20 let na cestě. Slovo na cestu

Transkript

1 Slovo na cestu Zpravodaj farnosti při konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie v Opavě únor let na cestě Papež František vyhlásil o první adventní neděli 30. listopadu 2014 Rok zasvěceného života, který skončí 2. února 2016 na svátek Uvedení Páně do chrámu. Jak je krásné a požehnané, že právě v tomto milostiplném roce 6. ledna 2015 jsme měly u nás obláčku naší kandidátky. Stékaly mi slzy po tváři, když jsem mohla prožívat tuto velkou událost, radost, radost ze zasvěcení! Radost ze zasvěcení mladé dívky, radost ze svého zasvěcení a svých spolusester Kněz několikrát zdůraznil, že povolání k zasvěcenému životu si ničím nezasloužíme, je to Boží dar! I naše kandidátka uslyšela Boží volání a odpověděla na něj. Změnu života vyjadřuje a bude připomínat nejen řeholní šat, ale i nové jméno, které novicka při obláčce dostala. Proč si Bůh volí právě toho či onoho, tu či onu, to je pro nás tajemstvím. Bůh volá a člověk svobodně odpovídá. Je krásné sloužit Bohu a bližním v zasvěceném životě. Rok zasvěceného života se však netýká jen zasvěcených, protože každý křesťan se svým křtem zasvětil Pánu. Tak jako duha má své specifické barvy, tak i v církvi jsou různé úkoly poslání, které mají dohromady tvořit krásnou duhu. Ráda bych povzbudila mladé lidí, kteří v dnešní době často oddalují svá životní rozhodnutí, aby naslouchali Bohu, poznali jeho vůli a věřili, že Bůh pro ně chce jen to nejlepší. Pomáhejme si všichni vzájemně modlitbou! Dostala jsem zajímavý dopis od příbuzných naší již dávno zemřelé spolusestry, kde píší: V rámci probíhajícího Roku zasvěceného života jsme se rozhodli uspořádat pouť po stopách našich duchovních příbuzných Na tuto pouť mě pozvali. Žasnu nad jejich vynalézavostí a opravdovostí duchovního života. Zcela správně pochopili, že tento Rok zasvěceného života je opravdu pro všechny, i pro laiky. Co uděláš Ty v tomto Roce zasvěceného života? S. Augustina SMFO

2 Večer Na nebi sbírá se vítr, zítřejší nachový vítr, a znova láska, znova, odedávna zpovzdálí překáží smrti. Jan Skácel Vzpomínka na otce Josefa Veselého Před pěti lety, 5. února 2010, povolal Bůh do věčného domova obětavého kněze P. Josefa Veselého, mého drahého bratra. Jeho život se dovršil a byl jistě pro mnohé z nás darem v lidském a zvláště duchovním a kněžském působení. Mnozí mu vděčíme za jeho starostlivost, péči, pomoc, příkladnou laskavost a věrnost. Celý svůj kněžský život prožil na Opavsku: v Ludgeřovicích, v Budišově nad Budišovkou, v Jaktaři a v Opavě. A v Opavě si přál být i pochován. A já, jeho sestra, děkuji všem, kteří jste ho měli rádi a pomáhali mu, kteří přicházíte k jeho hrobu, modlíte se, necháváte sloužit mše svaté a s láskou vzpomínáte. Díky Vám všem. Pán Bůh zaplať. V závěru jeho poslední básni jsou tato slova: Otcovská náruč plná lásky je otevřena v každý čas každého z nás obejmout po tomto našem putování. Marie Šišiková, sestra 2

3 Zajímá nás Jaký je postoj církve k registrovanému partnerství homosexuálních osob? V Katechismu katolické církve je objasněn pojem homosexuality, postoj církve a doporučení pro homosexuálně orientované (čl ): Homosexualita označuje vztahy mezi muži a ženami, kteří pociťují pohlavní přitažlivost k osobám téhož pohlaví. Její psychický zrod zůstává z velké části nevysvětlitelný. Církevní tradice, opírající se o Písmo svaté, vždy prohlašovala, že homosexuální úkony jsou vnitřně nezřízené a odporují přirozenému zákonu. Odlučují pohlavní úkon od předávání života. Nejsou plodem opravdového doplňování se, proto nemohou být schvalovány. Lidé homosexuálně orientovaní si nevolí svůj stav dobrovolně, pro většinu z nich je to zkouška. Jsou povoláni k tomu, aby naplnili Boží vůli ve svém životě, a jsou-li křesťany, mají spojit svoje těžkosti s obětí Pána na kříži. Od lidí mají být přijímání s úctou, jemnocitem a soucitem. Homosexuální osoby jsou povolány k čistotě. Skrze ctnost sebeovládání, nezištného přátelství, modlitbu a svátostnou milost se mohou a mají postupně přibližovat ke křesťanské dokonalosti. Registrované partnerství je snahou uzákonit homosexuální svazky v právních řádech států, aby se mohly stát jakousi alternativou k manželství anebo byly dokonce přímo postaveny na úroveň manželství se všemi právy a povinnostmi (např. sociální zvýhodnění, adopce dětí, jejich výchova apod.). Takovéto snahy začaly v Evropě v r. 1989, kdy Dánsko jako první evropská země přijala zákon o registrovaném partnerství. Tento příklad zanedlouho následovaly Norsko (1993), Švédsko (1994), Nizozemsko (1998) a Francie (1999). V České republice byl zákon přijat po deseti letech projednávání s účinností od V reakci na přijetí zákona se Česká biskupská konference vyjádřila takto: Církev požaduje, aby lidé s homosexuálními sklony byli přijímáni s úctou, jemnocitem. Vůči nim je třeba se vyhnout jakémukoli náznaku nespravedlivé diskriminace. Neexistuje ovšem žádný důvod pro přiznání přednostních práv kterékoli skupině lidí jen pro její sexuální vztahy. Rodina a život představují jednotu, kterou společnost musí chránit. Soužití, která nemají vést k rození a výchově dětí, veřejná moc nesmí institucionalizovat takovým způsobem, že by jim přiznávala podobný statut, jaký přísluší manželství a rodině. Podpora rodiny a manželství založeného na společenství muže a ženy patří k nejvýznamnějším úkolům každé společnosti. Při zkoumání vývoje zákonů o registrovaném partnerství a jejich postupného prosazování je patrné, že je to proces, který nekončí. Každým rokem přibývá zemí, které 3

4 takovýto zákon přijímají, anebo tam, kde byl přijat, jej rozšiřují (příkladem může být Belgie, která přijala v r nejjemnější formu registrovaného partnerství, aby ji pak za čtyři roky novelizovala na manželství osob stejného pohlaví se všemi právy, a to včetně adopcí dětí). Je to proces, který zasahuje do jedné z nejdůležitějších oblastí křesťanské morálky, oblasti povolání muže a ženy, jejich vzájemné lásky a výchovy dětí. Je to proces, který zpochybňuje hodnoty, na kterých jsou položeny základy křesťanského života, totiž manželství a rodiny v Božím plánu. P. Jan Czudek Z pokladů naší farnosti Příspěvek k dějinám farního kostela I. Zájemci o dějiny Opavy a Opavska se v řadě publikací mohou setkat s reprodukcemi rytin Jezdeckého portrétu Karla knížete s Lichtenštejna s vedutou města Opavy a Holdování opavských stavů knížeti ve farním kostele Nanebevzetí Panny Marie. Ne vždy však je u těchto rytin správné vročení a velmi zřídka i jejich původ. Obě byly pořízeny jako součást pamětního tisku z pera šlechtice Jana Václava Sedlnického z Choltic, který působil v lichtenštejnských službách a celé slavnosti se účastnil z titulu nejvyššího sudího opavského knížectví. Poněkud barokně rozvitý název jeho líčení, vydaný ještě v témže roce tiskem v Olomouci, zní: Sumární relati, kterak osvícené a vysoce urozené kníže a pán, pan Karel Eusebius z Boží milosti Svaté římské říše kníže a vladař domu Lichtenštejnského z Nyklšpurku, v Slezí kníže Opavské a Krnovské, dne 11. Augusti toho přítomného 1632 léta o páté hodině po poledni svůj šťastný vjezd k přijetí poslušného holdu od pánů stavův do knížectví Opavského a města svého Opavy vzíti jest ráčil a co se při tom paměti hodného způsobilo. To z této relati a v ní obsažených kuperštichův s obzvláštním zalíbením jeden každý dočísti a shlédnouti moci bude. Pro dějiny farnosti je zajímavý jak Sedlnického text sám, tak i ona rytina, která zachycuje interiér farního kostela Panny Marie. Nejprve obraťme však svou pozornost ke grafickému listu, při jehož prohlížení si všimněme poněkud podivné perspektivy a rytcově záměrné nepřesnosti v zachycení kostela upřednostňující před precizním zakreslením půdorysu kostela vlastní scénu holdování. V prvním plánu rytiny můžeme vidět tři skupiny účastníků holdování shromážděných kolem knížecího trůnu s baldachýnem, dle Sedlnického potaženým červeným sametem. Na trůně sedí mladý kníže Karel Eusebius a po jeho levici se nachází zřejmě postava Václava Sedlnického z Choltic, který během holdování četl listinu potvrzující opavským stavům jejich práva a zemská privilegia. Může se však jednat také o zemského hejtmana Václava z Oppersdorfu nebo jiného šlechtice z Lichtenštejnova okolí. Holdující opavští stavové se v uctivé úkloně nachází ve dvou skupinách před knížetem, Sedlnický hovoří dokonce o shromáždění v půlkruhu před trůnem. Skupina po levé straně trůnu, díky 4

5 perspektivě rytiny jakoby za trůnem, představuje zřejmě členy knížecí družiny. Druhý plán, pro mnohé zajímavější, nabízí pohled do gotického presbytáře kostela v centru s hlavním oltáře a pastoforiem k uchování Nejsvětější svátosti. Jednalo se o věžovitý, architektonicky zpracovaný svatostánek s bohatým členěním a výzdobou, vystavěný po straně oltáře při severní zdi presbytáře. Oltář, respektive jeho retabulum (část vypínající se nad oltářní mensu) si objednala opavská městská rada v roce 1488 u blíže neznámého vratislavského umělce. Retabulum bylo zhotoveno v průběhu roku, takže již o Vánocích roku 1489 proběhlo slavnostní odhalení oltáře, který dosahoval až ke klenbě kostela. Tím se podle kunsthistoriků řadí k nejvyšším gotickým oltářům v Evropě a nejvyššímu ve střední Evropě (byl výrazně vyšší než hlavní oltář ve farním kostele v Levoči, považovaný donedávna za jeden z největších). Jeho střed tvořila velká křídlová skříň s ústředním motivem Korunování Panny Marie Nejsvětější Trojicí, posazená na bohatě zdobenou oltářní mensu. V křídlech retabula byly situovány postavy apoštolů Petra a Pavla. Nad skříní retábl pokračuje složitou oltářní architekturou sloupů a nik, vyplněných postavami světců či andělů. V centru je umístěna socha Panny Marie Nanebevzaté. Na vrcholu retabula si pod klenbou můžeme všimnout, podobně jako u pastoforia, soustavy gotických fiál. Rytec zachytil i takové drobnosti jako dva svícny na oltáři a prostor pro kněze kolem oltáře ohraničený nízkou liturgickou mřížkou. Za povšimnutí jistě stojí gotické klenby kostela, jakož i dlouhá gotická okna s terčíkovým zasklením. Tento vzhled ztratil kostel Panny Marie po zničujících požárech v letech 1689 a 1758, po kterých byl chrám barokizován. Petr Tesař 5

6 Co mi přinesl kurz rozvoje osobnosti ženy Kurz ROSE nebo Kurz rozvoje osobnosti ženy proběhl v Opavě v pastoračním středisku minoritského kláštera, v sedmi setkáních, od konce září do začátku ledna. Účastnila se ho skupina patnácti žen. Přináším zde pohled některých z nich na to, co jim kurz dal. - Byla jsem na takovém kurzu poprvé a nových myšlenek bylo pro mě hodně. Kurz mi přinesl touhu něco ve svém životě změnit. - Kurz se mi moc líbil a přišel v době, kdy jsem právě něco takového hledala. Hlavou se mi honily všelijaké otázky, na které jsem neznala odpověď. Teď už vím, co můžu udělat pro sebe, a tak nepřímo i pro lidi kolem mě. Čím větší mám vybudovanou sebeúctu, tím mám větší úctu k druhým. - Na kurzu byly pro mě příjemné chvíle praxe práce ve skupinkách, práce na sobě. Líbilo se mi, jak jsme se všechny sobě otevřely a navázaly takové zase jiné vztahy. Z Irenky (lektorky) jako z osobnosti šlo moc cítit, že je ráda ženou a něco takového nám chce předat. Protože měl kurz u účastnic pozitivní ohlas, proběhne na podzim 2015 jeho pokračování. Jana Dostálová 6

7 Sčítání věřících 2014 Přinášíme výsledky sčítání věřících, které se uskutečnilo v neděli 12. října 2014: Statistika za rok 2014 farnosti Nanebevzetí Panny Marie v Opavě Pastorační činnost Křty 13 Svaté přijímání První svaté přijímání 1 Biřmování 0 Svatby 6 Svátost pomazání nemocných 91 Zaopatřených 16 Pohřby 77 Statistiku hospodaření přineseme v březnovém čísle Cesty. P. Jan Czudek 7

8 Kronika roku 2014 Leden Tříkrálová sbírka Tříkrálový průvod od kostela sv. Vojtěcha na Horní náměstí Mše svatá s požehnáním koledníčků v kostele sv. Vojtěcha Informativní schůzka s návštěvou ředitele Charity p. Jana Hanuše pořádal Klub sv. Anežky Denní stacionář pro seniory Beseda o masážích a rehabilitaci s panem Pavlem Veverkou, vedoucím Wellness centra CHO pořádal Klub sv. Anežky Denní stacionář pro seniory Týden modliteb za jednotu křesťanů Duchovní obnova pro muže, vedl ji o. Vítězslav Řehulka, téma Víra zraje krizemi pořádalo Centrum pro rodinu, středisko Opava pastorační středisko minoritského kláštera Přednáška Činnost řádové sestry ve vězeňské duchovní péči ; přednášející: sestra Filoména pořádal Klub sv. Anežky pastorační středisko minoritského kláštera. 25. a Výtvarné odpoledne šperky z křišťálové pryskyřice III pořádalo Centrum pro rodinu, středisko Opava pastorační středisko minoritského kláštera. Únor Tradiční bruslení pro všechny koledníky z Tříkrálové sbírky pořádala Charita Opava Zimní stadion Opava Informativní schůzka, zhodnocení Tříkrálové sbírky 2014 pořádal Klub sv. Anežky Denní stacionář pro seniory Přednáška na téma Bezpečnost seniorů přednášel a besedoval Bc. Zdeněk Zabloudil, zastupující ředitel Městské policie Opava pořádal Klub sv. Anežky ve spolupráci s Městskou policií Opava Denní stacionář pro seniory Manželský večer pořádalo Centrum pro rodinu, středisko Opava Orlovna ve Slavkově u Opavy Historie a budoucnost antibiotik přednáška Pharm. Dr. Marie Zajícové pořádal Klub sv. Anežky pastorační středisko minoritského kláštera Volejbalový turnaj Opa Cup 2014 mládeže opavského děkanátu víceúčelová hala v Hradci nad Moravicí Přednáška Jak na šmejdy o fenoménu předváděcích akcí pro seniory přednášely pracovnice Občanské poradny pořádala Charita Opava charitní dům sv. Anežky. Březen 3. a Adorace před začátkem postní doby konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie Promítání filmu Poslední vrchol promítání zajistila KDU-ČSL kino Mír Postní duchovní obnova vedl o. ThLic. Vojtěch Janšta na téma Pokání pořádal Klub sv. Anežky Církevní konzervatoř Opava Postní duchovní obnova pro manželské páry přednášeli PhDr. Hana Kušnírová a o. Petr Eliáš pořádalo Centrum pro rodinu, středisko Opava CZŠ sv. Ludmily, Hradec nad Moravicí Diecézní setkání hnutí Modlitby matek s účastí opavských zástupkyň kostel Sv. Ducha v Ostravě-Zábřehu Přednáška s besedou o svatých Svatost v proměnách věků s o. Vladimírem Ziffrem pořádal Klub sv. Anežky Denní stacionář pro seniory. 8

9 Přednáška s besedou Jižní Súdán, země krav o dobrovolnictví v Africe s MUDr. Zuzanou Fajkusovou pořádal Klub sv. Anežky pastorační středisko minoritského kláštera Noční bdění mládeže opavského děkanátu kostel sv. Petra a Pavla v Hradci nad Moravicí Bazárek dětského oblečení pořádala Charita Opava Charitní mateřské centrum Neškola. Duben Diecézní setkání mládeže s otcem biskupem mottem setkání byl verš z Matoušova evangelia Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské pořádalo Diecézní centrum mládeže Opava Přednáška o. Petra Smolka na téma Evangelii gaudium, radost evangelia apoštolská exhortace papeže Františka pořádal Klub sv. Anežky pastorační středisko minoritského kláštera Víkend pro ženy pořádalo Centrum pro rodinu, středisko Opava poutní místo Cvilín u Krnova Křížová cesta ulicemi Opavy zahájení v kostele sv. Vojtěcha Zpovědní den konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie Beseda s o. Pawłem Ziółkowskim, Th.D., na téma Farnost svaté Kateřiny v Opavě-Kateřinkách křesťanská společenství pořádal Klub sv. Anežky Denní stacionář pro seniory Mše svatá celebrovaná biskupem Mons. Františkem Václavem Lobkowiczem konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie Charitní DEN ZDRAVÍ pro Opavsko pořádala Charita Opava Prostor pro dobrá setkávání ve Společenském a obchodním centru Breda & Weinstein Svátost pomazání nemocných kostel sv. Vojtěcha Seminář o komunikaci pro manželské páry Centrum pro rodinu, středisko Opava pastorační středisko minoritského kláštera. Květen Běh o opavský koláč pořádala Jednota Orel Opava sady Svobody Studentský Velehrad 2014 konáno pod záštitou kardinála Dominika Duky, arcibiskupa pražského Velehrad Memoriál otce Jožky k uctění památky kněze Josefa Motyky okolí Stěbořic Promítání fotografií církevních památek u nás i ve světě s komentářem pana Karla Kleina a oslava Dne matek pořádal Klub sv. Anežky Denní stacionář pro seniory Setkání pro ženy pořádalo Centrum pro rodinu, středisko Opava pastorační středisko minoritského kláštera Poutní mše svatá ke sv. Janu Nepomuckému kostel sv. Jana Nepomuckého v Kylešovicích diecézní setkání seniorů s o. biskupem Františkem Lobkowiczem Ostravsko-opavské biskupství v Ostravě Poutní zájezd Hora Matka Boží, Králíky pořádal Klub sv. Anežky provázel nás o. Vladimír Ziffer z Moravského Berouna Noc kostelů kostel Sv. Ducha a kostel sv. Petra a Pavla v Jaktaři První svaté přijímání dětí konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie První svaté přijímání dětí kostel sv. Jana Nepomuckého, Kylešovice. 9

10 Novéna před slavností Seslání Ducha Svatého kostel Sv. Ducha Pouť k Panně Marii Opavské, Matce Milosrdenství hlavní celebrant: o. Peter Kerak kostel sv. Vojtěcha. Červen Svatodušní vigilie chrám Sv. Ducha Farní den farnosti Sv. Ducha minoritský sál a zahrada Výročí posvěcení konkatedrály Nanebevzetí Panny Marie Za Pavlem Křížkovským autobusový zájezd do Holasovic a Neplachovic pořádal Klub sv. Anežky Ministrantský výlet Dřevohostice První svaté přijímání dětí kostel Sv. Ducha Poutní mše svatá ze slavnosti Nejsvětější Trojice kostel Nejsvětější Trojice v Městských sadech Rozloučení před prázdninami, hodnocení činnosti klubu pořádal Klub sv. Anežky Denní stacionář pro seniory Slavnost Těla a krve Páně zahájení v kostele sv. Vojtěcha, ukončení v chrámu Sv. Ducha Mše svatá na ukončení školního roku Křesťanské mateřské školy kaple sv. Kříže Sluníčkové odpoledne pořádala Charita Opava Jáhenské svěcení ostravsko-opavský biskup František Václav Lobkowicz vysvětil 3 jáhny, jednoho z nich jako řádového jáhna (OFMConv.) konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie Mše svatá na ukončení školního roku kostel sv. Vojtěcha Osmnácté Františkánské setkání mládeže téma setkání: Učiň mě, Pane, svým nástrojem Cvilín u Krnova Kněžské svěcení ostravsko-opavský biskup František Václav Lobkowicz vysvětil 2 novokněze katedrála Božského Spasitele v Ostravě Sedmá pěší pouť Opava Velehrad pouť začala v konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie Červenec Změny ve farnosti: o. Pavel Cieslar odešel do Nového Bohumína, na jeho místo nastoupil o. Jan Czudek. Zároveň přišel jako nový kaplan o. Aleš Písařovic Diecézní setkání dětí s otcem biskupem Areál Kamenité na Prašivé Cyrilometodějská oslava ve Vlaštovičkách pořádala Charita Opava Pouť ke sv. Anně na trojmezí farností Letní diecézní setkání mládeže pořádala ostravsko-opavská diecéze Odry. Srpen Slavnost Porciunkule kostel Sv. Ducha Pouť opavského děkanátu za nová kněžská povolání a za rodiny Cvilín u Krnova Pouť mladých rodin v rámci diecézního setkání mládeže v Odrách Slavnost Nanebevzetí Panny Marie konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie. Září O. Mieczysław Augustynowicz odchází do farnosti Orlová Mše svatá na zahájení školního roku v pobočce CZŠ sv. Ludmily v Jaktaři Mše svatá na zahájení školního roku na opavských školách kostel sv. Vojtěcha Biskup Mons. Josef Martin Nathan a jeho sociální projekt Městečko Milosrdenství 10

11 v Bránicích u Krnova přednáška o. Jana Larische, Th.D. pořádal Klub sv. Anežky pastorační středisko minoritského kláštera Slezská pouť u Sv. Salvátora v Dolních Životicích Po stopách opavských hradeb procházka po hradbách s Mgr. Petrou Kaniovou pořádal Klub sv. Anežky Víkend pro ženy na Cvilíně pořádalo Centrum pro rodinu, středisko Opava Tradiční františkánská pouť na Svatý Hostýn pořádala farnost Sv. Ducha Poutní zájezd do Bruntálu a na Uhlířský vrch pořádal Klub sv. Anežky. Říjen Cesta slaví 20 let své existence Slavnost TRANZITUS přechod sv. Františka do nebe kostel Sv. Ducha Setkání schol v Litultovicích kostel sv. Bartoloměje v Litultovicích Diecézní ministrantská pouť a setkání s o. biskupem Havířov Výtvarné odpoledne malování na hedvábí pořádalo Centrum pro rodinu, středisko Opava pastorační středisko minoritského kláštera. 16. a Poutní mše svaté ze svátku sv. Hedviky kostel sv. Hedviky prohlídka kaple Neposkvrněného početí Panny Marie (v areálu kláštera františkánek na Kylešovské ulici) s výkladem Mgr. Petra Tesaře pořádal Klub sv. Anežky areál kláštera Noční bdění mládeže opavského děkanátu kostel sv. Vojtěcha Děkovná mše svatá za 20 let Cesty, sloužená v konkatedrále a následně setkání současných a bývalých členů redakce a služebně nejstarších dopisovatelů na faře Poutní mše svatá ze slavnosti sv. Hedviky kostel sv. Hedviky Beseda o církevních restitucích s generálním vikářem Mons. Martinem Davidem a o. ThDr. Danielem Víchou pořádal Klub sv. Anežky pastorační středisko minoritského kláštera Scholkový výlet pořádala farnost Panny Marie Hradec nad Moravicí. Listopad Vzpomínka na všechny věrné zemřelé mše svatá v kostele sv. Hedviky Dušičkové pobožnosti na Městském hřbitově v Opavě a na hřbitově v Oticích Mše svatá ze Vzpomínky na všechny věrné zemřelé kostel sv. Hedviky. 7. a Přenesení ostatků biskupa Josefa Martina Nathana Z Opavy do Branice Výtvarné odpoledne vánoční ozdoby z korálků pořádalo Centrum pro rodinu, středisko Opava pastorační středisko minoritského kláštera Přednáška o. Vladimíra Ziffra na téma Život sv. Jana XXIII., svatost dnešních dnů pořádal Klub sv. Anežky Denní stacionář pro seniory Řádová mše svatá OT konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie Duchovní obnova pro ženy pořádalo Centrum pro rodinu, středisko Opava středisko minoritského kláštera Přednáška plukovníka v. v. Ing. Františka Valdštýna na téma Mariánská úcta slovanských národů součást Cyrilometodějského dědictví Velké Moravy pořádal Klub sv. Anežky pastorační středisko minoritského kláštera Slavnost Ježíše Krista Krále celodenní adorace konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie. 11

12 Novéna před slavností Panny Marie počaté bez poskvrny prvotního hříchu kostel Sv. Ducha. 29. a Požehnání adventních věnců v různých opavských kostelech Adventní duchovní obnova Téma: Mše svatá slavím, nebo se jen účastním? přednášel o. Peter Kerak pořádal Klub sv. Anežky Církevní konzervatoř Opava. Prosinec Farnost Panny Marie má svoje webové stránky: Charita Opava získala cenu Neziskovka roku Adventní duchovní obnova pro manželské páry Témata: Sociální děloha a Jsme lidmi naděje? přednášeli manželé Lenka a Jiří Tkáčovi a o. Jan Larisch, Th.D. pořádalo Centrum pro rodinu, středisko Opava CZŠ sv. Ludmily Hradec nad Moravicí Mše svatá za všechny dobrodince Charity Opava kostel sv. Vojtěcha Povídání s o. Petrem Kříbkem o farnosti sv. Petra a Pavla v Opavě-Jaktaři pořádal Klub sv. Anežky Denní stacionář pro seniory Předvánoční posezení s koncertním vystoupením Ing. Jaroslava Černého pořádal Klub sv. Anežky Denní stacionář pro seniory Zpovědní den konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie Mše svatá s žehnáním hraček konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie Živý Betlém Stěbořice u kostela Tradiční vánoční koncert pořádala Umělecká agentura Karel Kostera chrám Sv. Ducha Vánoční divadlo dětí a mládeže farnosti Panny Marie konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie Svátek Svaté Rodiny Ježíše, Marie a Josefa při všech mších svatých v konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie obnova manželských slibů Závěr občanského roku 2014 v konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie a v kostele sv. Vojtěcha jsme uzavřeli rok 2014 mší svatou slouženou na poděkování Pánu Bohu za všechny dary a milosti, s bilancí a Te Deum. Mimo uvedené akce jsme se scházeli po celou postní dobu při pobožnostech křížové cesty, v květnu při májových pobožnostech v konkatedrále, v říjnu při modlitbě růžence v kostele sv. Vojtěcha a v adventu na rorátech v konkatedrále i v dalších kostelech v Opavě. Každý čtvrtek (mimo květen, červenec, srpen a říjen) jsme se mohli scházet při adoracích v kapli sv. Anny konkatedrály Nanebevzetí Panny Marie, každou středu v chrámě Sv. Ducha, mimo adorace v jiných opavských kostelech. Mimo obvyklé mše sv. byla každý měsíc jedna německá mše svatá v kapli sv. Anny konkatedrály Nanebevzetí Panny Marie. Každý první pátek v měsíci jsme se scházeli k pobožnostem k Nejsvětějšímu Srdci Páně v kostele sv. Vojtěcha a v kostele sv. Jana Nepomuckého v Kylešovicích a každou první neděli v měsíci v kostele Nejsvětější Trojice. K pobožnostem k Božímu Milosrdenství jsme se scházeli každý třetí pátek v měsíci v kostele sv. Vojtěcha a každý poslední pátek v měsíci v kostele sv. Jana Nepomuckého v Kylešovicích. Jednou měsíčně byla v kostele Sv. Ducha adorace pro maminky. 12

13 Každé druhé úterý se scházelo na faře při konkatedrále Nanebevzetí Panny Marie společenství dospělých, pod vedením jáhna pana Jana Gilíka, ke vzdělávání se ve víře. Každého 13. dne v měsíci byla v chrámu Sv. Ducha Fatimská pobožnost. Dále se scházeli: společenství mládeže při konkatedrále každý pátek v kostele sv. Vojtěcha při mši svaté a následně pak na faře, modlitební společenství ve farnosti Sv. Ducha každé úterý v kostele Sv. Ducha, společenství vysokoškoláků každé úterý v pastoračním středisku minoritského kláštera, Fatimské společenství každou středu v kostele Sv. Ducha, ke společné modlitbě nešpor se věřící scházeli v chrámu Sv. Ducha vždy po večerní mši svaté. Mimo to existuje v Opavě několik rodinných a dalších společenství, která se scházela pravidelně podle svého programu. Proběhla také řada sbírek na kněžský seminář, na potřeby biskupství, na misie a sbírky na opravu konkatedrály Nanebevzetí Panny Marie. Zpracoval Vladimír Ziffer st. 20 let na Cestě Za uplynulých dvacet let vyšla v Cestě spousta zajímavých článků. Některé z nich Vám opět přinášíme. Žena, muž a počítač Ženy si myslí, že slovo počítač je zcela správně mužského rodu, protože: 1. Chcete-li získat jeho pozornost, musíte ho nažhavit. 2. Má množství informací, ale sám o sobě je zcela bezradný. 3. Měl by pomáhat řešit problémy, ale většinou je sám problémem. 4. Jakmile si nějaký vyberete, zjistíte, že kdybyste počkala jen o chvíli déle, mohla jste mít lepší model. Muži se domnívají, že počítače by se měly přejmenovat tak, aby byly ženského rodu, protože: 1. Až na Boha nikdo nerozumí jejich logice. 2. Jejich vlastní jazyk, jímž komunikují s jinými počítači, nikdo jiný nechápe. 3. I ten sebemenší omyl, kterého se dopustíte, zůstává uložen v jejich dlouhodobé paměti, kde může být kdykoli vyhledán. 4. Jakmile si nějaký vyberete, utratíte půlku svého platu na doplňky. zpravodaj Cesta, březen

14 Vratné lahve Už jste byli v kině na Vratných lahvích? Moc by mě zajímalo, co si o filmu myslí někdo z vás, ale nepotkala jsem žádného seniora, který by na filmu byl a chtěl si o něm povídat. Je to hezky udělaný veselý film o smutných věcech a možná záleží na ladění diváka, jaký dojem si nakonec odnese. Nejvíc bych k Vratným lahvím přirovnala Svěrákovy filmy Na samotě u lesa a Obecná škola. V těchto filmech je postupně postaven před diváka problém, který postavy řeší, pak dojde ke krizi a očištění, prozření postav. Na samotě u lesa mají chalupáři z Prahy problém, jak slušně vystěhovat z chalupy dědu Komárka. Děda onemocní a oni zjistí, že bez něj chalupa není, co bývala, že ho mají rádi, a strachují se o něj. Konec? Děda dál bydlí na chalupě a rodina jej jako dědečka adoptuje. V Obecné škole je chlapec Eda díky svému učiteli Igoru Hnízdovi nadšeným obdivovatelem všemožných hrdinů. Jako správný kluk v pubertě hledá vzory mimo vlastní rodinu (zde je to pan učitel Hnízdo), aby nakonec zjistil, že hrdinou může být někdo tak obyčejný jako jeho tatínek. Základní linku příběhu pan Svěrák vždy dovedně rozkošatí a protká humorem, takže je na co se dívat, čemu se smát a o čem si povídat. U Vratných lahví je to podobné, ale i jiné. Učitel Tkaloun odchází do důchodu a doma se necítí dobře, a tak vezme práci ve výkupu lahví v supermarketu. Opět začne sršet humorem a laskavostí. Kdo není spokojen, je jeho žena, důchod si představovala jinak chtěla s manželem trávit víc času, obnovit vztah zatížený stereotypem. To se nakonec podaří. V klíčové scéně manželé přestávají hrát zaběhnuté hry a vztah se posunuje dál. Ve filmu jsem ale vnímala i druhou linii. Člověk se ocitne v důchodu. Má ještě dost sil, aby mohl něco dělat, být prospěšný. Před ním se otevírá nová životní etapa, a je jasné, čím bude končit. O tom ale raději nebudeme mluvit, nebo jen opatrně a rychle pryč. Důležité je pracovat, být užitečný, a tak na to zapomeneme jako, no jako na smrt. Ačkoliv se otázka po smyslu života během filmu nemůže nevnucovat, autoři zůstávají dlužni odpověď. No, koneckonců je to přece komedie. A tak pan Tkaloun poté, co jej v supermarketu nahradí automat na výkup lahví, nachází nové místo jako průvodčí výletního vláčku a vrací se ke svému erotickému snění. Filmem se prolíná písnička: Ani k stáru nemám o životě páru Mám trochu strach, že písnička vystihuje naši dobu a náš přístup ke stáří. Bezradnost. Stáří může být pošetilé. Ani k stáru nemusíš mít o životě páru. Dobrý začátek je si to přiznat. 14

15 A zůstat mladý v tom, že na otázky budu hledat odpovědi. Protože tak lze dospět k něčemu, co by se dalo nazvat moudré stáří. Mám štěstí, že znám několik moudrých starých lidí. Dovedou žít v přítomnosti a do budoucnosti hledí s důvěrou. Myslím, že to je jedna z věcí, které jako křesťané dlužíme tomuto světu, do kterého jsme byli vysláni. Ukazovat, že existuje smysl a že stáří je důležitá a vrcholná část života, který smrtí nekončí. Otevřeme se Duchu Svatému. S ním je možné tento úkol naplnit. Kateřina Šimečková zpravodaj Cesta, červen 2007 In memoriam Marie Ehlerová (* ) Narodila se na Palhanci měla šest sourozenců. Po základní škole vystudovala klášterní školu v Opavě. Na této škole později učila také její rodná sestra, která měla řeholní jméno Ema. Od roku 1933 začala Mici (tak jí všichni říkali) pracovat na proboštství jako úřednice. Po roce 1950 pokračovala v této službě na farním úřadě Panny Marie a tuto službu vykonávala až do roku Její práce spočívala především ve vedení účetnictví, korespondenci a vedení matrik. Ale starala se také o inventář kostela a o úklid a výzdobu. Zůstávají po ní především vzorně vedené matriky s krásným písmem. Je třeba připomenout i to, že těch zápisů jenom v křestních knihách bylo v letech 1950 až 1960 někdy až za rok, protože se většinou křtilo v porodnici. Byla věrnou pomocnicí děkana P. Františka Vičara v těžkých dobách stálých kontrol církevních tajemníků. Jsem jí vděčný, že i mně pomáhala v začátcích mého působení vnikat do celkové situace farnosti Panny Marie. Poslední léta pomalu ztrácela zrak a měla velké potíže s chůzí. Chtěl bych moc poděkovat především manželům Klapetkovým, kteří ji vozili na mši svatou, a paní Klaudii Wankeové, která o ni pečovala až do poslední chvíle jejího života. Kéž jí Pán za její věrnou službu naší farnosti i celé církvi odplatí věčnou slávou. Mons. Josef Veselý zpravodaj Cesta, říjen

16 STÁŘÍ JE DAR tak si ho užívejme! Milí čtenáři, dnes Vás chci upozornit nejen na postní duchovní obnovu, která bude 14. února, ale v předstihu i na poutní výlet do Pustkovce a Krásného Pole, kde se můžeme blíže seznámit s novou sakrální architekturou. Výlet se uskuteční v úterý 24. března, bližší informace budou zveřejněny v příštím čísle Cesty a na plakátcích. A teď nám ještě dovolte malý návrat do předvánočního času a přečtěte si, jak se v minulém roce dařilo našim pletařkám. Úspěchy našich pletařek V roce 2014 bylo upleteno kusů obvazů, které byly odeslány Společnosti svatého Vincence z Pauly v ČR. Společně s obvazy byly zaslány také ponožky, čepice a použité známky o celkové váze 61 kg a na poštovném bylo zaplaceno 782 Kč. Charita Opava zakoupila 36 kg bílé příze zn. Sněhurka. Od září jsme začali používat přízi ze Slovenska a některé pletařky si hradí přízi samy. Na peněžních darech jsme obdrželi Kč, které jsme předali do pokladny Charity Opava. Marie Kleinová Předvánoční posezení Prosincové setkání Klubu sv. Anežky bylo sváteční nejen tím, že se konalo krátce před Vánoci, ale i tím, že nám je svým vystoupením zpříjemnil pan Jaroslav Černý z Vávrovic, který vystupuje jako písničkář s kytarou převážně na křesťanských akcích. Mnozí jej znají z různých vystoupení jako například Noc kostelů, Noc venku, při duchovních obnovách nebo v klubech seniorů. To dnešní bylo z větší části věnováno vzpomínce na vynikajícího kněze a básníka, emeritního děkana Mons. Josefa Veselého, od jehož odchodu k Pánu uplyne v únoru již pět let. Mnohé z básní otce Josefa Veselého pan Černý zhudebnil, při zpěvu se sám doprovází hrou na kytaru. Svůj program uvedl procítěným přednesem básně Vánoce 1962, které její autor prožíval či lépe řečeno přežíval ve svých 33 letech ve vězení. První písničkou byla zhudebněná báseň Mamince, která vznikla také v souvislosti s jeho vězněním. Otázkou svědomí se zabývá báseň píseň Vina a odpuštění. Pro zpěvákův osobní život se důležitou, podle jeho sdělení, stala báseň Na cestách příštích dnů, kterou rovněž 16

17 zhudebnil. Mimo písně na texty otce Josefa Veselého zazpíval píseň Děkuji Ti, že mě znáš, na slova opavské básnířky paní Adély Senecké. Pan Černý se s námi rozloučil písní na svůj vlastní text Ty jsi můj Pán a Král, motivovanou osobním prožitkem, který mu připomenul slova apoštola Pavla Neboť když jsem slabý, právě tehdy jsem silný (2 Kor 12,10b). Vystoupení tohoto písničkáře bylo velmi působivé a tímto děkujeme ještě jednou jak jemu, tak vedení klubu, které tuto sváteční akci připravilo. napsala MH Přednáška Dřevěné kostely ve Slezsku a na Moravě Na naše druhé lednové setkání jsme pozvali Mgr. Romanu Rosovou z Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Ostravě. První zajímavost byla, že v ČR je celkem 35 dřevěných kostelů a z toho je 19 v našem kraji, převážně v Moravsko-těšínské oblasti. Kostely se v tomto kraji stavěly ze dřeva hlavně proto, že to byl nejdostupnější a nejlevnější stavební materiál a také proto, že lidé měli zkušenosti se stavbou chalup ze dřeva. Nejstarší kostely jednoduchého půdorysu a bez věží s dvouhřebenovými strmými střechami jsou ze 14. a 15. století. V 16. a 17. století se už objevují u kostelů přistavěné zděné sakristie pro uchování vzácnějších předmětů a staví se štenýřové věže a zvonicové patro. V 18. století se mění půdorys je kruhový, osmiboký, někdy také křížový, kostely mají věž, některé jsou i dvouvěžové, často mají krytý ochoz zvaný sobota. Než nám paní Rosová představila jedenáct nejznámějších a nejzajímavějších dřevěných kostelů našeho kraje, dozvěděli jsme se také, jaké dřevo se ke stavbám používalo, jaká byla výzdoba interiérů, řezby, výmalby (figurální, ornamentální) nebo vnější ochrana proti vlhkosti. Paní Rosová se nezabývá jen teorií. Její nadšení pramení i z práce v týmu, který tyto historické památky mapoval přímo na místě z hlediska historie i současnosti. Proto byla její přednáška pro nás velmi zajímavá a nebojím se říci, že jedinečná. Chceme poděkovat paní Mgr. Romaně Rosové, že mezi nás přišla. zpracovala DZ Program na únor: všechna setkání (kromě výletů) začínají v 16 hodin v Denním stacionáři pro seniory na Kylešovské ulici číslo 4, v domě U svaté Anežky, pokud není uvedeno jiné místo informativní schůzka, zhodnocení Tříkrálové sbírky

18 přednáška otce Dr. Jana Larische P. Richard Henkes, mučedník lásky k bližnímu (při příležitosti jeho mučednické smrti 22. února 1945 v koncentračním táboře v Dachau) bude v pastoračním středisku minoritského kláštera i pro širší veřejnost návštěva výstavy Země a její pán ve Slezském zemském muzeu, sejdeme se v 16 hodin před budovou muzea V sobotu 14. února 2015 budeme pořádat v Církevní konzervatoři v Opavě pravidelnou celodenní postní duchovní obnovu, kterou povede otec děkan ThLic. Jan Czudek na téma Výchova svědomí. Přihlášky přijímá Marie Smolková na tel. číslech nebo a Anna Foldynová na tel. číslech nebo , přihlásit se můžete do 10. února. za Klub sv. Anežky, dobrovolné sdružení CHO Drahomíra Ziffrová K zamyšlení Vážení čtenáři Cesty, v měsíci únoru opět po roce začíná postní doba. Bude proto užitečné, když se před jejím zahájením zamyslíme nad smyslem postu. K tomu mohou pomoci úvahy benediktinského autora Anselma Grüna o významu postu. V rané církvi byly pro křesťany postní dny dobou větší bdělosti pro Boha, dny ukončované společnou modlitbou nebo eucharistickým shromážděním. Půst spojoval křesťany v jedno společenství. Nebylo to žádné soukromé asketické dílo, nýbrž určitá forma společné modlitby a bdění. První křesťané se nepostili proto, že by se k tomu cítili Ježíšem nějak zvlášť povoláni. Naopak Ježíš se stavěl k postu spíše kriticky. Křesťané se postili, protože to byla pro jejich okolí známka zbožného a bohulibého života. Považovali půst za zbožné cvičení a zabudovali jej do praktikování své víry. Křesťané svou praxi řadí ke zkušenostem, které lidé udělali jak dávno před nimi, tak i v jejich době. A tyto zkušenosti byly zřejmě tak pozitivní, že se z nich mohla vyvinout praxe prvotní církve. V současné době můžeme říci, že půst není samoúčelný. Je to však prostředek duchovní kázně, který nás s modlitbou a almužnou může uvést do správného vztahu 18

19 k Bohu i k lidem. Pro správné chápání postu je rozhodující, abychom půst nebrali izolovaně, nýbrž především ve spojení s modlitbou. Půst je modlitba konaná tělem i duší. Pamatujme na to, že půst má z nás udělat lidi laskavější, citlivější a milosrdnější. Nedávejme si příliš velké cíle přehánění ničemu nepomůže. Půst nemá být pro nás trestem ani dobou strachu a negací života. Půst ukazuje, že se naše zbožnost musí vtělit, přijmout tělo, jako Boží Slovo přijalo tělo v Ježíši Kristu. Modlitba se stává tělem, jeli vyjádřena postem, zahrnuje i tělo. Pak není náš vztah k Bohu jen v naší hlavě, už neříkáme Bohu jen zbožná slova, nýbrž vyznáváme svým tělem, že po něm toužíme, že jsme bez něho prázdní, že jsme odkázáni na jeho milost, že žijeme jeho láskou a že se náš hlad nedá ukojit pozemskými pokrmy, nýbrž jen Bohem samým a každým slovem, které vychází z jeho úst (Mt 4,4). Tak při postu uskutečňujeme svou existenci tvorů, kteří jsou stvořeni Boží rukou a teprve v Bohu znovu najdou své naplnění; tvorů, kteří se nezastavují u darů, nýbrž usilují o samého Dárce, jenž je vlastním cílem jejich touhy. Kéž nás správné chápání postu povzbudí a provází celou postní dobu. Přejí senioři z Klubu sv. Anežky Zdroj: Grün, Anselm: Půst. Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří, Dětem : 200 let od narození svatého Jana Boska Chci být knězem Cesta Jeníka Boska ke kněžství byla velmi těžká. Denně docházel do Castelnuova za starým knězem Donem Calossem, který ho naučil za dva měsíce italskou mluvnici. Od Nového roku do Velikonoc se naučil z latiny tolik, že byl schopen překládat z latiny do italštiny a naopak. Starý kněz se z pokroků svého žáka nesmírně radoval a opakoval matce Markétě: Jeník má zázračnou paměť, jen ho nepřestaňte ke mně posílat. Jeníkův nejstarší bratr Antonín však jeho studium neviděl rád. Nadával mu: Líbí se ti lenošný život a my se budeme pořád krmit kukuřičnou kaší. Myslíš si, že my se budeme potit pro tvá studia? Tam si vezmi motyku a běž kopat jako já, my mudrců nepotřebujeme. 19

20 Jeník musel odejít z domu do služby na statek k Mogliům. Po celodenní práci se po večerech cvičil v latinské mluvnici. Skamarádil se s kluky ze sousedství a pozval je do seníku. Mladý apoštol si sedl uprostřed na otep sena a vyprávěl, vysvětloval katechismus, zopakoval nedělní kázání, nacvičil několik písní. Jednou se ho hospodář ptal, co chce v životě dělat, když tak miluje knihy. Chci být knězem. Ty chceš být knězem? smáli se mu domácí. Studia dnes stojí tisíce, tak devět, deset tisíc, rozumíš? Kde bys je nabral? Nevím, kde peníze naberu, ale jsem přesvědčen, že knězem budu, odpověděl Jeník. Když sloužil u Mogliů dva roky, vyhnal jednoho dne na pastvu krávy. Šel kolem strýc Michal, maminčin bratr. Zeptal se Jeníka: Jak se míváš? Jsi spokojen? Ale ne, strýčku, jak mohu být spokojen. Toužím stále po studiích a vidím, že léta utíkají. Bude mi už patnáct. Rozumím. Ale nech to na mně, já to spravím. Víš co, zažeň krávy domů, rozluč se s hospodářem a běž k mamince. Řekni, že tam večer přijdu, ať mě čeká. Strýc dal nějaké peníze, a tak se Jeník vrátil k Donu Calossovi, který slíbil, že ho připraví na gymnazijní studia. Bratra Antonína přiměla maminka, aby se odstěhoval z domu, a tak měl Jeník konečně klid. Zdálo se být všechno dobré, když náhle zemřel Don Calosso. To byla velká rána pro Jeníka, který nevěděl, jak dál. Nakonec ho přijali do latinské třídy na základní škole v Castelnuovo. Denně docházel z domu v Becchi a urazil tak dvacet kilometrů. Po nějakém čase mu maminka sehnala podnájem a každý týden přinesla synovi chléb a domácímu plat za pohostinství: trochu obilí, vína a vajec. Když maminka odcházela od posmutnělého Jeníka, říkala mu: Jeníčku, miluj především Pannu Marii. Ve škole to měl Jeník zlé. Spolužáci se mu posmívali, že mu bude brzy šestnáct a teprve začíná chodit do školy. Smáli se mu, že pochází z malinké vsi Becchi a nosí dlouhý kabát, koupený u vetešníka. Na posměšky spolužáků odpovídal Jeník úsměvem. Jeník si přivydělával prací u kováře a jeho maminka se domluvila s paní Mattovou z Chieri, že v novém školním roce za 21 lir měsíčně poskytne Jeníkovi byt. Chlapec si u sousedů a známých vyprosil dárek na studia nějakou výbavu, šaty, prádlo. A tak mohl po prázdninách v roce 1831 nastoupit na gymnázium v Chieri. Bylo mu šestnáct let, zatímco jeho spolužáci byli o čtyři roky mladší. Pramen: P. Alberti, Světec Don Bosko jáhen Josef Janšta ilustrace Marie Hankeová 20