchto třináct oblastí, s kterými se často ztotožňují dospělé děti alkoholiků: 1. Dospělé děti alkoholiků si nejsou jisty tím, jaké chování je normální. Jelikož děti vyrůstají v rodině s alkoholikem, celé jejich dětství není takové, jaké je v rodině bez patologických jevů. Vyrůstají v něčem co není normální. Dětem chybí jakékoli zkušenosti o tom, co je normální a co normální není. 33

34 V dospělosti často napodobují a kopírují způsoby chování od ostatních. 2. Dospělé děti alkoholiků mají těžkosti při dotahování úkolů do konce. Ve funkční rodině dítě pozoruje veškeré chování rodičů, jejich činnost a úkoly. Tímto se učí a kladou otázky. V rodině alkoholika děti mají za vzor pouze jednoho fungujícího člena. Ale pozorují i rodiče druhého, který vždy nějakou činnost naplánuje, ale už ji nedokončí. Pokud děti vyrůstají v tomto prostředí delší dobu, nikdy neviděly žádný úkol dokončený a mají problém dokončovat své vlastní projekty. 3. Dospělé děti alkoholiků lžou v situacích, kdy by bylo stejně snadné říci pravdu. Lhaní patří k základním rysům rodiny zasažené alkoholem. Faktem je i to, že rodina skrývá a popírá svůj problém. Často o problému nehovoří ani nejbližší členové rodiny mezi sebou. Další lží může být, když nepijící rodič kryje alkoholika, který svým dětem neustále něco slibuje. Nealkoholik se tak snaží vysvětlit dítěti, proč slib nebyl dodržen a neustále lže. Nejde o to, že by chtěl alkoholika krýt či chránit, ale spíše neublížit dítěti. Dítě však dospívá a často si tyto lži uvědomuje. Lhaní se proto v jejich rodině stane jakousi normou. Děti začnou lhát svým kamarádům, učitelům (např. proč rodiče nemohli přijít na třídní schůzky a podobně). Lhaní se u nich stává návykem, proto dospělé děti alkoholiků lžou i v situacích, ve kterých by bylo snadné říci pravdu. 34

35 4. Dospělé děti alkoholiků posuzují samy sebe bez slitování. Příčinou může být to, že děti byly neustále kritizovány za své činy, známky, i za věci, za které často nemohly. Děti často tuto kritiku přijmou jako své negativní pocity. 5. Dospělé děti alkoholiků mají problém se bavit. 6. Dospělé děti alkoholiků berou samy sebe velice vážně. Tyto dvě oblasti spolu úzce souvisí. Jestliže lidem dělá problém bavit se a pravděpodobně se berou příliš vážně. 7. Dospělé děti alkoholiků mají problém s důvěrnými vztahy. Dospělé děti alkoholiků touží po zdravých, důvěrných vztazích. Je to však pro ně velice těžké. Z prvních důvodů je to, že vlastně neznají žádný zdravý, důvěrný vztah. S jediným vztahem, s kterým se kdy setkali, je vztah jejich rodičů. Další zkušeností je rozporuplný vztah, kdy jeden den se cítí milovány, druhý den zase odmítány. Vyrůstají v obrovském strachu, že budou odmítány. Proto je pro ně velice těžké mít vztah, udržet si ho delší dobu a hlavně důvěřovat ostatním. 8. Dospělé děti alkoholiků reagují nepřiměřeně na změny, které nemohou ovlivnit. Děti nemohly život se závislým rodičem nějak ovlivnit. Aby dítě mohlo takhle vyrůstat, muselo tuto situaci zvrátit a začalo přebírat odpovědnost za své okolí. Dítě alkoholika věří více samo sobě než okolí, protože pouze na sebe se může spolehnout. Vede to často k tomu, že jsou obviňováni z přílišného autoritářství a nedostatku spontánnosti. Vychází to ze strachu, 35

36 že když neponesou odpovědnost a dojde k nečekané změně, aniž by se na ní samy podílely, ztratí kontrolu nad svým životem. 9. Dospělé děti alkoholiků neustále hledají a vyžadují pochvalu a ujištění. Příčinou je, že děti, které vyrůstaly v rodině s alkoholikem, měly málo pozornosti a málo chvály. Neměly jistotu v rodině, ani v samy sebe. V dospělosti proto mají potíže pochvalu přijímat. Často potřebují ujištění, například, že je má někdo rád. Jsou podezíravé a neuvědomují si, že by to takhle ve skutečnosti opravdu mohlo být. 10. Dospělé děti alkoholiků obvykle cítí, že jsou jiné než ostatní lidé. Děti alkoholiků mají pocit, že se od ostatních lidí liší. Je to proto, že do určité míry odlišné jsou. Předpokládají, že se ostatní lidé cítí dobře a že jenom oni se cítí nepříjemně. Tento pocit si nesou již od dětství, protože se v dětství nikdy nemohly cítit pohodlně. Při hře s kamarády musely myslet na to, co se děje doma, jak to bude dál a co nastane, až přijdou domů. 11. Dospělé děti alkoholiků jsou buď mimořádně zodpovědné, nebo mimořádně nezodpovědné. Buď na sebe naloží všechno, nebo naopak všechno vzdají. Snažily se v dětství potěšit své rodiče, jak nejvíc mohly, nebo dospěly k názoru, že je to stejně zbytečné, a neudělaly nic. Mnoho dospělých dětí alkoholiků má problém říkat ne. 36

37 12. Dospělé děti alkoholiků jsou extrémně loajální, a to i tehdy, když vidí, že jejich loajalita je nezasloužená. Důvodem je dlouhé soužití s alkoholikem. Přes všechny situace, které doma musely zažívat, stále zůstávají pohromadě a alkoholika neopustí. Takzvaná loajalita je spíše výsledkem strachu a nejistoty. Nikdo neodchází, protože odchod je obtížný. Tak se u dospělého dítěte vytváří představa umožňující mu pokračovat v jeho zapojení do řady věcí, které by bylo nejlepší úplně zrušit. To, že si v dospělosti najdou partnera, který s nimi zachází špatně, nehraje žádnou roli. Vždy si to zdůvodní tím, že špatné chování je jejich vina. 13. Dospělé děti alkoholiků jsou impulzivní. Mají sklon nechat se vtáhnout do průběhu nějaké události, aniž by vážně uvažovaly o jiných alternativách chování nebo o možných důsledcích. Tato impulsivnost pak vede k vnitřnímu chaosu, k averzi vůči vlastní osobě a ke ztrátě kontroly nad svým prostředím. Kromě toho musí vynakládat velké úsilí, aby věci daly zase do pořádku. Impulsivnost je spíše dětská vlastnost. Většina dospělých dětí alkoholiků byla v dětství zodpovědná a byly více dospělými než dětmi. Impulzivním chováním si v dospělosti vynahrazují to, o co přišly v dětství. Dalším rysem těchto dětí může být netrpělivost. Příčinou nejspíše byly sliby směřované do budoucna, které jim rodiče dávaly v dětství a které se nikdy nenaplnily. (Woititzová, 1998) 37

38 8.4. Poznámka ke genetickým faktorům Závislost na alkoholu mívá sklon přecházet v postižených rodinách z generace na generaci. Zejména děti alkoholiků jsou náchylnější k vzniku problému s alkoholem. Jedním z mnoha vysvětlení by mohla být společenská nakažlivost, protože problémové pití je naučené chování. Děti často opakují věci, které se naučily nebo viděly u svých rodičů. Rodiče, kteří pijí alkohol příležitostně a střídmě, mívají umírněně pijící děti. Naopak rodiče, kteří pijí alkohol více, mívají silně pijící děti. To však nemusí platit vždy. Mnohdy děti, právě díky silné závislosti rodičů, alkohol v dospělosti odmítají. (Nešpor, Csémy, 2001) Dr. Jellinek uvádí, že k tomu, aby se u potomka vyvinul alkoholismus, musí být přítomny biologické, psychologické a sociální faktory. [online: alkoholik.cz] 38

39 B) PRAKTICKÁ ČÁST V praktické části se budeme věnovat zejména rodinným příslušníkům, kteří žijí nebo žili ve společné domácnosti s alkoholikem. Hlavním cílem výzkumu 11 je podat náhled na to, jak se v tomto soužití cítili a jak závislost na alkoholu ovlivnila jejich život. Praktická část je vypracována formou kvalitativního výzkumu, konkrétně pomocí etnografického interview a případové studie. 1. Kvalitativní výzkum Kvalitativní výzkum 12 se zaměřuje na subjektivní svět osob a to zejména na ten, který uchovávají ve své mysli. Udává podrobný popis a náhled na zkoumaného jedince, či skupinu osob. Hlavním výzkumným nástrojem je výzkumník sám. Zjištění se uvádí ve slovní podobě. Podle zásad kvalitativního výzkumu je každý člověk nebo skupina lidí jedinečná a výzkumníka zajímá spíše konkrétní případ. Kvalitativní výzkum je podrobným popisem tohoto případu. 11 Výzkum je systematický způsob řešení problémů, kterým se rozlišují hranice vědomostí lidstva. Výzkumem se potvrzují či vyvracejí dosavadní poznatky, anebo se získávají nové poznatky. (Gavora, 2000, s. 11) 12 Kvalitativní výzkum používá induktivní formy vědeckých metod, hloubkové studium jednotlivých případů, nejrůznější formy rozhovorů a kvalitativní pozorování. Cílem je získat popis zvláštnosti případu a rozvíjet teorii. Kvalitativní výzkum je orientován na explodování a probíhá nejčastěji v přirozených podmínkách sociálního prostředí. (Hendl, 2005, s. 63) 39