střediska Junáka Křtiny sobota

Transkript

1 Skautský měsíčník střediska Junáka Křtiny číslo 168 duben 2015 Výroční oheň k 25 letům od obnovení střediska Junáka Křtiny sobota Sešli jsme se u klubovny, pátrali jsme po nápovědách, museli jsme udělat těžké úkoly, abychom dostali nápovědu. Museli jsme přenést Betlémské světlo na druhou stranu tam nám dali hádanku a ta hádanka byla hrozně těžká a museli jsme poznávat kdo založil skauting v Anglii. V Anglii založil skauting Baden-Powell a v česku Antonín Svojsík. Na čas jsme museli do Kamneky, kde nás čekalo překvapení. Zapálili jsme výroční oheň a pak světlušky slibovaly a snědli jsme dort. A hráli jsme tam Trojnožku, která je fakt dobrá točili jsme se dokola a nesměli jsme to shodit. Sraz byl ve Společenském sále, kde se postupně k třetí odpolední hodině sešlo zhruba padesát členů střediska. Na zdi se promítaly fotografie ze starých táborů a vystavené byly kroniky. Vše započal Warden přivítáním přítomných a malou historickou vsuvkou v podobě promítání fotek, na kterých jsme mohli vidět řadu našich roverů a vedoucích o pár (i více) let mladších. Další program, který následoval, bylo putování po místech ve Křtinách, která byla skautům blízká. Zde je Kmeti, tedy prastaří to znalci střediskové historie, testovali z význačných skautských událostí od obnovení střediska dne Takto jsme prošli trasu od naší dnešní klubovny, přes bývalo Dolní klubovnu, která se nacházela vedle tenisových kurtů poblíž koupaliště až po místa, kde do roku 2004 stávala bývalá Horní klubovna, než vyhořela. /pokračování na straně 8/ V dubnu nás čeká středisková výprava Po proudu Río Kirtíno * Hodnocení činnosti v měsíci březnu * Reportáže: Výroční oheň k 25 letům od obnovení střediska Junáka Křtiny, Cestovatelský večer Nový Zéland, Velká vlčata v aquaparku Vzkaz v láhvi, Dobrodružná hra v ulicích nočního Brna Zakázaný šroubek, Výlet dívčího oddílu do Brna Za kulturou Brna, Setkání skautských rodin vlčat VIDA park Brno, První skorojarní družinovka, Slibový oheň vlčat Vlčácká Kamenka, Přednáška Co nám ve škole neřekli Učíme o Moravě, Schůzka skautů Za tajemstvím chrámu, Skautský závod ve Slavkově Junácký slunovrat, 3. cykloexpedice Gdaňsk část první s. m. r. k. 168/1

2 Hlásná trouba I. Naše nejbližší akce Velká jarní expedice vlčat na Kaprálův mlýn pátek neděle Zveme všechny vlčata na velkou jarní expedici. Prozkoumáme jeskyně, možná najdeme i duběnky a možná si někdo vyzkouší i spaní v pravé mongolské jurtě. A co nás ještě čeká? Pojeďte a zjistíte to! Tuto výzvu jste mohli číst už v minulém čísle. Přihlásilo se nám téměř 20 vlčat a také několik, tatínků. Takže jen krátce pro připomenutí. Sraz: v pátek v h u klubovny. Odjezd autobusem h. Ukončení: v neděli v h u klubovny. Přijedeme autobusem v h. Podrobné informace vyšly v minulém čísle Smrku, kluci je dostali na přihláškách a rodiče také mailem. Děkujeme za spolupráci všem kdo nám odevzdali přihlášky a nabídli pomoc při přípravě a realizaci akce. Pro případné další informací nás kontaktujte: Hanka Drápelová a Zbyněk Drápela Hanka-Mihanka a Zbyněk-Náčelník Já padouch středa Protože nám počasí pokazilo plány na skautský sjezd, dali jsme hlavy dohromady a vymysleli jiný způsob realizace našich choutek. Družina skautek Muchomůrky by tak ráda pozvala všechny mladší členy střediska - skauti, vlčata a světlušky - na vůbec nový a neopakovatelný zážitek. Dokážete si představit hru na schovku na střediskové úrovni? My ano. Hra ponese název Já padouch a jejím principem bude odhalit co nejvíce nepřátel a sám nebýt chycen. Soupeří se o tituly Nejlepší chytač a nejlepší přeživší. Pro zaregistrování do hry je třeba prostřednictvím vedoucích dodat barevnou portrétovou fotografii formátu A5 (13x18 cm). Prosím vedoucí a případné dobrovolníky, aby přišli již nehrající děti zabavit. Dejte prosím vědět, s kým se dá počítat. Nehrající vlčata budou pravděpodobně pokračovat ve sné normální schůzce. Sraz: v h před klubovnou. Ukončení: do h. S sebou: na akci samotnou si kromě dobré nálady vezměte oblečení na ven, svačinu a pití do batůžku, baterku čelovku nejlépe, KPZtku a fix, lihovku nebo centropenku. Těšíme se na Vás. Romcek-Kamikaze a skautky Prodloužené schůzky skautů čtvrtek Obě družiny budou mít prodlouženou schůzku, kterou si každá z nich užije jinak. Obě ale určitě budou stát za to! Sraz: v h v klubovně. Ukončení: v h na náměstí. S sebou: VP1. Hroch, Náčelník s. m. r. k. 168/2

3 Schůzka Benjamínků pátek Zveme děti a rodiče na další schůzky Benjamínků dětí do 6 let. Začátek: v h u klubovny. Ukončení: v h u klubovny. Irča, Anita, Markéta a Mihanka Středisková výprava Po proudu Río Kirtíno sobota Opět se společně s mnoha dalšími dobrovolníky zapojíme do úklidu Moravského krasu. Ve spolupráci s místními jeskyňáři budeme uklízet údolí Křtinského potoka. Čekají nás také hry a soutěže, a když to vyjde, opečeme si i špekáčky, tak si je nezapomeňte ;-). Sraz: v 8.30 h u klubovny. Ukončení: do h budeme na náměstí ve Křtinách. S sebou: oblečení vhodné k práci a dobrou obuv (gumáky nebo pevnou koženou). pracovní rukavice, pláštěnku. Pití, svačinu a špekáčky na opékání. Akce je určena hlavně pro vlčata, skautky a skauty. Světlušky budou uklízet už na jejich schůzce před touto akcí. Jestli ale nějaké budou chtít přijít, uvítáme je také. Zveme také všechny RR, OS a rodiče. Jejich pomoc bude vzhledem k pohybu kolem potoka velmi vítaná. Hroch, Makča a Thomas Svátek skautů a jejich patrona sv. Jiří: Den v krojích pátek Tento den je svátkem patrona skautů sv. Jiří. Proto v tento den již několik let probíhá (oficiálně i neoficiálně) skautský den v krojích, kdy na sebe ochotní členové Junáka vezmou kroj, aby se tak symbolicky přihlásili k našemu hnutí a také propagovali skauting ve svém okolí. Je zajímavé na ulici potkávat nakrojené lidi a uvědomovat si, kolik nás vlastně skautuje. Přidáte se také? Termín akce: v pátek od 0.01 h do h. Na sebe: skautský kroj, nebo třeba i jen skautský šátek. Zúčastnit se může kterýkoliv současný i bývalý člen střediska. Nebudeme se nikde hromadně scházet, ale bude pěkné potkat kohokoliv nakrojeného z našeho střediska. Warden Akce skautů Večer drakobijců sobota Připomeneme si svátek sv. Jiří, patrona skautů, zahrajeme si pár her, u ohně si opečeme špekáčky a zahrajeme na kytaru. Také si zopakujeme nějaké věci před Svojsíkovým závodem a splníme si pár bodů do stezky. Sraz: v u klubovny. Ukončení: na náměstí. S sebou: VP1 (to co na schůzku), špekáčky, tvrdý sýr, nebo něco jiného na opékání. Hroch, Náčelník Ivančena 2015 sobota Rok se s rokem sešel a i letos se koná tradiční pouť ke skautské mohyle Ivančena na půl cesty mezi Malenovicemi a Lysou horou. Na místě je program následující: 8.00 h vztyčení státní vlajky h Mše svatá celebrovaná biskupem Františkem Václavem Lobkowiczem h slavnostní ceremoniál u mohyly h svěšení státní vlajky Během celé akce bude poblíž mohyly umístěn stan s kronikou Ivančeny, informacemi o chystané rekonstrukci a prodejními maličkostmi (výtěžek z prodeje jde na zmíněnou rekonstrukci). s. m. r. k. 168/3

4 A teď k vlastní organizaci. Dle počtu poutníků z řad našich RR a OS je plán násedující: a) do pěti účastníků jedeme autem b) nad pět účastníků jedeme vlakem (případně vícero aut?) V případě, že by vyšlo dobré počasí, navrhoval bych od mohyly pokračovat až na vrchol Lysé hory. V případě dobrého počasí i na neděli bych navrhoval přenocování/přebdění až do neděle a pokochat se východem slunce z vrcholu Lysé hory. Zájemci mi mohou psát na fly.ondra@seznam.cz, nebo na Těším se na Vás. Ondra II. Organizační Změn názvu organizace Junák Skautky a skauti mění název organizace! Od 1. dubna 2015 se nově a stejně jako před 100 lety budeme jmenovat Junák český skaut. Největší výchovná organizace pro děti a mládež mění své jméno z dosavadního Junák svaz skautů a skautek ČR na staronové Junák český skaut. Tento zkrácený název jsme si odhlasovali na loňském Valném sněmu v Litomyšli a vrátili jsme se tak k názvu, který organizace nesla už v době svého vzniku v roce V souladu s novým Občanským zákoníkem se také mění statut naší organizace na zapsaný spolek. Pro potřeby práva a obchodu je tak název organizace doplněn o zkratku značící pojem zapsaný spolek, plný název je pak Junák český skaut, z. s. Výraznou změnou prošly i stanovy našeho spolku. Ty se dotknou zejména provozních záležitostí Junáka a také našeho střediska jakožto dílčí organizační jednotky (nově pobočného spolku). Pro představu, podobných jednotek (středisek) je v celém Junáku na pět stovek. Všem těmto pobočným spolkům se název mění stejným způsobem. Samotných skautských oddílů pak v republice působí přes dva tisíce. Název obsahující slova junák i skaut vede veřejnost někdy k přesvědčení, že se jedná o dvě organizace. Není tomu tak, jedná se o synonyma. Junák je v dnešní době používán hlavně jako pojmenování organizace, zatímco členky a členové jsou nazýváni spíše jako skautky a skauti. Změna názvu organizace se dotkne zejména oficiálních a formálních záležitostí. Veřejnost nás vnímá především jako skauty a skautky, a na tom se nic nemění. Ani na tom, že skauting nabízí tisícovkám děvčat a chlapců partu kamarádů, pobyt přírodě nebo dobrodružství na táboře, komentuje změnu názvu starosta Junáka Josef Výprachtický. Termín junák vybral jako ekvivalent anglického slova skaut sám zakladatel skautingu u nás Antonín Benjamín Svojsík, ještě v dobách Rakousko-Uherska, a to na podtržení české identity v tehdejší mnohonárodnostní monarchii. Po celou dobu existence českého skautingu se pak oba termíny používaly souběžně. Tedy, bratři a sestry, odteď oficiálně nově: Junák český skaut, středisko Křtiny, z. s. Warden Středisková rada a uzávěrka Smrku Středisková rada se uskuteční v neděli od h ve skautské klubovně. Uzávěrka Smrku je v pondělí Zváni jsou standardně všichni vedoucí a zájemci o dění na středisku. (Polárkové dorty tentokráte nebudou.) s. m. r. k. 168/4

5 III. Vyhodnocení Fénixe za březen 2015 Družina 1. pomoc středisku (0 10 b) (0 15 b) (0 30 b) (0 15 b) (0 5 b) (0 10 b) (0 85 b) 2. grafický list 3. kronika 4. Smrk 5. měření sil 5. divoká karta Celkem 1. Vlci Jestřábi Ještěrky Muchomůrky vlčata Celkové pořadí: 1. Družina skautů Vlci (533 b) 2. Roj světlušek Ještěrky (529 b) 3. Družina skautek Muchomůrky (524 b) 4. Smečka vlčat (516 b) 5. Družina skautů Jestřábi (483 b) Galeony březen Celkem vlčata 2 14 Gal Ještěrky 2 14 Gal Jestřábi 3 8 Gal Vlci V 3 Gal Muchomůrky 2 11 Gal Sedmý měsíc mezidružinové bodovací soutěže Fénix je za námi a většina bodovaných činností družin/oddílů se nám stále více srovnává na stejně kvalitní úroveň. Bude zajímavé sledovat závěr celého zápolení? Vítězům gratulujeme a všem přejeme hodně snahy a úspěchů dalším měsíci. vedoucí družin a Warden IV. Různé Poděkování Děkujeme Evě Nevímové za umístění skautské nástěnky ve výloze masny. Děkujeme Úřadu městysu Křtiny za zajištění nové skautské nástěnky u budovy úřadu. Děkujeme Úřadu městysu Křtiny za poskytnutí společenského sálu a dataprojektoru pro setkání před zahájením Výročního ohně. Děkujeme Vítězslavu Crhonkovi staršímu a Radkovi Crhonkovi za zapůjčení motorové pily. Děkujeme bratrům z okresu i kraje a sestře z ústředí za dokončení administrativy spojené s udělením Lvího skauta. Děkujeme Vojtěchu Sotulářovi za půjčení aparatury na Dětský maškarní bál. Děkujeme skautům ze Slavkova za poskytnutí ubytování a organizaci závodu Junácký slunovrat. Děkujeme Lence Vyhnánkové a Vítku Opletalovi za pomoc s dopravou na závod. Světlušky děkují Kamile Drápelové za pomoc s jejich etapovou hrou. Skautky děkují Vlastě Suchánkové za přípravu jejich družinovky i její financování. Vlčata děkují rodičům, kteří pomohli s dopravou do aquaparku ve Vyškově. Skauti děkují Mons. Janu Peňázovi za umožnění návštěvy kostelní věže. s. m. r. k. 168/5

6 Živá kronika Hodnocení měsíce března 1. dívčí oddíl roj světlušek Ještěrky : Tento měsíc jsme měly se světluškami velice nabitý. Čtyři schůzky, které doposud proběhly, byly plné zajímavého programu. Holky si nejen plnily další z bodů do stezek, ale také se významně přiblížily k Rudé královně a už jim moc nezbývá k tomu, aby ji i porazily. Ovíkendech jsme se vydaly poznávat krásy Brna a také se zúčastnily 25. výročního ohně. Na výpravě jsme byly ubytované spolu se skautkami v klubovně poblíž výstaviště, takže jsme to k návštěvě VIDA parku neměly daleko, stejně jako do Moravského zemského muzea nebo aquaparku v Kohoutovicích. Na výročním ohni si Mája, Sabča, Terka, Kytička a Smajlík splnily své nováčkovské sliby a pak spolu s ostatními i okusily výborného dortu. Březen pro světlušky ještě neskončil, ale v dubnu se můžou těšit na minimálně stejně nabytý program a také například na pálení čarodějnic. Navštivte také náš web: Nikola Matušková-Broskvička 1. smečka vlčat: Vlčata měla v březnu možnost být na sedmi akcích. Byly to čtyři schůzky z nichž byla jedna pro Velká i Malá vlčata prodloužená se slibem vlčat na Kamence a pro Velká vlčata byla prodloužená ještě jedna s návštěvou Aquaparku Vyškov. Kromě schůzek jsme měli výlet s rodiči do VIDA parku v Brně, účastnili jsme se střediskového 25. výročního ohně a také závodů Junácký slunovrat ve Slavkově. První jarní měsíc byl tedy u vlčat nabitý činností. Velká vlčata dostala v březnu výsledky z prvních dvou kol soutěže Vzkaz v láhvi. Zatím drží krásné třetí místo ze třiceti soutěžících hlídek. Začala plnit také další zadaný úkol natáčela videoklip námořnické písně, četla si námořnické příběhy a hlavně se vypravila na prodlouženou schůzku do aquaparku. Kromě Vzkazu v láhvi jsme si také plnili body do vlčácké stezky a hráli hry či soutěže. Konečně jsme se zase po čase vypravili ven a zahráli si oblíbenou hru Na četníky a zloděje. Na konci měsíce jsme se zúčastnili závodů Junácký slunovrat ve Slavkově a obsadili jsme tam krásné 2. místo. Reprezentovali nás Kutil, Skejťák, Skřítě, Džuďák a od Malých vlčat nás posílil Šimi. Malá vlčata se hodně věnovala nováčkovské zkoušce a přípravě na slib vlčat. Na prvním jarním ohni na Kamence složili slib Honzík, Sokolík, Ondra, Míša O., Běžec, Vašek Bi., Vašík Br., Tomík, Motorkář, Lukáš a Matěj. Gratulujeme! Zaměřila se také na vlčácké kroje - jejich doplnění a seznámení s tím co který odznak znamená. Poslední schůzka v měsíci byla hrací. Moc se líbila špionážní hra Hledání čísel a také závody s nafukovacími balonky. Poslední březnový pátek se sešli také naši Benjamínci. Povídali si o probouzející se přírodě a vyráběli obrázky se slepičkami ozdoby k Velikonocím. Přišly další dvě nové děti s maminkami. Na schůzce bylo sedm dětí. Program připravil osvědčený tým Irča, Markéta a Anita. Scházíme se v již zaběhaném systému dvou po sobě navazujících samostatných schůzek. Program Malých a Velkých vlčat je tak zcela samostatný. Tento měsíc jsme měli jednu společnou schůzku a kluci si tak na sebe zase začínají zvykat, aby spolu dobře vycházeli na táboře. Celková účast na činnosti byla v březnu u Velkých téměř 85%. To však jen když počítáme pravidelné schůzky. Na víkendových akcích je účast významně menší. Je to škoda, protože víkendové akce bývají nejlepší. Podobně je tomu u Malých vlčat. V dubnu bude naší hlavní akci velká jarní expedice na Kaprálův mlýn a předpokládáme, že se zapojíme i do Úklidu Moravského krasu... Bližší informace o naší činnosti můžete najít a fotografie si prohlédnout na webových stránkách Hanka Drápelová-Mihanka a Zbyněk Drápela-Náčelník s. m. r. k. 168/6

7 1. dívčí oddíl družina skautek Muchomůrky : Měsíc březen byl u Muchomůrek opět bohatý na spoustu skvělých akcí. Pojďme se na ně společně podívat. Celkově jsme se viděli sedmkrát. Měli jsme tři normální družinovky, na kterých jsme se věnovali krojům, stezkám, zdravovědě, skautským zákonům a samozřejmě jsme si splnili měření sil do Fénixe. U Fénixe zůstaneme i nadále, protože jsme si udělali speciální pondělní družinovku, kde jsme splnili dobrý skutek pro středisko. Na jedné z družinovek, která byla prodloužená, jsme se vypravili procházkou na palouk, kde jsme si kromě jiného, všichni zkusili zapalování ohně. Onďa nám ukázal jeden speciální typ podpalování, který byl velice zajímavý. Vrcholem dne však bylo letošní první HUTUTUTU a Želvičky. Vítězství ve Fénixovi nám umožnilo vypravit se spolu se světluškami na akci, kde jsme navštívili VIDA park, Moravské zemské muzeum s výstavou české fauny a po vyspání se v jedné z kluboven brněnských skautů, jsme ještě absolvovali aquapark. Byla to super akce, tešte se na náš grafický list a reportáž světlušek. Vrcholem měsíce byl Výroční oheň k oslavě 25 letům od obnovení střediska. Velké díky lidem, kteří se před pětadvaceti lety zasloužili o to, že dnes čtete tyto stránky a samozřejmě i těm, kteří v jejich odkazu pokračovali a pokračují. Všichni víme, že je to dřina, ale odměna je k nezaplacení. Účast na akcích byla 78 % a na všech akcích byly Terez a Mumie. V dubnu nás čeká speciální družinovka pod vedením maminky od Zuzky, se kterou si připravíme profesionální velikonoční cukroví, na další speciální družinovce zorganizujeme a zúčastníme se naší hry Já padouch a pokud nám to dovolí čas a možnosti věnujeme jeden z víkendu pobytu v přírodě, skautské praxi a založíme si vlastní cashku Muchomůrek. Samozřejmě také pálení čarodějnic a spousty dalších akcí. Těšíme se, ostatně jako vždycky. Bližší informace o naší činnosti a fotografie naleznete na Vedoucí skautek Romcek Valenta Kamikaze a Ondra 1. chlapecký oddíl: V březnu jsme měli čtyři schůzky, na kterých jsme začali se zaměřili na probírání historie skautingu a plnění stezky. Také jsme byli na střediskovém Výročním ohni, kde byl rádci družiny Vlků udělen odznak Lví skaut, který se uděluje těm nejlepším skautům. Na konci měsíce jsme se také zúčastnili závodu Junácký slunovrat ve Slavkově. Taktak jsme složili soutěžní družinu, ale nakonec jsme ve složení Eskym, Jurda a Ríša od Vlků a Balů od Jestřábů obsadili krásné druhé místo. Celková účast v březnu byla velmi slušných 71,1 %. V tomhle měsíci měli větší účast Vlci. Jestřábům začal chodit Krychlík, za což jsme rádi a doufáme, že vydrží ;-). Na většině akcí byli Eskym, Merlin, Opičák, Derek a Vejt, které za to chválím. V dubnu nás čekají prodloužené schůzky a na svátek sv. Jiří se potkáme na Večeru drakobijců. Více informací o naší činnosti najdete na našich webových stránkách Zbyněk Drápela-Hroch, Zbyněk Drápela-Náčelník, Jiří Pinďák-Diki, Václav Ševčík 1. chlapecký oddíl družiny skautů Jestřábi : Měsíc březen byl poměrně povedený měsíc až na samotný závěr. Tento měsíc se naplno rozjela naše etapová hra kdy my, jako ztroskotanci bojujeme o přežití na tajuplném ostrově, neznámo kde, bez potřebného Vybavení, které si musíme obstarat. Naše obstarávaní věcí, zařizuje náš postup ve stezkách, kdy za určitý počet splněných bodů ve stezce dostane skupinka nějaký kus vybavení. Hodně těchto věcí nebo hodně bodů se dá splnit mimo schůzky, takže doporučuji všem skautům dělat stezku i ve svém volném čase. s. m. r. k. 168/7

8 Dále jsme tento měsíc měli několik vstupů našeho vedoucího oddílu Jiřího Pinďáka, které se týkaly historie skautingu. Tím začalo naše intenzivní opakování znalostí na blížící se Svojsíkův závod ve křtinách, který se uskuteční v květnu. Účast na akcích byla opět průměrná, ale co se týče nováčků, mohu oznámit dobrou zprávu. Po několika měsíční pauze se k nám připojil opět bratr Krychlík. Doufám tedy, že už takovou pauzu mít nebude a pomůže družině na blížících se akcích. Celková účast na činnosti byla 64,9 %. Bohužel se nám v družině stalo nemilé zranění jednoho člena a to Vejta který si nešťastně při jedné hře vykloubil rameno. Snad se co nejdřív uzdraví a brzy se k nám přidá. Příští měsíc bude tzv. řečeno nadupaný skautskými akcemi, které rozhodně stojí za to tak si je nechceme nechat ujít. Všechny akce a odpovědi na časté dotazy najdete na webu Těším se na hojnou účast. Makča 1. oddíl skautů družiny skautů Vlci : Vlci se v březnu potkali na šesti akcích. Měli jsme jednu speciální schůzku, tři normální schůzky, zúčastnili jsme se Výročního ohně a Junáckého slunovratu. Na schůzkách se Vlci věnovali hlavně historii a přípravě na Junácký slunovrat. Hráli jsme několik her jako Na zvířata, Mikádo, nebo Čtyři tábory. Na naší speciální schůzce jsme se vypravili na věž zdejšího kostela. Tam jsme se podívali na varhany, poslechli jsme si bijící zvony a mohli jsme si vylézt skoro do nejvyššího místa našeho kostela. Prošli jsme se taky po kopuli a prohlédli jsme si i hodinový stroj. Po prohlídce věže jsme se vrátili do klubovny, kde si někteří z nás savovali družinová trička. Na výročním ohni k 25 letům od obnovení střediska přišli sice jen dva skauti, ale zvládli jsme absolvovat celou trasu a na kamence si vyslechnout zajímavé příběhy. Zúčastnili jsme se i Junáckého Slunovratu, na kterém jsme byli již po několikáté. První den jsme se ubytovali v klubovně zdejších skautů a taky si zahráli pár her. Druhý den jsme se ale hned po ránu vypravili na místo závodu. Tam jsme po registraci chvíli čekali, než budeme moci vyrazit na samotný závod a pak to začalo. Celou trasu jsme absolvovali v kostýmech trpaslíku, a tak se nám s trpasličím štěstím podařilo získat druhé místo. Bodově jsme na tom ovšem byli stejně jako první tým, ale rozhodl náš čas Účast na činnosti byla 61,1%. Úplně na většině akcí byl Eskym a Jurda. V dubnu se Vlci chystají na lukostřeleckou schůzku. Bližší informace o naší činnosti můžete najít a fotografie si prohlédnout na webových stránkách Eskym, Náčelník Reportáže z proběhlých akcí Výroční oheň k 25 letům od obnovení střediska Junáka Křtiny sobota /dokončení ze strany 1/ Cesta všechny skupinky nakonec zavedla na Kamenku, kde jsme po příchodu všech členů zapálili slavnostní hranici a započala ceremonie, při které světlušky skládaly své sliby. Po světluškách přišly na řadu jejich vedoucí ses. Broskev a Míša B., které složily své činovnické sliby. Na závěr obdržel rádce skautské družiny Vlků, br. Jan Drápela-Eskym, odznak Lvího skauta (I. stupně), který mu přijeli předat zástupci z vyšších skautských míst (předseda okresní rady Junáka Brno-venkov br. Pade, výchovný zpravodaj okresu br. Matěj a předseda rady Junáka Jihomoravského kraje TGM br. Virus). Po slavnostní části začalo velké veselí, jedl se dort, debatovalo se ve skupinkách o současnosti i historii našeho střediska, opékaly se špekáčky a vůbec se všichni bavili. Ke konci, kdy již měla většina mladších zaplněná břicha i pusy, první porevoluční střediskový vedoucí, br. Šárlí, zavzpomínal na s. m. r. k. 168/8

9 doby začátků skautingu ve Křinách v roce 1990 a povídal o tom, jak bylo vlastně středisko potřetí zakládáno. Pak jsme šli potmě domů a šli jsme rovně, pořád rovně, až jsme nakonec došli do Křtin, dali jsme si pokřik, rozloučili se a vyrazli domů. Byl to jeden z dnů, na které já i mamka budeme určitě vzpomínat. Okolo h nás opustila mladší sorta členů s jejich rodiči a u ohně zůstali naši roveři, ranger a oldskauti, kteří střežili oheň do nočních hodin a jak pomalu dohasínal, tak i oni se začali pomalu odebírat do svých domovů. Výroční oheň byl připomínkou našich novodobých začátků, a to zejména pro současné členy střediska. V září, v průběhu letošního Dne Křtin, pak bude připravena výstava a akce i pro širokou veřejnost, naše bývalé členy a vůbec pro všechny příznivce skautingu ve Křtinách. s využitím zápisů v kronikách od Makči, Vašíka a Míša B. sestavil a doplnil Warden Cestovatelský večer Nový Zéland čtvrtek Během závěrečného cestovatelského večera jsme navštívili Nový Zéland. Vyprávěl nám o něm a fotky promítal Patrik Dekan. Na Novém Zélandě asi půl roku žil a několikrát jej navštívil jako průvodce cestovní kanceláře Periscope Skandinávie. Jeho vyprávění bylo tedy velice zasvěcené a také poutavé. Zahájili jsme poslechem maorského válečného tance, který je opravdu působivý. Původní obavytelé Nového Zélandu Maorové jej používali k zastrašování nepřítele a dodnes jej používá novozélandský reprezentační ragbyový tým. Pak už jsme se pustili do vyprávění a žasnutí nad nádhernými fotografiemi. Podívali jsme se na Severní ostrov s jeho aktivními sopkami, bublajícím bahnem, gejzíry a maorskými vesnicemi. Dozvěděli jsme se jak strážci parků pouští gejzír pomocí mýdlové vody i spoustu dalšího. Na Jižním ostrově jsme se podívali do Jižních Alp, na ledovce a také deštné pralesy a členité mořské pobřeží. Viděli jsme kolonie tučňáků, velryby i delfíny. Na závěr jsme si poslechli i vzpomínku na zemětřesení, které před pár lety postihlo Nový Zéland a to zrovna v době kdy tam byl Patrik. On a jeho skupina vše přežili bez úhony jen díky tomu, že v době nejsilnějších záchvěvů byli zrovna na moři na pozorování velryb. Nový Zéland získal velkou popularitu díky filmové trilogii Pán prstenů, která se zde natáčela. Zdejší nádherná příroda byla úžasnou kulisou pro tyto filmy. Díky tomu je pro turisty také velice drahou destinací. Ale jeho návštěva určitě stojí za to. Na závěr jsme si mohli prohlédnout i několik suvenýrů a zeptat se na vše co nás zajímalo. Téměř po dvou hodinách od prvních tónů maorského válečného zpěvu jsme se odebrali ke svým domovům. Na tento cestovatelský večer přišlo 40 posluchačů. Určitě všichni odcházeli spokojeni. Přednášejícímu i všem účastníků ještě jednou děkuji. Zbyněk-Náčelník Velká vlčata v aquaparku Vzkaz v láhvi středa Naše Velká vlčata se v tomto skautském roce účastní soutěže vyhlášené celostátním skautským časopisem Světýlko s názvem Vzkaz v láhvi. A považte, velice se jim daří. Jsou zatím na 3. místě ze 30 přihlášených hlídek. Úkolem na březen bylo mimo jiné navštívit plavecký bazén. Vypravili jsme se do Aquaparku Vyškov a moc jsme si to užili. Jeli jsme auty vedoucích a tatínků od Džuďáka a Spideho. Krásně jsme se tak vešli a to i s dodržením bezpečnostních předpisů s. m. r. k. 168/9

10 V aquaparku jsme dostali samostatnou šatnu a tak jsme to měli o něco jednodušší s převlékáním. Nejdříve jsme se vypravili do horního plaveckého bazénu. Kluci nám předvedli jak umí plavat. Větší polovina umí velice dobře. Však mnozí už mají odborku Plavec. Možná ji na táboře získají i další. Zkoušeli jsme si lovit ze dna puky a taky třeba šlapat vodu. Závěrem pobytu v plaveckém bazénu byla hitparáda skoků do vody. Šipky, bomby, placáky, párátka a jak se všechny ty skoky jmenují uměli všichni skvěle. Potom už jsme se vypravili do spodního bazénu s atrakcemi. Bublinky, hra na honěnou v divoké řece a samozřejmě tobogány. No prostě paráda! Čas se nám neúprosně krátil a tak jsme museli do sprch. Pak už jen obléct, malé občerstvení a domů. Posádka Béďova auta, nutno říct, že terénního, měla cestu zpestřenou. Cesta přes Lhotky, kterou jeli na Březinu byla zatarasená náklaďákem s poruchou a tak museli využít terénních možností auta a projet přes přilehlou louku. Byl to pro kluky velký zážitek. Akce se velice vydařila a určitě ji budeme muset zopakovat! Zbyněk-Náčelník Dobrodružná hra v ulicích nočního Brna Zakázaný šroubek pátek Tentokrát se vydalo i pár skautů z našich řad na tuto velkou noční šifrovací hru nesoucí název Zakázaný šroubek. Vše započalo demonstrací na Tomkově náměstí za zveřejnění utajovaných informací o zóně. Při této demonstraci jsme ovšem obdrželi informaci o dalším cíli naší cesty. Vydali jsme se tedy na toto místo, kde na nás již čekal náš kontakt. Ten nám dal potřebné materiály a mohli jsme vyrazit na cestu k odhalení tajemství zóny. Pomocí mapy a šifrovaných informací, které jsme získali po cestě, jsme se postupně dopracovali až k průchodu do zóny. S plynovými maskami na hlavě a nervozitou v zádech jsme vyrazili do průchodu. Tam nás však kontaktoval jeden z převaděčů, díky kterému jsme se rychlým přesunem dostali až do zóny. To ale nebyl konec a čekalo nás ještě několik úkolů a dokonce jsme potkali i několik postav ze samotné zóny. Nakonec se nám podařilo dostat až k samotným vládcům zóny a většině z nás i projít závěrečnou zkouškou. Tohle vše jsme zažili v již 25. ročníku této dobrodružné hry, kterou pořádali členové brněnského roverského kmene Kerberos. Už teď se nemůžu dočkat dalšího ročníku a doufám, že příště se této hry zúčastní i další členové našeho střediska. Zapsal Eskym Výlet dívčího oddílu do Brna Za kulturou Brna sobota neděle V sobotu kolem deváté hodiny jsme já, Tužtička, Méďa a Máňa spolu s Broskvičkou, Pixlou, Ondrem a jeho skautkami čekaly na zastávce u kostela. Když přijel autobus, jely jsme do Brna a cestou ještě přibraly Obludu, Romcka a Mumii. Cestou jsme hrály hru Hele bobr, ale víc se uchytilo Žlutý auto. Když jsme dorazily do brněnské klubovny, odložily jsme si velké batohy a vyrazily do VIDA parku. Tam na nás čekalo spousty pokusů, hlavolamů a menších her. Proto jsme se rozdělily do skupinek a mohly si vše samy dle libosti prohlédnout. Hned potom jsme šly do Moravského muzea. Bylo tam plno vycpaných zvířat a ptáků. Chtěly jsme jít i do kostnice pod kostelem sv. Jakuba, ale bylo to moc drahé. Proto jsme raději zvolily variantu s. m. r. k. 168/10

11 prohlídek veřejně přístupných památek Brna. Večer v klubovně jsme si daly večeři a Broskvička nám četla Letopisy Narnie. Ráno hned po snídani jsme vyrazily do aquaparku v Kohoutovicích. Některé z nás si plnily odborku plavce, ale všechny jsme vyzkoušely místní tobogán, na který se stála dlouhá fronta. Cesta zpět byla náročná všechny jsme napůl spaly. Šťastně jsme ale dojely do Křtin, kde jsme si daly pokřik a rozešly se domů na nedělní oběd. Klára Jelínková-Žeryk Setkání skautských rodin vlčat VIDA park Brno neděle Opět po roce jsme zatoužili setkat se s rodiči našich vlčat a světlušek na neutrálním a né čistě skautském území. A tak jsme dle předchozích námětů podpořili setkání rodičů a jejich dětí a pozvali se do areálu VIDA park u brněnského výstaviště. Sešli jsme se v neděli v půl třetí a svým počtem 37 lidí z osmi rodin jsme vypadali jako zájezd. Díky tomu, že jsme byli velkou skautskou skupinou jsme dostali výhodné vstupné. Čekala nás obrovská hala plná úžasných věcí. Mohli jsme se stát kapitánem lodi a projet zdymadlem do přehrady, vyrábět vlny a tornáda, zahrát si na akrobaty provazojezdce nebo se stát na chvíli doktorem. Pumpováním vyrobit vodík a vystřelit raketu nebo si vypustit horkovzdušný balón. Někdo se dal na hereckou dráhu a předpověděl všem počasí a kdo potřeboval vyčistit uši, vlezl do zvukové komory. Vlastně bychom ani nedali dohromady vše, co tam bylo k vidění a určitě se tam vrátíme až povyrosteme. Paráda! Hala byla vybavená všemožnými příklady z techniky, přírodopisu, chemie, zdravovědy, zkrátka takový velký školní kabinet ze všech možných oblastí. Užili jsem si ho při vzájemném povídání, pobíhání dětí a zkoumání a praktickém objevování. Za zmínku stojí ještě Science show živé povídání o ohni, které se většina z nás zúčastnila a byla pestrým oživením zaplněné interaktivní výstavy. Pokud byste se chtěli této atrakce někdy v budoucnu účastnit, rozhodně neváhejte. Na celodenní vstupenku můžete i několikrát opakovaně odcházet a přicházet a rodiče zajisté uvítají i občerstvovací koutek nebo odpočinková místa v hale. Díky za čas společně strávený a rozzářené oči vašich dětí při objevování světa technických vymožeností. zápis Halmových z kroniky vlčat přepsala a doplnila Mihanka První skorojarní družinovka středa Tato družinovka byla prodloužená a začala už ve čtyři hodiny. Zahájili jsme ji v klubovně, kde jsme posbírali hrnečky, čaje, vodu a kotlík. Vypravili jsme se na Farské pole kousek za Křtinami. Když jsme se doloudali k ohništi, Ondra vyhlásil soutěž. Úkolem bylo za patnáct minut nasbírat co nejvíce paliva na oheň. Byla to soutěž jednotlivců. Po ukončení časového limitu jsme se dozvěděly, že ta z nás, která zapálí oheň nejvýše na tři zápalky, obdrží zápis do Nováčka. Bohužel to zvládly jen tři z nás Terka, Beruška a Mumie. Ostatním hromádky doutnaly, ale ne a ne hořet. Nicméně jsme se nevzdávaly a s ohníčky bojovaly, dokud zbývala alespoň nějaká sirka. Nakonec došly všechny a výsledek kde nic, tu nic. Terčin, Mumiin a Beruščin ohníček posloužily jako základ pro oheň na vaření čaje. Nalili jsme vodu do kotlíku a družinová kuchařka Beruška začala s přípravou čaje. Mezitím si zakuchtil i Onďa, který vařil čaj z jehličí. Nevšimla jsem si nikoho, kdo by ho posléze ochutnal. Čaj se vařil a Horse nás seznámila se svojí připravenou přednáškou na téma Zdravotník. Svými znalostmi by možná ohromila nejmenší světlušky, ale nás rozhodně ne :-D, no bylo tedy alespoň opáčko. Když čaj dobublal, začalo velké nalévání. s. m. r. k. 168/11

12 Romcek najednou ze všech kapes, co jich měl, začal tahat cukříky a rozdávat je za odměnu. Kdo se choval spořádaně, dostal cukřík. Mám pocit, že Romcek přecenil naše dobré mravy, protože z obrovské hromady cukříků, kterou s sebou měl, rozdal opravdu jen málo. Dopili jsme čaj a zbyl nám čas ještě na nějakou tu hru. Hrálo se hutututu a želvičky. Pak jsme uhasili oheň, uklidili po sobě, sbalili jsme se a vydali zpět ke klubovně. U klubovny jsme si dali pokřik a rozešli se domů. I když kalendář ukazoval ještě zimu, počasí nám přálo a první skoro jarní schůzka v přírodě se náramně vydařila. Pozn. Já jdsem Ondrův čaj ochutnal a byl výbornej Romcek. zapsala Motýlek Slibový oheň vlčat Vlčácká Kamenka středa Jedna z našich březnových schůzek byla slavnostní. Spousta našich vlčat na ní mělo složit vlčácký slib. Vypravili jsme se na Kamenku místo, které je pro všechny křtinské skauty velice významné, protože tam bylo před 25 lety obnoveno křtinské skautské středisko. Sraz jsme měli jako obvykle u klubovny. Z klubovny jsme si však jen vzali naši totemovou hůl a vlajky šestek a vyrazili. Na Uheráku jsme si dali první zastávku a zahráli si seznamovací hru s peškem. Malá a Velká vlčata se potkávají velice málo a tak jsme si při hře krásně osvěžili všechny přezdívky a navíc se pěkně proběhli. Při další cestě jsme se zastavili u jednoho stanoviště Sluneční stezky a pověděli si o ní trochu více. Navrhnul jsem, že by se vlčata mohla stát tajným bratrstvem Strážců Sluneční stezky a dávat na ni pozor, aby ji nikdo neničil. Vlčata nadšeně souhlasila. Cestou jsme si zahráli ještě hru Deset a než jsme se nadáli byli jsme na místě. Na Kamence nás čekalo několik našich skautů, kteří nám při této akci pomáhali. Po krátkém pátrání jsme objevili ukrytá polena na slabostní pagodu a jali se ji stavět. Nováčci si potom s Hankou vypravili na místo kousek od Kamenky k závěrečné přípravě ke slibu. Slavnostní oheň jsme zahájili tradičně zapálením pagody družinou ohnivců. Po zapálení ohně se nováčci, kteří ještě nesložili nováčkovskou zkoušku, odebrali mimo ohňový kruh. Je tradicí, že u slibu můžou být jen ti kdo slib mají či slibují. K ohni se tak vrátili až po slibu. Samotný slib proběhl za šera, osvětlovaný plameny ohně. Slib složilo jedenáct vlčat Sokolík, Ondra, Pche, Míša O., Běžec, Vašek Bi., Vašík Br., Tomík, Motorkář, Lukáš a Matěj. Dostali slibový odznak, který nyní můžou nosit na kroji a také dekret osvědčující složení slibu. U ohně jsme si pak společně zazpívali s doprovodem kytary, na kterou hrála Hanka. Na závěr všichni dostali pamětní lístek. Pak už jsme jen uhasili dohořívající oheň, uklidili a vyrazili k domovu. Cestu temným lesem osvětlovaným jen světlem baterek si budou všichni určitě dlouho pamatovat. Byla velice malebná a pro mnohá vlčata to byla první zkušenost s putováním nočním lesem. Na náměstí jsme dorazili v pořádku, nikoho jsme v temném lese neztratili a všechny jsme zdárně předali rodičům čekajícím na náměstí. Zbyněk-Náčelník Přednáška Co nám ve škole neřekli Učíme o Moravě čtvrtek Na závěr letošního cyklu cestovatelských večerů jsme zařadili odbornou přednášku pro širokou veřejnost o historii Moravy. Přednášet přijel Mgr. Ondřej Hýsek, PhD. historik, spoluautor nové učebnice moravských dějin a zástupce ředitele Gymnázia Integra Brno. Během přednášky jsme se seznámili s celými dějinami Moravy od pravěku až do současnosti. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavosti o slavných i krutých vládcích Moravy i o peripetiích se získáváním a ztrácením samostatnosti. Přednáška byla velice profesionální a na tak krátký časový úsek, který jí byl vyhrazen, nabitá informacemi. Podána byla tak, že ji v pohodě a se zájmem zvládli i přítomné děti školního věku. s. m. r. k. 168/12

13 Na závěr se zájemci mohli zeptat na vše co je zajímalo a také se občerstvit výbornou buchtou, kterou upekla paní Ševčíková. Pár šťastlivců si mohlo koupit učebnici o historii Moravy, která se běžně nedá koupit, protože je už vyprodána. Tato přednáška měla 25 posluchačů. Přednášejícímu i všem účastníků ještě jednou děkuji. Vtomto cyklu jsme uspořádali celkem 7 besed z nichž bylo 6 cestovatelských večerů a závěrečná byla přednáška o historii Moravy. V rámci cestovatelských večerů jsme navštívili Dubaj, veletok Jenisej v Rusku, Mayské pyramidy v Mexiku, Namibii, Rumunsko a Nový Zéland. Během cestovatelského večera s návštěvou Rumunska jsme zavzpomínali i na skautské léto tábor a roverskou expedici. Na besedy přišlo celkem 236 účastníků a průměrně každou navštívilo téměř 40 lidí. Byl to určitě jeden z nejúspěšnějších cyklů. Snad tedy od listopadu zase nashledanou na zahájení dalšího cyklu cestovatelských večerů. Zbyněk-Náčelník Schůzka skautů Za tajemstvím chrámu sobota Ve čtvrtek jsme se, jako normálně, sešli v klubovně. Jakmile přišel i náš poslední člen, dali jsme si pokřik, obodovali jsme si věci připravenosti, přečetli kroniku a šli jsme ven zahrát si krátkou hru na uvítanou. Vcelku normální schůzka se ovšem za chvíli proměnila v nečekanou akci. Po skončení hry jsme již chtěli jít zpět do klubovny a pokračovat v programu ale v tom k nám přistoupil Náčelník a povídá nám: Jdeme se podívat na kostelní věž. Vezmeme to přes zámecký park bočním vchodem, a opravdu, to co nám pověděl se opravdu dělo. Do kostela jsme vstoupili bočním vchodem blízko prvního vstupu do kostnice, který je nyní uzamčen na dva zámky. První zastávka našeho průzkumu byl kostelní kůr se starými mechanicky poháněnými varhanami, které nyní již pohání elektricky stlačovaný vzduch ale i mechanicky ovládaný měch stále funguje a v nouzi by stále sloužil svému účelu. Po několika tisíci schodech jsme se dostali k dalšímu opěrnému bodu a to ke konstrukci hlavní velké kupole kostela. Trámoví, které drží střechu nad touto kupolí je tak složité a tak složitě se stavělo, že se dlouho nevědělo, jak se tyto trámy měly spojit, až jednou přišel tajemný cizinec a stavitelům poradil, jak na to mají jít. A střecha stojí až dodnes. Kdo byl ten záhadný cizinec nikdo netuší, jelikož jak se objevil, tak i tak zmizel. Poslední zastávkou a vrcholem bylo místo kde se nachází kostelní zvony a hodinový stroj který řídí kostelní hodiny, a to právě v čas kdy mají zvony být. Poté co jsme si vše velmi dobře prohlédli, následoval sestup zpět na pevnou zem a do klubovny. V klubovně jsme poté, ti co o to měli zájem a zaplatili si triko, vyráběli nová družinová trička a to jak Vlci, tak i Jestřábi. Schůzka trvala o něco málo přes čas ovšem o kolik minut to nevím, jelikož jsme v h spěchal na autobus do Brna, který mě odvezl domů. Cestou jsem vzpomínal, co jsem dnes zažil a říkal jsem si, že takové překvapení by mohlo bývat častěji. Makča Skautský závod ve Slavkově Junácký slunovrat pátek sobota I tento rok jsme se vypravili na Junácký slunovrat do Slavkova. Vyjeli jsme autobusem ze Křtin směrem na Brno se vším vybavením na zádech a po krátkém čekání na zastávce jsme přesedli na vlak, kterým jsme dojeli až do Slavkova. Tam jsme se přesunuli ke klubovně zdejších skautů, kde jsme chvíli počkali a následně se ubytovali. Večer jsme si zahráli pár her a taky si uvařili výbornou večeři, po které jsme si zahráli pár černých historek a potom jsme už šli spát. Náš počet se ovšem trochu rozrostl, protože dorazil ještě Balů. Poté co jsme se další den probudili, dali jsme si rozcvičku a po ní pořádnou snídani. Následovalo zabalení na samotný závod a mohli jsme vyrazit. Závod začínal na zdejší střelnici, kde jsme se museli zaregistrovat a po společném nástupu, kde byl závod oficiálně zahájen, jsme už jen čekali, než budeme moci vyrazit. s. m. r. k. 168/13

14 Ze startu jsme doslova vyběhli, což nám ovšem nevydrželo moc dlouho, jelikož už na prvním stanovišti jsme měli čekačku. To nás ovšem nerozhodilo a na stanovišti se nám dařilo dobře. Při čekání na dalším stanovišti to už ale byla jiná. Čekali jsme totiž u golfového hřiště, a tak jsme byli několikrát málem strefeni míčkem. Naštěstí jsme to přečkali v pořádku a mohli jsme pokračovat dál. Postupně jsme prošli všechna stanoviště a nakonec jsme měli dostatek sil i na to, abychom do cíle doběhli. V cíli už nás čekal párek, který jsme so co nejrychleji opekli a následovně s chutí snědli. Po nějaké době čekání jsme se konečně dočkali očekávaného vyhlášení. Nakonec jsme skončili druzí a to pouze kvůli času. Naše vlčata, které se závodu taky účastnily, skončili také druhé. Po vyhlášení jsme se přesunuli do klubovny, kde jsme se dobalili, uklidili jsme ji, a pak už jsme se přesunuli na vlak, kterým jsme jeli domů. Se dvěma přestupy jsme se dostali domů, kde jsme se po rozloučení rozešli domů. Byla to super akce a už se těšíme na další ročník! Eskym 3. cykloexpedice Gdaňsk část první pondělí čtvrtek Minulé léto jsme podnikli již třetí cykloexpedici. V roce 2012 jsme v sestavě Tomáš Pavloň-Jony, Radek Šíbl a Víťa Crhonek zdolali trasu ze Křtin do Budapešti. V roce 2013 jsme ve dvou, oslabeni o Radka, jeli souběžně s tokem Dunaje z německého Regensburgu do Vídně. Naším cílem v roce 2014 se stalo významné polské přístavní město na pobřeží baltského moře Gdaňsk. Jeli jsme opět ve třech, a to Tomáš Pavloň-Jony, Radek Crhonek a Víťa Crhonek. Den první (pondělí ) Můj bratr Radek a já jsme vyrazili ze Křtin o půl desáté dopoledne v pondělí 18. srpna Původní plán byl vyrazit v devět, abychom měli nějakou rezervu pro případ nepředvídatelných událostí, ale znáte to... někteří jezdci zkrátka ještě neměli s náročností přípravy a balením bagáže dostatečné zkušenosti:) I tak jsme ale dorazili na hlavní vlakové nádraží v Brně bezpečně včas (jen ten lepeňák s řízkem nemusel zůstat doma na schodech... :)) Sraz s Jonym byl o půl jedenácté v nádrážní hale. Koupili jsme lístky, dotáhli všechny naše propriety na peron a tam si ještě do příjezdu vlaku užili trošky ospalého sluníčka a drobného občerstvení. Vlak vyjížděl z Brna pár minut před jedenáctou. Naším cílem byl Liberec, jedinou komplikací se jevil přestup v Pardubicích, na který bylo jen šest minut. Ten se nám podařilo úspěšně zvládnout, i s pomocí docela milého průvodčího. Jinak byla cesta zcela bez komplikací a ve čtvrt na pět jsme stanuli na půdě libereckého vlakového nádraží. Rozhodli jsme se prohlédnout si trošku centrum města, nakoupit zásoby a pak alou na sever, do Německa. Už během projíždění centrem začalo mírně pršet, takže jsme je vzali opravdu jen letmo a i s koly se schovali do nákupního centra. Krom mírné potyčky s černými šerify ohledně přítomnosti kol v prostorách nákupního centra vše proběhlo hladce:) a kolem půl šesté jsme konečně vyrazili. Napojili jsme se na cyklotrasu Odra-Nisa, která nám měla dělat společnost několik dní. Zamávali jsme fotbalistům místního Slovanu při tvrdém tréninku (který jim v aktuální ligové tabulce stačí na krásné poslední místo:)), udělali pár fotek Ještědu a šlapali přes Chrastavu a Bílý Kostel nad Nisou do Hrádku nad Nisou. Cesta to byla příjemná, bývalá kupecká stezka zapadlou krajinou luk a lesů, a minimálně jednou opravdu pěknou starou továrnou. V Hrádku jsme se krátce zdrželi nezasvěcený pozorovatel by možná nabyl dojmu, že provádníme nějakou formu branného cvičení, ale nebylo tomu tak. Pláštěnky, speciální čínské cyklistické pláštěnky, igelitové pytlíky přigumičkované na nohou (fakt:)) a různá další více či méně důmyslná a účinná opatření nás měla ochránit před hustým deštěm, který se na nás spustil z nebe. Takto vyparáděni jsme vrazili do Německa skrz městečko Hartau a za pár minut jsme se ke státní hranici ČR naposledy vrátili při návštěvě česko-německo-polského trojmezí. s. m. r. k. 168/14

15 Dál jsme pokračovali do Zittau (Žitavy). To už bylo něco po osmé hodině, takže jsme letmou prohlídku centra v šeru spojili s drobnou svačinkou, abychom pak plni nové energie mohli v ještě větším šeru ztratit značení stezky:) Počasí se umoudřilo již před naším příjezdem do Zittau, takže aspoň že tak. Nějaký čas jsme se tak nějak různě motali po předměstí, pak nás zastavila a otočila polská hranice... Nakonec jsme se vydali nám v tu chvíli nejpravděpodobněji správným směrem s tím, že si najdeme nocleh a ráno bude moudřejší večera. Kolem půl desáté jsme našli vhodné místo. Spali jsme na louce na kraji pole za obydlenou oblastí, od posledního stavení odděleni oploceným rybníčkem. Nejspíš poslední výspou Zittau, směrem k Eckartsbergu. (Tento den jsme ujeli 63,46 km za 4,02,54 h v sedle.) Den druhý (úterý ) Hned po vyproštění se ze spacáků jsme si povšimli bázlivého důchodce, který chtěl jít na procházku se psem někam naším směrem, ale když nás zmerčil, rozmyslel si to. Ráno slibovalo hezký den a také docela hezký byl. Když jsme později balili stan ukázalo se, že pán tudy asi chodí s pejskem častěji na spodní straně stanu jsme měli přilepenu zlou, něpěknou věc:) Z očisty stanu existuje několik fotek, které však dostatečně nevystihují zábavnost okamžiku, kdy Radek táhl podlážku stanu po louce a Jony na ni naskakoval, aby nás nevítaného přítěžku zbavili. Úplná korida:) O půl desáté jsme vydovádění nasedli na kola a úspěšně pokračovali v bloudění. Jeli jsme sice po nějaké stezce, ale ne Odra-Nisa a když jsme za hodinu jízdy zjistili dle dopravního značení, že se půlobloukem vracíme zpět k Zittau, rozhodli jsme se navštívit nějaký novinový stánek, benzínovou pumpu či knihkupectví a zakoupit mapu. Přímo k vlastnictví mapy jsme se sice nedopracovali, ale v Oderwitz jsme narazili na obchůdek (mapy nevedli) v majetku staršího páru, který nám za pomoci rukou/nohou ochotně poradil a nakreslil něco jako mapu, nebo alespoň soupis obcí, kterými se dostaneme na správný kurz. Ještě jsme potlachali o bitvě u Slavkova, které se pán zamlada zúčastnil (mám samosebou na mysli jednu z rekontrukcí bitvy u Slavkova, zas tak starej nebyl:)) Nikterak jsme nemeškali a vyrazili dle dodaného itineráře. Jeli jsme po standardních silnicích, neboť jsme se potřebovali řídit dopravním značením a nechtěli jsme nic riskovat. Měli jsme díky tomu také například mít možnost vidět úplný začátek dálnice (přibližně v půli cesty mezi Oderwitz a Großhennersdorf). (Teď trošku předbíhám, ale kolikrát jsem si já později říkal: Zatímco v Německu jsme mohli vidět jak cesty vznikají, v Polsku vesměs vidíme jak zanikají a to přímo pod našimi koly:) ) Projeli jsme Bernstadt auf dem Eigen a pár menších sídel. Důvod zastavit nám dal až pohled na obrovsky obří těžební bagr (korečkové rypadlo) v muzeu těžby (hnědého uhlí) v Hagenwerderu. Však ono také Berzdorfer See, které leží hned za humny, je v podstatě důl uzavřený teprve roku 1997 a postupně zatopený. Jezero by se mělo dát objet po stezce dlouhé 18 km, takže důl nebyl zrovna drobeček:) U takového kusu techniky a ukázky schopností člověka jsme samosebou chvíli okouněli a fotili, pak už jsme ale nadšení opustili asfaltové silnice a vrátili se zpět na cyklotrasu Odra-Nisa. Hurá! Naším dalším cílem byl Görlitz (Zhořelec) s tím, že někde před ním si ještě uvaříme oběd, už bylo po jedné odpoledne. Oběd jsme si dopřáli ve Weinhubelu, ještě před ním jsme zvládli i doplnit zásoby v jednom z obchodů. Něco po patnácté hodině jsme dorazili do centra Görlitze a trošku si je projeli, německá část je opravdu nádherná. Koupili jsme pohledy, udělali pár fotek, vzdali prozkoumání polské části (která nás sice lákala, ale nevypadala ani zdaleka tak pěkně). Pár minut po čtvrté jsme se vyšmodrchali z Görlitze a po zbytek dne jsme se snažili dohnat ztrátu zapříčiněnou blouděním z rána. Ujeli jsme tak asi 55 km bez větších zastávek. Celou dobu jsme se drželi ve větší či menší blízkosti řeky Nisy, která tvoří hraniční čáru mezi Německem a Polskem a s. m. r. k. 168/15

16 jeli jsme výhradně po německé straně. Za zmínku stojí snad jen průjezd nedaleko nejvýchodnějšího bodu Německa u obce Zentendorf a zajímavá atrakce Kulturinsel o kousek dál po proudu. Jedná se o něco jako dřevěné městečko v celkem rozsáhlé lesní oblasti, jestli jsem to dobře pochopil. Nás nejvíc zaujala auta rozvěšená různě po stromech a větvích a velbloud, kterej vypadal jako vyřezanej, než se úplně nečekaně pohnul:) Příjemnou krajinou a lechtáni zapadajícím sluncem jsme se nezadržitelně blížili k našemu dnešnímu tábořišti. Měli jsme o něm jasno už v osm hodin a šlo hezkou říční pláž, částečně upravenou jako startovní místo pro vodáky. Jestli se nepletu je to poprvé, co na kolech vaříme večeři ne na vařiči, ale nad ohníčkem. Spaní na písku kousek od vody nebylo kdoví jak pohodlné, ale zní to pěkně:) (Tento den jsme ujeli 110,12 km za 6,11,05 h v sedle. Celkem máme za sebou 173,58 km za 10,13,59 h v sedle.) Den třetí (středa ) V noci foukalo a pršelo, ale ráno bylo celkem slušné (už jen foukalo:)). Hned zkraje jsme svedli bitvu s ojedinělými vodáky o to, zda my dřív zbalíme a vyjedeme, nebo oni dřív nafouknou loď... Piece of cake:) O půl desáté už jsme opět v sedlech... a za hodinu zastavujeme v Bad Muskau, kde leží na 830 hektarech zahradní umělecké dílo (rozuměj park:)) knížete Pücklera z první poloviny 19. století, od roku 2004 zapsaný v seznamu světového dědictví UNESCO. My jsme se parkem moc nezabývali (ostatně, jeho dvě třetiny leží na druhé straně řeky), pokochali jsme se však aspoň jednou ze staveb podél promenád, která byla nejblíž naší trase Nový zámek, vzdáleně připomínající např. Červenou Lhotu (prostě je červený a na vodě:)). Po doukoupení zásob jsme pokračovali do Forstu, 30 km svižné jízdy bez přestávek a zajímavých událostí. Ve Forstu jsme vyrabovali infocentrum a v mezičase opět dokoupili nějaké potraviny. O dalších 6 km dál jsme si dali obědovou přestávku (bylo po půl třetí) na jednom z rozpůlených mostů přes Nisu, kterých se dá cestou potkat opravdu hodně a většinou jsou z nich udělána podobná turistická odpočívadla jako právě to, kde jsme si vařili oběd. Následovalo několik těžkých kilometrů (v závislosti na těžkosti oběda) ve spíše chladném počasí, průjezd vizuálně ne příliš zajímavým Gubenem a pak pokračování podobnou krajinou jako předtím. To už se ale chvílemi ukazovalo i pozdní slunce a spolu s ním i naše nálada šla nahoru, zvlášť po svačince v úhledné vesničce Ratzdorf. Což je zároveň i místo, kde Nisa ústí do Odry. Zde nás trošku zaskočila rekonstrukce stezky, takže jsme se museli vydat objížďkou po standardních asfaltkách (a do kopce:)). Na druhou stranu jsme díky tomu projeli skrz Neuzelle, kde se nachází známý cisterciácký klášter. Připojit zpět na stezku jsme se měli někde před Eisenhüttenstadtem, ale to již bylo naneštěstí opět šero, takže úkol nelehký. V zásadě jsme ho však nějakým způsobem zvládli a kolem deváté hodiny jsme se dostali jakž takž za nejobydlenější lidská sídla. Nocležiště jsme hledali asi půl hodiny a patřilo rozhodně k těm náročněji vyhledaným. Jednak protože jsme byli přece jen dost blízko velkému městu a zdálo se, že i hodně oblíbené a navštěvované rekreační oblasti, jednak proto, že jsme si nebyli jistí, kde přesně leží hranice NSG (Naturschutzgebiet) Mittlere Oder (přírodní rezervace), která dle našich znalostí a okolních cedulí s piktogramem sovy právě někde zde začínala. Nakonec jsme skončili v lesíku s vysokou travou a nerovnou půdou (a zpětně můžu říct, že i kousek mimo rezervaci:)). Nezbývalo než se s tím spokojit, dočasně zkonfiskovat lesní zveři jí vyšlapanou stezku, která byla rovnější než vše v okolí, uvařit rychlou večeři a jít spát. (Tento den jsme ujeli 119,27 km za 6,35,13 h v sedle. Celkem máme za sebou 292,85 km za 16,49,12 h v sedle.) Víťa S. M. R. K. je měsíčník, který vydává Junák český skaut, středisko Křtiny, z. s. pro svou vnitřní potřebu. Je distribuován zdarma reg. členům střediska. Číslo 168, ročník 17., vyšlo 1. dubna 2015 ve Křtinách v nákladu 90 výtisků. s. m. r. k. 168/16