Včelařství 09/2013. Lateralizace u včel. Proti varroáze na podzim. Malý výkladový včelařský slovník. Čím se liší funkce pravého a levého tykadla?

Transkript

1 Včelařství 09/2013 Časopis Českého svazu včelařů určeno členům ČSV Ročník 66 (147) Lateralizace u včel Čím se liší funkce pravého a levého tykadla? Proti varroáze na podzim Radí ředitel VÚVč Dr. Ing. František Kamler Malý výkladový včelařský slovník RNDr. Václav Švamberk

2 Literatura českého humanizmu o včelách (33. část) Šimonovy vzestupy i pády Ševětínský grunt a hostinec Šimona Lomnického, kde pobýval do roku 1618, byl svědkem mnoha zvratů. Majitel úspěšně profitoval na výhodném umístění areálu a neustále rozhojňoval rodinný majetek. Jako spisovatel patřil mezi oblíbence ve vyšších společenských kruzích. Poslední rožmberský vladař Petr Vok se po jeho ovdovění přimlouval za nový sňatek a roku 1594 byl dokonce císařem Rudolfem II. Šimon povýšen do šlechtického stavu a obdařen příslušným erbem a přídomkem z Budče. Vydání Kupidovy střely (1590), etického díla komunikujícího problematiku manželství, požitkářství a neumírněnosti, jen o pár let předběhlo udělení šlechtického titulu; spekulovalo se proto dokonce o tom, zda-li nebyl sám císař nadšen erotickým podtextem díla do té míry, že o udělení titulu nebylo pochyb. Rozhodující ale zřejmě byly přímluvy autorem opěvovaných šlechticů, jeho příznivců i mecenášů. V Kupidově střele se místy setkáme s množstvím včelařských motivů, jako je tomu například u zobrazení drobné reálie uvedené v kapitole O svatokradežném hříchu smilstva při líčení magdeburského zázraku, který se měl stát v době panování Oty III. (kol. roku 1000). V textu narazíme na motiv vosku: I viděl nejprvé, ano vítr veliký se strhl a všechny lampy v kostele zahasil. Potom pak dva mládenci přišli, dvě voskové svíce nesouce, upřímo k oltáři jdouce, po všem kostele velikou světlost učinili. Apoštolové a světci prý tehdy zaplnili celý chrám a uprostřed jejich zástupu kráčel Ježíš Kristus. Nemůžeme sice tvrdit, že Šimon zachytil stav osvětlení magdeburského chrámu za Otova panování to nebývalo ve starší literatuře obvyklé lze ale předpokládat tehdy typický ahistorický a aktualizační tvůrčí přístup, kdy autor při vyprávění o dávné minulosti zobrazil aktuální stav prostředí chrámu ve své době. Podobu stálého a přenosného osvětlení proto vnímáme jako odpovídající stavu konce 16. století. Vyprávění zázraku dále pokračovalo a objevil se také motiv rojení, se kterým jsme se již před lety setkali především ve staročeské Kronice trojánské z konce 14. století; motivem rojení byl především vyjadřován značný a místy až nekontrolovatelný a smysly nepostižitelný pohyb: A tak hleďte ho hned vzíti a tam za pánem jeho svrci a hoditi. To pověděv, když se všickni na něj rojili, aby ho tam také do těch zadních hamrů vchodili, on teprva vytrhl se ze spaní, ochotně se zchopil a kuoň se toho lekl, prchl s nim a za sebou ho vláčel tak dlouho, až mu ruku, k kteréž sobě votěž přivázal, z kloubu vyvinul a vyvrátil. I tak mohl skončit člověk, kterého ve snu ohrožovali zlí duchové usilující o jeho hříšnou duši! Sen mu přinesl informaci o události, která se opravdu ve vzdáleném městě stala a o které nemohl vůbec nic vědět. Tedy doklad zázraku! Nezajímají-li nás dnes líčení zázračných událostí a máme-li raději historicky doložené reálné informace, pak alespoň ze Šimonova vyprávění víme, jakým způsobem býval fixován kůň k jezdci, jenž při jízdě odpočíval. Vnímáme dále tragické následky, které mohly nepozorného jezdce ohrozit na životě. Kupidova střela měla silně moralizující podtext, ba co víc, jednalo se o dílo výhradně orientované na mravní výchovu populace. Podíváme-li se do historie na rozhraní 16. a 17. věku, která předcházela hrůzám třicetileté války, sami dobře cítíme, že bylo podobných literárních apelů zcela jistě zapotřebí. Asi nás však překvapí motiv troudu figurující u vyprávění o smilstvu, protože jen vynalézavý umělec může využívat podobných asociací: Z této historie a příkladu tomu se můžeme dobře naučiti: Kdo se chce smilstva cizoložstva varovati, že musí v jídle, pití skrovnost míti. Nebo jest věc jistá přílišné jídlo a pití že jest jako troud a podnět smilstva. A kdo nechává a chová své tělo v rozkoši, že zabíjí často svú milou duši. Nestřídmá konzumace jídel i nápojů byla tedy počítána k nectnostem, protože právě nestřídmost u běžných životních potřeb měla být zárodkem prohřešků větších a duši více zatěžujících. Troud byl zřejmě symbolem látky (neřesti), v níž i jen malá jiskra může zažehnout plamen. Rok 1618 považujeme za fatální pro české dějiny i pro osobní život Šimona Lomnického z Budče. Požár v Ševětíně zničil převážnou část jeho majetku a zkázu dokonal následný vpád císařských vojsk, který učinil Ševětín po roce 1619 prakticky neobyvatelným. Jednalo se zcela jistě o bolestné rány ohrožující Šimonův život a znamenající patrně poslední kapku potřebnou k zásadnímu životnímu rozhodnutí, jehož následné dopady byly katastrofální. Ožebračený vzdělaný hospodář a celoživotní katolík byl donucen odejít do Prahy, kde pro mnohé překvapivě konvertoval k protestantismu, aby se nedlouho po bitvě na Bílé hoře opět pokorně vrátil do lůna katolické církve. Bylo však již pozdě, nepomáhaly ani pokusy vlichotit se do přízně mocných, kteří si zřejmě pamatovali na zradu člověka, jenž svým uměním oslavoval příchod jejich úhlavního nepřítele, protihabsburského krále Fridricha Falckého. Mgr. Jiří Novotný (autor je vysokoškolským pedagogem) info@emmaregina.cz

3 Značení matek Aktuálně Bez pylu to nejde. Foto Veronika Souralová Značení matek 2013 (červená) Definitivně máme na krku zimu. Je čas podzimního ošetřování včelstev jak pečlivě se o ně postaráme nyní, tak silná budou příští jaro. Proto v tomto čísle najdete zasvěcený návod k podzimnímu ošetření včelstev proti varroáze od ředitele VÚVč v Dole Dr. Ing. Františka Kamlera. Ing. Dalibor Titěra se věnuje biologickému boji proti zavíječi a MVDr. Martin Kamler poskytuje ucelené informace o Nosema ceranae. V první půlce srpna zasedal Republikový výboru ČSV, na této stránce přináším stručnou informaci o jeho jednání, kompletní usnesení z tohoto zasedání a Statut redakční rady časopisu Včelařství najdete v příštím čísle. Se zpožděním, a proto s velkou omluvou příslušným institucím, doplňuji informaci k ústřednímu kolu Zlaté včely 2013: záštitu této akci poskytli dřívější ministr zemědělství ing. Petr Bendl a hejtman Pardubického kraje JUDr. Martin Netolický Ph. D. Děkujeme. Po celé republice se na konci srpna a celé září koná řada lákavých výstav, např. Země živitelka v Českých Budějovicích, Zahrada Čech v Litoměřicích, Podčerchovská včelařská výstava v Chodově, Život na zahradě v Ostravě a řada jiných, určitě si vyberete. Podrobnosti o těchto výstavách a dalších prima akcích najdete v závěru časopisu. Přeji pěkné babí léto. Radka Ingrová, redakce@vcelarstvi.cz Foto Jirka Věrčák Z obsahu: Včely zdravé a nemocné 291 Dalibor Titěra Proti varroáze na podzim 292 František Kamler Nosema ceranae kontroverzní 294 parazit včel v 21. století Martin Kamler Včelaříme v kontaktu 296 s morem včelího plodu Pavol Ondruš Trápí vás melecitóza? 301 František Kamler 43. kongres Apimondie se blíží 311 Vlastimil Dlab Content includes: Bees: In Health and Under Disease 291 To Struggle Varroasis During Autumn 292 Nosema Ceranae Controversial 294 Bee Parasite of 21th Century Beekeeping In Touch of Bee Pox 296 Suffering from Melecitosis? th Apimondia Congress Coming Soon 311 Zasedal Republikový výbor ČSV Vyznamenaný místopředseda OO ČSV Klatovy, která patří k největším u nás, př. Josef Kadlec V sobotu 10. srpna se ve velkém sále SOUV- VVC, o. p. s. Nasavrky uskutečnilo společné zasedání Republikového výboru ČSV, o. s. a ÚKRK ČSV, o. s. V nabitém programu se členové RV mimo jiné seznámili se zprávou Ústřední kontrolní a revizní komise, se změnami v Chovatelském řádu, se Statutem redakční rady časopisu Včelařství, dozvěděli se, kdy a kde se budou konat podzimní aktivy pro funkcionáře ZO a OO ČSV, odsouhlasili výši členských příspěvků pro rok 2014, které zůstávají stejné jako letos, tedy 200 Kč na člena a 16 Kč na včelstvo. Za velkého potlesku přítomných Zprávu ústřední kontrolní a revizní komise přednesl předseda ÚKRK ČSV Ing. Josef Hanuška. Se změnami v Chovatelském řádu seznámil ing. Dalibor Titěra CSc z Výzkumného ústavu včelařského v Dole. předal předseda ČSV RNDr. Václav Švamberk Čestné uznání za zásluhy o rozvoj včelařství v České republice př. Josefu Kadlecovi. Jste dobrou duší Vaší včelařské organizace, optimistický a vstřícný člověk, který bez váhání nabídne pomocnou ruku, je-li třeba, uvedl RV ČSV v blahopřejném listu př. Kadlecovi. Předsednicvo RV dále navrhlo udělení vyznamenání Čestná vlajka ZO ČSV Načeradec a tento návrh byl přítomnými členy RV schválen. Vyznamenání předá předseda ČSV, o. s. RNDr. Václav Švamberk na členské schůzi včelařů této organizace 1. září red Včelařství odborný a spolkový měsíčník. Ročník 66 (147). Pro své členy vydává Český svaz včelařů, o. s., se sídlem v Praze (IČO: ). Místo vydání: Praha. Odpovědná redaktorka: Radka Ingrová, Tel. : , redakce@vcelarstvi.cz. Inzerce, jubilea a úmrtí: RNDr. Hana Kůsová, , kusova@vcelarstvi.cz. Expedice a reklamace nedoručení časopisu: Jaroslava Nechybová, , nechybova@vcelarstvi.cz. Redakce, inzerce a expedice: Praha 1, Křemencova 8, telefax: , redakce@vcelarstvi.cz; inzerce@vcelarstvi.cz. Internetové stránky: Neobjednané rukopisy, kresby, fotografie a diapozitivy se nevracejí. Redakce si vyhrazuje právo veškeré příspěvky podle potřeby stylisticky a rozsahově upravovat. Redakční rada: Vladislav Synek (předseda), Jaroslav Hrabák, Ph. D. (místopředseda), Milan Jokeš, MVDr. Martin Kamler, RNDr. Pavel Krieg, CSc., Ing. Zdeněk Kulhánek, Jiří Sláma, RNDr. Václav Švamberk, Zdeněk Žák. Grafická úprava a předtisková příprava: NVT Repro, Jinočanská 24, Praha 6. Tisk: MORAVIAPRESS a. s., Břeclav, U Póny 3061, Břeclav MK ČR E 126/ISSN září 2013 l 289

4 Kalendárium Září měsíc na rozhraní včelařského podletí a podzimu Včelaři milují tento měsíc med je v nádobách, včelstva nakrmena na dlouhé zimní období, poslední prohlídkou jsme zjistili, v jakém jsou naše milované včeličky stavu, a kdybychom neměli varroázu, mohli bychom dle rad našich předků schovat klíč od včelína až do jara. Co ještě poskytuje včelám pyl a nektar? V nižších polohách zpravidla končí přínos nektaru ze slunečnice, na ostatním území je zdrojem pylu kukuřice, ale za příznivých podmínek s dostatkem vláhy a příjemných odpoledních teplot může i nadále poskytovat nektar zlatobýl, pámelník i pozdní výsevy hořčice, komonice či svazenky. V lesích s bylinným podrostem je významný i starček hájní a vřes. V okolí vodních toků se v posledních letech vyskytla (k nelibosti ekologů a k radosti nás, včelařů) nektarodárná netýkavka žláznatá. Ukončili jsme již podání zimních zásob? Minule jsme si zdůraznili, že měsíc srpen je pro většinu včelařů ve znamení pravidelného pokrmování včelstev tak, aby měli pro podzim, zimu a část jara celkem okolo 20 kg glycidových zásob. Trochu se to liší od staršího doporučení, kdy v literatuře poloviny minulého století čteme:...do konce srpna upravíme včelstva tak, abychom v září začali krmit na zimu. Dnes doporučujeme v září již včelstva nezatěžovat přeměnou cukerných zásob, protože tím zaměstnáváme tzv. zimní včely a zkracujeme jim život, což se nám může spolu s rozšířenou nemocí Nosemy ceranae vymstít v zeslábnutí či předčasných úhynech včelstev. Někteří konzervativní včelaři snad z jakési setrvačnosti, či neochoty chápat přirozené zákonitosti života včel, stále neopouští svoji praxi krmit včelstva do poloviny či až do konce září. Když jsem se některých z nich ptal, proč tak činí, odpovídali různě jak mě to naučil (táta, děda, bába...),tak je to asi dobře, nebo krmím dokud berou a když začnu v půli srpna, táhne se to dlouho do září, anebo často zdánlivě ušlechtilé musím počkat, až se v plodišti vylíhne zavíčkovaný plod, aby měly včely zásoby kam ukládat. Většinou slyšíme podobné výmluvy od těch, kteří zimují svá včelstva v jednom prostoru, zpravidla r. m. 39 x 24 cm. Oni mají pravdu v tom, že tolik cukerných zásob spolu s deskami pylu a plod zimní generace, a ještě k tomu početné včelstvo to se opravdu do prostoru cca 10 plástů nevejde. Potom musí zákonitě dojít k vyhnání části včel (známé brady na česnech ), anebo už neberou a mají plno (tedy budou nepřirozeně zimovat na studených deskách zásob). Řešení je jednoduché buď přejít na vysoký rámek nebo zimovat u této rámkové míry ve dvou prostorech. Co však lze snadno u nástavkového úlu s odnímatelným dnem, jde podstatně hůře v úle s jednolitým dnem a plodištěm a až nemožné je to potom u všech dvouprostorových almárek typu Budečák ap. Zde však již záleží na každém včelaři, zda je ochoten investovat do nástavkových úlů a změnit metodiku ošetřování svých včelstev, anebo bude i nadále lpět na svém zastaralém a nevyhovujícím včelím hospodářství bez ochoty cokoli vylepšit jak ku prospěchu svému, tak i života včel. Jak jsou na tom naše včelstva? Pečlivý včelař rád pobývá u svých včelstev v nejkrásnější činnosti, kterou pracovně nazývám včelařením s rukama v kapsách, jinak čtením z česen. V měsíci září, kdy pravidelně přichází teplé období tzv. babího léta, můžeme ještě z pohybu na česně vypozorovat, jak se vitální včelstva zásobují pylem či přinášejí vzácný poslední nektar z květů. Z celkové aktivity a chování můžeme odhadnout sílu včelstva i přítomnost matky, tedy předpoklad úspěšného vyzimování. K tomu je však třeba i to, co můžeme vyhodnotit pouze nahlédnutím do včelstva, a tím je krátká kontrola glycidových zásob. Mnozí včelaři provedou toto zhodnocení již při úpravě včelstva po zakrmení, když sundávají krmítka. Těm velmi zkušeným stačí pohled přes fólii a dosavadní záznamy o včelstvu, aby zjistili celkem objektivní stav. Podrobné rozebírání včelstva, hledání plodu a matky je v této době nežádoucí, stejně jako každé jeho zbytečné rušení. Měli bychom si uvědomit, že plod zde již v září nemusí být a přesto je matka přítomná, a navíc se nám může podařit nechtěně matku někde přimáčkout a vydělat si tím bezmatečnost. Péče o dobrý zdravotní stav našich včelstev Pokud jsme postupovali dle návodu na vložení gabonových pásků a umístili jsme je mezi plodové plásty koncem července či počátkem srpna, měli bychom je po čtyřech týdnech, tedy na konci srpna či počátkem září opět všechny vyjmout. Žádné ponechávání do fumigace či dokonce až do jarních prohlídek, přátelé! Výsledkem jsou zesláblá včelstva a vysoká odolnost přeživších roztočů na účinnou látku příslušného Gabonu. Kyselina mravenčí Formidol je určen na letní ošetření včelstev. Pokud jsme odparné desky nepoužili v červenci či srpnu, máme poslední možnost nyní, v teplých dnech babího léta. Ještě jedna prosbička žádné fumigace v září, je to předčasné vzhledem k vysoké pravděpodobnosti zavíčkovaného plodu, pod kterým je ukryta většina roztočů. Dodržme nařízení Státní veterinární správy o podzimním ošetření včelstev fumigací či aerosolem, které se má provádět nejdříve po první dekádě října. Na konci měsíce září vkládáme podložky na dna úlu. Často se včelaři ptají proč tak brzy? Jednoduše proto, že si ještě před fumigací mohou orientačně zjistit denní spady roztočů, ale hlavně pro celkový obrázek napadení včelstva a s tím spojenou účinností fumigace, kdy hned druhý den po jejím provedení vidíme množství zlikvidovaných roztočů. Vložení podložek můžeme spojit se zabezpečením úlu proti vniknutí hlodavců. Nejvíce používané jsou dřevěné česnové vložky s vyfrézovaným průlezem výšky 7 mm, kovová síta s oky max. 8 x 8 mm, speciální plechové proužky s tunýlky pro snadný průlez včel, či proužky kovové mateří mřížky. Tu umístíme tak, aby mezera mezi česnem a spodním drátem mřížky byla opět cca 7 mm. Včelař by měl být i dobrým obchodníkem Je po včelařské sezóně a kvalitní med od našich včel je nyní připraven k prodeji. Většina milovníků medu dobře ví, že v supermarketech je medu sice dost, ale pravost, chuť i kvalita bývá většinou velmi nízká. Negativní reklama (časté zprávy hlavně v televizi o dalších případech falešných medů) spolu s pozitivní reklamou, organizovanou naším Českým svazem včelařů, ale i rostoucí počet stoupenců zdravé výživy to vše způsobuje stále větší zájem o med přímo od včelaře. Nyní je na nás, abychom kvalitu od včel již ničím nepokazili a dokázali ohodnotit svoji práci i píli našich včel a nepodbízeli se nízkou cenou. Zákazníci dobře znají ceny v obchodě, na tržnicích i v zahraničí a budou se v duchu smát každému, kdo ještě ohodnocuje kg medu na 100 a méně Kč. A navíc: vše levné je i podezřelé ve smyslu kvality. Na co nezapomeneme? V příloze posledního čísla Včelařství je tiskopis Přílohy k žádosti o dotaci 1.D., kterou pravdivě vyplníme a nezapomeneme odevzdat své základní organizaci ČSV, nejpozději však do 15. září. V listopadu potom dostáváme alespoň malou odměnu za opylovací službu našich včel v minulé sezóně. Jiří Sláma, učitel včelařství jiri-slama@seznam.cz Foto Václav Horák 290 l Včelařství

5 Zdraví včel Včely zdravé a nemocné (1. část) K čemu by byly dokonalé hodiny, kdyby nešly. Zrovna tak dokonalost rostlinného nebo živočišného těla se projeví jen, když je živé a zdravé. Včelí společenství přežívá kontinuálně po tisíciletí. Několik desítek tisíc jedinců včelího společenství má mezi sebou různě silnou příbuzenskou vazbu. Ve včelstvu je, až na výjimky, vždy jedna matka. Dělnice jsou sestry, vlastní a nevlastní. Vědělo se už dávno, že včelí matka se páří s více trubci, a bylo potvrzeno i v nedávné době analýzami DNA. Ty také doložily, že ve včelstvu je určitá, překvapivě velká část včel, které se zde nenarodily, ale zabloudily sem ze sousedství. Podobně je to u trubců. Ti jsou součástí včelstva jen pár týdnů před a po letním slunovratu, v čas Vosková šupinka váží necelý jeden miligram, na kilogram vosku je tedy potřeba více než milion šupinek. Stavitelky, tj. včely s funkčními voskovými žlázami, se při stavbě plástů chytnou za nohy a vytvoří řetízky. Místo, kde staví, musí mít přesnou teplotu, aby měl včelí vosk správnou tvárnost. Jednotlivé včely pak vyjímají voskové šupinky jakoby z kapsiček na břišní straně zadečku a po dalších včelách v řetízcích je posílají nahoru na místo stavby. Stavitelky prohnětou voskové kousíčky v kusadlech a postupně je umísťují do vznikajícího plástu. rojení. Trubci, kteří se ve včelstvu narodí, jsou pokrevní bratři z neoplozených vajíček své matky. Když začnou létat ven, často se večer nevracejí domů, ale kam je napadne. Pokud je ovšem strážkyně pustí dovnitř. Pro zdravotní stav včelstev má zalétávání včel do jiných úlů zásadní význam. Při hustotě zavčelení, u nás průměrně 7 včelstev na km 2 a místy mnohem více, se každá nákaza bude šířit, jako mezi dětmi ve školce. Nepostradatelnou součástí včelího společenství jsou také voskové plásty, které si včely samy staví v chráněném místě. Plásty jsou tvořeny buňkami dvou velikostí, podle rozměrů dělniččího a trubčího těla. V buňkách plástů se vyvíjejí larvy a kukly, buňky slouží i pro uložení zásob pylu a medu. Plásty mají svoji úlohu při udržování mikroklimatu hnízda a předávání informací. Včelám se vosk za určitých okolností (stáří, výživa, feromonální poměry ve včelstvu) tvoří v osmi kapsičkách na spodní straně zadečku. Voskotvorné žlázy produkují vosk v kapalné podobě, ten na vzduchu tuhne a vytváří šupinky asi půl milimetru silné. Jedna vosková šupinka váží kolem 1 mg, na jeden čtvereční decimetr oboustranného plástu je potřeba asi 12 tisíc šupinek, na kg vosku asi 1 milion. Voskovou stavbu, ve které se ještě nevylíhnul žádný plod, nazýváme panenské dílo. Pozná se podle světlé barvy. Při roztavení v horké vodě nezůstanou žádné zbytky. Nově postavené plásty matka bezodkladně zaklade a za jednadvacet dní vyběhne první generace plodu. V každé buňce zůstanou tzv. košilky, chitinové pokožky po několikerém svlékání včelí larvy během vývoje. Košilky buňku zpevňují, takže zásobní plást bude mít vyšší nosnost. Zaplodovaný plást má také lepší rezonanční vlastnosti, které jsou důležité pro přenášení vibračních zpráv a lepší tepelnou kapacitu. Po řadě generací však vrstva košilek v každé buňce sílí. Kromě chitinových pokožek přibývá i exkrementů larev a dalších zbytků, včetně mikroorganismů, i těch patogenních. Plást má stále tmavší barvu, po dvaceti generacích plodu není ani proti světlu průhledný. Panenské dílo vážilo asi 15 g/dm 2, starý černý plást může vážit přes 60 g/dm 2. Postupně se také zmenšuje vnitřní objem buňky. To má za následek i líhnutí menších dělnic. Ve včelím hnízdě v přírodě včely samy staré plásty vykousávají a obnovují. Včelaři používající úly s rozběrným dílem se do této obměny zapojují po svém. Vkládají do úlů staré souše ze skladu, jindy rámky s mezistěnami. Také kvalita mezistěn může zdraví včelstva ovlivnit. Do vosku se mohou dostat cizorodé látky z prostředí (parafin, agrochemikálie), ale také z potravy a z léčení včelstev. Všechno hovoří pro to, abychom řádnou obměnou díla včelám umožnili bydlet ve zdravém prostředí. Co je řádná obměna? Vyměnit asi jednu třetinu všech plástů každý rok za nové. Další část článku o zdravých a nemocných včelách bude zaměřena na plod. Ing. Dalibor Titěra, CSc, VÚVč Dol titera@beedol.cz Foto Veronika Souralová září 2013 l 291

6 Zdraví rubrikavčel Proti varroáze na podzim Až do minulého roku každoročně Státní veterinární správa vydávala Zásady zvýšení účinnosti stávajícího systému tlumení varroázy při zvýšeném riziku přemnožení roztočů Varroa destructor pro podzim běžného roku a jaro léto roku následujícího. Byly vždy zveřejněny ve Včelařství č. 7 a předkládaly včelařům podrobnou metodiku ošetřování včelstev v létě a na podzim a na jaře příštího roku. Od letošního roku vydaly jednotlivé Krajské veterinární správy Mimořádná veterinární opatření při výskytu a zamezení šíření nebezpečné nákazy varroázy včel ve, která stanoví postup boje s varroázou v jednotlivých krajích. Tato MVO jsou značně stručná, a proto si dovolujeme v tomto článku podrobněji popsat všechna opatření, která nás čekají na podzim tohoto roku. Cílem podzimních ošetření a opatření je především snížit počet samiček roztoče varroa v přezimujících včelstvech na minimum, prakticky by se dalo říct na jednotlivé roztoče. Tím snížíme riziko výskytu nebezpečných viróz a snížíme počet roztočů, z kterých se budou množit roztoči na jaře příštího roku. Odhaduje se, že z jednoho přezimujícího roztoče se může namnožit roztočů v období březen srpen. Osvědčeným prostředkem k dosažení snížení počtu roztočů je systém několik let prováděného trojího ošetření v průběhu měsíce října až prosince. Při dodržení metodiky použití léčebných přípravků a stanoveného postupu se tento osvědčil. Základní požadavkem je provedení tří ošetření včelstev rovnoměrně časově rozložených v měsících říjen až prosinec. Při splnění tohoto požadavku druhé a třetí ošetření nejen zvýší účinnost systému, ale především zachytí případné reinvaze. V listopadu a prosinci, pokud teplota vzduchu stoupne nad C, t. j. na teplotu příznivou pro let včel, mohou vaše včelstva vylupovat ve svém doletu včelstva hynoucí na varroázu a donést si denně do úlu i několik stovek roztočů. V měsících říjen až prosinec můžeme včelstva ošetřit fumigací Varidolem 125 mg nebo NP-10 FUM, popřípadě aerosolem VAT 1 a přípravkem Varidol 125 mg nebo M-1 AER. Nad 10 C můžeme včelstva fumigovat nebo ošetřit aerosolem vodní emulzí nebo roztokem acetonu přípravky Varidol 125 mg popřípadě M-1 AER. Při teplotách pod 10 C můžeme včelstva ošetřit jen aerosolem z acetonového roztoku přípravky Varidol 125 mg nebo M-1 AER. Nelze použít Formidol, Apiguard gel a Thymovar, protože v tomto období není splněn základní předpoklad pro jejich použití, minimální teplota C. Dle našich zkušeností přináší nejlepší výsledky: 1. ošetření v říjnu fumigace, 2. ošetření v listopadu fumigace nebo aerosol v závislosti na teplotách, 3. ošetření v prosinci před Vánocemi aerosolem. Základním předpokladem vysoké účinnosti těchto ošetření je nepřítomnost zavíčkovaného plodu především u 2. a 3. ošetření. I v jednotlivých zavíčkovaných plodových buňkách mohou být desítky samiček Varroa. Zavíčkovaný plod můžeme vyřezat nebo odvíčkovat na mezistěnu. Prosté odvíčkování nestačí, roztoči se mohou ukrýt před účinkem léčiva pod poškozenou larvu nebo kuklu. Někteří včelaři mají dobré zkušenosti s klíckováním matek, to ale vyžaduje opatrnost a znalost problematiky, nedoporučujeme začátečníkům. Při fumigaci postupujeme podle návodu k přípravku, je přiložen u každé soupravy. Fumiguje se při teplotách nad 10 C, fumigační pásek s nakapaným přípravkem se zapaluje v mezeře po vyjmutí plástu nebo v mezeře min. 2 cm široké v nejhořejším nástavku ve svislé poloze. Na každý obsednutý nástavek 39x24 dáváme 2 kapky, na nástavky s prázdnými soušemi nepřidáváme nic. Při fumigaci máme uzavřené česno, otvíráme je po půl hodině. Pokud by došlo k silnému rozrušení včelstva např. při použití MP-10, včelstvo otevřeme dříve. Jaké se dělají chyby při fumigaci: Fumiguje se při nižších teplotách než 10 C, stahující se chomáč včel nepustí dým s účinnou látkou dovnitř, fumigace působí jenom na roztoče na povrchových včelách. Úly nejsou dostatečně těsné, jsou to především stropy, varroadna nebo kočovná dna, výjimkou nejsou ani mezery mezi nástavky. Ve včelstvech je zavíčkovaný plod, dým s účinnou látkou neproniká víčkem, snižuje se účinnost ošetření, některé včely se mohou líhnout do snižující se koncentrace účinné látky, což je jeden z důvodů vzniku rezistence. Pásky se vkládají do podmetu, při vyšším počtu nástavků nepronikne účinná látka do celého prostoru úlu, dávka účinné látky ve dvou kapkách na obsazený nástavek není určena pro aplikaci v podmetu. Mezi včelaři se často k fumigaci využívají přístroje na principu Fureta. Při použití oleje nebo jiného uhlovodíku jako nosného média pro účinnou látku vznikají při pyrolýze nebezpečné karcinogenní látky. Používání těchto typů přístrojů je ilegální. Jedinou technickou pomůckou zapsanou v seznamu ÚSKVBL je vyvíječ VAT 1a. Pro ošetření včelstev při teplotách pod 10 C použijeme vyvíječ aerosolu s náplní acetonu. Každý vyvíječ je nutné každé dva roky prohlédnout a především otestovat jeho výkon. Jen tak ošetření acetonem může být účinné. Podrobněji o vyvíječích v dalším čísle Včelařství. Každé včelstvo před 1. ošetřením opatříme podložkou pokrývající celé dno úlu. Jak jsme byli úspěšní při letním a podletním ošetření nám ukáže spad po 1. ošetření. Spady v desítkách roztočů a u některých včelstev do roztočů nám ukazují, že jsme v létě a podletí postupovali správně. Červené podložky ukazující spad 1000 a více roztočů nám signalizují ohrožení včelstev. Týden po posledním ošetření t. j. v prosinci podložky očistíme a tak je připravíme pro odběr zimní měli. Z vlastní zkušenosti a zkušeností našich kolegů bychom byli rádi, kdyby včelaři ošetření včelstev na podzim nepodceňovali, brali je vážně a pečlivým provedení snížili počet roztočů v přezimujícím včelstvu na minimum. Dr. Ing. František Kamler, VÚVč Dol kamler@beedol.cz Foto autor Pokud vyjmeme před fumigací plást, pásek vkládáme na hřebíku mm Při mezeře mezi posledním plástem a úlovou stěnou cca 2 cm je výhodnější pásek vložit na závěsu Dva nejběžnější způsoby jak připravit pásky pro fumigaci 292 l Včelařství

7 Jak se zbavit všech rezistentních roztočů Varroa Silnostěnné polystyrenové úly sice umožňují vysoké výnosy medu, ale na druhé straně poskytují ideální prostředí pro přemnožení roztočů Varroa. Jestliže jsem chtěl i nadále úspěšně včelařit, musel jsem se věnovat důkladné léčbě a nakonec se věnovat vlastnímu výzkumu na základě platných veterinárních předpisů. Výrazným obratem při léčení varroázy bylo zavedení gabonových pásků, zejména PA-92 s účinnou látkou acrinathrinem. Vznik odolných roztočů Odolní roztoči Varroa se vyvíjejí poměrně velmi rychle po vložení gabonových pásků do včelstva. Plocha gabonových pásků je velmi malá k celkové plástové ploše. Pravděpodobnost, že včela vstoupí na gabonový pásek je poměrně malá a trvá určitou dobu, než na pásek vstoupí všechny včely v úle. Sociálním kontaktem včel se léčivo dostane i na ostatní včely, jenže to množství je zejména na počátku subletální, to znamená, že nestačí na ochromení kleštíka. Někteří si na to zvyknou a přežívají v úle. Drtivá většina je pak odstraněna při podzimních fumigacích. Představa, že po vložení gabonových pásků spadnou všichni roztoči do 2 dnů je mylná. Do silně napadeného včelstva se spadem 37 kleštíků za den bylo vloženo celkem 6 gabonových pásků, do každé plodové uličky jeden. Trvalo to 4 dny, než spadli roztoči na včelách. Snižováním počtu pásků se potřebná doba úměrně prodlužuje. Vždy záleží na početnosti včelstva. Nebezpečná je kombinace malého počtu pásků do velmi silného včelstva. Bylo zjištěno, že zvýšení počtu gabonových pásků na 4 do silných včelstev významně snížilo výskyt odolných roztočů. Jisté je, že během jednoho roku žádní rezistentní roztoči nevzniknou. K tomuto poznatku jsem dospěl za 14 let výzkumu. Pokud je po první fumigaci spad roztočů větší než 500, začíná stoupat pravděpodobnost, že může několik roztočů přežít do jara. Pokusy ing. Smělého podporují základní myšlenku ochrany včelstev před varroázou: nedopustit, aby se populace roztoče Varroa destructor vymkla kontrole dostupnými léčivy. Jakmile se roztoči přemnoží, je vysoké i procento poškozených včel a celé včelstvo je tím poznamenané v nejbližším zimování a dalším rozvoji. Zmiňovaný podzimní nátěr plodu zatím není součástí schválené metodiky, ale výzkumy se tímto směrem také ubírají. Ing. Dalibor Titěra, CSc., VÚVč Dol Roztoč Varroa destructor, původní parazit včely indické, byl zjištěn v roce 1967 v Bulharsku, v roce 1978 v Československu a své úspěšné tažení Evropou zakončil koncem 80. let 20. století ve Skandinávii a Velké Británii, koncem 90. let minulého století pak pronikl i na nejdéle odolávající australský kontinent. Roztoč Varroa je ektoparazit, který se živí sáním hemolymfy (krve) včelích larev i dospělých včel. Hlavní škody vznikají při vývoji včelího plodu líhnou se včely se zdeformovanými nebo zakrnělými končetinami a křídly, případně včely krátkověké. Při silné invazi se plod nelíhne vůbec. Na Západě se vyvinula rezistence a gabonové pásky ztratily postupně účinnost. Pokud je mi známo, neprovádělo se tam dodatečné ošetření podzimní fumigací. Díky tomu se v České republice objevila rezistence až v poslední době. Invaze rezistentního roztoče v roce 2011 Včelstva byla léčena Gabonem PA-92. Přesto byl někde po první fumigaci spad obrovský. V jednom včelstvu spadlo 1010 roztočů. Mohlo jít i o roztoče rezistentní. Je také možné, že šlo o zalétlé roztoče, kteří se namnožili. Reinvaze mohla pocházet z kolabujících, neléčených včelstev, vzdálených jen 600 m. Ostatní včelstva tak napadena nebyla. Způsob léčení Jestliže byl spad roztočů po první fumigaci velký, např. kolem 1000, pak by se je asi nepodařilo v dalších fumigacích všechny zlikvidovat. Proto byly zbytky zavíčkovaného plodu před 2. Zdraví rubrika včel fumigací natřeny emulzí M1 AER. Výhoda tohoto postupu je následující: Ošetření je selektivní. Zbytky zavíčkovaného plodu se nacházejí nejvýše na 1 nebo 2 plástech v závislosti na stáří matky. Ošetření zlikviduje všechny roztoče v buňkách. Výsledek ošetření Efekt byl velmi dobrý. Ve včelstvu, kde původně spadlo 1010 roztočů, byl v následujícím roce 2012 spad roztočů minimální (14 roztočů). Problematika jarního ošetření Problémy se vyskytují při distribuci léčiv. Časové ztráty nastávají již často v ZO pozdní objednávkou léčiv. Další časové ztráty nastávají u okresního nákazového referenta, než dostane objednávky od všech ZO. Vyřízení objednávky si vyžádá určitou dobu. Další čas si vyžádá písemné oznámení jednotlivým včelařům o době výdeje léčiv. Jestliže se vyskytne nepříznivé počasí, je nutné ošetření dále odložit. Rozvoj plodování nastává i za nepříznivého počasí a tak se občas stává, že včelaři ošetřují nátěrem zavíčkovaného plodu i včelstva s více jak 10 dm 2 zavíčkovaného plodu. Žádný včelař nebude riskovat kolaps neošetřeného včelstva a rozšíření varroázy do ostatních včelstev, protože větší rezidua M1 AER představují menší škody než případná ztráta včelstev. Tato směrnice má však zásadní význam v tom, aby včelaři neodkládali zbytečně nutné ošetření. Označení včelstev J1 č. 6 č. 5 J2 č. 3 J3 Spad kleštíků velmi silný x 88 x Závěr Podařilo se prokázat, že popsaný způsob likvidace rezistentních roztočů spočívající v nátěru zbytků zavíčkovaného plodu po první fumigaci je účinný. Zvýšení počtu gabonových pásků z 2 na 4 pro silná včelstva v teplých oblastech významně snižuje vznik odolných roztočů. Nejdůležitějším preventivním opatřením je účinná léčba včelstev v podletí, aby po první fumigaci byl spad roztočů menší než 500. Se zvyšujícím spadem postupně narůstá pravděpodobnost, že malá část roztočů přežije do jara. Pokud je spad roztočů po třetí fumigaci větší než 50, pak je velmi pravděpodobné, že se nepodařilo zlikvidovat všechny zbývající roztoče. Ing. Václav Smělý, vaclav.smely@seznam.cz Foto Veronika Souralová září 2013 l 293

8 Zdraví včel Nosema ceranae kontroverzní Nově popsaný druh hmyzomorky napadající včelu medonosnou je znám už téměř všem včelařům. Řadě z nich, bohužel, nejen tím, že by o ní četli či slyšeli na přednášce, ale že s ní již mají negativní zkušenosti ve svých včelstvech. Názor na ni je však značně rozporuplný, a to jak ve včelařské, tak i vědecké veřejnosti. Pojďme se detailněji podívat, co je N. ceranae vůbec zač. Hmyzomorky (latinsky Microsporidia) výjimečná skupina hub Dnes již nemáme pochyby o tom, že hmyzomorky mají blízkou spřízněnost s říší hub. Díky svému způsobu života jsou vysoce specializovanými houbami. Protože jsou tyto souvislosti pro včelaře převážně neznámé, ale dle mého mínění důležité, rád bych nejdříve představil známé společné vlastnosti hmyzomorek. V širším slova smyslu je také nazýváme parazity, protože žijí na úkor jiného hostitelského organismu. Je to velmi početná skupina organismů, doposud je jich známo a popsáno kolem 1300 druhů. Již ze staršího českého pojmenování mikrosporidií hmyzomorky tušíme, že nejčastěji napadají a moří různé zástupce hmyzu. Jedna z jejich důležitých obecných vlastností je, že způsobují oportunní infekce, tj. příležitostné infekce. Jejich hostitelé tedy bývají mikrosporidiemi napadeni, aniž by to bylo zpočátku na vnější pohled znát (hovoříme o infekci bez klinických příznaků). Pokud však dojde k narušení imunitního systému vlivem dalších faktorů (špatná výživa, jiné souběžné infekce), hmyzomorky dostanou příležitost, aby se mohly množit ve velkém a pak je již jejich infekce doprovázená klinickými příznaky u hostitelského organismu. Svým vývojem a množením jsou striktně vázány na buňky různých tkání, do kterých musí nejdříve proniknout a až pak se mohou rozmnožit (odborně hovoříme o obligátně intracelulárním parazitismu). Hmyzomorky se šíří prostřednictvím spor, které se zpravidla s potravou dostanou do nového hostitele. Ve vhodném prostředí, nejčastěji v žaludku a střevě pak dojde k aktivaci spory, ze které doslova vystřelí polární trubice, propíchne buněčnou stěnu a trubicí do nitra buňky přejde sporoplazma s jádrem, které se pak začne dělit a je základem nové generace hmyzomorek. Po namnožení hmyzomorek buňka praská a uvolňuje se velké množství nových spor, které pak injikují další buňky anebo jsou vyloučeny do vnějšího prostředí. Spory jsou ve vnějším prostředí poměrně odolné. Jedna ze stavebních součástí stěny spor je i chitin, který tuto odolnost podporuje a také dokazuje příbuznost hmyzomorek s houbami. N. ceranae v Evropě V polovině první dekády 21. století se zejména jižní Evropa setkala s nebývale velkými ztrátami včelstev. Ve Španělsku byla v roce 2005 N. ceranae poprvé nalezena jako přirozená infekce včelstev včely medonosné (Apis mellifera), do této doby byla známá a vědecky popsána až v roce 1996 u včely východní (Apis cerana) v Číně. Analýzami archivovaných vzorků včel se však prokázalo, že N. ceranae byla v Evropě, konkrétně ve Finsku, přítomná nejméně již od roku Je možné, že k introdukci N. ceranae do Evropy došlo ještě mnohem dříve, ale k tomu by bylo nezbytné analyzovat další zdokumentované a archivované vzorky. N. ceranae je také v některých studiích připisován velký vliv na podílu celosvětových ztrát včelstev. V současnosti je N. ceranae rozšířena po celém světě, kde se chová včela medonosná. V již zmíněném Španělsku byla dokázána souvislost ztrát včelstev s infekcí N. ceranae. I studie z některých dalších zemí s teplým klimatem (Řecko, Itálie) dávají N. ceranae jako významnou příčinu ztrát včelstev. Naopak ze zemí s chladnějším klimatem tato souvislost nebyla prokázána, jako např. v k nám blízkém Německu, kde již 8 let běží tento monitorovací program. Právě klimatické podmínky jsou také možným vysvětlením vlivu N. ceranae na včelstva. V současné době, obzvláště po letošní zimě a létu, již opět intenzivněji vnímám projevy globální změny klimatu a právě možnost uplatnění nejen dosud známých, ale i nově introdukovaných nemocí, nejen u včel, mi způsobuje vrásky na čele. Citlivost a patologie infekce N. ceranae na úrovni jedinců včel Převážná většina studií, které se vlivu infekce N. ceranae na včelu medonosnou věnují, je založena na laboratorních experimentech v tzv. klíckových pokusech. Klícky se osídlí definovaným množstvím včel, krmí se definovanou potravou a infikují se známým množstvím spor hmyzomorky. K tomu je nutné samozřejmě použít i klícky se včelami, které nejsou infikovány a slouží nám jako kontrola k porovnání, abychom mohli říct, zda má uměle vyvolaná infekce rozdílný efekt na včely. Následně pak v průběhu experimentu můžeme sledovat různé parametry včel v pokusu: od nejjednoduššího pozorování délky života a mortality včel v pokusu, až po sofistikované analýzy včel na úrovni např. genů imunitního systému. Bohužel je však řada studií vzájemně nesrovnatelná, protože se používají různě vysoké infekční dávky spor hmyzomorek a včely se udržují v klíckách naprosto rozdílných parametrů a podmínkách laboratorního chovu (např spor, přitom je známo, že Komisionální ošetření V časopise č. 7/2013 jsem na straně 225 reagoval krátkou poznámkou na článek Inspirativní přístup MUDr. Radka Hubače. Zmínil jsem se v ní, že věřím, že řada základních organizací provádí komisionální ošetření včelstev. Na tuto poznámku jsem dostal několik připomínek, které kritizovaly skutečnost, že podmínka komisionálního ošetření včelstev proti nemocem již v současně platné legislativě není zakotvena. To je, samozřejmě, pravda. Přesto si dovolím níže zmínit několik skutečností, které vyplývají spíše z mých zkušeností z nižších organizačních složek a to jak funkcionářských, tak získaných v rámci mnoha přednášek. Je skutečně pravdou, že z hlediska platné legislativy je zodpovědnou osobou včelař, tj. chovatel včel. Na druhou stranu, každá základní organizace může pro své členy navrhnout postup, Př. Hrabák je místopředsedou ČSV a členem ZO ČSV Radnice. který neodporuje veterinárním předpisům a je jakýmsi nadstandardem. V základní organizaci, kde jsem organizován (ZO ČSV Radnice), o způsobu léčení vždy na výborových schůzích diskutujeme na základě aktuální nákazové situace (samozřejmě nejen výsledků vyšetření zimní měli). Způsob léčení rozhodneme vždy usnesením členské schůze. Takové usnesení je pro členy závazné ( 30 odst. 2, písmeno d) a 29 odst. 10 Stanov ČSV). Sám jsem se ale v naší ZO nikdy nesetkal s tím, že by někdo odmítl provedení komisionálního ošetření. Myslím si, že ZO nemůže být pouhou platební agenturou ve smyslu zúřadování dotací, ale musí členům poskytovat něco více. Právě určitá podpora v oblasti léčení je jednou z takových aktivit. Ono pouhé rozdání léčiv členům s odkazem na veterinární zákon je sice pro výbor ZO jednoduché, ale, dle mého názoru, není optimální. Jako vhodný přístup vnímám praxi, která v mnoha ZO funguje. Nezmiňuji se o podletním ošetření prováděném schválenými přípravky (např. Formidolem, Gabonem). 294 l Včelařství

9 Zdraví včel parazit včel v 21. století již pouhých pár desítek spor je schopno infekci vyvolat) atd. I přes uvedené nevýhody je však používání klíckových pokusů velmi důležitým pomocníkem pro studium včel a jejich aktuálních problémů. Každá nemoc je výsledkem interakce mezi původcem nemoci v našem případě mikrosporidie Nosema ceranae, jedinci a společenstva včely medonosné pod vlivem či spolupůsobením podmínek vnějšího prostředí. vn jší ela/ elstvo nemo i Obecně můžeme říct, že pokud N. ceranae nakazíme čerstvě narozené mladušky, mají výrazně sníženou délku života. Naopak včely infikované kolem 15. dne věku již vykazují velmi nízkou mortalitu. N. ceranae napadá buňky žaludečního epitelu a způsobuje tak jeho rozpad. To má pak vliv na špatné trávení potravy a její snížené využití. Jedním z možných velkých rizik infekce N. ceranae je to, že tato hmyzomorka aktivně (!) tlumí aktivitu genů imunitního systému, konkrétně snižuje tvorbu antimikrobiálních proteinů abaecinu a hymenoptaecinu a také vitellogeninu, který má vliv na dlouhověkost dělnic. Tento efekt přitom nebyl prokázán u stejných včel infikovaných N. apis. Další zajímavý fenomén popsaný s infekcí N. ceranae je tzv. energetický stres. Včely napadené N. ceranae vykazují vyšší spotřebu cukerných zásob, a to jak ve srovnání s kontrolními včelami, tak i se včelami nakaženými N. apis. Velmi znepokojivé jsou práce, které dokazují vyšší mortalitu včel, pokud jsou vystaveny několika patogenům současně nebo jsou nakažené včely navíc vystaveny účinkům pesticidů. Takto je prokázán negativní efekt koinfekce N. ceranae a viru černání matečníků u dělnic. Znepokojivé jsou výsledky studie, která se zabývá mortalitou včel nakažených N. ceranae a v různých kombinacích vystavené pesticidům fipronil a thiakloprid. Mortalita včel byla nejvyšší v následujícím pořadí (v závorce uvedeno procento mrtvých včel ve stáří 20 dní, respektive 20. den pokusu): 1. včely současně nakažené N. ceranae a vystavené fipronilu (82%); 2. včely současně nakažené N. ceranae a vystavené thiaclopridu (71%); 3. včely nakažené N. ceranae (47%); 4. včely vystavené fipronilu nebo thiaclopridu a včely kontrolní (bez jakéhokoli zásahu) vykazovaly srovnatelnou a statisticky nevýznamnou mortalitu (okolo 10%). Klinické příznaky N. ceranae ve včelstvu Pravděpodobně nejkontroverznější schopnost infekce je tzv. depopulace, čili mizení včel a slábnutí včelstva v úlu až k jeho zániku. Takto je kolaps včelstev v souvislosti se ztrátami včelstev jednoznačně prokázán ve Španělsku, naopak jiní autoři N. ceranae na ztrátách včelstev vylučují (USA a chladnější státy Evropy). Každopádně nejpravděpodobnější příznaky, které v souvislosti s N. ceranae můžeme pozorovat je slábnutí včelstva. Napadené včely nevykazují příznaky průjmu a kálení v prostředí úlu, tak jak je řadě z nás známo v časně jarních měsících v případě infekce N. apis. Slábnoucím včelstvům, či včelstvům, které nejdou do rozvoje, bychom měli věnovat pozornost z hlediska přítomnosti zárodků různých nemocí, nejen N. ceranae. Na základě potvrzení či vyvrácení nemocí se pak rozhodnout co dále. Stručný postup a schéma rozhodování co dělat v případě infekce N. ceranae již popsal v nedávném čísle přítel dr. Radek Hubač (viz Včelařství 5/2013, strana 151). Bohužel exaktnější hodnocení klinického stavu včelstev, a v souvislosti s N. ceranae zejména, nám zůstává z velké části neznámou. V praxi se omezujeme na hodnocení silné, slabé a něco mezi, např. středně silné. Jak již bylo popsáno výše, včely napadené N. ceranae mají kratší životnost. V prostředí úlu to pak znamená, že včelstvo je oslabováno zrychleným výpadkem létavek a jeden z možných dopadů pro včelstvo, a spíše pak i pro včelaře, je nižší výnos včelích produktů, medu zejména. Takový efekt je znám, pokud je ve včelstvu nakaženo více než 10% dělnic. V tomto článku jsem se pokusil detailně vysvětlit, jaké možné nástrahy představuje N. ceranae v našich včelstvech. Část informací a zejména jeho název jsem čerpal z článku od španělského vědce Mariana Higese a jeho týmu otištěném letos v časopise Environmental Microbiology Reports. Seznam veškeré použité literatury je k dispozici u autora. MVDr. Martin Kamler, beedol@beedol.cz VÚVč Dol Zkušební laboratoř pro nákazy včel Foto Veronika Souralová Díky zájmu a dotazům o problematiku a diagnostiku nosematózy bychom rádi uskutečnili v zimních měsících kurz pro pokročilé včelaře, kteří mají o toto téma vážný zájem a jsou majitelé mikroskopu se základními znalostmi jeho obsluhování. Pokud se takovými cítíte být, neváhejte a napište mi, prosím, na výše uvedený s předmětem: Kurz Nosema. 1. Podzimní ošetření je prováděno aerosolem. Například v naší ZO máme dva kompresory a také dvě skupiny, které ošetření provádějí. Sám jsem členem jedné z nich. Obvykle jezdíme ve dvou a v každé obci se k nám přidává místní důvěrník, takže se o komisi určitě jedná. Před několika lety jsme dokonce všechna tři ošetření prováděli v jedné skupině. Bylo to náročné (jednalo se o ošetření včelstev), ale zvládnout se to dalo. Pokud jsou první dvě podzimní ošetření prováděna fumigací, měl by při každém ošetření být přítomen místní důvěrník, který včelaři přinese léčiva. Tím se také zabrání plýtvání s léčivy a eliminují se možné chyby (např. provedení fumigace přípravkem M1, které má pro včelstvo obvykle fatální dopady). 2. Ostatní ošetření, např. jarní ošetření nátěrem plodu s následnou fumigací, jsou prováděna v každé obci důvěrníkem spolu se včelařem. I tady se domnívám, že se o ad hoc komisi jedná. Stále věřím, že komisionální ošetření má své výhody: 1. Včelaři tento způsob vítají, neboť se nemusí o léčení příliš starat. Zároveň se minimalizují chyby vzniklé při léčení; 2. Během velmi krátké doby (např. víkendu) je provedeno ošetření včelstev v určité oblasti. Tím se snižuje riziko reinvaze roztočů; 3. Nedochází k plýtvání léčivy, kdy si například včelař se dvěma včelstvy kupuje celou lahvičku léčiva; 4. ZO má kontrolu o počtu včelstev, na něž včelař žádá dotaci. Zároveň se při ošetřování přesvědčíme o kvalitě včelařského provozu; 5. Komisonální ošetření má také určitý společenský charakter, kdy máme my funkcionáři možnost s každým členem pohovořit osobně, zjistit případné připomínky k fungování ZO, které si někteří členové netroufnou říci před plénem členské schůze atp. Poslední aerosolové podzimní ošetření si vždy přejeme šťastné a veselé Vánoce a vše nejlepší do nového roku. Dle mých zkušeností, je ošetření včelstev tak, jak jsem jej popsal výše, včelaři vítáno. V naší základní organizaci jsem se s odmítavými reakcemi nesetkal. Jedná se tedy o dobrovolný přístup, který není, dle mého názoru, v rozporu s platnou legislativou, neboť včelař se samotného ošetření včelstev vždy účastní. Myslím si, že se jedná o jednu z důležitých výhod, které členství v ČSV přináší, a nebylo by dobré naše členy o tuto výhodu připravovat. Jaroslav Hrabák, Ph.D. Jaroslav.Hrabak@lfp.cuni.cz září 2013 l 295

10 Zdraví včel Nosematóza včel léčit či neléčit? Polární trubice je stočena uvnitř spory a slouží k proniknutí hmyzomorek do nitra buněk, kde se pak začnou množit. Červenou šipkou je označena spora, ve které došlo k vystřelení polární trubice, ta je označena žlutou šipkou. Zvětšeno 1000x. V předchozím článku jsem shrnul většinu známých věcí o Nosema ceranae. S jejím rostoucím výskytem vyvstává i otázka: co s tím? Lze účinně nosematózu tlumit? Čím? A je to vůbec třeba? Pojďme se podívat, jaké máme možnosti při tlumení nosematózy včel. V prvé řadě je nutné zdůraznit, že o infekci včelstev hmyzomorkami, N. ceranae nebo N. apis, má cenu hovořit pouze v tom případě, že tuto infekci prokážeme minimálně mikroskopickým vyšetřením dělnic. Dále je důležité si uvědomit, že včelstva můžeme mít nakažená ve vyšetřovaném vzorku včel nalezneme přítomnost spor hmyzomorek, ale včelstva jsou bez klinických příznaků, tedy bez zjevných známek nosematózy v pravém slova smyslu. Z literatury i vlastních pozorování se ukazuje, že pokud při diagnostice spor hmyzomorek ve včelách nalezneme více než 10 miliónů spor v průměru na jednu včelu, je to již zpravidla spojeno i s klinickými příznaky ve včelstvu. Tlumení nosematózy můžeme provádět dle dvou základních strategií: 1. terapii, kdy s pomocí různých preparátů a látek tlumíme či předcházíme množení hmyzomorek v těle včel; 2. prevenci, která zahrnuje širokou škálu postupů zootechnických a zoohygienických a jejím hlavním cílem je snížení infekčního tlaku spor v prostředí úlu. 1. Terapie Jediným specifickým léčivem proti nosematóze jsou přípravky obsahující fumagillin. Je to antibiotikum, které bylo dříve dostupné v České i Slovenské republice. V současnosti není v zemích Evropské unie registrovaný přípravek, který by fumagillin obsahoval, a proto je jeho používání vyloučeno. USA a Kanada mají jako jediné země takové přípravky registrované a v tamních včelařských časopisech běžně narazíme na reklamu jejich prodeje. V souvislosti s kolapsy včelstev a vysokou prevalencí N. ceranae v některých evropských státech přistoupili k výjimečným opatřením a zažádali o dočasné udělení výjimky k použití přípravků s fumagillinem pod veterinárním dozorem (např. Španělsko, Belgie, Maďarsko a Rumunsko). Myslím si, že pokud se prosadila cesta, která obstála, aby se nepoužívala antibiotika k tlumení moru včelího plodu, je zbytečné uvažovat o používání fumagillinu v běžné včelařské praxi v našich podmínkách. Nezapomeňme, že tak můžeme o našem medu opravdu říct, že to je snad jediný živočišný produkt, kde nám nehrozí přítomnost reziduí antibiotik. Fytoterapeutika jsou přírodní léčiva vyrobená z rostlin nebo jejich částí. V současnosti vím o dvou přípravcích, které jsou v ČR dostupné jako veterinární přípravky (či se na jejich registraci pracuje) a je u nich popisována účinnost proti nosematóze včel. Nozevit je založen na extraktu z dubové kůry, Vita Feed Gold je složen z extraktu z cukrové řepy se solí kyseliny salicylové. Další skupinou, která je asi více rozšířená ve včelařské praxi, je použití různých rostlin a là babka kořenářka. Asi nejznámější je okyselení cukerných roztoků při krmení včelstev na zimu octem nebo kyselinou citronovou nebo přidávání pelyňkového extraktu do krmení. Používání a účinek fytoterapeutik se tradičně předává po několik generací, ale na rozdíl od fumagillinu není u těchto látek dostatečně znám mechanismus jejich působení při potlačení vývoje hmyzomorek. Jedním z možných vysvětlení je změna vnitřního prostředí v trávicím traktu, která může omezit infektivitu spor. Několik studií vykazuje účinky fytoterapeutik srovnatelné s účinkem fumagillinu v klíckových pokusech. Pokusy v reálném prostředí včelstev jsou značně omezené a prakticky bez statistické průkaznosti účinku ve srovnání s kontrolními skupinami včelstev bez ošetření. Osobně jsem také vyzkoušel a dospěl k podobným závěrům. Reálné pokusy jsou zatíženy velkou náročností a také obrovskou chybou při vyhodnocení, protože se zpravidla ukončují do 2 měsíců od založení pokusu. Přitom, když se provádějí v jarním období, tak se nebere v potaz, že ošetřujeme dožívající zimní generaci včel, avšak následující vyhodnocení pokusu se provádí již na nové generaci, která je zásobena plnohodnotnou čerstvou pylovou 296 l Včelařství

11 Zdraví včel výživou z prostředí. Neexistuje tak standardní přístup, který by nám věrohodně pomohl srovnávat účinky terapeutik mezi sebou. V současnosti vím o několika včelařích, kteří provádějí poměrně exaktní pokusy s různými rostlinnými extrakty na svých včelstvech. Rád bych, kdyby se s námi v budoucnu podělili o své výsledky a zkušenosti. U všech látek, které jsou zaměřeny na přerušení reprodukce a vývoje hmyzomorek v buňkách včel platí, že toto množení nezastaví úplně, dojde pouze ke snížené tvorbě nových spor, ale zpravidla se lze vyhnout klinickým projevům nosematózy. 2. Prevence Preventivními postupy se snažíme omezit přítomnost spor v prostředí úlu a včelám tak snižujeme pravděpodobnost získání infekce. Spory hmyzomorek jsou přítomny na voskových plástech, i přesto, že včely nekálí v prostředí úlu! Je však prokázáno, že vyjmutím plástu z nakaženého včelstva do zdravého přeneseme a vyvoláme infekci včel. Jedno z možných řešení je jednoduché a mělo by být součástí běžné včelařské praxe. Maximální možná obměna včelího díla, v kritických případech i přemetení na mezistěny včetně tzv. norského zimování (viz. Včelařství č. 8/2013, str. 261). Málo zažitou běžnou včelařskou praxí jsou hygienické postupy v chovech včel. Přitom při dezinfekci včelařských pomůcek louhy (nejčastěji hydroxid sodný a draselný) je pravděpodobná vysoká účinnost na devitalizaci spor hmyzomorek, kdy dosti často v zásaditém prostředí dojde k vystřelení polární trubice, čímž se stane spora neinfekční, i kdyby ji včela pozřela. Teplota je také jeden z důležitých faktorů. Obecně se má za to, že právě země s mrazivými zimami mají menší problém s N. ceranae, protože spory jsou citlivější k nižším teplotám. V našich podmínkách by tak uskladněné plásty ve včelíně, případně v chladicím boxu, neměly představovat velké riziko při použití v další sezoně, ale není to 100%! Jedna studie dokazuje, že % spor N. ceranae přežije v mrazu 20 C po dobu tří týdnů. Při teplotě +4 C přežije 67 % spor N. ceranae po dobu půl roku, za rok pak přežije 25 % spor (za těchto podmínek mají prakticky stejné přežívání i spory N. apis). N. ceranae je pravděpodobně lépe adaptována k různým teplotním podmínkám. Je známo, že při vyšších teplotách (37 C) je potlačován vývoj N. apis ve včelách. N. ceranae je však v těchto podmínkách schopna se množit a dokončit vývoj do plně zralých a infekce schopných spor bez problémů. Při laboratorních testech vitality spor N. ceranae byla také prokázána větší odolnost oproti N. apis. Spory N. ceranae dokonce přežily působení teploty 60 C po dobu jednoho měsíce bez výraznějšího ovlivnění! Po takových podmínkách zůstalo živých % spor N. ceranae. Pro srovnání, když teplotě 60 C vystavíme spory N. apis, stačí 15 minut k jejich devitalizaci. Zcela specifickou je v rámci tlumení nosematózy kyselina mravenčí (KM). Již v roce 1992 proběhly ve VÚVč v Dole pokusy, které prokázaly až 95% schopnost devitalizace spor hmyzomorek v prostředí úlu při exponaci 85% KM během 4 dnů (při aplikaci Formidolu ve včelstvech). Tehdy to byla asi N. apis, je však pravděpodobný účinek i na N. ceranae, což je mimo jiné součástí i aktuálních experimentů. Mějme na paměti, že KM používáme proti roztočům Varroa a současně s tím řešíme i problém s mikrosporidiemi. Jistě ne poslední kapitolu představuje i šlechtění matek. Komerční chovatelé matek každoročně předkládají vzorky zimních mrtvolek včel. Na základě výsledku vyšetření mohou rozhodnout o tom, co zařadí, či naopak vyloučí z plemenitby v příští sezóně. Dlouholetí chovatelé matek se tak mohli podílet na vzniku linií odolných ke klinické nosematóze, jak bylo aktuálně potvrzeno u linie matek z jedné stanice v Dánsku. Z osobních rozhovorů mi vyplývá, že to je možné i v ČR. Samozřejmě si jsem vědom, že plemenářská práce není jen o nosematóze, ale stojí na komplexní a náročné práci. Řada chovatelů matek, kteří posílají vzorky včel do VÚVč v Dole, již nejméně 2 roky získávají výsledek i o tom, zda se v jejich chovech nachází N. apis či N. ceranae. Jejich názor a poznatky o této problematice by tak mohly být velmi cenným příspěvkem k vytvoření většího obrazu o závažnosti rozšíření a dopadu N. ceranae na včelstva v našich podmínkách. Závěr Dle mého názoru je proti nosematóze stěžejní včelařská praxe ve formě preventivních postupů a nikoli v terapeutických zásazích. Důležitá je brakace (vyřazování) slabých včelstev (a to nejen z důvodu infekce mikrosporidiemi), spojování včelstev by se mělo odvíjet od znalosti, zda se včelstvech Nosema spp. nachází nebo ne. Vyšetření vzorků včel je tak nezbytnou součástí včelařské praxe. Největším a primárním zdravotním problémem našich včelstev jsou roztoči Varroa a s nimi spojené virózy. Pokud toto máme pod kontrolou, pak přichází čas na řešení nosematózy. Je možné, že hmyzomorky působí problémy v chovech, aniž bychom o tom tušili, zejména v kombinaci s jinými nemocemi a dalšími faktory. Současně jsou N. apis i N. ceranae velkou výzvou pro chovatele matek a jejich přístup k této problematice může mít v budoucí době velký význam. Seznam použité literatury je k dispozici u autora. Pelyněk černobýl (Artemisia vulgaris) poskytuje včelám pyl a jeho extrakt se někdy ve včelařské praxi a là babka kořenářka přidává do krmení jako prevence proti nosematóze. MVDr. Martin Kamler, beedol@beedol.cz VÚVč Dol Zkušební laboratoř pro nákazy včel Foto: Autor a Václav Švamberk září 2013 l 297

12 Včelařská praxe Zásoby vosku poškozené zavíječem malým Biologický boj se zavíječi voskovými Podle odhadu způsobují zavíječi obrovské škody světově přesahující 10 milionů dolarů ročně. Zavíječ voskový Galleria mellonella ničí hlavně skladované plásty, zavíječe malého Achroia grisella najdeme i v úlech obsazených včelami a v koláčích vytaveného vosku, kterých si housenky velkého zavíječe voskového ani nevšimnou. Larvy obou zavíječů mají neobyčejně výkonné enzymy. Energii a vodu pro svůj život získávají ze včelího vosku, který je pro ostatní živočichy nestravitelný. Dusíkaté látky, růst a rozmnožování jim ale vosk nezajistí, takže k němu musí ještě zakousnout nějaké jiné organické zbytky - košilky, pyl, výkaly na dně plástových buněk. Dospělci motýlů se mohou pářit i v uzavřených prostorách skladů, mají zajímavý způsob rozmnožování založený nejen na feromonech, ale i na vibracích. Housenky vylíhnuté ze spousty nakladených vajíček mohou zničit v krátké době všechny naše uskladněné plásty. Jak zabránit škodám? Obranou proti zavíječům jsou těsné skříně nebo komory, které zabraní vniknutí samiček zavíječů a nakladení vajíček do plástů. Ale který prostor je tak dokonale těsný, aby do něj nevnikl mol? Navíc plásty vyjmuté z úlů bývají po nějakou dobu mimo sklad a zavíječi je snadno mohou objevit a zaklást. Dříve se doporučovalo balit plásty jednotlivě do novinového papíru. Stopy olova a antimonu z liteřiny spolu s tiskařskou černí do určité míry plásty chrání. Je to ale pracné a dnešní noviny už zdaleka nejsou tak jedovaté jako dřív. Uskladnění plástů venku zase láká slídilky. To rozhodně nedoporučujeme. Teplotní limit Spolehlivou ochranou plástů je nízká teplota pod 12 C po celou dobu skladování. Motýli, podobně jako jiný hmyz, nejsou v chladu aktivní. Ale pozor! Chladem se ochrání jen čisté, nenapadené plásty. Již několik žravých housenek zavíječů vytvoří trávením vosku tolik tepla, že snadno přemohou i výkon chladícího agregátu, který běží a běží, zatímco housenky žerou vosk a topí si až do zakuklení. Chlazený sklad není velká investice, větším včelařům se rozhodně vyplatí. Chemická ochrana Používání chemie nese sebou riziko reziduí. Některé chemické látky, používané třeba i proti šatním molům, dokážou přejít ze vzduchu skladiště do vosku plástů, rozpouštějí ve vosku a mohou znamenat nebezpečí pro včely a med. Jednou takovou velmi jedovatou sloučeninou byl HCH (hexachlorcyklohexan). Způsobil řadu otrav včel po použití ošetřených plástů. Již se nepoužívá. Kontaminovaný vosk se nedal ničím napravit. Jiným, poněkud méně jedovatým přípravkem byl Invet (účinná látka paradichlorbenzen s hexachloethanem), ten byl proti zavíječům účinný a na ošetřených plástech včely nehynuly. Pod původním názvem Invet se dnes prodává přípravek na bázi pyrethroidu cyfluthrinu. Proti zavíječům jsme jej zkoušeli ve formě odpařovacích tablet, byl zcela neúčinný (viz článek J. Tyla ve Včelařství 2010). Klasickým chemickým ošetřením plástů proti zavíječům je zapálení sirného knotu ve skladovacím prostoru. Vytvoří se oxid siřičitý, který po určitou dobu plásty chrání. Nezničí však vajíčka, takže se síření musí opakovat. Na plástech, zejména když jsou po vytočení vlhké, najdeme po ošetření stopy kyseliny siřičité. Ta se po delším čase zase rozloží a vyvětrá. Na síru v potravinářství jsou různé názory. Síra je biogenní prvek, takže stopy síry nevadí, ale všeho moc škodí. Proti zavíječům jsou účinné i páry ledové kyseliny octové, případně páry kyseliny Totálně zničené plásty zavíječem voskovým mravenčí. Potřebná dávka je asi 100 g/m 3 skladového prostoru. Není to tedy nejlevnější ošetření. Možnosti biologické ochrany Moli a další motýli způsobují obrovské škody na zemědělské produkci. Proto se hledaly i biologické způsoby, jak je hubit. Proti zavíječi kukuřičnému se používá bakterie Bacillus thurigiensis. Tento bacil produkuje toxin silně jedovatý pro housenky motýlů. Od šedesátých let minulého století se objevují snahy tyto poznatky využívat i v zemědělské praxi. Jeden z přípravků na této bázi byl krátce používán i u nás pod názvem Bathurin. Stejný princip, tedy likvidaci housenek zavíječů voskových bakteriemi, nabízejí výrobci bakteriálních přípravků pro ochranu souší. Je to jedna z mála možností, jak biologicky, přírodě i včelám šetrně, zasáhnout proti škůdcům plástů. Přípravky se v různých podobách vyskytují na trhu už několik desítek let, ale moc se neprosadily. Firma Vita nyní včelařům nabízí pod názvem B401 Certan koncentrovaný roztok spor Bacillus thurigiensis, který znemožňuje vývoj zavíječe. Aby byly účinky proti zavíječi uspokojivé, musí se housenka dostat do přímého dotyku s virulentními sporami bacila. Postřik souší musí být proto prováděn velmi pečlivě. A protože životaschopnost spor je omezena asi na 10 týdnů, bude asi třeba aplikaci přípravku opakovat. Výrobce i dostupná literatura shodně uvádějí, že nebezpečí pro včely ani pro člověka u tohoto přípravku nehrozí. Nebyla rovněž nalezena žádná rezidua v medu či ve vosku. Přípravek je v ČR v registračním procesu. Ing. Dalibor Titěra, CSc, VÚVč Dol, titera@beedol.cz Jan Löffelmann, Medocentrum, info@medocentrum.cz Foto Dalibor Titěra a Jan Tyl 298 l Včelařství

13 Zdraví včel Včelaříme v kontaktu s morem včelího plodu Tajemník ZO ZSV Levice na Slovensku ing. Ondruš nám popsal svoje zkušenosti s prevencí moru včelího plodu. Jaksi se nám nedaří významně potlačit výskyt moru včelího plodu (dále též mor) ani v moderním včelařství. Mor je vytrvalý, odolný a navzdory našemu úsilí stále okolo nás. Popišme si jeden ze způsobů, jak včelařit přes jeho velké rozšíření a jak se bránit jeho rozšiřování na našich včelnicích. Šíření moru na včelnici Smiřme se s ním, že zdroje nákazy tu jsou a budou přetrvávat a že nákazu si s největší pravděpodobností přinesou naše včely zvenku bez ohledu na to, jak starostlivě se o ně staráme. Propuknutí nákazy po infikování včelstva není jednoznačné, mnoho infikovaných včelstev dlouhodobě odolává a klinické příznaky se neprojeví. Když už je mor na včelnici, tak rozhodujícím způsobem rozsáhlého šíření nákazy je přenášení včelího díla, produktů a předmětů (plod, med, pyl, nástavky ) mezi úly. Nejčastější a skutečně masivní je opakované šíření nezpozorovatelné nákazy náhodným vracením včelího díla do úlů po vytočení medu. Včelaři běžně nepostřehnou, že před snůškou přeložili do medníků zavíčkovaný plod postihnutý rozvíjejícím se morem. Spory moru jsou též uložené v medu a pylu zamořeného včelstva. Včelař přímo, nebo v medu roznese zamořené vytočené rámky do dalších úlů. Tam jsou zbytky medu a pylu dříve či později krmičkami použity ke krmení plodu, ten při dostatečném počtu spor uhyne a v každé infikované buňce plástu se vytvoří obrovské množství nových spor moru. Je jen otázkou času, kdy se takto mor roznese po celé včelnici. Vytáčení se dělá vícekrát v roce, takže včelí dílo z medníků je nakonec důkladně promíchané mezi úly a včelař spolehlivě zabezpečuje šíření nákazy. Plásty a souše s nezpozorovanými příškvary morem uhynulého plodu a sporami moru kontaminovaný med a pyl jsou tedy skutečně velmi účinným šiřitelem moru na včelnici. V praxi je to samozřejmě složitější, mezi úly se podle potřeby překládají různé plásty, především s plodem, ale důležitá role intenzívního přemísťování díla mezi úly při vytáčení medu je při šíření moru na včelnici nesporná. Mor se na včelnici Larva uhynulá na mor. Když už je mor včelího plodu viditelný na plástu, je pozdě. šíří také zalétáváním a loupením, ale včelař ho přenášením díla mezi úly šíří mnohem rychleji a efektivněji. Loupení je aktuální obvykle až koncem léta, kdy už by zamoření konkrétního včelstva mělo být zřejmé a zlikvidované. Zalétávání se dá opatřeními včelaře alespoň částečně omezit. Jestliže letící včela vidí ostře hlavně předměty na boku, je vhodné, aby při návratu do úlů měly včely orientační body bokem od své letové dráhy. Lze to docílit terénními úpravami (keříky, porost, barevné poutače), nebo např. šikmým nasměrováním řady úlů vůči obvyklému směru návratu včel do úlů. Pro přesnější orientaci tak včely při doletu získávají jednostranný boční pohled na barevný obraz řady úlů. Orientační body bokem od příletové dráhy včel zabezpečí spolehlivější nasměrování včel do vlastního úlu. Přímo u česen je možné orientaci k úlu zlepšit např. instalováním různě umístěných barvených značek na bocích česen. Pro včelaře je ale podstatné, aby přenášením díla a zásob nákazu nerozšiřoval mezi úly on sám. Číslování rámků lihovým fixem je velmi jednoduché a rychlé a může se dělat i za přítomnosti včel při manipulaci s rámky. Lihový fix koupíte v každém papírnictví. Oddělené obhospodařování včelstev Běžný včelař obvykle zpozoruje klinické příznaky moru při práci v plodištích na vrcholu letní sezóny a to obvykle až ve stádiu masivního zamoření včelstva. Tehdy se už při klasické volné manipulaci s plásty při vytáčení medu obrovské množství spor moru rozšířilo do dalších včelstev. Mnozí včelaři zamoření v konkrétním úle často vůbec nezpozorují, nebo během snáškové sezóny nekontrolují plodiště. Je v moci a v zájmu včelaře udělat preventivní opatření na potlačení podmínek šíření nákazy mezi včelstvy v rámci včelnice už tehdy, kdy ještě mor na včelnici není, nebo příznaky moru ještě nebyly zpozorovány. Účinným preventivním opatřením je oddělené obhospodařování včelstev. Při něm včelař nebude manipulovat a přemísťovat dílo náhodně, ale zabezpečí umístění plástů a souší zpět do úlu, ze kterého je vzal, a při nutném přemístění plástu do jiného úlu pečlivě zkontroluje plodiště původního úlu na příznaky moru a označí přemístěný rámek čísly původního a nového úlu. Tím se zamezí náhodnému přímému přenosu zamořeného materiálu skrytě kontaminovaných včelstev do zdravých včelstev a vytvoří se podmínky pro vystopování cesty šíření později zjištěného moru na včelnici. Při realizaci odděleného obhospodařování včelstev je třeba vhodným způsobem označit rámky a předměty daného úlu vhodným kódem, který je přiřadí k danému úlu. Nejjednodušší je očíslovat úly a rámky stejným číslem. Na číslování úlů a nástavků se prodávají ve včelařských potřebách velká plastová, případně kovová čísla. Samotné rámky je možné jednoduše očíslovat pomocí silnějšího lihového fixu, stačí alespoň zhruba oškrabat vosk na rámku. Při nutném přenosu rámků mezi úly je možné rámky bez problémů přečíslovat na jiné číslo a při tom zachovat čitelnost přeškrtnutého původního čísla. Na začátku uplatňování odděleného obhospodařování včelstev je důležité alespoň očíslovat a po vytočení medu vracet vytočené rámky i nástavky do původních úlů, protože s dílem z medníků se v průběhu roku manipuluje více než s jinými plásty. Pokračování na následující straně září 2013 l 299

14 Zdraví včel Dokončení z předchozí strany To je práce Tak si povzdychne každý, když si představí třídění plástů, souší a nástavků vracených do úlů podle čísel při kolotoči prací při vytáčení medu. Podobně při jarním přidávání souší. Mohu ubezpečit, že je to jen otázka zvyku, víceletá zkušenost potvrzuje bezproblémové třídění rámků v medárně podle úlů, nevzniká při tom žádné významné zdržování. Při větším počtu včelstev může ve velké medárně pomoci i různobarevné rozlišení popisek, nebo barevné značky na rámcích z různých skupin úlů. Příklad označení česen z boku úlu pro lepší orientaci včel. Přestože je, díky dříve uplatňované nulové toleranci, výskyt moru včelího plodu v České republice poměrně nízký, přináší článek slovenského kolegy užitečné informace, jak se preventivně bránit rozšíření moru včelího plodu. Již zakladatel mikrobiologie Louis Pasteur tvrdil, že nejdůležitější v boji s infekčními onemocněními je prevence. Předkládaný systém odděleného obhospodařování včelstev sice nemůže zabránit rozšíření moru včelího plodu na včelnici, kde již u některých včelstev nákaza propukla, může ale velmi efektivně pomoci tam, kde byl např. původce moru včelího plodu, bakterie Paenibacillus larvae, zjištěn v měli, avšak nebyly prokázány klinické příznaky, tj. včelstvo dosud neonemocnělo. Pokud mor včelího plodu propukne v profesionálním včelařském provozu, může tato situace pro profesionálního včelaře znamenat přímé ohrožení jeho podnikání. Právě předkládaný způsob oddělených plástů a nástavků je cestou, jak alespoň částečně včelí farmu ochránit. Autor zároveň velmi dobře poukazuje na argumentaci některých včelařů, že se jedná o opatření velmi pracné, které v praxi nelze uplatnit. Každý včelař si však musí být vědom rizika, že pokud nebude dodržovat základní preventivní Co z toho máme Oddělené obhospodařování včelstev vytváří podmínky pro podstatné snížení počtu zamořených včelstev na včelnici. Oddělené obhospodařování včelstev významně omezuje rozšiřování morové nákazy až do chvíle jejího odhalení. Včelnice jsou chráněné před všeobecným rozšířením nákazy a následná likvidace tak postihuje jen zamořená včelstva. Pouze ten, kdo už měl mor na včelnici, umí ocenit, kolik práce, peněz, zmařených snů a beznaděje se dá ušetřit izolováním zatím nezjištěného zamoření. V konečném důsledku se potlačením šíření moru na včelnicích výrazně snižuje počet zdrojů nákazy a při širším uplatnění odděleného obhospodařování včelstev by postupně mělo dojít ke snížení počtu ohnisek nákazy. Výhodou uplatnění odděleného obhospodařování včelstev pro včelaře je to, že tak získává nástroj na průběžnou ochranu svého majetku bez ohledu na vývoj nebezpečné nákazy v jeho okolí. Ing. Pavol Ondruš, levice@vcelari.cz Foto: autor a Milan Jokeš Autor článku se vzdal honoráře a věnoval ho ČSV na rozvoj českého včelařství, resp. časopisu Včelařství. Vážíme si toho a děkujeme. opatření, může svá včelstva ohrozit. Právě opatření zmiňovaná v článku jsou jednou z cest, jak se preventivně moru včelího plodu bránit. U rozvinuté nákazy v žádném případě nemohou pomoci některými včelaři zmiňovaná léčebná opatření (např. podávání Místopředseda ČSV Jaroslav Hrabák je odborným asistentem Ústavu mikrobiologie Lékařské fakulty v Plzni, která je součástí Univerzity Karlovy v Praze. antibiotik, přeložení včelstva na mezistěny), ani zmírnění veterinárních opatření při výskytu nákazy (např. likvidace pouze klinicky nemocných včelstev na stanovišti). Jaroslav Hrabák, Ph.D., Jaroslav.Hrabak@lfp.cuni.cz Trápí vás Poslední týdny slyšíme z různých míst naší republiky o intenzivním výskytu cementového medu. Melecitózní nebo také cementový, betonový med má původ v medovici. Tradovalo se, že tato pochází z modřínu, ale ze zkušeností víme, že ji včely najdou na jiných velice často listnatých stromech se mšicemi- -medovnicemi. Můžeme konstatovat, že s cementovou medovicí se setkáváme v některých oblastech častěji, jinde ojediněle především v letních, podletních a podzimních měsících, tj. v červnu až září, právě letos se v některých oblastech problémy objevily již koncem června. Čím se cementová medovice vyskytne později, tím je pro přezimování včelstva nebezpečnější. Cementový med má původ v medovici s vysokým obsahem rychle krystalizujícího trisacharidu melecitózy. Donesená medovice krystalizuje v buňkách do tří dnů a pak ji nelze vytočit. Včely ji při zimování nemohou odebírat, hynou hladem nebo na silnou úplavici. To je odvislé od toho, do jakého stupně je donesená medovice zkrystalizovaná, jaké procento melecitózy obsahovala, kam ji včelstvo uložilo a v jakém množství. Včelstvo po takové problematické snůšce s jistotou dobře přezimuje za předpokladu, že se jeho zimní chomáč před pravidelným letem včel na jaře (konec března až počátek dubna) nesetká s cementovým medem a konzumuje dodaný rafinovaný cukr. Zimní spotřeba včelstva v závislosti na jeho síle není příliš vysoká a pohybuje se v rozmezí 5 10 kg, tj. po medovicové snůšce bychom měli dodat kg extra bílého nebo bílého řepného cukru. Co dělat při vzniku takové snůšky, jak se pozná? Melecitózní snůška se vyskytuje v lesních oblastech v různých intervalech. Při každé medovicové snůšce bychom měli být na pozoru. V plástech s odvíčkovaným přínosem hledáme případnou krystalizaci, lesklá hladina začne matovatět. Párátkem nebo stéblem si můžeme ověřit případnou krystalizaci. Při vytáčení v medometu začínají z plástů vylétávat špunty. Toto jsou začínající symptomy signalizující nástup cementového medu. Při objevení se vyletujících špuntů plásty po vytáčení vracené do včelstva dobře prostříkáme vodou 300 l Včelařství

15 Včelařská praxe melecitóza? postřikovačem nebo zednickou štětkou. Voda rozpustí krystalky a oddálí případné zacementování celých plástů. Vytáčíme co cementového medu do jedné čtvrtiny až třetiny plástu. Ostatní plásty s cementovým medem odstraníme a nahradíme prázdnými soušemi. Plásty ponoříme do vody a zatížíme tak, aby byly celé pod hladinou, a ponecháme 2 3 dny. Plásty vytočíme. Pokud v plástech zbylo ještě mnoho cementového medu, postup s namočením a vytočením znovu opakujeme. Sladkou vodu z vytáčení nelze prakticky využít, obsahuje výluh z košilek, spory nosemy a má nepříjemnou pachuť tato se neztratí ani v medovině ani po případném vypálení medoviny na medovec. Sladkou vodu bez nepříjemné pachuti můžeme získat jen z panenských plástů. Melecitózní medovicový med s rychlým nástupem krystalizace v plástech nejčastěji, např. i jednou do týdne, odebrané plásty před vytáčením, pokud to vyžaduje technologie vytáčení, skladujeme co nejkratší dobu nebo spíše vůbec ne. Někteří včelaři přicházející do styku s intenzivní melecitózní snůškou často, např. v některých oblastech Rakouska. Při větších přínosech cementového medu nasadí nad nejvyšší plodištní nástavek prázdný nejlépe nízký nástavek bez rámků. Včelstvo vystaví divočinu, zanese ji cementovým medem. Divočinu s medem zahřejí na C, vosk z divočiny se oddělí od medu a med je možno využít např. pro výrobu medoviny, v pekařství apod. Postup práce se včelstvy po skončení melecitózní snůšky V plodišti ponecháme krycí plásty (mohou být s melecitózou), plásty bez cementového medu, plásty s plodem a plásty s max. věnci OH CH 2 OH OH O OH O CH 2 OH O O Ponechané plodové plásty s věnci cementového medu proložíme střídavě soušemi. Včelstvo zakrmíme minimální dávkou kg cukru. Tak zajistíme pro včelstvo stravitelné cukerné zásoby v každé uličce zimního sezení chomáče. Nebojíme se zimní zásoby doplňovat i případně koncem září, je to pro včelstvo výrazně menší zlo, než riskantní zimování na melecitózním medu. Pokud včelstvo již krmivo neodebírá (při teplotě pod 10 C je staženo do chomáče) musíme krmítko zateplit, popřípadě do podmetu, za okénko vložit např. teplou cihlu. V případě, že nemáme rezervní souše, nebo jich máme nedostatek, postupujeme následovně: Plásty s cementovým medem odvíčkujeme a vytočíme tekutou část. Do plástu nastříkáme pomocí kropicí konve, sprchy nebo postřikovačem vodu tak, aby se voda dostala do kontaktu s cementovým medem i v neplných buňkách, voda naruší krystalickou strukturu cementového medu. OH CH 2 OH O OH OH CH 2 OH OH Molekula melecitózy, která způsobuje tzv. cementový med. sacharóza glukóza Med je směs glukózy a fruktózy. Když se tyto cukry spojí, vznikne cukr řepný glukóza turanóza neboli třtinový, odborně sacharóza. Když je k sacharóze připojena ještě jedna glukóza, vznikne trojitý cukr melecitóza. Stejný cukr vznikne také melecitóza jiným postupem, když se glukóza připojí k turanóze. Odchylky ve vazbách mezi cukry způsobují jiné výsledné prostorové uspořádání molekuly. Stravitelnost cukrů je tímto prostorovým uspořádáním ovlivněna, protože příslušné enzymy (hydrolázy) mají také specifickou prostorovou strukturu a s některým substrátem si neporadí. Na jaře můžeme určité množství plástů s cementovým medem nechat vyčistit přímo ve včelstvech následujícím postupem: Dle výše uvedeného postupu plásty namočíme. Koncem března až počátkem dubna 2 7 plástů umístíme do včelstva k česnu, při zimování na jednom patře 2 3 plásty dáme k česnu jako první, při zimování v medníku můžeme do plodiště umístit až 8 10 plástů, u nástavkových úlů podstavíme jako nejnižší nástavek s cementovými plásty. Včely tekutou část přenesou od česna nad plodové těleso nebo spotřebují a krystalky vynesou z úlu ven. Podstavení nástavku s cementovým medem funguje i bez odvíčkování a namáčení plástů, ale proces je výrazně pomalejší. Tímto postupem na jaře získáme čisté a často velice potřebné souše. Určitou část z jinak nepoužitelného cementového medu včely na jaře využijí k podnícení. V případě, že snůška cementového medu přijde např. v červenci popř. počátkem srpna, můžeme si nechat souše vyčistit uvedeným způsobem ještě před dokončením doplňování zimních zásob. Včelstva v tomto případě reagují žádoucím zvýšeným plodováním. Práce se včelstvy v důsledku výskytu cementového medu je náročná na čas a musí být provedená včas. Porovnáme-li ale toto s cenou včelstva, které se by se s velkou pravděpodobností nedožilo jara, je jasné, že tato činnost vykazuje vysokou efektivnost. Zkušenost např. z podzimu roku 2002 nám ukázala, že včelaři, kteří ponechali svá včelstva s cementovým medem svému osudu, je na jaře neměli, popřípadě přezimovali s velkými ztrátami. Nesnažme se zachraňovat med, ten je nedobytný, zachraňme včelstva před uhynutím v zimě a zachraňme si minimální množství souší pro příští rok. Dr. Ing. František Kamler, kamler@beedol.cz VÚVč Dol Foto Václav Švamberk, schéma Dalibor Titěra září 2013 l 301

16 Včelí produkty Falšování medu III. Asijský med zakázaný v Evropě se ve velkém prodává v USA. Úřady ve Spojených státech řeší zásadní problém s falšovaným medem, v mnoha státech zakázaným, protože je považován za nebezpečnou potravinu. Podle kvalifikovaných odhadů činí falšovaný med více než jednu třetinu v USA zkonzumovaného medu, jedná se tedy o miliony kilogramů. Import falšovaného především čínského medu do USA pokračuje přes ujišťování amerického Úřadu pro potraviny a léčiva (FDA), že prodávaný med je autentický, přírodní, že velcí dodavatelé mají všechny potřebné certifikace. Tyto certifikace jim bohužel nebrání v laciném nákupu neoznačeného, často falšovaného nebo reimportovaného čínského medu. To jim umožňuje prodávat med levněji než společnostem nakupujícím výhradně laboratorně prověřovaný med přímo od producentů. V roce 2010 byl zakázán vstup do EU reimportovaným čínským medům z Indie kvůli obsahu olova a antibiotikům, dále bylo zjištěno velké množství umělých medů vyrobených ze sirupů. Na základě kontroly celních a dalších dokumentů bylo zjištěno v USA, že část tohoto medu, odmítnutá EU, byla importována do USA a prodána. Oslovení velcí zpracovatelé medu neodpověděli na otázky odborného tisku, které se týkaly původu jimi zpracovaného medu, to zvyšuje podezření, že velcí obchodníci s medem obchodují vědomě s falšovaným čínským medem. Vědí, že riziko není velké, protože možnosti kontroly zdaleka neodpovídají obchodovanému množství medu. USA spotřebují ročně více než 200 miliónů kg medu, američtí včelaři vyprodukují necelou polovinu potřebného množství, zbytek se dováží ze 41 zemí. Z importovaného množství je pouze 25% z obvykle spolehlivých zdrojů z Mexika, Kanady, Uruguaye, Argentiny a Brazílie, více než 60% je importováno z Asie, přitom v posledních letech se z Indie importovalo více medu, než je Indie vůbec schopná vyprodukovat. To svědčí pro reimport čínského medu, na který je v USA uvaleno dovozní clo. Proč je čínský med považován v USA za nebezpečný? Podle zpráv amerických úřadů zhruba od roku 2001 začal ve velkém import falšovaných medů a medů s obsahem těžkých kovů a antibiotik z Číny. Pokud jde o olovo a jiné těžké kovy, zdravotní riziko je poměrně vysoké (zvláště u dětí), protože se hromadí v tkáních a během let mohou způsobit otravy. V Číně v posledních letech proběhla epidemie moru včelího plodu, který včelaři léčili antibiotiky. V USA bylo 23% vyšetřených vzorků čínského medu pozitivních na antibiotika. Nejnebezpečnější je zřejmě chloramfenikol, i když je v minimálních množstvích, může u vnímavých lidí způsobit aplastickou anémii (chudokrevnost). Jak funguje reimport čínského medu Velké společnosti jako indická Little Bee Group odmítají obvinění z obchodování s čínským medem. Čínští vědci ovšem připouštějí, že kvůli vysokému dovoznímu clu pro čínský med v USA museli čínští obchodníci najít způsob exportu. Čínský med je exportován do spřátelené země, především Indie, Malajsie, Vietnamu, ale i Austrálie. V těchto zemích se vystaví falešné průvodní dokumenty a jako indický, vietnamský nebo australský med je pak vyvezen do USA. V několika případech čínští obchodníci přímo deklarovali svůj med jako ruský. Falšovatelé medu stále zlepšují své technologie výroby umělého medu. Kromě dříve popsaných metod jako např. výroba umělých medů z obilných sirupů byla nabízena čínskými obchodníky v USA na konferenci Institutu technologie potravin v New Orleans nanotechnologicky vyrobená sladidla do medu, která nejsou odhalitelná laboratorně. Jak bojují někteří poctiví obchodníci v USA s importem falšovaných medů? Gagnon a další 4 velcí obchodníci založili dobrovolnou iniciativu True Source Honey ( honey.com). Název je možné přeložit jako Pravý původ medu. Věří, že by se z něj mohl stát mezinárodní program certifikace původu a pravosti medu. Pro zajištění důvěryhodnosti medu, jsou prováděny audity u obchodníků i zpracovatelů medu plnících med do spotřebitelského balení. Na všech stupních musí být dohledatelný původ medu, jeho autenticita a jakost. Kvalita je kontrolována laboratorně. Je potěšitelné, že mnozí vývozci medu do USA např. z Jižní Ameriky byli schopni bez problémů splnit všechny požadavky pro certifikaci své produkce podle pravidel True Source Honey. Takový med je samozřejmě v obchodní síti realizován za vyšší ceny. Závěr Zkušenosti z Evropy i z USA dokazují, že největším problémem jsou výkupci a zpracovatelé medu, kteří medy scelují do jednotlivých šarží a dále s medem obchodují. Bohužel se objevují také případy falšování přímo včelaři. Proti USA je v EU nepoměrně přísnější legislativa, která u nás zabezpečuje lepší možnost kontroly Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí. Počet prováděných kontrol a především výše trestů nejsou stále dostatečné, proto jsou záchyty falšovaných medů poměrně časté. Žádné kontroly ovšem nezastaví prodej falšovaného medu, ten může zastavit pouze nezájem zákazníků o výrobky nejasného původu a neprůkazné kvality. Východiskem může být program jako je americký True Source Honey pro obchodování ve velkém a samozřejmě nákup medu spotřebiteli přímo od včelařů. Takovým nákupem získává spotřebitel jako přidanou hodnotu také informace o konkrétním medu, složení, zdravotních účincích. To vyžaduje na druhou stranu dostatečné znalosti včelařů. Je potěšující, že si řada zákazníků dnes aktivně hledá cestu ke svému včelaři a že se tak kvalitní český med spotřebovává u nás. MUDr. Radek Hubač,drh@seznam.cz člen hnutí Šance pro včely, Partenogenez Rozmnožování je základní vlastností všech organismů. Rozlišujeme rozmnožování nepohlavní (amixie) a rozmnožování pohlavní (amfimixie). Při nepohlavním rozmnožování vzniká nový jedinec z části těla mateřského organismu a to buď dělením, pučením nebo fragmentací. Pro pohlavní rozmnožování je typický výskyt dvou rodičovských organismů, které produkují dva typy pohlavních buněk (gamet). Samčí gamety spermie vznikají ve varlatech, samičí gamety vajíčka vznikají ve vaječnících. Živočichy, u kterých jsou oddělená pohlaví, označujeme jako gonochoristy. Pokud má živočich v těle samčí i samičí gonády, jedná se o obojetníka neboli hermafrodita. Zcela specifická je partenogeneze. Partenogeneze je jev, kdy se nový jedinec vyvíjí z neoplozeného vajíčka, to znamená, že samičí vajíčko není oplodněno samčí spermií a přesto se z něj vyvíjí nový jedinec. V doslovném překladu latinské slovo parthenos znamená panna a genesis vznik nebo původ, partenogeneze je tedy vznik (narození) z panny. Partenogeneze je typická pro bezobratlé živočichy jako je hmyz, korýši nebo vířníci, ojediněle se však může vyskytnout i u obratlovců, popsána byla například u paryb a plazů. Za zmínku stojí i to, že partenogenezi objevil roku 1788 český kněz a včelař Josef Antonín Janiš ( ) a svůj objev popisuje v knize Aunčinlivé spravování včel pro obecného krajana v Království českém. Habrobracon = determinace pohlaví Jaký je princip? Většina organismů je diploidních, to znamená, že jejich tělní (somatické) buňky obsahují ve svých jádrech dvě sady chromozomů. Jedna sada pochází vždy od matky, druhá od otce. Například jádra somatických buněk člověka obsahují 46 chromozomů, tzn. 23 chromozomů je od matky a 23 chromozomů je od otce. Nový jedinec vzniká splynutím dvou pohlavních buněk - samičího vajíčka a samčí spermie. Aby mohl vzniknout nový jedinec, musí dojít u pohlavních buněk k redukci počtu chromozomů na polovinu procesem zvaným meióza. Kdyby k meióze nedošlo, měl by nově vzniklý jedinec dvojnásobný počet chromozomů, než jeho rodičovské organismy. Takovéto navyšování sad chromozomů se nazývá polyploidie a je typická pro rostliny, u kterých může zvýšit výnosy. U živočichů se polyploidie vyskytuje vzácně a většinou je letální. Pohlavní buňky vzniklé meiotickým dělením jsou haploidní, to znamená, že obsahují jen jednu sadu chromozomů (u člověka l Včelařství

17 chromozomů). Při kopulaci dochází k oplození a tedy ke spojení dvou haploidních pohlavních buněk samičího vajíčka a samčí spermie. Vzniká diploidní zygota, ze které se vyvíjí embryo a následně nový jedinec. U včel jsou diploidní samice, tzn. včelí matka a dělnice. Jádra jejich tělních buněk nesou dvě sady chromozomů po 16, celkem tedy 32 chromozomů. Samci jsou haploidní, jádra jejich tělních buněk obsahují pouze jednu sadu chromozomů, a to 16. Jak je to možné? Trubci se vyvíjí z neoplozených samičích gamet, vajíčka tedy nejsou oplozena samčími spermiemi. Tento způsob determinace pohlaví označujeme v genetice jako Habrobracon a organismy jako haplodiploidní. V genetice existuje několik typů rozlišení pohlaví a pojmenování je v případě Habrobracon podle parazitického lumčíka Habrobracon juglandis. Pro zajímavost uveďme, že člověk se zařazuje do typu genotypového určení pohlaví s názvem Drosophila, který se jmenuje podle Drosophily melanogaster, česky známé jako octomilka obecná. Obecně můžeme říci, že u většiny organismů (s výjimkou partenogenetických) vede výskyt polovičního počtu chromozomů v tělních buňkách ke snížení vitality, menšímu vzrůstu a sterilitě. Arrhenotokie = vyvíjejí se samci Existuje několik typů partenogeneze, přičemž u včel se nejčastěji jedná o arrhenotokii, při které se z neoplozených vajíček kladených královnou nebo trubčicí, vyvíjejí samci. Arrhenotokie je typická pro včelu medonosnou a její poddruhy původem od Středozemního moře (včela medonosná kraňská, vlašská, tmavá, iberská). U afrických včel, například u včely medonosné kapské existuje typ partenogeneze zvaný thelytokie, kdy se z neoplozeného vajíčka vyvíjejí pouze samičky, které jsou však diploidní. Thelytokie se vyskytuje také u pakobylek a kudlanek. Heterogonie, typická pro mšice, je stav, kdy se střídá partenogeneze s klasickým pohlavním rozmnožováním. Rozhodujícím faktorem, který určuje, zda se mšice budou rozmnožovat partenogeneticky, je teplota a délka osvětlení (partenogeneticky se rozmnožují pouze letní generace mšic). Mitotické dělení = trubčí specialita Někoho může napadnout otázka kolik chromozomů mají trubčí spermie? Pokud by došlo k redukčnímu dělení tedy meióze, měl by haploidní trubec s polovičním počtem svých chromozomů (16) vyprodukovat spermie, které budou mít polovinu jeho chromozomů, tedy 8. Ve výsledku by tedy samčí spermie obsahovaly jednu čtvrtinu celkové genetické výbavy včely medonosné, což je nemožné, protože po splynutí spermie s 8 chromozomy a vajíčka se 16 chromozomy by vznikla zygota s 24 chromozomy oproti běžné 32 chromozomové výbavě samice (diploidního samce) včely medonosné. Dalším faktem je, že meióza probíhá u diploidních buněk a trubec je haploidní. Při vývoji trubčích spermií tedy dochází k mitotickému dělení, na jehož konci vyprodukuje trubec s haploidním počtem chromozomů (16) spermie obsahující také 16 chromozomů. Velmi vzácně se mohou trubci vyvinout i z oplozených vajíček a jsou potom diploidní. Co říká věda ze a určení pohlaví včely medonosné Včelí matka a dělnice mají plnou genetickou výbavu 32 chromozomů, trubec ji má poloviční tedy 16 chromozomů. K tomuto jevu dochází zejména při imbreedingu neboli příbuzenském křížení (při umělé inseminaci), přirozeně vznikají diploidní trubci jen ojediněle. Diploidní trubci se však dospělosti nedožijí, dělnice tyto trubčí larvičky zlikvidují během několika málo hodin po vylíhnutí z vajíčka. Vzniká tak mezerovitý plod a včelstvo je značně zatíženo. Diploidní trubčí larvy detekují dělnice čichem. Homozygot = trubec, heterozygot = matka, dělnice Za určením pohlaví včely medonosné stojí jediný gen zvaný csd (z anglického complementary sex determiner, doplňkový gen určující pohlaví). Gen neboli vloha je krátký úsek makromolekuly DNA (kyseliny deoxyribonukleové). DNA je nositelka genetické informace organismů a jsou z ní vytvořeny chromozomy. Gen může mít různé formy, nazývané také jako alely. Pokud se v organismu setkají dvě stejné formy (alely) genu csd, jedná se o homozygotní kombinaci alel a jedinec je označován jako homozygot. Pokud jsou alely rozdílné (heterozygotní kombinace alel), jedná se o heterozygota. Samice, to znamená včelí matka i dělnice, mají kombinaci alel genu csd heterozygotní. Samci mají jen jednu sadu chromozomů a mají tedy jeden gen csd. Tento stav označujeme jako hemizygotní. Pokud se při oplození vajíčka spermií setkají dvě stejné alely genu csd (homozygotní stav), vyvíjí se také samčí pohlaví a vzniká tak diploidní trubec. Závěrem tedy můžeme říci, že za určením pohlaví včely medonosné stojí na prvním místě kombinace alel genu csd a počet chromozomů je až na místě druhém, protože pouze ovlivňuje počet a kombinace alel tohoto genu. Mgr. Marian Solčanský, solcma@centrum.cz Autor je odborný přednášející v oboru biologie včely medonosné Foto Veronika Souralová Slovníček pojmů: Alela různá forma jednoho genu Amfimixie pohlavní rozmnožování Amixie nepohlavní rozmnožování Arrhenotokie jev, kdy se z neoplozených vajíček vyvíjí samci Diploidní se dvěma sadami chromozomů, v genetice se značí 2n DNA deoxyribonukleová kyselina, nositelka genetické informace Embryo zárodek nového jedince, jedna z prvních fází ontogenetického vývoje jedince Gameta pohlavní buňka, jedná se o vajíčko nebo spermii Gen (vloha) úsek makromolekuly DNA, který svým pořadím nukleotidů určuje pořadí nukleotidů v RNA nebo pořadí aminokyselin v dané bílkovině Gonochorista jedinec s odděleným pohlavím, jedná se o samici nebo samce Haploidní s polovičním počtem chromozomů, jednou sadou chromozomů, značí se písmenem n Hemizygot je jedinec, který má pouze jednu alelu daného genu Hermafrodit obojetník, živočich mající v těle samčí i samičí gonády Heterogonie - stav, kdy se střídá partenogeneze s klasickým pohlavním rozmnožováním Heterozygot jedinec, jehož alely daného genu jsou různé Homozygot - jedinec, jehož alely daného genu jsou stejné Chromozom útvar zpravidla jádra buňky, tvořený DNA a histony. Každý živočišný i rostlinný druh má charakteristický počet chromozomů Imbreeding příbuzenské křížení Letální smrtelná, mající za následek smrt Meioza, meiotické dělení redukční dělení buňky, jehož výsledkem jsou buňky s haploidním (polovičním) počtem chromozomů. Tímto dělením vznikají pohlavní buňky Mitóza, mitotické dělení typ buněčného dělení, při kterém z jedné buňky mateřské vzniknou dvě buňky dceřiné nesoucí stejnou genetickou informací. Tímto dělením vznikají somatické buňky Partenogeneze - nový jedinec se vyvíjí z neoplozeného vajíčka Polyploidie stav, při kterém je navýšen počet sad chromozomů. Existuje triploidie (3n), tetraploidie (4n), hexaploidie (6n) a další Sterilita neplodnost, pojem může také znamenat nepřítomnost životaschopných mikroorganismů Thelytokie jev, kdy se z neoplozeného vajíčka vyvíjejí pouze samičky Umělá inseminace umělé oplodnění Vitalita životaschopnost Zygota buňka s kompletní sadou chromozomů (diploidní, 2n), vzniká splynutím vajíčka a spermie září 2013 l 303

18 Co říká věda Levé a pravé tykadlo plní odlišné funkce Hemisféry lidského mozku spolupracují, ale přitom každá plní i odlišné funkce. To je jedno z tajemství intelektuální zdatnosti člověka. Včely mají v hlavě necelý milion nervových buněk, a přesto zvládají celou řadu náročných úkolů. Výzkum z posledních let dokazuje, že i ony těží ze specializace levé a pravé strany nervového systému na odlišné úkoly. Tykadla a paměť U obratlovců je tzv. lateralizace nervového systému hojně rozšířená. Vrcholná dělba práce mezi hemisférami mozku je patrná u člověka. Například řeč, vnímání hudby, rozeznávání lidských tváří a dokonce i reakce vyvolané emocemi jsou řízeny přednostně jednou z mozkových hemisfér. Také u bezobratlých tvorů najdeme nejeden náznak lateralizace nervového systému, kdy levá a pravá strana těla plní odlišné funkce. Například u chobotnic se projevuje výrazná preference jednoho chapadla, které je o poznání zručnější než zbývající sedmička končetin. Také u pavouků lze pozorovat při vzájemných soubojích cosi na způsob lidské pravorukosti a levorukosti. Výrazný rozdíl ve funkcích na levé a pravé straně těla byl prokázán u tykadel včely medonosné. Už v roce 2006 pozorovali australští vědci, že se včely učí s podstatně vyšší účinností vůně vnímané pravým tykadlem. Italský entomolog Giorgio Vallortigara z university v Trentu o dva roky později ukázal, že funkce pravého a levého tykadla při ukládání vůní do paměti je ještě o poznání komplikovanější. Pravé tykadlo dominuje při ukládání informace o vůni do krátkodobé paměti, levému tykadlu patří klíčová úloha při formování dlouhodobé paměti. Již dříve si vědci všimli, že některé druhy čmeláků, např. čmelák polní nebo čmelák hájový, krouží kolem květů mnohem častěji proti směru hodinových ručiček. Zdá se, že by to Levé a pravé tykadlo plní odlišné funkce při ukládání informací o vůni do paměti. Při rozeznávání dělnic z cizího a vlastního včelstva dominuje pravé tykadlo. mohlo souviset s tím, že čmeláci nastavují vůni přicházející z květu přednostně levé tykadlo. Pravé tykadlo slouží k sociálním kontaktům Nejnovější studie týmu Georgia Vallortigary publikovaná ve vědeckém časopise Scientific Reports odhalila lateralitu nervového systému včel medonosných i při sociálních kontaktech s příslušníky vlastního druhu. Včely byly konfrontovány buď s dělnicemi z jejich vlastního včelstva, nebo s dělnicemi z cizích včelstev. Klíčovou roli tu zjevně sehrává pravé tykadlo. Dělnice náležející ke stejnému včelstvu se obvykle vítají přátelsky natažením sosáku. Pokud měly včely k dispozici jen pravé tykadlo, byly v rozeznávání dělnic z vlastního včelstva stejně úspěšné jako dělnice, které mohly použít obě tykadla. Pokud ale měly dělnice k dispozici jen levé tykadlo, pak zkoumaly druhou dělnici výrazně delší dobu a často se zmýlily. Nepoznaly, že je dělnice z jejich včelstva a stavěly se do výhružného postoje, jako kdyby se střetly s dělnicí z cizího včelstva. Podobný trend byl patrný i při střetech dělnic ze dvou různých včelstev. Pomocí pravého tykadla řešily dělnice úlohu stejně zdatně, jako když měly k dispozici obě tykadla. Na cizí dělnici reagovaly výhružným postojem. Naopak, levým tykadlem nebyly dělnice s to cizí dělnici identifikovat s dostatečnou spolehlivostí. Často se k ní nechovaly agresivně a tolerovaly ji. Výsledky nejnovější studie Vallortigarova týmu tak prokázaly, že rozdělení úloh v nervovém systému mezi jeho levou a pravou stranu hraje významnou roli i v sociálních kontaktech včel. Jaroslav Petr, petr@vuzv.cz Foto Wikimedia Zeptali jste se V zahradě, kde mám sedm úlů včel, mám současně dva velké stromy meruněk. Každý rok se včely krmily na padajícím ovoci spolu s vosami a doslova meruňky braly útokem. Letos byly meruňky přezrálé (plné cukru), ale včely ani vosy o ně nejevily zájem. Mohli byste mi napsat, co je příčinou odmítání takového sladkého přilepšení? Podle informací ve svém okolí se letos chovají jiné včely k meruňkám obdobně. Podotýkám, že na meruňky nepoužívám žádnou chemickou ochranu, zeptal se František Valerz Kroměříže. Odpovídá RNDr. Václav Švamberk: Letošní rok je velmi atypický chladné a deštivé jaro s mimořádně velkým množstvím srážek velmi zmenšilo počet vosích hnízd. Kusadla včel jsou tupá a nedokážou otevřít slupky většiny plodů. Včely nastupují proto až jako druhá vlna blanokřídlého a dvoukřídlého hmyzu, otevírači však nejsou a tak mohou včely sát jen na plodech rozpraskaných v důsledku množství cukrů a po deštích. Doba zrání se však opozdila a deště bylo málo. Včelstva navíc měla až do konce července dostatek lesní převážně medovicové snůšky, což odrazovalo od hledání jiných zdrojů. To se však již od počátku srpna změnilo. Takže na přezrálých plodech po deštích se již včely v srpnu určitě objevily. 304 l Včelařství

19 Rostliny očima ing. Novotné Podzimní hvězdnice zpestření chmurných podzimních dnů Podzim je na květy poněkud skoupý, ale přesto lze nechat zahrady rozkvést i v tomto období. Od srpna do listopadu nabízí hojnost bílých, červených, modrých nebo fialových květů podzimní hvězdnice (Aster). Z tohoto rodu lze vybírat celou škálu druhů a kultivarů, které se liší výškou, tvarem, velikostí a barvou květů. Nízké druhy se hodí do skalek nebo okrajů záhonů. Středně vysoké a vysoké lze vysazovat do trvalkových záhonů a prodloužit tak dobu kvetení zahrad a zahrádek až do prvních mrazíků. Velmi dobře se kombinují i s dalšími pozdě kvetoucími trvalkami (třapatkovky, zlatobýly, zápleváky, rozchodníkovce atd.) Pro snazší orientaci v tomto velmi rozsáhlém rodu nabízíme stručný přehled nejčastěji pěstovaných druhů. Tyto dlouhověké, poměrně nenáročné trvalky vysazujeme na plně osluněná místa, do propustných a humózních půd s dostatkem vláhy a živin. Některé druhy dobře snášejí i sucho. Při výběru je nutno dát pozor na ty druhy, které trpí padlím (hlavně hvězdnice novoanglická). Množí se velmi snadno dělením trsů nebo řízky. Včely hvězdnice velmi intenzivně vyhledávají pro bohatou nabídku jak nektaru, tak i pylu, od podletí až do podzimu. název výška doba květu nejčastější barva květu hvězdnice nízká Aster dumosus cm IX. X. bílá, fialová, růžová hvězdnice novoanglická Aster novae-angliae 150 cm IX. X. růžová, světle modrá, modrofialová, karmínová hvězdnice novobelgická Aster novi-belgii 100 cm VIII. X. vínově červená, světle modrá, růžová, modrofialová hvězdnice chlumní Aster amellus 60 cm VII. IX. bílá, růžová, fialová Plamének tangutský zlaté lampiónky mezi nebem a zemí Plamének tangutský (Clematis tangutica) patří do velmi početného rodu plaménků. Liší se od většiny z nich velkým množ- stvím zářivě žlutých květů, kte- ré zdobí zahrady od červen- ce až do září. Zvonkovité květy vynikají na svěže zeleném olistění a později je nahradí stříbřité chmýří semeníků. Kultivar zlatá koruna (C. t. Golden Tiara ) má na rozdíl od původního druhu květy do široka rozevřené. Jedná se o popínavou dřevinu, které za rok dorůstá okolo 3 m. Lze ji vysadit k pergolám, loubím nebo různým konstrukcím. V našich podmínkách roste tento druh velmi dobře snáší mráz, má minimální nároky na půdu a lze ho vysadit na plné slunce i do polostínu. Kvete na letorostech, proto je nejvhodnější seříznout rostliny na jaře cca 30 cm nad zemí. Během roku vytvoří opět bohatou masu zeleně a následně záplavu květů. Včely navštěvují plamének tangutský až do pozdního podzimu a přinášejí do úlu žlutavé rousky. Ceníme ho právě pro pozdní dobu květu a produkci pylu nutného pro dlouhověké včely. Vřes obecný barevný symbol podzimu Vřes obecný (Caluna vulgaris) je typickou rostlinou rozsáhlých vřesovišť (např. v západoevropských nebo severských zemích), které ovšem u nás najdeme jen zřídka. Desítky odrůd ale můžeme pěstovat na zahradách, kde vykvétají od druhé poloviny léta až do pozdního podzimu. Liší se výškou (20 60 cm), barvou květů (bílá, růžová, lososová, karmínová, fialová atd.) i barvou olistění (svěže zelená, šedavá, zlatá atd.) Při vhodné kombinaci tak lze vytvářet velmi působivé skupiny, protože právě ve skupinách vřesy nejvíce vynikají a mohou na podzimních zahradách vytvářet kouzelná zákoutí. Na pěstování jsou vřesy poměrně nenáročné. Snáší i chudé, písčité půdy, ovšem vyžadují kyselou půdní reakci. Vysazujeme je vždy na plné slunce. Začátkem jara se doporučuje hlubší sestřižení, které zajistí kompaktní a úhledný vzhled. Pro včely jsou vřesy nesmírně zajímavé jako bohaté zdroje jak nektaru, tak i kvalitního pylu, který přinášejí do úlu v podobě bělavých rousků. Ing. Miroslava Novotná, novotna@souvnasavrky.cz, učitelka biologie a včelí pastvy SOUV-VVC Nasavrky září 2013 l 305

20 Na slovíčko s Evženem Báchorem Kočování se včelstvy Tak támhle v tom rohu zahrady si postavím úly se včelami, je dost častá představa začínajícího včelaře, který nabyl přesvědčení, že právě ten kout v zahrádce je to místo, odkud mu potečou z úlů kila medu. Po několika letech ale zjistí, že toho medu není mnoho a vlastně ani neví proč. Vždyť jsem jim poskytl takové krásné místečko na zahradě, stále si opakuje zklamaný včelař. Pak ale zjistí, že pro včely není toto místo dobré z hlediska pastvy. Již v dobách dávno minulých se včelaři snažili přiblížit včely k jejich pastvě na pole, k lesům, či do vysokých hor ke kvetoucím vřesům. Tak vlastně vzniklo kočování, tedy přiblížení včel k plodinám, vzdáleným od jejich původního stanoviště. Slovinský moderní kočovný vůz Kočovná zařízení Přeprava včelstev z trvalého stanoviště je prováděná různými způsoby a technikami. Od těch nejprimitivnějších, kdy včelař nosil úly na zádech až po moderní přepravní nákladní vozy. U nás se v šedesátých letech často využívaly vyřazené vojenské maringotky, které se přizpůsobily potřebám chovu včel. Pak se jenom zapřáhly za traktor. Ti, kdo neměli tuto možnost, převáželi volné úly na přívěsu za osobním autem. Dnešní moderní kočovné techniky umožňují automatické naložení úlů na ložnou plochu nákladního automobilu a jeho složení na určené místo. V poslední době se u nás využívají takzvané kočovné rámy pro dvanáct úlů. Ty jsou opatřeny čtyřmi nohami, které svou variabilitou umožňují přizpůsobení k terénu. Přeprava rámu i s úly je velmi jednoduchá speciálním vozíkem, kterým se podjede pod rám, a celé zařízení se bezpečně převeze na potřebné místo. Ve Slovinsku se využívají skříňové chladící vozy s klimatizací. Do tohoto zařízení je možné umístit až 90 úlů slovinského typu. Klimatizace umožňuje velmi klidnou a bezpečnou přepravu včelstev. Vždy je ale podmínkou, aby úly byly dobře větratelné. Po uzavření česen by mohlo dojít k udušení včel. Proto je nutné mít u úlů celoplošně zasíťované dno nebo víko. Bez intenzivního větrání úlů je převoz pro včely nebezpečný. Kdy včely převážet Důvod pro převoz včel je vždy možnost získání jiného zdroje pastvy pro včely, protože jejich původní místo je již vyčerpané. Abychom neztratili část létavek je nutné včely převážet v období, kdy včely nelétají. Také je nutné přihlédnout ke vzdálenosti a tedy době jejich uzavření. Jindrův vozík Německý zdvihací rudlík na pohon akuvrtačkou Nejlepší čas je kolem čtvrté hodiny ranní. Uzavřeme česna a bezpečně se můžeme vydat na cestu. Na větší vzdálenost je dobré převážet včely v noci po dvaadvacáté hodině. Kočování má své zákonitosti Jak je známo, včely ve své hierarchii se dělí na jednotlivé kategorie. Ty jsou dány stářím a individuálním vývojem včely. Podle vyzrání a fungování svých jednotlivých orgánů získávají svou funkci ve včelstvu. Po splnění úkolů v úle pak po zhruba jednadvaceti dnech opouští prostor svého domova a vylétá do krajiny. Tak se ze včely stává létavka. Dobře zná svůj terén a dokáže vylétnout až do vzdálenosti deseti kilometrů a přesto se zase vrátit do svého úlu. S tímto faktem musí každý kočující včelař počítat, protože by jinak přišel o létavky a než by se doplnily z nových generací, tak pastva mezitím odkvete. Medomet uvnitř kočovného vozu Volné kočování Technika kočování Včely je nutné převážet na nové stanoviště vzdálené minimálně tři kilometry od svého výchozího místa, jinak se létavky vracejí na toto původní místo. Po opuštění stanoviště je vždy nutné ponechat na původním místě jeden prázdný úl s plásty (stačí jeden nástavek a dva plásty s medem). Mnoho létavek se nestačí vrátit z pastvy a přečkávají noc v krajině. Po oteplení se vrací zpět do svého úlu. Po jeho nenalezení rády využijí záchytný úl. Večer se pak tento úl převeze za včelstvy na nové stanoviště. Zachráněné létavky se potom vžebrají do původních úlů. Stává se, že se vrátí až dvě kila létavek. Zpracování produktů Při kočování je trochu složité zpracování produktů, především vytáčení medu. Pokud není vzdálenost nového stanoviště od domu velká, je možné plné plásty 306 l Včelařství