Pranostiky na listopad

Transkript

1 Obsah Pranostiky na listopad Zprávy z radnice Starostovo okénko Výpis z usnesení Rady města Jemnice Co se děje Víte, že... Běh Terryho Foxe Jemnické děti s princeznou Annou TRW DAS Su-Terén vyplňuje smysluplně volný čas Sto let od uzavření pivovaru v Budíškovicích Jemnická věž Občanská sonda O naplněném smyslu jednoho života Tajemné podzemí Kulturní a společenský přehled Program kulturních a společenských pořadů Kino Jemnice 2. ročník soutěže rockových kapel Ven z garáží Mladý Náhlovský opět v Jemnici Cesta za poznáním Výstava s pohledem do středověku Skauti Společenská kronika Okénko přírody Perlička kropenatá Podzimní zkoušky loveckých psů Penízovka sametonohá Okénko zdraví Nemoc jako výzva Co je PRESBYOPIE? Sportovní okénko Den v pohybu Hokejové okénko Atletický čtyřboj v Třebíči Obce Jemnického mikroregionu Kulturní kalendář Jemnického mikroregionu Jemnický mikroregion vydal kalendář Radotice Mladoňovice Obrazový seriál Pranostiky na listopad Když krtek v listopadu ryje, budou na vánoce létat komáři. Nepřijde-li sníh na Vše svaté v noci, přijde o Martinu s celou mocí. Po svatém Martinu zima nežertuje. Sníh na svatou Kateřinu věští vysoké obilí. Ondřejův sníh zůstane ležet sto dní. 1

2 ZPRÁVY Z RADNICE Výpis z usnesení č. 8/2007 Rady města Jemnice ze dne Rada města schvaluje: Zápis ze schůze Rady města Jemnice č. 7/2007 ze dne Dotazník k domu zvláštního určení (DPS) Na Předlískách č.p a 1155 předložený Správou majetku města, s.r.o., Romana Havelky 994, Jemnice. Výběrové řízení na dodavatele stavby Stavební úpravy cestní sítě v zámeckém parku v Jemnici II etapa, které se uskutečnilo dne s následujícími výsledky: Dodavatel stavby: SMM s.r.o. Jemnice, Romana Havelky 994, Jemnice. Přidělení bytu č.1 (2+1) v ulici Větrná 1058 v Jemnici. Přidělení bytu č.4 (2+KK) v ulici Na Předlískách 1150 v Jemnici. Ukončení nájemní smlouvy na byt č.4 v ulici Na Předlískách 1150 v Jemnici dohodou k Žádost o souhlas se změnou nájemní smlouvy na byt č.4 na ulici Větrná Zvýšení nájemného od do za byt na 21,31.-Kč/m2 a za byt se sníženou kvalitou na 17,50.-Kč/m2. Výměnu bytů č a č , ulice Budějovická 753, Jemnice. Prodloužení nájemních smluv. Žádost o pronájem garáže v areálu zámku, Havlíčkovo nám.8, Jemnice. Změnu nájemní smlouvy na nebytové prostory v bývalém autoparku z původních 100 m2 na 50 m2. Nabídku firmy Jemnice OnLine, družstvo Znojemská 745, Jemnice na vybudování kompletních datových rozvodů v panelovém domě na ulici Větrná č.p Záměr pronájmu části střechy na panelovém domě č.p cca 5m 2. Navýšení nájemného od na dvojnásobek základního věcně usměrňovaného nájemného, t.j. 42,62 Kč/m 2, předložené od firmy Správa majetku města, s.r.o. Romana Havelky 994, Jemnice. Pronájem části pozemku p.č. 115 v k.ú. Jemnice. Pronájem pozemků p.č. GP 3078/1 o výměře 7461 m2 a PK 3078/2 o výměře 1000 m2 v k.ú.jemnice. Dohodu o vzájemné spolupráci při zajišťování veřejného pořádku a bezpečnosti mezi městem Jemnice se sídlem Husova 103, Jemnice, zastoupené Ing. Miloslavem Nevěčným starostou města a Policií České republiky Obvodní oddělení Jemnice se sídlem Lípová 924, Jemnice zastoupenou npor. Václavem Komendou vedoucím obvodního oddělení. Bezplatný pronájem kinosálu na divadelní představení Postel plná cizinců. Rada města ukládá: Svolat jednání s firmou PATEB, s.r.o. Jemnice Rada města bere na vědomí: Informaci o činnosti HZS a SDH v Jemnici přednesené velitelem PS Jemnice ppor. Jiřím Čechem. Průběh investičních akcí ve městě. 2

3 Upozornění SMM, s.r.o., Romana Havelky 994, Jemnice o neplacení služeb. Žádost firmy JaroNet s.r.o., Kapinusova 1093, Jaroměřice nad Rokytnou o umístění vysílače na bytový dům na ulici Větrná č.p Nabídku firmy JaroNet s.r.o., Kapinusova 1093, Jaroměřice nad Rokytnou o zasíťování bytových jednotek na ulici Větrná pro připojení do sítě Internet. Nabídku firmy Jemnice OnLine, družstvo Znojemská 745, Jemnice na vybudování kompletních datových rozvodů v panelovém domě na ulici Větrná č.p Rada města neschvaluje : Žádosti o přidělení bytu. Nabídku od Vydavatelství Ivo Divišek se sídlem K Biřičce 1237, Hradec Králové na vydání publikace Vysočina města a obce. Rada města pověřuje: Pana Bc. Václava Vyhnálka a pana Stanislava Bradu k přípravě a organizačnímu zajištění návštěvy delegace z partnerského města Reszel. Ing. Bc. Pavol Bátor, místostarosta města Co nového na Vysočině říjen 2007 Naše kancelář v Bruselu musí sloužit celé Vysočině V úterý 9. října, tedy o dva dny dříve než došlo k oficiálnímu otevření Českého domu v Bruselu, byla v tomto domě otevřena kancelář kraje Vysočina. Po několika letech zvažování pro a proti, kdy byla nahrazována naše stálá kancelář v Bruselu jednak pobytovými programy zaměstnanců krajského úřadu hrazenými z evropských peněz a jednak poměrně častými návštěvami Bruselu, otevřela Vysočina společně s dalšími sedmi kraji v Bruselu svoji stálou kancelář. Další krok, který musí následovat, je, že nabídneme služby kanceláře kraje Vysočina v Bruselu našim městům a obcím, mikroregionům, podnikatelům, neziskovým organizacím a dalším subjektům, které budou vzhledem k postupující integraci Evropy a zkracování vzdáleností stále častěji řešit některé své záležitosti i v Bruselu. Jsem totiž přesvědčen, že jedině při tomto přístupu kraje se naše kancelář umístěná v sedmipatrovém domě v Bruselské ulici Trone v těsné blízkosti stálého zastoupení ČR v Bruselu stane jakousi základnou Vysočiny v Bruselu, sloužící všem potřebným. Osobně si nemyslím, že je správné, abychom problémy a záležitosti každé firmy nebo vesničky řešili v Bruselu. Na druhé straně již z krátkých historických zkušeností plyne, že po našem vstupu do Evropské unie, je vznik určitého krajského zázemí Vysočiny v Bruselu velmi důležité. Zejména pro zachování naší konkurenceschopnosti, především potom z hlediska prosazování specifických krajských zájmů je existence naší kanceláře nezbytnou podmínkou. Velmi poučná pro nás byla v tomto smyslu návštěva bruselské kanceláře nebo v tomto případě spíše zastoupení našeho partnerského regionu Friuli-Venezia Giulia. Rozlehlý dům přímo vlastněný italským regionem, čtyři stálí pracovníci, dva stážisté, tolik pouze velmi stručná informace o materiálně technickém zabezpečení. Za sebe na závěr dodávám, že se pořád domnívám, že hlavním obhájcem našich zájmů v Bruselu musí být český stát prostřednictvím svého stálého zastoupení. Na druhé 3

4 straně jsem přesvědčený, že je správné, pokud kterýkoliv občan Vysočiny jedoucí do neoficiálního hlavního města Evropy Bruselu, má nyní možnost se obrátit na naši kancelář s žádostí o pomoc, radu, sjednání schůzky či jinou podporu. Pro JL napsal Miloš Vystrčil, hejtman Vysočiny CO SE DĚJE Víte, že... ubývá pamětníků, a tak se o dvě generace podívejme zpět. V roce 1946 bylo rozhodnuto o výstavbě nové školy v Jemnici na nivě, která dříve patřila hraběti Pallavicinimu ve východní části Jemnice. Bylo potřeba vybudovat nejprve příjezdovou cestu. Zrušeno bylo hřiště na kopanou u kostela sv. Víta /vybudováno v zámeckém parku/ a začalo se s výstavbou školního areálu. Dvě křídla chlapecké a dívčí školy spolu s tělocvičnou, jídelnou a halou uprostřed byly skutečně krásným projektem. Po počáteční velmi rychlé výstavbě došlo však v roce 1948 k zastavení výstavby. Bylo rozhodnuto rozestavěné budovy poskytnout na průmyslovou výrobu, i když škola v Jemnici byla na řadě míst. Zaměstnanost a práce pro lidi měla však přednost. Osud budov však byl od začátku podivný. Nejdříve zde měla být výroba klavírů, později podnik Regula, nakonec zde byl sklad armády a nábytku. Až v roce bylo rozhodnuto v pravé části umístit závod Slavona výroba pracovních oděvů, přestěhovaný z bývalé Pánkovy továrny v Podolí a střední a levou část přestavět pro podnik ČSAO /Československé automobilové opravny/. Teprve později, po jejich zrušení, zde začal výrobu dnešní závod Motorpalu. Byla dostavěna zadní hala, galvanovna, vrátnice a další části. Tím se stal Motorpal dominantním zaměstnavatelem v Jemnici a zůstal jím doposud. Sousední Slavona, později Otavan, který zaměstnával ženy z Jemnice a okolí nakonec v roce 2005 ukončil svoji činnost. Dnes celý objekt chátrá, snad se najde jeho další využití a pomůže snížit nezaměstnanost v Jemnici a okolí. Nebo jej stihne osud mnoha továrních budov jako jinde? Změnilo se zde za 50 let i okolí. Zmizely další pole, zahrady. Byly postaveny byty u Motorpalu, na Široké ulici, prodejna Jednoty s restaurací, budova bývalých Lidových milicí, sklad zeleniny, technické služby, garáže, rodinné domky. A tak se proměnila celá východní část Jemnice. Staré fotografie však připomínají, hlavně těm mladým, jak vypadala tato část Jemnice před 50 lety. Pro JL napsal Vladimír Hrbek Běh Terryho Foxe V letošním roce proběhl již 15.ročník mezinárodní humanitární akce Běh Terryho Foxe.Běh navazuje na tradici, která se zrodila v Kanadě před více než 25 lety, kdy se mladý Terry Fox zasažený rakovinou vydal na svůj maratón naděje a uspořádal sbírku na podporu onkologického výzkumu. 4

5 V Jemnici tato akce proběhla dne v klidném a hezkém prostředí městského parku.akci přálo i počasí, ačkoliv tomuto dni předcházely deštivé a chladné dny. Zúčastnit se mohly jak děti z MŠ a ZŠ, tak i jemnická veřejnost. Za přispění pomoci DDM a 8.A děti prožily zajímavé soutěžní dopoledne.třídní kolektivy po absolvování běhu plnily kvízové úkoly, vyzkoušely si různé zábavné disciplíny, např. hod míčkem na cíl, chůzi na chůdách, stavění pyramidy z plastových víček, slalom s míčem a další. Zejména mladší děti všechny úkoly plnily s velkým nadšením a snahou dokázat si, co všechno zvládnou, na ty nejmenší se přišli podívat i rodiče. V letošním roce se Běhu Terryho Foxe v Jemnici zúčastnilo 650 běžců ( o 16 méně než loni) a na výzkum rakoviny byl vybrán finanční obnos ve výši Kč, tj. o 883,50 Kč více než loni. Všem touto cestou děkujeme a těšíme se na příští ročník. Za ZŠ Mgr. Vladimíra Koprová Jemnické děti s princeznou Annou Princezna Anna je na návštěvě ČR. Za svůj pobyt již stihla navštívit Velkou Pardubickou, poznat Pražský hrad a také zámeček Lány, kde 15. října měla na programu představení projektů nadačního fondu Václava a Livie Klausových. Protože se nadační fond převážně specializuje na činnost v dětských domovech, sjelo se do Lán asi 50 dětí ze všech koutů ČR. Mezi nimi byli i Tereza Vaňharová, Gracián Svačina, Hana Kotlárová a ředitelka DD Jemnice Bc. Dagmar Průšová. Svůj největší zážitek shrnuje osmnáctiletá Tereza:,,Princezna mi nejdříve přišla velmi vážná, ale když přišla a zeptala se, co plánuji do budoucna, odpověděla jsem, že chci ještě dělat nástavbu a potom vyšší odbornou školu. Pracovat se ti teda moc nechce, zavtipkovala se mnou. Usmála jsem se a řekla, že moc ne. Ona se usmála také a věnovala se dalšímu. Postupně pohovořila s každým z nás. Zajímalo jí, čemu se chceme věnovat, jak si představujeme svou budoucnost ap. Po konverzaci s dětmi její Královskou výsost čekal další program. A jak řekla Livie Klausová:,,Princezna má dnes den ve znamení charity a pomoci. Proto hned po setkáni s dětmi nastoupila do auta, které ji odvezlo mezi seniory, kteří mají také co do činění s nadačním fondem Klausových. Pro JL napsal Gracián Svačina, DD Jemnice TRW DAS opět po letech překročil hranici tisíce zaměstnanců Závod TRW-DAS a.s. Dačice je součástí skupiny závodů TRW Automotive, které mají ústředí ve Spojených státech amerických ve městě Livonia ve státě Michigan. TRW-DAS nemá příliš dlouhé dějiny. Firma OZAP Praha z pověření vlády zahájila v roce 1961 výstavbu provozu na chladírenskou techniku v místě dnešního závodu. Po dokončení výstavby byla zahájena výroba součástí pro osobní a nákladní automobily a traktory. Právě rok 1965 je považován za zahájení strojírenské výroby v dačickém zá- 5

6 vodě. V roce 1968 přebral závod výrobu řízení pro osobní automobily Škoda a v roce 1972 výrobu řízení pro nákladní vozy AVIA. Ve stejném roce bylo zřízeno samostatné konstrukční oddělení, které vyvíjelo nové hřebenové řízení pro osobní automobily Š 105 a 120, na něž navazovaly vozy Favorit a pozdější modely vozů Škoda. Na základě privatizačního projektu vznikla z Dačických strojíren akciová společnost TRW-DAS. Firma TRW Inc. zastoupená svou dceřinou společností TRW GmbH für industrielle Beteiligungen získala k % podíl akcí. TRW-DAS se skládá ze dvou divizí. Divize Řízení je součástí skupiny Linkage & Suspension Europe se sídlem v Koblenzi (Německo). Vyrábí se zde vnější kulové klouby, svislé kulové klouby, duté klouby, řídící ramena, vodící tyče a axiální klouby. Závod Ventily je součástí skupiny Engine Components. Evropské vedení sídlí v Barsinghause (Německo). V rámci této divize se produkují sací a výfukové ventily pro mezinárodní výrobce spalovacích motorů. V květnu roku 2006 byl v Dačicích také zahájen provoz nového TSCD centra (Centrum technické podpory), kde v současnosti pracuje 45 zaměstnanců převážně na inženýrských pozicích (konstruktéři, zkušební inženýři, zkušební technici). Dnes patří společnost TRW-DAS mezi největší a nejvýznamnější zaměstnavatele v okrese Jindřichův Hradec. Od roku 2003, kdy zde bylo zaměstnáno 772 pracovníků, se společnost rozrostla na dnes úctyhodných 1021 zaměstnanců, což je nárůst pracovní síly za poslední čtyři roky téměř o 25 %. Z výše uvedeného je již na první pohled patrné, že společnost se dynamicky rozvíjí a rozrůstá. Do Dačic přicházejí jak další nové výrobní zakázky, tak i mnoho nových mezinárodních projektů. Tento trend by měl pokračovat i v budoucnu. Z toho vyplývá, že TRW-DAS bude i v příštím roce potřebovat nové zaměstnance, a to převážně na pracovní pozice operátor výroby (zde najdou uplatnění především lidé s výučními obory obráběč kovů, mechanik-seřizovač či strojní zámečník), výrobní technolog, konstruktér, zkušební inženýr či technik kvality. Jelikož v dnešní době je velkým problémem mnoha firem najít zaměstnance s odpovídající kvalifikací pro danou pracovní pozici, nechce TRW-DAS jen pasivně čekat, zda se nějaký vhodný kandidát přijde o práci ucházet. Zahájila proto od letošního roku úzkou spolupráci se Střední školou technickou a obchodní v Dačicích. Zároveň pokračuje velmi dobrá spolupráce s Vysokým učením technickým v Brně. Potvrzením těchto dobrých vztahů bylo také slavnostní předání peněžního šeku zastupitelům této VŠ, a to na částku $, které se uskutečnilo 20.září v prostorách Centra technické podpory. Více informací o společnosti TRW DAS, a.s. můžete získat na internetových stránkách Kontaktní údaje: TRW DAS, a.s., Strojírenská 160, DA- ČICE II. Personální oddělení: Divize Řízení: Bc. Aleš Čech, tel.: , ales.cech@trw.com. Divize Ventily: Mgr. Marie Závodská, tel.: , marie.zavodska@trw.com. Pro JL napsal Bc. Aleš Čech Su-Terén vyplňuje smysluplně volný čas Již měsíc funguje v Moravských Budějovicích klub Su-Terén. Provozuje jej občanské sdružení STŘED a je součástí Programu pro mládež, který pod hlavičkou sdružení fun- 6

7 guje nejen v Třebíči, ale právě také v druhém největším městě okresu. Su-Terén má dveře otevřené pro děti a mládež ve věku od sedmi do osmnácti let, které trápí sociální handicap, například nedostatečné ekonomické zajištění rodiny, nepodnětné rodinné zázemí, výchovné problémy atd. Svůj volný čas tráví tyto děti neorganizovaně, tedy většinou na ulici. Hlavním cílem zařízení je podpořit samostatný a zdravý vývoj mladých klientů, aby svým jednáním nepůsobili škodu sobě ani svému okolí. To by mělo mít vliv na smysluplné trávení volného času klientů, utváření hodnot, posílení sebevědomí a odpovědnosti za jejich jednání a v neposlední řadě také na snížení přestupků a trestné činnosti v dané lokalitě, vysvětlila pracovnice klubu Su-Terén Markéta Dokulilová. Klub proto mladým nabízí zejména volnočasové aktivity, sportovní či výtvarně umělecké vyžití, víkendové pobyty, výchovně rekreační tábory, které již mají svou tradici a také poradenství. Na měsíc říjen plánuje Su-Terén výrobu draků i drakiádu, filmové odpoledne, malování na obličej a další. V době podzimních prázdnin navíc zájemci stráví dva dny na Jalovci. Su-Terén sídlí v ulici Purcnerova a je otevřen dva dny v týdnu, vždy v úterý a ve čtvrtek od 13 do 17 hodin. Projekt Program pro mládež v Moravských Budějovicích je realizován za podpory Finančních mechanismů EHP/Norska v rámci programu Blokový grant/. Děti proto nemusí platit ani korunu. Kontakt: Petra Tučková, tel: , tuckova@stred.info Pro JL napsala Vladimíra Valová Sto let od uzavření pivovaru v Budíškovicích V letošním roce uplynulo 100 roků od zrušení pivovaru v obci Budíškovice a 103 roků od poslední várky piva. Jelikož dosud nebyla v žádné publikaci zpracována historie tohoto pivovaru, který se nachází v Jemnickém mikroregionu, rozhodl jsem se pro její sepsání. Ozdobou této obce je rozsáhlý zámek, který je spjat s historií panského pivovaru, vystavěný v nynější podobě v letech 1690 s jedním patrem do čtverce, který je na nádvoří zdoben arkádami. Nad vchodem do zámku je umístěn erb Wallisů. Dále nad vchodem do zámeckého sklepa (z nádvoří) je vytesáno poprsí strážce sklepa s halapartnou a s korbelem. Do nádvoří, které je zdobeno kašnou, vybíhá zámecká kaple sv. Josefa, připomínaná již roku Za zámkem se rozkládá rozlehlý park, do něhož se sestupuje z prvého poschodí zámku dvojitými schody. Budíškovice byly středem zvláštního deskového statku, který již v 17. století Červeným Hrádkem a později Horní Slatinou se zaokrouhlil, mívaly Budíškovice mimo zámek a dvůr i pivovar (budova č. p. 19, dnes sousedící s požární zbrojnicí) a vinopalnu. Dne 9. dubna 1678 koupil statek budíškovický za zlatých Maxmilian Leopold svobodný pán z Cantelmo od Ugartů, jemuž se podařilo značně zaokrouhliti panstvíčko s tvrzí, dvorem a pivovarem Horní Slatinou a pustou vsí Strážovem. Maxmilian Leopold svobodný pán z Cantelmo přestavěl zámek v Budíškovicích kolem roku Zemřel v Budíškovicích Inventář pozůstalosti z vypočítává v zámecké knihovně knih. V dvorech na panství se chovalo 6 tažných volů, 6 býků, 89 dojnic, 33 jalovic, 38 kusů vepřového dobytka a 941 ovcí, poddaných bylo 125. S tímto inventářem sluší se porovnáti přiznání k dani komínové, které učinil roku 1671 za 7

8 panství budíškovické tehdejší úředník Štěpán Ignác Pacher; týž vypočítává v Budíškovicích zámek, sladovnu, pivovar, palírnu, dvůr a ovčírnu. Poslední vůlí z roku 1703 ustanovil dědičkami manželku svou Annu Kateřinu roz. z Lindenspirnu a dceru Marii Ludvíku. Kateřina provdala se po druhé za hraběte Františka Viléma ze Schellardu a vládla vyplativši dceři zlatých, statkem do roku 1718; 25. února toho roku pustila jej manželu a dceři. Po smrti její (1723) prodal hrabě polovici statku své nevlastní dceři Marii Ludvice, svobodné paní z Cantelmo, za zlatých. Ta však předlužila statek, až konečně zemský úřad nařídil nejdříve administraci panství a konečně rozkázal dne Budíškovice s Červeným Hrádkem i Horní Slatinou veřejnou dražbou prodati. Nejvyšší podání učinil hrabě Felix Sobek z Kornic ( zlatých). Koupě byla potvrzena a dne přejal plnomocník nového majitele panství. Ze zásob při dvoře v Budíškovicích převzal slad (měřici po 1 zlatém a pěti krejcarech), sáh dříví po 24 krejcarech, cent chmele po 22 zlatých. Tenkráte (roku 1744) byla panská hospoda pronajata Šebestiánovi Šmigmátoru za 15 R. ročních, řeznictví pak současně za dalších 15 R. a 4 R. král.,,krejcaru masného. Hospodský povinen byl šenkovati výhradně budíškovické pivo a pálené zdejšího,,panského žida nájemníka. Hospodský se zavázal míti vždy pro vrchnost při pobytu jejím v Budíškovicích dostatek masa hovězího a telecího z dobrého dobytka; případnou porážku a výsek panského dobytka musel obstarati zdarma. Poslední zmínka o budíškovickém pivovaru v historické literatuře je z roku 1750, kde dle vrchnostenského přiznání se tohoto roku v pivovaře navařilo 265 sudů piva. Budíškovice pivovar založen před rokem 1760 Majitelé: Josef Antonín hrabě Wallis Arnošt hrabě Wallis Nájemci a sládci: Václav Čadek 1882 Tomáš Novotný Julius Porák Výroba / výstavy: hl 1901 / hl 1902 / hl 1903 / hl V roce 1907 byl pivovar zrušen. Použitá literatura: 8

9 Likovský Z.: Pivovary československého území Praha 2006 Tiray J.: Vlastivěda Moravská, Dačický okres. Brno 1925 Hosák L.: Hrady, zámky a tvrze jihozápadní Moravy Pro JL napsal Jan Němeček Jemnická věž Katedrály, kostely, kaple a kapličky mají své charakteristické znaky. Svou vnitřní dispozicí i vnějším vzhledem jsou podřízeny svému účelu a symbolice. Hlavní loď vytváří svou vrstevnicovou horizontálou /ochozy s kůrem/ prostor ke shromažďování lidu k bohoslužbě a věž okny odlehčenou vertikálou zdůrazňuje transcendentní dimenzi každé liturgie. Nad presbytářem bývá navíc malá věžička nazývaná sanktusník s jedním malým zvonem. Jeho pravidelné používání je zachováno jen v některých venkovských farnostech s nepřerušenou tradicí. Vyzváněním se připomíná, že právě probíhající bohoslužba dosáhla svého vrcholu v tzv.proměňování. Pozdvižení hostie a následně kalicha bylo pro kostelníka výzvou k zazvonění. Obvykle z tohoto střešního jezdce jak byl také sanktusník nazýván - vedla kožená oprať nebo konopné lano z otvoru v klenbě nad oltářem ke dveřím sakristie. /Takto funkční věžičku má dodnes františkánský kostel sv. Víta./ Dvojím zazvoněním byl dán všem v doslechu signál, aby v tomto okamžiku ustali od práce a uctili tajemství konsekrace. Na hlavní věži bylo zvonů více. Obvykle nesla jména světců, kterým byla dotyčná farnost svěřena do ochrany. Na jemnické věži jsou zvony tři: sv.jakub, sv.vít a sv.stanislav. Jsou tedy totožné s hlavními patrony místních kostelů. Pravidelně se jimi zvoní pouze v neděli a o slavnostech. Nepravidelně při úmrtí, které oznamuje tzv. umíráček. Zvony zvou na nedělní mši sv. v 8,00 a 9,45 h., vyzývají k polednímu Anděl Páně a při smrti volají k modlitbě za duši zemřelého. Výjimečně zvony zvěstují volbu papeže nebo doprovázejí významné události naší vlasti nebo města. Ruční ovládání zvonů vyžaduje jistou míru zručnosti i fyzické síly. Služba zvoníka byla v minulosti náročná. Každé zvonění znamenalo jít nejméně třikrát denně 3x nahoru a 3x dolů po 136 schodech. Proto také na mnoha věžích zvoníci bydleli často i se svou rodinou. Město obvykle hradilo část mzdy, protože zvoník konal i službu hlásného a strážce před požárem. V neposlední řadě byly ve středověku věže kostelů také poslední pevností města. Je nutno připomenout, že jenom sporadicky sloužily k vyhlídce pro veřejnost. Proto většina románských, gotických a barokních věží není vybavena ochozem se zábradlím. Ptáte se, proč? Nebyly totiž koncipovány jako rozhledny. Proto přístup do jejich pater nebyl vždy pohodlný nebo byl dokonce nebezpečný. K těm značně neschůdným a nejvíce nebezpečným patří výstup i na jemnickou věž. Na její vnitřní výbavu kdysi nezbyly peníze, a tak zdolávání jednotlivých pater vyřešili zbudováním provizorních dřevěných schodů půdní konstrukce. Po takových strmých stupních se sice jde dobře nahoru, ale špatně dolů. /Nejbezpečnější je v exponovaných místech sestupovat pozpátku./ Další dělení vnitřního prostoru jemnické věže souviselo s instalací hodinového stroje s rozvody k ciferníkům, vytvoření svislého koridoru pro závaží a umístění kladiv na odbíjení. I zde se však šetřilo. Místo dvou cimbálů k odbíjení čtvrtí /puklic různých průměrů ze zvonoviny/ se využily stávající zvony. To se však ukázalo nefunkční. Kombinace houpajícího se zvonu a současné údery kladiv odbíjení vedly k okamžité kolizi. Proto hodiny na jemnické věží nezvoní. Při letošním slavení Dne Země se nějaký návštěvník věže 9

10 rozhodl odbíjení hodin znovu nastartovat. Opět neodborně zapojil odpojená táhla a tak způsobil, že při první shodě zvonění s odbíjením houpající zvon kladivo urazil. Nebyl to určitě nějaký vandal, ale nadšený kutil, který to nedomyslel Bezpečnost návštěvníků věže i její ochrana před neukázněnými kuřáky, stejně tak i závody dětí, kdo doplivne dál, patří k další kapitole, kterou je třeba posoudit. O tom by vám mohl vyprávět kostelník Miloš a stejně tak hodinář pan Nevrkla, který provádí pravidelně údržbu. Kolečka s tajemným mechanizmem hodinového stroje jsou pokušením pro velké i pro malé. Zkusit, jak to vlastně funguje a zkusit, co se stane, když Rizika jsou mnohá a zodpovědnost jedna! Za vše zodpovídá farář. Ale vraťme se ke stavebním konstrukcím. Také záměna dřevěných zvonových stolic za ocelové nosníky pro el.pohon zvonů doslova zablokovaly přechod do vyšších pater. Všechny změny v uspořádání interiérů věže se uskutečňovaly postupně a vykazují značnou míru improvizace. Poslední vstup nové techniky do horní části věže se realizoval při instalaci mobilního vysílače provozovatelem sítě Oskar-nyní Vodafone. Při všech těchto změnách je také třeba zachovat historický vzhled interiéru. Ochrana památek je zaměřena i na zachování dobových znaků. Píši o tom proto, abych alespoň do jisté míry vysvětlil, proč není jemnická věž oficiálně schválená k využití pro veřejnost. Řešení svislého komunikačního koridoru a bezpečný přechod po úzkém ochozu věže, který je z kamenných desek podpořených krakorci, není vůbec snadnou záležitostí. Proto větší využívání věže k pohledům na město z ptačí perspektivy asi na sebe dá ještě dlouho čekat. Podmínkou je vypracování projektu na nové schodiště, jeho schválení Úřadem pro ochranu památek a v neposlední řadě finanční zajištění celé akce. Rychlejší a bezpečnější by bylo využít návrší městského lesa nad Bastlovou hájenkou k instalaci rozhledny a její propojení lesoparkem na městskou část Předlíska. Pro JL napsal P.Josef Brychta, jemnický farář OBČANSKÁ SONDA O naplněném smyslu jednoho života Každého učitele jistě potěší a zahřeje u srdce skutečnost, že bývalý žák naší školy a občan našeho města Jemnice ve svém životě něco dokázal. Protože jsem se na srazu padesátníků, žáků, které jsem učila, s jedním takovým setkala a blíže seznámila s jeho dalším životem, chtěla bych se s Vámi o své dojmy podělit. Jedná se o Miroslava Vaňka, v době své školní docházky tichého, skromného a nenápadného chlapce, který vždy působil spíše samotářským a uzavřeným dojmem. Jak on sám říká: Tak nějak se dala hodnotit moje osoba v Jemnici a blízkém okolí. Rád však vzpomínám na některé osoby z tohoto mého rodného kraje. Může se to zdát podivné, ale měl jsem tehdy jako školák obrovský přehled o věcech, které mé vrstevníky až tak moc nebraly. Věděl jsem, kolik mělo JZD traktorů, kombajnů a jiných 10

11 strojů, i podle typů, jakou techniku měli soukromí zemědělci..., toulal jsem se kolem lokální jemnické železnice, znám přesnou někdejší typografii lokomotiv a vagónů, učarovala mi Vranovská přehrada... Tím vším jsem se poněkud lišil od svých vrstevníků a moje, v jistých směrech tajnůstkářská povaha, nepřipouštěla komukoliv se dostat hlouběji do mého já. A tak se nikdo nikdy nedověděl (ani kantoři), že mé občas poztrácené školní sešity a podobné mi vše de facto posloužilo pro různé zápisky. Ty, když dnes pročítám, jsou pro mne studnicí vzpomínek pro moji psaveckou zálibu. Mnozí, podstatně dříve narození nežli já, mi radili: - Odejdi z Jemnice někam daleko, tady bys byl pořád jenom tulák Vaňků z Týnice. Svým způsobem mne znala spousta lidí z okolí Jemnice, zdánlivě o mé osobě věděli vše, ale skutečně pouze zdánlivě. Ani já jsem tyto skutečnosti pro jeho uzavřenost neznala. Tím více jsem byla udivena a velmi mile překvapena, když mi podával s věnováním svoji knihu s názvem DIANA TOVÁRNA NA SMRT Toto rozsáhlé 300 stránkové dílo vyšlo v roce Je výsledkem jeho dlouhodobého bádání a průzkumu podzemních prostor bývalé továrny Diana, při kterém mu posloužily nemalé zkušenosti z hornického prostředí, kam odešel jako učeň ze ZŠ. Na rozdíl od svého žití v Jemnici se Mirek začal ve světě projevovat veřejně chtěl pro lidi něco udělat. V Rosicích v roce 1976, kde pracoval (bývalé Rosické uhelné doly), se stal členem turistického oddílu, byl uváděn v propagačních materiálech jako hlavní organizátor pochodů Po havířských stezkách a Putování hornickým krajem. V roce 1979 se stal také členem Svazu požární ochrany a později členem zdravotnické skupiny ČSČK za aktivní činnost v těchto organizacích obdržel čestná uznání a medaile. V roce 1993 to byla medaile od OV Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska za věrnost a příkladnou práci v požární ochraně. Nezapomenutelný pro něho jistě zůstane březen 1982, kdy se objevilo v obecném tisku ve Zbýšově u Brna jeho ocenění za záchranu života v následujícím znění: Dne 12. března 1982 na místním koupališti spadl do vody (prolomil se led) šestiletý chlapec Jaroslav Holík. Přítomný Miroslav Vaněk, horník RUD, člen Svazu požárníků, tonoucího okamžitě obětavě vytáhl. Rodiče zachráněného chlapce touto cestou vyslovují Miroslavu Vaňkovi co nejupřímnější vděčnost a poděkování. Zbýšov u Brna se vryl do jeho paměti i z jiné stránky. V roce 2005 se Mirkovi podařilo prostřednictvím vydavatelství Bačice zrealizovat dílko s názvem Paměti tuláků Zbýšovska knížka o 104 stránkách s fotografiemi, která zachycuje turistické a trampské aktivity jeho a jeho přátel z konce 70. a začátku 80. let minulého století. Neuvádím desítky dalších článků s hasičskou a železniční tématikou a studia o dobrovolných hasičích. Jenom bych se zmínila ještě o jeho příspěvcích do projektu Moje vzpomínka na město Brno, o spolupráci na vydání monografie z historie trati Brno - Tišnov Žďár nad Sázavou a spolupráci na realizaci díla o historii železnice Brno Zastávka u Brna Zbýšov u Brna. Jistě stojí ještě za zmínku ocenění M. Vaňka jako uznávaného odborníka na problematiku úzkokolejných drážek a německé letecké továrny Diana, přestěhované do tunelů na Tišnovsko v závěrečných letech druhé světové války u příležitosti 100. výročí mladší z tratí z Tišnova do Žďáru na Sázavou. V současné době má v nakladatelství dvě práce, kterými se jak on říká, trochu přibližuje ke svému kraji. V jedné práci nakladatelství zpracovává monografii, která bude řešit historii železniční stanice Okříšky, historii papírny Přibyslavice, historii bývalé úzkorozchodné dráhy s animálním provozem (koňka) Okříšky Přibyslavice autoři budou dva 11