rní tekutinu (ECF), tj. cca 1/3 celkového množstv

Rozměr: px
Začít zobrazení ze stránky:

Download "rní tekutinu (ECF), tj. cca 1/3 celkového množstv"

Transkript

1 Představují tzv. extracelulárn rní tekutinu (ECF), tj. cca 1/3 celkového množstv ství vody v tělet (voda tvoří 65-75% váhy v těla; t z toho 2/3 vody jsou vázanv zané intracelulárn rně)

2 Lymfa (míza) Tkáňový mok 80% ECF (Intersticiá (Intersticiální lní tekutina) Proteiny: 2 g /100 ml návrat přes hrudní mízovod Proteiny: 6-8 g/100 ml albuminy, globuliny fibrinogen 2/3 vody v těle je intracelulární (ICF) lymfocyty lipidy bílkoviny Plasma 20% ECF CO2, odpadní látky 85% vody zpět onkotický tlak Krvinky: Erytrocyty Leukocyty, trombocyty Hormony: póry Insulin, Testosteron Růstový hormon Adrenokortikotropní h. Enzymy: Laktát dehydrogenáza, fosfatáza Kreatin fosfokináza buňky proteiny Plyny: O2, CO2 Ionty: Na, K, Ca,Cl, uhličitany 15% vody, lipidy bílkoviny, mikroby O2, živiny, glukóza, Ionty (rozpuštěné ve vodě) Další organické molekuly: Glukóza Cholesterol Kyselina mléčná Močovina triacylglyceridy

3 Základní mechanismus příjmu p většív ších částic buňkou Zahrnuje strukturáln lní změny cytoplazmatické membrány (tvorba membránových váčků) v

4 FAGOCYTÓZA x ENDOCYTÓZA Fagocytóza Výskyt jen u specializovaných buněk, tzv. fagocytů (neutrofily, monocyty resp. makrofágy, dendritické buňky) Proces kdy buňky pohlcují cizorodou nebo nežádoucí částici do váčku s části membrány. Účast receptorů: TLR, manozový r., scavangerové r., Fc receptory (pro Ig) Váčky(vesikuly) splynou s lyzozómy které obsah váčku rozloží Endocytóza Proces, probíhající u všech buněk. Přes membránu jsou transportovány větší částice nebo tekutina Transport může být: 1. pinocytóza nespecifický transport tekutiny spolu s rozpuštěnými látkami 2. Receptorová endocytóza - vysoce specifický proces, kterým jsou transportovány selektivně částice Exocytóza opak endocytózy. Je využíván buňkou k transportu nově syntetizovaných proteinů a vylučování buněčného odpadu z lyzozómů

5 FAGOCYTÓZA: video

6 CD antigeny, buněčné markery značky na povrchu buněk

7 CD molekuly: Cluster of Differentiation CD = povrchové membránov nové molekuly: Jednotlivé typy CD molekul mohou být detekovány monoklonálními protilátkami Na základě přítomnosti konkrétních typů CD molekul (se shodným antigenním determinantem epitopem) jsou buňky klasifikovány do skupin ( Cluster of Differentiation ) Přítomnost konkrétního typu CD molekuly označujeme CD+, absenci konkrétní molekuly CD-

8 Výskyt CD molekul Především m na krevních buňkách a imunocytech; Určit ité typy CD molekul prokázány na všech v buňkách krevní buňky (všechna vývojová stádia) cirkulující erytrocyty, leukocyty, trombocyty Tkáňové imunocyty (dendritické b. mastocyty aj.) Buňky endotelu, epitelů, neurony, svalové buňky (resp. všechny buňky) Nádorové buňky

9 Funkce CD molekul CD molekuly plní důležité funkce buňky (funkce mnohých CD molekul nejsou dosud známé) KOSTIMULAČNÍ molekuly při vzájemné interakci buněk: CD4 (MHC-II), CD8 (MHC-I) RECEPTORY pro růstové faktory: CD25 (pro IL-2) CD115 (M-CSF), CD116 (GM-CSF), CD118 (interferon, ) ADHÉZNÍ molekuly (integriny) PREZENTACE antigenu: CD1-prezentace lipidů RECEPTORY pro složky komplementu Insulinový receptor: CD220

10 Příklady CD molekul EXPRIMUJÍCÍ BUŇKY FUNKCE CD4 Th lymfocyty, monocyty, makrofágy.koreceptor pro MHC-II receptor pro HIV CD8 Tc lymfocyty.koreceptor pro MHC-I CD1 dendritické b., střevní epitel,..prezentace lipidových Ag endotel cév, (MHC-I like molekuly) CD25 Treg, B lymfocyty, monocyty..receptor pro IL-2 CD3 T lymfocyty asociace s TCR signalizací CD14 monocyty, makrofágy..receptor pro bakteriální lipopolysacharidy (LPS) CD41 megakaryocyty, trombocyty integrin (Willebrand faktor) vliv na adhezi destiček vážící se na fibrinogen CD34 hemopoetické kmenové buňky..adheze, L-selektin endotel kapilár CD235 erytrocyty...receptor pro EPO (glykoforin A) antigen systému MN a Ss

11 Příklady CD molekul EXPRIMUJÍCÍ BUŇKY CD66..střevní epitel, karcinom tlustého střeva, člen skupiny CEA (carcinom embryonic antigen) CDw136 centrální a periferní nervový systém CD155 CNS neurony CD171 neurony, Schwanovy buňky CD všechny buňky CD168 nádorové buňky prsu CD220 insulinový receptor (jaterní, svalové a tukové buňky)

12 Příklady CD molekul Hematopoietic Stem Cell (HSC) Hemopoetic Pluripotent Cell (HPC) Common Myeloid Progenitor (CMP) Common Lymphoid Progenitor (CLP) Colony Forming Unit-Granulocyte-Erythrocyte- Megakaryocyte-Macrophage (CFU-GEMM) Megakaryocyt-Erythrocyte Progenitor (MEP) CFU-Granulocyte- Macrophage (GM) CD235 (Epo-receptor) CD45- CD14 (LPS receptor CD15 CD19 CD20 CD3 CD4 CD8 CD25 CD56 CD41 (Willebrand f.) CD45- CD11 CD11 CD14 CD1

13 NOMENKLATURA CD molekul CD molekuly Nazývány také jako: HCDM - Human Cell Differentiation Markers (dříve Human Leukocyte Differentiation Antigen) Úplný přehled p CD molekul, informace o synonymech, detekčních protilátk tkách aj. Další info na:

14 POPULACE lymfocytů Conventional T cells γ T cells CD4+ CD8+ CD4- CD8- γ CD4- CD8- γ CD4- CD8- γ CD4 CD8 MHC class II MHC class I PEPTIDE antigen monomorphic CD1 PEPTIDE antigen NON peptide phosphoantigen LIPID antigen

15 Supresorové T reg lymfocyty Natural T reg (CD4 + CD25 + ) Induced T reg (CD4 + CD25 - ) CD 8 + T reg NK T reg CD25+ CD4 + Foxp3 T reg 1 CD4 + T h 3 CD8 + orγ NK markers γ (?) Invariant CD4 CD4 MHC class II MHC class II Qa-1 MHC class Ib CD1 monomorphic self on non-self PEPTIDE antigen Conserved heat shock protein NON peptide antigen

16 Fyziologický, řízený zánik buňky Patologický, nekoordinovaný zánik buňky

17 NEKRÓZA x APOPTÓZA Patologický proces: VRAŽDA nekrotická buňka Fyziologický proces: SEBEVRAŽDA apoptická buňka Narušena integrita membrány Uvolněné enzymy Poškozují okolní tkáně Rozvoj zánětu apoptotická tělíska Integrita membrány zachována kondenzace cytoplazmy Aktivita mitochondrií sbalení cástí buňky do apoptotických tělísek Fagocytující buňka

18 APOPTÓZA : iniciační signály VNĚJŠÍ signály Stresové faktory Toxiny Chemické látky Záření Aktivace rec. Fas (CD95, Apo-1) Aktivace kaspáz3,8 VNITŘNÍ signály Signály BCR,TCR Poškození DNA Fas receptorová signální dráha Mitochondriální signální dráha Aktivace mitochodnriální signální dráhy Inhibice Bcl-2 Aktivace Apaf-1 Aktivace kaspázové kaskády Aktivace proteolytických enzymů DNA fragmentace

19 2002: NOBELOVA CENA /Fyziologie,medicína Genetická regulace vývoje orgánů a programované buněč ěčné smrti Sydney BRENNER Berkeley, CA, USA *1927 Pro studium buněčné diferenciace použil jako modelový organismus hlístici Caenorhabditis elegans, která má přesně definovaný počet buněk John E. SULSON Cambridge, UK *1942 Na modelu hlístice C. elegans Vyvinul techniku studia buněčných línií. Potvrdil přesné řízení buněčné smrti. H. Robert HORVITZ Cambridge, MA, USA *1947 Na modelu hlístice C. elegans Identifikoval první geny buněčné smrti ced-3 a ced-4 a gen zabraňující buněčné smrti: ced-9 SLOVNÍČEK ced-3, ced-4 : geny hlístice C. elegans (aktivace apoptózy) ced-9: gen hlístice C. elegans tlumí apoptózu Bcl-2: lidský ptotoonkogen působící proti apoptóze (objeven u B cell lymphoma); analog ced-9 Apaf-1: lidský Apoptosis-Activating Factor uvolňovaný z mitochonrií; analog ced-4 Kaspázy: (Cysteine protease cleaving proteins after ASPartic acid res.) proteolytické e. u člověka popsáno 10.