5 6 / Úvodní slovo: Daruj o Vánocích drahokam Svědectví křesťanů ze Sýrie, Íránu, Afghánistánu a dalších zemí Zprávy ze světa

Transkript

1 5 6 / 2015 Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi; pamatujte na ty, kdo trpí, vždyť i vás může potkat utrpení. Židům 13,3 Úvodní slovo: Daruj o Vánocích drahokam Svědectví křesťanů ze Sýrie, Íránu, Afghánistánu a dalších zemí Zprávy ze světa

2 N a k l a d a t e l s t v í S T E F A N O S n a b í z í : Richard Wurmbrand Vítězná víra Inspirující čtení na téma křesťanské víry a svědectví cm, 176 stran, cena 120 Kč. Ken Anderson Smělý jako beránek Životní příběh známého čínského křesťanského disidenta. A6, 170 stran, váz. 137 Kč. Pavel Rejchrt Dvanáct kázání Sbírka kázání českého malíře, básníka a literáta z posledních deseti let, ve kterých se autor zamýšlí nad duchovní situací současného křesťanstva i společnosti. Váz. brožura, cm, 96 stran, 147 Kč. Pavel Rejchrt Ukaž nám cestu Soubor kázání evangelického spisovatele, básníka a malíře. vázaná, 208 stran, 15 19,7 cm, cena 285 Kč John Bunyan Milost přehojná Duchovní autobiografie Johna Bunyana. 11,5 17,5 cm, 192 stran, cena 157 Kč. Bill Higgins Hus drží klíčf Traktát o aktuálnosti Husova učení pro dnešní dobu. brožovaná, 64 stran, 10,5 15 cm, cena 75 Kč Hermann Hartfeld Víra navzdory KGB Autentické vyprávění o pronásledování křesťanů v Sovětském svazu v šedesátých letech cm, 304 stran, cena 177 Kč. Richard Wurmbrand Kristus na Židovské cestě Autor sám židovského původu uvažuje na židovské téma cm, 248 stran, cena 175 Kč. Sam Wellman William Carey Kniha o životě anglického misionáře v Indii. Vázaná brožura, cm, 160 stran, cena 167 Kč. Hans Martin Braun Let přes hranice Napínavý román z prostředí ruské podzemní církve se špionážní zápletkou. Vázaná, 11,5 17 cm, 120 stran, 2. vydání, cena 138 Kč Mike Fearon Martin Luther Beletrizovaná biografie jedné z klíčových postav historie křesťanství. Vázaná brožura, cm, 112 stran, cena 165 Kč. Anatolij Granovskij Byl jsem agentem NKVD Memoáry agenta sovětské tajné služby, působícího krátce také v poválečném Československu. Vázaná s přebalem, cm, 288 stran, cena 245 Kč. Tom White Akce Kuba Po sedmnácti měsících vězení na Kubě vypráví autor vzrušující příběh církve trpící za třtinovou oponou. A6, 230 stran, cena 83 Kč. Darlene Deiblerová-Roseová Ve stínu vycházejícího slunce Podivuhodný příběh americké misionářky v japonském zajetí za druhé světové války. Vázaná s přebalem, cm, 288 str., cena 248 Kč. Richard Wurmbrand Vězeňské zdi kdyby promluvily Autorova kázání, sestavená na samovazbě, která jsou pozoruhodným a jedinečným dokumentem o hlubinách křesťanské víry uprostřed nelidského teroru a zoufalství. Vázaná, cm, 136 stran, cena 185 Kč. Sam Wellman Jan Kalvín Biografie slavného reformátora. Vázaná brožura, cm, 160 stran, cena 225 Kč Bratr Andrew Pašerákem ve službách Nejvyššího Kniha popisuje začátky služby bratra Andrewa. Díky této knize se mnozí západní křesťané začali zajímat o utrpení svých spoluvěřících v totalitních zemích a mnohým rovněž pomohla nalézt víru v Ježíše Krista. Vázaná s přebalem, cm, 262 str., cena 245 Kč Richard Wurmbrand V Božím podzemí Luterský farář Richard Wurmbrand odmítl veřejně chválit komunistický režim a podrobit se jeho diktátu. Je uvězněn a společně s ostatními nepřáteli režimu vystaven mučení, o kterém obyvatelé svobodného světa nemají ani tušení. Vázaná, mm, 335 stran, doporučená prodejní cena 225 Kč Nabízené knihy z nakladatelství STEFANOS si můžete objednat na naší adrese, uvedené na zadní straně obálky. Poštovné ani balné není účtováno. Ukázky knih naleznete na internetové adrese Hlas muèedníkù 5 6 / 2015 Zničené ulice syrského města Douma (ležícího 10 km severovýchodně od Damašku) po náletech vládních sil.

3 Drazí bratři a sestry, Povím vám o jednom člověku, který byl se mnou ve vězení. Byl farářem a jmenoval se Demitri. Ve vězení ho bili kladivem do páteře, následkem čehož ochrnul. Jediné, co mohl, bylo pohnout krkem. Dovedete si jistě představit, jaká to byla tragédie. O vás by se alespoň postarali doma nebo v nemocnici. Máte ženu, matku nebo pečovatelku a ty by se vám věnovaly. Jak jsme se však o něho měli postarat my? Neměli jsme ani tekoucí vodu, abychom ho umyli, ani prádlo, které bychom mu vyměnili. A tak tam jen tak ležel, ve vlastní nečistotě. Nedokázal ani natáhnout ruku, aby se sám napil. Všichni ostatní, kteří mohli chodit a pracovat, byli po celý den pryč. Vraceli se až večer, a Demitri po celou dobu jejich nepřítomnosti zůstal o žízni. Zůstal ve vězení ležet řadu let. Bylo to peklo na zemi. Pak v prosinci 1989 proběhla v Rumunsku revoluce a diktátor Ceaușescu byl svržen. Přišla svoboda a Demitri byl z vězení propuštěn. Nyní byl u své rodiny a přátel. Lékaři mu sice pomoci nedokázali nadále nemohl pohnout rukou ani nohou měl však alespoň milující ruce svých blízkých. Jednoho dne kdosi zaklepal na Demitriho dveře a vstoupil. Byl to onen komunista, který byl zodpovědný za jeho zmrzačení. Řekl: Pane, nedomnívejte se, že jsem vás přišel prosit o odpuštění, neboť to, co jsem spáchal, nemůže být odpuštěno ani na zemi ani na nebi. Nejste jediný, koho jsem takhle poznamenal. Vy, ani nikdo jiný mi nemůžete odpustit. Dokonce ani Bůh. Můj zločin je příliš velký. Přišel jsem vám jen říci, že toho, co jsem spáchal, lituji. Nyní se jdu oběsit. To je všechno. Otočil se a chtěl odejít. Ochrnutý bratr Demitri mu však řekl: Pane, po všechna ta léta mi nebylo tolik líto, že nemohu hýbat rukama, jako právě nyní. Jak rád bych vás objal! Po celou dobu jsem se modlil právě za tento okamžik. Z celého srdce vás miluji a odpouštím vám. Této lásce se Demitri naučil od Ježíše, který Jidáše nazval přítelem, který se modlil za ty, kdo ho křižovali, a který přijal Pavla z Tarsu a učinil z něho svého apoštola. Naše víra znamená napodobovat Ježíše. Když se Ježíš setkal s hříšným člověkem, nikdy mu nic nevytýkal. Vzal hřích na sebe a trpěl za něj na kříži. Mohl bych vám vyprávět celou řadu příběhů podobných tomu o Demitrim. V jistou chvíli jsem byl ve vězení na smrt nemocen. Měl jsem tuberkur i c h a r d W u r m b r a n d n a p s a l Daruj o Vánocích drahokam musíte se narodit znovu. Jan 3,7

4 lózu obou plic, tuberkulózu páteře, tuberkulózu střev, cukrovku, srdeční záchvaty, žloutenku a nevím kolik ještě dalších nemocí. Byl jsem na pokraji smrti. Ležel jsem v cele, která byla vyhrazena pouze umírajícím. Byl jsem v této místnosti více jak tři roky, a nakonec jsem z ní vyšel po vlastních nohou, abych mohl vyprávět svůj příběh. Ne však příběh jen o utrpení. Je to příběh mnohem krásnější. Vedle po mé pravici ležel věřící člověk jménem Iscu. Dozorci ho surově bili a mučili. I on umíral. Svůj úděl však snášel tiše, neboť věděl, kam jde. Kdykoli otevřel ústa, plynuly z nich drahokamy. Hebrejské slovo pro mluvit je le saper, které znamená také safír, tedy drahokam. Mluvit v hebrejštině znamená dávat drahokamy. Otevřeš li svá ústa, pak rozdávej drahokamy. Nikdo z nás ale nemůže rozdávat drahokamy po celý den. Občas jsi smutný a občas hněvivý. Zůstaň proto potichu a čekej na okamžik, kdy budeš moci darovat drahokam. Když Iscu mluvil, dával drahokamy. Hovořil o nebeských krásách a o Ježíšově lásce. Iscu již vlastně byl v nebesích. Jeho tělo bylo sice pořád na zemi, ale on již byl v nebi. Iscu ležel po mé pravici. Po mé levici ležel komunista, který kdysi Isca nelidsky mučil. Později komunisté tohoto vlastního soudruha zatkli a týrali. Nyní umíral i on. Během noci se probudil a prosil: Pastore, prosím, modlete se za mě. Spáchal jsem tak hrozné zločiny, nemohu zemřít. Nyní vám popíši scénu z nebe. Nemusíte být přímo v nebi, abyste nebe viděli. Umírající pastor Iscu poprosil o pomoc dva vězně a s jejich pomocí se pomaloučku přesunul k lůžku svého mučitele, kde se posadil. Svého mučitele hladil po hlavě. Nikdy na tuto scénu nezapomenu. Byl zde člověk, který pečoval o svého dřívějšího krutého trýznitele, který nyní umíral. Řekl mu: Z celého srdce jsem ti odpustil a miluji tě. Jsem Ii já pouhým hříšníkem, a přesto tě dokážu milovat a odpustit ti, o co více tak činí Syn Boží, který je vtělená láska. Vrať se k němu. Touží po tobě víc než ty po něm. Přeje si odpustit ti víc, než si přeješ ty, aby ti bylo odpuštěno. V této vězeňské cele, která neumožňovala jakékoli soukromí, jsem vyslechl, jak se mučitel vyznával své dřívější oběti ze všech svých násilností a vražd. Pak se společně pomodlili a jeden druhého objali. Potom se pastor za pomoci druhých opět namáhavě přemístil na svou smrtelnou postel. Oba zemřeli tutéž noc. Byl to vlastně štědrý večer, ale ne ten, ve kterém si připomínáš toho, jenž se skoro před 2000 lety narodil v dalekém Betlémě. On se narodil právě oné noci v srdci jednoho kriminálníka. Právě to může Ježíš udělat pro tebe. Věřím, že jsem nemluvil nadarmo. Měl jsem drahokam, a proto jsem mluvil. Je to drahokam, který jsem dnes měl pro tebe. Ježíš tě miluje a čeká, aby se mohl narodit v tvém srdci. V Kristu Váš [Richard Wurmbrand ( ) rumunský luterský farář, který byl pro svou víru vězněn 14 let v komunistickém žaláři. Po odchodu na Západ založil s manželkou Sabinou v roce 1967 mezinárodní misijní organizaci, jejímž cílem je pomáhat pronásledovaným křesťanům. Tento článek pochází ze staršího vydání amerického zpravodaje Hlasu mučedníků. Redakčně upraveno a zkráceno.]

5 P r o m l u v a J i m a D a u a Herodes nezvítězí Když slyšíme o postupu samozvaného Islámského státu (IS), o syrské uprchlické krizi i zmatcích, které to vše působí na Západě, je snadné nechat se přemoci zdáním, že zlo slaví ve světě triumf. Navzdory úspěchům temnoty však máme totéž ujištění, které měl starozákonní Josef poté, co byl prodán do Egypta: Vy jste Jim Dau proti mně zamýšleli zlo, Bůh však zamýšlel dobro. (Genesis 50,20) Během nedávné cesty do severního Iráku a okolních zemí jsem se setkal s křesťany, kteří pro nás měli svědectví o Božím zázračném díle z první ruky. V severním Iráku jsem hovořil s pastorem, jehož sbor přináší pomoc muslimům, kteří utekli před IS. Při jedné příležitosti pozval tento pastor do svého kostela muslimy, kteří čekali na příděl potravin, aby se tam schovali před deštěm. Během čekání jim pastor nabídl Bible, a také jim krátce řekl několik povzbuzujících slov z Písma. A od té doby tito muslimové, kdykoli přicházejí pro svůj potravinový příděl, zajdou nejprve do tohoto kostela a žádají pastora, aby jim zase řekl nějaké biblické poselství. A tak semeno evangelia klíčí i na tomto místě. V jedné sousední zemi, kde se křesťanští a muslimští uprchlíci po postupu IS usídlili, nám místní pastor sdělil, že lidé jsou nyní evangeliu otevření více než kdykoli předtím. Tento pastor uvádí, že za mnoho let své služby nebyl nikdy svědkem tak intenzivní duchovní žízně po Božím slovu. Muslimové si jednoznačně uvědomují, že jejich rodiny trpí kvůli násilí islamistů. Jistý muslim, který sloužil v irácké armádě, zmíněnému pastorovi řekl: Pokud je tohle islám, nemám již o něj zájem. Bůh se rozhodl poslat svého Syna do násilného světa římské nadvlády, kde byl jeho život nepřetržitě ohrožován židovským králem a římským přisluhovačem Léon Cogniet ( ): Vraždění neviňátek 3

6 Herodem. Před třiceti lety poznamenal Richard Wurmbrand, že Herodes vytvořil stále opakující se typ závistivého pozemského vládce: Až na několik starých obrazů si pod veškerou vánoční okázalostí sotva někdo připomene strašlivé krveprolití, které způsobil Herodes obyvatelům Betléma a okolí, ve své posedlosti zlikvidovat Toho, v němž viděl uchazeče o svůj trůn Herodes, bezvýznamný diktátorský monarcha, byl zasvěcen do události kosmických rozměrů, do narození dávno prorokovaného a očekávaného Spasitele. S typickou, lidsky krutou malicherností se snažil zastavit kola vesmíru svými primitivními mocenskými prostředky, likvidací nevinných batolat Tytéž kruté primitivní metody používali nepřátelé Kristovi i křesťanů po celá staletí. (Hlas mučedníků, USA, prosinec 1985). Na následujících stránkách se dočtete o příbězích křesťanů, kteří slouží jako vyslanci Božího království na těch nejnebezpečnějších místech dnešního světa. Oni nečekají na lidskou přízeň či úřední povolení; jednají na základě duchovního poslání (Matouš 28,18 20). Jako výsledek svého úsilí vidí velké probuzení. Až budete v tyto dny číst titulky světových zpráv, pamatujte, že král Herodes nezvítězil. Zápas, který kdysi započalo dítě v jeslích, byl vítězně dobojován na zkrvaveném kříži a zakončen slavným vzkříšením jediného pravého Krále. Nechť poslušně a věrně naplňujeme své duchovní poslání a nacházíme inspiraci ve svědectvích pronásledovaných křesťanů v nejrůznějších částech světa. Požehnané Vánoce! Hlas mučedníků, USA, prosinec 2015 P r o n á s l e d o v a n á c í r k e v d n e s Sýrie Velké zlo, ale také velké probuzení Občanská válka trvá v Sýrii již čtyři a půl roku. Jak islamisté pustoší zemi, slyšíme každý týden o tragédiích, které naše syrské spoluvěřící postihují. Podobným soužením procházejí věřící na všech místech, kde radikální islamisté operují v Nigérii, Iráku nebo na Filipínách. Navzdory všem tragédiím a těžkostem vyprávějí tito křesťané často povzbuzující příběhy o Božím triumfu nad děsivými okolnostmi. Jeden syrský pastor, nazývejme ho zde Michel, nám nedávno líčil, jak syrští křesťané žijí a slouží v oblasti, kde jsou terčem nesmiřitelné nenávisti. Přijměte pozdrav ve jménu našeho Pána Ježíše Krista. Přináším vám pozdravy od vašich bratří a sester v Sýrii; pokud někdo trpí, trpí s ním všichni.

7 Utrpení, kterým zde nyní procházíme, je těžké s něčím srovnávat. Sýrie byla nádhernou zemí s více jak dvaceti miliony obyvatel. Křesťané tvořili asi dvacet procent celé populace, nyní je nás již pouhých sedm procent. Cokoli zlého si dokážete představit, nepůjde srovnat s tím, co se v Sýrii skutečně děje: zkáza, zabíjení, únosy. Extrémisté unesli jednoho z mých příbuzných. Usekli mu hlavu a pak s ní hráli fotbal. Unesli ženu, znásilnili ji a pak ji nechali ležet nahou na ulici. Tito zločinci často hromadně znásilňují zajatou ženu, dokud nezemře, a ještě přitom vykřikují Allahu akbar. Takové věci pak činí především křesťanům. Podobné hrůzy se v Sýrii dějí běžně a nebezpečí zde číhá skoro na každém kroku. Lidé trpí nepřetržitým strachem. Extrémisté například vtrhli do domu jedné křesťanské rodiny, kterou jsem osobně znal. Pětaosmdesátiletá žena již nedokázala sama chodit, jejímu muži bylo čtyřiadevadesát. Teroristé ženu znásilnili před očima jejího manžela, který v důsledku toho přišel o rozum. Tak veliké zlo se zde děje! Ale i za těchto okolností projevuje Bůh svoji moc a dokáže obracet zlo v dobro. Naše víra stojí na tom, že všechno zlo, které Sýrii postihuje, Bůh nakonec obrátí v dobro. Tudy se ubírají naše modlitby. Bůh má zvláštní továrnu; vezme do ní všechny zlé věci a přemění je na požehnání a dobro pro svůj lid. Před válkou do kostela mnoho lidí nechodilo. O tom, kolik do našich protestantských kostelů chodí nyní lidí, jsme si dříve mohli nechat jenom zdát. Naše shromáždění nyní navštěvují tisíce rodin, které v pozici utečenců hledají útočiště v Damašku. Jsou mezi nimi katolíci, pravoslavní i muslimové. Rozdáváme mezi nimi tisíce Biblí, a to zejména muslimům. Na vchody do našich kostelů umisťu- Syrský pastor Michel nám napsal, jak tamní křesťané často zakoušejí Boží moc a vyslyšení svých modliteb. Syrští uprchlíci v tureckém táboře otvírají potravinový balíček, který obdrželi od našeho místního pracovníka. Syrským utečencům nabízíme také Nové zákony a další evangelizační literaturu. 5

8 Hlas mučedníků dodává rodinám utečenců v tureckých táborech čerstvé ovoce doplňující nezbytné základní potraviny, které dostávají od dalších organizací. jeme upozornění, že nabízíme všem zájemcům Nový zákon zdarma. A každodenně si po něj přichází velké množství lidí. Pravě v tento čas zakoušíme uvnitř církve veliké probuzení. Naše kostely se při bohoslužbách plní lidmi natolik, že v nich nezbývá jediné volné místo. Lidé sedí na židlích, na podlaze, na chodbě, prostě všude. Na začátku války za mnou přišel jeden kolega pastor a řekl mi: Chci odejít ze země, ne kvůli sobě, ale kvůli dětem. Do mého sboru chodí pět až deset lidí, a tak nevím, zda je potřebné, abych zde setrval. A tak odešel. Jenže krátce po jeho odchodu se tento kostel naplnil lidmi tak, že jeho kapacita je nyní naprosto nedostatečná. Jedna žena, která se nedávno nechala pokřtít, mi vyprávěla následující svědectví: Přišla jsem o dům i veškeré zařízení, vlastně o všechno, ale získala jsem Ježíše jako Spasitele. Jsem Božím dítětem a cílem mého života je nebeské království. Celá rodina této ženy uvěřila v Krista. Bůh koná v Sýrii mocné skutky. Zakoušíme často mimořádnou Boží ochranu; nebezpečí na nás zde číhá doslova na každém kroku, ale my si jasně uvědomujeme, že je nad námi rozprostřena Boží ruka. Rakety a dělostřelecké granáty padají na město každý den. Jednou exploze rakety prorazila zeď našeho kostela. Uvnitř právě probíhalo shromáždění, ale Bůh nás ochránil a nikomu se nic nestalo. Jindy zase teroristé na Facebooku oznámili, že chtějí zaútočit na naše město. Prohlásili, že třicet tisíc bojovníků je připraveno k útoku, jakmile v jednu hodinu po poledni skončí páteční modlitby. Byl to hrozný den. Ale několik věřících se rozhodlo ten den modlit a postit. Vstali jsme velmi brzy ráno a celé dopoledne jsme strávili v modlitbách a v postu. Bylo v tu chvíli nádherné slunečné počasí, prvního červnového týdne. V jednu hodinu po poledni vešly tisíce militantních muslimů do mešity, aby se začali modlit. V ten okamžik se počasí radikálně změnilo a během několika minut se obloha úplně zatáhla. Modlitby skončily zhruba po patnácti minutách. Pak vyšli radikálové do ulic a dali se s křikem na pochod na naše město. Náhle začalo pršet, a pršelo stále víc a víc, déšť se postupně změnil doslova v přívaly vody. Potom začaly padat veliké kroupy. Něco takového se v Sýrii objevuje jen jednou za mnoho let. Do několika minut byly ulice prázdné. Všichni utekli. O této události referovala dokonce i sekulární syrská média a televize ve večerních zprávách přinesla záběry krupobití s titulkem: Bůh bojoval s námi.

9 Mnoho křesťanů se nyní rozhodlo v naší zemi zůstat, setrvat v obtížích a bojovat o naši zem v první linii. Prosíme, abyste ve svých modlitbách stáli při nás. Hlas mučedníků, USA, prosinec 2015 Írán Vězeň příštího dne Každé ráno se pastor Navid i jeho žena Shadi probouzejí s vědomím, že do dalšího soumraku by se mohli ocitnout za mřížemi. V Íránu, kde se policejní agenti snaží infiltrovat do domácích církví a kde jsou telefonáty věřících odposlouchávány, se musejí křesťané stále připravovat na možné zatčení a uvěznění. Pro Navida a Shadi však trvalá hrozba uvěznění nedokáže potlačit tíhu břemene, které jim působí vědomí, že lidé kolem nich neznají Krista. Ke své radosti však zjišťují, že čím více o své víře lidem vyprávějí, tím více jim do cesty přicházejí právě ti, kteří jsou připraveni ochotně naslouchat. Než se Navid a Shadi vzali, znal již Navid pronásledování křesťanů íránským režimem z první ruky. V té době se účastnil tajných evangelizací v několika velkých městech, včetně hlavního města Teheránu. Znal kolem čtyřicítky křesťanů, které policie zatkla a uvěznila. Například v jednom městě skončilo ve vězení několik křesťanů, když se tajným agentům policie podařilo nahrát jejich telefonní hovory. V jiném městě byli křesťané zatčeni poté, co jistý člověk oznámil na policii, že slyší ze sousedství zpěv křesťanských písní. V jiných případech je důvodem zatčení infiltrace nastražené osoby do domácího křesťanského shromáždění. Navid prohlašuje, že pokud je mu známo, tito křesťané při konfrontaci s místními úředníky svoji víru nezapřeli. Většina z nich byla odsouzena k menším trestům do jednoho roku. Museli ale podepsat prohlášení, že nebudou dále křesťanství šířit. Samozřejmě tyto křesťany po propuštění nadále sleduje policie. U lidí, kteří jsou dopadeni policií a uvězněni, dojde většinou k posílení víry, poněvadž projdou zkušeností vězení a výslechů. Mnozí svědčí o tom, že teprve po této zkušenosti se doopravdy přestali bát, prohlašuje Shadi. Íránské ministerstvo vnitra má třicet tisíc zaměst- Třebaže současný íránský prezident Rúhání slíbil v zemi posílit náboženskou svobodu, křesťané jsou v Íránu nadále špehováni, zatýkáni a mučeni. 7

10 Oba záběry na této stránce jsou pořízeny skrytou kamerou a jsou na nich zachyceni íránští křesťané při ilegální evangelizaci v jednom městském parku. nanců, kteří monitorují křesťanské aktivity a zatýkají představitele a aktivní členy domácích církví. Policie, Revoluční gardy a další přidružené instituce se snaží působení křesťanů co nejvíce omezovat. V současnosti je v íránských vězeních minimálně devadesát křesťanů, ve většině případů jde o konvertity od islámu. Křesťané jsou často během prvních týdnů vazby podrobeni fyzickému i psychickému mučení. Často jsou ve vězení společně s kriminálními vězni a je jim rovněž odpírána lékařská péče. Podle Navida většina křesťanských představitelů domácích církví, které osobně znal, si víru sice zachovala, současně ale tito věřící kvůli velikému riziku své aktivity značně omezili. Pokud tito křesťané budou vyvíjet nějaké misijní aktivity, policie je velmi brzo dopadne, poznamenává Navid. Můj bratr a otec musejí každý týden docházet na příslušné policejní oddělení a podepisovat prohlášení, že nevykonávají žádné ilegální aktivity. Tajné hlásání evangelia Írán se stal islámskou republikou v roce 1979, když v zemi zvítězila islámská revoluce. V zemi je od té doby zavedena teokracie, jejíž vláda je podřízena autoritě islámu. V současnosti se téměř 99 % obyvatelstva hlásí k islámu, zatímco pouhé 1 % je křesťanského vyznání. Nicméně íránský experiment s islámskou vládou přirozeně působí v mnoha obyvatelích touhu hledat uspokojení mimo sféru tohoto náboženství. Po náročných letech, způsobených zejména zahraničními ekonomickými sankcemi, omezenou občanskou svobodou a válkou, se u mnohých obyvatel Íránu, zejména pak u těch, kteří se narodili až po revoluci, proje-

11 vuje značné rozčarování ze zkostnatělé vlády. A tak se mnozí mladí lidé otevírají evangeliu. Vyprávíme lidem o Bohu, o jeho lásce a milosrdenství, prohlašuje Navid. Říkáme jim, že je Bůh miluje a chce jim darovat svoji spravedlnost. A to je přitahuje. Z islámu znají jen Boha, který jim říká:»tohle dělej a tohle nedělej.«a my jim poukazujeme na rozdíl:»bůh vás miluje ještě dříve, než cokoli uděláte.«v íránském vězení Evin, které se nachází na severozápadním předměstí Teheránu, je zadržována většina politických vězňů, včetně řady uvězněných křesťanů. Kromě riskování svobody a možná i života kvůli hlásání evangelia, se Navid a Shadi musejí při navazování kontaktů pečlivě orientovat a mít na zřeteli i místní společenské zvyklosti, které se s evangeliem příliš neslučují. Jednou z takových typických společenských překážek je i poměrně nízká a podřadná role žen v Íránu. V islámu nemá žena valnou společenskou hodnotu, prohlašuje Shadi. Muži jsou mnohem cennější než ženy. A to se pochopitelně promítá i do rodinného života. Ženy zde často trpí pocitem odvržení a jejich duše jsou zlomené. V Kristu však ženy i muži nacházejí svoji pravou hodnotu. Shadi často ženám cituje z Janova evangelia, že Bůh neposlal svého Syna na svět, aby svět soudil, nýbrž aby svět byl jím spasen. Když vidí tento rozdíl oproti tomu, co znají z islámu, jsou tím osloveni a chtějí se o křesťanské víře dovědět více, prohlašuje Shadi. Výbava pro terénní pracovníky Hlas mučedníků podporuje více než terénních pracovníků v 68 zemích. Zajišťujeme dopravu, křesťanskou literaturu, zpěvníky, hudební nástroje a další věci, které tito pracovníci na různých místech světa potřebují. Naše misie zásobuje Navi- Jedno z tisíců ilegálních shromáždění domácí církve v Íránu.

12 da a Shadi Biblemi a evangelizační literaturou. Na závěr našeho rozhovoru nás oba manželé poprosili o přímluvy za jejich zemi. Islám znamená pro obyvatele Íránu velkou porobu. Modlete se prosím, aby toto pouto bylo zlomeno, prohlašuje Shadi. Duchovní okovy v myslích zdejších lidí si zvláště uvědomujeme, když jim čteme biblické příběhy. Pozorujeme, že je lidé často vůbec nedokážou správně pochopit. Navid a Shadi pokračují ve službě svým krajanům a pomáhají jim zbavit se duchovní slepoty. Hlas mučedníků, USA, prosinec Indie Tento kazatel zabil mého otce Hadi byl napaden a zbit právě v okamžiku, kdy zvěstoval evangelium, a když vyprávěl, jakou změnu Bůh způsobil v srdcích jeho přátel. 19. dubna, během jednoho narozeninového večírku, kterého se zúčastnilo kolem třiceti osob, Hadi promluvil k ostatním o Ježíši. Téměř všichni, včetně oslavence, projevili zájem dozvědět se o Kristu něco dalšího. Avšak asi po dvaceti minutách se na místě náhle objevila skupina militantních hinduistů, kteří Hadiho promluvu přerušili. Jsi křesťan? zeptal se jeden z nich. Ano, odpověděl Hadi. A ty se snažíš změnit náboženství těchto lidí? pokračovali militanti ve výslechu. Tak teď s tím skoncujeme. Hadi chtěl zavřít Bibli, kterou měl v ruce, ale muži mu ji vyrazili z ruky. Zítra už neuvidíš slunce, řekl mu další z mužů. Pak ho radikálové začali bít do zad a kopat ho do slabin. Hadiho přítel Sahib se ho pokoušel bránit, načež se ho zeptali, zda je také křesťan. Když jim potvrdil, že ano, udeřili ho do hlavy holí a pak ho tloukli po celém těle. Další útočník vytáhl nůž a pobodal Hadiho na krku, rameni a zádech. Kromě toho mu radikálové zlomili dvě žebra. Sahib muže prosil, aby je přestali bít. Když pak Hadi upadl do bezvědomí, považovali ho útočníci za mrtvého a Hadi při kázání indickým vesničanům. odešli.

13 Smrt přítele Jeden z přítomných mužů odvezl oba zraněné křesťany do svého domu, kde se jim ještě před příchodem lékaře snažil poskytnout první ošetření. Když ale na místo dorazil hinduistický lékař a dověděl se, kvůli čemu byli zranění napadeni, odmítl je ošetřit. Zdravotní stav obou mužů se však postupně zhoršoval a proto je jejich přátelé odvezli do nemocnice. Tam Hadi prodělal dvě operace Hlas mučedníků zajišťuje pronásledovaným křesťanům, kteří jsou většinou velmi chudí, také nezbytné lékařské ošetření. ledvin. Sahib však nakonec i přes několik operací zemřel. Šedesátiletý Sahib se stal křesťanem pouhý rok před smrtí a pokřtěn byl loni na jaře. Nedávno se sám připojil k Hadimu, se kterým potom jezdil sloužit do okolních vesnic. Sahibova žena je křesťankou, jejich syn je však nevěřící a Hadiho obvinil, že svým kázáním zavinil smrt jeho otce. Ty a tvůj Ježíš jste mi zabili otce, řekl Hadimu, kterého dokonce na otcově pohřbu udeřil přede všemi do tváře. Jeho msta se tím ale neskončila. Když se Hadi vrátil domů, dostal zakrátko předvolání na policejní stanici. Sahibův syn na něho podal žalobu. Vy jste Hadi? zeptal se policejní důstojník. A kážete o Ježíši? Vyprávím lidem o pravdě, odvětil Hadi. V ten okamžik se policista na Hadiho vrhl a začal ho surově bít. Při tomto útoku mu znovu zlomil srůstající žebra. Policie ho pak dva dny držela ve vazbě. Třebaže Sahibova manželka nesouhlasila s podáním žaloby na Hadiho, jeden člen její rodiny se tímto způsobem snažil vymoci na Hadim peníze. Proto žádal na Hadimovi odškodné ve výši indických rupií (zhruba Kč). 11. července se Hadi setkal se Sahibovou manželkou a jejím synem a předal jim za přítomnosti dvou zástupců vesnice peníze, které mu poskytl Hlas mučedníků. Hadi se stále zotavuje ze svých zranění a doufá, že bude moci pokračovat ve zvěstování evangelia. Naše misie rovněž uhradila nutné výlohy na jeho ošetření a léčbu. Za zmínku pekla do vězení V Indii, která má 1,28 miliardy obyvatel, žije pouhých 2,2 % vyznávajících křesťanů (něco přes 28 milionů). Podle zpráv zde existuje stále narůstající pronásledování. Útoků na křesťany v Indii bylo letos opět více než v předchozích letech a jejich počet je nepochybně ještě větší, než je uváděno, neboť velké množství 11

14 se jich ve statistikách vůbec neobjeví. Pracovník Hlasu mučedníků obeznámený s místní situací: Křesťané prožívají stálý strach z pronásledování, které plyne z falešných obvinění a následného zatýkání. Radikálové vypalují kostely a křesťany fyzicky napadají a bijí. Zprávy o takových případech přicházejí takřka ze všech míst Indie a k pronásledování dochází i v oblastech, kde dosud panoval klid. Objevují se zprávy o bití a únosech a obvinění pastorů z násilných konverzí. Křesťané jsou běžně vyháněni ze svých vesnic, někdy jsou i zabiti. Kupříkladu jedné rodině bylo odepřeno právo pohřbít svoji zemřelou kvůli tomu, že neuhradila finanční příspěvek na hinduistický svátek. V září rokovali zástupci šesti indických států o zavedení zákona proti náboženským konverzím. Pokud by byl tento zákon přijat, vytvořily by státy Maháráštra, Čhattísgarh, Gudžarát, Himáčalpradéš, Madhjapradéš a Urísa území, na kterém by křesťanské evangelizační aktivity mohly být zcela legálně potlačovány. Na základě tohoto zákona by bylo možné křesťany zatýkat a věznit při každé vhodné zámince hinduistických nacionalistů. Tento zákon zakazuje, aby se osoba jednoho vyznání přihlásila k jinému náboženskému vyznání pod nátlakem, v návaznosti na přemlouvání či podvodné jednání jiné osoby. Avšak vzhledem ke značné vágnosti tohoto zákona lze za nátlak považovat již třeba jen pouhou zmínku o pekle. Zmíněný zákon rovněž vyžaduje, aby lidé ještě před svojí konverzí požádali o svolení příslušné úřady. Jedním z hlavních cílů Hlasu mučedníků je opatřit pronásledovaným křesťanům také okamžitou podporu a záštitu. V Hadiho případě jsme zajistili jednak lékařské ošetření, ale také právní zastoupení. V Indii často uchrání obviněné křesťany před vězením již pouhá skutečnost, že si najmou advokáta, který za ně vyplní různé dokumenty a vyřídí nezbytné úřední úkony. 12 Setkání indických pastorů, které zorganizovala naše misie. Tito církevní pracovníci ze státu Madhjapradéš znají pronásledování indických křesťanů z první ruky. Pro křesťanské ženy pořádáme v Indii a dalších asijských zemích kursy šití, aby tak získaly jistou míru ekonomické nezávislosti a mohly lépe podporovat své rodiny.

15 V každém jednotlivém případě pronásledování musíme rozpoznat všechny specifické aspekty. V tomto roce se naše misie angažovala zhruba v případech rodin, a to ve více než šedesáti zemích světa. Hlas mučedníků zajišťuje pronásledovaným křesťanům potraviny, útočiště, ošacení, vzdělání pro děti perzekuovaných, rekvalifikační kurzy, různé vybavení a nástroje pro malé živnosti, právní zastoupení, podporu rodin uvězněných křesťanů. Hlas mučedníků, USA, prosinec 2015 Laos Odmítnutí kmenového náboženství Keo nebyl naléháním vesnických předáků nikterak překvapen. Bylo to přesně to, co očekával. Keo s svoji manželkou a pěti dětmi přijali křesťanství asi před čtyřmi roky. Od té doby rodinu v této komunistické zemi provázejí mnohé obtíže. Vesničtí předáci jim například zakázali přístup k veřejnému vodovodu. Laos je pro křesťany zemí velmi problémovou, také proto, že odmítají tradiční animistické duchovní praktiky. Konverze ke křesťanství pak z pohledu tamních obyvatel znamená zřeknutí se rodových tradic a přivolání hněvu duchů předků a k uctívání model. Křesťané jsou kvůli tomu často všelijak zastrašováni a vyháněni ze svých domovů. Je jim odpíráno vzdělání i zaměstnání a nezřídka jsou kvůli své víře zatýkáni a nuceni se zříci své víry. Navzdory těmto těžkostem se Keo s rodinou odmítal zříci víry v Krista. Vím, že stát se křesťanem znamená těžkosti a pronásledování, prohlašuje Keo. Křesťané se modlí za Keova syna, který byl následně uzdraven z nemoci, se kterou si nevěděli lékaři rady. Zkušenost s Boží mocí Keova rodina přijala křesťanství na základě svědectví o síle modlitby. Jeho dvanáctiletý syn Khamphuy trpěl dlouhodobě silnými dýchacími obtížemi. Keo vynaložil veškeré své úspory na zaplacení domorodých lékařů, kteří mu přikázali, aby zabil určená zvířata na zahlazení přestoupení, které způsobily chlapcovu nemoc. Když se ale synův stav ještě více zhoršil, odvezl ho do nemocnice. Ale tam mu však lékaři nedokázali pomoci. 13

16 Hlas mučedníků pomáhal s financováním zařízení Keova domu, ve kterém se nyní schází stále rostoucí společenství domorodých křesťanů. 14 Keo měl švagrovou, která byla křesťankou. Ta švagrovu rodinu pozvala do své vesnice a jejich nemocného syna odvedla k místnímu křesťanskému pastorovi. Pastor společně s dalšími věřícími položili na Keova syna ruce a modlili se za jeho uzdravení. Během několika dnů se Khamphuyův stav očividně zlepšil. V reakci na to se Keo začal o křesťanství zajímat a záhy přijal Krista. Zůstali jsme tehdy u švagrové s rodinou celý týden, abychom se o Bohu dověděli co nejvíc, vzpomíná Keo. Chtěli jsme vědět, jak máme Boha uctívat, jaké máme zpívat písně a jak číst Bibli. Po uzdravení se stal křesťanem i Khamphuy. Věděl jsem zcela jistě, že mi pomohl Bůh, prohlašuje. Poté, co celá rodina přijala Krista, věděl Keo velmi dobře, že je čekají nemalé těžkosti. Jen nedlouho předtím vesničtí předáci vyhlásili, že nikdo, kdo by se stal křesťanem, neujde trestu. Tajný biblický seminář pro evangelizační pracovníky v jedné zemi jihovýchodní Asie, který uspořádala naše misie. Třebaže na nás dolehne pronásledování, musíme Bohu důvěřovat, že nás bude chránit, řekl Keo své manželce. Nebáli jsme se člověka, který může zahubit naše těla, ale báli jsme se Toho, který může zahubit naše duše. Zpráva o konverzi celé rodiny se ve vesnici rychle rozšířila. Přibližně dvacet vesnických úředníků spřízněných s komunistickou stranou i Vlasteneckou frontou navštívilo Keoův dům a rodinu vyzvali, aby se křesťanství vzdala. Pro Kea již dokonce připravili k podepsání dokumenty, podle nichž se své křesťanské víry zříkal. Uvědom si, že tohle náboženství je cizí, řekli mu předáci, není naše, laoské. Ale Keo s manželkou dokument odmítli podepsat. Po zkušenosti s Boží mocí při uzdravení jejich syna si něco takového ani nedokázali představit. Keo rozmlouval se svými příbuznými, kteří rovněž pomalu přijímali křesťanské poselství, ale báli se pronásledování, které by jim hrozilo, kdyby se pro Krista rozhodli naplno. Snažil jsem se jim zdůraznit, že Bůh Bible bude s nimi, prohlašuje Keo. V minulosti jsem mnohokrát obětoval zlým duchům, ale ti nám nepomohli, říkal

17 Keo příbuzným. Zlí duchové nás jenom ničili. Ničili náš dobytek a prostředky. Pokud věříme v Boha, můžeme počítat se skutečnou pomocí. Když roste naše rýže nebo kukuřice, je to Bůh, kdo nám žehná. Je to Bůh, kdo nás chrání a dává nám úrodu. Služba navzdory nebezpečí Když Keo se ženou vyprávějí druhým o Bohu, hledají dílo Boží v lidských životech. Jejich dům je nyní místem setkávání pro věřící z kmenů Khmu, Lahu a Akha. Někteří věřící podnikají několikakilometrové cesty, aby se zúčastnili nedělního shromáždění. Zájem o křesťanství v této oblasti nenápadně roste. Jen od začátku roku uvěřilo dalších 24 vesničanů, kteří se připojili k této domácí církvi. Keo uvádí, že je v této oblasti dalších šedesát větších vesnic kmene Khmu, kde podle odhadů žije na obyvatel. Keo rozdává zájemcům krátkovlnné přijímače, na kterých mohou poslouchat křesťanské vysílání v jazyce Khmu. Hlas mučedníků v oblasti podporuje také pořádání biblických seminářů, ale z bezpečnostních důvodů nemůžeme uvést bližší informace. Nedávno jeden z nejhorlivějších laoských křesťanů beze stopy zmizel. Keo i přes dosavadní těžkosti důvěřuje nadále Bohu a ví, že jeho budoucnost je v Božích rukách. Modlete se za mě, aby moje víra byla silná, aby celá naše rodina následovala Pána a abychom se jím nechali vést, řekl nám Lao na rozloučenou a dodal: Modlete se i za zdejší lidi, aby i oni zaslechli Boží volání. Hlas mučedníků, USA, listopad 2015 Afghánistán Skutečná svatá válka Janovi bylo třiadvacet let, měl manželku a malého synka a v rodném afghánském městě studoval islámskou teologii. V té době se jeho otec, který patřil k vysoce postaveným představitelům Talibanu, rozhodl, že Jan musí vykonat pouť do Mekky, aby tak naplnil jedno z hlavních přikázání islámu. Jan odcestoval do Saúdské Arábie v listopadu 2011 společně s deseti bojovníky Během pouti do Mekky měl Jan vidění Ježíše, který stál na kopci podobném pahorkům v okolí tábora poutníků v Miná. 15

18 Hlas mučedníků podporuje v muslimských zemích křesťanské pracovníky, kteří stojí ve zvěstování evangelia v první linii. 16 Talibanu, které s ním otec poslal coby osobní stráž. Již první noci se mu tam zdál zvláštní sen. Ukázal se mu ve snu muž se zářící tváří, oblečený v bílé roucho, který Janovi řekl: Můj synu, vidím, že mě hledáš, ale pravá víra není zde a já zde také nejsem. Když Jan vykonával poutníkům uložené úkony, uvědomoval si pokrytectví toho, co se zde označovalo za svatou pouť. Byl vyučován, že muslimové v Mekce nechtějí mít z poutníků žádný zisk. Přesto viděl veliké, okázalé hotely postavené pro bohaté poutníky a v obchodech spousty zlata. V Koránu stojí psáno, že bychom neměli obchodovat v domě Božím, říká Jan. Tohle mě ve světle učení Koránu velmi mátlo. A když Jan s tisíci dalších kráčel ve Velké mešitě kolem kamene v Kábě, přišlo mu na mysl, že společně uctívají jen nějaký kámen. Pak se Jan odebral s dalšími poutníky do města Miná, kde bydleli ve stanu. Té noci ve snu opět spatřil muže v bílém rouchu. V tomto snovém vidění Jan běžel k muži stojícímu na bílém kameni na jakémsi kopci. Kdo jsi? zeptal se Jan. Odpočinutí, odpověděl muž. Chci k tobě hovořit, protože tě miluji. Pokud ti řeknu, kdo jsem, ztratíš sedm věcí. Ztratíš Korán a Mohameda. Ztratíš svoje rodiče. Ztratíš své dítě, které miluješ. Ztratíš své příbuzné a všichni tě budou nenávidět. Ztratíš svoje bohatství, ztratíš svůj domov, vyženou tě a ztratíš svoji zem. Pakliže nepřijmeš ztrátu těchto sedmi věcí, již mě nalézt nedokážeš. Ještě než ses narodil, viděl jsem tě. Jak se rozhodneš? Řekneš li mi své jméno, budu v tebe věřit, odpověděl Jan. Jsem tvůj Bůh, odpověděl Ježíš. Jsem Ježíš Kristus. Pak se v tomto vidění Ježíš dotkl Janovy hlavy a Janův otec, bratři i tchán jsou všichni přesvědčenými a horlivými členy Talibanu, avšak chladná brutalita tohoto islamistického hnutí přiměla Janovu matku a sestry vyznat veřejně víru v Ježíše Krista. on upadl do spánku. Když se probudil, připadalo mu, že je jiným člověkem, jakoby ho někdo očistil zevnitř.

19 Taliban v Afghánistánu působí neustálý teror. V dubnu tohoto roku toto hnutí stálo například za sebevražedným útokem v provinčním městě Dželálábádu, při kterém přišlo o život 33 lidí a více než sto dalších bylo zraněno. V afghánském vězení Jan okamžitě ukončil svoji pouť a odletěl domů do Afghánistánu. Z letiště v Kábulu zavolal otci. Vrátil jsem se, řekl mu. Proč ses vrátil? vyptával se rozhořčeně otec. Vždyť jsi měl ještě tři dny konat pouť. Jan se nadšeně snažil podělit se s otcem o nově nabyté poznání. Když pak dorazil do opevněného sídla, kde otcova rodina bydlela i s vojáky Talibanu, zeptal se ho otec: Co mám odpovědět, až se mě budou lidé ptát, proč můj syn přerušil svatou pouť? Že jsem nalezl svého Boha, odpověděl Jan, a že v Alláha již nevěřím. A kdo je ten, koho jsi nalezl? zeptal se otec. Věřím v Ježíše Krista, odpověděl Jan. Pak jsi ovšem nevěřící! vykřikl otec, vrhl se na syna a začal ho bít. Jestli řekneš lidem, co jsi řekl mně, sám ti vyříznu jazyk. Chci k lidem mluvit, řekl Jan. V tom mi nikdo nezabrání. Jestli lidem řekneš, že jsi se stal křesťanem, upálím tě i s tvojí ženou a synem! vyhrožoval mu otec. Poté ho nechal zavřít do podzemního bunkru, který vojáci používali k uvěznění vzbouřenců proti Talibanu. Tam byl Jan držen téměř osmnáct měsíců a během této doby ho opakovaně násilím nutili, aby se víry v Ježíše zřekl. Kromě otce a jeho dvou důvěrných přátel z Talibanu nikdo z rodiny nevěděl, kde Jan doopravdy je. Janově manželce tchán řekl, že Jana poslal do jakési tajné školy džihádu v Egyptě. Jan byl různými způsoby nucen se víry v Krista vzdát a nedostával téměř nic k jídlu. Kromě bití mu dávali do cely hady, jindy zase rozzuřeného psa, Jan však nikdy nepřišel k žádné újmě. Po patnácti měsících nakonec mučitelé Jana přivázali na kříž a nechali ho na něm viset hlavou dolů. Po celou tu dlouhou dobu osamění v bunkru se Janovi často opakovaně zdálo o Ježíši a ve snu byl vždy nabádán, aby se nebál a vytrval. Duch svatý promlouval každý večer k mému srdci, dával mi sílu a ujišťoval mě, že je se mnou, vzpomíná Jan. V březnu 2013, téměř po osmnácti měsících strávených v bunkru, nechal otec Jana propustit, avšak opět s varováním, aby nikomu neříkal o svém novém náboženství. Slíbil jsem sice otci, že s ním již o Ježíši hovo- 17

20 Hlas mučedníků tiskne a distribuuje křesťanskou misijní literaturu v afghánském jazyce, včetně knih pro děti. 18 řit nebudu, ale nezavázal jsem se, že nepromluvím s někým jiným, prohlašuje Jan. Když Jan toho dne vstupoval do rodinného sídla, měl dlouhé vlasy i vousy. Všichni doma, kteří o jeho věznění nic nevěděli, byli z jeho vzhledu šokováni. Když se dal Jan trochu do pořádku, šel za svou ženou Marií, nedočkavý vyprávět jí o Ježíši. Marie, začal, musím ti něco říci. Ale manželka ho přerušila. Já první ti musím něco povědět, řekla. Pak mu pověděla, že v době, kdy byl uvězněn v bunkru, se jí zdály sny o Ježíši. Byla v nich utěšována a obdržela ujištění, že se k ní manžel vrátí. Marie již nyní v Ježíše také věřila, ale nikomu to dosud neřekla. Jan pak své ženě radostně vyprávěl všechno, co prožil od svého prvního vidění v Mekkce. Oba manželé byli v tu chvíli naplněni velikým štěstím. Zpátky v bunkru Navzdory otcově varování Jan o Ježíši mluvil. Pověděl jsem všechno, co jsem prožil, své matce, vzpomíná Jan, a pak také zbytku rodiny a všichni uvěřili, že se mi Ježíš Kristus skutečně zjevil. Měli však strach a nikomu nic neřekli. Janova matka, sestry, tety a sestřenice začaly věřit v Ježíše. Každý večer, když otec odešel, jim Jan říkal, co cítil, že mu Duch svatý klade na srdce. O několik měsíců později, když Marie čekala druhé dítě, jim otec sdělil, že chce, aby jméno dítěte bylo Sayeed Muhammed, pokud se narodí syn. Ne, prohlásil Jan, nechtěl bych dát svému synovi islámské jméno. Chci, aby se jmenoval Isa (Ježíš). Otec vybuchl hněvem a začal Jana okamžitě bít. Tajné křesťanské shromáždění afghánských žen, které navštívil také náš tamní spolupracovník. Mlč, ty nevěřící! křičel. Pak nechal Jana znovu

21 V Afghánistánu, kde povstalci vytrvale vedou svatou válku proti zahraničním silám, neexistují žádné kostely, evangelizace je postavena mimo zákon a ústava země zakazuje konvertovat od islámu k jinému náboženství. (Na obrázku hlavní město Kábul ležící v úzkém údolí mezi horami Hindúkuše). zavřít do podzemního bunkru. Janův otec řekl otci Marie, který byl místním mullahem (islámským učencem), a také členem Talibanu, co se stalo. Mariin otec šel okamžitě za svojí dcerou a řekl jí: Tvůj manžel je nevěřící a proto musíš dítě potratit. Ale já také věřím v Ježíše Krista, odpověděla otci Marie. Mullahova reakce byla okamžitá. Udeřil svoji dceru takovou silou, že ji srazil na zem a vyrazil jí jeden zub. Následně začal do ležící dcery kopat ve snaze zasáhnout břicho. Pak Marii dovlekl k jejímu tchánovi a společně ji strčili do bunkru k manželovi. Jan vzpomíná, jak se vyděsil, když uviděl zbitou Marii, jak má na tváři množství modřin od utržených ran. Útěk z Afghánistánu Zatímco byli Jan a Marie zavřeni v bunkru, odvezl Janův otec jejich malého synka do rodiny jednoho ze svých přátel z Talibanu, žijícího v jiném městě, aby tam zatím pobýval s jeho dětmi. Pak se začalo rozhodovat, co udělat s Janem. Ostatní předáci z Talibanu začali Janova otce obviňovat, že svému synovi toleruje odpadlictví a trvali na tom, že Jan musí být usmrcen. O jejich rozhodnutí se dověděla Mariina matka, která vše pověděla Janově matce. Ta se 20. srpna 2013 v příhodnou chvíli vypravila do bunkru a vypáčila dveře místnosti, kde byli oba manželé zavření. Jan dostal od své matky dolarů, svůj počítač a nějaké věci na cestu. Matka Janovi a Marii řekla, aby okamžitě odjeli z Afghánistánu a ubezpečila je, že se postará o jejich syna a dá jim zprávu, jakmile to bude možné. Třebaže se Jan a Marie zdráhali svého syna opustit, na druhou stranu věděli, že se nacházejí v bezprostředním ohrožení života a synovi by stejně nedokázali pomoci. Navíc žili v přesvědčení, že u Janovy matky bude jejich synek v bezpečí. O několik hodin později dorazili do jednoho příhraničního města. Odtud Jan zavolal matce, která mu sdělila, aby se vrátili, že si myslí, že nebezpečí již pominulo. Jan s Marií se rozmýšleli, co udělat. Ale o několik hodin později jim matka zavolala nazpět, aby se v žádném případě nevraceli, protože je všude hledají vojáci Talibanu. Také jim řekla, že k tomu, co jim řekla 19

22 Turkmenové Majmene Uzbekové Mazáre Šerif Tádžikové Fajzábád Pamírové Nuristánci Pašajové NEOBYDLENÁ ÚZEMÍ ` Tádžikové Balúčové Zarandž NEOBYDLENÁ ÚZEMÍ Ajmakové Paštunové NEOBYDLENÁ ÚZEMÍ Kandahár Hazárové Kábul Dželálábád Talibán Paštunové Hazárové Tádžikové Uzbekové Turkmenové Ajmakové Nuristánci Balúčové Pamírové Pašajové Mapa Afghánistánu naznačující rozložení jednotlivých etnik v zemi i oblasti ovládané Talibanem. v předchozím rozhovoru, byla přinucena násilím. Musíte okamžitě zmizet, varovala oba manžele. Uprchlíci z Afghánistánu, Ježíšovi vyslanci Jan s Marií ještě toho dne uprchli do jedné středoasijské země, tak daleko, na kolik jim stačily peníze. V této zemi se pokoušeli zaregistrovat jako uprchlíci, avšak místní muslimští úředníci je odmítli kvůli tomu, že byli křesťanskými konvertity. Marie se navíc ještě nezotavila po utržených ranách od svého otce i tchána a měla stále velké bolesti. Jan ji proto odvedl k lékaři, který zjistil, že počaté dítě v jejím těle zemřelo a pokud nebude mrtvý plod odstraněn, zemře i ona. Lékař jim řekl, že operace bude stát dolarů. Jan již ale neměl skoro žádné peníze. Toho večera, zatímco Marie spala, Jan zoufalstvím plakal. Za této neřešitelné situace však během modlitby náhle pocítil, že ho Pán vede, aby svoji manželku pomazal olejem. Jan volal v modlitbě k Ježíši, aby zachránil jeho ženu i jejich nenarozené dítě. Po této vroucí modlitbě nakonec usnul únavou. 20

23 Když se následujícího rána probudil, podivil se, když uviděl, že Marie je již vzhůru a právě snídá. Přitom ještě večer nemohla skoro ani chodit. Následujícího dne vzal Jan Marii opět k lékaři. Po vyšetření lékař sdělil manželům neuvěřitelnou novinu. Nevím, jak je to možné, ale dítě je naživu! prohlásil lékař. Jan mu pak vyprávěl, co prožil oné noci, jak se modlil za svoji manželku i jejich nenarozené dítě ve jménu Ježíše. Je to očividný zázrak, řekl lékař. Za celou svoji praxi jsem se s něčím podobným Taliban vznikl někdy v roce 1994 v Kandaháru, druhém největším afghánském městě ležícím na jihu země (na snímku). Původ tohoto hnutí mudžáhedínů však sahá až k sovětské invazi z konce sedmdesátých let, kdy afghánští muslimové volali po společném džihádu proti komunismu. Jejich odboj byl tehdy financován také prostřednictvím CIA i zpravodajských služeb Pákistánu a dalších zemí. nesetkal. Lékař pak zavolal svoje kolegy z kliniky, aby jim pověděl, co se stalo a představil jim oba manžele. Jan jim mohl znovu vyprávět, co prožil, i vydat svědectví o Ježíši. Vraťte se nebo zabijeme vašeho syna Ale Taliban neustal ve svém pronásledování obou manželů ani poté, co Jan a Marie uprchli z Afghánistánu. Janovi nejdříve telefonicky vyhrožovali nějací radikálové z Pákistánu, později také ze Saúdské Arábie. Krátce poté, co Jan s Marií získali pasy, obdrželi od Talibanu zprávu, aby se vrátili do Afghánistánu a křesťanské víry se zřekli. Pokud tak neučiní, bude jejich dvouletý syn zabit. Pro splnění podmínek stanovili lhůtu do 4. října Jan se snažil udělat všechno, co mohl. Hovořil s velvyslancem, navštívil kancelář OSN pro uprchlíky. Sotva mu však mohl někdo pomoci. O několik dní později pak Janův otec předal jejich synka Talibanu, aby si tak uchoval úctu svých teroristických přátel. Jeden z příbuzných pak zavolal Janovi a Marii smutnou zprávu o splnění hrozby. Dověděli jsme se o smrti našeho dítěte pár dní po stanoveném datu 4. října, vypráví Jan. Taliban umístil obrázek našeho mrtvého syna na svých webových stránkách. Vražda malého chlapce šokovala Janovu matku i jeho pět sester. Ptali se, jak islámská víra ospravedlňuje vraždu dítěte kvůli jednání jeho otce. Janův otec jim řekl, že zabití chlapce obnoví před Talibanem jeho pošramocenou čest. Ženy pak otci řekly, že ony samy věří díky Janovu svědectví v Ježíše, stejně jako další lidé v jejich vesnici. Záhy jsme se od jednoho z bratrů mé ženy dozvěděli, že můj otec zabil mou matku i všech mých pěr sester a sám je pohřbil, vyprávěl Jan. Věřili jsme mu, protože jsme o nich od té doby již neslyšeli. 21

24 Prvním protestantským misionářem v Afghánistánu byl zřejmě Joseph Wolff ( ). Syn německého židovského rabína přestoupil ke katolické církvi pod vlivem knih řezenského biskupa Johanna Michaela Seilera a byl pokřtěn v Emauzském benediktinském klášteře v Praze. Později odcestoval do Anglie, kde přestoupil k anglikánské církvi. Od roku 1821 cestoval po Blízkém východě a přes území Turecka, Arménie, Turkmenistánu a Afghánistánu se dostal až do Indie. Díky Wolffově kázání v Kábulu v roce 1832 vznikla malá asi dvacetičlenná komunita křesťanů z etnických Afghánců. Jediný kostel v zemi byl postaven díky zahraničním křesťanům až v roce O tři roky později však byl zničen. Ačkoli byli Mariini bratři rovněž členy Talibanu, s rozhodnutím předáků zabít Janova syna důrazně nesouhlasili. A později, když Janův otec zabil svoji ženu a dcery, došlo dokonce mezi bratry Marie a bojovníky Talibanu k přestřelce. Mrtvé tělo nejstaršího bratra bylo nalezeno po několika dnech. Teroristé mu uřízli hlavu. Ale nejmladšímu bratrovi Marie se podařilo uprchnout. Když Mariin otec zjistil, že jeho žena byla tou osobou, která překazila plán Talibanu zabít Jana a Marii, otrávil ji jedem na krysy. Uprostřed všech těchto ran mohou Jan a Marie jen plakat, modlit se a volat k Bohu: Bože, ty to všechno víš. Ale i po všech těch tragických událostech dostává tento manželský pár různé výhrůžky. Jacísi lidé, kteří o sobě tvrdili, že jsou od policie, přišli jednou do jejich bytu a vyhrožovali jim, že budou posláni zpátky do Afghánistánu. Jednou byl Jan zatčen, ale advokátům se podařilo ho zase dostat na svobodu. Při jiném incidentu zastavilo před jejich bydlištěm několik automobilů, z nichž vystoupili nějací muži, kteří pak tloukli na dveře jejich bytu. Řekl jsem jim, že pokud mě přišli ve jménu Alláha zabít, nechť jdou dál a učiní tak, prohlašuje Jan. Muži po mých slovech znervózněli a nečekaně odešli. Touha pracovat pro Boží království V listopadu 2013 byli Jan i Marie pokřtěni. V únoru 2014 se narodil malý Isa, bez komplikací a naprosto zdráv. Vzhledem k trvajícím hrozbám ze strany Talibanu se musela rodina za osm měsíců šestkrát přestěhovat. Jan pokračuje ve vydávání svědectví a často rozmlouvá s různými afghánskými obchodníky a dalšími Afghánci v zahraničí. K této práci také začal používat internet, který mu umožňuje diskutovat s mnoha Afghánci žijícími v nejrůznějších částech světa. včetně někdejších muslimských studentů. Řada z nich se díky jeho mimořádnému svědectví stala křesťany a někteří z nich nyní dokonce začínají působit i v samotném Afghánistánu. Jan se v současnosti duchovně stará, jak prostřednictvím internetu, tak 22